Malba bytu

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Natírání vnitřních stěn

Vnitřní povrchy stěn a stropů jsou před nanášením vrchních nátěrů opracované různými minerálními omítkami nebo jsou obloženy sádrokartonovými deskami. V obou případech je potřebné finální opracování, především ze dvou důvodů: dekorace a ochrana. Vhodnou vnitřní barvu zvolíme vzhledem na naše požadavky a přání. Každý prostor je specifický dle svého využití.

Zásady natírání místností[editovat]

Povrchy stěn předsíní, verand, chodeb, schodišť jsou více vystaveny otěru a ostatním mechanickým zatížením, proto je praktické vybrat nátěr, který je odolnější na otěr, v menší míře váže prach a ostatní nečistoty a který lze čistit vodou a saponáty. Pokud zvolíme nátěr, který je cenově příznivější, a nemá výše uvedené vlastnosti, musíme se smířit s častějším obnovováním.

Podobně je tomu v obývacích pokojích, dětských pokojích, kancelářích a pod... Tyto barvy se vzájemně liší kvalitou a dekoračním efektem.

V prostorách, kde je větší koncentrace vodní páry (kuchyně, koupelny, prádelny, ...), se na určitých površích, kde přichází ke styku teplé páry se studeným podkladem, pára zkapalní (kondenzuje). Tato vlhkost společně s ostatními složkami tvoří ideální podmínky pro růst plísní a jiných mikroorganismů. V takových případech se doporučuje natírání speciálními barvami s obsahem biocidů. Do disperzní barvy je však možný přidat speciální biocidní přísadu. Biocidy delší dobu zabraňují a zamezují růstu plísní. Již nakažené zděné a dřevěné povrchy musíme před barvením vždy nejdříve dezinfikovat speciálními přípravky, které hubí stávající mikroorganismy.

Při obnovování se často setkáváme se zvláštními skvrnami, které nejsou rozpustné ve vodě a které nelze překrýt vodou ředitelnou barvou. Jsou to žluté skvrny od nikotinu, skvrny, které vznikají při vylévání vody, dehtové a podobné skvrny. V takových případech je potřeba použít barvu na bázi rozpouštědel, která skvrny izoluje a také překryje.

Příprava místnosti na malování[editovat]

Před malováním je potřeba nábytek vystěhovat z pokoje nebo jej odsunout do středu místnosti a pečlivě přikrýt. Malířskou páskou zalepíme rámy dveří, okenní rámy, okraje parapetu, vypínače a přípojky. Nezapomeneme zakrýt podlahu a budete-li malovat strop, tak i osvětlení. Podlahu je lepší přikrýt igelitem dvakrát, na ni pak položíme papírové kartony popřípadě staré povlečení nebo prostěradla, která zamezí tomu, aby ze seškrábané omítky vznikalo bahno. Také zabrání protržení igelitu a zašpinění podlahy při použití štaflí. [1]

Příprava podkladu na malování[editovat]

  • z povrchů, které budete barvit, odstraníme pavučiny, prach a ostatní uvolněné částice, broušením odstraníme zbytky lepicích pásek a podobných skvrn snižujících přilnavost čerstvé barvy
  • odlupující se barvu odstraníme až k pevnému podkladu, potom naneseme vhodnou impregnaci
  • nerovnosti a jemné praskliny vyhladíme vnitřním tmelem
  • povrchy, které byly již několikrát nabarvené a malba na nich se ještě neodlupuje, impregnujeme penetrací
  • penetrace je nutná, pokud zvolíme vysoce kvalitní barvu zajišťující větší odolnost a trvanlivost suchého nátěru
  • podklad musí být před barvením vytvrzený a dobře proschlý
  • sádrokartonové desky musí být na spojích vyspárované
  • staré sádrokartonové desky, které byly vystaveny světlu, před vyrovnáváním a barvením natřete izolační barvou

Jak postupovat při malování[editovat]

Po důkladné přípravě podkladu začneme s natíráním. Před první vrstvou barevného nátěru použijeme penetraci. Penetrační nátěr pomáhá, aby se barva lépe na zeď přichytila a zabrání jejímu loupání. Jestliže původní barvu odstraňovat nebudete, měli byste stěny alespoň omést. Na takto připravený povrch stěn pak můžeme aplikovat vybranou barvu.

