Dějiny litoměřické diecéze/Seznam zemřelých kněží litoměřické diecéze od roku 2016

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Seznam zemřelých kněží (biskupů, kněží a jáhnů) litoměřické diecéze od roku 2016

Jedná se o římskokatolické kněze diecézní nebo kněze řeholní, kteří působili alespoň krátký čas v litoměřické diecézi a zemřeli po 1. lednu 2016.

Údaje v letech 1886-2015[editovat]

Období od roku 1886 zachycuje: Diptychon sacerdotum Dioecesis Litomericensis inde ab anno 1886 pie in Domino defunctorum in eorundem memoriam,[1] od Augustina Volkeryho, který podává ucelený seznam zemřelých kněží litoměřické diecéze od roku 1886 do roku 1937 (jedná se o údaje v časovém rozmezí 50 let). Na tento seznam navazuje seznam zemřelých kněží litoměřické diecéze 1937-1944, který vypracoval Jaroslav Macek a dále seznam zemřelých kněží litoměřické diecéze 1945-2015. Dostupný je také seznam kněží litoměřické diecéze hlásících se k německé národnosti zemřelých v cizině do roku 2010 pocházející od benediktinů z kláštera v bavorském Rohru.

Údaje od roku 2016[editovat]

foto příjmení a jméno kněze datum narození datum svěcení datum úmrtí věk jiné údaje
Antonín Sporer.jpg Sporer Antonín, ThDr. 1940-05-077. května 1940 1965-12-2121. prosince 1965 2016-03-1212. března 2016 75 Narodil 7. května 1940 v Malackách na Slovensku, kněžské svěcení přijal 21. prosince 1965 v Praze. Kněžskou službu vykonával v Moravských Budějovicích, Žďáru nad Sázavou, Radostíně nad Oslavou, Horních Borech, Rokytnici nad Rokytnou, Kloboukách u Brna, Brně - Komárově, Ústí nad Labem, Zvoli nad Pernštejnem, Rozsochách a Vysokém nad Jizerou. Seminaristy vyučoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích vyučoval seminari. Byl jmenován osobním arciděkanem. Zemřel posílen svátostí nemocných v sobotu 12. března 2016 v jilemnické Masarykově nemocnici. Pohřební mše svatá se konala v kostele sv. Kateřiny ve Vysokém nad Jizerou v pátek 18. března 2016 ve 14.00 hodin a po obřadech byl uložen do kněžského hrobu na místním hřbitově.[2]
Stanislav Bečička při Misse chrismatis 2011.jpg Bečička Stanislav, OP 1926-02-044. února 1926 1972-06-2424. června 1972 2016-07-088. července 2016 90 Dominikán, osobní děkan, emeritní farář v Kamenickém Šenově a emeritní kanovník Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích[3]
Kanovník Vladislav Kara.jpg Kara Vladislav 1935-04-055. dubna 1935 1975-11-011. listopadu 1975 2016-10-099. října 2016 81 čestný kanovník Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích
Alexej Baláž, Missa Chrismatis, Litoměřice 7.4.2009.jpg Baláž Alexej 1943-06-1111. června 1943 1972-06-2424. června 1972 2016-11-033. listopadu 2016 73 Pocházel ze Slovenska z Humenného, kde se narodil 11. června 1943. Jeho matka pracovala jako dělnice, otec sloužil jako důstojník československé armády. Po maturitě na zemědělské škole v Michalovcích roku 1963 nastoupil na Vysokou školu zemědělskou v Brně. Po ročním studiu se ucházel o studium bohoslovectví, nebyl však přijat. Od roku 1967 studoval teologii na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. V roce 1972 jej tehdejší litoměřický biskup Štěpán Trochta vysvětil na kněze a ustanovil jako kaplana do Liberce. Odtud přešel po dvou letech Alexej Baláž jako administrátor do Krásné Lípy u Rumburka. Zde působil sedm let. V roce 1975 zahájil přes nesouhlas státních orgánů opravy kostela v ex currendo spravované farnosti Doubice, kde nechal na vlastní náklady opravit střechu. V roce 1981 se stal duchovním správcem ve Varnsdorfu, kterým zůstal až do své smrti. V letech 1986–1989 byl jako prověřovaná osoba sledován Státní bezpečností. V roce 1995 byl Alexej Baláž jmenován sídelním kanovníken Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích s kanonikátem Svatoštěpánským I., téhož roku byl také jmenován okrskovým vikářem děčínského vikariátu. Ve funkci okrskového vikáře jej v roce 2014 nahradil Vojtěch Suchý. Zemřel 3. listopadu 2016 v nemocnici v Děčíně.
Petřina Pavel Bohumil, O.Praem. 1926-01-022. ledna 1926 1968-01-077. ledna 1968 2016-12-2222. prosince 2016 90 Strahovský premonstrát, v letech 1969-1970 kaplan v Žatci, poté administrátor v Blšanech. V letech 1986-1987 administrátor strahovské premonstrátské kanonie (formální hlava kanonie, vzhledem k politickým poměrům bez reálné pravomoci). V letech 1987-2003 převor v Praze na Strahově.[4]
P. Václav Teplý SDB, 1928-2016.jpg Václav Teplý, SDB 1928-12-088. prosince 1928 1952-04-1313. dubna 1952 2016-12-2727. prosince 2016 88 Narodil se 18. 12. 1928 v Horní Rovni nedaleko Holic na Pardubicku. Měl tři bratry. Rodiče vlastnili statek, o který za komunismu přišli. Do obecné a měšťanské školy chodil v Rovni, v Hradci Králové pak vystudoval vyšší průmyslo-vou školu stavební. Se salesiány se setkal jako člen Orla při otvírání salesiánského ústavu v Pardubicích. Následovala Vysoká škola stavební v Praze, přičemž v letech 1947–1949 dojížděl na reálné gymnázium do Hradce Králové, aby složil maturitu. Od září 1947 byl ubytován v kobyliském salesiánském ústavu. Čilý ruch v oratoři, kterou denně navštěvovalo přes 100 kluků, život mezi 120 kluky v internátě, kobyliská dechovka a jmenování Štěpána Trochty litoměřickým biskupem – to vše se nezapomenutelně vrylo do Václavovy paměti a ovlivnilo jeho pozdější rozhodnutí stát se salesiánem. V Kobylisích také 14. dubna 1950 zažil likvidaci řeholních komunit. „Internisté“ mohli v domě zůstat do prázdnin. Asi 20 chlapcům potom salesiánští spolupracovníci zajistili bydlení v podnájmu. Již během roku 1950 se také podařilo zorganizovat a zahájit tajné studium teologie pro zájemce o kněžství a salesiánský život, do kterého se Teplý zapojil. 