Dějiny Korolup/Okresní hospodářské družstvo

Ústřední svaz českých hospodářských společenstev v Československé republice se sídlem v Brně byl založen v roce 1918 (dříve r. 1899 Ústřední svaz českých hospodářských společenstev v Markrabství Moravském Brno). V roce 1920 zřídilo pražské ústředí Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu v Praze «Oddělení pro Moravu», jehož úpravou byl pověřen dosavadní důvěrník okresní organizace strany v Moravských Budějovicích a člen říšského zastupitelstva strany profesor Emil Dvořák. Veškerá agenda z Brna byla převedena do Prahy. V roce 1927 se v Brně v rámci Republikánské strany ze zaměstnanců v moravských družstvech ustanovilo Zemské sdružení úředníků a zaměstnanců.

Okresní hospodářské družstvo Moravských Budějovicích (viz družstevnictví) vzniklo v roce 1920 z popudu tamních agrárníků (Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu) a stalo se subkomisionářem „Obilního ústavu”. Z úsporných režijních důvodů byla některá hospodářská družstva postupně fúzována (například Hospodářské družstvo v Jaroměřicích převzalo Hospodářské družstvo v Hrotovicích). V některých případech nebyla provedena fúze, ale dvě nebo více družstev bylo podřízeno společnému obchodnímu vedení. Společné obchodní vedení mělo od roku 1924 Hospodářské nákupní a prodejní družstvo v Telči pro hospodářská družstva v Dačicích, Třešti, Lukách, Jaroměřicích a M. Budějovicích.

V roce 1924 byla v Telči nákladem 110 000 Kč otevřena obilní čistící stanice a v Mor. Budějovicích nákladem 430 000 Kč nové obilní skladiště s čisticí stanicí. V Jemnici proběhlo slavnostní předání obilního skladiště s čistící stanicí 22. května 1927. Skladiště se nacházelo na kolejích dráhy téměř u samého nádraží a jeho plány vyhotovil jemnický architekt Josef Hrůza. Po pěti letech se hospodářské družstvo v Moravských Budějovicích osamostatnilo a v roce 1935 sloučilo s Hospodářským družstvem v Grešlovém Mýtě, kde následně vznikla jeho filiálka.

V roce 1936 hospodářské družstvo v M. Budějovicích postavilo na počest zemřelého agrárnického poslance Františka Staňka nové osmipatrové obilní silo a při silnici „Dům zemědělské osvěty”. Slavnostní otevření proběhlo 11. října 1936. V domě osvěty byla tehdy zřízena hospodářská záložna, místnost pro odbornou knihovnu, archiv, místnost pro hospodářský spolek a zemědělskou poradnu, spolková místnost pro menší porady a cvičná kuchyně pro kurzy. Jedno patro obilního sila pojalo 300 vagonů obilí. Dne 25. října 1936 otevřelo také Hospodářské družstvo v Telči své nové obilní skladiště, na kterém současně odhalilo pamětní desku zesnulému poslanci Františku Staňkovi.

V květnu 1939 proběhlo sloučení Ústředního svazu českých hospodářských družstev v Brně (tzv. Brnosvazu) a Ústřední Jednoty českých hospodářských společenstev úvěrních v Brně v jedno ústředí Moravská jednota záložen, raiffeisenek a družstev, zapsané společenstvo s ručením obmezeným v Brně, zrovna tak se sloučilo Obchodního ústředí hospodářských družstev Moragra a s Jednotou hospodářských družstev v jednu instituci »Moragro«, jednota hospodářských družstev v Brně, zapsané společenstvo s ručením obmezeným. V říjnu 1939 se na Moravě přistoupilo k přičlenění skladištních a výrobních družstev k Moravské jednotě všude tam, kde v místě působily dvě samostatná družstva (anebo jejich pobočky). V okresech a krajích, kde se křížily obvody příbuzných družstev, z nichž však každé mělo sídlo v jiném místě a z nichž jedno bylo přičleněno k Brnosvazu, kdežto druhé k Ústřední jednotě, měla zůstat zachována obě družstva, ale s tím, že dojde k účelné úpravě jejich obvodů. Zároveň s prováděním slučování hospodářských družstev skladištních a výrobních připravovala Moravská jednota záložen, raiffeisenek a družstev i slučování členských záložen a Raiffeisenek (Kampeliček).

V lednu 1944 byla pro plnění dodávkové povinnosti ovčí vlny pro rok 1943/44 u hospodářského družstva v Moravských Budějovicích zřízena sběrna vlny (další Frýdek, Nové Město na Moravě, Přerov, Telč, Tišnov u Brna, Třebíč-Podklášteří, Uherský Brod, Valašské Meziříčí (Zemědělské družstvo), Veselí n. Moravou, Vsetín (Moravská zemědělská prodejna), Zlín.

Sídlo a úřadovna JSČZ

Okresní hospodářské družstvo v Moravských Budějovicích (po zrušení agrárnické strany) bylo 25. května 1946 předáno do národní správy: lidovec Josef Černohous, mlynář a rolník v Mor. Budějovicích, národní socialista Josef Smýkal, statkář na zbytkovém statku v Mešovicích (Nový dvůr), komunista Josef Konvalina, malorolník z Blížkovic, sociální demokrat Adolf Lojda, náměstek ředitele Okresní nemocenské pojišťovny v Mor. Budějovicích a František Klimeš, ředitel Okresního hospodářského družstva v Mor. Budějovicích. Areál hospodářského družstva se stal v podstatě hlavním sídlem JSČZ a celý majetek využíval. V čele družstva stál nejprve předseda soudruh František Klimeš, disponent Lad. Klička a pětičlenná závodní rada za předsednictví soudruha Karla Vedry. V létě 1947 se stal předsedou družstva v národní správě hraničářský pracovník Josef Smýkal z Nového dvora u Mešovic.

