Světové dějiny/Francie v 17. století

V 16. století probíhaly ve Francii náboženské války (válka tří Jindřichů). Situace se uklidnila až po nástupu Jindřicha Navarrského. Ten byl dříve hugenot, ale s nástupem konvertoval ke katolictví. Vydal edikt nantský, kterým vyhlásil v zemi náboženskou svobodu.

Roku 1610 byl Jindřich Navarrský zavražděn, pravděpodobně nespokojeným hugenotem. Místo něj nastoupil Ludvík XIII, zpočátku za něj vládla jeho matka Marie Medičejská. Ludvík vládl neschopně, byl ve vleku kardinála Richelieua, významné postavy třicetileté války. Tomu se podařilo do války zatáhnout Švédsko i Nizozemí, bojoval proti Habsburkům. Nelíbilo se mu, že Francie má z obou stran katolické země.

Ludvík XIII. zemřel roku 1643 a nastoupil pětiletý Ludvík XIV., který vládl až do roku 1715. Dokud byl malý, vládla za něj jeho matka Anna Rakouská společně se svým milence kardinálem Mazarinem. Po Mazarinově smrti všichni čekali, že se Ludvík moci neujme a bude za něj vládnout někdo jiný. On se však zachoval zcela opačně a za svého působení vytvořil vzor absolutistického vládce. Ludvík musel v mládí několikrát bojovat o život, když ho pronásledovala mocichtivá šlechta. Ludvík se snažil vytvořit centralizovanou vládu, omezoval moc jednotlivých regionů. Zážitky z dětství hodně ovlivnily jeho smýšlení v dospělosti. Šlechtu nenáviděl, a proto ji mocensky naprosto vyřídil.

Všichni, kdo chtěli v jeho očích něco znamenat, museli být u dvora. Byla to jediná cesta, jak se stát úředníkem. V Ludvíkově okolí se pohybovaly až tři tisíce šlechticů.

Ludvíkův absolutistický státní aparát stál ohromné peníze. Drahé byly války, byrokratický aparát i dvorské slavnosti. Daně od obyvatelstva na to brzy přestaly stačit. Ludvíkův ministr financí Kolbér ale nalezl řešení. Omezoval dovozy, podporoval domácí výrobu a vývoz. V tomto období se začínaly objevovat první manufaktury, které vyráběly luxusní zboží s vysokou přidanou hodnotou. Ludvík měl i schopného ministra obrany, který začal budovat pohraniční opevnění.

Francie měla v Evropě jen jednoho možného konkurenta - Habsburskou monarchii, proti které vedli řadu konfliktů. Francouzi se snažili dlouhodobě upevnit své hranice. Chtěli vytlačit Španěly za Pyreneje, Němce za Rýn a Italy za Alpy. Spojencem Francie bylo Švédsko, které dlouhodobě vojensky zaměstnávalo Polsko, takže Francie měla o jednoho potenciálního soupeře méně. Habsburky kromě Francouzů vytěžovali i Turci, kteří v krátké době již podruhé obléhali Vídeň.

Ludvík vedl několik válek. Nedlouho po svém nástupu rozpoutal tzv. devoluční válku. Devoluční právo upravovalo dědictví jedince, který měl během života více manželek i potomků. Podle tohoto práva měl Ludvík nárok na území dnešní Belgie. Nakonec si jej taky podmanil.

V 70. létech 17. století si Ludvík také začal brousit zuby na Nizozemí, na které nakonec zaútočil. Zpočátku jej podporovala Anglie, později ale podporu přerušila. Důvodem byla obava Britů z přílišného posílení Francie. I Nizozemí Ludvíkova armáda obsadila. Holanďané se však odhodlali k zoufalému kroku. Zbořili hráze a své území dobrovolně zaplavili. Francouzi tedy dobyli pouze kus moře.

Další konflikty za doby Ludvíka XIV. byly spojeny s tzv. politikou reunií. Jednalo se o naprosto zločinné akce. Ludvík nechal vyrábět falzifikáty historických listin, na základě kterých si nárokoval knížectví v okolí Rýna. I ty nakonec k Francii připojil. Roku 1699 zemřel španělský král Karel. Nenašel se žádný mužský dědic, Karel měl pouze dvě sestry. Jednu měl za manželku Ludvík XIV., druhou Karel, syn Leopolda (toho času rakouský císař). Oba si na španělské dědictví kladli nárok a mezi lety 1700 a 1713 vedli tzv. válku o španělské dědictví.

Proti Ludvíkovi XIV se vytvořila koalice složená z Anglie, Nizozemí a samotného Španělska. Roku 1705 zemřel Leopold a na trůn usedl jeho nejstarší syn Josef. Válka byla hodně vyčerpávající a navíc nic nepoukazovalo na brzký konec konfliktu. Proto byl po třinácti letech uzavřen mír v Utrechtu.

Filip (Ludvíkův vnuk) získal Španělsko a Ameriku. Habsburkové si vzali Korsiku, Sardinii, Janovsko, Milánsko a Belgii. Mírová smlouva ještě obsahovala tu podmínku, že Francie a Španělsko (kde byla založena nová dynastie španělských Bourbonů) se nikdy nesmí spojit v jedno území. Británie získala během bojů Gibraltar, který drží dodnes.