18. července 1954 složil soukromý slib věrnosti Donu Boskovi. Po ukončení studia na stavební fakultě vroce 1952 nastoupil do Centroprojektu ve Zlíně a po půl roce na vojenskou službu k ženistům v Litoměřicích. Už na vojně se jen tak tak vyhnul vězení. Po návratu byl hlídán a zatčen 15. března 1955. Po třech měsících vyšetřování s tvrdým psychickým a fyzickým týráním byl odsouzen pro velezradu a jako náboženský terorista na 12 let, ze kterých mu po půl roce pro nejasnost důkazů dva roky odpustili. Dobu vyšetřování i výkonu trestu prožil ve věznicích v Pardubicích, na Ruzyni a Pankráci, ve Valdicích-Kartouzích, v Borech u Plzně a v Příbrami-Bytízi. Jeho otec zemřel v roce 1956. V únoru 1960 Teplému na Pankráci zjistili tuberkulózu, ale nijak ji neléčili. Po propuštění na amnestii mu bylo povoleno pouze domácí léčení, nemocenskou dostával jen rok, pak byl odkázán na pomoc bratra, který se také po šesti letech vrátil z vězení. V listopadu 1961 nastoupil jako dělník v Praze. Zde také pokračoval v tajném studiu teologie. 4. září 1962 složil první řeholní slib a 31. května 1965 slib trvalý. Na jáhna byl tajně vysvěcen biskupem Schaffranem 6. ledna 1968 v kryptě katedrály ve východoněmeckém Görlitz spolu s Václavem Komárkem. O den později přijali svěcení kněžské. Od Velikonoc 1969 začal vedle svého zaměstnání v OPBH vPraze působit jako výpomocný duchovní v Ústí nad Labem – v Trmicích a Předlicích. Primici v rodišti v Horní Rovni měl teprve 5. října 1969, kdy se maminka dověděla, že je knězem. Od konce září 1974 do roku 1996 působil jako farář a vikář ve Šluknově a spravoval kostely Království, Rožany, Císařství, Hraběcí, Panský a Kunratice, sloužil v šluknovském domově důchodců a denně u sester satmarek. V roce 1993 obdržel čestné občanství města Šluknov. Kromě toho jezdil na salesiánské prázdninové chaloupky s Járou Lankem a představeného Domina Františka Míšu vozil na návštěvy spolubratří po celém Československu. Při jedné takové cestě 24. dubna 1996 u Zlatých Moravců havaroval. Po autonehodě už zůstal v komunitě v Praze-Kobylisích a od března 2016 byl v Charitním domově ve Staré Boleslavi. Několikrát byl hospitalizován v Nemocnici pod Petřínem. V Boleslavi oslavil 88. narozeniny a Vánoce. V úterý 27. prosince 2016 musel být kvůli vážným problémům s dýcháním odvezen na JIP do nemocnice v Brandýse nad Labem, kde téhož dne večer, po odpoledním udělení svátosti nemocných, zemřel. Poslední rozloučení s ním se konalo při mši svaté ve čtvrtek 5. ledna 2017 v 11 hodin v kostele sv. Terezičky v Praze-Kobylisích a poté byly jeho tělesné ostatky uloženy mezi spolubratry salesiány na ďáblickém hřbitově.[5]
P. Bartoloměj Josef Kulhavý, OP.png Kulhavý Bartoloměj Josef, OP 1921-03-066. března 1921 1945-07-055. července 1945 2016-12-3030. prosince 2016 95 Dominikán, v letech 1989-1990 kaplan sester dominikánek v Kadani, v letech 1990-2001 člen dominikánské komunity v Ústí nad Labem a vyučující na ústecké Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně.[6]
Alexander Hanisko 1932-03-099. března 1932 1994-09-2424. září 1994
(jáhenské)
2017-04-3030. dubna 2017 85 Narodil se 9. března 1932 ve Fiľakově, jáhenské svěcení přijal dne 24. září 1994, působil ve farním obvodu Turnov, kam byl ustanovený. Zemřel v noci z 29. na 30. dubna 2017 jako trvalý jáhen na odpočinku. Pohřeb se konal 11. května ve 14 hodin v kostele Narození Panny Marie v Turnově.[7]
Karl Kindermann 8.6.2007.jpg Karl Kindermann 1930-12-2323. prosince 1930 1958-12-088. prosince 1958 2017-08-2929. srpna 2017 86 Pocházel z Libouchce. Po roce 1945 byl vysídlen do Německa. Na kněze byl vysvěcen 8. prosince 1958. Žil ve Wiesbadenu a působil v diecézi Limburg. Měl rodové kořeny z ústeckého kraje a často přijížděl do litoměřické diecéze, aby podporoval komunistickým režimem pronásledovanou církev. Proto jej 28. listopadu 2001 spolu s dalšími knězem podobného osudu Vladislavem Karou jmenoval litoměřický biskup Josef Koukl čestným kanovníkem Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích.
P. Jan Rob, SDB.jpg Jan Rob, SDB 1914-12-1717. prosince 1914 1948-06-2020. června 1948 2018-01-3030. ledna 2018 103 Narodil se 17. prosince 1914 v Příbrami. Jeho otec byl učitelem. Se svými rodiči a sestrou prožil mládí v Bratislavě. Po maturitě na gymnáziu odešel do Prahy. Zde studoval na Vysoké škole elektrotechnické, kterou ukončil v roce 1938 jako inženýr. Pak působil jako vyučující na průmyslové škole v Bratislavě a v Brně. Tam poznal v roce 1939 salesiány. Zamiloval si práci s mládeží a rozhodl se jít cestou Dona Boska. Noviciát prožil v Ořechově, věčné sliby složil v roce 1944. Teologické studium ukončil v Oseku u Duchcova, kde také přijal 20. června 1948 svátost kněžství z rukou litoměřického biskupa Štěpána Trochty.

