Kečuánština/Jmenné flexivní přípony

Gramatické kategorie vyjadřované flexivními příponami u jmen v kečuánštině jsou číslo, osoba (přivlastňovací sufixy), číslo osoby (s přivlastňovacími sufixy) a pád. Všechny přípony vyjadřující tyto gramatické kategorie lze použít se všemi podtypy jmen, pokud to dává smysl (např. lze přivlastňovat číslovky, ale nelze od nich tvořit množné číslo). U přídavných jmen lze ještě mluvit o stupňování, které je však opisné. Gramatický rod kečuánština nemá, některá slova však mají inherentní rod. V této části také budou uvedeny přehledy uzavřených slovních kategorií (osobní a ukazovací zájmena, tázací slova apod.).

Ve větných příkladech se zde většinou neuvádí význam jednotlivých slov ani sufixů, vše by mělo být jasné z kontextu; z neuvedených přípon vysvětlovaných na jiné stránce se zde objevuje téma ‑qa (o čem mluvíme) a ‑mi (přímá evidencialita (vlastní zkušenost) + réma (co o tématu říkáme)); navíc sponu být ve 3. osobě („je, jsou“) v přítomném čase kečuánština nepoužívá. V některých případech se po ukázání myší na sufix zobrazí vysvětlení v bublině.

Rod

Kečuánština nemá gramatický rod, tj. jména nepřijímají nebo nemění žádnou příponu pro označení rodu. Výjimkou jsou pouze přejímky ze španělštiny, kde slova končící na ‑o mohou (ale nemusí) měnit koncovku na ‑a (loku „šílený“, loka „šílená“, ze šp. loco/loca), pokud se vztahují k osobám ženského pohlaví, příp. v kontextu jiného slova přejatého ze španělštiny, které je ženského rodu.

Existuje však určitý (poměrně malý) počet párů vzájemně neodvozených slov, z nichž jedno označuje osobu nebo zvíře mužského pohlaví a druhé osobu nebo zvíře ženského pohlaví (podobně jako v češtině muž/žena, kráva/býk). Některá z nich jsou uvedena v následující tabulce.

Slova s inherentním rodem

Muž/samec	Žena/samice
qhari muž	warmi žena
tayta otec, pán	mama matka, paní
wayna mladík, mladý	sipas dívka, mladá
machu stařec, starý	paya stařena, stará
urqu samec	china samice
kututu morče (samec)	quwi morče (samice, obecně)

Slova urqu a china lze použít pro přesnější určení pohlaví zvířete: urqu allqu „pes“, china allqu „fena“.

Podobně lze použít slov qhari a warmi pro lidi, např. pokud se ptáme na pohlaví dítěte (wawa): qhari pak přeložíme jako „kluk“ nebo „chlapec“ a warmi jako „děvče“ nebo „holka“. Obecné označení pro dítě (přibližně školního věku) je však irqi nebo warma, a to bez ohledu na pohlaví, tj. lze přeložit jak „dítě“, tak „chlapec“ nebo „děvče“.

Příbuzenské termíny

V tabulce výše byly uvedeny některé příbuzenské termíny: tayta (v Bolívii také tata) „otec“, mama „matka“ a warmi „žena, manželka“; „muž, manžel“ je qusa. Jiné příbuzenské termíny mají však různé tvary nejen podle pohlaví osoby, ale i podle pohlaví osoby, k níž má daný člověk vztah:

Příbuzenské termíny

	Bratr	Sestra	Syn	Dcera	Manžel	Manželka	Otec	Matka
muže	wawqi	pana	churi	ususi	—	warmi	tayta	mama
ženy	tura	ñaña	qhari wawa	warmi wawa	qusa	—

Ostatní kečuánské příbuzenské termíny se téměř nepoužívají, byly nahrazeny přejímkami ze španělštiny, např.: awilu/awila „děděček/babička“, tiyu/tiya „strýc/teta“, suyru/suyra „tchán/tchyně“ apod.

S termíny pro potomky a sourozence se dále používají termíny sullk’a „mladší“ a kuraq „starší“: sullk’a wawa „mladší dítě“, payqa kuraqniy „je starší než já“ (dosl. „on(a) je můj starší“).

Výrazy pro rodiče a sourozence se také používají ve významu „pán/paní“ a „kamarád, přítel(kyně)“.

Složeniny obou slov lišících se pohlavím osoby (psané se spojovníkem) označují příslušný pár nebo skupinu: tayta-mama „rodiče“, wawqi-pana „sourozenci“; také se používají v osloveních (s přivlastňovacím sufixem a v množném čísle): tayta-mamaykuna „dámy a pánové“, wawqi-panaykuna „(moji) přátelé“.

Dialektální rozdíly: v Cuzku, Punu a Bolívii je tvar slova pro „bratra“ wayqi (ve sjednoceném pravopise by se mělo psát wawqi). Naopak v Ayacuchu a středoperuánských a severních dialektech jsou výrazy pro „bratra ženy“ a „sestru muže“ turi a pani. V bolívijské kečuánštině se vedle wayna a sipas také používají slova přejatá z ajmarštiny yuqalla a především imilla. Pro „otce“ existuje také původní kečuánské slovo yaya, které se dnes však používá v náboženském významu.

Číslo (jména)

Kečuánština rozlišuje jednotné (singulár) a množné číslo (plurál). Jednotné číslo se nijak neznačí (základní tvar slova), množné číslo se značí příponou ‑kuna (PL). V Bolívii a v Argentině se však po samohláskách spíše používá španělská koncovka ‑s (někdy kombinace obou ‑s‑kuna nebo (po samohlásce) ‑kuna‑s).

Příklady tvoření množného čísla

Singulár	Plurál	Plurál (Bolívie)
wasi „dům“	wasikuna	wasis
sipas „dívka“	sipaskuna	sipaskuna

Pluralizace (tvoření tvarů množného čísla) však v kečuánštině není povinné. Jednak je v pořádku, pokud je např. podmět v jednotném čísle a sloveso v množném, a obráceně, jednak v některých případech se přípona plurálu nepřipojuje.

Slovo zůstává v jednotném čísle obvykle v těchto případech:

• s číslovkami: kimsa wasi „tři domy“, achkha wasi „mnoho domů“
• u párových orgánů těla: ñawiyki „tvoje oči“
• pokud se daný objekt obvykle vyskytuje ve větším množství: papa „brambora, brambory“, llama „lama, lamy“, runa „člověk, lidé“
• přídavná jména ve funkci jmenného přísudku apod.: wasikuna hatunmi „domy jsou velké“, chay wasikunata hatuntam munani „ty domy chci velké“

Obecně lze říci, že slovo bez přípony množného čísla je neutrální vzhledem k číslu; přípona se používá pro upřesnění.

Osoba (přivlastňovací přípony)

Kategorie osoby u kečuánských jmen označuje osobu vlastníka (posesora), tj. odpovídá našim přivlastňovacím zájmenům. Pokud je vlastník v množném čísle, přidávají se další přípony (viz níže). V první osobě množného čísla se však rozlišuje kluzivita: inkluzivní tvar zahrnuje posluchače (a případné třetí osoby, tj. já+ty(+on/ona/oni)), exkluzivní tvar posluchače nezahrnuje (tj. já+on/ona/oni). Vzhledem k tomu, že 1. osoba inkluzivní není odvozená od 1. osoby jednotného čísla, uvedeme ji zde, a ostatní tvary plurálu níže.

