Skript (film)

Z Wikiknih
Přejít na: navigace, hledání

Skript (filmová profese)

V závěrečných titulcích českého filmu naleznete mimo jiných i funkci Skript. Když se zeptáte někoho, kdo nepracuje u filmu, co dělá skript, většinou dostanete váhavou odpověď typu: „No, hlídá, aby to navazovalo“. Když budete hodně naléhat, někdo možná ještě přihodí: „Když jako někdo ztratí čepici, tak aby ji už v dalším záběru neměl.“ Takže odcházíte s pocitem, že skript hlídá to, aby TO navazovalo, ale přesně CO, to nevíte. Přiznám se, že nevím spoustu věcí o pracovní náplni jiných povolání, ale to je tím, že nejsou tak vidět. Film je „na očích“ a přesto je víc zahalen tajemstvím. Filmoví tvůrci, stejně jako kouzelníci, vytvářejí iluzivní svět.

České „skript“ je z anglického „script“, jinak také „screenplay“, což znamená scénář. Práce skriptu u českého filmu tedy zahrnuje „continuity“ a „script supervisor“ amerického filmu. Continuity se zabývá kontinuitou (tzn. návazností) a script supervisor (takový dozorce scénáře) hlídá a zaznamenává změny ve scénáři. Je celkem logické, proč v Čechách máme pouze skript. Film v Čechách má odlišný (rozuměj úsporný, rodinný, regionální atd.) charakter výroby.

Skriptky (ženský rod proto, že tuto úlohu u filmu nejčastěji zaujímají ženy) označují režiséra za boha, sebe za svatého Petra. Osobně vidím režiséra jako vrchního inspektora (pracuje podobným způsobem, stejně jako shodně využívá lidské zdroje) a skript jako soukromého detektiva (pátrá sám tam, kam policie nemůže a leckdy dojde k zajímavým výsledkům). Ve své podstatě je to přesné, ale je třeba dodat, že u filmu mají všichni svůj konkrétní význam, neméně důležitý, a selhání kohokoliv se na filmu odrazí.

Vybavení skriptu[editovat]

Pracovní pomůcky[editovat]

  • rozkládací židlička střední velikosti – musí se dát rozložit všude i ve stísněných prostorách
  • taška přes rameno s kapsami – na rozrůstající se skriptový scénář, balík tužek (fluktuace tužek)
  • stopky nepípací – měření hereckých zkoušek, délky jednotlivých záběrů
  • vícebarevné propisovací tužky – označení jednotlivých jetí záběru
  • protialergická náplast úzká – na potrhané dírkování skriptového scénáře
  • karabina – na tapy, náplasti, tužky
  • kapsové kalhoty nebo zástěra s kapsami – na tužky, zápisník, gumy, sešívačku, sponky apod.
  • mini sešívačka – přichycování skriptreportů k sobě, cinematographic breakdowns k jednotlivým scénám apod.
  • kancelářské sponky – pro pořádek ve scénáři (co je natočené a co není)
  • euroobaly – na denní dipozice, složky a skript reporty
  • čisté bílé papíry dírkované – na záznamy k jednotlivým scénám, vkládá se do skriptového scénáře
  • script reporty – předtištěná zpráva o negativu
  • lepidlo na papíry – na přilepování videoprintů a poznámek
  • polaroid nebo digitální foťák – nafocení scény (i po natáčení – možnost přetáček), situace záběru
  • laptop – není nutný, ale pro skript praktický – stahovaní fotek, přiřazování k jednotlivým scénám apod.
  • sluchátka – k odposlechu dialogu
  • pevná spona – na scénář, když je větrno

Fyzické a mentální předpoklady[editovat]

  • dobrá paměť – dlouhodobá (dotáčky k obrazům i po měsicí), krátkodobá (situace z protipohledu), fotografická (pátá paní v komparzu měla sponku za levým uchem a teď před šestým jetím ji tam nemá), sluchová (co bylo za dialog v 46. obraze?)
  • pečlivost – poznámky k jednotlivým obrazům, záběrům, jetím, návaznosti kostýmů, masek, technické věci. Skript si vede poznámky ke všemu – všichni se ho na všechno ptají doslova a do písmene.
  • výdrž – natáčecí den pro skript začíná snídaní (poslouchá plány režiséra a kameramana na den), natáčecí den obvykle trvá 12 hodin, pro skript 18 hodin – po natáčení sedne, přepíše skript reporty (zprávy o negativu), připraví se na následující den (založí si ve scénáři scény, které se budou točit, vypíše si, co je nutné nejvíc sledovat, zkontroluje číslování záběrů)
  • optimistická nálada – skript nevede hádky, nepropadá ponorkové nemoci (při 40 dnech natáčení se obvykle dostaví 2x), snaží se zjistit a vyřešit příčinu problému, popřípadě vysvětlit, jak k dané situaci došlo.
  • dobrý zdravotní stav – skript nesmí onemocnět! Je jediný, kdo má přehled o tom, co je natočené, jak se čísluje, na co se navazuje. Obvykle se v jeho poznámkách nikdo nevyzná. Ale dobrý skript vede poznámky tak, aby se v nich případě potřeby vyznal i amatér.