Nastoupil jako katecheta do salesiánské oratoře v Brně – Žabovřeskách, ale v dubnu roku 1950 byl v rámci Akce K eskortován spolu s ostatním salesiány do soustřeďovacího kláštera v Oseku. Odtud byl odvelen na vojnu do pomocných technických praporů (PTP). Od roku 1954 pracoval u elektromontážních závodů, přitom ale tajně vedl mladé salesiány. Státní bezpečnost jeho mimopracovní aktivity odhalila, otec Jan byl zatčen a odsouzen ke třem letům vězení. Strávil je ve věznicích v Opavě a na Pankráci. Po odpykání trestu nastoupil jako dělník do výrobny léků v Roztokách u Prahy. Když se v důsledku Pražského jara 1968 uvolnily politické poměry, dostal státní souhlas a nastoupil do duchovní správy na faře v Teplicích. Zde budoval společně s dalšími spolubratry salesiánskou komunitu.

V nastupujícím období politické normalizace se však řeholní komunita musela rozejít a každý salesián byl poslán na jinou faru. Rob odchází do České Kamenice, kde působil v letech 1973-1991. Po nabytí svobody odešel do Teplic, kde byla v roce 1990 založena nová salesiánská komunita. Zde žil a do své smrti ve středu 3. ledna 2018. Pohřební mši svatou sloužil litoměřický biskup Jan Baxant v neděli 7. ledna 2018 od 15 hodin v děkanském kostele sv. Jana Křtitele v Teplicích. Po mši svaté v Teplicích byly jeho ostatky uloženy v úterý 9. ledna 2018 v 11 hodin do salesiánského hrobu na hřbitově v Praze - Ďáblicích.[8]

P. Jan Hurník, SDB.jpg Jan Hurník, SDB 1952-05-1111. května 1952 1984 2018-12-1919. prosince 2018 66 Narodil se 11. května 1952 Ostravě-Vítkovicích jako mladší ze dvou bratří. Pokřtěn byl v Ostravě-Vítkovicích, dětství prožil s rodiči v Polance nad Odrou. Jeho otec Arnošt Hurník pracoval jako elektromontér ve Vítkovických železárnách, matka Marie byla mnoho let v domácnosti a pracovala v zemědělství. Základní školu navštěvoval v Polance nad Odrou. Záhy začal se svým starším bratrem Václavem ministrovat v kostele sv. Anny v Polance. Vyučil se stolařem pro Vítkovické Železárny Klementa Gottvalda v Ostravě. Po vyučení požádal o odklad vojenské služby a studoval pětiletou večerní školu stavební v Ostravě Přívoze. Na vojně byl v Havlíčkově Brodě a v Liberci. Do konce totality pracoval jako stavební technik.

