Přeskočit na obsah

Ergonomie prostor pro duchovní soustředění

Z Wikiknih
V minulosti k vnitřnímu soustředění nabádaly i různé prvky umístěné v otevřeném veřejném prostoru. V moderní civilizaci lépe slouží drobná architektura izolující hlučný ruch.

Ergonomie prostor pro duchovní soustředění je tvořena jednak základními prostorovými předpoklady, dále vhodným tvarováním mobiliáře, řešením interiéru pro zrakové podněty, specifickou akustikou, přijatelným mikroklimatem.

Odlišujeme požadavky na prostor pro individuální soustředění a požadavky na prostor pro kolektivní aktivity související s duchovním soustředěním.

Tento článek se zabývá vymezenou oblastí statického typu lidské aktivity vedoucí k duchovnímu soustředění. K duchovnímu soustředění vedou také dynamické aktivity, například taneční, nebo dechové, případně různé další. Duchovní soustředění může podpořit také vnímání specifických uměleckých výtvorů, např. obrazů, soch, hudebních skladeb apod. To je samostatné téma pro zvláštní článek.

Užití termínu „soustředění“ je v dané souvislosti pomocné, neboť mentální aktivity podporující duchovní růst jsou značně různorodé.[1][2]

Přínos prostor pro duchovní soustředění člověku a společnosti

[editovat | editovat zdroj]

Potřeba duchovního soustředění vyplývá z předpokladů jednoho z typů lidské inteligence – inteligence existenciální navazující na inteligenci intrapersonální. Všechny lidské kultury si pro tuto aktivitu od nepaměti vyhledávaly a pak i vytvářely vhodná místa. Pro jedince, kteří neměli dostatečné předpoklady pro individuální soustředění, vytvářely jednotlivé kultury podpůrné kolektivní aktivity. V českém prostředí má tradici křesťanský systém, který jedinci přináší nabídku komplexní podpory od narození, přes vzdělávání, iniciaci při vstupu do dospělosti, uzavírání manželství, duchovní podporu v nemoci až k pohřebnímu obřadu. Průběžně přitom má člověk k dispozici etickou výuku, kolektivní meditaci i psychohygienickou podporu vztahující se ke každodenní etice. Jiné systémy do počátku 21. století tak komplexní servis nenabízejí. Křesťanské kostely umožňují v čase mimo kolektivní setkání tiché individuální soustředění nejen příslušníkům různých církevních komunit, ale celé široké veřejnosti. S nástupem prolínání kultur začala vznikat také univerzální komunitní centra. České prostředí má vztah také k jógovému nebo buddhistickému duchovnímu soustředění. Vývoj mladé architekty inspiruje k navrhování univerzálních prostor pro duchovní soustředění, kde mohou trávit v tichu společný čas kulturně velmi odlišně orientovaní jedinci, nebo se v nich mohou střídat kolektivní aktivity různých komunit.

Potřeba duchovního soustředění je vztažena nejen k tradičním přirozeným potřebám člověka, ale také k potřebám novým, podníceným napětím umělého a zrychleného životního rytmu a tlakem tržního mechanismu na povrchní životní styl. Speciální prostory pro přirozené duchovní soustředění vznikají například v nemocnicích nebo na letištích. Zajištění prostor pro duchovní soustředění v obcích patří k základním povinnostem samosprávy.[3][4]

Péče o lidskou duši patří k primárnímu smyslu existence veřejných institucí. Michail Ignatieff, rektor Středoevropské univerzity[5]

Pro projekty všech variant je třeba zajistit kvality, kterým je věnován tento článek.

