Dějiny Korolup/Spolky

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Odznak spolku Deutscher Schulverein z roku 1880.

Spolky a spolková činnost jsou fenoménem 19. století. Na jihozápadní Moravu se jejich šíření dostávalo z okresního města Znojma a turisty oblíbeného letoviska Vranova. Spolky plně odrážely politické a národnostní smýšlení místní německé liberální inteligence, která stála u jejich zrodu a zakládací schůze iniciovala. Není se tedy čemu divit, že za vlády Eduarda Taaffeho se na obranu německého školství jako první konstituoval „Deutscher Schulverein” (1881 Znojmo). Znojemský „Deutscher Verein für Stadt und Land” (1883) podnikal časté výlety po okolí a získával tak postupně členskou základnu i v německých obcích na západ od Vranova.[1] Na Badeniho jazyková nařízení reagoval nacionální „Bund der Deutschen Südmährens” (1897), který celkem brzy našel odezvu také v okolí tržního městečka Vratěnína.

O trochu hůře se dařilo na venkově oslovovat sedláky. Německý „Landwirtschaftlicher Verein” (1856 Znojmo) se snažil o modernizaci a vzdělání v zemědělství a v jihozápadním cípu Moravy se etabloval až po roce 1900. Téměř souběžně pak docházelo k zakládání prvních Raiffeisenových družstev. Jedinými spolky, které se naznačenému schématu vymykaly, byly „Freiwillige Feurewehr”. Spolky dobrovolných hasičů vznikaly v obcích spontánně a při jejich zrodu nehrála politická ani nacionální otázka zcela žádnou roli. Oproti intelektuálsky laděným spolkům se mezi iniciátory dobrovolných hasičů objevují nejen drobní řemeslníci (tesaři, kováři, krejčí atd.) a obchodníci, ale také mlynáři, majitelé hostinců a venkovští faráři. K politickým a národnostním sporům dochází v Korolupech až po volební úpravě (1907), kdy se řemeslníci a domkáři dostávají do vedení obce.

Seidenzucht Verein[editovat]

K povznesení rolnictva přispívaly zprvu zájmové hospodářské společnosti (spolky), jejichž kolébkou se staly už za vlády Marie Terezie Ackerbaugesellschaften/Hospodářské společnosti. V roce 1770 byla v Brně ustavena Společnost pro hospodářství a svobodné umění/Gesellschaft des Ackerbaues und der freien Künste a v roce 1794 Přírodovědecká společnost. Teprve v roce 1811 došlo v Brně k založení Moravskoslezské společnosti pro zvelebení orby, přírodovědy a vlastivědy (k. k. mährisch-schlesische Gesellschaft zur Beförderung der Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde), v roce 1892 přejmenovaná na Moravskou hospodářskou společnost, kterou v roce 1897 nahradila Zemědělská rada (Landeskulturrat) pro Markrabství moravské rozdělená na český a německý odbor. Po roce 1848 vznikaly pod hospodářskými společnostmi první spolky, zabývající se hospodářským, sociálním a kulturním povznesením rolnictva a venkova.

Chov bource morušového podpořila císařovna Marie Terezie sice už roku 1763 přímo císařským patentem, ale jeho chov se v Čechách, na Moravě a ve Slezsku rozšířil až s industrializací a rozvojem textilní výroby díky činnosti jednotlivých podnikatelů a hedvábnických spolků. V roce 1864 došlo v Olomouci ke konstituci Moravského spolku hedbávnického/Mährischer Seidenbau-Verein, který mezi širokými vrstvami obyvatel chov bource propagoval jako možnost přivýdělku a zasloužil se o propagaci jeho aktivit také ve školách, kde pěstování sazeniček moruší a chov bource sloužily k výuce či jako zdroj příjmu.

Rokem 1867 je pak datován vznik c. k. ministerstva zemědělství/k. k. Ackerbauministerium, které na podkladě c. k. říšského zákona z 5. června 1869 (Ř. Z. Ö. č. 96 str. XLII.) o rozvoji a šíření hedvábnictví jako vhodné živnosti pro nemajetné a slabé osoby nebo jako dalšího výdělečného zaměstnání menších statkářů každoročně vypisovalo 14 zlatých cen v následujících pěti řadách: 1. cena za 400 dukátů, 1. cena za 300 dukátů, 2. ceny za 200 dukátů, 4. ceny za 100 dukátů a 6. cen za 50 dukátů.[2]

Moravský spolek hedbávnický/Mährischer Seidenbau-Verein se sídlem v Olomouci fungoval v letech 1864 - 1884. Účelem spolku bylo zavádění „pěstování morušnictví a chováni hedbávníčků na Moravě tak, aby se hedbávnictví stalo výnosným vedlejším zaměstnáním polního hospodářství”. V čele spolku stálo ochranitelství (protektorat) a jedenáctičlenné ředitelství, které ze svého středu volilo přednostu, náměstka přednosty, tajemníka, listovního, ředitele štěpniček, ředitele hedbávnických školek a pokladníka. Hlavní hromada se scházela jednou ročně v září. Členský příspěvek činil jednou ročně 1 zlatý. V každém místě, kde se sešli minimálně 4 členové, jmenovalo ředitelství tzv. plnomocníka, který zřídil filiální spolkové stanoviště.[3] V místním (filiálním) stanovišti v Uherčicích byli sdruženi členové z Vratěnína, Uherčic a Korolup:

  • Wokoun Heinrich, nadučitel v Uherčicích, plnomocník stanice
  • Dietel Leopold, polesný v Chlumku
  • Реtschan Johann, panský zahradník v Uherčicích
  • Рореlak Ferdinand, ředitel velkostatku v Uherčicích
  • Scherer Leopold, nadučitel v Korolupech
  • Svatоň Аnton, lesní zaměstnanec v Uherčicích
  • Swoboda Emilian, farář ve Vratěníně
  • Obecná škola v Uherčicích
  • Obecná škola v Korolupech

V jemnické stanici se nacházeli členové z Lubnice:

  • Веigl Franz, sedlák
  • Веigl Jacob, starosta
  • Beigel Josef, sedlák
  • Stollhof Franz, sedlák
  • Stef Каrl, polesný z Lubnice
  • Toifl Karl, učitel[4][5]

Plnomocník zasílal ředitelství spolku dvě roční zprávy. Jednak pokladní s vybranými ročními příspěvky a s objednávkami moruší a semen. Druhou zprávu výroční ve formě vyplněného formuláře, podle kterého se pak zpracovával přehled všech stanovišť. Měl také na starosti zasílání výstavních morušových semenáčů a kokonů valné hromadě, působit osvětově a snažit se o to, aby velkostatky vysazovaly vysoké moruše, zakládaly živé ploty, osazovaly pustá místa, obce pak zakládaly morušová stromořadí při silnicích a paloucích, ohrazovaly hřbitovy, prostranství kolem kostelů a škol. Od ročních příspěvků byli osvobozeni národní učitelé, kteří pak zpracovávali do konce srpna zprávu o své činnosti.

Významným počinem hedvábnického spolku pak byla podpora venkovského školství skrze zakládání Spolků ku zvelebování školství (tzv. krejcarových školních spolků) a školských zahrádek. Pro školské spolky poskytoval od roku 1871 c. k. úřady schválené spolkové stanovy, které pak mohly být lehce přizpůsobeny místní situaci ve vsi. Za školní zahrádku se nepovažoval kus pozemku, kde učitel pro své potřeby pěstoval zeleninu, ale ohrazený pozemek pro výuku a praktický nácvik o doporučené velikosti 200—300 m². Hedvábnický spolek nabízel venkovským školám nejen potřebné rady, ale také nákresy pro založení školních zahrádek s bližším rozdělením a popsáním míst a ploch.[6]

Ve Vratěníně působila v letech 1900-1912 místní odbočka německého „Moravského včelařského spolku/Mährischer Bienenzucht-Verein” se sídlem v Brně, jejímiž členy byli:

  • Albert Alois, farář ve Stálkách
  • Halamek Franz, nadučitel z Přibyslavic/Przibislawitz
  • Holly Ludwig, revírní, revír Größing / Křeslík
  • Krautil Anton, revírní, revír Mittrowitz / Mitrovice
  • Stumvoll Heinrich, zastupitel z Uherčic
  • Svatоň Аnton, lesní zaměstnanec v Uherčicích[7]

Deutscher Schulverein[editovat]

Německý školní spolek (Deutscher Schulverein) byl ve Vídni založen v roce 1880 a jeho hlavní úloha sestávala z podporování německého školství a obrany německého jazyka na jazykových hranicích (Sprachgrenze) a v jazykových ostrovech (Sprachinsel). Ve spolkovém oběžníku č. 3 (Mitteilungen Nr. 3), v němž hlavní výbor předložil roční bilanci z období od 1. září 1881 do konce března 1882, činil celkový příjem Německého školního spolku 4 351 zlatých 58 krejcarů:

  • členské příspěvky 44 797 zlatých 43 krejcarů
  • finanční dary 26 378 zlatých 71 krejcarů
  • úroky 2 907 zlatých 86 krejcarů a
  • zakládací fond z 31. prosince 1881 61 148 zlatých 9 krejcarů

Do nákupu školních realit v Kraňsku investoval 39 938 zlatých 85 krejcarů a ke stejnému účelu odsouhlasil výdaje v hodnotě 26 224 zlatých 56 krejcarů.

