Dějiny Korolup/Poválečný vývoj obce Korolupy

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Dne 26. května 1946 proběhly v zemi volby do Ústavodárného Národního shromáždění – Československé parlamentní volby 1946. V Čechách a na Moravě získala jasnou převahu Komunistická strana, na Slovensku obsadila druhé místo. Komunistická strana se tak stala v celostátním měřítku nejsilnější stranou.[1][2] Výsledky těchto voleb v podstatě předznamenaly další politický vývoj v obci, který vyvrcholil celostátním komunistickým pučem v únoru 1948 a po přijetí nové ústavy 9. května 1948 započala KSČ likvidovat demokratický systém.[3][4]

Komunisté se na převzetí moci velmi dlouho připravovali. Po celé republice vznikaly Akční výbory Národní fronty, řízené přímo ministrem vnitra Václavem Noskem, které připravovaly (svojí agitací po obcích) komunistům podmínky pro převzetí moci. Dne 22. února 1948 se konal v režii komunistů sjezd závodních rad a závodních odborových organizací. Jednotky SNB obsadily všechny důležité objekty v Praze (rozhlas, tiskárny, nakladatelství, vydavatelství, redakce a sekretariáty konkurenčních politických stran). Byla ustavena ozbrojená složka KSČ – Lidové milice. To byl počátek pronásledování a zatýkání politických odpůrců. Od pondělí 23. února 1948 bylo možno vycestovat do zahraničí pouze na cestovní pas s výjezdní doložkou ministerstva vnitra, která se udělovala jen v naléhavých a odůvodněných případech.[pozn. 1][5]

StB hlavní nástroj politické moci[editovat]

V Jihlavě vznikla Obvodní oddělení Stb a ZOB/II hned v roce 1945.[pozn. 2] OStb Jihlava[pozn. 3] úzce spolupracovala s krajským tajemníkem Pavelkou na porevoluční politické situaci v kraji. V roce 1948 přistoupil Vratislav Jelínek k politickým čistkám v rámci Stb a propustil politicky nespolehlivé a nabral nové dělnické kádry. Zrušením zemského zřízení zákonem č. 280/1948 Sb. z roku 1948 vznikl na území Československa k 1. lednu 1949 nový státněsprávní útvar – Jihlavský kraj. Centrem kraje se stala Jihlava. Jihlavský kraj byl členěn do 13 okresů: jihlavského, třebíčského, žďárského, dačického, havlíčkobrodského, humpoleckého, kamenického, ledečského, moravskobudějovického, pacovského, pelhřimovského, třešťského a velkomeziříčského. Jihlavsko se řadilo k zemědělskému kraji s vysokým náboženským cítěním obyvatel. Zároveň s ustanovením Jihlavského kraje vznikla i Krajská úřadovna Stb Jihlava pod krycím názvem 520-A, její základy tvořilo Obvodní oddělení Stb Jihlava.[6][pozn. 4]

Velení Státní bezpečnosti (StB)[6]
Jméno Funkce
Josef Košacký 1945 prvním velitelem OStb Jihlava, vrchní kriminální komisař
Milan Moučka prvním velitelem OZO Jihlava
Vratislav Jelínek 1949 velení OStb Jihlava, 1949 krajský velitel KV-Stb Jihlava
Jiří Syrovátka 1952 krajský velitel KV-Stb Jihlava
Jiří Syrovátka 1954 krajský velitel KV-Stb a VB Jihlava
František Pohanka 1957 krajský velitel KS-MV Jihlava
Josef Dvořáček 1960 prvním náčelníkem vzniklého OO-MV Jihlava
Bohumil Pekárek 1952 prvním velitelem OStb Moravské Budějovice

Kolektivizace a založení družstva[editovat]

Ustavující schůze přípravného výboru JZD se konala v Korolupech 1. 11. 1949 a 3. 5. 1950 proběhla volba představenstva JZD. Do družstva vstoupilo 38 členů. K upevnění JZD a omezení vlivu vesnických boháčů vznikla na základě vládního nařízení z 11. prosince 1951 funkce místního tajemníka. Mělo jít o člověka zvenčí, který by se neostýchal tvrdších postupů a napomáhal socializaci vesnice. Jeho úkolem bylo tvrdě postupovat proti kulakům a dohlížet na plnění úkolů v zemědělské výrobě. Po 24. 8. 1950 započalo JZD s hospodářskou úpravou na JZD II. typu. Do JZD vstoupili pod nátlakem všichni obyvatelé Korolup a na jaře 1951 po finančním vyúčtování dvě třetiny opět vystoupili. V létě 1951 došlo ke společnému ustájení dobytka a tím k ukončení etapy přechodu na JZD III. typu.

Během padesátých let KSČ systematicky likvidovala a perzekvovala sedlácký stav a církev. Podle „směrnice tří ministrů“, kterou schválil Ústřední výbor Komunistické strany Československa (ÚV KSČ) měla Státní bezpečnost (StB) a prokurátoři využívat v kulackých kauzách více trestu zákazu pobytu, jež se měl týkat nejen odsouzeného, ale také jeho rodiny. Zákaz pobytu mohly vydávat soudy i národní výbory. Celý proces nesl název „Akce kulak“ a proběhl i v obci Korolupy.[7] Vládní nařízení dále zvyšovalo sedlákům povinnost dodávek o 10 % oproti ostatním zemědělcům. Místní národní výbor sestavil seznam „vesnických boháčů“. Později získal ONV v Moravských Budějovicích pravomoc „vesnickým boháčům“ daně až o 30 % navýšit.[pozn. 5][pozn. 6][8][pozn. 7]

Babice nástroj strachu a propagandy[editovat]

Do roku 1959 spadala obec Korolupy pod politický okres Moravské Budějovice a vývoj kolektivizace v obci byl taktéž ovlivněn vykonstruovaným případem v obci Babice. Ve dnech 12.–14. července 1951 proběhl v jihlavském dělnickém domě proces s občany Babic a okolí, kteří byli komunistickým státním soudem obviněni, že se podíleli na zastřelení tří funkcionářů KSČ dne 2. července 1951 v Babicích. Lidový soud vynesl 7 rozsudků smrti, v následných procesech dalších 5 rozsudků smrti a celkem odsoudil asi 200 lidí z okresů Moravské Budějovice a Znojmo. Průběh procesu komunisté vysílali rozhlasem a proces byl doprovázen, podobně jako soud s Miladou Horákovou, peticemi ze závodů a institucí, žádající nejpřísnější potrestání pro babické vrahy. Celý proces posloužil k zastrašeni soukromích zemědělců, kteří zatvrzele odmítali vstoupit do Jednotných zemědělských družstev a lidí hlásících se k římskokatolické církvi.[9][10]

Ukázkou cílené propagandy byl státní pohřeb se třemi zavražděnými funkcionáři (T. Kuchtík, J. Roupec, B. Netolička), který se konal dne 6. července 1951 na Stalinském náměstí v Moravských Budějovicích. Na náměstí se shromáždilo velké množství lidí společně se složkami SNB, Lidových milicí a vojska, dále Sboru dobrovolných hasičů, sokolové, zástupci škol a obcí z celého kraje. Pohřbu se zúčastnili i státní představitelé Václav Kopecký (ministr informací a osvěty), Gríša Spurný (náměstek ministra vnitra), Miroslav Holzbauer (vedoucí tajemník KV KSČ), František Hons (předseda KNV) a Jaroslav Svoboda (předseda ONV v Moravských Budějovicích).[11][12]

