Geografie zemědělství/Úvod

Z Wikiknih

Geografie zemědělství je:

  • dílčí disciplína socioekonomické geografie, jedna ze základních složek geografie výroby
  • disciplína zabývající se z geografického hlediska zemědělskou výrobou
  • předmětem studia je rozmístění, jednotlivé formy, jejich zaměření, struktura a intenzita zemědělství
  • zemědělství je vědomé obhospodařování půdy za účelem výroby rostlinných a živočišných produktů pro uspokojení lidské společnosti
  • úzká souvislost se zemědělskou ekonomií a agronomií

Vývoj geografie zemědělství[editovat | editovat zdroj]

  • na začátku 19. stol položil základy Albrecht Thaer
  • Johann Heinrich von Thünen: první teorie o rozmístění zemědělské výroby
  • vliv Alexandra von Humbolta - pokus o zachycení prostorového rozdělení pěstovaných rostlin
  • Eduard Hahn: Agrární geografie využívající statistické metody (navazoval na Carla Sauera)
  • 1903 vyšla první učebnice (J. Grenedan)
  • Bernhard: zdůraznění závislosti zemědělství na přírodních, kulturních a hospodářských podmínkách
  • mezi válkami dva směry: směr využití půdy (Německo, UK) a statistický směr (USA)
  • v ČR vliv německé školy (Dvorský, Hromádka)

Specifikum zemědělství

  • odvětví materiální výroby vytvářející produkty k uspokojení základních potřeb – potraviny
  • zdroj surovin pro i pro nepotravinářské obory průmyslu
  • rozhodující vliv na vývoj společnosti
  • závislé na přírodních podmínkách
  • hlavní náplní biologická prvovýroba (usměrňování růstu rostlin a živočichů)
  • spojeno s vědomým a systematickým využíváním přírodních zdrojů
    • se vznikem organizovaných společenských celků (státy)
    • s nutností vyrovnat se s vlivy vnějšího prostředí
    • s postupným vytvářením pojmu času a prostoru jako souboru vzdálenosti
    • s prvními změnami v rozmístění obývaného prostoru
  • základním předpokladem je půda
  • zemědělská půda je rozdělována na ornou půdu, louky a pastviny (spojovány v 1 kategorii - trvalé travní porosty)
  • pastviny: území pokrytá přirozeným travnatým porostem využitelným ke spásání
  • louky: pravidelně kosený povrch, zdroj krmiva na zimu
  • orná půda: pole + zahrady, sady, vinice, chmelnice, plantáže, úhory (trvalé kultury)

Postavení zemědělství v národním hospodářství

  • dáno stupněm zajištění výživy obyvatelstva, účastí na zahraničním obchodu, vztahy k ostatním odvětvím, podílem na národním důchodu
  • základní orientace v pěstování rostlin nebo chovu hospodářských zvířat – rozdělení na rostlinou a živočišnou výrobu
  • rozdělení podle funkčního hlediska
    • primární: rostlinná výroba, jejíž produkty slouží k potravinářskému, průmyslovému a krmivářskému zpracování
    • sekundární: produkty živočišné výroby včetně organických hnojiv
  • ve vyspělých státech nízký podíl na národním důchodu (okolo 3-5%), v rozvojových nad 50%
  • absolutní objem roste ale podíl klesá (pomalejší růst než v průmyslu a službách)
  • ve vyspělých státech rychlejší růst než růst obyvatel, v rozvojových naopak
  • v rozvinutých zemích nabídkové odvětví, v rozvojových poptávkové
  • podíl zaměstnanců v zemědělství
  • v moderní podobě výroby klesají nároky na množství pracovních sil