Latina/Abeceda a výslovnost

Abeceda

Latinská abeceda se skládá z těchto písmen: A, B, C, D, E, F, G, H, I, K, L, M, N, O, P, Q, R, S, T, U, V, X, Y, Z.

Výslovnost klasické latiny se řídí několika jednoduchými pravidly:

„c“ se před „a“, „o“, „u“, před souhláskou a na konci slova čte jako „k“.
„ti“ následované samohláskou se kromě slov přejatých z řečtiny a těch případů, kde „t“ předchází sykavka (s, t, z), vyslovuje jako „ci“.
„i“ následované samohláskou se vyslovuje jako „j“.
„di“, „ti“, „ni“ se vyslovují tvrdě, nezměkčují se jako v češtině.
„s“ mezi samohláskami se vyslovuje jako „z“.
Dvojhlásky „ae“, „oe“ se čtou jako „é“. Případy, kdy „ae“ a „oe“ nejsou dvojhláskami, se ve slovnících označují „aē“, „oē“ nebo jako „aë“, „oë“ (např. „poēta“, „poëta“).
„ngu“ se čte jako „ngv“.
„qu“ se čte jako „qv“.
„ph“ čte jako „f“.
Délka samohlásek se běžně v psaném textu neoznačuje; ve slovnících či v případech, kdy je nutno délku zdůraznit, dlouhé samohlásky pomocí čárky (např. „ē“), krátké pomocí vlnky.