Do února 1882 se spolek rozrostl o 247 místních skupin, 99 v Čechách, 47 v Dolním Rakousku, 46 na Moravě, 18 ve Štýrsku, 15 ve Slezsku, 10 v Horním Rakousku, 3 v Korutanech a 3 v Tyrolsku, 2 v Kraňsku a po jedné místní skupině v Solnohradě, Pobřežních zemích, Terstu a Bukovině, 120 místních skupin se nacházelo v zakládací fázi. Celkem podrobně byla v oběžníku členská základna informována o spolupráci s berlínským školským spolkem Allgemeiner Deutscher Schulverein v Německé říši či finančních darech z jiných kontinentů. Allgemeiner Deutscher Schulverein se finančně angažoval ve 44 případech v Čechách, v 15 na Moravě, ve 3 ve Slezsku, ve 13 v Tyrolsku, ve 14 v Dolním Štýrsku, v 10 v Kraňsku a Kočevsku, v 6 v Korutanech a v 5 v Haliči a Bukovině.[8]

Ke konstituci Německého školského spolku ve Znojmě (Deutscher Schulverein Znaim), jehož cílem měla být obrana německého školství a uchování německého charakteru města Znojma, došlo v červnu roku 1881. Spolkovým předsedou se stal Michael Grübler.[9] Jako jeden z hlavních cílů v roce 1884 si spolek vytyčil podporu a finanční dotování německé obecné školy v Uherčicích, do budoucna pak zřízení a podporu mateřské školy.[10] Uherčice se postupně staly jedním ze stěžejních míst německé obranářské práce na jihozápadní Moravě. Největším problémem místních německých liberálů byl neustálý příliv českých námezdních řemeslníků, dělníků a pomocných sil, které byly zaměstnávány především na uherčickém vrchnostenském statku.[11]

Obecná škola v Uherčicích[editovat]

Utrakvistická obecná škola byla v Uherčicích zřízena v roce 1866. Na školu nastoupil pan učitel Heinrich Wokoun, který měl podle požadavků ovládat oba zemské jazyky a disponovat zkoušku pro hlavní školy. Jeho plat činil 300 zl. a k tomu obec poskytovala bezplatně učitelský byt.[12] Za pana učitele Wokouna byla na škole zavedena výuka tělesné výchovy (r. 1868).[13] V roce 1872 si obec zažádala o státní subvenci na stavbu nové školní budovy, která jí byla na začátku roku 1872 přiznána v podobě půjčky 1 000 zlatých, jejíž polovina 500 zlatých byla nevratná, zbylých 500 zlatých měla obec splatit v pěti ročních splátkách s pětiprocentním úrokem.[14] Se splácením měly Uherčice očividně velké potíže. Po zaplacení první splátky v roce 1872 žádala obec zemský výbor o odpuštění zbylých 400 zlatých, do roku 1874 se jí podařilo dluh snížit na 300 zlatých a po žádostech a peticích, které se táhly až do roku 1876, nakonec zemský výbor přistoupil na kompromis a obci umožnil zbylých 300 zlatých splatit v deseti ročních splátkách po 30 zlatých.[15][16]

Po odebrání škol církvi vyhlásila obecní školní rada v roce 1879 konkurz na nového učitele s platovým zařazením do II. platové třídy a požadovala znalost obou zemských jazyků. Novým učitelem byl jmenován opět Heinrich Wokoun.[17] Na žádost panského úřednického personálu probíhala výuka později v němčině a náboženství pro české děti v češtině. V roce 1886 schválila okresní školní rada v Dačicích školní radě v Uherčicích žádost o zavedení povinné pracovní výuky jednoduchých mechanických prací a vypsala na obsazení místa konkurz. Učitelka dílenské výuky na jednotřídní škole s německým vyučovacím jazykem měla prokázat také znalost českého jazyka.[18] Vzhledem k tomu, že byl škole v roce 1887 povolen dvoutřídní provoz,[19] jmenovala okresní školní rada pana Wokouna nadučitelem a zároveň vypsala konkurz na obsazení druhého podučitelského místa[20][21], které se dlouho nedařilo trvale obsadit.[22] V roce 1888 Německý školský spolek finančně přispěl na stavební rozšíření školní budovy.[23]

Po odchodu pana nadučitele Wokouna do penze nastoupil na jeho místo v roce 1892 Eduard Dworzak.[24] Na místo podučitele nastoupil v roce 1903 Franz Polaschek.[25] V roce 1904 byla jmenována paní učitelka Rosa Kolarzyk stálou učitelkou ručních prací na obecných školách v Uherčicích, Vratěníně a v Korolupech.[26] Franz Polaschek přešel na obecnou školu do Jemnice a na jeho místo nastoupil Rudolf Hruschka.[27] V roce 1905 povolil zemský výbor dobročinné nadaci hraběte Collalta (Fürst Collaltoschen Wohlfahrtsanstalten-Stiftung) zřízení privátní mateřské školy, na kterou Německý školský spolek přispíval.[28] Škola nakonec na žádost zámeckého úřednického personálu vyučovala v německém jazyce a postupně došlo i na zrušení náboženství v českém jazyce, což se nelíbilo obzvláště českým obranářským spolkům. Německý školský spolek se zase obával, že pokud dojde u náboženství k obnově výuky v českém jazyce, mohlo by pak časem dojít i k postupnému počeštění celé školy.[29]

Místní skupina Vratěnín a okolí (1886)[editovat]

Na 17. října roku 1886 svolal přípravný výbor ve složení Karl Peter Siegl, obchodník z Vratěnína, Melchior Czerny, obvodní lékař z Vratěnína, Karl Toifl, ředitel školy z Lubnice a Karl Förster, nadučitel z Vratěnína ustavující schůzi k založení Německého školního spolku Vratěnín a okolí/Deutscher Schulverein, Ortsgruppe Fratting und Umgebung, kterou za přítomnosti městské rady, místního školního rady a c. k. vládního komisaře pana Franze Exlera zahájil předsedající přípravného výboru pan Franz Luksch, c. k. poštmistr z Vratěnína. Pan Siegl přivítal přítomné, mimo jiných také c. k. ředitele Victora Nagla a lesmistra Ernesta Naße z collaltovského panství a přešel k volbě představenstva:

  • předseda (Obmann) Karl Peter Siegl
  • zástupce (Obmann-Stellvertreter) Ernest Naß
  • zapisovatel (Schriftführer) Melchior Czerny
  • pokladník (Zahlmeister) Karl Toifl
  • zástupce pokladníka (Zahlmeister-Stellvertreter) Karl Förster

Po té prohlásil předseda Karl Peter Siegl schůzi za ukončenou a otevřel slavnostní večer, který proslovem zahájil školní ředitel Rudolf Preiß ze Stálek. Všichni přítomní nezapomněli provolat třikrát slávu císaři a zazpívat sborově císařskou hymnu. Předseda spolku pokračoval čtením blahopřejných dopisů, mezi nimiž se nacházelo také blahopřání pana Philippa Wincence, c. k. zemského soudního rady z Jihlavy, pana Victora Hübnera a Johanna Haase, poslanců říšské rady ze Znojma, pana Vinzenze Stänzla, c. k. okresního školního inspektora ze Slavonic, pana Dr. Fr. Heidlera, c. k. notáře z Jemnice, který tímto ohlásil také vstup do spolku.

Mužské hudební quarteto rozproudilo svou písní „Ein Mann, ein Wort" zábavu natolik, že se za malou chvíli z quarteta stal quintet. Paní Amalie Siegl, slečna Martha Richter a dále páni R. P. Siegl, U. Urbanek a M. Czerny předvedli veselou hudební hru od Webera „Siemandl und Hausbrache“. V podání K. Förstera a slečny Marthy Richter zazněla píseň „Aladin und Daia" a Amalie Siegl sklidila ovace nejen za její písně, ale také za spontánní dobročinnou sbírku. Vybraný obnos i s pokladní stvrzenkou předala pak nově založenému školnímu spolku. Tančilo a zpívalo se tak bujaře, že se nově založený a rozparáděný spolek s 40 aktivními členy a 20 podporovateli z Vratěnína, Lubnice, Uherčic, Korolup, Stálek a Rancířova rozcházel až dlouho po půlnoci.[30] Velký dík za hudební doprovod patřil především muzikantům Karlovi Försterovi, Franzi Lukschovi, Urbanu Urbankovi a Josefu Szainarovi.[31]

Školní oslava v Uherčicích (1899)[editovat]

Školní oslavu v Uherčicích konanou odpoledne 5. července 1899 na sportovním hřišti u Komendova lesa (Komendawald) finančně podpořili hrabě Collalto 70 zl. na školní vlajku a občerstvení a 50 zl. panské hospodářského úřednictvo. V čele slavnostního průvodu kráčela kapela z Brtnice, za ní vlajkonoš s novou školní vlajkou a žáci s vlaječkami, školní personál a místní školní rada. Na slavnost dorazilo nejen duchovenstvo z Drosendorfu, Vratěnína, Korolup, ředitelé škol z Vratěnína, Korolup, Stálek a Lhoty (Neustift), ale také mnoho dalších obyvatel z okolních obcí. Všechny přítomné přivítal na bohatě nazdobeném hřišti girlandami žák uherčické školy, potom následovaly písně a žákovská cvičení. Největší potlesk sklidil dialog o povoláních „Ferienlust" a píseň „Daheim". V závěru předvedli chlapci vojenskou hru ze sbírky manželů Georgenových (Georgens Spielbuch).[32] Učitelský sbor se postaral o občerstvení (kávu, pivo, párky a housky) a každé dítě obdrželo na památku malý dárek. V závěru se průvod vydal ke škole, kde všichni přítomní za doprovodu kapely zazpívali císařskou hymnu.[33]

Místní skupina Uherčice-Vratěnín (1910)[editovat]

V roce 1910 přijal spolek nový název Německý školský spolek, místní skupina Vratěnín-Uherčice (Deutscher Schulverein Ortsgruppe Fratting-Ungarschitz), který byl 26. dubna 1910 na jednom z putovních zasedání (Wanderversammlung des Deutschen Schulvereines) pozměněn na Uherčice-Vratěnín (Ortsgruppe Ungarschitz-Fratting).[34] Na výroční schůzi 19. března 1911 v hostinci v Uherčicích čítal spolek přes 50 osob a za sedm měsíců se mu podařilo do spolkové kasy vybrat a vedení do Vídně přeposlat 405 korun 11 haléřů.

