Průvodce úpravou vaší zahrady/Krátké ohlédnutí za kvasící historií krásy zahrad

Předchozí kapitola Jak vybrat „in“ barvu rostlin?

Krátké ohlédnutí za kvasící historií krásy zahrad

K rozhodování je třeba znát informace. Pokud je cílem našeho snažení krása, pak zejména informaci o tom, co je vaším okolím vnímáno jako krásné. Celá staletí se hledá princip krásna v zahradě. Dnešní zahrady mají vzor v zahradách včerejška a předvčerejška. Vzor, který jako kámen mudrců míchali největší vědci i umělci světa.

Elixír krásy byl míchán v egyptských a římských zahradách, organizovaných symetricky, v hravých bublajících italských renesančních zahradách a čínských zahradách inspirovaných přírodou. Čínské zahrady znázorňovaly pomocí terénu, prvků a rostlin náboženské příběhy. Jsou alegorií náboženských představ interpretovaných pomocí přírody.

Římané milovali květinové zahrady a květiny. Milovali tyto zcela nepraktické rostliny natolik, že jejich pěstování a zdobení se jimi vedlo i k soudním obviněním ze zhýralosti a pýchy. Florimánie, šílené svátky květin, byly v starověkém Římě slavností hojnosti, radosti a doprovázené radovánkami všeho druhu. V Římě bohatí měšťané také zakládali velké soukromé zahrady, které pak darovali veřejnosti. To bylo více než obvyklé gesto. Zejména v období před volbami. Evropské symetrické zahrady zřejmě dosáhly vrcholu v období baroka, kdy okolí sídel šlechticů obklopovaly francouzské parky. Rostliny se staly pouhým stavebním materiálem k vytváření zelených zdí, soch a linií. Zahrady a parky obepínaly kotníky paláců jako symbol okázalého přepychu a moci. Po letech vlády geometrie přišlo období romantismu. Anglické romantické parky u sídel architekti komponovali podle romantických obrazů krajiny a přírody. Humanismus, který se zhlédl v návratu k hodnotám přírody, tedy přesněji romantizované přírody, vedl k vytváření přírodních zákoutí, které připomínaly krásná místa v krajině. Podobně jako čínské zahrady. Romantismus v Evropě rozkvetl do své krajní podoby v Německu. Romantický park, zrcadlo přírody, byl ve své vrcholné formě okouzlujícím místem, kde jste našli nejen pohádkové zákoutí, umělé trosky řeckého chrámu vedle japonského pavilonku, ale i najatého poustevníka. Stal se inspirací napodobeninám venkovských zahrad naplněných květinami, zeleninou a divadelně rozestavěným venkovským haraburdíčkem. Přirozeným biotopem sádrových trpaslíčků.

Dvacáté století vrátilo, nejen na té ideologicky nejsprávnější straně, zahradám střízlivou praktičnost rajčatových plantáží a degradovalo parky na zábranu proti hluku, prachu a pokryv mezi cestami. Změnilo parky na nudnou kulisu kolem betonové sochy vítězství technologického pokroku. Dvacáté století zavedlo rychlokvašenou zeleň marxismu -topolismu, diktaturu javorismu a břízismu. Krásno bylo nyní zbytečné, nežádoucí, překonané. „Ozdoba je zločin!“ křičeli funkcionalističtí umělci, vytvářejíce nefunkční, nepraktická a často pouze vzhledově jednoduchá díla, betonové krabice a šuflíky určené všem.

Ve Francii, byly prý nové obytné celky vytvořené pod vlivem funkcionalismu až po výrazném nárůstu sociálních, zdravotních a především psychických problémů obyvatel, vůbec obohaceny o nějakou zeleň. „...Lidé, kteří žijí v městských oblastech se zelení mají tendenci se prezentovat jako žijící v blahobytu spíše, než obyvatelé města, které nemá parky, zahrady, nebo jinou zeleň v okolí, zjistil výzkum zveřejněný v Psychological Science, časopisu Asociace pro Psychological Science.“ Podle dalších se benefity získané ze zeleně a odrážející se v lidských vztazích zvyšují s biodiverzitou, jak se snaží prokázat studie v časopise společnosti The Royal Society.