Přivlastňovací přípony jsou jedny z přípon, které vyžadují před sebe připojení eufonického sufixu ‑ni (EUF), pokud se připojují ke tvaru končícímu na souhlásku; tento sufix nemá žádný význam, slouží jen k usnadnění výslovnosti. (Eufonický sufix zůstává, i pokud se vloží limitativ ‑lla: sipas‑ni‑yki + ‑lla → sipasnillayki „(jen) tvá dívka“.)

Přivlastňovací přípony (j.č.)

Osoba	Sufix	Glosa	Význam	Příklady (dům, dívka)
1.	-y	1P	můj	wasiy, sipsasniy
2.	-yki	2P	tvůj	wasiyki, sipsasniyki
3.	-n	3P	jeho, její	wasin, sipsasnin
1.in.	-nchik	12P	náš (můj a tvůj (a jeho))	wasinchik, sipsasninchik

Pokud je přivlastňovaný předmět v plurálu, připojuje se sufix plurálu jména ‑kuna (PL) za posesivní sufix: wasiykuna „moje domy“.

Samostatná posesivní zájmena (např. jako jmenný přísudek) se vyjadřují genitivem osobního zájmena. Pokud je přivlastňovaný objekt uveden spolu s vlastníkem, je vlastník v genitivu a přivlastňovací sufix u jména nelze vypustit: sipaspa wasin „dům dívky, dívčin dům“ (doslova „dívky její dům“).

Dialektální varianty: v Cuzku je tvar ‑nchis, v Bolívii ‑nchiq nebo ‑nchaq; tvar uvedený v tabulce je ve sjednocenému pravopise pro jižní kečuánštinu a přípona by se měla psát takto bez ohledu na konkrétní dialekt jižní kečuánštiny.

Dialektální rozdíly: Ve středoperuánských dialektech je přivlastňovací sufix pro 1. osobu (1P) jen prodloužení koncové samohlásky (značíme ‑:) a přízvuk se přesouvá na tuto slabiku. V Ekvádoru se posesivní sufixy nepoužívají, místo nich je před jménem osobní zájmeno v genitivu (tvar ‑pak, 1. osoba může být bez toho sufixu).

Vokativ

Vokativ (VOC) má podobu ‑y, tj. stejnou jako posesivní sufix pro 1. osobu (a to i v dialektech, které mají jinak vokalickou délku), a pokud je na konci slova, je poslední slabika přízvučná. Je uveden zde, protože je ve stejné pozici jako posesivní sufixy (se kterými se vylučuje) a lze ho tak i chápat. Často je před ním ještě limitativ ‑lla nebo deminutiv ‑cha: taytáy! nebo taytalláy! „pane!“, urpilláy! „miláčku“ (dosl. „holubičko“), apod.

Relativ

Relativ ‑n (REL) má stejný tvar jako posesivní sufix pro 3. osobu (a po souhlásce vyžaduje ‑ni (EUF)) a někdy by tak možná šel chápat, avšak některé jeho funkce jsou nekompatibilní s tím, co se obecně chápe pod posesivitou (přivlastňováním).

Většinou označuje, že daný předmět je součástí nějakého celku: patan „vršek (něčeho)“, „patro (domu)“ (pata znamená obecně „okraj“ nebo „vršek“ a používá se také jako postpozice (záložka); stejný tvar, ale s posesivním sufixem, znamená „nad ním/ní/tím“, „na jeho okraji“), chawpin „prostřední část“, „prostředek“ (chawpi „střed“), misk’in „nektar“, „to sladké (z něčeho)“, hatunnin „(nej)větší část (něčeho)“, kaynin „vlastnost“ (od kay „být“).

Často se vyskytuje ve výrazech označujících časové údaje (použitými jako příslovečné určení času, tj. ne jako podstatné jméno): kunan „teď“, paqarin „zítra“, ch’isin „večer“ (vedle ch’isi), sapa watan „každý rok“, sapa kutin „pokaždé“.

Jak je vidět z uvedených příkladů, pokud pro daný výraz nemáme úplně jiné slovo (např. „vlastnost“, „nektar“ výše), nelze tento sufix dost dobře přeložit.

Některá slova v jižní kečuánštině se používají s tímto sufixem prakticky vždy: kunan „teď“, paqarin „zítra“, allin „dobrý“ (v jiných dialektech se používá i alli). Většinou je možné do takových slov vložit limitativ ‑lla a/nebo deminutiv ‑cha/‑ita před relativ: kunallan (v Bolívii také kunitan) „hned teď“, allillan (ale také allinlla) „(jen) dobře“ apod.

Číslo osoby

Číslo osoby se v jižní kečuánštině vyjadřuje dvěma příponami podle toho, zda gramatická osoba, která je v množném čísle, obsahuje posluchače (adresáta, tj. 2. osobu). Pokud ano, připojí se sufix ‑chik (inkluzivní plurál osoby, PLIN) (srov. 1. osobu inkluzivní ‑nchik), pokud ne, pak se připojuje ‑ku (exkluzivní plurál osoby, PLEX). (Stejné přípony se používají i u sloves pro osobu podmětu nebo předmětu.)

U jmen se vztahují k osobě vlastníka (posesora), připojují se přímo za posesivní sufixy. Posesivní sufixy včetně tvarů v množném čísle jsou uvedeny v tabulce.

Přivlastňovací přípony (j.č. a mn.č.)

Singulár				Plurál
Osoba	Sufix	Glosa	Význam	Osoba	Sufix	Glosa	Význam
				1.in.	-nchik	12P	náš (můj a tvůj (a jeho))
1.	-y	1P	můj	1.ex.	-y-ku	1P-PLEX (11P)	náš (můj a jeho (ne tvůj))
2.	-yki	2P	tvůj	2.	-yki-chik	2P-PLIN (22P)	váš
3.	-n	3P	jeho, její	3.	-n-ku	3P-PLEX (33P)	jejich

Pokud je v množném čísle jak vlastník, tak přivlastňovaný předmět, lze přidat sufix jmenného plurálu ‑kuna (PL) pouze za sufix inkluzivního plurálu osoby, ‑chik (PLIN). V ostatních případech (exkluzivní „náš“ a „jejich“) je třeba se rozhodnout, zda dát přednost pluralizaci vlastníka (‑ku (PLEX)), nebo předmětu (‑kuna (PL)) (kombinace ‑ku‑kuna se nepoužívá). V případě potřeby lze pro upřesnění použít osobní zájmeno v genitivu v jednotném či množném čísle: wasi‑n‑ku „jejich dům“ nebo „jejich domy“ × wasi‑n‑kuna „jeho domy“ nebo „jejich domy“ × paypa wasi‑n‑kuna „jeho domy“ × paykuna‑p wasi‑n‑kuna „jejich domy“.

Dialektální varianty: v Cuzku je tvar ‑chis, v Bolívii ‑chiq nebo ‑chaq, tj. stejné varianty jako sufix pro 1. osobu inkluzivní (‑nchik). Tvary uvedené v tabulce odpovídají sjednocenému pravopisu jižní kečuánštiny.