Do předsednictva zvolili členové spolku:

  • předseda Ernest Naß, panský lesmistr
  • zapisovatel Ottilie Steuer, učitelka mateřské školy
  • pokladník Ernest Körner, ředitel školy v Korolupech

Vzhledem k tomu, že pan Alois Hondl, panský lesní z Uherčic, funkci zapisovatele kvůli nedávnému zvolení do funkce předsedy v sesterské místní skupině svazu Němců odmítl, obsadila funkci zapisovatelky ředitelka místní panské mateřské školy slečna Ottilie Steuer. Korolupský ředitel školy Ernest Körner jako vynikající organizátor oslav navrhl, aby další výroční akce byly pořádány dohromady se sesterskou místní skupinou Svazu jihomoravských Němců.

Nepříjemným bodem výročního zasedání bylo vyloučení pana Franze Blažka z Korolup, majitele obchodu se smíšeným zbožím v Uherčicích a Korolupech a člena Svazu Němců jižní Moravy.[35]. Pan Blažek se měl po mnohých jiných peripetiích vážně zpronevěřit základním principům obranného spolku tím, že zprostředkoval prodej domu v Uherčicích české rodině a to i přes to, že obec nabízela za nemovitost mnohem více. Vyčítáno mu bylo i jeho vypočítavé národnostní a politické přesvědčení: „V Korolupech, kde je to pro něj výhodnější, se ukazuje v černých barvách (křesťanští sociálové) ruku v ruce s českým farářem Pošvářem a v Uherčicích je zabarven zase do běla (němečtí liberálové), ba dokonce i do červena (sociální demokrati).”[36] Pod hlavičkou spolku fungoval také horolezecký klub (1911) „Klettenklub Fratting".[37]

Bund der Deutschen Südmährens[editovat]

Svaz Němců jižní Moravy (Bund der Deutschen Südmährens) představoval nacionální „obranu“ v rámci tzv. svazů Němců, které reprezentovaly skupinu hospodářsko-podpůrných „obranných“ spolků. Účel své existence svaz odůvodňoval nebezpečím ohrožení až zániku německé „nacionální državy“.

Týdeník Deutsches Südmährerblatt vydával a redigoval v Brně Eduard Swoboda v letech 1904-1914 s podtitulkem Týdeník pro zájmy německé jižní Moravy (Wochenschrift für die Interessen des deutschen Südmährerlandes). Týdeník se profiloval značně nacionálně.

Zaměřoval se na podporu výzkumu v zemědělské a obchodní oblasti a následné seznamování s výsledky výzkumu, zavedení a udržování prosperujícího odvětví průmyslu, zprostředkování pracovních míst pro učně, služebnictvo, zemědělské či průmyslové odborné a pomocné dělníky (Die Stellungvermittlung: Geschäftsstelle des Bundes der Deutschen Sudmährens in Znaim, Unteren Platz Nr. 21, 1. Stock, an Wochentagen geöffnet von 12—1 Uhr mittags), zakládání průmyslových i zemědělských družstev (například pro pozvednutí chovu dobytka, na nákup průmyslových i zemědělských strojů a pro zpracování průmyslových i zemědělských produktů), dále organizování setkání, putovních přednášek a specializovaných výstav, zvyšování místního cizineckého ruchu v letoviscích, zřizování veřejných knihoven, péče o německé lidové písně a zakládání národních kroužků. Svaz se prezentoval jako nepolitický.

Zakládající schůze svazové skupiny pro oblast Znojma proběhla 15. ledna 1899 ve spolkovém Německém domě, kde bylo zvoleno předsednictvo, dozorčí a smírčí rada.[38]

1. Vedení svazu:

  • předseda Dr. Homma Heinrich, advokát a člen městské rady ve Znojmě
  • 1. místopředseda Dr. Hummer Josef, c. k. notář v M. Budějovicích
  • 2. místopředseda Hommer Anton, majitel půdy v Dolních Dunajovicích
  • ředitel Hajek Ignaz, ředitel měšťanky ve Znojmě
  • pokladník Haase Anton, obchodník ve Znojmě
  • zapisovatel Dr. Glaser Eduard, advokát ve Znojmě
  • členové výboru: Brunner Anton, starosta z Jaroslavic, Daberger Karl, starosta z Horního Břečkova, Dr. Fossek Alexander, městský radní ze Znojma, Dr. Götz Leopold, říšský rada a poslanec zemské rady, starosta Mikulova, Haslinger Heinrich, starosta Oblekovic, Hirth Fritz, profesor na reálce v Hustopečích, Horsky Anton, obuvník ze Znojma, Hübner Victor, poslanec říšské rady ze Znojma, Dr. Kaniak Heinrich, advokát z M. Krumlova, Luksch Josef, starosta a poslanec Moravského zemského sněmu z Loděnic, Muck Johann, majitel keramické továrny ve Znojmě, Müller Friedrich, starosta Slavonic, Rebenführ Anton, obecní zapisovatel z Českých Křídlovic, Neumann Robert, učitel na měšťance ve Znojmě, Rund Franz, starosta a poslanec Moravského zemského sněmu z Pohořelic, Scheubrein Franz, obchodník z Dešné, Schwanzer Johann, majitel půdy z Kolenfurtu, Wagner Franz, majitel půdy z Lechovic

2. Dozorčí rada:

  • Ammer Leopold, starosta z Hodonína
  • Czeloth Ernst, starosta z Vranova
  • Haase Johann, obecní radní a poslanec Moravského zemského sněmu ze Znojma
  • Med. Dr. Steckeis Josef, ředitel nemocnice z Ivančic
  • Schleimayer Eduard, starosta a poslanec Moravského zemského sněmu z Hustopčí

3. Rozhodčí soud:

  • Brantner Johann, starosta ze Znojma
  • Joscht Johann jun., obchodník z Jaroslavic
  • Dr. Kreiml Wilhelm, advokát z Mikulova
  • Dr. Anton Meister, advokát a městský radní ze Znojma
  • Seeberger Karl, ředitel reálky ve Znojmě

Minimální roční členský příspěvek činil 1 korunu a 50 krejcarů, pro zakládající člen jednorázový příspěvek 20 korun. Založení svazových skupin bylo možné všude tam, kde se našlo minimálně 20 členů v místě a přilehlém okolí.

Místní skupina pro oblast Vratěnín-Uherčice (1899)[editovat]

V úterý 15. srpna 1899 se konala ve Vratěníně v hostinci pana Urbanka zakládající schůze místní skupiny Svazu Němců pro jižní Moravu pro oblast Vratěnín-Uherčice (Bund der Deutschen Südmährens - Ortsgruppe für Umgebung Fratting-Ungarschitz). Mezi vstupujícími členy a hosty se nacházelo také velké množství německých žen a dívek. Nechyběli ani zastupitelé obcí Vratěnína a Uherčic, zejména starostové Exler a Waněk. Z panského úřednictva se dostavili ředitel Nagl, důchodní (Rentmeister) Tutta, lesmistr (Forstmeister) Naß a účetní (Rechnungsführer) Prazak. Vedení svazu zastupovali poslanec říšské rady (Reichsratsabgeordneter) Victor Hübner a ředitel (Geschäftsleiter) Hajek. Za místní skupinu Vranov byl delegován předseda Dr. Annerl. Zakládací výbor (Dr. Černy, Josef Paul, ředitel školy K. Förster, starosta Exler a ředitel školy Exler) zahájil schůzi ve tři hodiny odpoledne.

Slova se hned ujal poslanec Hübner, který po přivítání představil dohlížejícího politického komisaře c. k. okresního hejtmana (Bezirkshauptmann) z Moravských Budějovic hraběte Marschalla. Dr. Černy a poslanec Hübner vysvětlili přítomným v čem tkví smysl a cíl práce Svazu Němců jižní Moravy, osvětlili jeho snahy o udržení německého majetku a držav a potažmo hospodářské výhody členské základny. Ekonomickou otázku probral obchodní vedoucí Hajek. Dr. Annerl z Vranova poreferoval o přijímání čeledínů, učňů a pomocných sil do pracovního poměru ve smyslu rčení: „Gedenke, dass du ein Deutscher bist!" (Pamatuj, že jsi Němec!). Do vedení místní skupiny byli zvoleni:

  • předseda Karl Förster, ředitel školy z Vratěnína,
  • zástupce předsedy Victor Nagel, ředitel velkostatku z Uherčic
  • zapisovatel Josef Paul, obchodník z Vratěnína
  • pokladník E. Tutta, důchodní velkostatku z Uherčic
  • zástupce pokladníka Urban Urbanek, hospodský z Vratěnína

Po ukončení schůze následovala slavnost na počest nově založeného spolku za hudebního doprovodu amatérské kapely.[39]

Výroční schůze ve Vratěníně (1903)[editovat]

Výroční schůze místní skupiny Vratěnín-Uherčice Svazu Němců jižní Moravy za rok 1902 se konala 11. února 1903 ve Vratěníně v hostinci pana Urbanka. Schůzi zahájil představením výroční zprávy předseda spolku Karl Förster, ředitel školy z Vratěnína. Většina výdajů se týkala nákupu ovocných stromů pro obec Vratěnín a nákupu potravin pro školy v Uherčicích, Lubnici a Korolupech. S velkým poděkováním proběhlo opětovné zvolení představenstva: Karl Förster, ředitel školy z Vratěnína (předseda), ředitel velkostatku Nagl a důchodní velkostatku E. Tutta z Uherčic, obchodník Josef Paul a hospodský Urban Urbanek z Vratěnína. Členská základna se na výroční schůzi dohodla na zřízení knihovny (Volksbücherei) a knihovníkem zvolila učitele Kleina z Vratěnína. Zakládacím fondem pro knihovnu se stal výtěžek z následně konaného kulturního večera. Ředitel školy Karl Förster sestavil z učitelů okolních škol pěvecký sbor, kterému notně vypomáhaly dámy Petz, Prager, Szainar z Uherčic. Hudební doprovod obstarali pánové Tutta, Förster, nadučitel Tippel a hospodský Urbanek. První polovinu večera zakončila tombola, kterou vystřídalo půlnoční pohoštění paní hospodské Urbanek. Ještě ani všichni nedojedli a ze sálu se už ozýval důchodní Tutta se svou hrou na klavír. Tančilo se až do ranního rozbřesku. Čistý zisk z kulturního večera pro knihovnu činil 60 korun.[40]

