Maďarština/Gramatické výrazy
MAĎARSKO — ČESKY
- A Á
- ablativus — ablativ
- adessivus — adessiv
- ajakkerekítés nélküli magánhangzók — nelabializované samohlásky
- ajakkerekítéses magánhangzók — labializované samohlásky
- alak — tvar
- alany — podmět
- alanyi (határozatlan) ragozás — neurčité časování
- alapfok — pozitiv
- allativus — allativ
- aposztróf — odsuvník, apostrof
- ábécé — abeceda
- ábécésorrendben — v abecedném pořadí
- állítás — výpověď
- állítmány — přísudek
- állító mondat — konstatační věta
- állító szó — afirmativní částice
- általános névmás — všeobecné zájmeno
- B
- beálló melléknévi igenév — slovesné přídavné jméno budoucí
- befejezett melléknévi igenév — slovesné přídavné jméno minulé
- betű — písmeno
- birtok — vlastnictví
- birtoklás — vlastnictví
- birtokos — vlastník
- birtokos eset — posesivní genitiv
- birtokos névmás — přivlastňovací zájmeno
- birtokos szerkezet — přivlastňovací vazba
- birtokviszony — přivlastňování
- D
- delativus — delativ
- distributivus — distributiv
- distributivus - temporalis — distributiv - temporál
- E
- egyenes beszéd — přímá řeč
- egyenes szórend — přímý slovosled
- egyes szám — jednotné číslo, singulár
- egytagú szó — jednoslabičné slovo
- elativus — elativ
- eldöntendő kérdés — zjišťovací věta
- ellentétes mellékmondat — odporovací souvětí
- előtag — předpona
- elválasztás — rozdělování
- eset — pád
- eszközhatározós eset — instrumentál
- F
- felkiáltás — zvolání
- felkiáltó jel — výkřičník
- felsőfok — superlativ
- felszólító mód — rozkazovací způsob (imperativ)
- feltételes mód — podmiňovací způsob (kondicionál)
- fok — stupeň
- fokozás — stupňování
- folyamatos melléknévi igenév — slovesné přídavné jméno přítomné
- fonetika — fonetika
- fonetikus — fonetický
- fonéma — foném
- fordított szórend — inverze
- főige — hlavné sloveso
- főmondat — hlavní věta
- főnév — podstatné jméno
- főnévi igenév — neurčitek, infinitiv
- függő beszéd — nepřímá řeč
- függő kérdés — nepřímá otázka
- G
- gondolatjel — pomlčka
- GY
- gyakorító ige — frekventativní sloveso
- H
- hajlító nyelv — flektivní jazyk
- hanglejtés — intonace
- hangrend — vokálová harmonie
- hangrendi szabály — pravidlo vokálové harmonie
- hangsúly — přízvuk
- hangsúlyos mondatok — důrazové věty
- hangsúlyos szó (elem) — zdůrazněné slovo
- hangsúlytalan — nepřízvučný
- hangsúlytalan mondatok — bezdůrazové věty
- hasonulás — asimilace
- határozatlan névelő — neurčitý člen
- határozatlan névmás — neurčité zájmeno
- határozatlanságot kifejező szó — částice vyjadřující neurčitost
- határozó — příslovečné určení
- határozói — adverbiální, příslovečný
- határozói igenév — slovesné příslovce (přechodník)
- határozószó — příslovce
- határozott névelő — určitý člen
- ható igék — potenciální slovesa
- helyesírás — pravopis
- helyhatározó — příslovečné určení místa
- helyhatározószó — příslovce místa
- hímnem — mužský rod
- I
- idegen szó — cizí slovo
- idézet — citace
- idézés — citát
- idő — čas
- időhatározó — příslovečné určení času
- időhatározószó — příslovce času
- ige — sloveso
- igei állítmány — slovesný přísudek
- igeidő — čas sloves
- igekötő — slovesná předpona
- igenév — jmenný tvar slovesný
- igerag — slovesná přípona
- igeragozás — časování sloves
- igető — slovesný kmen
- igevonzat — závislý člen
- ikes ige — ikove sloveso
- illativus — illativ
- inessivus — inessiv
- intonáció — intonace
- J
- jel — znak
- jelen idő — přítomný čas
- jelen idejű melléknévi igenév — příčestí přítomné
- jelentés — význam
- jelentésbeli különbség — rozdíl ve významu
- jelző — přívlastek
- jövő idő — budoucí čas
- K
- kapcsolatos mellékmondat — slučovací souvětí
- kettős pont — dvojtečka
- képzés — tvorba
- képző — slovotvorná přípona
- kérdő mondat — tázací věta
- kérdő névmás — tázací zájmeno
- kérdőjel — otazník
- kérdőszó — tázací slovo
- kiegészítendő kérdés — doplňovací otázka
