Dějiny Korolup/Zákon o propůjčování míst legionářům

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Na podkladě návrhu Legionářského výboru pro úpravu hospodářských a sociálních poměrů legionářů a jejich rodin vydalo Národní shromáždění 24. července 1919 zákon o propůjčování míst legionářům:[1]

§ 4.

Místa služební legionářům vyhražená jsou:

a)

Všechna místa sluhů a dohlížitelů (dozorců) u státních úřadů, trestnic a jiných ústavů, na které stát buď celý náklad, nebo část nákladu nese, rovněž tak ve službách zemských, okresních a obecních úřadů a fondů veřejných.

b)

Místa sluhů úředních a kancelářských, také k nižší službě dohlížitelské a provozovací náležející, u železnic, paroplavby a u jiných závodů a podniků státem podporovaných a zaručených, k nimž teprve se dává koncese, nebo které jsou již povoleny, ale stanovami svými, koncesními listy neb jiným způsobem jsou zavázány, aby při obsazování míst přihlížely k déle sloužícím poddůstojníkům.

Všech výše jmenovaných míst vyhražuje se pro legionáře 50 procent do té doby, dokud kancelář českoslov. legií při ministerstvu Národní obrany neprohlásí, že na určitá místa pro legionáře nereflektuje.

§ 5.

Při obsazování úřednických míst manipulačních kancelářských u úřadů, soudů a závodů, jmenovaných v § 4 pod lit. a) a b), budiž dávána přednost před jinými spolužadateli legionářům, kteří mají nárok o taková místa žádati a prokáží k nim úplnou způsobilost.

Tatáž přednost náleží jim při obsazování míst ve státní civilní stráži bezpečnosti a ve stráži finanční.

Prováděcí předpisy[editovat]

Prováděcí předpisy z 30. prosince 1920 k zákonu z 23. května 1919, č. 282 Sb. z. a n. o úlevách při přijímání legionářů do státních úřadů vstoupily v platnost 19. ledna 1921.[2]

Okresní cestáři[editovat]

Kancelář čs. legií při MNO (Ministerstvo národní obrany) zřídila svoji expozituru na Moravě v Bystřici pod Hostýnem. Ve svém tisku „Československý legionář“ pak na základě přijatého zákona o propůjčování míst legionářům zveřejňovala nabídky práce. Okresní národní výbor v Moravských Budějovicích vypsal v roce 1930 požadavek na místo okresního cestáře na okresní silnici Vratěnín - Slavonice od 1 800 km do 6 400 km (v území obce Vratěnína a Rancířova), v II. platové stupnici dle zákona č. 17. z prosince 1919. Roční služné činilo 1 400 Kč, k tomu příbytečné 280 Kč a roční drahotní přídavek 1 320 Kč (vyplácené v měsíčních splátkách). Po čekatelské pětileté lhůtě následovala definitiva. Přihlášky se podávaly do 10. května 1930.[3] V témže roce na místo okresního cestáře na silnici Dančovice - Mešovice - Vratěnín od 0.00 km do 5.000 km, za stejných platových podmínek.[4]

V roce 1931 na místo okresního cestáře s bytem v Korolupech, se službou na tratích: Dobrá Voda - Šafov - Riegesburg od 10.400 km do 12.240 km, Korolupy - Vysočany od 0.44 do 4.094 km, Korolupy - Oslnovice od 0.00 do 0.724 km. Služební požitky a povinnosti vycházely ze zákona č. 17 z roku 1920 Sb. z. a n. a z právoplatného usnesení zastupitelstva v Moravských Budějovicích z 5. května 1931. Počáteční služební plat obnášel 5 040 Kč ročně. Po stanovené roční čekatelské lhůtě byl zájemce jmenován právoplatným okresním cestářem.[5]

V roce 1936 vyhlásil Okresní výbor v Mor. Budějovicích konkurz na 14 volných míst okresních cestářů. Žádosti se podávaly nejpozději do 15. března 1936, 12. hodiny polední u okresního úřadu v Mor. Budějovicích:

  1. Mor. Budějovice-Jaroměřice-Hrotovice, Jaroměřice-Hostim ke státní silnici. Sídlo Blatnice.
  2. Mor. Budějovice-Jaroměřice-Hrotovice, Mor. Budějovice-Jemnice-Slavonice. Sídlo Mor. Budějovice.
  3. Lesonice-Výčapy, Šebkovice-Loukovice. Sídlo Šebkovice.
  4. Jaroměřice-Lipník, Jaroměřice-Ratibořice-Výčapy. Sídlo Jaroměřice nebo Boňov.
  5. Jakubov-Vícenice, Jakubov průjezdná spojka. Sídlo Jakubov nebo Vícenice.
  6. Budkov-Lomy-Rabštejn, Budkov-Stěpkov, Domamil-Budkov-Dobrá Voda. Sídlo Budkov.
  7. Domamil-Budkov-Dobrá Voda, Mladoňovice-Lhotice, Lhotice průjezdná. Sídlo Mladoňovice.
  8. Znojmo-Jemnice-Dačice. Sídlo Jemnice.
  9. Jemnice-Hluboká, Pálovice-Menhartice. Sídlo Menhartice.
  10. Jemnice-Hluboká, Bačkovice-Lovčovice-Nové Sady. Sídlo Lovčovice nebo Menhartice.
  11. Mor. Budějovice-Jemnice-Slavonice, Jemnice průjezdná. Sídlo Jemnice.
  12. Jemnice-Pálovice-Báňovice, Pálovice-Bělčovice. Sídlo Pálovice.
  13. Jemnice-Hluboká, Hluboká odbočka. Sídlo Rancířov.
  14. Korolupy-Vysočany (od 0.44 do 4.094 km), Korolupy-Oslnovice (od 0.00 do 0.724 km), Jemnice-Bačkovice-Lubnice-Uherčice (od 10.4 km do 12.030 km). Sídlo Lubnice.

Přednost měli ze zákona uchazeči z řad legionářů ve věku do 45 let (ostatní žadatelé, v případě, že by místo nemohlo být obsazeno legionářem, do 35 let). Žádost o místo se dokládala: rodným listem, osvědčením o československém státním občanství, vysvědčením úředního lékaře, vysvědčením o zachovalosti a legionářským potvrzením. rodným listem, osvědčením o státním občanství, vysvědčením úředního lékaře, vysvědčením zachovalosti a u legionářů legionářským průkazem. Oproti dřívějším veřejným soutěžím se v roce 1936 nemuselo předkládat vysvědčení o vyučení (upřednostnění zedníků a tesařů).[6][7]

Prodejny tabáku (trafiky)[editovat]

Legionáře upřednostňovala také okresní finanční ředitelství ve veřejných soutěžích při obsazování trafik. Všechna volná místa vycházela v Československém legionáři. „Okresní finanční ředitelství” v Jihlavě vypsalo konkurs k obsazení trafik v roce 1921 v Uherčicích , v roce 1924 ve Vratěníně, v roce 1933 v Lubnici a v Korolupech.

  • v Uherčicích na čp. 50, předchozí hrubý roční výdělek 4 216 Kč (nabídky do 28. 2. 1921)[8]
  • ve Vratěníně na čp. 59, předchozí hrubý roční výdělek 4 256 Kč (nabídky do 23. února 1924)[9]
  • ve Vratěníně na čp. 66/67, předchozí hrubý roční výdělek 3 470 Kč (nabídky do června 1924)[10]
  • v Lubnici na čp. 37, předchozí hrubý roční výdělek 3 319 Kč (nabídky do 12. 7. 1933)[11]
  • v Korolupech, předchozí hrubý roční výdělek 3 308 Kč (nabídky do 6. 11. 1933)[12]

V roce 1934 „Okresní finanční ředitelství” v Jihlavě některé trafiky dosavadním držitelům odebrala, vesměs hostinským nebo obchodníkům. Přednost ve veřejné soutěži měli mít invalidé, vdovy nebo jejich sirotci. Současně finanční ředitelství sloučilo ve Vratěníně trafiky na čp. 59 a čp. 66 v jednu na čp. 59 s ročním hrubým ziskem 6,810 Kč (nabídky do 1. 7. 1934). Zrovna tak byla sloučena trafika v Dešné na čp. 63 a 73 se ziskem 8,518 Kč.[13][14]

Reference a poznámky[editovat]

  1. Národní shromáždění československé 1918 – 1920, digitální knihovna, tisk 1429. Zákon o propůjčování míst legionářům.
  2. Nařízení vlády republiky Československé ze dne 30. prosince 1920 ku provedení zákona ze dne 23. května 1919, č. 282 Sb. z. a n., o úlevách při přijímání legionářů do státních úřadů číslo 12/1921 Sb.
  3. Československý legionář, 17.1.1930, číslo 3, s. 8
  4. Československý legionář, 6.6.1930, číslo 23, s. 10
  5. Československý legionář, 12.1931, číslo 494, s. 7
  6. Stráž orgán strany katolické národní na Západní Moravě, 20.2.1936, s. 5
  7. Československý legionář, 14.2.1936, číslo 7, s. 12
  8. Československý legionář, 18.2.1921, číslo 8, s. 6
  9. Československý legionář, 15.2.1924, ročník 6, číslo 7, s. 7
  10. Československý legionář, 6.6.1924, ročník 6, číslo 23, s. 8
  11. Československý legionář, 7.7.1933, číslo 27 - 28, s. 9
  12. Československý legionář, 27.10.1933, ročník 15, číslo 43 - 44, s. 12
  13. Československý legionář, 25.5.1934, číslo 21, s. 14: konkurz na trafiku ve Vratěníně na čp. 59, předchozí roční výdělek 6 810 Kč, nabídky do 1. 7. 1934.
  14. Stráž orgán strany katolické národní na Západní Moravě, 14.6.1934, s. 7