Dialektální rozdíly: Oba zmíněné sufixy se používají pouze v  jižní kečuánštině (Quechua II C). Severoperuánské dialekty (Quechua II A, Cajamarca a Lambayeque) používají (bez rozdílu osoby) sufixy ‑llapa nebo ‑sapa. Ostatní dialekty plurál osoby u jmen nemají (vždy však lze pro upřesnění použít osobní zájmeno v genitivu).

Pády

Kečuánština má mnohem více pádů než například čeština, částečně totiž nahrazují i naše předložky. Následující tabulka obsahuje všechny kečuánské pádové přípony; jejich názvy odpovídají jejich nejčastější funkci ve větě, ostatní funkce jsou popsány níže.

Pádové přípony

Pád	Glosa	Sufix	Překlad/funkce
nominativ	NOM	-ø (nic)	podmět, základní tvar
akuzativ	AK	-ta	předmět, cíl pohybu „do“
genitiv	GEN	-p/-pa	2. pád (vztah)
benefaktiv	BEN	-paq	„pro“
instrumentál	INS	-wan (-puwan)	7. pád, „s“
illativ	ILL	-man	3. pád, směr pohybu „do“, „k“
lokativ	LOK	-pi	„v“, „na“
ablativ	ABL	-manta	„z“, „od“, „o“
terminativ	TERM	-kama	„až do“, „až k“
kauzál	KAUZ	-rayku	„kvůli“
inkluziv	INKL	-nti-n	„(spolu) s“
distributiv	DIS	-nka	„po“ (s číslovkami)
pozicionál	POZ	-npa	„po“, „na“ (+ část těla)
perlativ	PER	-nta	„přes“, „skrz“, „po“
proximativ	PROX	-niq-	přibližné určení místa
komparativ	KOMP	-yna, (-)hina	„jako“
interaktiv	INTER	-pura	„mezi“

Nominativ

Nominativ je základní tvar, bez zvláštního sufixu. Je třeba dát pozor na to, že přípona akuzativu ‑ta se někdy nepřipojuje (viz níže). Podstatná jména v nominativu (vedle adjektiv, zájmen apod.) mohou též fungovat jako přívlastek k nějakému jinému jménu: rumi wasi „kamenný dům“, china allqu „fena“ (dosl. „samiččí pes“).

Akuzativ

Základní funkcí akuzativu (AK) ‑ta je značení předmětu: aychata mikhuni „jím maso“. Předmět je značen také na slovese, takže pokud je předmět nějaké osobní nebo ukazovací zájmeno, je slovně vyjádřeno, pouze pokud je nějak zdůrazněné: qamtam rikuyki „vidím tebe“ × rikuyki „vidím tě“, chaytaqa rikunim „TO vidím“ („(pokud jde o TO), vidím to“) × rikunim „vidím to“. Stejně se označuje i předmět tranzitivizovaného slovesa, např. s kauzativem ‑chi: mamayta rikuchini „ukazuji to své matce“ (dosl. „přiměl jsem, donucuji matku vidět to“). Nepřímý předmět (slovesa vyjadřující dávání, předávání informace) je v jižní kečuánštině spíše vyjadřován illativem ‑man, avšak i zde je předmět značen na slovese; v jiných dialektech se častěji používá akuzativ, který je s těmito slovesy v jižní kečuánštině poněkud běžnější jen se slovesy typu „říct“ (se slovesy předávání spíše pouze tehdy, pokud přímý předmět není vyjádřen): qamtam / qammanmi niyki „říkám to tobě“, qamman(mi) quyki „dávám ti to“, qamtam quyki „dávám to tobě“, qamman(mi) wayt’ataqa quyki „(tu) květinu dávám tobě“ (ale v jižní kečánštině spíše ne qamtam wayt’ataqa quyki, i když například ve středoperuánských variantách je tato forma běžná).

Akuzativ také označuje cíl pohybu (na rozdíl od směru pohybu, který se vyjadřuje illativem ‑man); navíc pro použití tohoto sufixu se musí předmět pohybovat a zároveň si být vědomý své činnosti (tj. nelze ho použít o cestách, zvířatech či autech): Punutam richkan „jde/jede do Puna“, kayta „sem“, chayta „tam“, apod. Pokud je cíl pohybu osoba, která by byla vyjádřena zájmenem, sloveso pohybu také značí směr pohybu tvary pro příslušný předmět: hamusqayki „přijdu k tobě“, srov. také llakiykuna chayamuwan „přichází mi / ke mně / na mně starosti“.

Od přídavných jmen a některých (zpravidla jen přejatých) jmen také odvozuje příslovce způsobu nebo času: allintam mikhun „jí dobře“ (také doslova „jí (něco) dobrého“), achkhatam mikhun „jí hodně“, martestam hamusaq „přijdu v úterý“.

V subordinacích se sufix ‑ta pro slova ve funkci předmětu nepoužívá vždy. U subordinací se sufixy ‑y, ‑sqa nebo ‑na není povinný a zpravidla se vypouští, pokud subordinované sloveso už tento sufix má: runasimi(ta) yachayta munani „chci se učit kečuánsky“. Vypouští se vždy s agentivní vztažnou subordinací s příponou ‑q: irqi maqaq runa „člověk, který bije děti“. Také se nepoužívá v subordinacích, kde podmět je v genitivu (zde je to vlastně nominalizace s přívlastkem): Pedrop wasi rantikusqanta yachani nebo Pedro wasi(ta) rantikusqanta yachani „vím, že si Pedro koupil dům“.

Dialektální varianty a rozdíly: vedle výše zmíněného častějšího použití ve funkci nepřímého předmětu, v některých dialektech (např. v Bolívii) může sufix odpadnout, přízvuk však zůstává, jako kdyby byl sufix připojený: aychá mikhuni „jím maso“.

Genitiv

Genitiv (GEN) má podobu ‑p po samohlásce a ‑pa po souhlásce a vyjadřuje posesivní nebo jiný podobný vztah: sipaspa „dívčin“, „dívky“ (2. pád), runap „člověka“, „lidí“, „lidský“. Po tázacím zájmenu pi „kdo“ se připojuje delší varianta: pipa „čí“ (v Cuzku a Bolívii zdvojená, dialektálním pravopisem piqpa nebo piqpata). Pokud následuje přivlastňované jméno, musí mít posesivní sufix: sipaspa wasin „dívčin dům“ (dosl. „dívčin/dívky její dům“). Od osobních zájmen tvoří přivlastňovací zájmena, avšak vzhledem k existenci posesivních sufixů se tato zájmena používají pouze samostatně nebo pro zdůraznění: qampachu chay wasi? „ten dům je tvůj?“ (srov. wasiykichu? „to je tvůj dům?“). Po genitivu může následovat jiný pádový sufix: sipaspamanta „z dívčina“; sufix plurálu může být před i za genitivem podle smyslu: qamkunapwan „s vaším“ × qampakunawan „s tvými“.