Individuální interakce lidského organismu při duchovním soustředění

[editovat | editovat zdroj]

Pro podporu individuálního duchovního soustředění potřebuje člověk prostor izolovaný od akustického ruchu s přijatelným mikroklimatem, průměrně osvětlený přirozenými nebo umělými zdroji. Obecně je optimální také „vizuální ticho“, tedy prostor oproštěný od předmětů i dekorativních struktur stěn, podlahy i mobiliáře. Dlouhodobý návyk související se specifikem některých kultur může vést k přijatelnému soustředění, nebo k jeho podpoře i ve členitém, dekorativním prostoru obsahujícím mj. řadu inspirujících symbolických prvků.[4]

Mnohým našim předkům poskytovaly kostely, kapličky i poutní chrámy příležitost pro tělesné i duševní spočinutí. I my potřebujeme – podobně jako naši předkové – chvíle a místa, kde si můžeme tělesně i duševně vydechnout. (Jan Šedivý)[6]

Podobně lze při individuální preferenci dosáhnout přijatelných podmínek v otevřeném přírodním prostředí.

Podobni dětem můžeme naslouchat, jak ševelí vítr v korunách stromů, nebo jak zpívají ptáci. A zároveň si být vědomi toho, co se děje. Takové chvíle nás tělesně i duševně uvolňují, umožňují vnitřní svobodu, prohlubují sebepoznání, soucit a lásku a dávají radost ze života. (Jan Šedivý)[7]

Interakce člověka s prostředím při kolektivní aktivitě

[editovat | editovat zdroj]

Kolektivní aktivity využívají pro podporu soustředění vedle ticha také poslech inspirativních myšlenek, hudby, společného zpěvu i recitace a symbolické aktivity (křest, biřmování, připomínka poslední večeře Ježíše Krista s učedníky, svatby, pohřby a.), jejichž pravidla jsou tématem specializovaných vědních oborů. Ergonomie se soustředí především na harmonizaci prostorových, vizuálních, akustických ad. podmínek jedince, který se jich účastní.[8][4]

Jednotlivé faktory

[editovat | editovat zdroj]

Polohy těla podporující soustředění

[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k základní poloze lidského těla, která je vzpřímená, je soustředění obecně podporováno svislou polohou páteře nebo předklonem (tradiční pracovní poloha těla). Duchovní soustředění je aktivní forma podobně jako práce. Odchýlení od kolmé polohy směrem dozadu postupně až k vodorovné poloze (leh) podporuje uvolnění (relax) a může vést ke spánku.

Polohy těla vztahující se k duchovnímu soustředění

Popis poloh

[editovat | editovat zdroj]
  1. Sed – běžná poloha uvolněné pozornosti, poloha pro soustředění pro pohybově limitované osoby
  2. Stoj – základní poloha pro vzdání úcty
  3. Úklon v předklonu – poloha pro vzdání zásadnější úcty
  4. Klek – poloha vyjadřující pokoru vůči duchovnímu symbolu
  5. Klek se sedem na patách – základní poloha pro soustředění
  6. Leh na zádech – uvolněná poloha (jóga…)
  7. Klek s úklonem – poloha vyjadřující pokoru (islám)

    „Pokud člověk nevnímá svou vertikálu, tak se pravděpodobně rozkmitá jeho horizontála. Potřebujeme to, co nás drží pohromadě, tím je spiritualita.“

Petr Glogar, psychoterapeut a teolog[9]Duchovní soustředění podporují zejména polohy se vztyčenou páteří. Přirozený fyziologický efekt poloh může být ovlivněn kulturními odlišnostmi, které vedou k užívání i dalších speciálních poloh.[4]

Podpůrný mobiliář křesťanské kultury

Předměty podporující fyzickou polohu

[editovat | editovat zdroj]

Všechny potřebné fyzické polohy nemusejí být pro každého snadno dosažitelné nebo udržitelné a mohou proto vést k vytvoření napětí, které oslabuje soustředění. Proto jsou k dispozici různé pomůcky, u nichž je důležité nejen tvarování a rozměry, ale také přiměřená měkkost a menší tepelná vodivost.