Hromadné vystupování z družstva[editovat]

V roce 1953 po smrti Stalina a Gottwalda a po květnové amnestii dochází vlivem politického uvolnění k hromadnému vystupování z násilně založeného a špatně hospodařícího družstva (1953, 1954 předseda JZD: František Čeloud národní správa čp. 3 – 4,39 ha).[13] JZD se rozpadala po celé republice a v pohraničí nedosahovala produkce výroby zdaleka hodnoty ve vnitrozemí. Ne každý člen, který družstvo, opustil se vracel k soukromému hospodaření, někteří v obci přecházeli do průmyslu, kde měli mnohem vyšší příjem. Členové JZD v obci trpěli nízkou životní úrovní. I když vystupování z družstev se v pohraničí stalo masovým jevem, většina družstevníků v Korolupech v JZD nakonec zůstala. Ani ne tak z přesvědčení, ale prostě proto, že samostatně hospodařit by nedokázali anebo na jakoukoli změnu už rezignovali. Šlo především o osídlence, kteří v družstvu viděli jedinou záchranu před úpadkem. V družstvu setrvávali i někteří zkušení hospodáři. Sice s kolektivizací nesouhlasili, ale uvědomovali, že jako soukromí rolníci by se stejně časem pod nátlakem režimu (vysoké povinné dodávky a daně, případně přidělení rezervní půdy) o pár let později museli nuceně vrátit.

Odpor slábne[editovat]

Rota v obci Uherčice byla součástí 4. bPS Znojmo (útvar 5688). Sídlila (od roku 1952) v zámku Uherčice, a to až do roku 1964, kdy se vojáci přestěhovali do nově blíže postavené roty Vratěnín k SH. Zámek postupně chátral a v 80. letech se ocitl až na pokraji zániku.
Cedule s oznámením hraničního pásma se nacházely po celém okolí obce

Odpor ke vstupu do JZD byl u novoosídlenců v pohraničních obcích o proti obcím ve vnitrozemí a severu okresu Moravské Budějovice výrazně slabší. Vstupem do JZD se totiž majitelům bývalého německého majetku naskytla příležitost zbavit se finančních závazků za přidělenou půdu. V roce 1956 se ve vládním usnesení konstatovalo: „Zastavuje se placení splátek za majetek vnesený do společného hospodaření a za půdu u těch členů JZD IV. typu a členů JZD III. typu, kde peněžní důchod družstva je rozdělován výhradně podle pracovních jednotek.“ Půdu v takovém případě předávali novopečení členové JZD Korolupy do bezplatného trvalého užívání družstva. Obnovením platební povinnosti KSČ zabránila pokusům o vystoupení z JZD. Všichni zemědělci, kteří i nadále odmítali vstoupit do JZD, měli splatit pohledávky nejpozději do 10 let.[pozn. 8]

Žalostné Sudety, dosídlování a neustálé dotování[editovat]

Situační zprávy Pohraniční stráže pro potřeby úřadu vlády v roce 1953 podávají žalostný obraz zanedbaného venkova. Československo podle politiky a ekonomiky Sovětského svazu investovalo do militarizace, těžkého průmyslu a nestíhalo finančně pokrýt požadavky pohraničního venkova. Sociální situace v obci se ještě více zhoršila po červnové měnové reformě. X. sjezd KSČ v polovině roku 1954 ve snaze čelit rostoucímu počtu odhlášek z JZD vyzýval k zesílení trestání „neplničů“ a „kulaků-sabotérů“. Komunistický režim opět zesílil štvavou propagandu. Nicméně pohraničí, které v této době připomínalo zemi zapomenutou Bohem, donutilo vládu připravit pro dosídlení řadu dotací a úlev.

Každý dosídlenec měl právo na přidělení domku či usedlosti za velmi nízkou přídělovou cenu a maximálně třinácti hektarů půdy, kterou ovšem musel vnést do družstva. Dosídlovací akce měly vést k obnově JZD. Pokud dosídlenec nevlastnil žádný dobytek, obdržel zdarma jednu krávu. Mohl žádat o úvěr u banky na nízký úrok, novomanželé dostávali nábytek v určité ceně a všem dosídlencům se hradily náklady spojené s přestěhováním. Stačilo vydržet v pohraničí nejméně tři roky. Podobné výhody mohli využít i soukromí zemědělci, ale jen pokud přesídlili do obce, kde nebylo JZD. Soukromí rolníci neměli právo na žádný mrtvý ani živý inventář a maximální úvěrová částka (do začátku) patnáct tisíc korun nestačila na vybavení, nákup osiv a výživu rodiny. Koncem roku 1954 vláda výhody rozšířila i na dosídlence do státních traktorových stanic, státních statků a na zemědělské odborníky do JZD. Vláda pro ně zavedla náborové příspěvky, mzdové vyrovnání a odlučné. Tyto výhody se později týkaly všech zemědělských dosídlenců a od roku 1956 i lesních dělníků a cestářů. Až do konce padesátých let se výhody měnily jen málo, systém zůstával stejný.[pozn. 8][pozn. 9][14][15][16][17][18][19][20][21][22]

Železná opona[editovat]

Jižní oblasti Jemnicka a tedy i obec Korolupy se dostaly na počátku padesátých let na desetiletí přímo do hraničního pásma. Do oblasti se nasunulo vojsko a pohraniční stráž. V těsné blízkosti obce tak vzniklo hraniční pásmo, do kterého byl povolen vstup pouze na speciální propustku. Tento úsek široký 4 až 10 km se stal pro obyvatele ČSSR nepřístupný. Na hraničním úseku u Vratěnína působila 1. rota PS Vratěnín 1. praporu 4. znojemské brigády (Pohraniční rota 4. bPS). Budova roty byla postavena v roce 1964, kdy se sem také nastěhovala rota ze zámku Uherčice (opuštění zámku k 31. 5. 1964).[pozn. 10]

Sestava pohraničních praporů a rot 4. brigády po organizační změně v červnu 1955
1. prapor Jemnice 2. prapor Vranov 3. prapor Znojmo 4. prapor Hrušovany 5. prapor Břeclav
1. rota Slavonice (typ 56) 6. rota Stálky (typ 47) 11. rota Podmolí (typ 56) 17. rota Dyjákovice (typ 56) 24. rota Valtice I (typ 56)
2. rota Slavětín (typ 56) 7. rota Šafov (typ 47) 12. rota Devět Mlýnů (typ 56) 18. rota Hevlín (typ 56) 25. rota Valtice II (typ 56)
3. rota Písečné (typ 56) 8. rota Kr. hájenka (typ 56) 13. rota Šatov (typ 56) 19. rota Hrabětice (typ 56) 26. rota Boří Dvůr (typ 56)
4. rota Rancířov (typ 56) 9. rota Čížov (typ 56) 14. rota Hatě (typ 56) 20. rota Novosedly (typ 56) 27. rota Poštorná (typ 56)
5. rota Uherčice (typ 56) 10. rota Lukov (typ 47) 15. rota Ječmeniště (typ 56) 21. rota Březí (typ 56) 28. rota Lány (typ 47)
16. rota Jaroslavice (typ 56) 22. rota Mikulov (typ 56) 29. rota Doubravka (typ 47)
23. rota Sedlec (typ 56) 30. rota Ruské Domky (typ 56)