Dialektální varianty a rozdíly: V Ayacuchu se používá delší varianta ‑pa i po samohláskách. V Cuzku a Bolívii se krátká varianta změnila v /q/, tj. genitiv po samohláskách je ‑q (k podobné změně došlo ještě v tázacím zájmenu „kolik“ hayk’q a obviativním subordinátoru ‑qti-). Při použití sjednoceného pravopisu pro jižní kečuánštinu se však vždy píše jednotně ‑p po samohlásce a ‑pa po souhlásce. Cuzkánská a bolívijská varianta navíc používá zesílené varianty, kde se krátká a dlouhá forma kombinuje: zpravidla ‑q‑pa, v Bolívii i ‑pa‑q (tj. stejný tvar jako benefaktiv ‑paq), a dále v Bolívii se někdy připojuje akuzativ ‑ta, i když to z gramatického hlediska není nutné: qanpa/qanpaq/qanpata wasiyki „tvůj dům“. V Ekvádoru genitiv splynul s benefaktivem a pro oba sufixy je tvar ‑pak; navíc se vzhledem k zániku posesivních sufixů často používá s osobními zájmeny (není povinný se zájmenem ñuka „já“): ñuka(pak) wasi „můj dům“, kanpak wasi „tvůj dům“.

Benefaktiv

Benefaktiv (BEN) ‑paq (také purposiv nebo dativ) označuje osobu, účel nebo čas, pro který je něco určeno, nebo osobu, pro niž nebo místo ní (v její prospěch) se něco provádí; lze přeložit předložkami „pro“, „na“, „za“: qampaq „pro tebe“, paqarinpaq „na zítra“, imapaq „na co“, „k čemu“, „proč“, mikhunapaq qullqi „peníze na jídlo“, paypaq rurani „dělám to pro něj / za něj / místo něj“, qullqipaq „pro/za peníze“. Používá se v účelových větách se subordinátorem ‑na, pak překládáme „aby“: mikhunaykipaq quyki „dal jsem ti to, abys to snědl“.

Instrumentál

Instrumentál (INS) ‑wan (také komitativ) označuje doprovod nebo nástroj: mamanwan tiyan „bydlí se svou matkou“, miyuwan wañuchin „zabil ho jedem“.

Sufix ‑wan se také používá pro souřadné spojení větných členů (krom sloves), tj. odpovídá spojce „a“, příp. „i“. V této funkci může být připojen po jiném pádu – pokud před ním není žádný pádový sufix, lze v některých dialektech použít i tvarů ‑puwan nebo ‑piwan – a zpravidla je také připojen ke všem takto souřadně spojeným členům: qampuwan ñuqapuwan risun „půjdeme ty a já“, aychatawan papatawan churay „dej tam maso a brambory“. Také může v tomto použití označovat přidání k něčemu dříve zmíněnému, pak se spíše překládá „i“, „také“, „ještě“: papatawan churay „(při)dej tam ještě/i brambory“.

V Bolívii kombinace infinitivu, akuzativu a instrumentálu ‑y‑ta‑wan označuje v subordinacích časovou bezprostřednost: puñuytawan ruwasaq „udělám to, hned jak se vyspím“.

Illativ

Illativ (ILL) ‑man označuje směr pohybu někam (cíl pohybu však akuzativ ‑ta): Punumanmi richkan „jde/jede směrem na Puno“, kay ñanmi Punuman richkan „do Puna vede tato silnice“, kayman „sem“, chayman „tam“, wasiman „k domu“, „domů“; podobně se používá i s věcmi, které jsou cílem pohybu: papamanmi richkan „jde pro brambory“. Objevuje se také u některých slov, která označují nějaký čas v budoucnosti: ratuman „za chvíli“.

V jižní kečuánštině dále označuje nepřímý předmět (proto se mu také říká dativ), obvykle s dvoupřechodnými slovesy (předávání věcí, případně informací): mamaymanmi papataqa apani „ty brambory nosím matce“, payman/(payta) willasaqmi „povím mu (to)“. U těchto sloves se na slovese značí vždy nepřímý předmět (nikoliv přímý): apamusqayki „přinesu ti to“ nebo qamtam apamusqayki „přinesu to tobě“. V jiných variantách kečuánštiny se nepřímý předmět zpravidla označuje stejně jako přímý akuzativem ‑ta.

Lokativ

Lokativ (LOK) ‑pi vyjadřuje umístění: maypi „kde“, kaypi „tady“, imapi „v čem“, Punupi „v Punu“, wasipi „v domě“, „doma“, karupi „daleko“, „v dálce“. Pro umístění v čase se používá zpravidla jen s některými obecnými slovy, s názvy dnů obvykle jen v minulosti: octubre killapi „v (měsíci) říjnu“, chaypi „v tom (okamžiku)“, chay pachapi „v té době“, „v tom okamžiku“, martespi „v úterý“. Používá se také pro vyjádření způsobu pohybu: kawallupi „na koni“, karrupi „autem“, chakillapi „pěšky“.

Dialektální rozdíly: ve středoperuánských dialektech má tvary odvozené od protokečuánského sufixu ‑ĉaw (s retroflexním ĉ [ʈ͡ʂ]).

Ablativ

Ablativ (ABL) ‑manta označuje nějaký zdroj, ať už jde o směr pohybu odněkud, materiál, o čem mluvíme apod.: Qusqumanta, „z Cuzka“, rumimanta „z kamene“, kaymanta „odtud“, paqarinmanta „od zítřka“, qammmanta „o tobě“; může označovat příčinu nebo důvod: maman wañusqanmanta llakikun „je smutný (z toho), že mu zemřela matka“ (ale i „je smutný od té doby, co mu zemřela matka“).

Dialektální rozdíly: ve středoperuánských dialektech se pro tento význam používá sufix ‑piqta, ‑pita nebo ‑piq.

Terminativ

Terminativ (TERM) ‑kama označuje nějaký časový nebo prostorový limit, tj. lze ho přeložit slovem „až“: Qusqukama „až do Cuzka“, paqarinkama „až do zítřka“. V subordinacích označuje obvykle hranici, dokud trvá nějaký děj, pak ho lze přeložit „dokud“, „zatímco“: puñunankama „dokud bude spát“.

Další funkcí, snad související s derivační funkcí níže, je označení, že všechny předměty nebo osoby, které označuje kořen slova, mají danou vlastnost: paykunaqa qharikamam „(oni) všichni jsou (to) muži/chlapci“; v tomto použití ho lze připojit i po jiných pádových sufixech.

Terminativ má také derivační funkci, odvozuje jména vyjadřující vysokou míru vlastnosti nebo výskytu daného předmětu: usakama „blechatý“, „samá blecha“, rumikama „kamenitý“ apod.

Kauzál

Kauzál (KAUZ) ‑rayku označuje příčinu apod., s významem „kvůli“: qamrayku „kvůli tobě“, qullqirayku „kvůli penězům“, imarayku „proč“, „kvůli čemu“. Pokud nemá nádech vysvětlení, používá se pro podobný význam spíše ablativ.

Inkluziv

Inkluziv (INKL) ‑nti-n označuje přidání někoho/něčeho k někomu/něčemu, k čemu nějakým způsobem inherentně patří; lze přeložit výrazy jako „(spolu) se (svým)“, „včetně“ apod. Tato přípona po souhlásce vyžaduje eufonický sufix ‑ni (EUF) a ‑n na konci je relativ, před který lze připojit limitativ ‑lla (‑nti‑lla‑n); slovo, ke kterému se připojuje, může být také v plurálu: wawakunantin „se svými dětmi“ (tj. lze použít v souvislosti s rodiči), turantin „se svým bratrem“ (o sestře tohoto bratra), kanka papantin „pečeně s brambory“ (které k pečeni patří jako příloha), wasi chakrantin „dům s (přilehlým) políčkem“, punchuntin „ve svém ponču“ (které obvykle nosí) apod.