Pomůcky vztahující se k asijským kulturám

Muslimský kobereček je současně pomůckou a symbolem vztahujícím se k čistotě těla.[4]

Vizuální prvky podporující soustředění

[editovat | editovat zdroj]

Některé techniky soustředění pracují s vnímáním reálného, byť zejména pro začátečníky spíše od předmětů oproštěného prostoru nebo se lidé soustřeďují se zavřenýma očima. Aby soustřeďující se mysl nebyla odpoutávána náhodně vznikajícími myšlenkami, jsou někdy používány vizuální prvky dlouhodobě upoutávající pozornost, např. světlo svíčky, geometrický obrazec nebo zobrazení s duchovní symbolikou.[4]

Audiovizuální stimulace

[editovat | editovat zdroj]

Mnohé lidské kultury si během svého vývoje všimly mentálního působení přírodních audiovizuálních kombinací, např. zrcadlení slunečních paprsků v hladině proudící vody spojené se zvukem stejného rytmu, nebo kmitání žhavých uhlíků a plamenů ohniště spojené s praskotem apod. Moderní vědecké výzkumy doložily účinek těchto jevů na lidskou mysl prostřednictvím kmitočtů světla či zvuku vztahujících se ke kmitočtům vybuzeného či uklidněného mozku (delta, theta, alfa ad. vlnění). Na základě těchto poznatků byly vytvořeny audiovizuální stimulátory, které prostřednictvím promyšleně složených programů dokáží podnítit lidský mozek k přizpůsobení se kmitočtům potřebným k soustředění nebo uvolnění.[10]

Červená šipka zvýrazňuje potřebu vodorovného vnímání centra aktivity, žlutá symbolické působení vertikálního rozměru. Dále je zvýrazněn potřebný akustický a optický dosah osoby na vyvýšené kazatelně.

Celkové kvality vnímaného prostoru

[editovat | editovat zdroj]

Pro duchovní soustředění individuální nebo malých skupin jsou vhodné spíše méně rozměrné, intimní prostory se střídmým, nerozptylujícím vybavením.

Pro kolektivní aktivity může být účinnou podporou vertikální rozměr prostoru posílený vysokými okny, která vpouští do interiéru světlo z výšky. Člověk vnímá také půdorysný tvar, symbolicky duchovní soustředění obecně podporuje kruhový půdorys, křesťanská setkání také půdorys tvaru kříže. Je užitečné, když si jedinec může vybrat své místo blíže nebo dále k centru dění, společně se skupinou dalších nebo izolovaně stranou lidí.

Z hlediska vnímání promluv je akusticky i vizuálně výhodný blízký, zvýšený post, jakým jsou řešeny například křesťanské kazatelny v kostelích. Ve vztahu ke sledování obřadu, např. na křesťanském oltáři je vhodný úhel pohledu mezi mírným podhledem a mírným nadhledem. Velký nadhled, např. z galerií, kůru nebo chybně zvýšeného „hlediště“ ubírá na působivosti vjemu.

Pokud není zařízení interiéru střídmé, pravidelní účastníci aktivit již ze zvyku většinou vnímají jednotlivé detaily jen ve chvíli aktivit, které se k nim váží. Nevnímají umění tedy jako galerijní prostor k postupné prohlídce, ale jako užitkový prostor s jednoduše vymezenými funkcemi.[11][12][13][8]

Zvuková podpora

[editovat | editovat zdroj]

Duchovní soustředění může být také podporováno zvukově hlasitým nebo jen myšleným opakováním motivujícího textu (včetně krátkých „manter“), zpěvem symbolické písně, hudbou přiměřeného rytmu a tonality apod. Pro hudbu je optimální, když zaznívá z výše prostoru interiéru, protože nejde o koncert, kdy má smysl sledovat jednotlivé hudebníky při hře, ale souhru všech faktorů směřujících k duchovnímu soustředění.[4]

Mikroklima

[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem ke stále vzácnému výskytu moderních prostor vhodných pro duchovní soustředění jsou často tolerovány krajní mikroklimatické kvality historických prostor (zejména chlad), které jsou pak vyrovnávány vhodným oblečením. Pro jógovou praxi, při níž je optimální jen lehké oblečení, jsou používány v zimě vytápěné místnosti. Pro křesťanskou praxi v historických objektech je využívána elektrická tepelná podpora, kdy lepší než tepelné zářiče je fyzicky i ekonomicky výhodné vyhřívání sedáků pro kontaktní sdílení tepla. V menších prostorách je nezbytné přirozeným větráním zajistit dostatečné množství kyslíku v ovzduší, který je nezbytný pro podporu bdělosti. Vzduchotechnické systémy nejsou vhodné vzhledem k vytváření rušivého zvukového smogu.[4]