Pomocníci pohraniční stráže[editovat]

Pomocníci pohraniční stráže (PPS) z řad civilního korolupského obyvatelstva dobrovolně spolupracovali s pohraničními rotami v místě svého bydliště. Svými informacemi pomáhali odhalit osoby, snažící se nějakým způsobem „narušit“ hraniční režim. Taktéž se podíleli na hraničních operacích a v neposlední řadě také na ochranně státního a družstevního majetku. Mezi stanovišti PS bylo vybudováno stálé polní telefonní spojení. Pomocníci PS byli vybaveni skládacími přenosnými mikrotelefony (pojítky), které mohli zapojit do telefonního vedení jednoduchými zástrčkami v prostorech střežení a podávat hlášení. Železná opona se na hranici budovala již od roku 1948. Železnou v pravém slova smyslu se stala až v letech 1952 a 1953. K dokonalému zabezpečení státních hranic bylo zavedeno v pásmu střežení PS elektrické zařízení k vedení proudu o vysokém napětí, které při taktickém využití s živými pohraničníky dopomohlo zabránit pronikání „všech nepřátelských živlů“ do ČSR a naopak. (Z rozkazu velitele Pohraniční a Vnitřní stráže č.90/1953)[23][pozn. 11] V blízkosti hraničního pásma se nesmělo pohybovat v noci, fotografovat a filmovat, provádět zeměměřičské práce, náčrtky krajiny, mapování a hlavně vést rozhovory s cizími státními příslušníky na státní hranici.

Socialistické budování[editovat]

Seznam vedoucích tajemníků a tajemníků krajských a okresních výborů strany, předsedů KKRK a OKR, ZO KSČ 1988[24]
Funkce Jméno
Vedoucí tajemník Zdeněk Rada (* 25.6.1938)
tajemník pro politickoorganizační práci Bohuslav Šmerda (* 14.8.1947)
tajemník pro ideologickou práci Jaroslav Blüml (* 7.1.1942)
tajemník pro průmysl Antonín Rychlík (* 5.1.1941)
tajemník pro zemědělství František Ján (* 9.12.1946)
předseda KKRK a OKRK KSČ (Krajská a Okresní kontrolní a revizní komise) Miloslav Nevrkla (* 3.7.1936)
předseda ZO KSČ (Základní organizace) Jaroslav Štěpnička

Špatný stav bytového fondu zůstával v obci dosti zřetelný. Politbyro ÚV KSČ v květnu 1957 rozhodlo o demolici opuštěných domů a rozvalin v hraničním pásmu (ne však z bezpečnostních důvodů), chyběly peníze na opravu a dosídlenci nepřibývali. Politické zdůvodnění znělo: „Ruiny jsou údajně dobře viditelné přes hranici, při návštěvách zahraničních turistů vyvolávají rozpačité až stísňující pocity, a tudíž nevytvářejí dobrý obraz o socialistickém Československu“. Protože se demolice v celém pohraničí táhly a MNV na ně v rozpočtu neměly finance, bourání se ujmula armáda a ministerstvo vnitra.[19]

Typizovaná výstavba[editovat]

Legitimace KSČ - jinak nazývaná také rudá knížka. Její vlastník - člen KSČ - patřil ke kastě privilegovaných. Rudý průkaz člena KSČ přinášel normálnímu člověku značné výhody. Občan bez vyššího vzdělání nebo jen vyučený dělník mohl zastávat post ředitele významné státní instituce nebo podniku či se mohl stát tzv. "papalášem" (třeba tajemník krajského výboru KSČ). Děti rodičů bez členství v KSČ se jen velmi těžce dostávaly na studium středních a vysokých škol. Na venkově byla například rudá knížka nezbytná k povolení držet loveckou zbraň a stát se tak členem mysliveckého sdružení. V pohraničním pásmu označovala spolehlivé a prověřené obyvatelstvo.

Postupně v krajině kolem Korolup chátraly a zanikaly kapličky, křížky, sochy a další prvky, které po staletí utvářely její duchovní charakter. Zničené budovy částečně nahrazovala od roku 1960 zvýhodněná družstevní i státní výstavba. Tak i v Korolupech vznikly typizované sídlištní prvky budov nebo typizované stavby vilového charakteru typu Šumperák, které hrubým způsobem narušily tvář obce. Období od roku 1960 až 1980 lze charakterizovat jako dobu výrazných stavebních proměn socialistické obce Korolupy. Konsolidace zemědělství zajistila finanční krytí a lepší zásobování stavebním materiálem. To umožnilo zahájení hromadné přestavby i nové výstavby v obci.[19]

Při úpravách domu byla obnova fasád spojená s výměnou oken na tří i čtyřdílná. Nejhrubší závadou byla ovšem břizolitová omítka v šedém tónu (někde se snaha o výtvarné odlišení domu soustředila na ornamenty nebo stylizované květinové motivy, provedené v cementové omítce sgrafitovou technikou. Projekty vznikaly na okresním projektovém pracovišti ve Znojmě a byly určeny pro zaměstnance Strojní a traktorová stanice a Jednotného zemědělského družstva. V 70. a 80. letech se rozmohla typizovaná výroba panelových dřevostaveb, která zasáhla i Korolupy. Jihomoravské dřevařské závody, n. p., Brno – závod Uherčice se specializoval na objekty občanské vybavenosti, zařízení staveniště, zahradní besídky, systémy STAMO, příhradové vazníky, lepené nosníky s PDP stojinou a kusovou ruční výrobu. Závod lifroval do celého okolí dřevostavby určené pro bydlení, tedy rodinné domy a bytové domy, ale i stavby občanské vybavenosti jako školky, školy a prodejny. (řadové domy TL 70, prodejna P3 systém TL, RD STAMO 61 aj.)[25]

Slučování družstev[editovat]

Celostátně uskutečněný převod zemědělské techniky a mechanizace ze státních traktorových stanic do JZD zatížil družstvo dluhy. Ekonomické potíže družstva nakonec KSČ vyřešila likvidací JZD a jeho převodem do státního statku. V roce 1974 došlo ke sloučení JZD Oslnovice a JZD Korolupy.[26] V roce 1976 s JZD Starý Petřín pod názvem JZD Pokrok. V roce 1982 převzal komplex Státní statek Lesná. Státní statek Lesná působil od roku 1960 a vyčlenil se z okrajových částí Státních statků Znojmo a Jaroměřice nad Rokytnou, tvořený obcemi Vranov nad Dyjí, Štítary, Uherčice, Vysočany a Zálesí. V roce 1962 se do statku připojila jednotná zemědělská družstva Šumná, Vratěnín, Stálky, Lančov, Podhradí nad Dyjí a Podmyče.[27] V roce 1964 převzal statek JZD Lubnice a v roce 1965 dříve sloučená JZD Bítov-Chvalatice-Zblovice. Začleněním JZD Pokrok Starý Petřín se stal Státní statek Lesná jediným zemědělským podnikem v západní části okresu Znojmo. V roce 1984 zaměstnával 1 076 zaměstnanců. Členové družstva nejvíce záviděli pracovníkům státních statků jejich o něco vyšší životní úroveň. Sociální situace družstevníků se přechodem do státního statku zlepšila. Disponovali nyní jako ostatní státní zaměstnanci pevným platem a všemi sociálními výhodami (za ztrátu záhumenku). Kolektivizace a násilné nahánění do JZD i v Korolupech skončilo nezdarem.[28][29]

