Tvary v přítomném čase jsou poměrně podobné češtině:
jednotné č.
dvojné č.
množné č.
první osoba
sym
smój
smy
druhá osoba
sy
staj / stej
sće
třetí osoba
je
staj / stej
su
V dvojném čísle je přitom v druhé a třetí osobě tvar závislý jednak na rodu, jednak na rozumnosti či nerozumnosti podmětu. Tvar staj patří pouze k rozumným osobám mužského rodu. Tedy mužej staj – (dva) muži jsou, ale psaj stej – (dva) psi jsou, žonje stej – (dvě) ženy jsou a awće stej – (dvě) auta jsou.
Zápor slovesa být se vytváří skoro ve všech tvarech příponou njej-, výjimkou je třetí osoba jednotného čísla, kdy by tak vznikla dvě 'j' vedle sebe. Stejně jako v přítomném čase je v druhé a třetí osobě dvojného čísla rozhodující rod a v případě mužského rodu dále rozumnost či nerozumnost podmětu.
Různé tvary v jednotném čísle jsou dané rodem podmětu, různé tvary v dvojném čísle opět rozumností podmětu. Tedy mužej staj byłoj – (dva) muži byli, ale psaj stej byłoj – (dva) psi byli. Tvar byłe v množném čísle přísluší nerozumným podmětům, ale je dnes již silně knižní.
