Světové dějiny/Bolševická revoluce a občanská válka

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Ruská dělnická sociální demokracie vznikla roku 1898 v Minsku, vydávala časopis Jiskra. Tato strana nemohla působit v Rusku, neboť tam po ní šla carská policie, měla však pobočky ve všech velkých evropských městech. Většinu členů této strany tvořili ruští emigranti. Záhy po svém vzniku se tato strana začala štěpit podle radikality na bolševiky a menševiky.

Menševici šli striktně podle Marxovy teorie. Ta tvrdila, že lidská společnost může přejít na komunismus pouze po určitém období kapitalismu, během kterého se vytvoří dělnická třída. Bolševici chtěli socialismus zavést hned po feudalismu. Hlavními přestaviteli bolševiků byli Lenin a později po sjednocení s mežrajoncemi na podzim roku 1917 Trockij. Lídrem menševiků byl Martov.

Březnová revoluce a prozatímní vláda[editovat]

V roce 1917, v březnu, došlo v Rusku k demokratické revoluci. Car abdikoval. Byla ustanovena prozatímní vláda v čele se Lvovem. K moci se dostal Kerenskij a snažil se zavádět liberální změny. Už v listopadu ale došlo k další revoluci. Lenin využil demokracie a za německé peníze v Rusku rozjel velkou kampaň s cílem zavést socialismus. Hlavním sponzorem byl Vilém II, který zaplatil tiskárnu a řečníky. K úspěchu revoluce ale přispěla i celá řada dalších faktorů.

Kerenskij požadoval setrvání Ruska ve válce, Lenin chtěl okamžitě uzavřít separátní mír. Bolševici prosadili své lidi do všech sovětů (samosprávných rad) po celé zemi. Trockij byl předsedou nejvyššího petrohradského sovětu. Mezi lidmi navíc panovala naprostá apatie k politice. Důležitým činitelem byla také skutečnost, že proti bolševikům nezasáhla armáda. Zároveň ji ale ani nepodpořila, většina vojáků hlavně chtěla z fronty domů.

Velká Říjnová revoluce[editovat]

Revoluce proběhla 7. listopadu 1917. Spočívala v obsazení Zimního paláce v Petrohradu. Nebojovali žádní dělníci, ale dobře zaplacení lotyšští střelci. Bylo jich asi 10 tisíc. Bolševismus se ujal ve velkých městech, na venkově to bylo horší. Byly vydány dekrety: O míru, o půdě, o vládě lidových komisařů. Armáda byla také rozpolcená. Do roku 1921 zuřila v Rusku občanská válka.

Občanská válka[editovat]

Bojovali proti sobě bílí a rudí. Mezi odpůrce bolševismu patřili generálové Kolčak, Wrangel, Judenič, Děnikin a další. Ti působili na Kavkaze, Sibiři, Ukrajině a v Pobaltí. Mezinárodní intervence se také plánovala. Nejsilnější zahraniční silou v Rusku krátce po válce byly československé legie na Sibiři. V Murmansku se vylodilo asi 20 000 Britů a ve Vladivostoku Japonci a Američané. Bylo jich ale celkově málo a do bojů nezasáhli.

Problémem opozičních (bílých) armád byla nekoordinovanost. Přesto se jim podařilo bolševiky v několika centrech obklíčit a začalo to s nimi vypadat špatně. Trockij se ale vyznamenal. Pod hrozbou vyvraždění celé rodiny naverboval statisíce mužů a zorganizoval až 100 divizí. S touto silou se mu podařilo situaci zcela obrátit. Během tří let války zemřelo devět milionů Rusů, včetně carské rodiny a jejich psa, kteří byli pobiti v Jekatěrinburgu.

Přechod ke komunismu[editovat]

Obklíčení bolševikům paradoxně pomohlo, mohli se koncentrovat kolem velkých měst a nakonec vyhráli. To vedlo k rozsáhlé emigraci z Ruska, spousta Rusů odešla do Francie, druhá největší vlna emigrantů směřovala do Prahy. Vznikaly tajné organizace, GPU a později ČEKA, od roku 1924 fungovala NKVD. Jejich integrací později vznikla KGB.

První gulagy (Glavnoje upravenje lagerov) začaly v Rusku vznikat už v roce 1919. Byli tam posílání odpůrci režimu. Nejvíce jich bylo na Sibiři a na poloostrově Kola, nejtvrdší gulagy byly na Kolymě na východní Sibiři. V letech největšího rozmachu tam bylo drženo až 15 milionů lidí. Soudy během občanské války trvaly jen pár minut, nejčastějším trestem bylo deset let v gulagu. Prvním létům komunismu se říká válečný komunismus. Daně byly vybírány tak, že přišla armáda a sebrala zemědělcům a živnostníkům všechen majetek. Zemědělci hromadně opouštěli svou půdu, nemělo smysl ji obdělávat. Bolševici totiž potřebovali plynule zásobovat města, aby se v nich podařilo udržet klid. Probíhaly tzv. rekvizice - zabavování majetku ve prospěch státu.

V roce 1922 vznikl SSSR.

NEP[editovat]

Takováto politika naprosto zdevastovala hospodářství státu. V roce 1921 byla produkce státu na úrovni jedné pětiny předválečného stavu. To přimělo Lenina ke změně. Zavedl NEP (Nová ekonomická politika), během které část majetku lidem pronajali. V roce 1927 dosáhlo hospodářství předválečné úrovně. Tato reforma ale vedla ke sporům ve straně. Na stranu NEPu se postavili Bucharin (bývalý vůdce Levých komunistů, v opozici k Leninovi po Brest-Litevském míru), Rykov a Tomskij, vůdčí osobnosti pravého křídla strany.

Do opozice se postavili Kameněv, Zinověv. To byli radikální komunisté odmítající kompromisy. Lenin byl realista a uvědomoval si, že nelze udržet permanentní revoluci. Proto Lenin do budoucna zavedl naprostý zákaz frakcí ve straně (tajná rezoluce 10. sjezdu RKS(b)). Toho později využíval Stalin a kdykoliv měl později oponenty, tak je poslal na základě tohoto pravidla na Sibiř.