Zestátnění matrik a zánik MNV v Korolupech[editovat]

Tržní městečko Vratěnín si zachovávalo i po ukončení druhé světové války a odsunu německého obyvatelstva úlohu střediska pohraničních obcí, zejména pro Uherčice, Korolupy, Lubnici a Mešovice. Církevní matriční úřady v obcích Vratěnín, Lubnice a Korolupy zanikly v podstatě (až na krátké poválečné intermeco) již po odstoupení pohraničního území a to na základě říšského matričního zákona (Personenstandsgesetz), který vstoupil v župě Dolní Podunají (Gau Niederdonau) v platnost 1. ledna 1939.[30] V župě vzniklo na 600 obvodních matričních okresů. Matriční okres (Standesamtsbezirk) Vratěnín pro obce: Uherčice, Korolupy, Lubnice, Vratěnín a Mešovice s matričním úřadem ve Vratěníně vedl knihu narození, knihu manželství a knihu úmrtí (Geburten-, Sterbe- und Heiratsmatriken). Obvodní matriční úřad sestával z jednoho matr. úředníka (Standesbeamter) a jeho zástupce (Stellvertreter).[31] Církevní matriky mohly být nadále vedeny pouze jako doplňující.

Svoz církevních matrik[editovat]

Dne 7. 12. 1949 se Národní shromáždění republiky Československé usneslo na tzv. matričním zákoně č. 268/1949 Sb., jímž byla církevní matriční agenda zestátněna a dne 29. 12. 1949 pověřilo MV ČSR vedením matrik národní výbory. Na základě §9 mohl krajský národní výbor sdružit dva nebo více místních národních výborů k vedení matrik; v takovém případě vedl matriky pro každou obec odděleně jeden ze sdružených místních národních výborů určený k tomu krajským národním výborem. Krajským národním výborem v Jihlavě tak byla sdružená matriční agenda pro okolní obce ponechána při MNV ve Vratěníně.

V květnu roku 1951 sestavil vedoucí Krajského archivu v Telči PhDr. Vladimír Voldán, CSc.[32] seznam far pro evidenci matrik. V době od 16. března do 22. dubna 1952 byly svezeny matriky ONV (Dačice, Havlíčkův Brod, Humpolec, Jihlava, Kamenice nad Lipou, Ledeč nad Sázavou, Moravské Budějovice, Pacov, Pelhřimov, Třebíč, Třešť, Velké Meziříčí, Žďár nad Sázavou) do Krajského archivu v Telči. Do Brna byl jihomoravský díl matrik (939 matrik) převezen před 29. říjnem 1962 (doplněny roku 1970 a 1972).[33]

Budování železné opony[editovat]

Na moravském úseku státní hranice s Rakouskem došlo rozkazem velitele PS čj. Rd-002764/1-50 z 30. prosince 1950 v lednu 1951 ke zřízení pohraničního oddílu se 4 prapory – v Jemnici, Znojmě, Hrušovanech nad Jevišovkou a Břeclavi. Tímto okamžikem započal zásadní zásah do života pohraničního obyvatelstva, který do budoucna vyřešil i jistou rivalitu o získání statutu střediska pohraničí mezi Vratěnínem a Uherčicemi. V květnu 1951 se přesunula 4. rota PS z Podhradí do Uherčic (i když zámek využívala z části již od prosince 1950 a to s kapacitou posádky asi 200 mužů), 5. rota ze Šafova do Stálek a další sídlila v Rancířově. Rokem 1951 je datován také vznik Pohraničního a Zakázaného pásma. Pohraniční pásmo sahalo od státní hranice 2 - 6 km do vnitrozemí (popřípadě až 12 km) a Zakázané do 2 km, kam místní občané mohli jen na propustku a v doprovodu PS. V letech 1951 - 1955 se také započalo s výstavbou ženijně-technického zabezpečení státní hranice. Po výstavbě nové budovy a devastaci uherčického zámku se rota přesunula přímo na hranici k Vratěnínu, kde byla vyhlášena též stavební uzávěra a další rozvoj obce zpečetěn.

Integrace místních národních výborů[editovat]

Na základě usnesení plenárního zasedání ONV Znojmo č. XXI-57/01 ze dne 27. 04. 1976 byl s platností ode dne vyhlášení voleb (22. a 23. říjen 1976) od 01. 04. 1976 v obci Uherčice zřízen společný MNV pro obce: Korolupy, Lubnice, Uherčice se sídlem v Uherčicích. Předsedou MNV Uherčice se po volbách stal Ladislav Tesař. MNV pro sloučené obce sestával z 23 poslanců. Za obec Korolupy byli zvoleni poslanci: Dostálová Jana, Daniel Karel, Štěpnička Jaroslav, Vávra Antonín, Smrčka Stanislav, Honzák František, Brož Antonín.[34][35] Pro obec Korolupy zřídil MNV Uherčice občanský výbor se členy: Dostálová Jana, Štěpnička Jaroslav, Vávra Antonín, Křivan Miroslav a Hanek František.

Usnesením plenárního zasedání ONV Znojmo č. XIX-503/16 ze dne 24. 04. 1980 bylo schváleno s platností od 01. 07. 1980 zřízení společného MNV pro obce: Korolupy, Lubnice, Uherčice, Vratěnín se sídlem v obci Uherčice. Dne 27. dubna 1982 odsouhlasila Česká národní rada novelu zákona o národních výborech (zákon č. 49/1982 Sb.), kdy na návrh okresního národního výboru mohl krajský národní výbor určit obec „střediskovou obec”, ve které pak působil místní národní výbor s rozšířenou působností. V roce 1982 v souvislosti se snahou o posílení pravomocí byla na místní národní výbory přenesena řada agend z okresních národních výborů. Od 01. 01. 1986 byl zřízen nový matriční obvod se sídlem v Uherčicích: Uherčice, Korolupy, Lubnice, Vratěnín.[36][37]

Socialistické školství[editovat]

Po roce 1945 začala jednotřídní česká škola fungovat v budově původní německé školy (zapsaných žáků 45, do měšťanky odešlo 13 žáků). Vzhledem k tomu, že 2. 4. 1946 došlo k druhému odsunu Němců, odešlo ze školy 11 německých žáků. Na škole zůstaly děti českých novousedlíků a děti ze smíšených nebo českých manželství starousedlíků. Osmiletou školní docházku změnil zákon o jednotné škole z roku 1948, který prodloužil školní docházku na devět roků a současně s tím i pozměnil celou strukturu školského systému.[38] Nová „Jednotná škola“ měla sjednotit požadavky na stejně staré žáky, na něž měly být dosud kladeny různě vysoké nároky (gymnázia, reálky, měšťanky). Jednotřídní školou se stala zase od roku 1949-1952. Dvě třídy musely být otevřeny od roku 1952-1963, kdy byla škola v Lubnici a ve Vratěníně rozhodnutím ÚV KSČ zrušena.[pozn. 12]

Na základě zákona z roku 1953 se stala škola opět osmiletkou. Zákon rozpracovával usnesení sekretariátu ÚV KSČ, které vyžadovalo, aby byla vytvořena nová struktura školství (maximálně připodobněná struktuře sovětského školství) a současně aby nově vytvořený systém „respektoval nové potřeby národního hospodářství“. Obecné a měšťanské školy byly nahrazeny osmiletými základními školami. Žáci je ukončovali závěrečnými zkouškami (ze dvou povinných a jednoho výběrového předmětu). Úplně zrušena byla gymnázia, která nahradily jedenáctileté střední školy se všeobecným středním vzděláním. Ve školním roce 1953/54 končili na základní škole žáci dvou ročníků. Žáci dřívějších 8. ročníků měli na svém vysvědčení uvedeno, že je „rovnocenné s vysvědčením budoucí osmileté školy“ a mohli buď pokračovat ve studiu v deváté třídě nové jedenáctiletky nebo mohli být přijati do učilišť státních pracovních záloh, ale mohli také zůstat na své původní škole a tam absolvovat jednoroční učební kurz (JUK).

