Hornolužická srbština/Slovesa
Hornolužická slovesa stejně jako podstatná jména rozlišují tři čísla, jednotné, dvojné a množné, a jsou také ovlivněna rozumností či nerozumností podmětu.
Stejně jako čeština má hornolužická srbština jediný přítomný a jediný budoucí čas.
Na rozdíl od češtiny má hornolužická srbština více minulých časů:
- perfektum vyjadřující ukončený děj se vztahem k přítomnosti, které je tvary podobné českému perfektu (jedinému přeživšímu českému minulému času)
- préteritum vyjadřující děj od současnosti oddělený, a to je jednak
- imperfektum vyjadřující děj od současnosti oddělený pro dokonavá slovesa a jednak
- aorist vyjadřující děj od současnosti oddělený pro nedokonavá slovesa
- plusquamperfektum neboli předminulý čas vyjadřující minulý děj předcházející jinému minulému ději (odpovídá českému dnes pouze zřídka používanému antepréteritu: „byl jsem se učil až jsem všechno uměl“)
Podobně jako v současné němčině (a vlastně i češtině) je sklon k zjednodušování a zejména v hovorové řeči se tak lze setkat s užíváním perfekta i v případech, kdy by tradiční spisovná mluvnice volila některý jiný čas.
