Maturitní otázky z literatury/Český romantismus

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Charakteristika literatury[editovat]

  • České země byly ve 30.letech ovlivněny biedermeierem, což byl životní styl měšťanských vrstev ve střední Evropě v letech 1815-1848. Nejprve označoval hmotnou kulturu-výzdobu interiérů a odívání, pak vstupuje i do literatury:
  • kladl důraz na osobní, hlavně rodinné zájmy, oslavoval klidnou idylu rodinného prostředí.
  • preferuje nevzrušivé děje, vyrovnané povahy, uzavřené prostory, tíhne k IDYLIČNOSTI
  • synonymum pro opatrnictví, apolitičnost, společenskou pasivitu a bohabojnost
  • na prvním místě výchovné, poznávací pojetí literatury, poté zábavné
  • poměry u nás nedávaly romantikům myšlenkovou a tvůrčí volnost
  • R. navazuje v mnohém na předešlé období: ideál národa, národní kultury a literatury, slovanství, lidovost a historie národa
  • Proměňuje se pojetí básníka – už to není jen „jeden z těch lidí“, ale stává se z něj výjimečná básnická osobnost
  • Z lidové slovesnosti se objevují žánry lyricko-epické (balada, veršovaná povídka) a epické (pohádka, dramatická báchorka)
K. H. Mácha

Karel Hynek Mácha (1810-1836)

  • narodil se v Praze na Malé Straně v chudé rodině
  • během studia na gymnáziu studoval díla W. Scotta, Barona, Goetheho, Mickiewicze
  • vystudoval práva a filozofii a poté začal vykonávat advokátní praxi v Litoměřicích
  • byl vášnivým čtenářem, hrával v ochotnickém souboru Stavovského divadla, kde se seznámil s Eleonorou Šomkovou – byla to jen průměrná dívka, která nepochopila jeho umělecké plány a neklidného ducha. Mácha se do ní však zamiloval. Brzy poznává, že jeho milá nesplňuje jeho ideál, který si o ženě vytvořil – uniká před nedorozuměními k přátelům, do přírody, ale vždy se k ní pak vrátil
  • na druhou stranu to Lori neměla také jednoduché. Musela snášet střídání žárlivých scén a něžných okamžiků, Máchova nevypočitatelnost a psychická labilita svědčila o tom, že se nevyznal ani sám v sobě
  • rád navštěvoval hrady, cestoval – pěšky – do Krkonoš, jednou dokonce přes Alpy do Itálie
  • začal psát už na gymnáziu, a to německy
  • zemřel v den své svatby na choleru

Dílo: próza:

  • soubor 2 povídek Obrazy ze života mého
    • Večer na Bezdězu – lyrizovaná próza inspirovaná dojmy z cest
    • Márinka – lyrická povídka o krásné dívce z chudé pražské čtvrti Na Františku. Márinka se seznámila s Máchou a povídají si. Mácha se s ní rozloučí a odjíždí za nemocným přítelem. Když se vrátí, setkává se s dívkou na hřbitově – zemřela na TBC

- založena na kontrastech: krása Márinky × bída, chudé prostředí - kromě romantických prvků také realistické – chudý život lidí

  • Křivoklad – historická próza, 1.část zamýšlené tetralogie Kat, která se měla vztahovat k historii 4 českých hradů – Křivoklad, Valdek, Vyšehrad, Karlštejn
  • Cikáni – román, který má podobný námět jako Máj; líčí život vyděděnců společnosti
  • Pouť krkonošská – krátká próza, evokuje atmosféru poutě

drama:

  • Boleslav, Bratrovrah, Bratři – zlomky historických dramat

MÁJ – 1836; lyrickoepická báseň, která se skládá z dedikace = věnování, 4 zpěvů a 2 intermezz. (viz čtenářský deník)