- kiejtés — výslovnost
- kifejezés — výraz
- kijelentő mondat — oznamovací věta
- kijelentő mód — oznamovací způsob (indikativ)
- kölcsönös névmás — vzájemné zájmeno
- kötőhang — spojovací samohláska
- kötőjel — spojovník
- kötőszó — spojka
- következtető mellékmondat — důsledkové souvětí
- közvetett felszólítás — nepřímý rozkaz
- közvetett kérdés — nepřímá otázka
- közvetlen felszólítás — přímý rozkaz
- közvetlen kérdés — přímá otázka
- középfok — komparativ
- L
- létige — existenciální sloveso být
- M
- magas hangrendű magánhangzó — vysokozvuká samohláska
- magas hangrendű szó — slovo s vysokými samohláskami
- magánhangzó — samohláska
- magánhangzóvesztő szó — slovo s vokálovým vyřazením
- magyarázó mellékmondat — vysvětlovací souvětí
- mássalhangzó — souhláska
- mellékmondat — vedlejší věta
- melléknév — přídavné jméno
- melléknév fokozása — stupňování přídavných jmen
- melléknévi igenév — slovesné přídavné jméno (příčestí)
- mellérendelő mellékmondat — souvětí souřadné
- mély hangrendű magánhangzó — nízkozvuká samohláska
- mély hangrendű szó — slovo s nízkými samohláskami
- mondat — věta
- mondathangsúly — větný důraz
- mondatrész — větný člen
- morféma — morfém
- mód — způsob
- módhatározó — příslovečné určení způsobu
- módhatározószó — příslovce způsobu
- módosítószó — částice, partikule
- múlt idejű melléknévi igenév — příčestí minulé
- múlt idő — minulý čas
- mutató névmás — ukazovací zájmeno
- műveltetés — kauzace
- műveltető ige — kauzativní sloveso
- N
- nem — rod
- névelő — člen
- névmás — zájmeno
- névszó — podstatné jméno
- névszói állítmány — jmenný přísudek
- névszói-igei állítmány — slovesno-jmenný přísudek
- névszórag — pádová přípona / koncovka
- névszóragozás — skloňování, deklinace
- névutó — záložka, postpozice
- nőnem — ženský rod
- NY
- nyelv — jazyk
- nyelvtan — gramatika
- Ó
- óhajtó mondat — přací věta
- óhajtó mód — přací způsob
- óhajtószó — přací částice
- Ö
- összetett mondat — souvětí
- összetett szó — složené slovo
- P
- pont — tečka
- pontosvessző — tečkačárka
- R
- rag — pádová koncovka, osobní koncovka
- ragasztó nyelv — aglutinační jazyk
- ragozás — skloňování, časování
- rendhagyó alak — nepravidelný tvar
- rendhagyó ige — nepravidelné sloveso
- rendszeres (szabályos) ige — pravidelné sloveso
- régi (archaikus) betűk — archaická písmena
- részeseset — dativ
- S
- segédige — pomocné sloveso
- semleges nem — střední rod
- simuló — enklitický
- sorszámnév — řadová číslovka
- SZ
- szabályos alak — pravidelný tvar
- szám — číslo
- számnév — číslovka
- származékszó — odvozenina
- személy — osoba
- személyes névmás — osobní zájmeno
- személyrag — osobní přípona
- személytelen szerkezet — neosobní vazba
- szenvedő szerkezet — trpný rod
- szó — slovo
- szófaj — slovní druh
- szórend — slovosled
- szótag — slabika
- szótár — slovník
- szótő — kmen slova
- T
- tagadás — zápor
- tagadószó — záporka
- tárgy — přímý předmět
- tárgyas ige — předmětné sloveso
- tárgyas (határozott) ragozás — určité časování
- tárgyatlan ige — bezpředmětné sloveso
- tárgyeset — akuzativ, přímý předmět
- társhatározós eset — komitativ
- tiltószó — zakazovací částice
- toldalék — přípona
- többes szám — množné číslo, plurál
- többjegyű mássalhangzók — spřežkové souhlásky
- többszörös birtokviszony — vícenásobný posesivní genitiv
- többszörös tagadás — vícenásobný zápor
- törtszámnév — zlomková číslovka
- tőmondat — holá věta
- tőszámnév — základní číslovka
- U
- utalószó — odkazovací slovo
- V
- választó mellékmondat — vylučovací souvětí
- vegyes hangrendű szó — slovo se smíšenými samohláskami
- vessző — čárka
- végződés — koncovka
- visszaható névmás — zvratné zájmeno
- vonatkozó névmás — vztažné zájmeno
- vonatkozói mellékmondat — vztažná vedlejší věta
- vonzat — závislý člen rekce
- vonzatos ige — frázové sloveso
- Z
- zárójel — závorka