Maturitní otázky z literatury/Nejstarší světová literatura

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka je částí projektu Maturitní otázky z literatury.
Prosím, ověřte si před použitím informace i z jiných zdrojů - přes všechnu snahu zde mohou zůstat chyby.

Se vznikem prvních civilizací je spjat i vznik literatury samotné. Vzniká písmo, a to nezávisle na sobě v Mezopotámii, Egyptě, Indii a Číně. Vznikají posvátné texty judaismu, křesťanství, islámu i hinduismu.

První žánry[editovat]

Pro celé období je typický přechod od mýtů k žánru eposu stejně jako to, že autoři příběhů nejsou známi. Jednak proto, že na vzniku jednotlivých příběhů se podílela celá společnost, ale také proto, že zapisovatelé příběhů nepovažovali sami sebe za autory, ale spíše za zprostředkovatele zpráv od bohů, pravých vlastníků náboženských myšlenek, či (jako později Homér) zprostředkovatele múz.

Mýtus[editovat]

Mýtus je prvním slovesným útvarem, jehož vznik je provázán se vznikem civilizace. Typicky se jedná o smyšlenku pokládanou za pravdu, zodpovídající základní otázky lidí (např. o původu země či člověka). Funguje i jako základ náboženství, což jej činí posvátným (a zaručuje tak, že přežije tisíce let v nepříliš změněné podobě). Éra mýtů končí se vznikem písma.

Epos[editovat]

Epos je prvním psaným útvarem. Již nejde o posvátné příběhy, jedná se spíše o umění. Hrdiny již nejsou bohové jako v mýtech, ale slavní lidé (např. v antice Achilles či Odysseus), bohové však stále mají velký vliv na události.

Mezopotámie[editovat]

Přibližně ve třetím tisíciletí př. n. l. vzniklo v Mezopotámii, úrodném pásu země mezi řekami Eufrat a Tigris, klínové písmo, vtlačované rákosovými pery do hliněných tabulek. Nejvíce tabulek se zachovalo v Aššurbanipalově knihovně v Ninive.

Sumersko-akkadská literatura

  • Epos o Gilgamešovi
    • První dochovaná literární památka, zapsáno kolem roku 2000 př. n. l.
    • Pojednává o Gilgamešovi, králi v Uru, který touží po nesmrtelnosti. Vydá se hledat rostlinu nesmrtelnosti k Utanapištimovi. Bohové na něj sešlou Enkidua, Gilgameš se s ním utká, ale nakonec se spolu spřátelí. Poté, co bohové zabijí Enkidua, Gilgameš pochopí, že k čemu je člověku nesmrtelnost, když ztratí přítele? Rozhodne se proto udělat věc, která mu dá nesmrtelnost – nechá postavit vysoké hradby a zajistí tak bezpečnost svého lidu. (Symbol toho, že pravá nesmrtelnost člověka spočívá v jeho díle.)
  • Nářek nad zkázou města Ur
    • Jeden z pěti mezopotamských "nářků nad městy".
    • Bohyně Ningal pláče nad zkázou "svého" města a žádá po bohovi Enlilovi, aby zastavil ničivou bouři.

Egypt[editovat]

Přibližně od roku 3000 př. n. l. v Egyptě vznikají dva druhy obrázkového písma: hieroglyfické a démotické písmo (zjednodušené hieroglyfy). Egypťané psali převážně na papyrové svitky (nicméně obě písma byla rozluštěna díky Rosettské desce, kameni se stejným nápisem v řečtině a egyptských písmech).

Staroegyptské písemnictví

  • Achnatonův hymnus na slunce
  • Knihy mrtvých
    • Svitky, vkládané do hrobek, aby zemřelým sloužily jako "průvodce" po cestě na onen svět.
  • Povídka o Sinuhetovi
    • Autobiografie muže, žijíciho na dvoře faraona, napsána okolo roku 2000 př. n. l.
    • Hrdina Waltariho knihy Egypťan Sinuhet je, přes shodu jmen, úplně jiná postava.
  • Dále různá (např. milostná) poezie

Judaismus a rané křesťanství[editovat]

Přibližně od druhého tisíciletí vzniká Bible, která se skládá ze Starého a Nového zákona.

  • Starý zákon
    • Starý zákon byl sepsán hebrejsky a aramejsky. Sestává z Tóry (Zákona), knih proroků a spisů.
    • Tóra
      • Genesis
        • Stvoření světa, vyhnání z ráje, jak Kain zabil Ábela, Noemova archa, Sodoma a Gomora, Věž Babylónská; Abrahám a jeho syn Izák; Jákob, později Izrael; Josef v egyptském zajetí, sedm let přebytku a sedm let nedostatku
      • Exodus
        • Narození a život Mojžíše, deset ran Egypta, přechod přes Rudé moře, Desatero na hoře Sinajské
      • Leviticus
        • Zákony pro kněze a levity, řády při obřadech očišťovacích, povolená jídla apod.
      • Numeri
        • Řád pro službu ve svatyni, putování z pouště Sinajské k zemi zaslíbené, poslední úkoly Mojžíšovy
      • Deuteronomium
        • Deuteronomistický zákoník, Mojžíšovo poslední požehnání a skon
    • Knihy proroků
      • Soudců, Samuelovy, Izajáš, Izdráš a jiné
    • Spisy
      • Žalmy
        • Píseň Písní
        • Přísloví aj.
  • Nový zákon
    • Nový zákon byl sepsán řecky někdy v 1. stol. n. l. (po Kristově smrti). Popisuje život jeho a jeho následovníků.
    • Nový zákon stanovil témata, jimiž se pak zabýval celý středověk.
    • 4 evangelia (Matoušovo, Markovo, Lukášovo, Janovo)
      • Tři z nich (kromě Jana) jsou synoptické, mají podobnou strukturu (dokonce se hovoří o tom, že se jedná o tři variace jediného pramene), i když některé skutečnosti v nich si protiřečí. Snaží se legitimizovat Krista jako židovského Mesiáše a dokázat, že jeho rod vede až k Davidovi. Jan je naproti tomu více metafyzický, považuje Krista za zhmotnění božího slova. Nezajímá se o Kristovo narození a život, ale o jeho smrt a vzkříšení, které jsou nejcennější z filozofického hlediska.
    • Skutky apoštolů
      • Popis misijních cest Petra a Pavla, první ukřižování křesťanů, vznik prvních církevních obcí, Athénské vystoupení Pavla
    • 21 epištol (dopisů)
      • Pavlovy dopisy mladým křesťanským obcím
    • Zjevení Janovo (apokalypsa)
      • Janova vize konce světa – zesiluje příznaky deseti ran egyptských, prorokuje druhý příchod Krista, poslední bitvu na Armageddonu, uvržení ďábla na tisíc let do pekla (Šelol).