V mládí se zapojil do skautského hnutí, přes bratrance Aloise Hurníka se seznámil se salesiánem P. Václavem Filipcem. S bratrem Václavem se účastnili víkendových a prázdninových setkání mládeže v Dobré u Frýdku. Se salesiánem Pavlem Kuchařem a dalšími vrstevníky navštěvovali na Ostravici P. Josefa Novosada. V době normalizace absolvoval spolu s dalšími salesiány tajná kněžská studia. Významnou událostí salesiánské formace byly tzv. federály, které se konaly na horách a scházelo se na nich i více než stovka salesiánů a zájemců o spiritualitu Dona Boska. Noviciát zahájil v roce 1974 pod vedením Václava Filipce. První sliby složil roku 1975 ve Velkých Karlovicích. Na kněze byl vysvěcen roku 1984 v Berlíně pomocným biskupem Wolfgangem Weiderem. V roce 1986 zakoupili s bratrem a dalšími salesiány dům poblíž poutního místa Maria Talhof u vesnice Filipovice na Opavsku, kde pořádali akce pro mládež, po roce 1989 rozjeli akce pro mládež na Orlím hnízdě nad vesnicí Čeladná. Později přibylo rekreační zařízení Vítkovických železáren Hadinka mezi vesnicemi Budišovice nad Budišovkou a osadou Klokočůvek u poutního místa Panna Maria ve skále.

V devadesátých letech se podílel na rekonstrukci kostela a salesiánského domu Don Bosko v Ostravě, který postupně přebírali od krajské vojenské správy. V roce 1995 odešel z Ostravy do Prostějova, kde spravoval farnosti Smržice a Olšany. V roce 1997 se přestěhoval do Vřesovic u Prostějova jako vychovatel na učiliště Don Bosko. Až do roku 2005 se s Jindřichem Hoňkem st. podílel na rozvoji díla střediska a kostela a kaple v Havířově. V roce 2007 odešel do místa svého posledního působiště v Teplicích v Čechách, kde se stal členem tamní salesiánské komunity.

Zemřel v ostravském hospici sv. Lukáše 19. prosince 2018 ve věku 66. let. Poslední rozloučení s ním se konalo v pátek 28. prosince 2018 ve 12 hodin v kostele sv. Josefa (Don Bosco) v Moravské Ostravě, poté jeho tělo bylo uloženo do kněžského hrobu v Polance nad Odrou. V Teplicích se zádušní mše svatá za něho konala 2. ledna 2019 v 11 hodin v kostele sv. Jana Křtitele.[9]

