Dějiny Korolup/Olivinická gabra u Korolup

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Gabro se u Korolup vyskytovalo na dvou lokalitách: asi 1,8 km západně od Korolup na křižovatce silnic, kde byla odkryta a lámána žíla gabra ke kamenickým účelům; jižně od Korolup na Šlapsech (vršku označeném na starších mapách jako „Zlapsy”), kde se nacházely volné kulovité balvany gabra. Obě gabra byla rozdílná; první je nazýváno gabro korolupské, druhé gabro uherčické.

Poprvé gabro u Korolup popsal v roce 1908 Franz Eduard Suess (* 7. říjen 1867, Wien; † 25. leden 1941 Wien), profesor na Vysoké škole technické v Praze (1908-1910) a autor geologické mapy «Drosendorfu» v článku „Die Beziehungen zwischen dem moldanubischen und dem moravischen Grundgebirge in dem Gebiete von Frain und Geras”. Fr. E. Suess (též psán Sueß) byl synem Eduarda Suesse (rakouského geologa a paleontologa, profesora na Vídeňské univerzitě, kde v letech 1911-1938 syn Franz Eduard taktéž vyučoval).[1][2] Podle Fr. E. Suesse se gabro nalézalo mezi Uherčicemi a Korolupy v podobě navětralých balvanů a bylo lámáno na náhrobní kameny (stejně jako u Nondorfu v Dol. Rakousích).

Prof. RNDr. Karel Zapletal (* 18.5.1903 Velká Bíteš – † 29.12.1972 Brno), geolog, zakladatel brněnské geologické školy, petrograf, profesor brněnské české techniky a Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně zmínil v „Geologii a petrografii země Moravskoslezské“ (Vlastivědné publikace č. 1, 1931-1932) gabro jen letmo (u Chrlop a používá se na štěrk).[3] Další, dosti stručné popsání obou gaber, uvedl v roce 1931 prof. Dr. Leo Waldmann (* 23.5.1899 Wien - † 3.12.1973 Wien) v „Erläuterungen zur geologischen Spezialkarte der Republik Oesterreich“ (Geologische Bundesanstalt in Wien 1931, str. 32).[4]

Podrobněji pak pojednával Oskar Hackl s L. Waldmannem téhož roku v práci „Studien im Raume des Kartenblattes Drosendorf II. Der Gabbro von Nondorf und Kurlupp“ (Verhandlungen der Geologischen Bundesanstalt č. 7, str. 160, 1931) o nondorfském gabru, které je o něco málo kyselejší a obsahuje méně rudní substance, s čímž souvisí jeho menší hustota.[5]

Prof. Václav Rosický (* 28. října 1850, Praha - † 8. února 1926, Nechvalice u Sedlčan), meteorolog, stenograf a astronom, při své exkurzi roku 1932 našel lom při křižovatce silnic opuštěný. Gabbro podle Rosického jevilo dokonalou kulovitou odlučitelnost. Vlastní jádra koulí byla tvořena gabrem zcela čerstvým, upomínajícím značně na gabro od Železného u Tišnova. Na periferii se nacházely koule ovětralé, dokonale slupkovité stavby a přecházely až do úplně ssutě, ve skále vykazovaly stále zachovalou kulovitou stavbu. Celkově měly koule gabra, pokud byly dostatečně pevné, průřez přes 1-2 metry. Přeměněné partie gabra na povrchu koulí svým vzhledem i složením připomínaly amfibolickou žilnou horninu z údolí Besénku u Tišnova. Jáma byla asi 7 metrů hluboká. Na východní stěně, ale i jinde, prostupovaly gabrem žíly, složené skoro jen ze žlutobílého křemene; přičemž nestejnoměrná šířka žil se pohybovala od několika cm do půl metru.[6]

Při své návštěvě lokalit v roce 1933 zjistil u korolupského gabra nezměněný stav věci, kulovité balvany gabra uherčického se nalézaly na vrcholku kopce Zlapsy (Šlapsy) a byly roztroušené po pastvině v blízkosti pěšiny, vedoucí z Korolup do Uherčic. Jejich průměr kolísal mezi 1 dm - 2 m. Směr žíly se mu nepodařilo určit, takže do plánku je zanesl všude tam, kde našel roztroušené kusy.

V roce 1983 obnovil národní podnik Kovohutě Příbram těžbu u křižovatky silnic a po dvou letech v roce 1985 ji ukončil. Lom byl následně rekultivován. Geologický průzkum na Šlapsech (viz hony a jména pomístní) výskyt podobné horniny neprokázal.[7] V roce 2002 byl prováděn další výzkum, financovaný z grantu v rámci programu „Aktion Česká republika – Rakousko”[8].

Odkazy[editovat]

Reference[editovat]

  1. Sueß Franz Eduard, Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 14, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 2012–, ISBN 978-3-7001-7312-0, S. 33.
  2. Franz E. Suess: Die Beziehungen zwischen dem moldanubischen und dem moravischen Grundgebirge in dem Gebiete von Frain und Geras. (Vorläufiger Bericht über die geologische Aufnahme der Osthälfte des Kartenblattes Drosendorf, Zone 10, Kol. XIII.) .
  3. Prof. RNDr. Karel Zapletal, Internetová encyklopedie dějin Brna.
  4. Leo Waldmann, Mitt. Österr. Geol. Ges. 1971.
  5. [https://opac.geologie.ac.at/wwwopacx/wwwopac.ashx?command=getcontent&server=images&value=VH1931_159_A.pdf O. Hackl, L. Waldmann]: Studien im Raume des Kartenblattes Drosendorf II. Der Gabbro von Nondorf und Kurlupp.
  6. Sborník Klubu přírodovědeckého v Brně za rok, rok 1935, ročník 17, číslo 1, strana 105: O některých básických vyvřelinách západomoravského krystalinika. Napsal Frant. Němec v Brně.
  7. Rybařík V. (1994): Ušlechtilé stavební a sochařské kameny České republiky. Nadace střední průmyslové školy kamenické a sochařské v Hořicích v Podkrkonoší. Jenček V. (1983): Vysvětlivky k základní geologické mapě 1:25000. 33-214 Uherčice. Ústř. Úst. geol. Praha.
  8. Dobroslav Matějka, František Holub: Olivinické gabroidní horniny moldanubického batulitu, zpráva z výzkumu 2002.