Průvodce úpravou vaší zahrady/Perspektiva a geometrie

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Předchozí kapitola Vedeme pohled návštěvníka zahrady

Perspektiva a magická geometrie[editovat]

Máte rádi kouzla? Určitě. Každý má přece rád kouzla. Staňte se čaroději na své zahradě a několika triky ji očarujte. V kompozici zahrad se stejně jako v ostatních odvětvích výtvarného umění uplatňují efekty zvýrazňující, nebo modelující perspektivu. V přirozené situaci záleží nejen na skutečné velikosti pozorovaného předmětu, ale i na jeho vzdálenosti od oka pozorovatele. Čím větší vzdálenost leží mezi pozorovatelem a objektem, tím se objekt zdá být menší. Toto zvláštní jev je dobře znám, může být využit a vzdálenosti pomocí něj zkresleny zahradníkem. Někdy se ale týž efekt stává překážkou. Velké majestátní stromy za určitých okolností objekty činí vzdálenosti zdánlivě kratšími a prostor parku, či zahrady menším.

Některé umělé objekty v kompozici, jenž jsou viditelné, ale nepřístupné z cesty byly v minulosti zahradními architekty úmyslně vytvořeny poněkud menší. Taková úprava i malou změnou velikosti vytvářela pak dále snadno dojem většího prostoru a rozlehlosti. Pokud kouzlo bylo dobře provedeno, mohla kompozice působit prostorněji ale současně příjemně a přirozeně.

Pomocí opakujících se předmětů stejné velikosti, stejně vzdálených, si oko rychle vytvoří představu vzdálenosti a prostoru, aniž by si to ani pozorovatel uvědomil. Což ovšem znamená, že lze snadno vytvořit iluzi prostoru pomocí opakujících se předmětů zdánlivě stejné velikosti, zdánlivě stejně vzdálených. Takovými objekty mohou být stromy, nebo upravované keře .Vhodné je, pokud má u takových objektů velikost alespoň jednoduchý a pravidelný rytmus. Postupně se zkracující vzdálenost a zmenšující se podobné předměty vyvolají dojem prostoru nejrychleji. Iluze nesmí být v rozporu s okolím a logikou. Pokud takové nebezpečí hrozí, lze použít objektů, které jsou různé velikostně a i jinak rozdílné, ovšem vhodně umístěné. To je způsob, který je sice méně přesvědčivý, ale je mnohem příjemnější než odhalený klam. Tyto efekty lze použíti v menších zahradách.

Princip postupně se zkracující vzdálenosti mezi podobnými předměty vyvolá v dostatečně dlouhém úseku iluzi většího prostoru a může přispět k zvýraznění bodu zájmu. Toto kouzlo je vhodné použít v kompozici u podobných objektů, zejména u těch u nichž je očekáváno opakování. Iluze nesmí být v rozporu s okolím a logikou. Uvedené příklady jsou jednoduché a slouží k ozřejmění faktů. Vzhledné kompozice bývají složitější.

V nepravidelných zahradách lze kouzlo snadno použít také, linie ale nemá být přímka. Iluzi prostoru lze velmi silně zvýraznit zmenšující se velikostí objektů ve zřejmé i zdánlivé linii. Tak jako na obrázku, či v parku v Kroměříži. Je li však prostor příliš malý, příliš přehledný, nebo je li pozorovatel veden podél linie, klam je pak naprosto zjevný, tedy odhalený a pozorovatel je zklamán. Taková odhalená lest, taková zahrada, pak spíše než nádherné místo připomíná diorama na Petříně, Maroldovu Bitvu u Lipan.

Na konci sbíhavých linek alejí a živých plotů bývají často významné objekty, na které je takto upoután zrak. H. Repton o tomto způsobu zahradních úprav píše jako o znásilňování pohledu a vkusu vytříbeném na úroveň malých dětí. Modernější autoři však takové úpravy doporučují a používají. Takto jednoduché zvýraznění hlavního prvku je neodolatelné lákadlo.