Kompozice v revolučním funkcionalismu není podřízena estetickým pravidlům, ale výhradně užitkové hodnotě. Protože nebylo ve funkcionalistické úpravě zeleně místo pro pravidla estetiky a výsadba byla jen technickou hmotou, zelenou masou, je zbytečné se funkcionalistickými úpravami zabývat. Obvykle nejde o kompozice. I zima je malebnější a pro sadovnictví významnější období, než funkcionalismus v sadovnické tvorbě. V sadovnické učebnici, která byla vydána ke konci dvacátého století například stojí: ...„pravidelný sloh, zbavený vší vyumělkovanosti použijeme při výzdobě okolí budov, malých náměstí... všude kde má být dosaženo působivé půdorysné kresby.“ Zbavit pravidelný sloh vší vyumělkovanosti je jednoduché. Výsledek revoluční změny je neudržovaný porost na neupraveném terénu.

Umělost je totiž podstatou krásy pravidelného slohu. Novější učebnice sadovnictví kritizuje přeceňování „funkcionalismu a konstruktivismu“. Zdůrazňování vnějšího vzhledu zahrad ale odsuzuje jako „dekorativismus“. O několik vět dál v učebnici autor úsměvně radí, aby používání abstrakcí, iluzí a stylizací neodporovalo zdravému rozumu. (učebnice Sadovnictví, V.Hurych). Pokud bychom takto chtěli zkoumat „samoúčelnou krásu“ veškerého umění, asi bychom došli k závěru že obrazy že jsou většinou zbytečně obrazistické a i užité umění je vždy nějak vyumělkované.

Podle vzoru zahradního architekta H.Reptona z počátku devatenáctého století doporučují vyhnout se chybám plynoucím z pyšné nepřiměřenosti. Vyhněte se extrémům. Zejména takovým, které provází módní výtvory megalomanských umělců kteréhokoliv uměleckého proudu, jenž tvoří pouze pro oslavu sebe sama. Vyhněte se ideologickému či náboženskému diktátu a omezení, umění je projevem svobody a tvořivosti.

Úprava podobná zahradě v románském období. Pravidelnost, řád a použití subtropických květin v nádobách.
Ostré žluté a červené barvy vytvářejí křiklavé kombinace, určené k oživení v nepravidelně upraveném okolí chodníku. To uspokojivě splňují. Barevné směsi, křiklavé nesladěné výsadby, záhony letniček a trvalek jsou typické spíše pro venkov.
Zimní fotografie úpravy předzahrádky která je i v tomto období vzhledná díky použití stálezelených dřevin a jehličnanů. Jednoduché kamenné části schodiště vkusně ladí s výsadbou.
Dekorativně působí ornamenty z květin a kvetoucích stromů, které v malebných kombinacích v ladných křivkách mohou pokrývat velkou i malou plochu. Tyto výsadby působí barvami a tvary spíše lehce, rozmarně a vesele než pompézně, nákladně a vznešeně – Vídeň, park u císařského paláce v Schönbrunu.
Předzahrádka v Brně.
Podzámecká zahrada, Kroměříž

Množství barev a tvarů výsadbě přidává na dynamice a pestrosti. Množství barev a tvarů bez sjednocující myšlenky a konceptu nebo s výraznými rušivými elementy působí roztříštěně. Jakkoliv v jednotlivé exempláře mohou být dokonalé a excelentně udržované, celek není harmonickou kompozicí ale excelentním gulášem. Směs je pouze skupinou společně vysázených rostlin. Oko diváka těká po objektech zájmu a jeden přehlušuje další.. Naproti zmatku špatně uspořádaných nepravidelných výsadeb, je jednoduchá pravidelná výsadba ve stylu renesančních italských, barokních francouzských či holandských zahrad lékem pro zmatenou duši. Nabízí řád. Zde uvedené výsadby jsou vhodné pro dané místo a okolí a smysluplné. Dole část zahrad zámků Kroměříž a Lysice. I nepravidelné čínské a japonské zahrady mají přísná pravidla.