K prodloužení povinné školní docházky na devět roků došlo znovu zákonem z prosince 1960. Byly zřízeny základní devítileté školy a na ně navazující střední všeobecně vzdělávací školy (na doporučení sjezdu KSČ měla mít do roku 1970 „převážná většina mládeže“ úplné středoškolské vzdělání). Tímto byla zprovozněna znovu škola v Lubnici a škola v obci po úbytku žáků vyučovala od roku 1963 opět jako jednotřídní. Poslední předlistopadové změny vycházely znovu z materiálu ÚV KSČ z července 1973. KSČ počítala s uceleným dvanáctiletým vzdělávacím cyklem a zavedla desetileté vzdělávání. Současně ale zákon zkracoval dosavadní devítiletou základní školou na osm roků (první stupeň byl zkrácen na čtyři roky). Všichni žáci pak museli dokončovat povinnou školní docházku na některé střední škole, přičemž střední odborná učiliště[pozn. 13] byla prohlášena za hlavní proud středního školství.

Cílem této tzv. „nové koncepce“ mělo být vybudování všeobecně vzdělávací polytechnické desetileté střední školy, tak jako v ostatních zemích pod diktátem Sovětského svazu. Zákone o nové koncepci školství zasadil české škole v obci poslední ránu. Vládním usnesením o rušení malotřídních škol byla v roce 1977 ZDŠ v Korolupech zrušena. Žáci 1. - 3. ročníku začali dojíždět do školy v Uherčicích a žáci 4. - 9. ročníku do Lubnice. V budově školy vybudovalo JZD družstevní jídelnu a po „sametové revoluci“ budovu zastupitelstvo obce prodalo k průmyslovým účelům.[pozn. 14]

Myslivecké sdružení[editovat]

V roce 1947 vydalo Národní shromáždění zákon o myslivosti[1], který myslivost zpřístupnil široké veřejnosti. Zároveň také stanovil povinné členství v jednotné myslivecké organizaci. Držení a používání zbraně komunisté v roce 1949 rozšířili zákonem o zbraních a střelivu.[2] I když bylo právo držení a nošení zbraně zachováno, státní orgány dostaly instrukce, komu ho lze povolit a komu ne. Např. v roce 1962 byla k tomuto účelu vydána tajná směrnice Ministerstva vnitra. Povolení a tzv. zbrojní pas byl zcela na libovůli SNB. Zákon o myslivosti z roku 1962 č. 23/1962 zajistil právo myslivosti (odloučením od vlastnictví pozemku) státním podnikům jako byly státní lesy, státní statky a JZD. Ty pak za úplatu dovolovaly mysliveckým sdružením pozemky používat. Jisté uvolnění nastalo až po roce 1983 zákonem 147/1983, což pravděpodobně mělo souvislost s rozvojem myslivosti a sportovní střelby (Svazarm). Udělit zbrojní pas však stále mohly jen orgány SNB, samozřejmě s dodatkem, že to musí být ve „veřejném zájmu“. Myslivecké sdružení v Uherčicích fungovalo pod Okresním mysliveckým sdružením Znojmo. Myslivci byli z valné části členy KSČ a po většinou pracovali u státních lesů nebo v JZD, později státním statku Lesná. V mysliveckém sdružení byli organizováni i myslivci Korolup. V každém případě se jednalo o prověřené a podle vzoru KSČ spolehlivé občany.[39]

Výdobytky socialismu[editovat]

Akce Z – práce vykonaná v době pracovního volna a zdarma – využívaná pro budování socialismu

Socialistické stavby a adaptace:

  • areál JZD s velkokapacitním seníkem
  • Strojní traktorová stanice z konfiskovaného zemědělského závodu „kulaka“ (rodina Tříletý)
  • 1967 obecní sál (ještě v roce 2014 bez pitné vody) – požární zbrojnice přemístěna
  • budova čp. 94 (na parcele č. 15 nyní č. 120) – požární zbrojnice
  • obecní prádelna „Waschstatt“ prodána soukromému majiteli na čp. 21 (parcela 11/2 a 11/)
  • obecní rybníček „Schweme“ (požární nádrž) před sálem zavezen – vybudován park s jehličnany a růžemi v pěticípé hvězdě
  • adaptace obecní kovárny – klubovna Svazu chovatelů drobného zvířectva
  • budova školy rekonstruována a po roce 1977 zrušena – adaptována na družstevní jídelnu
  • služební dům pro učitelku MŠ
  • adaptace veřejné obecní váhy – vybudována autobusová zastávka
  • demolice kuželny a hospodářských budov u hostince (sklep ke skladování ledu adaptován na jímku) – adaptace na sklad a zásobovací rampu
  • jednotná stoková síť – jediná stoka pro odvádění splašků i srážkové vody svedená k říčce Blatnici
  • typizovaná dřevostavba MNV (bez napojení na pitnou vodu a kanalizaci)
  • rekonstrukce MŠ a rozvod ústředního topení
  • typizovaná řadová zástavba (čp. 78, 79, 80, 81, 82, 83 a čp. 86, 87, 88, 89, 90)
  • pomník hrdinům 1. světové války – odstraněna deska se jmény hrdinů a zničena, osásázení jehličnany
  • devastace a demolice stodol, hospodářských budov a několika zemědělských objektů

Od konce padesátých bylo možné v obci sledovat některé pozitivní změny v infrastruktuře, službách, školství a v celkové životní úrovni obyvatel. I když se v těsné blízkosti obce podařilo vybudovat vodní nádrž Vranovské přehrady již za první republiky, kohoutkem z veřejného vodovodu si obyvatelé nemohli otočit ještě v roce 2014 a jímky s načerno vybudovaným přepadem vytékaly kanalizací do potoka. Jemnicko sice oživilo několik nových podniků, bohužel situace v obci po odsunu německého obyvatelstva dosáhla takové míry, že s vnitrozemím nemohla obec v žádném případě udržet krok. Problémy se objevovaly stále ve službách, kvalitním zásobování, ve veřejné dopravě a především v kultuře, která se omezila na oslavy politických výročí a schůzování. Tradiční lidová kultura nabrala úpadkovou podobu a nakonec jediným kulturním zařízením se stal hostinec s pravidelnou konzumací alkoholu. Podstatnou část německého zkonfiskovaného majetku KSČ jednoduše prohospodařila. Padesátá léta se podepsala na odrovnání venkovské inteligence i soukromého sektoru a socializací v dalších letech se v obci projevil kulturní a duchovní úpadek. Vysídlené pohraničí zůstane ještě dlouho tou nejhorší vizitkou politiky Komunistické strany Československa a vlády dělníků a rolníků.