Stanislav Prokop 1946-07-099. července 1946 1971-06-2626. června 1971 2019-01-2525. ledna 2019 72 Narodil se 9. července 1946 v Praze. Na kněze byl vysvěcen za pražskou arcidiecézi 26. června 1971. Působil jako administrátor ve farnostech Slaný, Hloubětín a od roku 1979 až do smrti ve farnosti Praha-Prosek. V letech 1983 až 2004 byl odborným asistentem nejprve na CMBF v Litoměřicích a později na KTF UK v Praze. Od roku 1993 byl členem liturgické komise. Zemřel po krátké nemoci na svátek Obrácení sv. Pavla 25. ledna 2019 ve věku 72 let a ve 48. roce kněžské služby. Byl členem CCC. Poslední rozloučení s ním se konalo 5. února 2019 ve 12 hodin při mši svaté v bazilice sv. Václava na Proseku. Poté byly jeho ostatky uloženy do rodinného hrobu na proseckém hřbitově.[10]
Wolf4.jpg prof. ThDr. Václav Wolf 1937-03-011. března 1937 1960-06-2626. června 1960 2019-04-2525. dubna 2019 82 Narodil se 1. března 1937 v Praze, na kněze byl vysvěcen 26. června 1960 v Litoměřicích jako kněz pražské arcidiecéze. Poté krátce působil jako administrátor v Řevnicích, dále jako kaplan v Praze na Žižkově, ve Vysočanech a jako výpomocný duchovní na Smíchově. V téže době absolvoval na CMBF v Litoměřicích doktorské studium, kde poté působil jako odborný asistent a docent. V 70. letech 20. století se staly jeho dalším působištěm pražské farnosti Strašnice, Malešice a Hostivař. V roce 1987 byl instalován sídelním kanovníkem Kolegiátní kapituly Všech svatých. V letech 1990 –1997 působil jako děkan KTF UK, kde byl současně až do roku 2003 řádným profesorem dogmatiky. Poté byl převeden rektorem Ivanem Wilhelmem do Ústavu dějin UK. V roce 2004 se vrátil do žižkovské farnosti, kde vypomáhal až do své smrti. V roce 2012 byl jmenován čestným kanovníkem Kolegiátní kapituly Karlštejn. Poslední rozloučení s ním se konalo ve čtvrtek 2. května 2019 v 11.30 hodin v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze na Vinohradech. V 13.40 hodin bylo jeho tělo uloženo do hrobu na Olšanských hřbitovech.[11]
Jaroslav Vyterna 21.4.2011.jpg Jaroslav Vyterna 1927-07-2828. července 1927 1954-08-044. srpna 1954 2019-06-044. června 2019 91 Byl emeritním proboštem mělnickým a jedním bývalých blízkých spolupracovníků kardinála Štěpána Trochty. Narodil se 28. července1927 v Běchovicích, kněžské svěcení přijal 4. srpna 1954 v Kladně-Rozdělově. Zemřel zaopatřen svatými svátostmi v Charitním domově ve Staré Boleslavi dne 4. června 2019. Svou kněžskou službu vykonával v Litoměřicích, Velkém Šenově, Mikulášovicích, Lipové u Šluknova, Mělníku, Mělníku-Pšovce, Byšicích, Nebuželích a Záboří. V závěru život kněžsky vypomáhal v Praze Uhříněvsi, Kolodějích a dalších pražských farnostech. Poslední rozloučení s ním se konalo při pohřební mši svaté v proboštském chrámu sv. Petra a Pavla na Mělníce ve čtvrtek 13. června 2019 v 15 hodin. Poté byly jeho ostatky uloženy do hrobky mělnických proboštů na mělnickém hřbitově sv. Václava na Pražské ul.[12]
P. František Kocman, obr. 1, 4.9.2006 Železný Brod.jpg František Kocman 1936-12-2222. prosince 1936 1961-06-2525. června 1961 2019-11-2828. listopadu 2019 82 Narodil se 22. prosince 1936. Na kněze byl vysvěcen 25. června 1961 v Litoměřicích. Od 1. srpna 1961 byl kaplanem u Všech svatých v Litoměřicích. Od 1. října 1963 byl administrátorem v Hoštce a excurrendo administrátorem ve farnostech Hrušovany, Vetlá, Robeč a Chcebuz. Od 1. dubna 1977 mu byl odňat státní souhlas. Od 1. června 1980 byl vikaristou v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích a vypomáhal v Litoměřicích u Všech svatých. od 1. listopadu 1981 byl administrátorem ve farnosti Krásná Lípa a excurrendo administroval farnosti Doubice a Sněžná Hora. Dále vypomáhal v duchovní správě ve Varnsdorfu. Od 1. srpna 1982 se stal administrátorem v Rovensku pod Troskami, kde se stal 1. února 1999 farářem. Zároveň spravoval farnost Hrubá Skála. Od 7. listopadu 1984 administroval excurrendo farnosti Vyskeř, Přepeře a Všeň. Od 1. března 1996 k tomu excurrendo přibyly i farnsoti Libuň, Újezd pod Troskami a Mladějov. 1. března 2019 byl uvolněn z úřadu a odešel na odpočinek. Zemřel 28. listopadu 2019 ve 14 hodin ve věku nedožitých 83 let. Zádušní mše se konala 6. prosince 2019 od 11 hodin v kostele sv. Vavřince v Tatobitech. Odtud byly jeho ostatky převezeny ke kostelu sv. Václava v Rovensku pod Troskami a ve 12.30 smuteční průvod jej doprovodil na místní hřbitov, kde byl pochován.[13]