Čichová podpora

[editovat | editovat zdroj]

Pro podporu soustředění jsou využívány také čichové podněty, v křesťanských kulturách vůně zapáleného kadidla (vonná pryskyřice kůry kadidlovníku), v asijských kulturách jemný dým zapálených santalových, levandulových, jasmínových aj. tyčinek.[14]

Chuťová podpora

[editovat | editovat zdroj]

Obecně je důležitou podporou duchovního soustředění spíše lačný než naplněný žaludek. Některé aktivity však mohou posílit chuťové stimuly. Například duchovní soustředění při obřadu připomínajícím Poslední večeře Ježíše Krista je podpořeno požitím malé oplatky nebo kousku chleba spojené se symbolickým zapitím douškem vína.[8]

Turistická podložka (karimatka) byla navržena pro tepelnou izolaci při spaní ve stanu. Pro sed nebo cviky jogínských poloh je nedostatečná.
  1. FASSATI, Tomáš: Practical visual communication. Muzeum umění a designu; Institut informačního designu, Benešov, 2010, ISBN 978-80-87400-05-0, Kapitoly – Attention, s. 25, 26; Cognition factors, s. 4
  2. KOTRADYOVÁ, Veronika a kol.: Dizajn s ohľadom na člověka, Fakulta architektury STU, Bratislava, 2015, články – 2.2.1 Prostredie a jeho prvky jako prostriedok sebaidentifikácie, s. 22-38; 3.2.1 Teritorialita, súkromie, osobný priestor, s. 78-84
  3. FASSATI, Tomáš: Inteligentní je víc než chytrý, ČVUT, Praha, 2018, ISBN 978-80-01-06430-6, s. 96-98, 181
  4. 4,0 4,1 4,2 4,3 4,4 4,5 4,6 4,7 Ergonomie prostor pro duchovní soustředí. Naučná brožura. Institut inteligentního designu, Praha, 2017, 8 s.
  5. (Lidové noviny, Praha, 25. 11. 2017, s. 24)
  6. Šedivý, Jan: O kontemplaci, Cesta, Brno, 2014, s. 19
  7. Šedivý, Jan: O kontemplaci, Cesta, Brno, 2014 s. 20
  8. 8,0 8,1 8,2 Štampach, Ivan: Přehled religionistiky, Portál, Praha, 2008, s. 119
  9. Petr Glogar, psychoterapeut a teolog, Universum č. 3, Praha, 2023, s. 10
  10. Valuch, Jan M.: Neurotechnologie, mozek a souvislosti, Galaxy, Praha, 2012, 185 s.
  11. KOTRADYOVÁ, Veronika: 11 vlastností komfortního prostredia, https://www.youtube.com/watch?v=YMjANgHvl98
  12. Neufert: Navrhování staveb, Consult Invest, Praha, 2002, s. 528 – 534
  13. Štípek, Jan a kol.: Základy nauky o stavbách, ČVUT, Praha, 2005, s. 53
  14. VITKOVA, Marie; POLAK, Tatiana. Proč se v kostele vykuřuje kadidlem? Jaký druh kadidla se používá? [online]. 2020-02-02, [cit. 2023-10-29]. Dostupné online. (cs)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

FASSATI, Tomáš: Inteligentní je víc než chytrý, ČVUT, Praha, 2018, ISBN 978-80-01-06430-6, s. 96-98, 181

Krejčík, Václav: Jóga, dech a meditace, Grada, Praha, 2015, 168 s.

Říčan, Pavel: Psychologie spirituality a náboženství, Portál, Praha, 2012

Šedivý, Jan: O kontemplaci, Cesta, Brno, 2014, kapitoly – Místa usebrání, s. 19, Ticho a vnitřní mír, s. 28, Vědomá pozornost, s. 31, Různé přístupy, s. 56

Štampach, Ivan: Přehled religionistiky, Portál, Praha, 2008, s. 119

Valuch, Jan M.: Neurotechnologie, mozek a souvislosti, Galaxy, Praha, 2012, 185 s.