Oblečení[editovat]

U filmu se obléká v zásadě praktickým způsobem. Točí se zimní exteriéry na horách? Silné ponožky, kvalitní zimní obuv, termoprádlo (nohavice, spodní, tílko), druhá vrstva, popřípadě třetí vrstva – nejlépe podle doporučení výrobce daného prádla). Kalhoty, bunda, čepice, rukavice, šála. Značkové oblečení zajistí dostatečné pohodlí a přijatelný vzhled (např. Moira, Northface atd.). Je si třeba uvědomit, že natáčení je zdlouhavé a s prostoji. Je nepříjemné točit exteriéry v 5 stupních, když prší, fouká vítr a stát v tom celý den. Ujištuji, že ani pláštěnka není velká spása. Na natáčení je třeba vyvarovat se pestrému a světlému oblečení (odráží se), zapomeťe na žlutou, červenou. V každém případě jsou informace o počasí během natáčení velmi praktické a podcenit tento fakt se nevyplácí.

Povinnosti skriptu[editovat]

Kontinuita vnější[editovat]

Skript si před natáčením vyžádá Složky – obrazy složené v posloupném prostředí se všemi potřebnými údaji. Níže uvedený příklad je dekupáž obrazů v posloupném pořadí. Ve Složkách navíc naleznete informace o hracích rekvizitách, východu a západu slunce ap.

Příklad:

  • Obraz 37 Písek – silnice u parku – exteriér – den – retro
  • Postavy: Benjamin2, auto s tmavými skly
  • Obraz 38 Písek – byt Benjamina – interiér – noc – retro
  • Postavy: Benjamin2
  • Obraz 39 Písek – studentský dům – pavlač – interiér – podvečer – retro
  • Postavy: Benjamin2, slečna Jana, 6 studentů
  • Obraz 40 Písek – před hotelem Otavan – exteriér – noc – retro v retru
  • Postavy: Benjamin2, slečna Jana, 6 studentů
  • Obraz 41 Písek – studentský dům – pavlač – interiér – podvečer – retro
  • Postavy: Benjamin2, slečna Jana, 6 studentů
  • Obraz 42 Písek – před hotelem Otavan – exteriér – noc – retro v retru
  • Postavy: Benjamin2, slečna Jana, 6 studentů

K čemu to je? K ničemu, pokud jsou Složky nepřehledně udělané (tzn. špatně zvolený font, nelogicky seřazené informace – daný sektor se čte od shora vlevo dolů vpravo). Pokud jsou srozumitelné, tedy se v nich dobře orientuje, pak slouží k rychlé orientaci v ději behěm natáčení. „Nezapomněl jsem na něco? – podívám se, zkontroluju postavy, rekvizity.“

Kontinuita kostýmů a masek[editovat]

Kostymérky si vedou svůj deník. Je možné je poprosit o kopii Deníku kostýmů, když ho mají hotový. Pokud ne, nezbývá než si ho za pochodu vyrobit. Buď se do skriptového scénáře ke každému obrazu píše

Marina: Přívěšek srdíčko. Triko modré Gant. Kravata – žluté, modré pruhy. Kalhoty dlouhé hnědé Tom Tailor. Boty černé páskové, bez ponožek.

Nebo tedy používáte mini složku, kde jsou seznamy kostýmů podle jednotlivých postav v obrazech v posloupném pořadí. Pro skript je vždy nejlepší variantou mít všechno pohromadě, tzn. ve skriptovém scénáři. Eliminuje se tak zmatek během natáčení (nemusí prohrabávat deset složek, jestli není někdě něco poznamenané – když to není ve skriptovém scénáři nebo v hlavě, není to nikde)

K maskám jen to, že maskéři si vždy fotí postavu pro daný obraz, vedou si své poznámky. V každém případě, také si nepamatují, jak masky hrály.

Příklad: Postava Ilji ve filmu Grandhotel je upravena před záběrem takto: Má dlouhé hnědě vlasy. Ilja nosí vlasy stažené do culíku gumičkou. Pěšinku má nalevo, pramínek vlasů za uchem. Jemně nalíčené rty. Po záběru končí takto: Vlasy má stažené do culíku gumičkou. Pešinku má nalevo, pramínek vlasů se vysmyk před ucho. Pro následující obraz ji maskér připraví jak byla před začátkem posledního záběru předchozího obrazu. Režisér se pak zeptal: Má ten pramínek za uchem?

