Maturitní otázky z literatury/Obraz historických událostí v literatuře

Tato stránka je částí projektu Maturitní otázky z literatury.

Prosím, ověřte si před použitím informace i z jiných zdrojů - přes všechnu snahu zde mohou zůstat chyby.

Vztah přímý - literatura o událostech

Hist. událost v náboženských textech

Mnoho poznatků o historii je možné čerpat z Bible. Zde je mj. velkou výhodou to, že od svého vzniku byla šířena v málo se vyvíjející podobě, bylo tedy omezeno zkreslení, ke kterému jinak u starých textů často dochází.

Zajímavý vztah je mezi biblickou potopou světa a údajným zaplavením Černého moře; dle Ryan-Pitmanovy teorie k tomu došlo provalením vody přes Bosporskou hráz, z níž se stal průplav, které mělo nastat zhruba před 7500 roky.

Legendy

Legenda je zpočátku ústní tradicí předávaný příběh, který je zčásti nebo zcela fiktivní a jsou na něm znát stopy fantazie lidu. Prakticky nikdy ale takový příběh nevznikl sám od sebe, čili každá legenda by měla být přínosná svým reálným základem.

Za nejstarší světovou literaturu světa se považuje sumerský Epos o Gilgamešovi, který vypovídá přinejmenším o existenci G., krále Uruku v době zhruba 2700 let př. n. l.

Z legend vzniklých na území českého státu jmenujme:

Nedochovanou nejstarší legendu o sv. Václavovi, která byla sepsána kolem roku 967 latinsky.
Crescente fide christiana (Když se šířila křesťanská víra, po roce 974, rovněž svatováclavská legenda)
Fuit in provincia Bohemorum (Byl v zemi české, po roce 975, legenda o sv. Ludmile)
Vita et passio sancti Venceslai et sanctae Ludmilae aviae eius (Život a utrpení svatého Václava a svaté Ludmily, jeho babičky) též označovaný jako Kristiánova legenda.

Kroniky

Kronika je záznam o historických událostech s hlavním účelem je pokud možno chronologicky, přesně a věcně popsat jednotlivé historické události.

Popis těchto událostí je ale důsledně suchý a strohý. Nepopisují se žádné příčiny a souvislosti, události nebo jejich aktéři se nehodnotí. Kronika obsahuje pouze faktický popis událostí.

Kroniky patří mezi první díla české literatury. Na území Česka vzniklo v průběhu dějin mnoho kronik.

Význačné místo díky svému rozsahu a úplnosti zaujímá mezi českými kronikami Kosmova Chronica Bohemorum (K. Čechů, nesprávně též Česká k.). Je to základní historické dílo. Kosmas v ní líčí dějiny od nejstarších dob až do své smrti. Svým dílem sledoval i politický cíl - upevnění pozice českého státu. Dílo je psáno prózou, do níž jsou vkládány časoměrné verše, oživené historkami a dialogy. Jeho český původ se ale nezapře: v textu jsou vložena česká přísloví, česká slova a české pověsti (O Libuši a Přemyslovi).

Husitská kronika (14. stol.), sepsal Vavřinec z Březové (kronika umírněných husitů).
Z roku 1338 pochází Chronicon Aulae Regiae Petra Žitavského, označovaná jako Zbraslavská. Je to klášterní kronika o událostech za vlády Václava II. Později ji autor rozšířil na kroniku celé země. Pokračovalo v ní několik osobností: Kanovník vyšehradský, Vincetius a opat Jarloch.
Zhruba v době Karla IV. se čeština stává běžným jazykem i v psané literatuře.
Dalimilova kronika je první česky psanou kronikou, je psána bezrozměrným veršem. Dají se v ní objevit známky mírné tendenčnosti: je vlastenecky zaměřena a nenápadně hájí zájmy nižší šlechty. Při tvorbě autor čerpal z Kosmovy kroniky. Najdeme v ní vedle historických fakt i nejrůznější pověsti nebo vyjádření soudobých problémů; kroniky této doby nejsou v žádném případě věrohodné historické texty.
Ani kronika Václava Hájka z Libočan z roku 1539 není dokonalým a přesným historickým textem, i když v tomto případě je to spíš důsledek snahy o čtivost a efekt. Kronika datuje dějiny od příchodu praotce Čecha až do r. 1527. Hájí zájmy vyšší šlechty a do jisté míry straní katolíkům.

V pozdější době se se svým rozvojem dá literatura lépe dělit na část odbornou, tedy psanou za účelem předání informace o dějinných událostech, a část zábavnou, ve které tvoří dějinné události většinou jen pozadí popisované události.

Literatura informativní

Autorem desetisvazkové Historie církevní je český protestantský historik Pavel Skála ze Zhoře. V dobách obrození autoři hledali v minulosti jakýsi obraz národ. síly, zejména jako vymezení češství od němectví.

