Dějiny Korolup/Regionální tisk

Přidat odkazy
Z Wikiknih

Znaimer Tagblatt[editovat | editovat zdroj]

Deník bez podtitulku; od 23. 1. 1927, č. 18: podtitulek Erfolgreichstes Insertiosorgan Südmährens; od 28. 4. 1940, č. 100: Mitteilungsblatt der NSDAP für den Kreis Znaim. Nachrichtenblatt des Landrates in Znaim. Amtsblatt des Znaimer Bürgemeisters. Vyd. knižní nakladatelství Fournier und Haberler; od 1.3. 1924, č. 51: Hans Bornemann, Znojmo. Roč. 1 (1897) — 21 (30. 12. 1917)] — 22 (1. leden 1918) — 47 (30. červen 1944, do č. 47). Od roku 1939 nakladatelství Südmährischer Zeitungsverlag.[1]

Znaimer Sonntagsblatt — Südmährische Rundschau[editovat | editovat zdroj]

Příloha deníku Znaimer Tagblatt vydávaná 1x týdně knižním nakladatelstvím Karla Bornemanna ve Znojmě. Roč. 1 (16. 11. 1902) — 16 (23. 12. 1917) — 17 (6. leden 1918) — 18 (8. červen 1919, do č. 22). Od 22. 6. 1919 č. 23 vycházel pod názvem: Südmährische Rundschau; vyd. Fournier u. Haberler; od 2. 3. 1924, č. 23: Hans Bornemann, Znojmo. Roč. 18 (22. červen 1919)— 41 (11. září 1938, do č. 37). Od 1939: Südmährische Grenzwacht.

Zlabingser Nachrichten — Neueste Zlabingser Nachrichten[editovat | editovat zdroj]

Jednou týdně vycházející völkisch zpravodajský list pro jihozápadní Moravu (příloha deníku Südmährische Rundschau). Vydával Hans Bornemann, Znojmo. Ročník 1 vycházel od 20. listopadu 1932 do 18. prosince 1932 do č. 5. Od 25. prosinec 1932 (č. 6) do roku 1938 (č. 38) vycházel týdeník pod názvem Neueste Zlabingser Nachrichten, od roku 1939 pod hlavičkou Südmährische Grenzwacht.[2]

Frainer Wochenblatt[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1931 vycházející Frainer Wochenblat (völkisches) pro jihozápadní Moravu a obce: tržní městečko Frain, Schaffa, Schilltern, Alt-Petrein, Chwallatitz, Edenthurn, Frainersdorf, Freistein, Jasowitz, Landschau, Liliendorf, Luggau, Milleschitz, Neu-Petrein, Ober-Fröschau, Pomitsch, Schönwald, Stallek, Windschau, Zaisa, též pro oblast Fratting; od 1932, č. 6: . . . Fratting, Döschen a Zlabings, vycházel jednou týdně. Vydával Hans Bornemann, Znojmo. Roč. 1 (6.12.1931) — 4 (3.6.1935, do č. 26). Hlavičkový list časopisu Südmährische Rundschau, politicky bezbarvý. Úředně zastaven 27. 9. 1938.[3][4] Od roku 1939 příloha pod hlavičkou deníku Südmährische Grenzwacht.

V roce 1939 Bornemannovo nakladatelství „Südmährischer Zeitungsverlag“ sjednotilo všech 11 dosud samostatně vycházejících titulů (Auspiker Wochenblatt, Feldsberger Zeitung, Frainer Wochenblatt, Lundenburger Zeitung, Neueste Zlabingser Nachrichten, Südmährische Rundschau, atd.) pod hlavičku Südmährische Grenzwacht.[5][6]

Carl Bornemann[editovat | editovat zdroj]

Carl Bornemann se narodil 10. srpna 1852 v saském Hohensteinu. V 70. letech se přistěhoval do Znojma. Tehdy zde působilo od roku 1863 úspěšné knižní nakladatelství Fournier & Haberler, provozované společníky Leopoldem rytířem von Haberler a Arnoštem Josiášem Fournierem (* 13.03.1809 Berlín, † 28.08.1878 Znojmo).[7][8][9] V roce 1881 se stal Carl Bornemann společníkem firmy Fournier & Haberler[10] a v roce 1885 firmu koupil. Dne 29. července 1885 byla u c.k. krajského obchodního soudu ve Znojmě v důsledku rozpuštění společnosti vymazána z obchodního rejstříku firma Fournier & Haberler, jejímiž společníky byli Leopold rytíř von Haberler a Carl Bornemann. Zároven byla do obchodního rejstříku zapsána firma: Fournier & Haberler, jejímž jediným majitelem byl Carl Bornemann, vlastník knižního, uměleckého a hudebního obchodu s psacími potřebami a půjčovnou knih.[11][12][13][14] V roce 1896 koupil rohový měšťanský dům na nynější Obrokové ulici č. 25 / Zámečnické ulici 1 (Schlossergasse), kam vyhlášené znojemské knihkupectví a tiskárnu Fournier & Haberler přestěhoval. V roce 1920 obdrželi synové Hans a Felix v otcově firmě prokuru.[15] Carl Bornemann zemřel ve Znojmě 29. prosince 1923 a 1. ledna 1924 se stal syn Felix majitelem obchodu a syn Hans tiskárny a nakladatelství.[16]

Synové:

  • Otto Friedrich Ferdinand Bornemann, redaktor (* 08.06.1882 Znojmo, + 10.11.1960 Vídeň), důstojník Rakousko-uherské armády 1914-1918, C. a k. pěší pluk č. 99[17]
  • Karl Bornemann (* 15.09.1885 Znojmo, † 20.02.1979 Vídeň), důstojník Rakousko-uherské armády 1914-1918, C. a k. pěší pluk č. 99[18][19][20][21]
  • Leo Bornemann, majitel tiskárny ve Fürstenfeldu (* 13.09.1888 Znojmo), důstojník Rakousko-uherské armády 1914-1918, C. a k. pěší pluk č. 99 [22]
  • Hans Bornemann, spisovatel a majitel tiskárny (* 03.04.1892 Znojmo, + 29.05.1966 Stuttgart), důstojník Rakousko-uherské armády 1914-1918, C. a k. pěší pluk č. 99[23][24][25]
  • Felix Bornemann, majitel tiskárny (* 02.03.1894 Znojmo, † 27.11.1990 Regensburg), důstojník Rakousko-uherské armády 1914-1918, C. a k. pěší pluk č. 99[26][27]
  • Ing. Richard Bornemann, redaktor (* 25.08.1900 Znojmo, † 19.04.1974 Ellhofen okres Heilbronn), důstojník Rakousko-uherské armády 1914-1918, C. a k. pěší pluk č. 99[28][29][30]

Otto Bornemann[editovat | editovat zdroj]

Otto Friedrich Ferdinand Bornemann (* 08.06.1882 Znojmo, + 10.11.1960 Vídeň), syn Karla Bornemanna (1852-1923). V rodinném podniku se vyučil knihkupcem. Žurnalistickou praxi získal v redakcích několika deníků v Čechách a v Tyrolsku. Své dosavadní vědomosti a znalosti si doplnil studiem dějepisu na filozofické fakultě vídeňské univerzity. S chotí Antonií měli tři děti, které v Brně 26. června 1923 nabily domovské právo. Otto Bornemann v Brně působil jako redaktor listu Tagesbote, šéfredaktor Brünner Tagblatt a korespondent vídeňského Neue Wiener Tagblatt. Věnoval se komunální politice, ekonomice a vlastivědě Moravy. Přispíval do několika česko-německých odborných časopisů a deníků, psal i pojednání z dějin Moravy. Po válcebyl v roce 1945 z Brna odsunut, usadil se ve Vídni a od roku 1953 vedl odborný časopis s názvem Das österreichische graphische Gewerbe.[31]

Leo Bornemann[editovat | editovat zdroj]

Leo Bornemann (* 13.09.1888 Znojmo), syn Carla Bornemanna, se 25. března 1920 nahlásil k trvalému pobytu ve Slavonicích, kde si v domě Johanna Niederhofera v Nádražní ulici 135 pronajal jeden byt. Druhý byt v domě měla pronajatý Marie Novotná.[32] K začátku dubna 1920 se ve Znojmě oženil s Mizzi (Marie) Winkelhofer.[33] V témže roce si nechal ve Slavonicích zaprotokolovat firmu Papírnictví Leo Bornemann, zabývající se prodejem papírenského zboží, kreslícími, psacími, kuřáckými potřebami, galantérií, hračkami, prodejem kalendářů, školních a modlitebních knih (Papierhandlung Leo Bornemann, Zlabings Bahnhofstraße, Handel mit Papier-, Schreib­- und Zeichenwaren, Rauchrequisiten, Galanterie- und Spielwaren, Verkauf von Kalendern, Schul- und Gebetbüchern).[34] Aktivně začal působit ve slavonickém Turnvereinu, kde zastával pozici Dietwarta (ideového školitele).[35][36][37] V obchodě se dala objednat veškerá literatura německých obranářských spolků a německé deníky pro jižní a jihozápadní Moravu Znaimer Tagblatt a Niederösterreichischer Grenzbote.

Někdy mezi lety 1922-1927 přestěhoval Leo Bornemann svůj obchod do centra města na Radniční ulici (Rathaus-Gasse), spojující Horní a Dolní náměstí.[38] Přibližně kolem roku 1931 obchod na Radniční ulici převzala Maria Killian, která zde nabízela papírenské zboží, pohlednice a upomínkové zboží až do roku 1938 (Maria Killian, Zlabings, Rathaus-Gasse, Papier- und Ansichtskarten Handlung).[39][40][41][42] Od roku 1932 začal Hans Bornemann vydávat také týdeník „Neueste Zlabingser Nachrichten“ (1932-1938).[43]

Leo Bornemann se v roce 1928 ze Slavonic odstěhoval do jihovýchodního Štýrska, kde ve Fürstenfeldu (maďarsky Fölöstöm), jež se ve 20. a 30. letech stal centrem rakouské pobočky NSDAP, koupil bývalo tiskárnu „Zum Gutenberg“ (zal. 1909)[44] a v roce 1931 ohlásil založení firmy: Leo Bornemann, Buchdruckerei Zum Gutenberg se sídlem na Schillerově náměstí 5. Společníky se stali Arthur Henglmüller a spolek „Verein Ostland“.[45] Také zde se Leo Bornemann aktivně zapojil do nacionálních spolků a již v roce 1929 byl zvolen do výboru zdejšího Turnvereinu.[46][47][48][49][50] Tiskárnu vybavil sazečkou, rychlolisem a tlačidly.[51]

Rakouská republika se na jaře 1933 nacházela téměř na počátku občanské války, skoro každý den docházelo k násilným střetům mezi národními socialisty, Heimwehrem, sociálními demokraty, komunisty a křesťanskosociálními polovojenskými útvary zvanými „Ostmarkische Sturmscharen“. Dne 9. února 1933 vyšel v deníku Grazer Tagblatt článek o „jistém národním socialistovi Bornemannovi“, který v opilosti zastřelil 27 letého dělníka a komunistu Martina Leuschera.[52] V témže roce uzavřel životní pojištění a v případě úmrtí stanovil pro vyplacení pojistného své dvě děti Gerharta a Herwigu.[53] Syn Gerhart pravděpodobně padl na frontě. Jeho jméno je ve Fürstenfeldu uváděno na pomníku padlým vojákům (Bornemann Gerhard 12.07.1943).[54][55][56]

