Přeskočit na obsah

Latina/Abeceda a výslovnost

Z Wikiknih

Latinská abeceda se skládá z těchto písmen: A, B, C, D, E, F, G, H, I, K, L, M, N, O, P, Q, R, S, T, U, V, X, Y, Z.

Výslovnost

[editovat | editovat zdroj]

Výslovnost klasické latiny se řídí několika jednoduchými pravidly:

  • c“ se před „a“, „o“, „u“, před souhláskou a na konci slova čte jako „k“.
  • ti“ následované samohláskou se kromě slov přejatých z řečtiny a těch případů, kde „t“ předchází sykavka (s, t, z), vyslovuje jako „ci“.
  • i“ následované samohláskou se vyslovuje jako „j“.
  • di“, „ti“, „ni“ se vyslovují tvrdě, nezměkčují se jako v češtině.
  • s“ mezi samohláskami se vyslovuje jako „z“.
  • Dvojhlásky „ae“, „oe“ se čtou jako „é“. Případy, kdy „ae“ a „oe“ nejsou dvojhláskami, se ve slovnících označují „“, „“ nebo jako „“, „“ (např. „poēta“, „poëta“).
  • ngu“ se čte jako „ngv“.
  • qu“ se čte jako „qv“.
  • ph“ čte jako „f“.
  • Délka samohlásek se běžně v psaném textu neoznačuje; ve slovnících či v případech, kdy je nutno délku zdůraznit, dlouhé samohlásky pomocí čárky (např. „ē“), krátké pomocí vlnky.