  • Mácha zde líčí krásu májové přírody a snaží se vyjádřit své zklamání ze života
  • hlavním účelem je oslava májové přírody, jak se píše už v dedikaci
  • ve středu pozornosti je tragédie mladého člověka, který zabil. Jenže několik osudových náhod spojilo tragédii jednoho člověka s dalšími lidmi. Jarmila, její svůdce, Vilém → najednou je to tragédie tří lidí, která vede jednoznačně k obvinění společnosti.
  • začarovaný kruh: společnost musí trestat, protože má viníka vraždy → nikdo se neptá po příčinách jeho činu → Vilém sice vraždil, ale loupežníkem se stal z otcovy viny; často se hovoří o tragédii obecně lidské, kde otázky, které si klade Vilém ve vězení jsou vlastně Máchovou obžalobou celé společnosti.
  • autorovo myšlenkové ztotožnění s hrdinou → subjektivnost básně
  • kategorie času: je subjektivně prožíván; strach z budoucnosti, z posmrtného života, z prázdnoty – nicoty
  • motivy: individuální vzpoura, romantický pohled, obžaloba společnosti, nesouhlas s dobou
  • jazykové prostředky → dramatický účinek + zobrazení přírody
  • mění vžitá pojmenování (májový večer →večerní máj)= epiteta
  • umělecký kontrast (nad temné hory růžový den)
  • kupení podobně znějících slov (lhal lásky žel)
  • eufonie = libozvuk ( Vše lazurným se pláštěm kryl) → za sebou skupiny hlásek še-la-ý a se-lá-y
  • cílené zakončování veršů dvojhláskami (Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou)
  • hudebnost verše, oxymórony (mrtvé milenky cit), dynamická slovesa
  • novočeský jamb = na konec verše kladl jednoslabičné slovo
  • personifikace, symboly (noc=smrt), metafory, kontrasty (májová příroda × tragédie)
  • příběh není zas tak důležitý, spíše jde o zachycení úvah o životě a smrti, když je Vilém ve vězení

Kritika Máje:

  • Sympatizovali: Karel Sabina, F.X.Šalda
  • Proti: J.K.Tyl, Josef Krasoslav Chmelenský, Jan Slavomír Tomíček
  • Co jim vadilo: - hrdina = rozervaný, vězeň, vrah;
    • individualismus; rouhání
    • Mácha na straně hrdiny → obhajuje ho a ještě dává vinu společnosti
    • chybí výchovná a vlastenecká funkce
    • kopírování Byrona
    • stěžování – nespokojenost se společností a životním stylem

Pokračovatelé máchy:

Josef Václav Frič (1829-1890)

  • roku 1848 vůdce pražského studentstva, bojovník na barikádách, vězněn, 20let v exilu
  • psal romantickou poezii byronského typu, politickou lyriku

Dílo:

  • Písně z bašty – politická lyrika
  • Paměti – čtyřsvazkové dílo; líčení Fričových osudů, také subjektivní vylíčení událostí 1.pol. 19.stol

Karel Sabina (1813-1877)

  • přítel a obhájce díla K.H.Máchy
  • za zosnování povstání odsouzen, na základě amnestie později propuštěn, ale finanční nouze a stálý policejní dohled ho donutily spolupracovat s tajnou policií.
  • v literárním světě synonymem pro zradu

Dílo:

  • Prodaná nevěsta, Braniboři v Čechách – libreta ke Smetanovým operám
  • Na poušti – román zobrazující poměry mezi radikální inteligencí té doby, nese autobiografické rysy
  • Oživené hroby – povídka; zážitky z vězení, atmosféra žaláře, charakteristika vězňů a dozorců

Josef Kajetán Tyl (1808-1856)

  • zasloužil se o rozvoj českého dramatu
  • psal scénáře, překlady her, režíroval, byl také hercem, kulisářem – všestranná osobnost
  • byl ředitelem Kajetánského divadla, později dramatikem ve Stavovském divadle
  • po roce 1848 pronásledován za přemíru vlasteneckého cítění ve svých hrách → z divadla odchází a věnuje se kočovnému hraní
  • v bídě a podlomeným zdravím umírá v Plzni
  • představitel sentimentálního, romantického pojetí literatury; největší význam v divadelní tvorbě
  • chtěl, aby české divadlo mělo v národní společnosti své důstojné místo a poslání
  • za hlavní funkci her považoval vlastenectví, buditelství; hrálo se česky
  • věnoval se divadlu, žurnalistice, dramaturgii, psal povídky, dramatické báchorky, překládal, byl redaktorem časopisu Květy

Dílo:

  • Novinářská činnost
    • 1834 založil časopis Květy české (od dalšího roku jen Květy)
    • ve 40.letech redigoval a sám psal lidovýchovný měsíčník Pražský posel
    • řídil či vydával další periodika (Vlastimil, Pomněnky, Sedlské noviny)
  • Próza – povídky historické, z divadelního a hudebního světa, i ze současnosti

Rozina Ruthardová, Dekret kutnohorský, Bláznivý houslista, Braniboři v Čechách Rozervanec – povídka; hrdina je karikaturou Máchy Poslední Čech – novela; K.H.Borovský na ni napsal kritiku, odsoudil sentimentální vlastenčení, plytké tlachání a teatralitu Divadelní hry a) dramatické báchorky Strakonický dudák aneb Hody divých žen – nejoblíbenější; postava Švanda dudák; mistrně vykreslil lidové postavy a povahy

    • o českém charakteru; konflikt lásky a peněz; domova a ciziny

Jiříkovo vidění, Lesní panna, Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec b) hry ze současnosti – touha po vlastenectví; zdůrazňuje dobré jádro člověka, lásku, Paličova dcera, Pražský flamendr - měšťanská dramata Paní Marjánka, matka pluku Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka – lokální fraška; měšťanské drama; zachycuje život pražských lidových vrstev