Externí odkazy[editovat]

  • Dílo Bible ve Wikizdrojích
  • Téma Bible ve Wikicitátech

Indie[editovat]

V Indii vznikl sanskrt, v němž byly (mezi lety 1500 a 1400 př. n. l.) napsány Védy, posvátné texty hinduismu, zaznamenávající původní indické vědění (se znaky mýtů). V Indii se rovněž narodil Gautama Buddha, zakladatel buddhismu.

  • Epos Bhagavadgíta
  • Epos Rámájana
    • V překladu Velká cesta prince Rámy.
    • Motiv je podobný jako v Eposu o Gilgamešovi, či pozdější Odyssei – cesta. Hrdinové všech příběhů si musí sáhnout na úplné dno (aby se odhalila jejich osobnost) a přijít o druhy, díky čemuž pochopí smysl života.
  • Epos Mahábhárata
    • V překladu Velké vyprávění o Bháratovcích.
    • Magické vypravování o nejstarší indické historii (s ohromným množstvím jmen, majícími přes příbuznost k bohům vysvětlit a ospravedlnit činy každého).
  • Kalidásovy básně
    • Oblak poslem lásky
    • Šakuntala
  • Světské dílo Kámasútra
    • Umění milovat
    • Slavné dílo z počátku letopočtu od Mallanágy Vátsjájany je příručkou sexuálního života bohaté městské společnosti.

Externí odkazy[editovat]

Čína[editovat]

Čínské písmo je obrázkové. Dvěma náboženstvími Číny jsou konfucianismus a taoismus.

  • Lao-c'
    • Zakladatel taoismu, žil v 6. stol. př. n. l.
    • Kniha o cestě a ctnosti
      • Shrnuje taoistické zásady ("nezasahovat, pokud není nutno").
    • Osoba Lao-c' ve Wikicitátech
  • Konfucius
    • Zakladatel konfucianismu, žil v 6. stol. př. n. l.
    • Hovory
      • Morální rady pro funkci společnosti a etiku. Shrnuje učení konfucianismu.
      • Sepsáno Konfuciovými žáky po jeho smrti.
    • Osoba Konfucius ve Wikicitátech
  • Kniha písní
    • Soubor asi 300 lidových skladeb.
  • Poezie
    • Tu Fu
      • Konfucián (podobně jako řečtí stoici se zabývá společností a její kritikou) vážná témata básní (válka, smrt…); žil v 8. století n. l.
      • Absolutně volný verš
    • Li Po
      • Taoista (taoismus – spjatý s přírodou, nespoutaný), témata přírody, volnosti, pití apod.; žil v 8. století n. l.
  • Zpěvy staré Číny
    • Napsal Bohumil Mathesius. Jedná se o volné překlady Tu Fuovy, Li Povy či Wang Wejovy čínské poezie. Obsahuje převážně milostnou, přírodní a anakreónskou lyrickou poezii, ale i některé Konfuciovy filozofické a protiválečné verše.

Persie[editovat]

Ve starém Íránu ve třetím století našeho letopočtu zoroastrismus, založený Zarathuštrou, nahradil tradiční víru v duchy a bůžky.

  • Avesta
    • Základní náboženské dílo zoroastrismu. Sepsáno v nejstarší, avestské perštině. Nejprve šířeno ústním podáním, kodifikováno zřejmě mezi 3. a 7. stoletím n. l. (nejstarší dochovaný rukopis je však až z 13. století).
    • Jasna
      • Nejstarší část, takzvaná Stará Avesta. Obsahuje spekulace o vzniku světa a člověka.
      • Gáthy
        • Zpěvy, celkem pět, jejichž autorství je připisováno samotnému Zarathuštrovi.
      • Jasnu Haptanhaiti
        • Jasna o sedmi dílech, sepsána v próze, je vložena mezi první a druhý zpěv.
    • Visprat
      • Všem ochráncům
      • Již tzv. Mladší Avesta. Celkem 23-24 kapitol popisujících liturgii při obětní praxi.
    • Jašty
      • Hymny či Modlitby, 42 oslavných žalmů na mytické bytosti. Nejstarší pravděpodobně vznikají přepracováním archaické mytologie. Tematickou výjimkou jsou zde hrdinské zpěvy a písně o činech.
    • Vidévdát
      • Zákon proti dévům, klasický náboženský zákoník obsahující návody na očistné rituály, správné provádění rituálů, tabu, dělení živočichů na čisté a nečisté a různé předpisy. Zařazeno je i několik pozdních textů, zejména breviáře, modlitební knížky pro různé příležitosti.