Putovní shromáždění v Uherčicích (1904)[editovat]

V neděli 15. května 1904 se konalo putovní shromáždění (Wanderversammlung) Svazu Němců jižní Moravy v místě skupiny Uherčice a to v nově postaveném a vlajkami vyzdobeném vrchnostenském hostinci. Ještě před začátkem se hostinský sál naplnil takovým množstvím posluchačů a posluchaček, že pozdní příchozí museli stát před vchodem na schodech. Obchodní vedoucí Svazu Němců pro jižní Moravu Robert Brabbee zahájil zasedání na vyvýšeném a po obou stranách květinami dekorovaném řečnickém pódiu a hned v začátku přivítal zástupce místních skupin Dešná, Freštejn, Vratěnín, Slavonice, hohenštaufské turnery ze Znojma a konečně hosty z obcí Staré Hobzí, Lubnice, Jemnice, Korolup, Mešovic i Obertürnau z Dolního Rakouska, Spolek cyklistů a Spolek německých obchodních zaměstnanců pro Znojmo a okolí. Dále příchozím představil ze Znojma pány poslance říšského sněmu prof. Josefa Bendla, ředitele zemědělské školy Fritze Schneidra, předsedu místní skupiny Hohenstaufen Hanse Klementa a svazového putovního učitele Adolfa Ottela.[41]

Brabbee představil v krátkosti účel a cíle svazu a předal slovo řediteli Schneidrovi, který se zaměřil na nesnáze v zemědělství, klesající ceny obilí a zdůraznil budoucnost chovu hovězího dobytka a mléčného průmyslu. Pan Ottel se ve své přednášce věnoval významu německého národa ve světových dějinách a historii na jižní Moravě. Upozornil obzvláště na nebezpečí z české strany a zdůraznil důležitost většího společného sepětí a notnou dávku obětavosti, aby tak mohlo být zabráněno bezohledné chamtivosti Čechů po německých državách, čímž by docházelo i k posuvu jazykových hranic. V podobném duchu pak pokračoval prof. Josef Bendel. Kladl návštěvníkům na srdce, že všechno rozdělující musí ustoupit do pozadí. V případě, že budou Němci jednotní, tak se jim v Rakousku podaří získat ztrácející pozice. Na příkladu sčítání lidu v jednotlivých okresech jižní Moravy z let 1890 a 1900 také názorně poukázal na ústup německého obyvatelstva.

Obchodní vedoucí Brabbee vysvětlil posluchačům v sále činnost svazu a konkrétní náplň svazové práce a přiblížil finanční výhody místních skupin v zemědělských obcích. Zároveň ale také pohovořil o těžkostech při rozšiřování německé školy v Dolním Radíkově nebo při zřizování německého Okresního soudu ve Slavonicích. Nakonec vystoupil předseda hohenštaufské skupiny ze Znojma pan Klement. Jemu leželo na srdci hlavně další sebevzdělávání zemědělců, k čemuž poskytl informace týkající se tiskovin a knihovny. Po odjezdu hostů místní členové zakončili shromáždění při hudbě, tanci a družné zábavě až v pozdních večerních hodinách.[42]

Místní skupina Lubnice (1909)[editovat]

Na základě předchozí přednášky ze 14. února (Hornung) pod vedením putujícího osvětového učitele Adolfa Ottela se uskutečnila 28. března (Lenzmond) 1909 v Lubnici ustavující schůze vlastní místní skupiny (Ortsgruppe Hafnerluden). Do čela výboru byli zvoleni: předseda Matthäus Beigel čp. 16, zástupce předsedy Anton Stollhof, zapisovatel Alois Olbrich, zástupce zapisovatele Franz Popp, pokladník Leopold Beigel, zástupce pokladníka Andreas Strobel a pro tiskoviny knihovník Johann Beigel. Skupina čítala při založení 46 členů.[43]

Společný večer místních skupin v Uherčicích (1910)[editovat]

Místní skupina Svazu Němců jižní Moravy Uherčice (Südmährer-Bundesgruppe Ungarschitz) pořádala 15. srpna 1910 s místní skupinou Německého školního spolku (Ortsgruppe des Deutschen Schulvereines) společné večerní posezení. Členové obou spolků, z blízka i daleka, se sešli ve vrchnostenském hostinci v Uherčicích. Úvodní řeč pana profesora M. Stiepaniho vyvolala u zúčastněných nadšený potlesk a provolávání zdaru (Heil!) spolkovým zásluhám. O hudební produkci se postarali: bratři Ernest, Josef, Ruppert a Karl Körner, dále Emil Tutta a Franz Steuer. Bouřlivý potlesk sklidila paní Käthe Petschan s hudebními vstupy z pera Petra Roseggerse.[44] Výborná nálada při tanci a zpěvu udržela některé páry v hostinci až do východu slunce.[45]

Mládežnická skupina (1913)[editovat]

Na Velikonoční pondělí 7. dubna 1913 se konala ve Vratěníně za přítomnosti předsedy vratěnínské mužské skupiny Josefa Paula a putujícího učitele (Wanderlehrer) Alberta Zawadila ze spolku Německých akademiků „Rabenstein“ (od 4. května 1900 se pod vedením vídeňského spolku Německých akademiků z jižní Moravy „Rabenstein“ konstituoval „Prázdninový spolek německých vysokoškoláků Cornštýn” / Ferialverbindung deutscher Hochschüler „Zornstein“) zakládající schůze mládežnické skupiny (Jugendgruppe) Svazu Němců jižní Moravy. Skupina čítala v den založení na 40 dívek a chlapců. Oba předsedající popřáli nově zvolenému mládežnickému výboru mnoho zdaru v jejich snažení a prohlásili schůzi za ukončenou. Mládež pak i přes nepřízeň počasí oslavovala a tančila až do kuropění.[46][47]

Landwirtschaftlicher Verein[editovat]

Organizovat se začali moravští rolníci teprve až od poloviny 19. století. V roce 1850 vznikly okresní německé rolnické spolky (Landwirtschaftlicher Verein) v Novém Městě na Moravě, Třebíči, Moravské Třebové, Mikulově, v roce 1852 v Tišnově, 1856 ve Znojmě, 1859 v Jevíčku a Šumperku, 1861 v Olomouci. Hlavním posláním těchto spolků bylo zpočátku zlepšení zemědělské vzdělanosti a šíření nových poznatků, a to nejen mezi členy spolku, ale i mezi ostatní občany.

Okresní zemědělský spolek Znojmo[editovat]

Stěžejními obory zemědělských spolků se stalo zemědělství, chovatelství, ovocnářství a včelařství. Osvětová práce okresních spolků spočívala v přednáškách pořádaných putujícími učiteli (Wanderlehrer). Ti při setkáních (Wanderversammlung) zemědělcům představovali novinky nebo zkušenosti zemědělců odjinud, vysvětlovali význam zemědělského vzdělání a zřizování zemědělských škol (Landwirtschaftsschule). Kromě šíření osvěty pomáhala ústředna ve Znojmě také při získávání subvencí. Velký význam pro zemědělce měly pořádané rolnické výstavy, kde mohli představit své pěstitelské nebo chovatelské úspěchy. Oblíbě se na výstavištích těšil prodej losů, na které mohli návštěvníci vyhrát některé vystavované exponáty.

Znojemský zemědělský spolek vydával od roku 1858 první odborný zemědělský časopis na Moravě „Verhandlungen und Mitheilungen des landwirtschaftlichen Bezirks in Znaim“, založil vlastní úvěrový ústav (Landwirtschaftliche Bezirks-Kontributions-Vorschußkassa), Zemskou rolnickou a vinařskou školu (Landes-Acker- und Weinbauschule im Znaim) a v roce 1864 pobočku úvěrového ústavu ve Vranově. Ve dnech 22. - 29. května 1871 podnikla rolnická škola se svými chovanci exkurzi po velkostatcích Jevišovice (Jaispitz), Hostim (Hösting), Jaroměřice (Jarmeritz), Lesonice (Lessonitz), Želetava-Budkov (Schelletau-Budkau), Jemnice (Jamnitz), Uherčice (Ungarschitz) a Nové Syrovice (Neuserowitz). U hraběte Collalta v Uherčicích si žáci prohlédli ukázkovou vápenku (Kalköfen) a cihelnu (Zeigelei) s linkou na drenážní trubky (Drainröhrenpresse),[48] a také těmito trubkami drenážovanou louku, dále pak založený kompost.

Už na valné hromadě rolnického spolku ve Znojmě ze 14. ledna 1871 požadoval „Moravský hedvábnický spolek” po znojemském rolnickém spolku zřízení „hedvábnické sekce” a Heinrich Wokoun, nadučitel v Uherčicích, plnomocník uherčické hedvábnické stanice, se zasazoval o zřízení rolnické školy pro obce Vratěnín, Uherčice, Mešovice, Korolupy a Lubnice.[49] Osvětová činnost putujících učitelů po jihozápadní Moravě přinesla ovoce nejprve ve Vranově. V roce 1893 došlo ke konstituování zemědělského spolku „Deutscher Landwirtschaftlicher Bezirksverein Frain“ a v roce 1899 k otevření Zimní hospodářské školy (Landwirtschaftliche Winterschule) ve Štítarech, které řediteloval Paul Maresch ze znojemské rolnickovinařské školy.[50]

Zemědělský spolek pro Vratěnín a okolí (1903)[editovat]

O založení Zemědělského spolku pro Vratěnín a okolí (Landwirtschaftlicher Verein für Fratting und Umgebung) se snažil pan ředitel Maresch během jeho četných přednášek už od roku 1901. V roce 1903 rakouské úřady založení spolku schválily a tak se mohlo přistoupit k jeho konstituování. Největší zásluhu na založení vratěnínské pobočky měli ředitel školy Johann Exler a starosta obce Franz Exler. Zakládací schůze se konala 8. března v pět hodin odpoledne v hostinci pana Johanna Reibera. Na schůzi dorazili zájemci nejen z Vratěnína, Korolup a Uherčic, ale i z dolnorakouských obcí.