Odkazy[editovat]

Poznámky[editovat]

  1. Počátkem února 1948 rozhodl Ústřední výbor KSČ, aby v závodech byly zřizovány strážní oddíly složené výhradně z členů KSČ a jejich sympatizantů. Tyto ozbrojené skupinky se pak staly zárodkem Lidových milicí. Vyzbrojení Lidových milicí zajistil komunistický ministr vnitra Václav Nosek, když 23. února 1948 jim bylo na jeho pokyn dovezeno 10000 pušek a 2000 samopalů. Existence Lidových milicí se neopírala o žádné ustanovení v zákonech, vycházela pouze s usnesení vydaných ÚV KSČ.
  2. Citace - Zemský odbor bezpečnosti, ZOB byl nově zřízená bezpečnostní složka založená výnosem předsedy ZNV 20. října 1945 jako řídící orgán pro vnitřní národní bezpečnost. ZOB se skládaly ze čtyř sekcí - ZOB I. vnitro, ZOB II. zpravodajská služba, ZOB III. právní a správní úsek, ZOB IV. dopravní sekce. ZOB/II - Tento zpravodajský sektor zemských odborů bezpečnosti neměl výkonnou pravomoc. Informace, které získal zpravodajskou cestou, předával do rukou Stb a v případě informací zajímavých pro politický boj i Ústřednímu výboru KSČ. Po celou dobu své krátké existence tato skupina překračovala své zákonem stanovené pravomoci, například vyšetřovala bývalé příslušníky nacistického bezpečnostního aparátu, byť k této činnosti neměla pravomoc. Po výkonné stránce spolupracovala s OStb, které žádala o zatčení konkrétních osob, zahájení vyšetřování, nebo na jejich půdě prováděla výslechy za přítomnosti zpravodajského orgánu Stb. 15.dubna 1947 došlo k reorganizaci politického zpravodajství, v rámci které došlo i k přebudování struktury ZOB/II, byla zrušena stávající oddělení zpravodajských centrál a namísto nich vznikl operativní sektor MV. 11.července 1947 byl přijat zákon 149/47 Sb., v rámci kterého byl vytvořen jednotný Sbor národní bezpečnosti. Národně socialistické strany ale během připomínkování zákona prosadily omezení existence ZOB do 31.12.1947. Tyto a další snahy o omezení vlivu KSČ v ZOBu vedly k přijetí návrhu Štěpána Plačka o začlenění nižších složek ZOB/II do tzv. Referátů „Z“ působících u přednostů OStb. Díky tomuto sloučení se KSČ povedlo to, o co usilovala po celou dobu, ovládnutí Stb a dosazení svých dělnických kádrů do řad Stb, kteří neměli možnost proniknout do Státní tajné bezpečnosti běžnou cestou, ať už kvůli svým zkušenostem, nebo vzdělání. Hlavním velitelstvím ZOB/II byl odbor Z MV, později VII. odbor MV, kterému podléhaly ZNV v Praze, Brně a v Ostravě. Ta byla přímými nadřízenými ZOB/II. Centrály ZOB/II byly v českých zemích zřízeny pouze tři, jim podléhaly OZO, popřípadě v některých okresech byly zřízeny ještě OZPO. Tyto úřadovny byly slabě personálně obsazeny, některé dokonce neměly zřízeny ani vlastní pracoviště a pracovníci byli nuceni svoji práci vykonávat u sebe v bytech nad rámec svého civilního povolání, většinou byla OZO obsazena třemi až čtyřmi pracovníky, OZPO dokonce pouze jedním. Rodinný stav, stranická příslušnost a jména se u ZOB/II přísně střežila kvůli konspiračním metodám, které praktikovala. Tato situace se řešila u ZOB/II Brno tak, že byla utvořena zvláštní samostatná organizace KSČ napojená přímo na Krajský výbor KSČ v Brně a příslušníci ZOB/II vůbec nebyli vedeni v oblastních organizacích. Hubert Ondra - Sonda do vývoje Státní bezpečnosti v Jihlavském kraji v letech 1948-1960
  3. Citace - Již v roce 1945 bylo v Jihlavě založeno Obvodní oddělení Stb i ZOB/II, obě složky spadaly pod brněnská velitelství. Prvním velitelem OStb Jihlava se stal vrchní kriminální komisař Josef Košacký (*1906), prvním velitelem OZO Jihlava se stal Milan Moučka. Později byl nahrazen Vratislavem Jelínkem, který se stal po sloučení StB a ZOB/II velitelem referátu „Z“ a zároveň zástupcem velitele Stb Josefa Košackého. Začátkem roku 1948 byl vydán Jindřichem Veselým, velitelem III/A MV, příkaz k šetření o personálním obsazení a politické příslušnosti velitelů Stb, který měl být splněn do 15. února. OStb Jihlava úzce spolupracovala a napomáhala krajskému politickému tajemníku Pavelkovi zvládnout porevoluční politickou situaci v kraji. V dubnu 1948 byl Vratislav Jelínek oficiálně pověřen velením OStb Jihlava, po svém jmenování přistoupil k politickým čistkám v rámci Stb, propuštěním politicky nespolehlivých a náborem nových dělnických kádrů. 25. března zákonem 33/1948 Sb. byla obnovena činnost tzv. Lidových soudů, v březnu 1948 byla obnovena činnost osvětových komisí, které byly zrušeny na nátlak národních socialistů na podzim 1947. Komunistická strana zahájila prověrku všech svých členů, na základě, které přišli někteří pracovníci Státní bezpečnosti o své členství v KSČ, ale je nutné poznamenat, že i po ztrátě svého členství nebyli propuštěni z řad Stb. V roce 1948 mělo OStb Jihlava 59 zaměstnanců včetně dvou kancelářských sil, jednoho přednosty, šesti exponovaných orgánů a dvou pracovníků v podatelně. OStb Jihlava spravovalo 5 politických okresů a mělo jednu pobočku v Dačicích. Na jihlavském oddělení pracoval velice mladý kolektiv včetně nejvyššího vedení OStb Jihlava. Sám oblastní velitel měl pouze 27 let a dva roky, osm měsíců praxe v oboru. In: Hubert Ondra - Sonda do vývoje Státní bezpečnosti v Jihlavském kraji v letech 1948-1960
  4. Stb se potýkala i na velitelských postech s velmi nízkým vzděláním a teprve v roce 1957 všichni její příslušníci dosáhli vzdělání na úrovni bývalé osmiletky, což ale neodstranilo problémy, které byly s jejich nízkým vzděláním spojeny.
  5. § 159 (1) Nejvyšší přípustná výměra půdy, která smí být v soukromém vlastnictví jednotlivce nebo spoluvlastníků nebo společně hospodařící rodiny, je 50 hektarů. http://www.psp.cz/docs/texts/ constitution_1948.html., Zemědělec s výměrou nad 20 ha zaplatil oproti drobnějšímu hospodářství o 213% více. Rokosová, Šárka: Administrativní opatření, s. 158.
  6. Znění § 36: Sabotáž, (1) Kdo neplní nebo poruší povinnost vyplývající z jeho veřejné funkce, úřadu, služby, povolání nebo zaměstnání nebo plnění takové povinnosti obchází v úmyslu mařiti nebo ztížiti provádění nebo plnění jednotného hospodářského plánu, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, pro zločin těžkým žalářem od jednoho roku do pěti let.(2) Těžkým žalářem od pěti do deseti let bude viník potrestán; a) dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 za branné pohotovosti státu nebo v době ozbrojeného napadení republiky, b) dopustí-li se takového činu jako člen spolčení k hospodářské sabotáži, c) bylo-li zmařeno nebo ztíženo provádění nebo plnění jednotného hospodářského plánu v podstatném úseku, nebo je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost. Schváleno (Vydáno): 06.10.1948 Účinnost od: 24.10.1948., http://spcp.prf.cuni.cz/lex/231-48.doc
  7. zákon č. 125/1927 a dekret ze dne 1.října 1945 č. 88/1945 Sb. Jech, Karel: Soumrak, s. 73., Dekret presidenta republiky ze dne 19. května 1945 o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů. § 3 Národní správa budiž zavedena do všech podniků (závodů) i do všech majetkových podstat, kde toho vyžaduje plynulý chod výroby a hospodářského života, zejména v závodech, podnicích a majetkových podstatách opuštěných nebo takových, které jsou v držbě, správě, nájmu nebo pachtu osob státně nespolehlivých. http://www.psp.cz/docs/laws/dek/51945.html
  8. 8,0 8,1 Již koncem roku 1949 ministr zemědělství doporučoval zbavit osídlence povinnosti platit za přidělenou půdu za předpokladu, že ji převedou do JZD. Viz NA Praha, f. MZ-S, 1945–1960, k. 371, str. 191. Problémy zemědělství v pohraničí, s. 3–6. Tamtéž, f. MZ-kolegium, 1949–1962, k. 36, str. 302. Schůze kolegia str. 287 z roku 1952. Návrh směrnic o poskytování výhod pro JZD v pohraničí z 30. října 1952.
  9. (1955, 1956, 1957 předseda JZD: Jan Mátl) a v roce 1957 je tak zaznamenán hromadný vstup do JZD (1958, 1959, 1960 předseda JZD: J. Simonides). V červenci 1960 prezident Antonín Novotný slavnostně vyhlásil vítězství socialismu v Československu.
  10. Od dubna 1950 byla OSH prováděna vojáky ZVS. Personální samostatnost byla zajištěna pravidelným doplňováním stavů odvedenci. Vzhledem k tomu, že pro službu na hranicích bylo vyžadováno silné prostranické myšlení, byli do služby k PS často zařazováni odvedenci, u nichž byl předpoklad ztotožnění se s režimem, tedy kandidáti či členové KSČ, svazáčtí funkcionáři a jiní angažovaní a „politicky spolehliví“ jedinci.
  11. Propustka s razítkem "Vstup do hraničního povolen" do tzv. zakázaného pásma.
  12. Obec Vratěnín byla nyní již vedena jako zániková se stavební uzávěrou.
  13. Na některých byly nově zavedeny i maturity, protože bylo „politicky neúnosné, aby se mladá generace dělnické třídy nemohla ucházet o vysokoškolské vzdělání“, pro které byla maturita nezbytnou podmínkou.
  14. V současnosti je majitelem budovy a pozemku: Zámečnictví Dejmková, Korolupy 32, 67107.