Pokud by se točil následující obraz po měsící, vyvstala by otázka, kde má ten pramínek a vlastně měla ten pramínek za levým nebo pravým uchem? Toto hlídá skript, ne maskéři.

Co je ještě třeba hlídat? Změnu počasí v ději. Zmokla postava? Bude v následující scéně mokrá? Když pršelo, bude silnice ještě mokrá? A co skla aut? Aktivitu postavy: Hrdina běžel poměrně dlouho – bude zpocený? Bude zadýchaný?

Kontinuita pohybu a rytmu[editovat]

Kontinuita pohybu – jakým směrem postava šla, jakou nohou vykročila ze záběru, hýbala rukama? Co udělá v dalším záběru? Kdy hrdina minul osudovou ženu? Bylo to dřív než došel ke stánku se zmrzlinou nebo až když minul stánek? Mělo už dítě zmrzlinu nebo si ji teprve kupovalo?

Rytmus – jak rychle běžela postava v předchozím záběru? Běží teď pomaleji nebo má běžet ještě rychleji?

Skript by měl hlídat také rytmus nejen vzhledem ke scéně, ale také vzhledem k celému ději. Musí si najít vhodný porovnávací moment.

Kontinuita prostředí[editovat]

Jsou prostředí, která navštívíme ve filmu vícekrát. Např. pokoj hrdiny, před domem, na náměstí. Všechna prostředí se přirozeně mění. Je třeba si pohlídat základní moment prostředí – např. náměstí. Architekt oddělal značku zákaz vjezdu, přimontoval značku Pěší zóna. Prostředí se mění v ději (množství kol zaparkovaných před hospodou bude vyšší v pátek večer, když jde Tomáš s Annou na rande) A protože si domluvili rande na půl devátou, tak nejenže musí mít čas půl deváté nastavený na hodinkách Tomáš na ruce, ale také musí být půl deváté na pouličních hodinách a hodinách na radnici. A až se vrátí domů a bude se plížit přes kuchyni, tak na hodinách by mělo být o něco víc... Čas v ději – nesmí se zapomenout na kalendáře, čas v tramvaji, čas na vlakovém nádraží, čas na kurzovním lístku ...

Kontinuita vnitřní[editovat]

Kontinuita emocí[editovat]

Kontinuita emocí je spíše záležitostí intuitivní. Zde jde spíš o to, jestli emoce správně gradují či jestli emoce na place odpovídají scénáři. Kontinuita emocí je věcí režiséra a herce, nicméně pokud je něco hodně zarážejícího...

Kontinuita důsledků konání, logiky[editovat]

Zdá se to jednoduché, ale přijít na důsledky chování postavy je někdy velmi obtížné, někdy se to rovná práci detektiva. Uvedu ilustrativní příklad.

Jako skript stojíte v motivu kuchyně a díváte se na ní. Něco tu nesedí. Všechno je na místě, jak má být – všechny rekvizity jsou správně rozmístěny a doplněny, jenže – něco není v pořádku. Hrdinka ráda vaří na plynovém sporáku. Ano! Na to, že hrdinka bydlí v tomto bytě celý svůj život, kuchyňská linka vypadá jako velice zánovní. S tímto poznatkem se skript obrátí na režiséra. Rekvizitáři nanáší na kuchyňskou linku patinu, na stěnu u sporáku olejové skrvny od pečení.

Někdy hlavu zamotá hlavu dopravní značka. Ulice, klid, je po dešti. Přijíždí automobil, naráží do dopravní značky, která se ihned kácí. Něco nesedí. Později se ukáže, že značka působí neomšele a je suchá!

Jiný případ důsledku konání (de facto – prodloužení času). Nestává se často a dost těžko se takový příklad vymýšlí. Hrdina se zvedne z houpacího křesla a odejde. V zápětí někdo vstoupí do místnosti, křeslo se ještě houpe.