S číslovkami nebo jmény označujícími místo či čas označuje celistvost: iskaynintin „oba (dva)“, tawantin „čtveřice“ (jako celek), „všechny/všichni čtyři“, „čtvero“, p’unchawnintin „(po) celý den“, llaqtantin „celé město“. Pokud se takový výraz s číslovkou vztahuje k osobám, lze relativ nahradit posesivním sufixem: kimsantiykichik „vy (všichni) tři“ (srov. kimsaykichik „tři z vás“).

Distributiv

Distributiv (DIS) ‑nka (po souhlásce vyžaduje eufonický sufix ‑ni (EUF)) vyjadřuje podílnost a používá se s číslovkami nebo jinými výrazy označujícími nějaké množství, ale pouze se slovesy, které vyjadřují nějaký typ přerozdělování nebo přijímání; lze ho přeložit předložkou „po“: iskayninka qun t’antataqa „(ty) chleby/housky dává po dvou“, případně ho lze připojit ke slovu sapa „každý“: papatam qun sapanka runaman „každému člověku dal brambory“. S jinými slovesy se používá výraz sapakamapaq „pro každého“ a číslovka apod. nemá žádný speciální tvar vzhledem k podílnosti.

Pozicionál

Pozicionál (POZ) ‑npa (možná kombinace relativu s genitivem) označuje nějakou polohu související se slovem, kterému se připojuje: wasanpa „na zádech“, uyanpa „obličejem (dopředu)“. Někdy se po něm připojuje ablativ: umanpamanta „po hlavě“ (spadnout, apod.).

Perlativ

Perlativ (PER) ‑nta (po souhlásce s eufonickým sufixem ‑ni (EUF)) označuje směr skrz něco: mayninta „kudy“, kayninta „tudy“, chakranta „přes pole“. Se slovem ñan „cesta“ lze použít jen akuzativ: kay ñanta (nebo kay ñanninta) „touto cestou“, „po této cestě/silnici“.

Proximativ

Proximativ (PROX) ‑niq- označuje přibližné určení místa, vždy po něm následuje nějaká pádová přípona vztahující se k místu: mayniqpi „kde přibližně“, kayniqpi „tady někde“, chayniqman „tam někam“, Qusquniqpi „někde okolo Cuzka“.

Komparativ

Komparativ (KOMP) se někdy uvádí jako pádová přípona, v jižní kečuánštině lze však spíše mluvit o deiktické částici hina „jako“, která se v některých tvarech gramatikalizovala jako přípona ‑yna. Příklady takových tvarů jsou imayna „jak“ (ima + hina), khayna „takto“, „jako toto“ (kay + hina). Větné členy v jižní kečuánštině s částicí hina většinou připojují další pádové (a větné) přípony před tuto částici, někdy však až za ní; s tím souvisí i poněkud nejednotný pravopis (psaní zvlášť nebo dohromady s předcházejícím slovem) i to, zda se jedná o částici nebo příponu. Komparativ označuje srovnání nebo také přibližnost: khuchi hinam kachkanki „vypadáš jako prase“, khuchi hinatam mikhunki „jíš jako prase“, las diezta hinam chayamusaq „přijedu asi tak v 10 hodin“.

Dialektální varianty a tvary: V Argentině se místo částice hina používá pouze přípona ‑yna. V severní kečuánštině (Q II B) má částice podobu shina a přípona ‑shna, např. imashna „jak“, chashna „tak“, „jako to“ (chay + shina). Ve středoperuánských (centrálních) dialektech existuje samostatný sufix ‑naw a jeho varianty.

Interaktiv

Interaktiv (INTER) ‑pura, také nazývaný kolektiv aj., lze připojit ke slovům, které označují osoby stejného druhu, které společně provádějí nějakou činnost apod. Někdy, ale ne vždy, lze předložit „mezi“; slovo může být v plurálu a za interaktiv lze dle potřeby připojit i jiný pádový sufix: warma(kuna)puram pukllachkanku „děti si (společně) hrají“, warmapuram maqanakunku „děti se (mezi sebou / spolu) popraly“. Není úplně jasné, zda ho chápat jako pádový sufix, nicméně je uveden zde.

Stupňování přídavných jmen

Stupňování v kečuánštině je opisné (stupňovat lze jen jména, která označují vlastnosti, tj. přídavná jména), a to pomocí slova aswan („poněkud, trochu“ + instrumentál ‑wan). Slovo označující osobu nebo předmět, se kterým se srovnává, má připojený sufix ablativu ‑manta: payqa aswan hatunmi ñuqamanta „on je větší než já“. Superlativ (3. stupeň) lze vyjádřit srovnáním se „všemi“ llapa nebo se „vším“ tukuy: payqa aswan hatunmi llapanchikmanta „on je největší z nás“.

Ukazovací zájmena

Ukazovací zájmena v kečuánštině jsou trojího druhu, podle blízkosti předmětu, resp. vzdálenosti od mluvčího/posluchače. Zájmeno chay „to“ je neutrální, používá se také jako osobní zájmeno pro neživotné věci (na rozdíl od pay „on, ona“), a jsou od něj odvozená některá slova, která fungují jako některé naše spojky (např. chaymi „proto“).

Ukazovací zájmena

Zájmeno	Překlad
kay	tento, tato, toto
chay	ten, ta, to
haqay	tamten, tamta, tamto; onen…

Tvar haqay se používá např. v Cuzku, varianty jsou např. chhaqay; v Ayacuchu se používá spíše wak (jinde wak nebo waq znamená „jiný“). Existují i zesílené varianty se slabikou an před: ankay „tenhleten“, „tohleto“, anchay „tenhle“, „tohle“.

Ukazovací zájmena se také vztahují k místu nebo času a s příslušnými pádovými příponami tedy také odpovídají našim příslovcím: kaypi „tady“, kayman „sem“, chaypi „tam“ nebo „tehdy“ (dosl. „v tom místě/čase“), chaymanta „odtamtud“ nebo „potom“, apod.

Osobní zájmena

Osobní zájmena v 1. osobě plurálu rozlišují inkluziv (já + ty (+ on…)) a exkluziv (já + on (+ oni), ale ne ty/vy); tyto tvary jsou poněkud nepravidelné, jinak se plurál tvoří pravidelně příponou ‑kuna (PL). Vztahují se pouze k osobám; pro věci a zvířata se používají ukazovací zájmena, nejčastěji neutrální chay „to“.

Osobní zájmena

Singulár			Plurál
Osoba	Zájmeno	Překlad	Osoba	Sufix	Překlad
			1.in.	ñuqanchik	my (já a ty (a on, oni))
1.	ñuqa	já	1.ex.	ñuqayku	náš (já a on, oni (ne ty))
2.	qam	ty	2.	qamkuna	vy
3.	pay	on, ona, ono	3.	paykuna	oni, ony, ona

Rozdíl mezi tykáním a vykáním v kečuánštině není, sporadicky se používá výraz personayki (dosl. „tvoje osoba“), v Ekvádoru kikin (dosl. „on sám“). Je považováno za zdvořilé používat limitativu ‑lla (LIM) a deminutivu (zdrobněliny) ‑cha (DEM) a některých slovesných derivačních sufixů, resp. věty bez těchto sufixů jsou považovány za strohé. Případně lze též využít přejímek ze španělštiny siñur/siñura „pán“/„paní“.