Reference[editovat]

  1. Volby 1946 - vítězství KSČ a odsun Němců
  2. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha : Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 468. (česky)
  3. Kolektivizace venkova v Československu [online]. www.ustrcr.cz, [cit. 2013-03-14]. Dostupné online. (česky)
  4. Růžička, Miloslav: Vyhnanci : akce "Kulak" : zločin proti lidskosti!, 2008-2011
  5. Komunistická strana Československa. Okresní výbor (Moravské Budějovice, Česko) Zpráva ke IV. okresní konferenci KSČ v Mor. Budějovicích / Komunistická strana Československa. Okresní výbor. Moravské Budějovice Mor. Budějovice : nákl. vl., 1949
  6. 6,0 6,1 Hubert Ondra: Historický ústav, Masarykova univerzita Filozofická fakulta, Sonda do vývoje Státní bezpečnosti v Jihlavském kraji v letech 1948–1960, Brno 2011
  7. Dokumenty - represe [online]. www.ustrcr.cz, [cit. 2013-03-14]. Dostupné online. (česky)
  8. Stehlík, Michal: Jihlavský kraj a proces kolektivizace 1948-1960. In Dačický vlastivědný sborník IV. Dačice 2007, s. 211.
  9. Janoušek, Pavel: Případ Babice. In: Komunismus na Vysočině, Stalo se v době nesvobody a třídní nenávisti III, Jihlava 2001
  10. Dálnopis Slánského krajským výborům do rukou vedoucích tajemníků ze dne 5. července 1951. Jech, s. 187.
  11. NAVARA, Luděk – KASÁČEK, Miroslav: Mlynáři od Babic – nová fakta o osudovém dramatu padesátých let. Brno, Host, 2008, ISBN : 978-80-7294-281-7
  12. Kaplan, Karel - Paleček, Pavel: Komunistický režim a politické procesy v Československu. Brno, 2001
  13. Diskriminace "vesnických boháčů" [online]. www.ustrcr.cz, [cit. 2013-03-14]. Dostupné online. (česky)
  14. Represe a diskriminace [online]. www.ustrcr.cz, [cit. 2013-03-14]. Dostupné online. (česky)
  15. Sociální zákony pro zvýhodnění družstevníků
  16. Zapomenutý kraj
  17. Rozpočtová skladba 1986
  18. METODICKÉ POKYNY ZE DNE 10.8.1966 PRO VYPRACOVÁNÍ NÁVRHU STÁTNÍHO PROVÁDĚCÍHO PLÁNU A STÁTNÍHO ROZPOČTU NA ROK 1967 20.9.1966 | Sbírka: 69/1966 Sb. | Částka: 26/1966
  19. 19,0 19,1 19,2 David Kovařík: Demoliční akce v pohraničí v letech 1945–1960, Disertační práce, Brno 2009
  20. Zákon o sociálním zabezpečení družstevních rolníků
  21. Deset základních lží o komunismu
  22. Opatření k obnově a rozvoji pohraničních oblastí České republiky po Sametové revoluci 1993
  23. dokumentace usmrcených na státní hranici [online]. www.ustrcr.cz, [cit. 2013-03-14]. Dostupné online. (česky)
  24. Seznam vedoucích tajemníků a tajemníků krajských a okresních výborů strany, předsedů KKRK a OKR duben – květen 1988 | Ústav pro studium totalitních režimů
  25. Panelové dřevostavby v reálném socialismu
  26. Státní okresní archiv Znojmo. Jednotné zemědělské družstvo Korolupy. Usnesením členské schůze ze dne 6. 11. 1973 a se souhlasem rady ONV ve Znojmě ze dne 18. 7. 1974 bylo schváleno sloučení Jednotného zemědělského družstva Oslnovice s Jednotným zemědělským družstvem Korolupy jako družstvem přejímajícím - usnesením členské schůze sloučených družstev ze dne 7. 2. 1974 schválených ONV ve Znojmě ze dne 18. 7. 1974 byl název družstva změněn na: Jednotné zemědělské družstvo Korolupy-Oslnovice se sídlem v Korolupech - usnesením členské schůze ze dne 9. 9. 1975 a se souhlasem rady ONV ve Znojmě ze dne 22. 4. 1976 (č.j. zem. 702/203/3/1976 ze dne 30. 04. 1976) bylo Jednotné zemědělské družstvo Korolupy-Oslnovice sloučeno s Jednotným zemědělským družstvem "Pokrok" ve Starém Petříně.
  27. Moravský zemský archiv v Brně, Státní statek Lesná, n. p. 1960-1996
  28. Hlavní zásady nových zákonů připravených ministerstvem zemědělství, 1946.
  29. Pšeničková, J.-Juněcová, J.: Zemědělské družstevnictví, Kolektivizace zemědělství, Vznik JZD 1948-1949.
  30. ALEX: Gesetzblatt für das Land Österreich 1938-1940, 1938
  31. Kundmachung des Reichsstatthalters in Österreich, wodurch die Verordnung über die Einführung des deutschen Personenstandsrechts im Lande Österreich vom 2. Juli 1938 bekanntgemacht wird: ALEX: Gesetzblatt für das Land Österreich 1938-1940, 1938, s. 1019
  32. PhDr. Vladimír Voldán, CSc. (* 22.11.1921 Náměšť nad Oslavou – † 24.1.1982 Brno), archivář, historik, gymnázium v Třebíči (1940 maturita), 1945–1952 FF MU v Brně - historie, latina a současně Státní archivní škola, Archiv pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce v Brně, prosinec 1950 – červenec 1956 vedoucí Krajského archivu v Telči, od července 1956 zemědělsko-lesnické oddělení Státního oblastního archivu v Brně (později vedoucí II. oddělení), 1972–1974 ředitel MZA
  33. Mojmír Švábenský: E 67 - Matriky (Inventář), Státní oblastní archiv v Brně, 1982
  34. Zákon o národních výborech č. 27/1972 Sb.
  35. Státní okresní archiv Znojmo
  36. Státní okresní archiv Znojmo: Místní národní výbor Vratěnín, MNV Lubnice, MNV, Korolupy, MNV Uherčice
  37. Vyhláškou Ministerstva vnitra č. 207/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů zřízen matriční úřad Uherčice pro obce: Korolupy, Lubnice, Uherčice a Vratěnín.
  38. Zákon o jednotné škole
  39. Státní okresní archiv Znojmo, Český myslivecký svaz, okresní výbor Znojmo (Spolek přátel lovů a myslivosti pro Znojmo a okolí po r. 1948 Okresní myslivecké sdružení Znojmo 1948 - 1981