Script report[editovat]

  • Skript report se stránkuje. Jedná se o jednotlivé strany, které se snadno pomíchají a posloupnost stran není nikdy jasná. Tedy, co první skript udělá, očísluje si stranu.
  • Na co se nejsnáz zapomíná je zapsání první klapky dne a poslední klapky dne. Pracovní filmařský den je 12 hodin. Tedy vidíme, že přesčas je půl hodiny.
  • Strana scénáře se vypisuje pro střihače, aby nemusel ve střižně ztrácet čas tím, že hledá, kam jaký dílek filmu patří. Čísluje se natáčecí den, protože je dobré vědět, kdy se co točilo. Skript často později zpětně dohledává informace pro ostatní.
  • Do data je dobré si zapsat také den slovy. Nikdo si nepamatuje, kolikátého bylo. Každý se raději zeptá: “Co se točilo minulou středu?“
  • Číslo role a druh materiálu je lepší zapsat jinou barvou než je vyplněný formulář, ale ne červenou apod., protože se skript reporty často faxují (z placu do kanceláře, z kanceláře do střižny).
  • Do poznámek v reportu se také píše FPS (frames per second), druhy použitých filtrů (např. NDO9, POLA atd.), počasí během natáčení.

Číslování záběrů[editovat]

Číslování záběrů není až tak složité, ale je nutné od počátku držet jednotný systém (stejné číslování používá scénárista, režisér, kameraman i střihač).

1. Scenárista čísluje obrazy v literárním scénáři, čísluje posloupně. Napsal scénář o 120 obrazech. Domnívá se, že je třeba k obrazu 80 dopsat ještě jeden obraz. Aby nemusel přečíslovávat obrazy od 80 výše, rozdělí obraz 80 na obraz 80A a 80B, což se později v číslování odrazí.

2. Kameraman si zatím připravuje TS a protože se nedohodnul se střihačem na jednotném číslování, začne do TS automaticky číslovat obraz 80A následujícně: 80A/1, 80A/2 – tato dvě čísla znamenají dva odlišné záběry.

3. Protože střihačův program pracuje určitým systémem, chce střihač po skriptu, aby se natočený materiál značil systémem, který je odlišný od požadavků kameramana (ještě později problém s vykopírováním konkrétních záběrů), asistenta režie, klapky nebo zakladače.

4. Skript, protože čísluje v systému jiném, je nucen označit záběry jinak, na klapce je jiné číslo, zpětně číslo nesouhlasí s číslem v technickém scénáři a proto se v tom logicky kameraman nemůže vyznat. Vyvstává také problém s tím – co podle technického scénáře bylo natočené a co nebylo. Náhle je skript jedinou osobou, která ví, co bylo natočené, co se má točit a jak to správně označit.

Systém číslování:

Obraz 1, první záběr – master akce (akce natočená v kuse v Celku), první jetí
1 / 1
Obraz 1, první záběr, druhé jetí
1 / 2
Obraz 1, druhý záběr, první jetí
1 / A / 1 (písmeno se píše jako kapitálka)
Obraz 1, třetí záběr, druhé jetí
1 / B / 2

A teď pozor! Dojde-li na číslo obrazu 80A značí se takto:

Obraz 80A, druhý záběr, druhé jetí
80A / A / 2

Písmena X, Y, Z se vyčleňují pro trikové záběry – točí se na ně tzv. plates – podklady pro trikové záběry. K těmto záběrům je nutné také poznamenat všechny důležité informace: Objektiv, Clona, Filtry, Focus, Výška kamery od země. V zásadě se nepoužívají k číslování písmena podobná číslicím (G,I,J,O).

Pokud se jede více záběrů k jedné scéně než je písmen v abecedě, jede se abeceda podruhé...

Obraz 1, dvacátý první záběr, 3 jetí.
1 / B A / 3

K této situaci dochází např. při improvizaci režiséra, když není jasně rozzáběrovaná scéna, či při špatném počasí a změně plánu. Když se dlouhý obraz rozdělí na 2 poloviny, protože technicky ho není možný v kuse natočit apod.

Jistě si dokážete představit zmatek v číslování, pokud je navíc storyboard očíslovaný zcela jinak. Jistě chápete, že v číslování se vyzná jeden člověk – skript.

Technická kontinuita[editovat]

Je třeba sledovat průběh scény natáčené v sériích záběrů (ano, několik sérií několika záběrů – např. 10 sérií – rozuměj 10 sérií záběrů stejných velikostí po 6 jetích) Jsi si jistý, že v 6. sérii scénu herci ještě hrají úplně stejně jako na začátku? S tímto také souvisí master scény. 1. jetí by se mělo odehrávat jako 2. jetí, stejně jako 3. jetí atd. Proč? Vemte si hrdinku sedící v křesle, která se podívá na hodiny, podrbe se na nose a: V prvním jetí sedí s rukama v klíně, podrbe se na nose a ruce dá zpět do klína. V druhém jetí sedí s rukama v klíně, podrbe se na nose a ruce položí na opěrátka. Pak se podívá opět na hodiny a někdo zaklepe. Ustrašená sedí v křesle. Znovu pohled na dveře a zpět na ní. Nezdá se to podstatné? Myslíte si, že si zkrátka režisér vybere ten lepší záběr? Ale co když druhá polovina druhé půlky druhého jetí bude herecky přesnější? Ve výsledku by to asi vypadalo tak, že hrdinka sedí v křesle, sledujeme její tvář, podívá se na hodiny, sledujeme jí v PC, podrbe se na nose, podívá se na hodiny a dá ruce do klína, někdo zaklepe na dveře, sledujeme jí v PC, je vyděšená, strachy rukama svírá opěradla. Pohled na dveře, pohled zpět na ní, sedí v křesle a strachy si žmoulá ruce. Pravda, když je na scéně pět herců, těžko se to sleduje.