V letech 1929-1945 vydávalo nakladatelství „Ostlandverlag“ týdeník „Ostland: Wochenblatt für Südoststeiermark“, který byl tištěn v Bornemannově tiskárně (Schillerplatz 5), jeho redaktory byli Adolf Frankl (Zweiggasse 1), od 1936 Hermann Pferschy (* 04.01.1892 Fürstenfeld, † 20.11.1968 Fürstenfeld) a od 1939 Leo Bornemann.[57][58][59]V letech 1936-1937 Leo Bornemann ve Fürstenfeldu vydával ročenku pro oblast východního Štýrska a jižního Burgenlandu „Ostland-Jahrbuch. Schreib- u. Auskunftskalender für Oststeiermark u. Südburgenland“.[60][61][62]

Po válce Leo Bornemann z firmy vystoupil a působil v ní jako zaměstnanec. V roce 1947 je uváděn na adrese Hauptplatz 11.[63] V roce 1948 začal ve Fürstenfeldu v oboru podnikat Hans Köck, jehož firma v roce 1950 sídlila na bývalé adrese Bornemanovy tiskárny (Schillerplatz 5) a jejím spolumajitelem byl bývalý Bornemannův společník Arthur Henglmüller. Od roku 1968 už byl jediným majitelem tiskárny Hans Köck. V roce 1950 založil Leo Bornemann ve Fürstenfeldu vlastní podnik (v roce 1952 měla firma 3 zaměstnance). V roce 1962 (v 77 letech) jej pronajal Manfredovi Seidlovi, který v letech 1964-1970 vystupoval už jako majitel. Po roce 1970 zmizela firma z obchodního rejstříku.[64]

Felix Bornemann[editovat | editovat zdroj]

Felix Bornemann (* 02.03.1894 Znojmo, † 29.11.1990 Regensburg), dlouholetý funkcionář Německé národně socialistické strany dělnické (Deutsche nationalsozialistiche Arbeiterpartei – DNSAP) a SdP a od prosince 1938 okresní vedoucí NSDAP ve Znojmě. V prosinci 1938 získal v doplňovacích volbách poslanecký mandát do Říšského sněmu.[65]

V roce 1913 maturoval na znojemském gymnáziu, pokračoval studiem oboru strojnictví a elektrotechnika (Maschinenbau, Elektrotechnik) na Německé vysoké škole technické v Brně (ze zájmu též čtyři semestry architektury). Po vypuknutí první světové války se jako dobrovolník hlásil na frontu. Po zamítnutí nakonec narukoval až v květnu 1915. Bojoval na východní frontě v Rusku, kde onemocněl nervovým šokem a zápalem plic. Z lazaretu se nechal přivelet opět na frontu a v roce 1916 složil důstojnické zkoušky. Z italské fronty se po otravě plynem v květnu 1918 vrátil do Znojma v hodnosti poručíka rezervy. V roce 1920 obdržels bratrem Hansem u otcova podniku prokuru. V roce 1922 otec onemocněl a Felix Bornemann musel převzít knihkupectví, které po otcově smrti zdědil. Od 1. ledna 1924 jej vedl již pod svou firmou.[66]

V letech 1918–1933 se angažoval v krajně nacionální straně DNSAP a působil v jejím znojemském regionálním vedení. V roce 1935 vstoupil do Henleinovy SdP a vystupoval jako řadový funkcionář strany v hospodářské oblasti. V dubnu 1938 se zúčastnil karlovarského sjezdu SdP. Na dalším sjezdu SdP v srpnu 1938 v Praze již vystupoval jako zástupce JUDr. Alfreda Kottka, znojemského vedoucího SdP. Na konci září 1938 se nacházel v Brně v preventivní vazbě, takže se neúčastnil akcí Freikorpsu (dobrovolnického sboru sudetských Němců) v jihomoravském pohraničí. Po propuštění z vazby se 7. října 1938 vrátil do Znojma a při obsazování pohraničí se účastnil u celního úřadu Hatě symbolického vyvrácení hraničního kamene. Na základě ustanovení župního vedoucího vykonával od 6. prosince 1938 do 9. listopadu 1941 funkci komisařského Kreisleitera NSDAP ve Znojmě, od 9. listopadu 1941 ji vykonával na základě jmenování dekretem z 27. března 1942 (se zpětnou účinností od 9. 11.1941).[67] K 99. SS-Standarte (Abschnitt SD) byl přiděleni jen na krátký čas, službu vykonával pouze honorárně a k 30. lednu 1939 byl povýšen do hodnosti SS-Sturmbannführera SS.[68]

Dne 7. května 1945 v pozdních večerních hodinách opustil Znojmo s finanční hotovostí strany NSDAP, nejprve směřoval do rakouského Waidhofenu, kde měl stranickou pokladnu předat svému nadřízenému Gauleiterovi (župnímu vedoucímu NSDAP). Vzhledem k tomu, že ten se ve Waidhofenu již nezdržoval, byl tamním oddělením odkázán do Freistadtu, kde ho rakouská policie 1. června 1945 zatkla. Při výslechu se policii doznal ke své činnosti i funkcím v NSDAP, vypovídal též ve věci údajné evakuace pokladny znojemské NSDAP a kategoricky odmítl návrat do Znojma. Rakouská policie Bornemanna následně vydala sovětské vojenské policii a ta ho 30. července 1945 vrátila na území Československa.

