Maturitní otázky z literatury/Realismus a jiné směry konce 19. století

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka je částí projektu Maturitní otázky z literatury.
Prosím, ověřte si před použitím informace i z jiných zdrojů - přes všechnu snahu zde mohou zůstat chyby.

Realismus[editovat]

... (cca 1850 - 1900) se snažil o věrné zachycení skutečnosti.

Ještě dál zachází jeho podmnožina - naturalismus, v kterém se tvůrci zabývali radikálně realistickým popisem všeho, například včetně mršiny (hledání krásy v ohavnu).

  • (GB) Charles Dickens: „Kronika Pickwickova klubu“ (putujícího po Anglii a setkávajícího se s různými vadami společnosti, důkladný popis osob)
  • (RUS) Lev Nikolajevič Tolstoj: „Dětství“, „Chlapectví“, „Jinošství“ - autobiografie, „Anna Karenina“, „Vojna a mír“
  • Anton Pavlovič Čechov: „Chameleon“
  • Fjodor Michajlovič Dostojevskij:
    • „Zločin a trest“ - Raskolnikov se dopustí vraždy a je nakonec svědomím donucen se přiznat.
    • „Bratři Karamazovovi“, „Běsi“, „Idiot“
  • (FR) Émile Zola: „Zabiják“, „Nana“ - díla z cyklu historie „Rougon-Macquartů“. Zastával názor, že jednání jednotlivce je dáno pouze geneticky a vlivem okolního prostředí, myšlenka použita v románech.
  • Gustave Flaubert: „Paní Bovaryová“
  • Honoré de Balzac:
    • Sepsal mnoho románů, protože se tím živil.
    • Sbírka románů „Lidská komedie“, „Lesk a bída kurtizán“, „Otec Goriot“

Symbolismus a dekadence[editovat]

Básnický styl, ve kterém se využívá sledu obrazů, které samy mají ve čtenáři vyvolávat nějaký dojem. Symbolistické básně jsou poměrně náročné na pochopení a připouštějí poměrně široký výklad. Psány často volným veršem.

Dekadence, doslova "úpadek", je vyhraněná forma symbolismu s prvky naturalismu. Básníci se zabývají nejrůznějšími tématy, jež jsou považována za nechutná nebo perverzní.

Prokletí básníci, francouzská dekadence:

  • Charles Baudelaire: (*1821)
    • "Menší básně v próze".
    • 1857: "Květy zla" - pro otevřené zaměření na "společensky nevhodná" témata kritizováno a cenzurováno.
    • O generaci starší než ostatní, inspiroval je.
  • Paul Verlaine (*1844)
    • 1856 "Saturnské básně"
    • 1857 "Dobré písně" - parnasismus čili "umění samo sobě - hlavní je zpracování, nikoli téma"
    • 1874 "Písně beze slov"
  • Rimbaud
    • Psal jen ve věku 16-20, potom byl v hádce postřelen Verlainem a vzdal se tvorby.
    • "Iluminace"
  • Mallarmé
  • Lautreamont:
    • "Zpěvy Maldorovy" - Maldor je "nejnechutnějším tvorem, jenž může existovat".