Pravidelné barevné vrstvy budeme mít, když váleček po namočení do barvy přejedeme přes stírací mřížku. Barva se tak na válečku rozetře rovnoměrně a nestéká.

Malovat se začíná od stropu, nejdříve přetřeme rohy a přechody, poté doděláme zbytek plochy. Následuje přetření stěn. Vždy postupujeme od oken ke dveřím. Je potřeba nanést alespoň dvě vrstvy barevného nátěru. Při každé nové vrstvě musíme počkat než předchozí vrstva uschne. V létě stačí počkat šest hodin, ale čím déle, tím budete mít větší jistotu.

Při malování dvěma různými barvami docílíme rovných okrajů použitím pásky. Při neopatrném strhnutí pásky však hrozí odlepení spodní malby. Dále pak můžeme využít malířskou lajnovačku nebo tenký provázek namočený v barvě, kterou chceme malovat. [2]

Druhy vnitřních nátěrů[editovat]

Stejně jako u fasádních barev se zde dělí barvy na:

Vápenité – jedná se o nejprodyšnější a zároveň nejlevnější variantu, která zároveň desinfikuje povrch, ale má krátkou životnost. Tento nátěr je nutné poměrně často obnovovat.

Akrylátové nátěry – tyto fasádní barvy používají jako pojivo čistě akrylátovou disperzi. Z ceny barvy lze usoudit úroveň obsahu tohoto pojiva. Dražší barvy mají vyšší obsah pojiva (35–45 %) a budou velmi dobře odolávat povětrnostním vlivům, ale budou méně paropropustné. Levnější barvy budou více paropropustné ale budou méně odolávat působení povětrnostních vlivů. Nátěry akrylátovými fasádními barvami jsou pro většinu suchých staveb nejvhodnější. Dobře drží nejen na omítce, ale i na jiných podkladech. Vyznačují se nízkou špinivostí a dlouhodobou životností.

Silikátové nátěry – zde je pojivem draselné vodní sklo. Silikátové fasádní barvy mají výbornou přilnavost, paropropustnost i životnost, a proto se uplatňují především na historických památkových objektech. Mají nižší odolnost vůči vodě (vysoká nasákavost) a větší špinivost. Jejich použití při běžných renovacích je omezeno tím, že jsou vhodné pouze k nanášení přímo na omítku nebo silikátový podklad. Je nevhodné silikátovými barvami natírat staré nátěry.

Silikonové nátěry – pojivem těchto barev je emulze silikonové pryskyřice doplněná přídavkem menšího množství akrylátových částic. Silikon zvyšuje odolnost proti vodě a přitom nebrání odchodu vodní páry z fasády ven. Akrylát dodává nátěrům pevnost. Nátěry silikonovými fasádními barvami mají výhody jako je vysoká prodyšnost, odolnost proti vodě, nízká špinivost, dlouhodobá životnost, a možnost aplikace na různé povrchy. Nátěry mají navíc jednu užitečnou vlastnost – pomocí silikonových barev se dají přetírat i ne zcela vyzrálé omítky. Silikonovou barvu lze doporučit pro nátěry fasád historických budov, starších cihlových činžovních domů, rodinných domků a rekreačních chalup.