Používání zájmen v kečuánštině není povinné, pokud fungují jako podmět nebo předmět věty (viz slovesná flexe: také předmět se označuje na slovese). Ve větě se vyskytují zpravidla tehdy, když je třeba je nějak zdůraznit, tj. v kečuánštině by k nim byl připojený nějaký nezávislý nebo větný sufix.

Dialektální varianty: V Cuzku a Bolívii se používají tvary nuqa a qan (stejně tak v odvozených tvarech) a zakončení nchik odpovídá dialektálním variantám plurálu osoby ‑chik (PLIN) i posesivnímu sufixu pro stejnou osobu, tj. nuqanchis v Cuzku a nuqanchiq nebo nuqanchaq v Bolívii. Tvary uvedené v tabulce odpovídají sjednocenému pravopisu jižní kečuánštiny a měly by se tak psát, je však možné se setkat s psaním podle dialektálních výslovností (nebo dokonce s písmeny ‹o› a ‹e›).

Dialektální rozdíly: Ekvádorská kičuánština nemá exkluzivní plurál, tj. používá se pouze slovo ñukanchik; zájmeno „ty“ je kan. V jižní centrální kečuánštině (Junín) má zájmeno 1. osoby zcela odlišný tvar, yaqa.

Tázací slova

Tázací slova v kečuánštině (tázací zájmena, příslovce a slovesa) jsou odvozená od následujících tvarů:

Tázací slova (základní tvary)

Tázací slovo	Význam
pi	identita osoby
ima	identita věci
mayqin, mayqan	určení mezi více možnostmi
may	místo
hayk’a (imay)	počet

Od těchto slov se tvoří další tvary s pádovými příponami, resp. odvozovacími (poslední případy); nejsou uvedeny tvary s pádovými příponami, které mají pravidelný nebo očekávatelný překlad:

Tázací slova (včetně odvozených tvarů)

Tázací slovo	Překlad
pi	kdo, jaký (osoba)
ima	co, jaký (věc)
mayqin, mayqan	který
may	kde (kam atd.), jaký, který (místo)
hayk’a (imay)	kolik
hayk’ap	kdy
imayna	jaký (vlastnost)
imaynata	jak
imamanta	proč, z čeho
imarayku	proč, kvůli čemu
imanay	dělat co
imaniy	říkat co
imanaptin, imanaspa, imanasqa	proč
imaniptin, imanispa	proč

Tázací pi, ima a may se používají také atributivně, tj. jako přívlastek před nějakým slovem ve významu „jaký“: pi runataq payqa? „jaký člověk to je?“, may llaqtamantataq? „z jakého města?“, ima wasitataq munanki? „jaký dům chceš?“ (odpověď: „velký“), naopak se slovem mayqin vybíráme z více možností: mayqin wasitataq? „který dům?“ (odpověď: „tento“). Tvar hayk’ap „kolik“ je genitiv, tj. v Cuzku hayk’aq. Ke slovu hayk’a lze připojit lokativ ‑pi ve významu „za kolik (peněz)“. Slovo imay „kolik“ se v jižní kečuánštině používá pouze v několika málo kombinacích, např. imay pacha „kdy“, „v jaký čas“, imay urasñataq? „kolik je hodin?“ (dosl. „kolik hodin už je?“; ura je ze šp. hora „hodina“). Tázací slovo may dále připojuje nějaký pádový sufix dle požadované funkce, tj. maypitaq? „kde?“, maytataq? nebo maymantaq? „kam?“, maymantataq? „odkud?“ apod., lze ho však použít i bez sufixu ‑pi: maymi kanki? „kde jsi (byl(a))?“.

V otázkách se k těmto slovům, resp. za celý větný člen, připojuje větný sufix ‑taq (viz příklady výše). Použití tohoto sufixu je v Ayacuchu a jiných dialektech neutrální, naopak v Cuzku se sufix ‑taq používá spíše s příponou ‑ri (viz větné sufixy) a neutrální je použití jednoho z evidenciálních sufixů. Pokud se použije evidenciální sufix, jeho volba zároveň implikuje předpokládaný zdroj informace v odpovědi (viz evidenciální sufixy). Dále je možné použít větný sufix kontinuativ ‑raq, ten však označuje rétorickou otázku (nečeká se, že posluchač bude znát odpověď).

Od tázacího ima „co“ se také tvoří dvě kečuánská tázací slovesa imanay „dělat co“, „přihodit se“ a imaniy „říkat co“ (ima nemá sufix akuzativu a slovesa se zpravidla píší dohromady). Lze je použít samostatně: imaninkitáq? „co říkáš?“, „co to povídáš?“, imanasunkitáq? „co se ti stalo?“, avšak častěji se z nich tvoří některý ze subordinovaných tvarů slovesa (viz tabulka a slovesná flexe), která lze přeložit jako „proč“ (‑spa (SUBA) pro stejné podměty, ‑pti (SUBO) pro nestejné): imanaspataq mana hamunki? „co jsi dělal, že / proč jsi nepřišel?“, imanaptintaq mana hamunki? „co se stalo, že / proč jsi nepřišel?“; tvar imanasqa je příčestí a nelze ho přeložit doslova: imanasqam mana hamunki? „proč jsi nepřišel?“.

Tázací slova (nebo celé větné členy) s aditivem ‑pas („také“) odpovídají našim neurčitým zájmenům: pipas „někdo“, pi runapas „nějaký člověk“; libovolnost lze vyjádřit limitativem ‑lla: pillapas „kdokoliv“. V záporných větách odpovídají záporným zájmenům: manam pipas hamunchu „nikdo nepřišel“, manam pi runapas hamunchu „žádný člověk nepřišel“.

K tázacím slovům lze mimo jiné také připojit posesivní sufixy, např. imayki „co tvého“, „tvá věc“. Tázací pi zpravidla vyžaduje eufonický sufix ‑ni a (v Cuzku a Bolívii) zesílenou variantu genitivu ‑p/‑pa: piniyki „kdo tvůj“, piqpa „čí“ (psáno pravopisem pro cuzkánský dialekt).

Preadjektiva a příslovce míry

Preadjektiva jsou jména, která mohou (pouze) modifikovat adjektiva nebo fungovat jako příslovečná určení s příponou ‑ta; odpovídají některým našim příslovcím míry. Tato kategorie není úplně přesně vymezená, někdy se do ní zařazují jen slova, která se nevyskytují v jiných pádech ani v jiných větných konstrukcích, ale jindy se do ní řadí také jiná kečuánská jména (adjektiva), která se mohou používat jak jako preadjektiva, tak i v jiných funkcích (např. přímý předmět, běžné adjektivum aj.); vzhledem k jejich významu jsou však i tak jejich funkce omezené. Následující tabulka uvádí některá z nich (slova s obdobným překladem jsou uvedena v pořadí podle jejich běžnosti užívání).