Literatura[editovat]

  • Dosídlení pohraničí: Přehled hlavních zásad předpisů vyd. k dosídlení pohraničí a jejich výklad, Příručka obsahuje texty směrnic a vyhlášek o dosídlování pohraničí, náboru a evidenci dosídlenců, jejich materiálních výhodách, přidělování půdy atd., V Praze: Státní zemědělské nakladatelství, 1957, Národní knihovna České republiky.
  • Periodikum: Vlasta. Číslo: 12. Ročník 11 (1957). Stránka 7 - článek o mládeži v Korolupech
  • Periodikum: Kladivo a srp 22. Časopis komunistické strany Československa na Jihlavsku. Ročník 2 (1946). Stránka 102 - slavnostní předání dekretů
  • Periodikum: Rudé právo. Číslo 65. Ročník 38 (1958). Stránka 2 - předseda JZD Korolupy Mátl odsouzen
  • Doleček, Jan; spolupracovali Josef Maceček, Petra Žemlíková, městské a obecní úřady Jihomoravského kraje: Jihomoravský kraj: města a obce Jihomoravského kraje: tradice, historie, památky, turistika, současnost. Rožnov pod Radhoštěm: Proxima Bohemia, 2008, obec Korolupy str. 392
  • Nekuda, Vladimír: Moravskobudějovicko, Jemnicko. Brno, Muzejní a vlastivědná společnost, 1997
  • Smutný, Bohumír, vedoucí autorského kolektivu: Kdo byl kdo na jihozápadní Moravě: Dačicko, Jemnicko, Slavonicko, Telčsko. Městské muzeum a galerie v Dačicích, 2000
  • Jak žijí a pracují družstevníci okresu Moravské Budějovice: materiál z jednotných zeměd. družstev. Jihlava: Zeměd. správa rady KNV, 1955
  • Pravda je na straně komunistů!: odpověď místní organisace KSČ v Mor. Budějovicích na lživé psaní lidovecké Naší demokracie. Moravské Budějovice, 1947
  • Zpráva k 3. všeodborové konferenci konané dne 25. září 1949 v Moravských Budějovicích. Moravské Budějovice 1949
  • Komunistická strana Československa. Okresní výbor Moravské Budějovice. Zpráva ke IV. okresní konferenci KSČ v Mor. Budějovicích. Mor. Budějovice 1949
  • Jaromír Olejníček: Rok budování Komunistické Strany Československa ve Znojmě 1947, Okresní výbor KSČ 1948
  • Zpráva 7. okresní konference KSČ v Mor. Budějovicích 29. a 30. března 1952
  • Znojemsko: Orgán OV KSČ a ONV Znojmo. Znojmo 1959-1990
  • Výchova k rodičovství: Výběrová bibliografie pro učitele zaměřená na pomoc při plnění usnesení vlády ČSR čís. 137/1972 a opatření rady ONV ve Znojmě čís. 031-11 ze dne 13. 7. 1972. Znojmo: Okresní knihovna, 1972
  • Okresní národní výbor. V. okresní pololetní sjezd delegátů lidové správy na okrese znojemském: Zprávy referentů ONV k sjezdu dne 16. července 1949 ve Znojmě. Znojmo 1949
  • Růžička, Miloslav: Vyhnanci: akce "Kulak", zločin proti lidskosti! 2008-2011
  • Feierabend, L.: Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952. Nakladatelství Stehlík, Volary 2007
  • Procesy s vesnickými boháči. Národní archiv Praha, fond Státní prokuratura Praha, nezpracováno sp. zn. 7SPt I 75/52. Hodnotící zpráva Státní prokuratury v Praze 14. 6. 1952
  • Národní archiv Praha, fond 02/5 – Politický sekretariát ÚV KSČ, svazek 29, archivní jednotka 101, Návrh zásad k provedení očisty zemědělských škol od dětí vesnických boháčů v době prázdnin ze dne 11. 6. 1952
  • Národní archiv Praha, fond Komunistická strana Československa - Ústřední výbor, svazek 3, archivní jednotka 119, Zásady k provedení očisty vysokých škol zemědělských a veterinárních od dětí vesnických boháčů a městské buržoazie schválené politickým sekretariátem ÚV KSČ dne 13. srpna 1952
  • Pšeničková, J. (ed.): Zemědělské družstevnictví: kolektivizace – Vznik JZD 1950. Státní ústřední archiv, Praha 1998

Externí odkazy[editovat]