Světové dějiny/Počátek Stalinovy éry

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Boj o následnictví[editovat]

Lenin zemřel v roce 1924 a mezi Stalinem a Trockým se rozhořel boj o vedoucí místo v komunistické straně. Trockij chtěl permanentní revoluci, která by časem zachvátila celý svět. Stalin mluvil o komunismu pouze v jedné zemi. Trockij všechny převyšoval intelektem, byl inteligentní a tak trochu ostatními soudruhy pohrdal. Stalin trpěl komplexy méněcennosti a zastával zdánlivě méně významné funkce. Všichni ho ale podcenili, Stalin si potichu dosadil své lidi na všechny důležité pozice.

Zhruba do roku 1929 ovládala stranu skupina lidí, existovaly alespoň náznaky kolektivního řízení. Stalin se ale postupně všech nepohodlných lidí zbavil a po roce 1929 začíná "one man show". Do roku 1934 se ještě dá hovořit o politickém klimatu, politické spory nebyly kriminalizovány, od tohoto roku ale Stalin začal své odpůrce posílat na Sibiř.

Nová hospodářská strategie[editovat]

Název Sovětský svaz (SSSR) se používá od roku 1922. Stalin zrušil NEP a roku 1928 rozjel první průmyslovou pětiletku. Hospodářství orientoval na těžký a zbrojařský průmysl. Potřeboval pozvednout taková odvětví, jejichž výsledky se dobře vynáší do grafů, aby v lidech snadněji vyvolal iluzi úspěšnosti. HDP raketově rostl, zcela ale byla zanedbávána produkce spotřebního zboží a životní úroveň klesala. Pětiletku se podařilo splnit už za čtyři roky.

Kolektivizace[editovat]

Stalin roku 1927 rozjel kolektivizaci. Založil kolchozy a čekal, že tam všichni rolníci vstoupí sami. Mnozí ale měli hospodářství po předcích a odmítali hospodařit společně. Do kolchozů vstoupilo minimum lidí, třeba ti, co krachovali. Roku 1930 došla Stalinovi trpělivost a rozjel násilnou kolektivizaci s cílem likvidace drobného rolnictva jako společenské třídy. Armáda obklíčila polnosti a zavedla de facto nevolnictví, znemožnili rolníkům obchodovat.

Přímo během nepokojů spojených s kolektivizací zemřelo až pět milionů lidí, dalších šest milionů pak na následný hladomor. I během vrcholící krize a hladomoru musel stát vyvážet obilí na Západ, aby měl valuty. Lidé v kolchozech nebyli motivovaní a na 97 % půdy vytvořili pouze 20 % z celkové produkce potravin. Zbylá 3 % půdy představovaly zahrádky, které byly ponechány lidem, a na nich se vytvořilo zbylých 80 %.

Velká čistka[editovat]

Stalin o situaci na venkově věděl a zprávy o nepokojích se dostaly i do dobře zásobených měst. Demonstrace neustávaly a Stalin byl nucen hledat příčiny tohoto stavu. Za viníky označil kontrarevoluci ve straně a přetrvávající carský marasmus. Stalin potřeboval zastavit šíření nepokojů. Proto nechal v roce 1934 zavraždit šéfa Leningradského sovětu Kirova. Vinu svalil na "vnitřního nepřítele" a řekl, že je strašné, co se stalo, že kontrarevolucionáři zavraždili nejlepšího bratra revoluce. Jako obranu rozjel Velký teror. Stalin nařídil, že žádné policejní vyšetřování nesmí trvat déle než deset dní, zamezil přítomnosti obhájců u soudů, zrušil institut odvolání i milosti a nařídil okamžité vykonávání rozsudků. Důkazní řízení bylo také zrušeno, za dostačující bylo považováno vytlučené přiznání. Velký teror řídili šéfové KGB Jagoda, Ježov a dokončil jej Berja. Vždy po několika letech by šéf popraven a nahrazen novým.

Během let 1934 a 1938 bylo popraveno 10 milionů lidí, zmizelo dalších osm milionů. Stalina znepokojovalo i sebevědomí generálů, proto provedl čistku v armádě. Povraždil tři pětiny maršálů, šest sedmin admirálů, celkem až 45 000 důstojníků.

Vztahy se zahraničím[editovat]

V roce 1922 se konala konference v Janově, kde se řešily detaily Versailleského systému a také postoj k Rusku. SSSR totiž jako nový stát nikdo neuznával, protože stornovalo dluhy a ohrožovalo zahraniční majetky na svém území. Na této konferenci se sešly dva ponížené státy: izolovaný SSSR a Německo ponížené mírem z Versailles. Jejich pozice byly podobné a o rok později, v Rappalu, se tajně dohodli na spolupráci.