Quenijština/Fonologie

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Samohlásky[editovat]

Quenijština obsahuje 5 krátkých samohlásek: a, e, i, o, u; a 5 dlouhých samohlásek: á, é, í, ó, ú. Vyslovovány jsou stejně jako v češtině.

Dlouhá samohláska se nikdy nemůže objevit před souhláskovým shlukem!

V jazyce se vyskytuje 7 dvojhlásek: ai, oi, ei, ui a vzácné au, eu a iu. Ostatní skupiny samohlásek se vyslovují víceslabičně.

V quenijštině někdy nacházíme trému, která ale neznačí žádný rozdíl ve výslovnosti, používá se pouze, aby naznačila rozdíl mezi quenijskou a anglickou výslovností, proto je možné ji vynechat. Používá se v následujících případech:

  • koncové
  • kombinace ëa, ëo (ale , - Eärendil, Eöl)
  • kombinace ve slově Loëndë (Letní slunovrat)

--62.201.18.162 20. 1. 2014, 14:03 (UTC)== Souhlásky ==

Quenijština obsahuje 13 samostatných souhlásek: t, p, c, s, f, h, n, m, r, v, y, w, l

Většina z nicpíčuh se čte stejně, jako se píše. Výjimkou je c, které se vždy čte jako [k] - nezáleží tedy na rozdíl od francouzštiny nebo latiny na tom, před jakou samohláskou stojí! A y, které se čte jako [j] - proto někteří autoři tyto znaky v latince zapisují foneticky (kvenja). Samotné h se čte jako [h], ale v některých shlucích se výslovnost mění.

Stará elfština obsahovala ještě souhlásky ñ a th, ale ty se v quenijštině změnily v n, resp. s.

Souhlásky cc, ll, mm, nn, rr, tt, pp a ss tvoří tzv. dvojité souhlásky. Rozdíl v délce oproti jednoduchým souhláskám by měl být poznat.

Quenijština je omezená co do možnosti vytváření souhláskových shluků, jako jednotné jsou považovány tyto:

  • nd, rd a ld - d se v quenijštině nikdy nemůže objevit samo o sobě
  • mb - b se rovněž nemůže objevit samo o sobě
  • ng - g je třetí písmeno, které se nemůže objevit samo o sobě
  • qu - čte se jako [kw], proto je některými autory zapisováno v latince jako kw
  • x - čte se jako [ks], proto je některými autory zapisováno v latině jako ks
  • ht - čte se jako [cht]

Tyto skupiny jsou rovněž brány jako jednotné, ale mohou se vyskytnout pouze na začátku slov:

  • hw - čte se jako [gw], proto je některými autory zapisováno v latině jako gw
  • hl a hr se čtou jako běžné l a r (v staroelfštině se vyslovovaly nezněle)
  • hy se čte jako [ch]
  • nw - může se vyskytnout i uvnitř slova, ale pak se nevyslovuje jednotně

Další speciální skupina:

  • ry se čte jako [rj]
  • ny se čtě jako [ň]
  • ly se čte jako [lj]
  • ty se čtě jako [ť]

Další povolené souhláskové shluky jsou tyto: hty, lc, lm, lp, lqu, lt, lv, lw, mn, mp, my, nc, ngw, nqu, nt, nty, nw, ps, pt, rc, rm, rn, rqu, rt, rty, rs, rw, sc, squ, st, sty, sw, ts, tw.

Slovo může ze souhlásek končit na t, r, l, n, s a v dativu duálu na nt

--62.201.18.162 20. 1. 2014, 14:03 (UTC)== Souhlásky ==

Quenijština obsahuje 13 samostatných souhlásek: t, p, c, s, f, h, n, m, r, v, y, w, l

Většina z nich se čte stejně, jako se píše. Výjimkou je c, které se vždy čte jako [k] - nezáleží tedy na rozdíl od francouzštiny nebo latiny na tom, před jakou samohláskou stojí! A y, které se čte jako [j] - proto někteří autoři tyto znaky v latince zapisují foneticky (kvenja). Samotné h se čte jako [h], ale v některých shlucích se výslovnost mění.

Stará elfština obsahovala ještě souhlásky ñ a th, ale ty se v quenijštině změnily v n, resp. s.

Souhlásky cc, ll, mm, nn, rr, tt, pp a ss tvoří tzv. dvojité souhlásky. Rozdíl v délce oproti jednoduchým souhláskám by měl být poznat.

Quenijština je omezená co do možnosti vytváření souhláskových shluků, jako jednotné jsou považovány tyto:

  • nd, rd a ld - d se v quenijštině nikdy nemůže objevit samo o sobě
  • mb - b se rovněž nemůže objevit samo o sobě
  • ng - g je třetí písmeno, které se nemůže objevit samo o sobě
  • qu - čte se jako [kw], proto je některými autory zapisováno v latince jako kw
  • x - čte se jako [ks], proto je některými autory zapisováno v latině jako ks
  • ht - čte se jako [cht]

Tyto skupiny jsou rovněž brány jako jednotné, ale mohou se vyskytnout pouze na začátku slov:

  • hw - čte se jako [gw], proto je některými autory zapisováno v latině jako gw
  • hl a hr se čtou jako běžné l a r (v staroelfštině se vyslovovaly nezněle)
  • hy se čte jako [ch]
  • nw - může se vyskytnout i uvnitř slova, ale pak se nevyslovuje jednotně

Další speciální skupina:

  • ry se čte jako [rj]
  • ny se čtě jako [ň]
  • ly se čte jako [lj]
  • ty se čtě jako [ť]

Další povolené souhláskové shluky jsou tyto: hty, lc, lm, lp, lqu, lt, lv, lw, mn, mp, my, nc, ngw, nqu, nt, nty, nw, ps, pt, rc, rm, rn, rqu, rt, rty, rs, rw, sc, squ, st, sty, sw, ts, tw.

Slovo může ze souhlásek končit na t, r, l, n, s a v dativu duálu na nt