Dne 31. července 1945 obdrželo znojemské Ředitelství Národní bezpečnosti (NB) ze stanice NB v Českých Velenicích (okres Jindřichův Hradec) přípis, že Felix Bornemann je zadžován v prozatímní vazbě tamního hoposádkového velitelství pěšího pluku 29 v Českých Velenicích, odkud ho příslušníci NBS Znojmo eskortovali 7. srpna 1945 do věznice Krajského soudu ve Znojmě, následně byl obviněn ze spáchání několika zločinů podle retribučního dekretu.[69] V roce 1947 byl znojemský okresní vedoucí NSDAP SS-Obersturmbannführer Felix Bornemann mimořádným Lidovým soudem ve Znojmě odsouzen na doživotí,[70] ale v roce 1955 byl propuštěn a odsunut do Německa.[71][72] Odtud utekl do Německa, kde působil také jako funkcionář sudetoněmeckého spolku Sudetendeutsche Landsmannschaft (Heimatkreisbetreuer der Sudetendeutschen Landsmannschaft des Kreises Znaim-Südmähren, do roku 1969 Kulturbeauftragter des südmährischen Landschaftsrates in der Sudetendeutschen Landsmannschaft).[73][74]

  • Felix Bornemann: Die Motorkultur in Deutschland / Unter Mitw. von B. Donath, Verlag Berlin: Parey, 1913
  • Felix Bornemann: Znaim: Ein kurzer Führer f. Einheimische u. Fremde / Im Auftr. d. Arbeitsgemeinschaft f. Heimatkunde u. mit Unterstützg d. Sektion zur Förderung d. Fremden- u. Geschäftsverkehrs in Znaim, Verlag Znaim: Fournier & Haberler (Hans Bornemann), 1929
  • Felix Bornemann: Katalog der Gedenk-Ausstellung zum 20. Todestag des Malers Professor Alexander Pock / Felix Bornemann, Verlag Geislingen/Steige: Südmährischer Landschaftsrat, 1970
  • Felix Bornemann: Ratschläge zur Abfassung von Ortsgeschichten und Heimatbüchern: Sonderabdr. aus Informationsbrief für Sudetendt. Heimatarchive u. Heimatmuseen, 7./8. Folge, München 1974 / von Felix Bornemann. Südmähr. Landschaftsrat in Geislingen/Steige 1975
  • Felix Bornemann: Heimat Südmähren : Schrifttum zur Geschichte u. Landeskunde Südmährens in d. Bibliothek d. Südmähr. Landschaftsrates in Geislingen / Felix Bornemann, Verlag Geislingen/Steige: Südmähr. Landschaftsrat, 1981. Zweite Ausgabe 1983 a 1985.
  • Felix Bornemann: Kunst und Kunsthandwerk in Südmähren / Felix Bornemann, Verlag Geislingen/Steige: Südmährischer Landschaftsrat, 1990[75]

Richard Bornemann[editovat | editovat zdroj]

Richard Bornemann (* 25.08.1900 Znojmo, † 19.04.1974 Ellhofen okres Heilbronn), syn Karla Bornemanna, studoval nejprve na státní škole, dobrovolně odešel do vojenské služby a v roce 1918 bojoval na italské frontě - do Znojma se vrátil s hodností seržanta. Po válce studoval na univerzitě zemědělských věd ve Vídni obor lesnictví. Absolvoval v roce 1923. Po smrti otce nastoupil do rodinného podniku. Stal se dopisovatelem několika velkých deníků ve Znojmě, Brně, Praze a Vídni. Teprve po připojení jižní Moravy k Německé říši byl Bornemann schopen splnit si svůj sen. Stal se zástupcem vedoucího lesnictví a správy nemovitostí města Znojma. Po vypuknutí druhé světové války bojoval od prvního do posledního dne jako záložní důstojník. Po válce byl odsunut. Nové útočiště našel i s rodinou v Bavorsku. Bornemann byl aktivní i jako spisovatel a napsal řadu povídek a román Georg Hörweg, za který získal v roce 1937 literární cenu Moravy.

Znaimer Volksstimme[editovat | editovat zdroj]

Týdeník a orgán pracujícího lidu znojemského volebního okresu. Vydavatel Wilhelm Niessner, Brno. Místo vydání: Znojmo. Roč. 1 (1913) — 5 (28. 12. 1917)] — 6 (5. leden 1918) — 7 (26. prosinec 1919). Po zániku byl nahrazen týdeníkem Volkswille.

Znaimer Wochenblatt[editovat | editovat zdroj]

Týdeník vycházející dvakrát týdně, nejprve bez podtitulku; podtitulek od 16. 1. 1940, č. 5: Nachrichtenblatt des Landrates in Znaim; od 15. 4. 1940, č. 95: Nachrichtenblatt des Landrates in Znaim, mit den Bekanntmachungen des Bürgemeisters von Znaim. Vydavatel M. F. Lenk, Znojmo. Roč. 1 (1850) — 68 (29. 12. 1917)1 — 69 (2. leden 1918) — 94 (29. červen 1943, do č. 77). Příloha: Deutsche Bauernzeitung, 1. 1925 — 6. 1930; Südmährerland, 1. 1919 — 19. 1938; Unsere Heimat, 1. 1928 — 3. 1930; Der Volksarzt, 1. 1922 — 4. 1925. Od 3. 7. 1943, č. 79 vycházel pod názvem: Heimatblatt für die Kreise Znaim, Neubistritz und Nikolsburg (früher Znaimer Wochenblatt Neubistritzer Zeitung). Nachrichtenblatt des Landrates in Znaim, mit den Bekanntmachungen des Bürgemeisters von Znaim. Vydával Hans Bornemann a Georg Bleek, Znojmo. Roč. 94 (3. červenec 1943) — 94 (31. prosinec 1943, do č. 157) 3x týdně.

