Světové dějiny/Ideové proudy 19. století

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Liberalismus vychází z osvícenské filosofie a z myšlenek francouzské revoluce. Podporuje svobodu jedince a požaduje minimální zásahy státu do života občanů. Liberálové chtěli snížit daně, zrušit cla a cechy a nechat volný trh. Cechy měly smysl ve středověku, kdy zvyšovaly šanci na přežití živnostníků při nějakých krizích. V 19. století ale brzdily rozvoj.

Liberálové se rekrutovali z řad nejbohatších občanů. Tvrdili, že myšlenkově nezávislý je jen takový člověk, který nepracuje za mzdu. Proto se liberálům vždy zamlouvala vláda bohatých lidí. Kolébkou liberalismu je především Anglii.

Demokracii a liberalismus nelze zaměňovat. Demokracie může být jak liberální, tak i sociální. Pro liberální státy 19. století byl typický vysoký volební census, který podíl na moci umožňoval pouze bohatým lidem.

V 19. století rovněž vznikl novodobý nacionalismus. Po celý středověk a počátek novověku byl národ určen územně. Všichni, kdo bydleli v Čechách, byli Češi, i když mluvili německy. Během 19. století se vytvořily moderní národy vymezené na základě určité odlišnosti. Ve střední Evropě je typické jazykové určení národů, na Balkáně náboženské. Například ve Švýcarsku se zachovalo sebeurčení územní. Mezi vedlejší důsledky nacionalismu patří například zvýšení vzdělanosti (lidé víc četli) a možná i hospodářské úrovně.

Dalším důležitým krokem při vytváření nových národů bylo zrušení privilegií vrchnosti. Všichni, od šlechticů po žebráka, měli stejná práva. Společnost evropských států po francouzské revoluci žádala po občanech hájení společných zájmů a sdílení společné historie.