Park u zámku Lysice
Podzámecká zahrada, Kroměříž
Zahradnické výstaviště Tuln
Františkovy Lázně
Zahradnické výstaviště Tuln
Park Průhonice u Prahy Zřejmě nejtypičtější park v anglickém stylu, park Průhonice.

V moderní zahradě mohou být rostliny použity k vyjádření myšlenky uměleckého díla, emoce, atmosféry. Mohou být prvkem v aranžmá na téže kvalitativní úrovni jako neživé objekty. Rostliny se pak nemusí, ba nemají dále vyvíjet, kompozice je hotova a má být očividně neměnná v čase. Celek nemá žádný vztah k přírodě, jde o čiré umění, divadelní představení, performanci .

Anglická zahrada napodobuje přírodní krásy, uměle navozuje nejlepší efekty přírody a rostliny jsou hlavními aktéry, jejich vývoj během času a změna je očekávanou součástí kvality kompozice. Často jak se zahrada v průběhu roku mění, tak jednotlivé části kompozice uplatňují své kvality.

Pravidelné a nepravidelné

Zahrady byly vždy obrazem přírody, nebo zobrazením okolního vesmíru, přizpůsobeným a polidštěným. V dnešní době vytvářené zahrady a parky lze snadno podle historické tradice rozdělit na „pravidelné“ a „nepravidelné“. Pravidelné zahrady vycházejí z nejlepších zkušeností a kvalit francouzských zahrad z období baroka a renesančních terasových italských zahrad. Neskrývají svoji umělost, využívají ji jako estetický projev. Nepravidelné zahrady pak více, či méně napodobují přírodu ve stylu čínských zahrad a anglických parků, nebo venkovských zahrádek, často s použitím neobvyklých materiálů a sochařských dekorací. Některé takové sochařské kompozice vytvářejí stavební celek s jasným uměleckým výrazem, ale zeleň má v úpravě minimální prostor a funkci.

Do skupiny nepravidelných zahrad lze zahrnout i přírodní zahrady, které pracují s tvorbou přirozených prostředí a ekologickými postupy. Názvu nepravidelných a pravidelných zahrad odpovídá název malebné zahrady a jejich protiklad architektonické nebo též dekorativní zahrady. Ačkoliv pojmenování „architektonické zahrady“ nejlépe vystihuje způsob tvorby pravidelných zahrad, původ a připomíná jejich vynikající přizpůsobení architektuře, dovolím si i v dalším textu zachovat spíše název „pravidelné a nepravidelné“.

Úprava ve stylu anglické zahrady
Úprava ve stylu italské a francouzské zahrady.
Symetrie dává vyniknout asymetrii. Proto výrazné prvky, samy o sobě nepravidelné, symetricky umístěné, o to spíše vyniknou.(Park u zámku Lednice)

Dlouhá léta trvaly spory a půtky mezi zastánci pravidelných a nepravidelných zahrad o správnost či krásu. Dnes snad již lze doporučit kdy a kde je lépe použít zahrady pravidelné a kde nepravidelné, kde mají převládat jasná pravidla, ornamenty a přímky, kde malebnost a příroda. O použití musí rozhodnout vhodnost a smysluplnost kompozice vzhledem k okolí a možnosti údržby, stejně jako osobní vkus a filosofické ideály. Umělci osmnáctého století, kteří se pokoušeli chápat pravidla přírody, popisují přírodu jako symetrickou, symetrickou a pravidelnou v drobných jednotlivostech, takových které jsou nejmenšími díly přírody. A dodávají, že je příroda ovšem také zcela nepravidelná, nepravidelná ve velkém celku, v těle člověka a přírody, která je jednotlivými drobnostmi tvořena.