P. Tomáš Genrt OFM, 25.6.2007 Frýdlant v Čechách.jpg Tomáš Pavel Genrt, OFM 1932-07-033. července 1932 1963-12-2626. prosince 1963 2019-12-022. prosince 2019 87 Narodil se 3. července 1932 ve Žďárkách, které patřily pod farnost Hronov nad Metují. Měl čtyři sourozence, tři sestry, z nichž nejstarší zemřela už v dětství, a jednoho bratra. Blízko maturity na gymnáziu vstoupil do 3. řádu sv. Františka. S františkány měl kontakt také díky bratru Titovi Hanušovi pocházejícímu z téhož kraje, který se po zrušení klášterů a internaci na delší dobu vrátil do rodiště. V roce 1957 Pavel Genrt spolu s bratrancem Pavlem Kejdanou odešel do Roztok u Prahy, kde pracovali na stavbě řeholníci včetně bratra Aleše Zlámala a dalších františkánů. Tam u obou dozrálo povolání ke kněžství i k františkánství. Při tajné obláčce, kterou měli společně 9. června 1959 v kostele na Levém Hradci, přijal františkánský hábita řeholní jméno Tomáš. První sliby složil 6. září 1960, věčné sliby 26. prosince 1963, kněžské svěcení přijal tajně v červnu 1968. Na začátku roku 1969 se stal členem první obnovené františkánské komunity vzniklé na faře ve Vrchlabí pod vedením Jana Baptisty Bárty. Po jejím zrušení za nastupující normalizace od roku 1970 do roku 2013 působil v litoměřické diecézi ve farnostech Hrádek nad Nisou, Chrastavě a okolí. Poslední roky strávil v pražském konventu Panny Marie Sněžné, kde kvůli nemocnému zraku s radostí vypomáhal alespoň ve zpovědní službě. Od závěru června 2019 pobýval v kněžském domově ve Staré Boleslavi v péči sester sv. Vincence. Zemřel v pondělí 2. prosince 2019 v pražské nemocnici na Bulovceve věku 87 let, v 59. roce řeholního života a v 51. roce kněžství. Poslední rozloučení s ním se konalo při zádušní mši svaté v kostele Panny Marie Sněžné v Praze v úterý 10. prosince 2019 v 10 hod. Poté byly jeho ostatky uloženy do hrobu bratří na olšanském hřbitově.[14]
P. Bernard Petr Slaboch, O.Praem.jpg Bernard Petr Slaboch, O.Praem. 1971-03-2020. března 1971 2000-06-2929. června 2000 2020-01-077. ledna 2020 48 Narodil se 20. března 1971 v Praze a celé dětství prožil v Úhonicích u Kladna. Koncem dospívání prožil vnitřní konverzi a během studia ekonomie dospěl k závěru, že každý produkt je zacílen jen na někoho, zatímco Pán Bůh se týká všech. Koncem září 1994 vstoupil do noviciátu Strahovského kláštera, k němuž se posléze slavnými sliby natrvalo přičlenil 1. května 1999. Po vysvěcení na kněze 29. června 2000 nastoupil jako kaplan v Jihlavě. V letech 2002-2004 působil v litoměřické diecézi ve farnosti Doksany a excurrendo ve farnostech Brozany a Dolánky. V roce 2005 pak odešel na poutní místo Svatý Kopeček u Olomouce, jemuž zasvětil celý zbytek života. O čtyři roky později přebral vedení farnosti a věnoval se jí až do své hospitalizace v květnu 2019. Jeho péče měla rozmanitou podobu – zkrášlova poutní místo i jeho okolí, podporoval setkávání lidí, vedl k eucharistické zbožnosti a vypomáhal v okolní duchovní správě. Zemřel po dlouhé těžké nemoci v úterý po slavnosti Zjevení Páně 7. ledna 2020 ve věku 48 let v 26. roce svého řeholního a 20. roce kněžského života. Poslední rozloučení s ním se konalo 12. ledna v 15 hodin v poutní bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku u Olomouce a v úterý 14. ledna v 10 hodin v opatské bazilice Nanebevzetí Panny Marie v Praze na Strahově. Následně pak ve 12 hodin byly jeho ostatky uloženy na hřbitově v Úhonicích.[15]
Karel Jordán Červený.jpg Karel Jordán Červený, III.OP 1943-03-1616. března 1943 1998 2020-06-099. června 2020 77 Narodil se 16. března 1943 v Praze. Vyučil se knihtiskařem, později absolvoval střední průmyslovou školu grafickou. Od roku 1968 spolupracoval s Tovaryšstvem Ježíšovým, usiloval o kněžství, z politických důvodů však musel teologii vystudovat tajně. Po roce 1989 se přihlásil litoměřickému biskupovi Josefu Kouklovi ke kněžské formaci. Byl nejdříve ustanoven jako pastorační pomocník v Turnově, v Čestlicích u Prahy a v Loukově u Semil. Kněžské svěcení přijal v roce 1998 v Jablonném v Podještědí z rukou biskupa Koukla. Od roku 1999 byl v České Kamenici ustanoven administrátorem farnosti a od roku 2006 děkanem. 26. prosince 2010 byl litoměřickým biskupem Janem Baxantem jmenován a 12. února 2011 instalován čestným kanovníkem Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích. Zemřel 9. června 2020 jako děkan v České Kamenici, čestný kanovník litoměřické kapituly a dominikánský terciář. Zádušní mši za něho sloužil litoměřický biskup Jan Baxant v sobotu 13. června 2020 v 10 hodin v děkanském kostele sv. Jakuba Většího v České Kamenici. Téhož dne v 15 hodin byly jeho ostatky uloženy do hrobky katedrální kapituly na litoměřickém městském hřbitově.[16]
P. Pavel Uličný SVD.jpg Pavel Uličný, SVD 1931-06-077. června 1931 1975-06-2828. června 1975 2020-08-044. srpna 2020 89 Narodil se 7. června 1931 v Kluknavě. První řeholní sliby u verbistů složil 8. září 1950 v Kluknavě. Po likvidaci klášterů musel přerušit formaci v řeholní společnosti a do roku 1970 pracoval v civilním zaměstnání. Při práci ukončil středoškolské vzdělání s maturitou a přihlásil se na studium teologie v Litoměřicích, kde byl 28. června 1975 vysvěcen na kněze. Doživotní sliby složil 8. prosince 1980 v Libáni v Čechách. Od 15. září 1976 do 1. srpna 1982 byl duchovním správcem ve farnosti Rovensko pod Troskami a excurrendo spravoval také farnost Hrubá Skála. Od roku 1982 působil na Slovensku – ve farnosti Uloža, Vyšné Repaše a ve Spišské Belé. V letech 1997-2019 působil jako duchovní správce v Charitním domově v Dolnom Smokovci. Od roku 2019 byl na odpočinku v misijním domě v Nitře na Kalvárii. Zemřel 4. srpna 2020. Zádušní mše se konala ve čtvrtek 6. srpna 2020 v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Nitře na Kalvárii. Poté byl pohřben na hřbitově sv. Cyrila a Metoděje na Cabajskej cestě v Nitre.[17]
