Světové dějiny/Křížové výpravy

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Křížové výpravy byly vojenské tažení směřující na Blízký východ. Jejich smyslem bylo osvobodit boží hrob a Svatou zemi od přítomnosti nekřesťanských obyvatel.

První křížová výprava byla vyhlášená papežem Urbanem II., požádal o ni byzantský císař Alexios I. Dospěla až do Antiochie, ze které křižáci vyhnali Turky. Po této výpravě vznikly čtyři nové státy: Jeruzalémské království, Antiochijské knížectví, Edesské hrabství... . Oficiálně skončila roku 1099.

Druhou křížovou výpravu vyhlásil Bernard z Clervaux. Uskutečnila se v letech 1147 až 1149. Důvodem pro její zorganizování byly územní ztráty v Edesském hrabství. Zúčastnil se jí výkvět evropské šlechty. Například německý král Konrád III., francouzský král Ludvík, ale i český král Vladislav II. Tato výprava skončila fiaskem, její neúspěch je zdůvodňován účastí hříšníků.

Třetí křížová výprava se odehrála mezi lety 1189 a 1192. Zúčastnili se jí králové Německa (Fridrich I. Barbarossa), Anglie (Richard Lví srdce) a Francie (Filip II. August). Společně válčili proti egyptskému sultánovi Suladinovi. Nakonec obě strany roku 1192 uzavřely mírovou smlouvu. Z rodu Přemyslovců se k výpravě připojili Bedřich, Konrád Ota a Děpold. Do Palestiny došel ale pouze Děpold, první jmenovaný cestou zemřel a Konrád Ota se musel vrátit domů.

Čtvrtou křížovou výpravu vyhlásil papež Inocenc III., protože se mu nelíbilo, že i po skončení třetí křížové výpravy vládl v Jeruzalémě sultán. Odehrála se mezi lety 1202 až 1204. Skončila opět absolutním fiaskem. Místo toho, aby křižáci odjeli do Palestiny, tak vyplenili Benátky, Dalmácii a Konstantinopol. Tento incident se stal na dlouhou dobu příčinou rozkolu mezi západní a východní církví.

Roku 1212 se konala dětská křížová výprava. Vedl ji desetiletý francouzský pasáček Štěpán. Výprava opět skončila neslavně, neboť většina dětí byla oloupena a prodána do otroctví.

Pátou křížovou výpravu (1228 - 1229) vedl Fridrich II. Sicilský. Vyhlásil ji Inocenc III.

Během šesté křížové výpravy (1248 - 1254) padl francouzský král Ludvík IX. v Palestině do zajetí, vykoupil se a potom sám ze solidarity vykupoval křesťanské otroky.

Neúspěchy křížových výprav zapříčinily vznik nejrůznějších žebravých řádů a městských spolků. Lidé byli zoufalí ze skutečnosti, že křížové výpravy skončily neúspěšně. Panovalo přesvědčení, že boží podniky, za něž byly křížové výpravy považovány, jednoduše neúspěchem skončit nemohou. Největší kacířská hnutí založil sv. František a Petr Valdés (hnutí se jmenovalo Valdenští). Sv. František bojoval za uznání svého hnutí u papeže Inocence III.

Křížové výpravy rovněž vedly ke vzniku rytířských řádů. První řád si říkal Johanité, podle špitálu sv. Jana Křtitele v Jeruzalémě. Další řád se jmenoval Templáři, protože vznikl v Jeruzalémském chrámě. Johanité se přejmenovali na Řád maltézských rytířů, který existuje dodnes.

Askeze 
řecky "cvičení". Ve středověku znamenalo půst, schopnost odříci si světské radovánky.
Kataři 
lidé prosazující silnou askezi; chtěli, aby lidé žili velmi prostě.