Jako první se ujal slova ředitel školy pan Exler, po něm vystoupil ředitel zemědělské školy pan Maresch, jehož přednášku na téma „Význam a výhody zemědělského spolku” ocenili přítomní velkým aplausem. Následně přešel ředitel Exler k vlastní volbě spolkového výboru. Předsedou zemědělského spolku byl zvolen Georg Högenauer, jeho zástupcem Franz Dunkler a zapisovatelem ředitel školy Johann Exler, všichni z Vratěnína, členy výboru Johann Apeltauer z Mešovic, Franz Soukopp a Mathias Luksch z Korolup, starosta Franz Exler, Johann Haar, Jakob Lang a Josef Reiber , taktéž všichni z Vratěnína.

Po zvolení spolkového výboru se ujal slova pan Maresch, který vyzdvihl význam Zimní zemědělské školy ve Štítarech a na závěr zemědělcům doporučil, aby se o školu více zajímali a své syny do školy také přihlásili. Následně ještě pohovořil k připravované německé putovní zemědělské výstavě v Olomouci (1903) a k podmínkám pro vystavující. Závěrečná diskuze se točila hlavně kolem poskytování subvencí, nákupu dobytka a býků, ovocnářství a včelařství.

Po zodpovězení všech otázek a nejasností prohlásil novopečený předseda spolku Georg Högenauer zasedání za ukončené, poděkoval všem přítomným a zdůraznil, že založení zemědělského spolku se stalo důležitým stavebním kamenem na poli zemědělství jihozápadní Moravy a že vratěnínský zemědělský spolek tak mohl svou konstitucí doplnit chybějící článek mezi zatím fungujícími zemědělskými spolky ve Znojmě, Vranově a Slavonicích. V roce 1906 udělil Zemědělský spolek pro Vratěnín a okolí čestné členství agrárnímu politikovi Alfredu Simitschovi von Hohenblum (Alfred Reichsritter Simitsch von Hohenblum, Hauptreferent der agrarischen Landwirtsch. Zentralstelle).[51]

Zemědělské družstevní spolky a centrální organizace[editovat]

Jako první na území českých korunních zemí zastřešoval od roku 1893 německé hospodářské družstevní spolky na Moravě a ve Slezsku centrální svaz „Zentralverband der deutschen landwirtschaftlichen Genossenschaften Mährens und Schlesiens” se sídlem v Brně a v roce 1898 došlo ve Vídni na konstituci celorakouského zastřešujícího svazu „Allgemeine Verband für das landwirtschaftliche Genossenschaftswesen in Österreich” (Všeobecný svaz zemědělských družstev v Rakousku)[52], do kterého vstoupily na území českých korunních zemí dosud vzniklé české a německé zemské centrální svazy:

  • Zentralverband der deutschen landwirtschaftlichen Genossenschaften Mährens und Schlesiens, G.m.b.H., Brno (1893)
  • Verband landwirtschaftlicher Genossenschaften in Schlesien, G.m.b.H., Bílsko (1894)
  • Ústřední jednota českých hospodářských společenstev v království Českém, s.r.o., Praha (1896)
  • Zentralverband der deutschen landwirtschaftlichen Genossenschaften Böhmens, G.m.b.H, Královské Vinohrady, Praha (1897)
  • Jednota českých hospodářských společenstev ve vévodství Slezském, s.r.o., Opava (1901)

Hlavními úkoly centrálních svazů bylo zastupování venkovských družstev a jejich organizací v oblasti legislativy a státní správy, poskytování poradenství a pomoc při zakládání družstev, při budování jednotné řídící struktury, vydávání družstevních novin, zastupování při právních sporech a podpora rozvoje zemědělských družstev. Kromě toho podporovaly společný zemědělský nákup, prodej a výrobu, po roce 1903 převzaly také kontrolu nad finančními přebytky. Členy družstevních svazů se tak stávaly i zemědělská družstva spořitelní a záložní (Raiffeisenky), nákupní a prodejní (Lagerhausgenossenschaften, Getreidelager), zpracovatelská a výrobní (Molkereigenossenschaften) či výpomocná (Elektrizitätsgenossenschaften, Maschinengenossenschaften).

Raiffeisenkasse - „Jeden za všechny, všichni za jednoho!” (1903)[editovat]

Rakouský stát, konkrétně c. k. ministerstvo financí, poskytoval záložním a spořitelním spolkům daňové úlevy již od roku 1889, k masovému zakládaní Raiffeisenových družstevních spořitelen došlo až s finanční podporou zemské moravské vlády, která započala poskytovat subvence na úhradu zařizovacích výloh.

Založení úvěrového Raiffeisenova družstva v Korolupech úzce souviselo se založením odbočky Okresního zemědělského spolku ve Vranově, jehož putovní učitelé (lektoři) na schůzích a spolkových zasedáních šířili osvětu, poskytovali vzorové stanovy novým zájemcům o úvěrová družstva, vysvětlovali obchodní pokyny, právní předpisy a pomáhali se sestavením stanov napasovaných na jejich potřeby a možnosti. Raiffeisenka, která fungovala podle vzoru zakladatele Friedricha Wilhelma Raiffeisena na principech vzájemné pospolitosti, mohla ve venkovském prostředí nejlépe čelit tíživé hospodářské situaci, lichvářům a soukromým věřitelům. Dne 20. března 1903 byla u c. k. krajského soudu ve Znojmě zapsána do rejstříku společenstev firma „Spar- und Darlehenskassen-Verein für Kurlupp, registrierte Genossenschaft mit unbeschränkter Haftung” (Záložní a spořitelní spolek pro Korolupy, registrované družstvo s neomezeným ručením).[53] Na konci roku 1904 činily členské vklady 33 000 K.[54]

Společenstvo má své sídlo v Chrlopech a pozůstává na základě stanov, daných v Chrlopech dne 1. února 1903. Společenstvo má za účel, zlepšovat poměry svých členů, a to ve mravním a materiálním vztahu, a to tím:


  1. že svým členům k jich hospodářskému a živnostnímu provozování dle jejich úvěrní možnosti a způsobilosti a dle jejich skutečné potřeby poskytuje zápůjčky, a že k tomu nutné peněžní prostředky při společném ručení zaopatřuje;
  2. že přijímáním úspor dává příležitost k tomu, že se ladem ležící peníze zúrokují;
  3. že podporuje a převádí dluhy hypotekární svých členů z výše zúrokovaných na menší úroky a amortisované, jakož i nevypovídatelné, na delší dobu k čekání;
  4. že společenstvo a jeho prostředky i k tomu používá, že hospod. potřeby jako: umělá hnojiva, píci, osivo, hospodářské stroje atd. ve velkém a společně pořizuje a je v malém svým členům přenechává;
  5. že stroje, nářadí a ostatní ku provozování hospodářství nutné předměty na společný účet pořizuje a udržuje a je členstvu za přiměřenou náhradu za upotřebení přenechává;
  6. že dále zabraňuje vyděračskému vykořisťování každého způsobu (peněžnímu, při zboží, dobytkářskému, při pozemcích);
  7. že rozšiřuje hospod. vědomosti odbýváním poučných přednášek a rozpravami o hospodářství vůbec za účelem zlepšení stavu členstva;
  8. že zprostředkuje radu, zprávy a pomoc v právních záležitostech svých členů;
  9. že půjčuje členům na jejich plodiny;
  10. že společný nákup a prodej těchto plodin, jakož i zakládání konsumních, prodejních a produktivních atd. společenstev udílením úvěru a zápůjček umožňuje a že zdárnou působnost těchto společenstev podporuje orgány svého společenstva, a že konečně společenstvo a jeho prostředky k tomu používá;
  11. že zabraňuje zmrhání realitami a parcelování jejich a to takovými živly, které z toho obchod činí;
  12. že za peníze, které jsou po ruce, reality, které v okrsku společenstvním leží, exekučně nabývá, že tyto pak buď v celku aneb v kouscích za příznivou cenu odprodává. Pro kup a pro způsob provedeni prodeje jest třeba zvláštního usneseni představenstva a rady dozorčí.


Do představenstva byli zvoleni:

  • Josef Beigl, jako starosta,
  • Matthäus Luksch (čp. 20), jako náměstek starosty,
  • Franz Soukopp,
  • Franz Stadler a
  • Andreas Apeltauer — vesměs majitelé usedlostí v Chrlopech.


Znamenání za společenstvo díti se bude tím způsobem, že ku firmě od kohokoliv napsané neb předtištěné starosta neb jeho náměstek a jeden člen z představenstva své podpisy učiní. Ručení tohoto společenstva jest neobmezené. Veřejná oznámení budou vyvěšována na spolkové tabuli v Chrlopech a ve spolkovém orgánu „Zentralblatt der mähr. Landwirte“[55] uveřejňována.


C. k. krajský soud (odd. III.) ve Znojmě, 20. března 1903 (č. 2034).

V dubnu roku 1909 proběhla změna v předsednictvu. Starostou byl zvolen Jakub Schwarz, rolník z Korolup a náměstkem starosty Josef Überreiter, rolník z Korolup. Následně proběhl 29. dubna 1909 výmaz a zapsání do rejstříku společenstev u c. k. krajského soudu ve Znojmě (odd. III.).[56]

Raiffeisenkasse (Museumsdorf-Niedersulz). Typické označení venkovské úřadovny s ochrannou známkou skřížených koňských hlav (německy Giebelkreuz), které jsou symbolem ochrany před zlem a životním ohrožením rodin shromážděných pod společnou střechou. Okolo nápis „Einer für Alle. Alle für Einen.” (Jeden za všechny, všichni za jednoho).