Zlabingser Wochenblatt[editovat | editovat zdroj]

Německý völkisch týdeník pro obce: Althart, Böhm. Rudoletz, Danschowitz, Döschen, Fratting, Hafnerluden, Holleschitz, Hoßtes, Kurlupp, Laskes, Lidhersch, Lipolz, Lospitz, Maires, Margarethen, Modes, Mudlau, Mutten, Muttischen, Neustift, Petschen, Piesling, Plospitz, Qualitzen, Qualkowitz, Ranzen, Sitzgras, Slawathen, Stallek, Stoitzen, Tiefenbach, Ungarschitz, Unt.-Radisch, Urwitz, Wispitz, Wölking, Zlabings a Zoppans. Od 12. ledna 1939, č. 2: Wochenblatt für das Zlabingser Ländchen. Vydával M. F. Lenk, Znojmo. Roč. 1 (17. listopad 1932) — roč. 9 (13. leden 1940, do č. 2). Týdeník.[76]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Znaimer Tagblatt. Vydával Hans Bornemann, Kopalplatz 3, redaktor Dipl.-Ing. Richard Bornemann, Kernekerstr. 31. Nakladatelství: Südmährischer Zeitungsverlag.
  2. ↑ KUBÍČEK, Jaromír. Bibliografie novin a časopisů na Moravě a ve Slezsku v letech 1918-1945. Brno: Státní vědecká knihovna, 1989
  3. ↑ KUBÍČEK, Jaromír. Bibliografie novin a časopisů na Moravě a ve Slezsku v letech 1918-1945. Brno: Státní vědecká knihovna, 1989
  4. ↑ https://vufind.mzk.cz/Record/MZK01-000235003
  5. ↑ Der Zeitungs-verlag: Fachblatt für das gesamte Zeitungswesen, Svazek 40, S. 393.
  6. ↑ Sperlings Zeitschriften- und Zeitungs- Adressbuch: Handbuch der deutschen Presse, Svazek 61, H. O. Sperling, 1939, S. 437: Znaim (Niederdonau). 29800 Einw. Südmährische Grenzwacht. HS: Hans Bornemann. V: Südmährischer Zeitungsverlag.
  7. ↑ http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:af6bd740-eead-11e3-adbd-5ef3fc9bb22f?page=uuid:0ffbdfd0-f028-11e3-a2c6-005056827e51&fulltext=FOURNIER%20Znaim
  8. ↑ http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:bcb668c0-ee67-11e3-97c9-001018b5eb5c?page=uuid:a5ad2260-f4d7-11e3-97df-5ef3fc9bb22f&fulltext=FOURNIER%20Znaim
  9. ↑ Knihkupec Arnošt Josiáš Fournier (* 13.03.1809 Berlín, † 28.08.1878 Znojmo) získal firmu sňatkem s vdovou po znojemském knihkupci E. Haberlovi (založenou v roce 1835).
  10. ↑ http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:43ebe6c0-daec-11e7-adb0-005056825209?page=uuid:89c09120-daf9-11e7-8cdd-5ef3fc9bb22f&fulltext=Haberler%20Bornemann
  11. ↑ http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:f11b3d30-3790-11e4-8c14-5ef3fc9bb22f?page=uuid:3d210ef0-37c1-11e4-8413-5ef3fc9ae867&fulltext=Haberler%20Bornemann
  12. ↑ Změna Haberler-Fournier, s.7/24 - 4499, značka 47166 Znojmo 6. srpna 1885
  13. ↑ http://www.suedmaehren.at/persoenlichkeit/karl-bornemann/
  14. ↑ http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:da685a60-fe10-11e2-9584-001018b5eb5c?page=uuid:d0da55f0-006a-11e3-9584-001018b5eb5c&fulltext=Karl%20Bornemann
  15. ↑ http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:62400900-6976-11e6-a9cc-005056825209?page=uuid:38ebe690-6990-11e6-9f9c-001018b5eb5c&fulltext=Haberler%20Bornemann
  16. ↑ Adressbuch für den Buch-, Kunst-, Musikalienhandel und verwandte Geschäftszweige von Österreich, Svazek 57, S. 226.
  17. ↑ Brünn, Fliedergasse 13 (C.-Sl.). Lieutenant - Rechnungsführer i. d. Res. (zugeteilt I.-R. 38); 1. Oktober 1915 gold. Verdienstkreuz (G.V.K.); železný záslužný kříž (E.Z.V.R.K.) II. Kl.
  18. ↑ Österreich in Geschichte und Literatur, Svazek 23: Stiasny Verlag, 1979, S. 248: „General Karl Bornemann, der am 20. Februar 1979 im 94. Lebensjahr in Wien gestorben war. Obwohl ihn sein Vater zu seinem Nachfolger in der Verlagsbuchhandlung in Znaim vorgesehen hatte, ergriff er die Offizierslaufbahn und diente bei den heimischen 99ern.“
  19. ↑ Bornemann Karl, St. Polten (N.-Oe.). Hauptmann d. Generalstab.; Oberstleutnant (podplukovník) 3. Bgde. St. Polten; O. d. Eis. Kreuz III. Kl. (2 mal); vojenský záslužný kříž (M.V.Kr.) III. Kl.; S.M.V.M. (2 mal)/Vojenská záslužná medaile stříbrná; bronzene Militär-Verdienstmedaille (B.M.V.M.)/Vojenská záslužná medaile bronzová; Železný kříž 1939 II. třídy
  20. ↑ 1912-1914 Válečná škola ve Vídni. Vyznamenání: Německý kříž ve zlatě; Železný kříž 1939 I. třídy; ; Čestný kříž světové války 1914-1918 pro bojovníky; Jubilejní kříž 1908.
  21. ↑ http://www.geocities.ws/orion47.geo/WEHRMACHT/HEER/Generalleutnant/BORNEMANN_KARL.html
  22. ↑ Rechngssstellv. i. d. Res.; železný záslužný kříž, Buchdruckereibesitzer, Fürstenfeld (Steiermark).