U vnitřních maleb se zaměřujeme zvláště na tyto atributy:

  • Stupeň bělosti
  • Otěruvzdornost – schopnost barvy, která odolává otěru pomocí soudržnosti molekul v barvě
  • Omyvatelnost – měření v počtu cyklu omyvatelnosti, je to schopnost barvy odolat tlaku vody při paropropustnosti
  • Protiplísňové vlastnosti
  • Možnosti barevného tónování

Tónování maleb[editovat]

Můžete si samostatně koupit tónovací barvu a k tomu bílou fasádní barvu. Má to ovšem spoustu nevýhod, když vám vámi namíchaná barva nestačí, už nikdy nevytvoříte stejný odstín. Tónovací barvy také nemají UV filtr, proto vám barva velmi brzo vybledne. Bělost fasádních barev sráží pigment tónovací barvy, proto nikdy nemůžete vytvořit dostatečně sytý odstín. Proto firmy vytvořily takzvané colorsystémy, ke kterým mají udělané vzorníky barev. Firmy mají udělané fasádní báze, kde není tolik běloby, proto se dají vytvářet vysoce tmavé odstíny. Do báze se dá určitý poměr tónů (které mnohonásobně více barví), a proto se dá namíchat opět stejná barva dokonce v určitých množstvích, ovšem záleží na tom jaké má firma udělané báze (bývá 1, 2, 3, 5, 10, 15 a 25l). Zahraniční firmy mají větší barevnou stálost. Takto se dají barvit i vnitřní nátěry, ale i syntetické barvy, emaily a lazurovací barvy.

Barvy a intenzita osvětlení[editovat]

Protože večerní osvětlení barevné tóny podstatně mění, musíme s jeho působností počítat. Rozhodující pro volbu denního nebo večerního ladění barev v prostoru je proto účel, k němuž prostor převážně slouží. Jsou li prostory v provozu celodenně i večer, dáváme přednost dennímu ladění. Pokud jde o prostory, které jsou v provozu výhradně za večerního osvětlení, pak je naše rozhodnutí jednoznačné.

Při volbě barevných kombinací pro večerní osvětlení musíme vycházet ze zásady, že čím tmavší barva, tím více světla pohlcuje. Několik příkladů světelných ztrát podle barev: světle žlutá barva pohlcuje asi 45% světla, světle hnědá pohlcuje již asi 70%. Červená pohlcuje asi 80%, zelené tóny kolem 90% a modrý ultramarín pohlcuje přes 90% světla. Když tedy použijeme zeleně nebo červeně tónované stěny, je zapotřebí asi dvojnásobné světelné intenzity k vyrovnání světelných ztrát, abychom docílili stejnou světelnost jako u prostoru se žlutými stěnami. Modré a zelené stěny vycházejí při umělém osvětlení vždy podstatně tmavší než při denním světle. Pro volbu světlejších či tmavších tónů je také rozhodující osvětlení (přímé nebo nepřímé) a rozmístění světelných zdrojů.

Kombinace barev které jsou při denním světle velmi působivé a kontrastní, vychází při umělém osvětlení mnohdy velmi ploše a nevýrazně. třeba velmi intenzivní žluť, která při denním světle září, je při umělém osvětlení málo sytá, téměř bezbarvá. Podstatně ztmavnou, až o polovinu, také tńy teplých barev, a studené téměř dvojnásobně.. Lehké barevné tónování ztrácí takto svůj smysl, protože umělé osvětlení vyžaduje pro zachování plastičnosti prostoru větší kontrastnost barev než osvětlení denní.[3]

Firmy produkující malby na našem trhu[editovat]

Firmy které se specializují na nátěry fasádních barev mají také i vnitřní barvy na stěny. Z českých firem je nejznámější firma PRIMALEX, dále firma HET, Remal nebo Mistral.

Co se týče zahraničních firem je zde firma Helios, která má pro tyto nátěry určenou řadu nátěrů SPEKTRA. Firma Johnstone´s, Vivechrom, Flügger a další.

Reference[editovat]

  1. http://www.maliri-nateraci.cz/tipy-pro-malovani/mit-uklizeno-po-malovani-snadno-rychle-a-bez-namahy-neni-to-problem
  2. http://www.maliri-nateraci.cz/tipy-pro-malovani/jak-vymalovat-byt-barvami-ktere-jsou-in
  3. Jakou barvou vymalovat