Raiffeisenku spravovalo představenstvo, valná hromada a revizoři. Představenstvu bylo svěřeno jmění členů, svoji práci vykonávalo zpravidla bezplatně, pouze mimořádně namáhavé práce bývaly členům představenstva přiměřeně hrazeny. Scházelo se na předem oznámených schůzích, z nichž zapisovatel pořizoval zápisy. Revizoři dohlíželi na hospodaření spolku, mohli poskytovat radu představenstvu či opravovat chybné kroky.[57]

Pokladník vykonával veškerá usnesení představenstva, dozorčí rady a valné hromady. Většinou byli do této funkce voleni učitelé nebo kněží. Jako jediný dostával finanční odměnu za práci a za ztracený čas, který by mohl využít jinak. Měl na starost také pokladnu. Zákonná revize po kontrolním řízení vydala písemnou zpráva, která pak musela být přečtena na nejbližší valné hromadě v doslovném znění. V Raiffeisenkách se úřadovalo většinou v neděli, častým domovem jim byly školní prostory, radnice a hostince. Běžné vybavení kanceláře sestávalo ze stolu se židlemi a kasy.

V roce 1912 založili korolupští sedláci další zemědělské družstvo mlékárenské. V novém Československu muselo dojít k úpravě názvu tak, aby název spolku dával najevo odtržení od centrálních rakouských spolkových orgánů a monarchie. Nový firemní název zněl: Raiffeisenkasse Kurlupp und Umgebung GmbH (Raiffeisenkasse Korolupy a okolí s.r.o.). V roce 1936 bylo v Korolupech založeno třetí zemědělské družstvo „Getreidelagerhaus“ (obilné silo)[58] V roce 1937 zakoupila na návsi areál hostince a obchodu čp. 63.[59]

Raiffeisenka sice využívala prostory místního hostince u kostela ke společným rokováním, ale vlastní budovu nevlastnila. Příležitost ke koupi se jí naskytla až 8. ledna roku 1937, kdy budovu obchodu a hostince, zadluženého majitele Josefa Blažka (syna Franze Blažka, zakladatele spolku dobrovolných hasičů) v dražbě odkoupila za 123 000 Kč.[60]

Milchgenossenschaft (1912)[editovat]

V roce 1912 zaregistrovali zemědělci z Korolup u c. k. krajského soudu ve Znojmě do družstevního registru nově založené Mlékárenské družstvo (Milchgenossenschaft Kurlupp), společnost s ručením omezeným, které následně vstoupilo do Svazu Němců pro jižní Moravu. V tomto roce čítal svaz 294 spořitelních spolků a 120 družstevních závodů.[61]

  • Sídlo firmy: Chrlopy (okres Jemnice)
  • Znění firmy: Milchgenossenschaft Kurlupp, registrierte Genossenschaft mit beschränkter Haftung
  • Předmět závodu: Společné zpracování a zpeněžení členy samými získaných hospodářských výrobků, zejména mléka
  • Zvláštní zápisy: Společenská smlouva, datovaná ze dne 6. prosince 1911
  • Představenstvo tvoří: předseda Andreas Schwarz, místopředseda Georg Niederhafner a členové Franz Stadler, Josef Schwarz a Jakub Apeltauer, všichni rolníci v Chrlopech.

Znamenání firmy děje se tím, že ku firmě společenstva připojí se podpisy předsedy nebo místopředsedy a druhého člena představenstva. Veřejné oznámení děje se jedním uveřejněním v „Deutsch-mährisches Genossenschaftsblatt“. V případě jeho zaniknutí oběžníkem. Závodní podíly obnáší 10 K. Každý člen ručí za závazky společenstva netoliko svými závodními podíly nýbrž ještě dalším obnosem v desateronásobné výši těchto podílů.

C. k. krajský soud (odd. III.) ve Znojmě 7. ledna 1912[62]

Dne 15. listopadu 1915 byly pravděpodobně z důvodu rukování mužů do války v družstevním registru provedeny změny: výmaz předsedy Andrease Schwarze a místopředsedy Georga Niederhafnera a zapsání nového předsedy Franze Stadlera a místopředsedy Georga Tschoffy.[63] V červnu 1916 byl proveden výmaz u předsedy Franze Stadlera a člena výboru Franze Soukoppa a zároveň okresní soud zanesl nového předsedu Georga Tschoffu, místopředsedu Johanna Stiepaniho (čp. 9) a člena výboru Laurenze Kotziana (čp. 22) z Korolup.[64]

Deutscher Lehrerverein[editovat]

Předchůdcem Německého učitelského spolku/Deutscher Lehrerverein (DLV) se ve Znojmě stal Spolek učitelů a přátel školy (Verein der Lehrer- und Schulfreunde in Znaim). K jeho konstituci došlo v neděli 26. dubna 1868 v kreslírně vyšší německé reálky. Do spolku vstoupilo v den založení 22 učitelů, 29 přátel školy a tři zástupci venkovských škol.[65] Po nástupu na školu v obci zastupoval obecnou školu v Korolupech i nadučitel Ernest Körner. Od prosince 1871 vydával spolek znojemské vydání časopisu „Lehrerbote”.[66] Místní skupina Německého učitelského spolku ve Starém Hobzí/Althart se konstituovala již v roce 1870.[67] Učitelé, zrovna tak jako úřednictvo z Uherčic a Vratěnína, vstupovali také do Spolku německých státních úředníků pro Moravu/Verein der deutschen Staatsbeamten für Mähren, což dokládá proslov pana Wokana z Uherčic na okresní konferenci učitelů ve Slavonicích 10. července 1884.[68]

Valná hromada okresního Německého učitelského spolku ve Vratěníně (1903)[editovat]

Roku 1903 se konala ve Vratěníně valná hromada Německého učitelského spolku pro okres Moravské Budějovice, na kterou dorazili v hojném počtu také učitelé z Dolního Rakouska. Předseda spolku, nadučitel Rudolf Schneider ze Starého Hobzí, přivítal všechny přítomné a obzvláště dva nové členy: Rosu Kolarzik, učitelku průmyslového vyučování (Industrial Unterricht)[69] v Uherčicích a Franze Gabriela, učitele ze Starého Hobzí. Na závěr svého vystoupení přečetl výroční zprávu. Knihovník, nadučitel Franz Stangl, seznámil přítomné se stavem spolkové knihovny, která s přírůstkem 20 knih nyní čítala 327 svazků. Návrh na roční desetikorunový příspěvek pro knihovnu ze spolkové kasy neprošel. Pokladník, učitel Franz Polaschek z Uherčic (obdržel absolutorium), přečetl finanční zprávu. Členský roční příspěvek 10 korun mu byl valnou hromadou odsouhlasen. Dále pohovořil o připravované doktríně „deutsche Betonungslehre“[70] a velkém shromáždění německo-moravského Zemského učitelského spolku v Brně. Následovala volba předsednictva:

  • předseda, nadučitel Rudolf Schneider ze Starého Hobzí
  • místopředseda, hlavní učitel Ernest Körner z Korolup
  • zapisovatelka, učitelka slečna Frömel ze Starého Hobzí
  • knihovník, nadučitel Franz Stangl z Písečného
  • člen výboru, nadučitel Exler z Vratěnína

Příští valná hromada byla stanovena na 24. května 1904 do Starého Hobzí. Závěr shromáždění byl obligátně věnován veselici a společenské zábavě.[71][72]

Slavnostní shromáždění k 25. výročí Německého zemského učitelského spolku (1906)[editovat]

Slavnostní shromáždění k 25. výročí Německého zemského učitelského spolku se konalo 13. září 1906 v údolí Dyje pod Vraní skálou (Rabensteintal) v hostinci „Moser“, které připravil a vedl nadučitel Vrbka ze Znojma. Dorazili např. náměstek školní rady Karl Werner, okresní školní inspektor Papouschek ze Znojma, za německo-moravský Svaz učitelů aprobovaný učitel Karl Frank, za německo-rakouský Svaz učitelů Eduard Jordan, za Svaz Němců jižní Moravy pan Bendel, za radu města Znojma pan Muck, z okresu Moravské Budějovice dorazil nadučitel Ernest Körner z Korolup.[73]

Burschenverein Fratting[editovat]

Katolický Burschenverein nebo také Junggesellenverein či Dorfjugend, byl spolek svobodných vesnických mládenců, kteří se starali o zachování tradic a pospolitosti - stavění májek, svatojánské ohně, pouťové zábavy, velikonoční jízdy, masopusty atd. Burschenverein ve Vratěníně pořádal 7. června 1914 svěcení vlajky. Kmotrou vlajky se stala paní hraběnka Wamboldt, vlajku světil opat Adrian Zach a slavnostní řeč držel hrabě Wamboldt. Slávy se účastnily Burschenvereiny z Weitersfeldu a Gerasu, Burschenvereiny z Langau, Japons, Zellerndorfu a Röschitz dorazily s vlajkou. Se spolkovou vlajkou kráčeli i vratěnínští dobrovolní hasiči a váleční veteráni s vlastní kapelou.[74]

Katholischer Schulverein für Österreich[editovat]

V roce 1886 se konstituoval rakouský katolický školský spolek Katholischen Schulverein für Österreich.[75] Místní farní skupinu (Katholischer Schulverein - Pfarrgruppe Fratting) pod vedením kooperátora otce Gilberta najdeme v roce 1909 také ve Vratěníně.[76]

Kontribučenská záložna[editovat]

Kontribučenská záložna - fond panství (statek) Uherčice[editovat]