František Palacký: Dějiny národu čes. v Čechách i v Moravě. Psáno původně německy, od roku 1848 česky. Popisuje dějiny od nejstarších dob až po 1526. Oceňuje husitství. Psány s důrazem i na literární hodnotu. Ovlivnily další historickou prózu.
P. J. Šafařík: Slovanské starožitnosti. Od nejstarších dob po 1. tisíciletí; podporuje myšlenku Dobrovského, že Slované pochází z jednoho kmene (myšlenka slovanské vzájemnosti).
Gelasius Dobner (zakladatel moderního krit. čes. dějepisu): první kritik Hájkovy kroniky
F. M. Pelcl: Nová kronika česká – poopravená Hájkova kronika.

Josef Jungmann: Historie literatury české – povzbuzuje národní sebevědomí, rozděluje lit. na 3 části: starou, prostřední a novou.

Literatura zábavná

Ve světové literatuře např.:

Walter Scott (1771-1832) Ivanhoe
Sienkiewicz (1846-1916): Ohněm a mečem, Quo vadis?, Neronův Řím, Křižáci
Alexandre Dumas (1802-1870)
Tolstoj (1828-1910): Vojna a mír

Z české literatury 19. stol. jmenujme:

Václav Thám (51 divadelních her)
K. H. Mácha: Kat - pokus o historický román, děj je lyrizovaný, nedokončeno (díly pojmenovány podle místa děje - Křivoklad, Vyšehrad, Karlštejn).
J. K. Tyl: Dekret Kutnohorský, Krvavé křtiny, Kutnohorští havíři, Jan Hus, Jan Žižka
J. Zeyer
Svátek: Paměti katovské rodiny Mydlářů
Jan z Hvězdy: Mastičkář, Templáři v Čechách

Historický román se stal běžným v době realismu (2. polovina 19. stol.)

V. B. Třebízský: Pobělohorské elegie (husitství, doba pobělohorská) a jiné sbírky povídek.

Pozdější události jsou mapovány v obrovském množství děl; navíc jsme se o nich nedávno učili (nebo se ještě učit budeme) a jednalo by se o zbytečné opakování již zmíněných fakt.

Ovlivnění nepřímé - literatura v důsledku událostí

V průběhu starověku a středověku je evropská literatura ovlivněna především náboženstvím; je to důsledek toho, že většina vzdělanosti sídlila v klášterech a podobných církvemi spravovaných institucích.

Dobře pozorovatelným příkladem dopadu historické události na literaturu nepřímo je tzv. útěchová literatura po Třicetileté válce. Zde je asi nejvýznamnějším zástupcem Labyrint světa a ráj srdce od J. A. Komenského, kde pozorujeme autorův odklon od hmotných hodnot a uzavření se do sebe, hledání duchovních hodnot, jež se ve válkách ztrácejí méně snadno.

V průběhu 18. století pozorujeme sílící české národní uvědomění, tedy snahu se vymezovat oproti německému vlivu; to se zobrazuje na literární tvorbě jednak důrazem na "češství", jednak dnes již samozřejmým psaním českým jazykem.

V podobné době se začíná výrazně víc psát o "prostých lidech"; je to asi důsledek přirozeného vývoje společnosti ke zmenšení (ekonomických, společenských) rozdílů mezi lidmi.

Neutěšené poměry dělníků v dobách budování kapitalismu spolu se šířením socialistických myšlenek se podepisují na mj. české skupině "buřičů" (Gellner, Neumann).

Technický rozvoj má za celou dobu své existence vliv jen na část autorů, jako byli J. Neruda (Písně kosmické), Skupina 42 aj. Zcela zásadní měrou se projevil na většině děl žánru sci-fi (u některých je to spíše na škodu, mezi nejlepšími díly žánru je dle mého názoru větší zastoupení netechnických než je průměr). Mnoho autorů publikovalo svoje vize o zhoubném dopadu pokroku, dobrým příkladem jsou např. Čapkova díla RUR (1920), Továrna na absolutno (1922) a Krakatit (1922).

První světová válka mimo jiné vedla k (podpořila) vzniku dadaismu, jako nesmyslné odpovědi na nesmyslné hrůzy války. Její události jsou mapovány tzv. legionářskou literaturou.

Druhá světová válka se svým nebývalým rozsahem jak zeměpisně, tak i co do škod velmi silně projevila. Především jde asi o celospolečenský podvědomý strach, mj. z toho, jak jednoduše vznikla a jak obyčejní byli největší nacističtí zločinci. Je také mnoho děl, co by se patrně zdaleka tolik neproslavila, kdyby nebyla psána za války, ačkoli se jí netýkají přímo.

Velký dopad na literaturu v sovětském bloku měla totalita: jednak silnou podporou propagandistické lit. (oslavování kultu vládnoucího pohlavára SSSR a nejrůznějších dělníků a zemědělců), jednak potlačení svobodné tvorby. To vedlo k rozdělení literatury na 3 proudy (legální tuzemská, legální zahraniční a ilegální tuzemská; ilegální zahraniční nemá smysl).

Na českou literaturu měly vliv události 60. let: nejdříve uvolnění poměrů, dál jejich opětovné utužení a zklamání z příchodu "bratrské pomoci" sovětských vojsk.

V poválečné světové tvorbě (a nikoli jen lit.) se projevují nejrůznější alternativní myšlenky (beat generation, hippies a podobně).