Průvodce úpravou vaší zahrady/Rytmus

Předchozí kapitola Popředí, střed a pozadí kompozice

Rytmus

Rytmus je obecně tvořen opakováním motivu. V sadovnickém návrhu se rytmus motivu může skládat z použitých rostlin, jejich skupin, nebo umělých prvků. Terénní úpravy a stavební prvky jednoho typu mohou být seskupeny v řadě. Potom směřují pohled diváka ve směru rytmického seskupení. Tím vytvářejí linie pohledu, které oko pozorovatele sleduje. Opakování vyvolává pocit řádu svojí pravidelností a mohou působit uklidňujícím dojmem předvídatelností a jednotou. Uklidňující dojem rytmu může rychle vést až k pocitu stereotypu.

Opakování stejných objektů či motivu působí uklidňujícím dojmem předvídatelnosti.

Protože opakování, jako jsou seskupení prvků v intervalech, vznikají jako činnost člověka, je vhodné méně používat opakování v parcích a zahradách napodobujících původní přírodu. Zejména lze jmenovat přírodně krajinářský park, japonskou, čínskou zahradu, nebo přírodní zahradu. Zde symetrie a rytmus obvykle nemohou být v nějaké formě, nebo v smysluplném výrazném prvku nenásilně použity. Opakují-li se v díle některé prvky, nebo motivy, bývá jejich uspořádání jiné ve formálním slohu francouzské zahrady a jiné v přírodním parku. V geometrické zahradě může být naprosto pravidelně opakováno jak umístění, tak i celé motivy a jejich části až do hloubky detailu, jako například výsadby záhonů nebo okraje pravidelného bazénu. V přírodním parku, či zahradě, i když se prvky mohou opakovat, musí být alespoň nepravidelně umístěny. Tedy stejné prvky se mohou použít jen některých místech a v rozličném seskupení. Stejných prvků zde nesmí být použito příliš často, pokud není důvod.

Příklad výsledku aleje kolem ohybů cesty, ztráta významu linie.
Nevhodné vedená cesta v liniové výsadbě, cesta narušuje linie, je vnímána jako zbytečně prodloužená trasa.
Alej, klasická, dřeviny s kulatou korunou. Jednoduchá, únava pozorovatele.
Alej, různé tvary na obou stranách, nevhodná možnost.
Alej, jednostranná. Může být vnímána jako nevyvážená kompozice, častá jako větrolam.
Alej, kuželovité dřeviny. Jednoduchá, únava pozorovatele.
Alej, sloupovité dřeviny. Vhodná spíše jako ozdobný prvek, používána v přímých krátkých liniích.
Alej, nízké dřeviny. Jako okraj méně významných cest, nebo ozvláštnění vstupů a spojení. Možnost výhledu.
Alej s pravidelným rytmem, habitus. Při delších vzdálenostech působí únavně, dráždivě.
Alej se střídavým rytmem, habitus. Vhodnější zdánlivě nepravidelný rytmus.
Doporučené zapojení aleje a okolních porostů.
Alej s kuželovitými dřevinami ve větších rozestupech. Možnost průhledů při zachování dokonalé symetrie a jednoty.
Alej s pravidelným rytmem, barvy. Při delších vzdálenostech působí únavně, dráždivě.
Alej se střídavým rytmem, barvy.
Alej nepravidelný rytmus, barvy. Často používaná varianta, spolu s odlišnou texturou olistění dřevin.
Alej s průhledem. Průhledy na krajinu osvěží cestu dlouhou alejí, V krátké aleji jsou rušivé.