Preadjektiva

Preadjektivum	Překlad
ancha	velmi, moc, hodně
as	poněkud, trochu
nisyu	příliš, velmi
sinchi	velmi, silně (adj.: silný)
llumpay	velmi, příliš
aswan	více
yaqa	téměř, skoro
tumpay	trochu

Příklady použití: ancha hatun „velmi velký“, as hatun „ne moc velký“, nisyu hatun „příliš velký“, sinchi hatun „dost velký“, „moc velký“, aswan hatun „větší“, as allin „poněkud dobrý“, „trochu dobrý“, „ne moc dobrý“, nisyu achkha „příliš mnoho“; anchata llamk’an „hodně pracuje“, nisyuta paramuchkan „prší moc, příliš“. Podobně lze použít některá běžná jména: allin hatun „pěkně velký“ (allin „dobrý“), manchay hatun „strašně velký“ (manchay „strach“). Slovo aswan „více“ je odvozené instrumentálem ‑wan, avšak v jeho druhotné funkci; proto někteří mluvčí připojují sufix akuzativu až za tento tvar, jiní před sufix instrumentálu: aswanta nebo astawan (také je možné, že kde by byl tento tvar ve funkci předmětu (např. se slovesem chtít), první by znamenal „více“ a druhý „(ještě) trochu“). Toto slovo se nicméně vyskytuje i v jiných tvarech, např. asmanta, as asmanta, asllamanta „po troškách“, „občas“.

Významově podobná (v překladu, tj. v češtině jsou to také příslovce míry) jsou slova achkha „mnoho“, „hodně“ a pisi „málo“, ta však na rozdíl od preadjektiv stojí přímo před podstatným jménem: achkha wasi „mnoho domů“, pisi wasi „málo domů“. Pro srovnání (předmět ve 3. osobě není vyjádřen, pokud je známý z kontextu): achkhata munani „chci (toho) hodně“ (achkhata je přímý předmět) × anchata munani „chci (to) hodně“ (anchata je příslovečné určení míry, přímý předmět „to“ (chayta) není vyjádřen).

Slova, která označují malé množství nebo míru se často vyskytují s limitativem ‑lla: aslla, asllawan (apod.), pisilla.

Pravopisné varianty: v Cuzku se achkha a nisyu píšou dialektálním pravopisem jako askha a nishu; tvary v tabulce odpovídají sjednocenému pravopisu pro jižní kečuánštinu.

Závislá zájmena

Závislá zájmena v kečuánštině jsou taková, která vyžadují připojení posesivního sufixu, pokud se ve větě vyskytují samostatně. Spojovník za tvarem v následující tabulce označuje, že v uvedeném významu musí následovat posesivní sufix.

Závislá zájmena

Zájmeno	Překlad
kiki-	sám (osobně), tentýž
sapa-	sám (osamocený), jediný
llapa, llipi	každý (z), všichni
wakin	někteří, jiní, ostatní

S výjimkou kiki- je ze také použít jako přívlastek bez posesivního sufixu. Zájmena llapa/llipi a wakin připojují pouze plurálové posesivní přípony a 3. osoby singuláru (‑n, zájmeno wakin ho už obsahuje, ale ostatní posesivní přípony se připojují za něj (ne místo něj), tj. samotné waki se nepoužívá (resp. má jiný význam, „spojení“), na rozdíl od samostatného llapa), naopak sapa spíše jen singulárové.

Příklady: (ñuqa) kikiy „já sám (osobně)“, (qam) kikiyki „ty sám“, (pay) kikin „on sám, ona sama“, kikinchik „my sami“, atd., chay kikinpi „v tom samém (místě/čase)“, kikin pachapi „tamtéž (na tom samém místě)“, kikin llaqtapi „v tom samém městě“, ñuqa kikiy rurasaq „já sám to udělám“; sapaymi rurasaq „já sám (bez pomoci jiných) to udělám“, sapayki „ty sám“, sapan „on sám, jediný“, sapan mamay „moje jediná matka“; llapanchik „každý z nás“, „my všichni“ nebo llapayku (totéž, ale exkluziv, bez tebe), llapaykichik „vy všichni“, llapanku „(oni) všichni“, „každý (z nich)“, llapa runa(kuna) „všichni lidé“, „každý člověk“; wakinku „někteří (z nich)“, „ostatní“, wakin „někteří (z nich)“ (spíše jen pro neživotné), wakinninchik „někteří z nás“, wakinniykichik „někteří z vás“ wakin runakuna „někteří lidé“, „ostatní lidé“. Jak je zřejmé z významu, tato slova se nevyskytují v plurálu, s výjimkou tvaru wakinkuna (vedle wakinku, jako by wakin bylo neskloňované slovo (bez posesivního sufixu)).

Zájmeno sapa- se často vyskytuje s limitativem ‑lla, někdy i slovo wakin; u ostatních méně často, podle základních významů limitativu: sapallay vedle sapay, wakillanku vedle wakinku, v posledním případě lze přeložit jako „jen někteří“.

S výjimkou kiki- lze tato zájmena použít bez posesivních sufixů, pokud jsou použita atributivně (jako přívlatek, viz příklady výše). Sapa bez posesivního sufixu znamená „každý“, podobně jako tvar sapanka (viz pádový sufix distributiv). Vedle těchto slov existují i jiná zájmena, které nevyžadují posesivní sufix: lliw nebo lluy „všichni“, „každý“, tukuy „všechno“, „všichni“, „celý“, „celek“, hinantin „všechno“ (tukuy hinantinpi „(úplně) všude)“), huk „jeden“, „jiný“, „nějaký“, huknin „jeden (a druhý)“, wak „jiný“, wakkuna „jiní“, apod.

Dialektální rozdíly: v mnoha dialektech se před jménem (jako přívlastek) používá pouze tukuy; llapa, llipi, lliw nebo lluy se někde používají pouze s osobami.

Číslovky

Kečuánské číslovky (základní slova) jsou uvedeny v následující tabulce.

Číslovky

0	(ch’usaq)
1	huk
2	iskay
3	kimsa
4	tawa
5	pichqa
6	suqta
7	qanchis
8	pusaq
9	isqun
10	chunka
100	pachak
1000	waranqa
1 000 000	hunu

Číslovka ch’usaq znamená doslova „prázdný“, někdy se však používá ve významu „nula“ (podobně také nima „nic“ (ze šp. ni „ani“ + keč. ima „co“)). Číslovka hunu „milion“ zřejmě původně označovala počet „10 000“, dnes se však používá v uvedeném významu, pokud vůbec: někteří mluvčí používají výraz waranqa waranqa „tisíc tisíců“, jiní slovo lluna (ze šp. [mi]llón), většinou však používají španělské číslovky.

Dialektální rozdíly: číslovka 1 má v jižní kečuánštině také podobu huq a znamená jak „jedna“, tak „jiný“ (někteří mluvčí však rozlišují huk ve významu „jedna“ a huq ve významu „jiný“), v Argentině má tvar suk a v  centrální a severní kečuánštině mají zpravidla tvar shuk. Číslovka 4 je v severní a centrální kečuánštině jiného původu, a to slovo chusku. Pravopisné varianty v jižní kečuánštině: v Cuzku a Bolívii kinsa a pisqa nebo pishqha.