P. Ignác Petr Bürgl, OP.png Ignác Petr Bürgl, OP 1966-06-1515. června 1966 1998-06-2020. června 1998 2020-09-011. září 2020 54 Narodil se 15. června 1966 v Olomouci. Na kněze byl vysvěcen 20. června 1998 v Olomouci. Od 14. září 2009 byl jmenován děkanem (farářem) farnosti-děkanství Jablonné v Podještědí ve vikariátu českolipském, rektorem baziliky minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí, strážcem hrobu sv. Paní Zdislavy, a dále excurendo administrátorem in spiritualibus farnosti Jitrava a Rynoltice ve vikariátu libereckém a farnosti Žibřidice ve vikariátu českolipském.[18] Zemřel 1. září 2020. Poslední rozloučení s ním se konalo v sobotu 5. září 2020 v 15 hodin v kostele Panny Marie Pomocnice křesťanů v Hodolanech. Poté bylo jeho tělo uloženo do řádové hrobky na Ústředním hřbitově v Neředíně.[19]
P. Bohuslav Jozef Šprlák, O.Praem.jpg Bohuslav Jozef Šprlák, O.Praem. 1951-08-1717. srpna 1951 1976-06-2525. června 1976 2020-09-033. září 2020 69 Narodil se 17. srpna 1951 v obci Kysucký Lieskovec na Slovensku. Na kněze byl vysvěcen 25. června 1976 v Litoměřicích. Od roku 1976 byl kaplanem v Liberci a od roku 1981 byl kaplanem v Chomutově.[20] V letech 1984-1990 byl duchovním správcem v Klášterci nad Ohří. Jako strahovský premonstrát přijal řeholní jméno Bohuslav. Později působil ve farní správě na Slovensku ve Vrbovém, dále jako farář v Novém Meste nad Váhom a v Holíči. V letech 2003-2007 byl převorem v Praze na Strahově. Poté se vrátil na Slovensko a po zbytek života od roku 2007 působil jako spirituál Školských sester de Notre Dame v Beckově. Zemřel ve čtvrtek 3. září 2020 ve věku 69 let, ve 48. roce řeholního života a v 45. roce kněžství. Zádušní mše svatá a pohřební obřady se konaly v kostele sv. Štěpána Uherského v Beckově v pondělí 7. září 2020 od 14 hodin. Poté bylo jeho tělo uloženo do hrobu na místním hřbitově v Beckově, podle jeho přání.[21]
Evžen Jan Policer, katedrála Litoměřice 21.4.2011.jpg Evžen Jan Policer 1941-05-011. května 1941 2000-11-1919. listopadu 2000
(jáhenské)
2020-10-011. října 2020 79 19. listopadu 2000 byl v České Lípě vysvěcen na jáhna. Jako trvalý jáhen působil v České Lípě a v okolí.[22]
Otakar Richter, jáhen a varhaník.jpg Otakar Richter 1924-05-2727. května 1924 1954-12-088. prosince 1954
(jáhenské)
2020-10-011. října 2020 96 Narodil se 27. května 1924 ve Velkých Hamrech a žil zde bytem Velké Hamry 147 až do své smrti. Na počátku 50. let studoval v pražském semináři za litoměřickou diecézi. Údaje z roku 1953, kdy se seminář přestěhoval do Litoměřic jej zachycují. Podle knihy „Catalogus ordinandorum I“, která je dochována mezi písemnostmi semináře, je uvedeno, že „Otacarus Richter“ přijal 5. 12. 1954 podjáhenské a 8. 12. 1954 jáhenské svěcení. Světitelem byl v obou případech pražský pomocný biskup Eltschkner. Jeho spoluseminaristé v červnu 1955 přijali kněžské svěcení, ale Richter již ne. Působil jako varhaník ve Velkých Hamrech, ale jáhenskou službu po svém vysvěcení v době komunistické totality ani po ní nevykonával. Poslední rozloužení s ním se konalo v pátek 9. října 2020 v 10 hodin v kostele sv. Václava ve Velkých Hamrech, poté byl pohřben na hřbitově v Kryštofově Údolí do rodinného hrobu
R.D. Josef Rousek.jpg Ing. Josef Rousek 1945-02-2020. února 1945 1974-06-2929. června 1974 2020-10-099. října 2020 75 Rodák z Provodova-Šonova v královéhradecké diecézi. V mládí byl velmi ovlivněn osobností svého gymnaziálního profesora a později také kněze, Jaroslava Knittla. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze, kde získal titul inženýr. V roce 1968 začal studovat teologii. Kněžské svěcení přijal vzkládáním rukou pozdějšího kardinála Františka Tomáška v pražské katedrále v roce 1974. První Mši svatou slavil v kostele sv. Tomáše v Praze na Malé Straně. Původně kněz pražské arcidiecéze. První rok byl bez státního souhlasu a pracoval jako poštovní doručovatel v Bratislavě. Po získání státního souhlasu v roce 1975 působil ve farnostech Obříství a Mrtník, později ve Strážišti. V 90. letech 20. století prožil nějaký čas v cisterciáckém opatství v Oseku u Duchcova. Od roku 2001 administrátor ve farnosti Jestřebí u České Lípy a ex currendo administrátor v Kravařích, Holanech, Pavlovicích, Stvolínkách a Blíževedlech. Od r. 2011 také ex currendo in spiritualibus v Dubé, Deštné a Tuhani. K 1. lednu 2019 jmenován v Jestřebí farářem. V závěru života rovněž vedle ostatních svých povinností obětavě vypomáhal ve farnosti Česká Lípa jako zastupující kněz při bohoslužbách a jako "cizí zpovědník".[23] Byl členem kněžského společenství Sodalitas trecentorum (CCC). Dne 16. října 2020 byl pohřben na Václavicích u Náchoda do rodinného hrobu.
František Pospíšil SDB 1930-07-1818. července 1930 1962-11-044. listopadu 1962 2020-10-1818. října 2020 90 Narodil se 18. července 1930. Na kněze byl vysvěcen 4. listopadu 1962. V litoměřické diecézi působil na mnoha místech. Například v 70. letech 20. století žil v Mostě, kam jej poslal kard. Štěpán Trochta. Od začátku 21. století sídlil v salesiánské komunitě v Teplicích a teplickém vikariátu byl okrskovým vikářem. V roce 2015 se z Teplic přesunul na odpočinek k sestrám boromejkám do Moravských Budějovic, kde také 18. října 2020 ve věku 90 let zemřel.[24]