Název obce Počet podílníků Podíl v procentech
Vratěnín 60 30,05
Hluboká 23 13,85
Mešovice 28 11,22
Stálky 56 21,46
Freistein 19 3,71
Chrlopy 45 19,71
Podílníků celkem 231 Rok 1883
Celková suma fondu 85,622 zl.
Předseda (1886) Schütz Jan rolník ze Stálek
Správce Exler František rolník z Vratěnína
Užší výbor Irschik Jan rolník z Chrlop[77]

Kontribučenská záložna Bítov[editovat]

V roce 1908 byla založena česká „Kontribučenská záložna Bítov” s podílníky z obcí: Chvalatice, Chrlopy (Korolupy), Oslnovice, Bítov, Vysočany, Zblovice, Velký Dešov a Malý Dešov (okres Moravské Budějovice), Lubnice (okres Jemnice) a Mešovice.[78]

Reference[editovat]

  1. Například v neděli 4. října 1891 pořádal jednu ze svých putovních schůzí ve Vranově a to za účasti členů z Vranova, Štítar, Korolup, Šafova atd. Znaimer Wochenblatt. 7. Oktober 1891. s. 5.
  2. Gesellschaften und Vereine für Landeskultur in der österreichischen Monarchie/Zemědělské společnosti a spolky v rakouské monarchii evidované v roce 1871: I. Landwirthschaftliche Gesellschaften und Vereine/Zemědělské společnosti a spolky, II. Forst - Vereine/Lesnické spolky, III. Garten- und Obstbau-Vereine/Zahradní a ovocnářské spolky, IV. Hopfenbau-Vereine/Chmelařské spolky, V. Weinbau-Vereine/Vinařské spolky, VI. Vereine für Pferde- und Viehzucht/Spolky pro chov koní a skotu, VII. Bienenzucht-Vereine/Včelařské spolky, VIII. Fischzucht-Vereine/Rybářské spolky, IX. Seidenzucht - Vereine/Hedvábnické spolky (Oberösterr. Seidenbau-Verein in Linz, Salzburger Seidenbau-Verein in Salzburg, Steiermärk. Seidenbau-Verein in Graz, Seidenbau-Verein in Möttling-Krain, Böhmischer Seidenbau- u. Maulbeerbaumzucht-Verein in Prag, Seidenbau-Verein in Königgrätz, Seidenbau-Verein in Brüx, Seidenbau-Verein in Jičín, Seidenbau-Verein in Taus, Seidenbau-Verein in Hohenmauth, Seiden-Filatorium (Actien-Gesellsch.) in Prag, Mährischer Seidenbau-Verein in Olmütz (589 členů), Oesterr.-schles. Seidenbau-Verein in Troppau, Brzezaner-Verein zur Hebung des Seidenbaues mit dem Sitze in Lemberg, Garten-, Obst-, Seidenbau- und Bienenzucht Verein in Krakau) X. Anderweitige Vereine zur Hebung der Landeskultur/ Další jiné spolky pro rozvoj venkova. In: Mittheilungen des kaiserl. königl. Ackerbau - Ministeriums 1871, Wien
  3. Citace: Die Seidenzucht fand schon unter Kaiserin Maria Theresia, also vor mehr als 100 Jahren, insoweit Anregung, als damals zur Zucht des Maulbeerbaumes auch in Mähren ermuntert wurde; einzelne Bäume aus jener Zeit geben noch heute historisches Zeugniss. Auch in unserer Zeit fehlte es nicht an grossen und kleinen Anlagen von Morus-Arten zu Bäumen und Sträuchern, wozu auch die k. k. mähr, schles. Gesellschaft durch unentgeltliche Vertheilung von Samen an Lehrer, Gemeinden, Private etc. von 1850 bis 1860 das ihrige that, bis sich später endlich ein mährischer Seidenbau-Verein in Olmütz constituirte, welcher von grosser Mitgliederzahl und Staatssubvention wie Landessubvention unterstützt, die Erstrebung des Zieles hoffen lässt: die Seidenzucht in Mähren zu einem bleibenden Productions- und Ernährungszweige zu machen. Mehrfache Seidenproben fanden schon von Sachkennern beifällige würdigung. Markgrafthum Mähren nach seinen landwirthschaftlichen Verhältnissen im weiteren Sinne, statistisch skizzirt: im Auftrage des Executiv-Comité der Brünner Landes-Commission für die Weltausstellung 1873 in Wien, Olmütz: Landes-Ausstellungs-Commission, 1873, s. 28
  4. Roční zpráva moravského spolku hedbávnického za rok spolkový 1876, Mährischer Seidenbau-Verein
  5. Rozpuštěn v roce 1884: "(Mährischer Seidenbau-Verein.) Da die für den 27. September bestimmte General-Versammlung des mährischen Seidenbau-Vereines, in welcher bezüglich der freiwilligen Auflösung dieses Vereines und der Verwendung des Vereins- vermögens die Beschlüsse nach den Vereinsstatuten gefaßt werden sollten, wegen Mangels an Theilnahme nicht zu Stande kam, so wurde eine neuerliche General-Versammlung mit demselben Programme auf den 18. October d. I. an beraumt, und es werden hiebei ohne Rücksicht auf die Zahl der anwesenden Mitglieder die bezüglichen Beschlüsse gefaßt werden. Brünner Zeitung, Ročník: 1884, Příloha: Brünner Zeitung. 231. Brünner Morgenpost, s. 5
  6. Roční zpráva moravského spolku hedbávnického za rok spolkový 1871. Citace: "Jest tedy přiměřené, když výroční zpráva moravského hedbávnického spolku školské zahrádky jakožto vydatnou páku národního vzdělání schvaluje a za přední ze svých úloh pokládá pilně přičiňovati se o všeobecné zavedení školských zahrad v obcích." In: Roční zpráva moravského spolku hedbávnického za rok spolkový 1876, Mährischer Seidenbau-Verein
  7. Mährische Biene, Svazek 9, 1875, Die Honnigbiene von Brünn
  8. Znaimer Wochenblatt, 8. April 1882.
  9. Die Jahresversammlung der Ortsgruppe „Znaim", Znaimer Wochenblatt, 1. April 1882.
  10. Znaimer Wochenblatt, Deutscher Schulverein, 5. April 1884.
  11. V roce 1900 se například během předvolebního mítinku ve Vratěníně, místní baště německých liberálů, pustil ředitel statku Nagel do křesťansko-sociálního kandidáta Ferdinanda Neunteufla a obvinil Křesťanskou sociální stranu z pročeských sklonů. Nacionalisticky zaměřený deník „Deutsches Volksblatt” to na druhý den komentoval s tím, že na čechizaci Uherčic měl velký podíl sám Nagel, jelikož německé námezdní síly nebyly oproti českým ochotné pracovat za 30 krejcarů na den, proto také najímali především české nádeníky. České zaměstnance do Uherčic vlastně přitahoval samotný předseda obranářského Německého školního spolku a jedna hlavních opor obranářského Svazu Němců pro jižní Moravu, c. k. ředitel Victor Nagel. Deutsches Volksblatt, 17. November 1900, s. 8-9.
  12. Mit 1. Jänner 1866 kommt an der neuerrichteten Schule zu Ungarschitz die Lehrerstelle mit jährlichen 300 fl. Gehalt und freier Wohnung zu besitzen. Bewerber hierum müssen der beiden Landessprachen vollkommen mächtin und für die Hauptschule geprüft sein und haben ihre mit den Zeugnissen belegten Gesuche bis 30. August d. I. im gehörigen Wege franco einzusenden. Ungarschitz nächst Fratting in Mähren, 5. August 1865. Brünner Zeitung 1865, Příloha: Brünner Zeitung. 185. Brünner Morgenpost, s. 748
  13. Brünner Zeitung, 1868, Příloha: Brünner Zeitung. 171. Brünner Morgenpost, s. 695 (Příloha)
  14. Der Gemeinde Ungarschitz ist vom mähr. Landesausschuße in der am 17. d. abgehaltenen Sitzung zur Bestreitung von Schulbaukosten aus Landesmitteln eine nichtrückzahlbare Subvention von 500 Gulden und ein mit 5 Percent verzinsliches und in fünf gleichen Jahresraten rückzahlbares Darlehen ebenfalls von 500 fl. bewilligt und die Subvention per 500 fl. bereits im Wege des k. k. Steueramtes in Jamnitz flüssig gemacht worden. Brünner Zeitung 1872, 29.02.1872, číslo 49, s. 313
  15. 1872 Petion der Gemeinde Ungarschitz um Nachsicht des Darlehens von 400 fl. zum Schulbau. 1874 Der hohe Landtag wolle beschließen: Es werde über die Petition der Gemeinde Ungarschitz um Nachlaß von 900 fl. zum Schulbau zur Tagesordnung übergegangen. Abg. Heidler stellt den Antrag: Der hohe Landtag wolle entgegen dem Antrage des Finanz-Ausschußes die restlichen 400 fl. erlassen und eine Subvention von 400 fl. zu Schulbauzwecken bewilligen. 1875 Petition der Gemeindevertretung von Ungarschitz um Nachlaß der Schuld von von 300 fl. Das Einschreiten der Gemeinde Ungarschitz um Nachsicht des Schuldenrestes von 300 Gulden anläßlich eines Schulbaues. Jamnitz, Samstag, den 5. Juni 1875, traf hier der Herr Landes-Schulinspector Dr. Alois Nowak ein, um die Schulen des hiesigen Bezirkes zu inspiciren. Derselbe fuhr des anderen Tages in Begleitung des Herrn Bezirks-Schulinspectors Ziwny aus und kehrte nach vorgenommener Inspicirung der Schulen in Pullitz, Hafnerluden, Ungarschitz, Fratting, Ranzern, Döschen und Palowitz am Abende desselben Tages hieher zurück. 1876 Bericht des Finanzausschußes über das Gesuch der Gemeinde Ungarschitz um Nachsicht des Restes von 300 fl. von dem ihr zum Schulbau aus dem Landesfonde dargeliehenen Capitale von 500 fl. Abg. Dr. Machanek berichtet für den Finanzausschuß, und werden auf dessen Antrag, der Gemeinde Ungarschitz zur Rückzahlung des hinter ihr noch aushaftenden Capitalsrestes per 300 fl. zehn Jahresraten zu 30 fl. bewilligt. Brünner Zeitung 1872-1876