  23. ↑ Bornemann Hans, Buchdruckereibesitzer, Znaim E.-Sl. Schlossergasse 1. Leutnant-Rechnungsführer; gold. Verdienstkreuz/zlatý záslužný kříž; kleine silbene Tapferkeitsmedaille; Karl-Truppen-Kreuz (K.T.K.); Verwundetenmedaille (Verw. M.); železný záslužný kříž (E.Z.V.R.K.) II. Kl.
  24. ↑ Ortsgruppenleiter der Ortsgruppe Znaim-Mitte Hans Bornemann Verlagsleiter Znaimer Tagblatt, SA Sturmführer.
  25. ↑ Brünner Heimatbote: Nachrichtenblatt der "Bruna". Leonberg: Bruna Heimatverband der Brünner, 01.07.1962, 14(13), s. 376: Dne 23. července 1962 zemřela manželka Hanse Bornemanna, Tilli Bornemann, ovdovělá Lammel, rozená Hess. Dne 27. července 1962 proběhlo ve Stuttgartu její zpopelnění. Tilli Bornemann bydlela do roku 1956 v Passau, potom společně s Hansem Bornemannem na adrese Stuttgart-Büsnau, Sonntagweg 9a/II. In: Brünner Heimatbote: Nachrichtenblatt der "Bruna". Leonberg: Bruna Heimatverband der Brünner, 02.11.1956, 8(22), s. 572. (Büsnau ist ein Stadtteil des Ortes Stuttgart in Baden-Württemberg und gehört zum Verwaltungsbezirk Stuttgart-Vaihingen). V roce 1989 bydlela Irma Bornemann na adrese Waldburgstr 247, 7000 Stuttgart.
  26. ↑ Felix Bornemann (Politiker) na de.wikipedia
  27. ↑ Bornemann Felix, Buchhändler, Znaim, Riegerstr. 44. Leutnant in der Reserve; bronzene Tapferkeitsmedaille; Karl-Truppen-Kreuz (K.T.K.)
  28. ↑ Liste der Offiziere des Infanterie-Regiments Nr. 99: Ingr., Redakteur, Znaim, Futtergasse 25. Kadett i. d. Res.
  29. ↑ SA Sturmführer
  30. ↑ http://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/view/uuid:20adab89-b7b1-4c7e-a52a-6eb58f1e381f?page=uuid:01c67400-a0b1-11ea-b5af-001b63bd97ba&fulltext=Leo%20Bornemann
  31. ↑ https://www.knihovnazn.cz/component/search/?searchword=Bornemann&searchphrase=all&Itemid=219
  32. ↑ https://digi.ceskearchivy.cz/638008/251/762/2025/150/0
  33. ↑ https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=ztb&datum=19200413&query=%22Bornemann%22+%22Zlabings%22&ref=anno-search&seite=4
  34. ↑ https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=ztb&datum=19200714&query=%22Leo%22+%22Bornemann%22+%22Zlabings%22&ref=anno-search&seite=4
  35. ↑ https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=ztb&datum=19200515&seite=3&zoom=33&query=%22Leo%22%2B%22Bornemann%22%2B%22Zlabings%22&ref=anno-search
  36. ↑ https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=ztb&datum=19200519&query=%22Leo%22+%22Bornemann%22+%22Zlabings%22&ref=anno-search&seite=3
  37. ↑ https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=ztb&datum=19200611&query=%22Leo%22+%22Bornemann%22+%22Zlabings%22&ref=anno-search&seite=4
  38. ↑ Adresář Republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství. V Praze: Rudolf Mosse, 1927, 1927(2), s. 1817. Papierhandlung Leo Bornemann.
  39. ↑ BLÖSL, Joachim. Führer für das Thayathal von Znaim - Retz - Hardegg - Frain - Vöttau - Freistein - Drosendorf - Raabs - Waidhofen - Zlabings. Nikolsburg: Bartosch, 1931
  40. ↑ BLÖSL, Joachim. Führer für das Thayathal von Znaim - Retz - Hardegg - Frain - Vöttau - Freistein - Drosendorf - Raabs - Waidhofen - Zlabings. Nikolsburg: Bartosch, 1931, s. 85
  41. ↑ https://digi.ceskearchivy.cz/128097/142/3521/1409/32/0
  42. ↑ https://digi.ceskearchivy.cz/638008/139/4324/1200/44/0
  43. ↑ Adresář Republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství. V Praze: Rudolf Mosse, 1935, 1935(2), s. 2594. Papierhandlung Maria Killian. Adresář Republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství. V Praze: Rudolf Mosse, 1938, 1938(2), s. 2621. Papierhandlung Marie Killian.
  44. ↑ https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=gtb&datum=19280324&query=%22Leo%22+%22Bornemann%22+%22F%c3%bcrstenfeld%22&ref=anno-search&seite=21
  45. ↑ Industrie-Compass: Österreich, Čechoslowakei, Jugoslavien, Ungarn. Compassverlag, 1931, strana 1298: Fürstenfeld, Schillerplatz 5., Stmk. Leo Bornemann, Buchdruckerei Zum Gutenberg (od r. 1909).
  46. ↑ https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=gtb&datum=19290310&query=%22Leo%22+%22Bornemann%22+%22F%c3%bcrstenfeld%22+%22Druckerei%22&ref=anno-search&seite=21
  47. ↑ https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=alp&datum=19310613&query=%22Leo%22+%22Bornemann%22+%22F%c3%bcrstenfeld%22&ref=anno-search&seite=22
  48. ↑ https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=fbu&datum=19320313&query=%22Leo%22+%22Bornemann%22+%22F%c3%bcrstenfeld%22&ref=anno-search&seite=5