Příklad rozporuplné práce:

  • Miroslav Ondříček (slavný to kameraman): A Vy tu jste co?
  • Antonio Deli (skript to v zaučení): Skript.
  • Miroslav Ondříček: Ach, skriptka!
  • Antonio Deli: eh...
  • Miroslav Ondříček: A jak Vám to jde?
  • Antonio Deli: Ale jo...
  • Miroslav Ondříček: Všimnul jste si, že teď v tom jetí udělal pan Dulava jiný pohyb rukou?
  • Antonio Deli: Ne. Ale David říkal (rozuměj David Ondříček, syn Miroslava Ondříčka), že to nemám sledovat, protože teď točí i s nezkušenými herci.
  • Miroslav Ondříček: Ale to jste ŠPATNÁ skriptka. (na slově ŠPATNÁ si dá ve výslovnosti záležet)
  • Antonio Deli: (mlčí a trpně kouká)

Kvalifikace záběrů[editovat]

To jestli je záběr dobrý rozhoduje režisér. Tedy kroužkuje se nebo křížkuje na pokyn režiséra. Někdy se jasně nevysloví. Je si třeba psát jeho reakce do popisu záběru. Desetkrát řekne Výborně, třikrát slušné. Stanovisko kameramana a zvukaře se také případně píše do popisku nebo se zvolí systém dvou koleček a dvou křížků. Pokud zapisujete do skript reportu tyto reakce obzvláště pečlivě, můžete způsobit pochybnosti střihače, který při práci na předchozím filmu spolupracoval s jinou skriptkou, která toto nezapisovala a střihač se pak ptá: komu se to zdá výborné....? Tedy, je dobré věnovat pozornost i poznámkám na konci skript reportu, kde je místo pro tyto informace. Např. V popiscích naleznete zápisky typu: Výborně, slušně, nic moc, nemastný neslaný. Toto jsou výroky pouze režiséra nikoliv mé.

Metráž záběrů, stopáž[editovat]

První čtení scénáře provádí skript se stopkama, odhaduje, jak dlouhý film bude. Zhruba platí pravidlo, jedna strana je jedna minuta. Záleží však na charakteru scénáře a rukopisu režiséra. Scénář se čte nahlas, srozumitelně. Skript si tak udělá první obraz o filmu. Je dobré mít po ruce blok a zapisovat si nápady (např. Pozor – ve filmu hodně prší! Nebo poznámky k nelogičnostem, které vznikají přepisováním x verzí scénáře). Během natáčení skript měří délku scény během zkoušky – pro představu, kolik materiálu se protočí, jakou je třeba založit roli. Později skript stopuje každé jetí záběru (od pokynu kamera jede/rolling do stop) a přepočítává vteřiny na metry. 1“ je 0,45 metru filmu. Praktické je vytvořit si tabulku na 4 minuty po vteřině. Usnadní to mnoho práce. Přepočet slouží střihačovi, aby věděl s kolika metry filmu má teď do činění. Někdy se stane, že záběr zůstane nezměřený (error digitálních stopek, selhání lidského faktoru)

Objektiv, clona, filtry[editovat]

Nemá cenu vypisovat všechny velikosti objektivu, všechny clony a filtry. V každém případě je třeba zapsat vždy všechno! Pokud nevíš, zeptej se. Za zeptaní nic nedáš, maximálně tě sepsnou, že se ptáš.

Cam rolls, druh materiálu[editovat]

Role se značí vzestupně např. A1, A2, A3. Písmeno A, B či C označuje kameru. Na tři kamery se v Čechách točí jen výjmečně technicky náročné a drahé záběry. Zapisuje se také druh zakládaného materiálu a to vždy! Pokud se tak nedělá, vznikne v poznámkách mezera, kde potom není jasné, jesti už byl založený nový materiál či se stále jelo na předchozí druh. A protože nikdo není neomylný i zakladač může přijít za skriptem a požádat ho o zpětně doplnění.

Druhy materiálu např. F-125, F-250, F-500, F-64D, F-250D, T-500 (pro více informací hledej na stránkách výrobců film. materiálu)

Záznam o počasí[editovat]

Změna počasí, změna světelnosti se zapisuje pro střihače.