  16. Landtags-Blatt über die Sitzungen
  17. An der einklassigen Volksschule zu Ungarschitz mit utraquistischer Unterrichtssprache ist die Stelle eines Lehrers mit den Bezügen der zweiten Gehaltsklasse zu besetzen. Bewerber um diese Stelle haben ihre documentirten Gesuche bei dem Ortsschulrathe in Ungarschitz bis 15. August 1879, und falls sie im Lehramte bereits angestellt ind, im Wege des Vorgesetzten k. k. Bezirkschulrathes einzubringen. K. K. Bezirksschulrath Datschitz, 20. Juni 1879 (Lehrer Wokoun). Brünner Zeitung 1879, Příloha: Brünner Zeitung. 148. Amtsblatt zur Brünner Zeitung, s. 762
  18. An der einklassigen Volksschule in Ungarschitz mit deutscher Unterrichtssprache ist die Stelle einer Industriallehrerin mit der Jahres-Remuneration von 80 fl. zu besetzen. Bewerberinen um diese Stelle, welche auch der böhmischen Sprache mächtig sein müssen, haben ihre ordnungsmäßig stilisirten Gesuche im Wege ihres Vorgesetzten Bezirksschulrathes bis spätestens Ende November 1886 Hieramts einzubringen. K. k. Bezirksschulrath Datschitz, 1. Nov. 1886. Brünner Zeitung, 1886, Příloha: Brünner Zeitung. 256. Amtsblatt zur Brünner Zeitung, s. 2
  19. Über Ansuchen des Ortsschulrathes und der Gemeindevertretung von Ungarschitz wurde die Erweiterung der dortigen einklassigen Volksschule zur zweiklassigen bewilligt. Znaimer Wochenblatt. 12. November 1887, s. 6.
  20. Brünner Zeitung, 10.11.1888, číslo 259, s. 2
  21. Brünner Zeitung, 07.11.1888, číslo 256, s. 3
  22. Brünner Zeitung, 03.08.1889, číslo 176, s. 3
  23. Prager Tagblatt, 27. März 1888, s. 4.
  24. Brünner Zeitung, 03.08.1892, číslo 175, s. 3
  25. Brünner Zeitung, 19.01.1903, číslo 14, s. 1
  26. Brünner Zeitung, 20.01.1904, číslo 15, s. 1
  27. Brünner Zeitung, 16.07.1904, číslo 160, s. 1
  28. Brünner Zeitung, 22.08.1905, číslo 190, s. 2
  29. Znaimer Tagblatt, 23. März 1898, s. 2.
  30. Znaimer Wochenblatt, 13. November 1886.
  31. Znaimer Wochenblatt, 27. November 1886.
  32. Jan Daniels und Jeanne Marie von Gayette-Georgens, Hrsg.: Illustrirtes Allgemeines Familien-Spielbuch. Vorführung aller bekannteren Spiele und gebräuchlichen Unterhaltungsweisen für alle Kreise, Leipzig und Berlin, Spamer, 1882.
  33. Znaimer Wochenblatt, 15. Juli 1899.
  34. Deutsches Südmährerblatt - 1910 05. 06. - Seite 5
  35. Deutsches Südmährerblatt, 24. März 1911, s. 5.
  36. Deutsches Südmährerblatt, 13. Januar 1911.
  37. Deutsches Südmährerblatt, 27. Mai 1911, Spenden für Deutschen Schulverein s. 6.
  38. Znaimer Wochenblatt, 8. März 1899, s. 1,
  39. Fratting, Znaimer Tagblatt, 20. August 1899.
  40. Znaimer Wochenblatt, 18. 02. 1903, Ročník 54, Číslo 14, Seite 5
  41. Úryvek z článku Eine Wanderung durch Bundesgebiet. Vom Wanderlehrer Adolf Ottel. Znaimer Wochenblatt - 1906, 28. 11., Seite 2 - 4: Donnerstag, den 25. über Döschen, wo ich unsere schmollenden wackeren Gesinnungsgenossen bekehrte, und über Fratting nach Ungarschitz, wo im herrschaftlichen Gasthause eine gutbesuchte Versammlung der strammen Bundesgruppe Fratting—Ungarschitz stattfand. An derselben nahm auch eine Anzahl strammer Kurlupper teil, sowie eine Anzahl Hafnerludener seit Jahren schon Mitglieder der Bundesgruppe Fratting-Ungarschitz sind.
  42. Znaimer Wochenblatt, 18. Mai 1904, s. 5.
  43. Hafnerluden, Deutsches Südmährerblatt, 16. April 1909.
  44. Peter Rosegger - de.wikipedia
  45. Znaimer Wochenblatt, Bund der Deutschen Südmährens, 17. September 1910.
  46. Fratting, Deutsches Südmährerblatt, 11. April 1913.
  47. Sudetendeutsche akademische Landsmannschaft Zornstein: www.unileoben.ac.at. Znaimer Wochenblatt, 1913, Ročník 64, Číslo 24, Seite 4
  48. Heusinger v. Waldegg, Die Ziegel- u. Röhrenbrennerei, Leipzig 1901: Drainröhrenpresse, dient zur Herstellung der Drainrohre (s. Drainage). Ueber die Vorbereitung des Tons vor dem Pressen sowie das Brennen s. Ziegelfabrikation. Es kommt fast ausschließlich die sogenannte Strangpresse zur Anwendung, d.h. der in den Preßraum eingebrachte Ton wird durch einen Kolben oder eine Schnecke durch ein ringförmiges Mundstück gepreßt und der austretende Röhrenstrang auf einen gewöhnlich aus Rollen bestehenden Abschneidetisch geleitet und hier in die entsprechenden Längen zerschnitten.
  49. Franz Mittner: Verhandlungen und Mittheilungen des landwirthschaftlichen Bezirksvereines in Znaim, 1871, strana 13, 75 - 78
  50. Znaimer Tagblatt, 30. November 1899, s. 1.
  51. Znaimer Tagblatt, 11. Dezember 1906, s. 3.
  52. Do centrálního svazu nevstoupily lidovecká Ústřední jednota českých hospodářských společenstev úvěrních pro Moravu a Slezsko, s.r.o., Brno (1897), Ústřední svaz českých hospodářských společenstev v markrabství Moravském, s.r.o., Brno a lidovecký Zemský svaz českých hospodářských družstev a společenstev pro království České, s.r.o., Praha.
  53. Brněnské noviny, Úřední list Brněnských novin, 26. 03. 1903, s. 2
  54. Moravská orlice, Ročník 44, 30.9.1906, Číslo 222, s. 14
  55. Od roku 1904 Deutschmährisches Genossenschaftsblatt.
  56. Brněnské noviny, Ročník 1909, 07. 05. 1909, 104. Úřední list..., titulní strana
  57. Revizi upravoval zákon č. 133/1903 říšského zákoníku, o revizi společenstev výdělkových a hospodářských a jiných spolků, který doplnil družstevní zákon z r. 1873. Stanovil povinné, periodické revize hospodaření družstev, tedy i záložen a kampeliček. Revize zákon delegoval na svazy družstev, v nichž byla dobrovolně začleněná nebo na obchodní soudy v případě ostatních družstev. Měly být vykonávány každý druhý rok externím revizorem. K zákonu o revizi byly vládním nařízením 134/1903 vydány prováděcí předpisy, jenž upravovaly metodiku revizí, povinnosti revizorů, způsoby vedení záznamů a jiných listin. K nim náležel také seznam otázek, jenž měl revizor při revizi zkoumat.
  58. Znaimer Wochenblatt, 30. 04. 1937, Ročník 88, 18. Südmährerland..., Seite 4
  59. Moravská orlice, 14.1.1937, s. 2.
  60. Moravská orlice, 14.1.1937, s. 2
  61. Deutsches Südmährerblatt, 11. Juli 1913, s. 18.
  62. Brünner Zeitung, Ročník 1912, 13. Amtsblatt, 17. 01. 1912, s. 2
  63. Znaimer Tagblatt, 24. November 1915
  64. Znaimer Tagblatt, 3. Juni 1916
  65. Znaimer Wochenblatt, 26. April 1868, s. 2 - Vom Lehrer-Verein.
  66. Znaimer Wochenblatt, 23. Dezember 1871, s. 6.
  67. Dačické listy, ročník 1900, č. 23, s. 5
  68. Znaimer Wochenblatt, 26. Juli 1884, s. 7. Bezirksfchullehrerconferenz.
  69. (Industrial Unterricht: Verbindung des literarischen Unterrichts mit der Unterweisung der Kinder in Weben, Spinnen und Stricken sowie im Seiden-, Obst- und Gartenbau)
  70. Walther Reichel: Entwurf einer deutschen Betonungslehre für Schulen mit besonderer Rücksicht auf Gedichte, 1899
  71. Znaimer Wochenblatt, rok 1903, ročník 54, č. 83, s. 6
  72. Znaimer Wochenblatt, Sa, 17. Oktober 1903, s. 6
  73. Znaimer Wochenblatt, 23. September 1906, s. 3.
  74. Eggenburger Zeitung, 12. Juni 1914, Seite 6.
  75. Jubiläums-Festschrift 50 Jahre Katholischer Schulverein für Osterreich.
  76. Die Neue Zeitung, 11. Juli 1909, s. 10.
  77. Vodnařík, Eduard: Dějiny a statistika moravských kontribučenských záložen, pak: Vznik, organisace a působnost hypoteční banky markrabství Moravského, Brno 1886, s. 79
  78. Státní okresní archiv Znojmo, Kontribučenská záložna Bítov, matriky podílníků.