Základní číslovky

Složené základní číslovky (tj. mimo tvarů výše) se tvoří tak, že u násobků se číslovka pro jednotky (1–9) dává před násobkovou číslovku (10, 100, 1000), tj. nižší číslovka před vyšší, a u jednotek přidávaných k násobným číslovkám nebo nižších násobků k vyšším se nižší číslovka klade za vyšší, spolu s nějakým sufixem: jednotky se kladou za násobkovou číslovku zpravidla s posesivem ‑(ni)yuq a nižší násobky před vyšší (bez jednotek) s relativem ‑(ni)n (anebo někdy s posesivem): iskay chunka „20“ × chunka iskayniyuq „12“, pachak hukniyuq „101“, pachak chunkan „110“ (nebo pachak chunkayuq), waranqa pachaknin „1010“, waranqa pachak chunka hukniyuq „1111“. Další příklady jsou pro přehlednost uvedeny v následující tabulce. Většina mluvčích však běžně kečuánské číslovky nepoužívá, s výjimkou slov uvedených v tabulce výše (a také kromě hunu), a nahrazuje je španělskými číslovkami, více či méně přizpůsobené kečuánské fonologii (pro šp. číslovky viz w:Španělština#Číslovky).

Číslovky (příklady)

11	chunka hukniyuq	21	iskay chunka hukniyuq	30	kimsa chunka
12	chunka iskayniyuq	22	iskay chunka iskayniyuq	90	isqun chunka
13	chunka kimsayuq	23	iskay chunka kimsayuq	101	pachak hukniyuq
14	chunka tawayuq	24	iskay chunka tawayuq	110	pachak chunkan
15	chunka pichqayuq	25	iskay chunka pichqayuq	220	iskay pachak iskay chunkan
16	chunka suqtayuq	26	iskay chunka suqtayuq	223	iskay pachak iskay chunka kimsayuq
17	chunka qanchisniyuq	27	iskay chunka qanchisniyuq	1200	waranqa iskay pachaknin
18	chunka pusaqniyuq	28	iskay chunka pusaqniyuq	1220	waranqa iskay pachak iskay chunkan
19	chunka isqunniyuq	29	iskay chunka isqunniyuq	850 498	pusaq pachak pichqa chunka waranqa tawa pachak isqun chunka pusaqniyuq

Kečuánské číslovky lze skloňovat dle potřeby (pokud jde o pády, nelze však od nich tvořit plurál, snad s výjimkou číslovky huk), s posesivními sufixy (v plurálu) označují počet ze skupiny určené posesivním sufixem: iskayninchik „dva z nás“, chunkaykichik „deset z vás“ apod. Číslovka huk „jeden“ implikuje, že je zde nějaký „druhý“ nebo „jiný“ (na rozdíl od slova ch’ulla „jediný“, viz např. ch’ulla ñawi „jednooký“), proto má také význam „jiný“, který lze zdůraznit přidáním relativu: huknin. Další tvary odvozené od číslovek jsou uvedeny níže.

Dialektální rozdíly: výše uvedené platí pro jižní kečuánštinu. Ostatní dialekty mohou vypouštět připojený sufix, např. kimsa chunka „30“, chunka kimsa „13“, waranqa pachak „1010“.

Ostatní číslovky

Konečnost počtu vyjadřuje inkluziv ‑(ni)ntin: iskaynintin „oba (dva)“, kimsantin „všichni tři“, tawantin suyu „všechny čtyři regiony“ (jméno říše Inků). Koncovka ‑n může být také nahrazena posesivním sufixem: kimsantinchik „všichni tři z nás“.

Řadové číslovky se tvoří přidáním částice ñiqin (nebo ñaqin): iskay ñiqin „druhý“, chunka ñiqin „desátý“, pachaq chunka kimsayuq ñiqin „padesátý třetí“. Některé dialekty používají místo ñiqin slovo kaq (doslova „jsoucí“, agentivní nominalizace od slovesa kay „být“). Pro číslovku „první“ se používá slovo ñawpaq (někdy s přidaným ñiqin) a pro „poslední“ qhipa (doslova „zadní“).

Násobné číslovky přidávají slovo kuti „krát“: iskay kuti „dvakrát“, pachak kuti „stokrát“ apod. Pro konkrétní případ opakování se přidává lokativ ‑pi: chunka kutipi „podesáté“, chay kutipi „tentokrát (v tom případě)“, huk kutipi „jednou (v jednom případě)“, „jindy“.

Zlomky se tvoří přídáním slova ch’iqta, t’aqa nebo phakmi či phatmi „díl, část“ k číslovce: tawa ch’iqta „(jedna) čtvrtina“, iskay kimsa t’aqa „dvě třetiny“. Pro „polovinu“ se používají slova kuskan a ch’iqtan, oboje odvozené relativem ‑(ni)n: kuskan wata „půl roku“.

Podílné číslovky vyjadřuje pádový sufix distributiv ‑(ni)nka: chunkanka „po deseti každému“, „deset pro každého“, ch’iqtanka „po půlce“, „půlku každému“ (viz distributiv výše). Podobný význam má i reduplikace číslovky: iskay iskayta „po dvou“ (předmět).

Od číslovek lze také odvozovat slovesa pomocí sufixu ‑cha: iskaychay „rozpůlit“, „rozdělit na dva (díly)“, pachakchay „rozdělit na setiny, na sto dílů“. Sloveso iskaychay znamená také „váhat“ (existuje i iskayyay nebo iskayay v tomtéž významu, ale jinak by slovesa odvozená sufixem ‑ya znamenala něco jako „rozdvojovat se“, resp. s jinými číslovkami „dělit se na X částí“).

Pořadí

Pořadí jmenných flexivních přípon je v kečuánštině v podstatě pevně dané. Obecně lze říci, že (po derivačních sufixech) se nejprve připojují přivlastňovací přípony (včetně případného plurálu osoby), pak přípona plurálu jména a nakonec pádové přípony (a za nimi případné nezávislé a větné sufixy). Terminativ ‑kama a instrumentál ‑wan (nebo ‑puwan) ve funkci „stejná vlastnost pro všechny“ a pro souřadné spojení nebo přidání se připojují až za ostatní pádové sufixy, jinak se s jinými pádovými příponami může pojit pouze genitiv (před dalším pádovým sufixem), inkluziv ‑nti‑n (před přivlastňovacími příponami), interaktiv ‑pura (hned za plurálem) a pozicionál ‑npa s ablativem ‑manta (v tomto pořadí); proximativ ‑niq vyžaduje následující pádový sufix označující umístění nebo směr.

‑ntin — posesivní sufixy — ‑kuna — ‑pura — (genitiv) — pádové sufixy — ‑wan/‑kama

Limitativ ‑lla patří mezi nezávislé sufixy, které se normálně kladou až za flexivní, avšak limitativ se chová odlišně. U jmen se klade buď před posesivní sufixy (tj. i za část ‑nti- inkluzivu), nebo před pádové sufixy (za případný plurál a interaktiv), s výjimkou distributivu ‑nka, terminativu ‑kama (ve všech funkcích) a kauzálu ‑rayku, se kterými se klade až za ně. Pokud je ve slově posesivní sufix i pád, klade se limitativ zpravidla před posesivní sufix (s výjimkou slov v plurálu a/nebo s interaktivem bez dalšího pádového sufixu (v nominativu), pokud má limitativní funkci („jen“)).

Eufonický sufix ‑ni se klade před inkluziv ‑nti‑n, posesivní sufixy, perlativ ‑nta a pozicionál ‑npa (i pokud je vložen limitativ), dále před distributiv ‑nka (limitativ je až za ním) a jmenné derivační sufixy posesiv ‑yuq „mající“ (a privativ/abesiv s tvary ‑ynaq nebo ‑nnaq „nemající“).