Další povinnosti během natáčení[editovat]

1000. klapka[editovat]

Tento moment by neměl být opomenut, tudíž je nutné sledovat. Na tento den se kupuje šampaňské, hromadně se oslaví! Tisícátá klapka je vhodnou událostí pro novináře.

Sledování dialogu, zápis změn v dialogu[editovat]

Střeva (postavy m.o. a obsah záběru)[editovat]

Jasně se označí do scénáře délka každého záběru – dlouhou čarou po straně. Pokud je třeba, označí se vlnovkou ten, kdo mluví mimo obraz, rovnou čarou, kdo mluví v obraze.

Videoprinty[editovat]

S videoprinty je těžká věc. Ne na každém natáčení se tisknou videoprinty. Ne každý videooperátor má svatou trpělivost a čas (zejména, když nemá asistenta). Videoprint je černobílý či hnědý obrázek – moment, vytržený ze záběru zhruba ve velikosti kreditní karty. Je třeba ho označit číslem záběru a datem natočení a lepit si je na papíry, které se vloží do skriptového scénáře. Vedle obrázku si je možné dělat poznámky totožné s poznámkami ve skriptreportu – na jaké roli je.

Videoprinty jsou však velmi zrádné. Nelze na ně přehazovat svou nepozornost... Sice pomůžou vybavit si situaci. Ale na černobílém printu velikosti kreditní karty není vidět to, co na plátně jiných rozměrů – není na něm dost dobře vidět, zda má hrdina rukavice (co když jste si vyprintoval hrdinu právě s rukama v kapse), zda zatáhnul ruční brzdu pravou nebo levou rukou (vyprintovaný obrázek ukazuje hrdinu před zatažením brzdy) apod. Dokáže ale napovědět leccos o filmové ose. Viz níže.

Filmová osa[editovat]

Filmová osa je něco, co specielně skript musí sledovat, i když mu kameraman řekne, že si ji hlídá. O problematice filmové osy bylo napsáno dost. Odkazuji na Filmovou řeč od Jerzy Plazewskeho.

Ve stručnosti: Filmová osa je pomyslná čára mezi kamerou a objektem (v případě jedné osoby na scéně) častěji mezi dvěma a více objekty. Kamera snímá situaci tak, aby se divák orientoval v prostoru. To znamená, že neskáče kolem objektů, jak se jí zlíbí, nicméně překračuje filmovou osu podle určitých pravidel.

Nejčastěji uvádím příklad překračování filmové osy na jedoucím vlaku.

Představte si vlak jedoucí po kolejích, kde koleje tvoří pomyslnou filmovou osu spojující dva objekty. Představte si, že kamera stojí před kolejemi a snímáte vlak z této strany. Vlak přijíždí ke kameře zprava. Střih. Přejdete s kamerou za koleje a točíte projíždějící vlak z druhé strany. Ale ouha! Sedíte ve střižně a co se nestalo. Chcete nastřihnout tyto dva záběry na sebe, ale nejde to. V jednom záběru jede vlak doleva a v druhém doprava. A co hůř! Vzniká dojem, že ty dva vlaky jedou proti sobě a že se srazí! Příště tedy budete opatrnější a nezapomenete, že existuje filmová osa a že je třeba ji ctít. Filmová osa se musí správně překročit (např. osově neutrální záběr – vlak přijíždí zprava, střih, vlak jede proti kameře, střih, vlak jede doprava).

Skript a štáb[editovat]

Director[editovat]

Skript má nejblíže k režisérovi. Zapisuje jeho myšlenky, věcné i zcestné poznámky, hodnocení natočených záběrů. První a poslední osobou, když se skript vyjadřuje k hercům, je režisér. Skript neúkoluje herce! Narušil by jejich křehkou práci.

Příklad špatné práce:

  • Režisér: Prosím tě, pusť nám záběr Křemílek.
  • Skript: Cože? Moment, musím to najít.

(Vždy si psát scestné poznámky režiséra, jeho scestné označení záběru jako Křemílka – je to poznávací znak tohoto záběru. Už vždy ho bude označovat jako Křemílka, i když se jedná o záběr 79A/A/7.

Line producer[editovat]

Výkonný producent je člověk, který pověřuje skript kontrolou natáčecího plánu, zda něco nechybí apod.

Příklad špatné práce:

  • Výkonný producent: Zjisti mi, zda něco nechybí v novém natáčecím plánu.
  • Skript: Všechno, co tam je se ještě netočilo.
  • Výkonný producent: Říkal jsem, že chci vědět, co tam chybi!