    • k její popularitě přispěla hlavně píseň Kde domov můj (nápěv František Škroup), která znárodněla a stala se později státní hymnou

c) hry historické – témata z české minulosti Kutnohorští havíři aneb Krvavý soud – sociální drama; vzpoura havířů proti vrchnosti; končí tragicky Jan Hus, Jan Žižka z Trocnova, Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové

dramatická báchorka = žánr 1.pol. 19.stol.; pohádkový boj dobra se zlem;
    • Tématem je obraz lidového, venkovského života, ve kterém vystupují nadpřirozené bytosti; typické je, že vítězí lidová morálka (dobro) nad negativními silami (zlo)

Karel Jaromír Erben (1811-1870)

  • pocházel z chudého prostředí, proto měl vztah k prostým lidem
  • vystudoval filozofii a práva, seznámil se s Palackým
  • většinu života prožil jako sektář Českého muzea, ke konci se stal archivářem města Prahy
  • ovlivnil Nerudu, Kryla
  • zakladatelem české moderní balady
  • zabýval se i žurnalistikou – pracoval jako redaktor Pražských novin
  • věnoval se studiu lidové slovesnosti, chtěl poodkrýt lidové pověsti, písně a obyčeje, byl sběratelem lidové slovesnosti – snažil se psát texty umělecky původní – nepřetvářel je

Dílo:

  • pokoušel se tvořit i „umělé“ pohádky na základě alegorií pro děje v přírodě:
    • Tři zlaté vlasy Děda Vševěda = boj slunce se zimou
    • Dlouhý, Široký a Bystrozraký = bytosti pro ztělesnění větru, vody a země
  • Kytice z pověstí národních (1853)
    • jediná erbenova původní básnická sbírka
    • vydána 1853 a 1861 – vzniká v době Bachova absolutismu, Erben se snaží posílit víru v český národ
  • soubor třinácti balad, které se (v různých obměnách) zabývají porušováním morálních a mravních hodnot. Dramatický konflikt vyvstává mezi osobami, které mezi sebou mají rodinné vztahy.
    • Psána formou klasické balady – inspirován mýty, pověstmi, představami o světě; často se objevují nadpřirozené bytosti
    • tvůrcem klasické balady byl i F.L.Čelakovský

První a poslední = Kytice a Věštkyně → návaznost na lid.poezii, aktualizují staré pověsti = upomínají na lidovou tvorbu Druhá a předposlední = Poklad a Dceřina kletba → o porušení základního etického vztahu matka-dítě Třetí a třetí odzadu = Svatební košile a Vrba (Lilie byla přidána až ve 2. vydání)

    • přeměna člověka – ženy ve vrbu a milence v upíra

Čtvrtá a čtvrtá odzadu = Polednice a Vodník → vystupují zde nadpřirozené bytosti, které zasahují do porušených etických vztahů Pátá a pátá odzadu = Zlatý kolovrat a Záhořovo lože → kladou důraz na vinu a vykoupení, velkou roli zde hraje pokání Prostřední balady = Štědrý den a Holoubek → jsou založeny na lásce a smrti

  • Etičnost:
    • Konflikt vytváří vzájemné vztahy, jež jsou porušovány
    • vinna je vždy konkrétní osoba, která porušila lidský, etický zákon
    • za nejzákladnější považuje E. vazbu matka-dítě – proto také trestá matky tak krutě
  • Romantické × Neromantické prvky:

Romantické: přírodní reálie postavy – motivy jezera, hřbitovů a lesů; nadpřirozené postavy Neromantické: není zde vzpoura proti společnosti, romantické motivy poutníka

    • nevěnuje se moc líčení přírody
    • čas není subjektivně prožíván – vše se odehraje v jednu krátkou dobu (baladická zkratka = stručné, výstižné vyjádření, nezabíhá do podrobností), čas neurčitý, poučení platí dodnes
    • Erben nechce vědět, co bude potom, je lepší žít v přítomnosti
    • chápání viny: neobviňuje společnost, ale osobu; proti trestu se hrdinové nebouří
    • od svého hrdiny se distancuje; prosazuje „ne bouření, ale pokoru a pokání“
  • Umělecké prostředky
    • dějová a baladická zkratka, úsporný jazyk (neslovesné věty, absence spojek, citoslovce místo sloves) → dramatičnost
    • dialogy, zvukomalba
klasická balada = liší se od balady Wolkera nebo Bezruče, protože ještě nemá sociální podtext, ale naopak pohádkový námět
balada = lyrickoepická báseň středního rozsahu s pochmurným dějem a tragickým koncem