  49. ↑ https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=gtb&datum=19320219&query=%22Leo%22+%22Bornemann%22+%22F%c3%bcrstenfeld%22&ref=anno-search&seite=5
  50. ↑ https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=gtb&datum=19340504&query=%22F%c3%bcrstenfeld%22+%22Bornemann%22&ref=anno-search&seite=7
  51. ↑ Anton Durstmüller: 500 Jahre Druck in Österreich: Die österreichischen graphischen Gewerbe zwischen 1918 und 1982, Hauptverband der Graphischen Unternehmungen Österreichs, 1988, S. 532-534.
  52. ↑ Grazer Tagblatt 9. února 1933: „Die Tat eines Betrunkenen. Kb. Harburg-Wilhelmsburg, 8. Februar. Die Tötung des 27jährigen Arbeiters Martin Leuscher ist durch das Geständnis eines gewissen Bornemann, eines der drei nach der Tat verhafteten Nationalsozialisten, geklärt worden. Bornemann gibt zu, mehrmals geschossen zu haben. Durch die Schüsse wurde Leuscher getötet und ein zweiter Arbeiter erheblich verletzt. Bornemann will angetrunken und durch Bedrohungen seitens der Kom­munisten erregt gewesen sein.“
  53. ↑ Wiener Zeitung: Fr, 3. Oktober 1947, S. 5: Polizze Nr. 385.013/A der Adriatischen Versicherungsgesellschaft‚ Wien, I., Tegetthoffstraße 7, Ausstellungstag 12. September 1937, Versicherungssumme alte österr. S 3000‚ neue österr. S 2000. Versicherungsbeginn 30. September 1933, Ablauf 30. September 1958, Versicherungsnehmer und Versicherter Leo Bornemann, Fürstenfeld. Bezugsberechtigt im Ablebensfall die Kinder des Versicherten Gerhart und Herwig Bornemann zu gleichen Teilen. Bezugsberechtigt im Erlebensfalle der Versicherte. Derzeitiger Wert der Urkunde S 810, auf Antrag des Leo Bornemann, Druckereiangestellten, Fürstenfeld‚ Hauptplatz 11, Steiermark (47 T 1079/47).
  54. ↑ http://www.denkmalprojekt.org/2014/fuerstenfeld_ev-kirche_bez-hartberg-fuerstenfeld_steiermark_wk1_wk2_oesterr.html
  55. ↑ https://portal.zedhia.at/page/public/cpa_000202-34/compass-industrielles-jahrbuch-oesterreich-1934
  56. ↑ https://portal.zedhia.at/page/public/cpa_000345-35/compass-industrielles-jahrbuch-1937-oesterreich
  57. ↑ Sperlings Zeitschriften- und Zeitungs-Adressbuch: Handbuch der deutschen Presse, Svazek 60, Börsenvereins der Deutschen Buchhändler, 1937, S. 519: „Fürstenfeld (Steiermark), Ostland Leo Bornemann (HS); Hermann Pferschy (S); Ostlandverlag (V); Schillerplatz 5; 41: 28; seit 1929; 1 RM oder 2,5 Sch; Anzeige durch Österreich. Anzeigen-Ges. Wien I.”
  58. ↑ Walther Heide: Handbuch der deutschsprachigen Zeitungen im Ausland, Walter de Gruyter GmbH & Co KG, 09.03.2020, Seite 147: „Zeitschrift Ostland, Fürstenfeld. Adresa: Fürstenfeld, Schillerplatz 5. Nakladatelství Ostlandverlag. Tiskárna L. Bornemann, založena 1929. Vedoucí Adam Frankl, Zweiggasse 1; 8 příloh; náklad 3025; vych. v sobotu pro oblast Oststeiermark a Südburgenland.“ Dodatek: Dieser Titel aus dem De Gruyter-Verlagsarchiv ist digitalisiert worden, um ihn der wissenschaftlichen Forschung zugänglich zu machen. Da der Titel erstmals im Nationalsozialismus publiziert wurde, ist er in besonderem Maße in seinem historischen Kontext zu betrachten.
  59. ↑ http://data.onb.ac.at/rec/AC03232939
  60. ↑ https://search.onb.ac.at/primo-explore/fulldisplay?docid=ONB_alma21257824230003338&context=L&vid=ONB&lang=de_DE&search_scope=ONB_gesamtbestand&adaptor=Local%20Search%20Engine&tab=default_tab&query=any,contains,Leo%20Bornemann%20F%C3%BCrstenfeld%20&mode=basic
  61. ↑ Rudolf Grasmug: Anläßlich "110 Jahre Stadt Feldbach": zur Stadtgeschichte Feldbachs; Kampf um Steiermarks Südgrenze: 1918 - 1920; Krieg in Slowenien 1991; Hügelgrab Kohlberg, Gnas; ein jüdisches Einzelschicksal und weitere Beiträge, Südoststeir. Verein für Heimatkunde, 1994, S. 88: „Ostland-Verlag (Eig., Hrsg., Verl.); ab Okt. 1938: Leo Bornemann (Hrsg.); ab Nov. 1938: Artur Henglmüller (Hrsg.), Leo Bornemann (Hrsg.); ab Okt. 1941: Artur Henglmüller (Hrsg.) - Redakteure: Adolf Frankl; ab Jan. 1936: Hermann Pferschy; ab Sept. 1939: Leo Bornemann.“
  62. ↑ https://books.google.at/books?id=iXZbHAAACAAJ&dq=Leo+Bornemann&hl=cs&sa=X&redir_esc=y