Odkazy[editovat]

Reference[editovat]

  1. VOLKERY, Augustinus. Diptychon sacerdotum Dioecesis Litomericensis inde ab anno 1886 pie in Domino defunctorum in eorundem memoriam. Litoměřice : Verlagsbuchdruckerei „Union“, Leitmeritz, Domgasse 16, 1937. 104 s. (němčina)
  2. Zemřel P. ThDr. Antonín Sporer
  3. Zemřel Stanislav Bečička
  4. Petřina Pavel Bohumil – smuteční oznámení
  5. Václav Teplý – smuteční oznámení
  6. Zemřel P. Bartoloměj Josef Kulhavý, OP
  7. Zemřel trvalý jáhen Alexander Hanisko
  8. Zemřel salesián P. Jan Rob. Bylo mu 103 let
  9. Zemřel salesián Jenda Hurník
  10. Poslední rozloučení s P. Stanislavem Prokopem
  11. Zemřel prof. ThDr. Václav Wolf
  12. Zemřel R.D. Jaroslav Vyterna
  13. Zemřel R.D. František Kocman
  14. Zemřel P. Tomáš Pavel Genrt OFM
  15. Zemřel P. Bernard Petr Slaboch, O.Praem.
  16. Zemřel J. M. can. Karel Jordán Červený
  17. Zemřel P. Pavel Uličný, SVD
  18. ACEL 7/2009, s. 70.
  19. Zemřel P. Ignác Petr Bürgl OP
  20. Stav kněží v duchovní správě v litoměřické diecézi k 1. lednu 1981
  21. Zemřel P. Bohuslav
  22. Zemřel Evžen Jan Policer, trvalý jáhen v České Lípě
  23. Zemřel P. Ing. Josef Rousek
  24. P. František Pospíšil odešel k Pánu

Související články[editovat]