Nepravidelná zahrada napodobuje obvykle přírodu, nikoliv však její syrovou podobu, ale upravenou tak, aby lahodila oku a vycházela vstříc potřebám. Vytváříme kompozici, dílo, které je přírodě blízké, podobné, ale v přírodě by zřejmě nikdy nevzniklo.

Na rozdíl od malebné kompozice, při níž se uplatňuje především různorodost přírody jsou pravidelné zahrady založeny na geometrickém souladu opakování, pravidelném ornamentu a jednoduchém tvaru. Výraznými prvky jsou především jasná barevnost, zřejmá pravidelnost a prvoplánovost geometrických tvarů. Ukázněné velké plochy přísně upravené zeleně a nekomplikovanost celkového výrazu kompozice vytvářejí harmonický dojem souladu, řádu. Oko diváka snadno rozeznatelný barevný a tvarový soulad a čitelné členění vnímá jako krásu. Dekorativní úprava zahrad se provádí obyčejně na plochách, které lze přehlédnout jediným pohledem, nenutí oko pozorovatele, aby proniklo obraz do hloubky, nýbrž spíše aby těkalo po jeho povrchu a vnímalo celek, nikoliv jednotlivosti. Dekorativní řešení zahrad je zvláště vhodné v rovinném jednotvárném terénu, nebo na pravidelně odstupňovaném terénu Krátké a jasné doporučení vyplývající z mnohaleté polemiky je následující: Protože je zahradní úprava spíše velkým celkem z pohledu přírody, má být spíše nepravidelná, tak, jak by tomu příroda chtěla. Tam, kde je dílo přírody zcela součástí stavby, drobným doplňkem nesloužícím k ničemu, než ke krátkému pohledu, má být ale použita spíše symetrie a pravidelnost, mající zde dobré opodstatnění a souvislost. Více o některých jednotlivých historických stylech je popsáno v sedmé kapitole.

Pravidelné zahrady je poměrně jednoduché naplánovat na základě pravidelného obrazce, nebo opakování pravidelných obrazců. Velké obrazce mohou být ve středu pravidelné kompozice a cesta vedena po jejich okrajích. Velké nepravidelné ozdobné objekty je při dodržení přísné pravidelnosti vhodné umístit spíše na střed kompozice, nebo na osu symetrie. Pokud vzorek tvoří více částí je vhodné pokud jsou (avšak úměrně jednoduché přehlednosti) použity různě vysoké rostliny a vzor dostane i dimenzi plasticity. Jednoduše navržené pravidelné zahrady a vzory mohou být ve výsledku více efektní než ty složité. Základ krásy zde tkví v symetrii, pochopitelnosti a přehlednosti.

Náčrty pravidelných kompozic v malých zahradách (půdorys).
K sobě symetrické prvky mohou být v jednotlivostech i asymetrické.
Nejvíce důležitá pro kompozici je vždy srozumitelnost a jednoduchost úpravy.
Nepravidelná zahrada, náčrt.

Nepravidelné zahrady je rovněž velice snadné vytvořit. U pozemku ve stylu anglické zahrady okraj plochy obepne pás dřevin. Cesta není přímá, ale nevede zbytečnými oklikami. Skupiny keřů a stromů doplní několik výrazných soliter. Všechny doplňky jsou spíše přírodního charakteru, nepravidelné. Příliš moderní, umělé a dokonale pravidelné prvky mohou narušovat přírodní charakter zahrady. Výsadba má napodobovat přírodu ale současně být vhodným místem k odpočinku.

Pokud existuje obava, která možnost úpravy je správná, je lépe vždy dát přednost jednoduchosti a volnému prostoru, před nepřirozeností a stísněností. Velkou výhodou nepravidelných úprav anglického parku i východních zahradnických stylů je členitý a nerovný terén umožňující různé pohledy a vytvářející přirozené clony. Symetrie může pomoci v případě že působení použitých prvků je velmi rozmělněné.

Odkazy

Pokračování v kapitole Vlastnosti rostlin ve vztahu k jejich použití v zahradnické architektuře

Zpět na obsah Průvodce úpravou vaší zahrady