(Skript pátrá po pravém smyslu otázky – tedy je nutné zjistit, zda všechno, co je v natáčecím plánu se skutečně má točit a pak projít celý scénář, zda něco nechybí.)

Script writer[editovat]

Pokud má skript příležitost, může se ptát autora scénáře na logiku příběhu. Pohovor scenáristy a skriptu je důležitý v momentě, že skript nastoupí na film ne v období příprav, ale až na natáčení, kdy scénář prodělal změny. Např. vyškrtnutí některých obrazů.

Production manager[editovat]

Skript na požádání zapisuje čas první klapky dne a také wrap. Předává produkci podle dohody script reporty – nejčastěji 2x týdně.

Unit manager[editovat]

Skript podává ústně zprávu o průběhu natáčení, pohybu osob – kde kdo je a kam odešel. V případě jakéhokoliv problému se skript obrací na produkci. Skript problémy netaji, ale odhaluje – dává tím možnost včasného řešení. Skript nezatlouká.

Art director[editovat]

Pokud si skript není jistý, co přesně je reálné prostředí a co je úprava scény. (např. dopravní značky, kolečko opřené o dům apod.), zeptá se výtvarníka.

1st assistant director, 2nd assistant director[editovat]

Otázky ohledně pohybu herců a komparzu v záběru si skript nechává až těsně před natáčení. V průběhu zkoušky se leccos na scéně mění. Skript se obrací na 1. asistenta režie s dotazy, kterými neobtěžuje režiséra. Tzn. Změnilo se něco? Točí se podle dispozic nebo je nějaká změna? Vyškrtla se tahle scéna?

Příklad špatné práce:

  • Asistent režie: Proč jsi pojmenoval ten záběr, proboha, 42B/1, když je to v techničáku 43/3.
  • Skript: Protože záběry čísluju podle střihače.
  • Asistent režie: Co to je za blbost? Jak se pak pozná, jaký záběr se má vykopírovat?
  • Skript: Kameraman za mnou přijde a zeptá se. Vyhledám, oznámím.

(Na začátku se je třeba dohodnout na jednotném systému se všemi.)

Director of photography[editovat]

Kameraman je osoba, ke které má skript také blízko, ale jinak než k režisérovi. Je to poměrně odlišný a specifický vztah. Dost možná se to liší případ od případu. Na kameramana se skript zásadně neobrací s dotazy o cloně, objektivu, filmové roli apod. Stejně jako se na něj neobrací s dotazy, na které odpověď skript najde v cinematographic breakdowns. Kameraman se na skript obrací většinou kvůli filmové ose – ptá se, kam v předcházejícím záběru vyšel hlavní hrdina. (předcházející záběr se mohl točit před měsícem či dvěma) Na skript se také obrátí v době přetáček – chce vědět, jak se záběr předtím točil. (druh materiálu, clona, objektiv, pohyb kamery apod.)

Příklad špatné práce:

  • Kameraman: Prosím tě, jaký je tam objektiv?
  • Skript: Zoom.
  • Kameraman: Já vím, že je tam Zoom. Ale jaký?
  • Skript: 46/230.
  • Kameraman: Ježíšmarjá! Ale na co ho mají nastavený?
  • Skript: Mně říkali, že to mám sledovat jen u protipohledů.

Camera operator[editovat]

Švenkra se skript nikdy neptá na clonu, objektiv, filmovou roli. Může se ho zeptat na velikost záběru, co všechno (kam až) vidí scénu. Ale to jen v případě, že skript nemá k dispozici monitor.

Focus puller[editovat]

Ostřiče se skript ptá na vzdálenost objektu od objektivu, výšku kamery od země. (Ne vždy, jen když je třeba – trikový záběr, kameraman potřebuje protipohled se stejnou hloubkou ostrosti apod.)

Loader[editovat]

Zakladače se skript ptá (pokud není schopen v dané situaci informace vyhledat – např. točí se na low loaderu, skript sedí na autě) na objektiv, clonu, cam roll, druh materiálu. Skript mu sděluje číslo záběru.

Příklad špatné práce:

  • Zakladač: Můžeš mi vypsat všechny role a na jaký druh materiálu se točilo?
  • Skript: Jasně.
  • Zakladač: Vždyť ti toho tam spousta chybí!
  • Skript: Já ti to musím vysvětlit, jak to funguje.
  • (Schopnost vyjadřovat se přesně – jak v mluvené, tak v psané formě)

Video assistant[editovat]

Videooperátor tiskne pro skript videoprinty, pokud neoperuje s watchmanem. Skript si vybere vhodný moment ze záběru nebo po natáčecím dni dá seznam záběru s vypsanými momenty a další den se to ve vhodných chvílích vyprintuje. Pokud pracuje videooperátor s watchmanem, musí nejprve natočený materiál naloadovat do počítače. Videooperátorovi skript sděluje číslo záběru.