Rytmický sled

Rytmický sled je rytmus opakujících se objektů, v průběhu nějž jsou některé vlastnosti použitých prvků pozměněny tak, aby změna byla patrná v plynulé radě a v určitém směru. Opakování, pravidelný rytmus podporuje jednotu. Překročením míry použití může být jednota běžného opakování únavná, může vést ke stereotypu. Proto je vhodné pravidelný rytmus ozvláštnit. Jednou z cest je použití rostlin, které se liší v textuře. Textura je natolik jemný prvek, že může být použita pro řadu zahradních úprav, aniž by tím zničena jednota vyjádření. V souladu s kontrastem v dalších vlastnostech použitých rostlin lze rytmus stejných dřevin v pravidelných rozestupech povýšit na rytmický sled. Takto lze například v logickém rytmu použít výsady různě vysokých stromů podobných tvarem, stavbou koruny, ale odlišných například strukturou olistění. V sadovnictví tak lze použít k harmonizaci výsadby sestavu prvků, které mají sice některé vlastnosti viditelně odlišné, ale jsou podobné, nebo příbuzné alespoň v jiných charakteristikách. V průběhu rytmu se může měnit tvar, velikost nebo zbarvení, ale většina ostatních vlastností zůstává stejná. Sledem dodáváme obrazu pohyb, z rytmu se stává příběh. Pro toto uspořádanější je nejvhodnější pokud, můžeme změny plynule pozorovat. Jakkoliv mohou být v okolí sledu i jiné zajímavé obrazy nesmějí porušovat souvislost sledu a rytmus pohybu. V průběhu rytmu se může měnit tvar, velikost nebo zbarvení, ale většina ostatních vlastností zůstává stejná. Sledem dodáváme obrazu pohyb, z rytmu se stává příběh. Pro toto uspořádanější je nejvhodnější, pokud můžeme změny plynule pozorovat.

Plynulý sled lze v této souvislosti chápat jako postupnou změnu nějaké vlastnosti objektů v řadě. Takto třeba zahradnice G. Jekkyl prováděla výsadby záhonů měníce postupně po odstínu barvy z jedné do druhé. Takové výsadby sice poutají silně pozornost, ale nikoliv nadlouho, protože jde ve své podstatě o velmi jednoduchý efekt.

Úprava s pouhým opakováním vzoru.
Lze sledovat pravidelný rytmus.

Zaostření

Zaostření je obvykle dosahováno vedením linií pohledu k nějakému bodu,nebo bodům. Nutí diváka k pohledu na určité zvýrazněné místo. Solitery a dominanty, výrazné prvky a nápadné části kompozice jsou takto v zahradní designu zvýrazněny, aby upoutaly pozornost. Obecně se soudí, že bez atraktivních prvků by park, nebo zahrada byly jen pásem rostlin, který výrazně nepůsobí na mysl a vnímání. Pokud je součástí parku vodotrysk, převislá vrba, nebo dramatický ornament může upoutat pozornost a vzbudit asociace. Aby se zájem soustředil na ústřední prvek je vhodné pohled upoutat nápadným okolím v blízkosti prvku, který má být zvýrazněn.

„...Pokud je na konci dlouhé aleje umístěn obelisk nebo chrám, nebo něco jiného co poutá pohled, pouze omezenci nebo děti tím budou uchváceni nebo potěšeni. Vkus nebo zkušenost, nenávidí nátlak a otáčí se pryč s odporem od každého vyumělkovaného primitivního pokusu vulgárně poutajícího pozornost...“ soudí ovšem o „násilnických“ způsobech zaostření vytvářených jednoduchými linkami H. Repton. Ačkoliv zaostření může být dosaženo různými prostředky, je intenzivnější zaostření vhodné vytvořit spíše pomocí vyváženého a konzistentního uspořádání kompozice, nejsnáze pak výrazných prvků, či vedením cesty než nějakým primitivním násilným způsobem. Brutální zaostření lze provést zacloněním všech ostatních prvků kompozice tmavým materiálem, například tmavými živými ploty, zejména je-li objekt zájmu světlý. Není li světlý, je možné jej ještě zvýraznit zesvětlením nejbližšího okolí beztvarým materiálem, nebo zbarvením okolí jasnými barvami či podobně beztvarou živou nebo neživou hmotou. Masakr nastává, když je velikost objektu na který je upoutávána pozornost tak malá, že není dostatečně zřetelný, nebo je to objekt ve značné vzdálenosti, neboť pak pozorovatel do vyčerpání upíná zrak na tento jediný objekt a pokouší se odhadnout, oč jde a proč je zvýrazněn.

Zaostření, úmyslně nebo jako zde neúmyslně, lze vyvolat už dvojicí dostatečně daleko od sebe stojících výrazných stejných prvků, které tvoří dojem brány, nebo portálu, Tedy jsou nejen samy o sobě významné ale prostor za touto „bránou“ je chápán jako významný a je očekávána nějaká zvláštní úprava.
Zaostření pomocí dvou stejných objektů.
Zaostření pomocí dvou stejných objektů funguje i v krajině.
Příklad nenápadného zaostření pomocí perspektivních linií a opakování v nepravidelné kompozici
Silné perspektivní linie zvýrazněné liniemi výsadby a opakováním objektů. (VUT Brno)

Pokračování v kapitole Hierarchie prvků

Zpět na obsah Průvodce úpravou vaší zahrady