  63. ↑ Wiener Zeitung: Fr, 3. Oktober 1947, S. 5: Polizze Nr. 385.013/A der Adriatischen Versicherungsgesellschaft‚ Wien, I., Tegetthoffstraße 7, Ausstellungstag 12. September 1937, Versicherungssumme alte österr. S 3000‚ neue österr. S 2000. Versicherungsbeginn 30. September 1933, Ablauf 30. September 1958, Versicherungsnehmer und Versicherter Leo Bornemann, Fürstenfeld. Bezugsberechtigt im Ablebensfall die Kinder des Versicherten Gerhart und Herwig Bornemann zu gleichen Teilen. Bezugsberechtigt im Erlebensfalle der Versicherte. Derzeitiger Wert der Urkunde S 810, auf Antrag des Leo Bornemann, Druckereiangestellten, Fürstenfeld‚ Hauptplatz 11, Steiermark (47 T 1079/47).
  64. ↑ Anton Durstmüller: 500 Jahre Druck in Österreich: Die österreichischen graphischen Gewerbe zwischen 1918 und 1982, Hauptverband der Graphischen Unternehmungen Österreichs, 1988, S. 532-534.
  65. ↑ Jan Zumr: 99. SS-Standarte. Vznik, organizace a činnost znojemského pluku Allgemeine-SS, in: STUDIE securitas imperii.
  66. ↑ Působil v celé řadě národnostních obranných spolcích (předseda bytového družstva „Bezpečný domov“, pomáhal s přeměnou Německého domu a působil v německé Radě Lidé na jižní Moravě, člen Ústředního výboru Německý dům, ředitel Sealsfieldovy školy, kurátor Jihomoravského muzea, zakladatel Sdružení moravských obchodníků a Německého divadelního spolku, zakladatel Sdružení pro místní historii, člen školní rady, člen německého Turnvereinu, člen Svazu Němců a člen německého Kulturního svazu.
  67. ↑ MZA Brno, Mimořádný lidový soud ve Znojmě, C 144, ka 51, Ls 66/47.
  68. ↑ Jan Zumr: 99. SS-Standarte. Vznik, organizace a činnost znojemského pluku Allgemeine-SS, in: STUDIE securitas imperii.
  69. ↑ Karel Koc: Obnovení a činnostorgánů bezpečnostiv pohraničí znojemského okresu(květen 1945–leden 1946), Sborník Archivu bezpečnostních složek 10, rok 2012, kapitola 4.
  70. ↑ https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=lvb&datum=19470503&query=%22Leo%22+%22Bornemann%22+%22Graz%22&ref=anno-search&seite=1
  71. ↑ Jan Zumr: 99. SS-Standarte. Vznik, organizace a činnost znojemského pluku Allgemeine-SS, in: STUDIE securitas imperii.
  72. ↑ Nie wieder Gau Wien und Niederdonau, s. 4: „Felix Bornemann (2.3.1894-27.11.1990). Wohnort: Regensburg, Berneckerstraße 12, Inhaber der Buchhandlung Fournier & Haberler seit 1.1.1924; Die Buchhandlung Fournier kam 1938 oder 1939 in den Besitz von Franz Wiche. Mitglied des Reichstags des Gaus Niederdonau, SS-Sturmbannführer 1918-1924, Hauptschriftleiter des Znaimer Tagblatts, 1918 Mitglied der DNSAP (Vorläufer der NSDAP) und zahlreicher völkischer Verbände und der SdP, mehrmals inhaftiert nach 1945: „Heimatkreisbetreuer“ aller in Westdeutschlandlebenden ehemaligen Umsiedler aus dem Kreis Znaim, Sudetendeutsche Landsmannschaft (BRD).“
  73. ↑ Martin Markel: Felix Bornemann v historické paměti aneb Konec sudetoněmecké národní historiografie? Sborník Státního okresního archivu Znojmo / Brno : Moravský zemský archiv v Brně, 2010 [vyd. 2011] Publikace Moravského zemského archivu v Brně, Státního okresního archivu Znojmo. ; 31. Ediční řada I. - Ročenky (sborníky). 210 s. : fotografie 978-80-86931-58-6. Sv. 25, (2010 [vyd. 2011]), s. 7-17
  74. ↑ Sudetenpost. Offizielles Organ der Sudetendeutschen Landsmannschaft in Österreich, 21. März 1974, s. 3: Arch. Bornemann, schon am 2. März 80 Jahre wurde, stammt aus Znaim. Nach Studium und Kriegsdienst leitete er mit seinem Bruder die väterlichen Betriebe, er war Schriftleiter beim Znaimer Tagblatt, Südmährischen Rundschau und Südmährischen Volkszeitung, und er wirkte vielfach im öffentlichen Leben seiner Vaterstadt. Nach harten Kerkerjahren unter den Tschechen war er ab 1956 sogleich wie für die Sache Landsleute tätig. Er gestaltete stets die vielbeachteten Heimatausstellungen, er war 1960 Mitbegründer des Dachverbandes Südmährer in Österreich, auf seine Initiative geht die Gründung Sealsfield Gesellschaft (Bornemann Geschäftsführer) zurück, 1970 wurde er zum Ehrenlandschaftsbetreuer gewählt, seit 1970 ist er Mitglied im Ostdeutschen Kulturrat in Bonn, um nur einige Leistungen zu würdigen wurde ihm als erstem Südmährer die Adalbert-Stifter-Medaille verliehen, und 1971 erhielt er den Südmährischen Kulturpreis. Auch die Landsleute in Österreich gratulieren den so beispielhaften Jubilaren aus Südmähren herzlich!
  75. ↑ https://portal.dnb.de/opac/showNextResultSite?currentResultId=auRef%3D130561630%26any&currentPosition=0
  76. ↑ Kubíček Jaromír: Bibliografie novin a časopisů na Moravě a ve Slezsku v letech 1918-1945, s. 270
Citováno z „https://cs.wikibooks.org/w/index.php?title=Dějiny_Korolup/Regionální_tisk&oldid=49009“