Costume designer, wardrobe mistress, wardrobe assistant[editovat]

Kostymérky si obvykle vedou kostýmní deník, fotí si všechny herce v kostýmech k jednotlivým scénám. Také si píšou do svého kostýmního scénáře různé detaily. Ale i tak si skript vede poznámky ke kostýmům. Alespoň to, co má kdo na sobě, kolik knoflíků měl zapnutých, kde byl umazaný, pomačkaný atd... Kostymérky totiž nemusí být vždy na place a pak situaci řeší skript. S kostymérkami je skript v celodenním kontaktu. Sděluje jim, co se bude točit, k jakým změnám dojde apod.

Editor, editor assistant[editovat]

Dvakrát do týdne skript odevzdává skript report, který obsahuje všechny předepsané informace: číslo záběru, velikost záběru, popis situace, velikost objektivu (pokud zoom, tak velikost zoomu), clonu, filtry, poznámu o změně počasí – během záběru vysvitlo slunce apod.)

Gaffer[editovat]

Skript poznamenává zasvětlení scény, pokud je složitá. Nicméně to již bývá rozepsáno v cinematographic breakdowns.

Make up[editovat]

Make up si hlídá druh účesu, líčení v dané scéně. Ale pozor – nehlídá již zda hlavní hrdinka měla vlasy za uchem nebo spadlé v čele. V každé případě si je dobré vést poznámky i k líčení (kde byla pěšinka ve vlasech, kde jizva na tváři apod.)

Sound mixer[editovat]

Skript sděluje zvukovému mistru číslo záběru. Poznamenává také sdělení a dění ve zvuku. (např. zaštěkal pes... režisér přestože se jede se zvukem instruuje herce, záběr se jede MOS apod.) Skript upozorňuje zvukového mistra na to, co se bude odehrávat v záběru, pokud se domnívá, že by mohl být vidět zvukový port (např. port je pod kabátem na zádech, točí se přes záda hlavního hrdiny apod.)

Boom operator[editovat]

Obvykle zvukový mistr instruuje mikrofonistu jak daleko může být s mikrofonem od herce, ale může zapomenout. Skript také sleduje na monitoru.

Photographer[editovat]

Fotograf se obvykle vyskytuje v blízkosti kamery, aby během zkoušek fotil fotosky. Může se skriptu zeptat, co se má odehrávat v daném záběru a co je podstatné, popřípadě jaký objektiv je na kameře, clona apod.

Props assistant, propman set[editovat]

Rekvizitáři si obvykle hlídají svou práci. Ale je to tak jako u masek a kostýmů. Není jejich povinností hlídat jak se rekvizitami hraje, kam se přemístily během záběru apod. Skript sleduje hrací rekvizity. Scénu si buď zakreslí a nebo nafotí v situaci před a po.

Závěr[editovat]

Na závěr pár postřehů z praxe. Pokud jsi jako skript u českého celovečerního filmu poprvé, první den bude katastrofální, první týden kritický. Výhodou je vidět to takhle všechno rozepsané po bodech, ale v praxi to vypadá tak, že to, co je tu vypsané, je třeba provádět současně (klavíristka hraje dvěma rukama, skript odposlouchává, zapisuje a sleduje změny v probíhající moment ap.). První den nebudeš vědět, kdo je kdo – nikdo nenosí ceduličku se jménem, ačkoliv ji dostal. Jediný, kdo ji nosí, jsi ty. Tak záhy všichni znají tebe a ty nikoho. Padesát lidí je padesát lidí. Natolouct tolik jmen do hlavy, to ti dá, ještě po týdnu si nebudeš moci vzpomenout, jak se jmenuje zakladač a vždycky se budeš muset podívat do papíru, abys na něj nemusel křičet hele. Radši si se všemi tykej, nevzpomeneš si na jméno, vzpomeneš si na to, komu tykáš nebo ne? Jako skript musíš vědět vždy všechno, i to, co nevíš. Ty se nesmíš zeptat nikoho na nic, ale všichni tebe na všechno. Ty se nesmíš posmívat, ale všichni se smí smát tobě, ty se nesmíš mračit, ale všichni se můžou mračit na tebe – když to prospěje dobré náladě. Ty si nesmíš odpočinout, ty nesmíš přestat poslouchat, musíš být neustále ve střehu. A věř, že jakmile něco porušíš, někdo si toho všimne. Všechny zmíněné povinnosti skriptu mám odsledované z mé pracovní činnosti. A co je štěstí skriptu? Když si každý člověk na place hlídá dobře svou profesi a zároveň kontroluje všechny ostatní – i tu tvou.