Dalším efektem je, že se rovnoběžné linie při pohledu vlivem perspektivy zdají být sbíhavé. Podle některých tvrzení se při srovnávání dvou stejně dlouhých linií zdá delší ta, která je přerušovaná. Vhodné velikosti rozdělení, nebo posloupná změna velikosti mezer mohou opravdu být použity k zesílení vnímání prostoru nebo iluze prostoru. Podle tvrzení týchž odborníků také určitá plocha, jenž je rozdělena v menší oddíly, působí dojmem většího prostoru, než nerozdělená velká plocha. Což zcela odporuje doporučení jiných odborníků, že nerozdělená plocha působí dojmem rozlehlejším a příjemnějším než rozdělená.

Plocha zahrady rozdělená na menší části může vyvolat vhodným vedením tras a pohledů dojem většího prostoru než ve skutečnosti je. To je velmi často používáno u čínských zahrad. Velké nepřerušené plochy samy o sobě objektivně vyvolají pocit neomezenosti, omezené prostory působí malebně a intimně.

Je ovšem naprosto zřejmé, že vhodným způsobem může, rozdělená nebo narušená plocha, v určité klamné pravidelnosti mást vnímání prostoru pozorovatele, stejně jako nerozdělená plocha s vhodnou volnou výsadbou dobře zvolených dřevin na okraji. Je bez diskuse, že vnímání velikosti plochy bude jiné u naprosto stejné plochy s různým pozadím. Pominu-li průmyslové struktury, jinak bude vnímána plocha stísněná mezi horami či vysokými stromy, jinak plocha v nížině, kde křoviny, možná okraj lesa, tvoří vzdálený horizont nebo stejná plocha tam, kde jsou ve zvlněné krajině malebně zalesněné kopce. Rozdělení nebo nerozdělení, ten konflikt je podle mého podružný, je zde důležité provedení a třeba i povrch plochy (písek, voda, trávník, dlažba...). Tedy způsob rozdělení, vztah takové úpravy k celku, kompozice a schopnost pozorovatele vnímat podrobnosti povrchu.

Obě řešení jsou podle mne použitelné je-li plán promyšlený, obě řešení mohou podpořit dojem většího prostoru. Důležitá je přítomnost nebo nepřítomnost prvků, které umožňují vnímat prostor. Oko pozorovatele pracuje totiž s informacemi, které má k k dispozici. Nemá li žádné informace, které by dokázalo porovnat, propadne v nejistotu. Podobně pozorovatel stěží bez další informace dokáže odhadnout velikost pole pšenice, jenž dosahuje od obzoru k obzoru. Oko není schopno srovnávat velikost stébla trávy vzdáleného několik centimetrů a několik desítek metrů. Jeho záchytné body nebudou dostatečně velké a výrazné, aby je bylo schopno posoudit.

Všechno vnímáme v poměru k něčemu jinému. Oko nejlépe vnímá velikost na opakujících se předmětech stejné, nebo podobné velikosti, u nichž předpokládá, že jsou od sebe stejně vzdáleny. Mohou to být kameny v řece stejně jako stožáry, auta v zácpě, či právě alej nebo několik skupin keřů narušující okraj plochy v zdánlivě pravidelných vzdálenostech. Pokud informace budou perspektivu věrohodně zkreslovat, bude pozorovatel věřit uměle vytvořené vzdálenosti. Při všech těchto případech je významný úhel pohledu, který může vzdálenost zkreslovat rovněž. Ve vhodných případech, i na malé ploše, může být žádoucí pohled na kompozici z vyvýšeného bodu. Proto byly v minulosti oblíbené vyvýšené terasy a zahradní altány.

Při tom všem nadšení pro magii nafukující zahrady do šířky a délky doporučuji se přidržet opět prastarých pokynů mistra Reptona, který tvrdí že důležitý není rozsah, ohromující velikost, ale obsah. Ohromující prázdnota, prázdnota, kterou třeba ani nevnímáte, prázdnota představivosti a myšlenky, může být horší než nedostatečná rozloha v kompozici.

Pro všechna uvedená „kouzla“ s perspektivou platí, že musí zkreslovat realitu přiměřeně, aby nebyla příjemná lest odhalena a nepůsobila spíše směšně. Efekt vzdálenosti lze také velmi účinně prohloubit vhodně volenými barvami jednotlivých částí kompozice. V sadovnictví, podobně jako v malířství, lze popsanými metodami zesilovat účinek perspektivy vhodným zpracováním popředí, středu a pozadí.


Pokračování v kapitole Popředí, střed a pozadí kompozice

Zpět na obsah Průvodce úpravou vaší zahrady