Vedle administrativní budovy s přednáškovým sálem (bývalý dům osvěty), kde si JSČZ zřídil okresní úřadovnu, postupně Jednotný svaz českých zemědělců (JSČZ) v družstvu vybudoval oddělení železa a hospodářských strojů, oddělení pro zpeněžování živočišné produkce, oddělení olejů a pohonných látek, oddělení pro osev a sadbu, oddělení paliva, krmiv a zboží. Od podzimu 1946 disponoval strojní stanicí, vybavenou šesti traktory, šesti samovazači, příslušným orným nářadím. Ke strojní stanici patřila montážní dílna a opravna traktorů a hospodářských strojů, skladiště hospodářských strojů a nářadí, podzemní uložiště pohonných látek. Ústředí JSČZ v M. Buděojovicích a jeho pobočka v Jemnici vlastnily pět nákladních vozů. Jemnická filiálka okr. hosp. družstva vystavěla v roce 1947 jednopatrové kancelářské budovy a garáže pro zřízení jemnické traktorové stanice, v roce 1948 počítala s vybudováním železobetonové sýpky a železniční vlečky.

Filiálky družstva se nacházely v Jemnici, Třebelovicích, Grešlově Mýtě, Želetavě a Budči; družstvo provozovalo 15 sýpek vlastních (Moravské Budějovice 4, Grešlové Mýto 2, Nové Sýrovice 1, Třebelovice 2, Jemnice 2, Budeč 2, Vysočany 1 a Radotice 1) a vedle toho pronajaté sýpky v Hostimi, Blížkovicích, Ctidružicích, Lesonicích, Budkově, Oponešicích, Kdousově, Vysočanech, Slavíkovicích a konfiskovaná německá obilná skladiště v Korolupech, Vratěníně a Dešné (dříve v majetku Raiffeisenky). Družstvo čítalo přes 2 000 členů, mělo roční obrat více jak 500000 Kčs a tržbu 82 000 Kčs.

Velikým dobrodiním pro přespolní zaměstnance, kteří tvoří většinu osazenstva, bylo zřízení závodní kuchyně, kde se nestravují jen zaměstnanci družstva, ale i značná část pracovníků jiných závodů. Všichni jsou spokojeni. Pro účely osvětové postavilo družstvo osvětový dům s prostorným přednáškovým sálem pro 300 osob. Budou-li okolnosti jen poněkud příznivé, pomýšlí vedení družstva obnovit cvičnou kuchyni pro kursy vaření a zavařování, která byla za okupace uzavřena. V dohodě a za spolupráce s moravskobudějovickým MNV připravuje se projekt moderních oblastních jatek a chladíren. Během dvouletky se vybuduje čistírna obilí v Moravských Budějovicích a Jemnici, kde je též projektováno nové skladiště přibližně na 200 vagonů. Okresní hospodářské družstvo má v podniku pět nákladních vozů. (Rovnost, 2.2.1947)

Strojní traktorová stanice

Konfiskovaný majetek velkostatků na moravsko-budějovickém okrese obdržela v srpnu 1946 okresní Strojní traktorová stanice v Mor. Budějovicích, která některé stroje rozprodávala mezi zřizovaná strojní družstva na okrese. Po stanovení částky za stroje nastalo mezi příslušníky družstev rozladění, jelikož stanovené částky byly pro mnohá strojní družstva neúnosné. Některé stroje v době žní úplně zklamaly a potřebovaly generální opravu. V tomto období bylo založeno i strojní družstvo v Korolupech.

Jak takové strojní družstvo založiti? Předseda JSČZ po dohodě s předsedou MNV svolá veřejnou schůzi zemědělců za účelem založení strojního družstva. Po zahájení schůze nechá od přítomných podepsati listinu přítomných a některý ze zemědělců přednese přednášku o účelu strojních družstev. Poté podepíší přítomní, kteří chtějí vstoupiti za členy družstva, hromadnou členskou přihlášku. Přihlášení stávají se podepsáním hromadné přihlášky členy družstva, sami si zvolí ze svého středu představenstvo a dozorčí radu, o čemž nutno sepsati protokol. Zvolení členové představenstva a dozorčí rady zvolí si ze svého středu funkcionáře, předsedu, jednatele, pokladníka apod. I o tomto musí býti pochopitelně sepsán protokol. Opisy protokolů zašlou zemědělci a takto již členové strojního družstva, okresní radě družstev a přiloží hromadnou členskou přihlášku. Okresní rada družstev zařídí již u Svazu zemědělských družstev v Brně svolení k založení družstva, zápis do družstevního rejstříku krajského soudu a další. Podrobné pokyny, stanovy strojních družstev, vzorce zápisů, protokolů o ustavující schůzi a ostatní potřebné pokyny obdrží zemědělci u příslušných okresních úřadoven Jednotného svazu českých zemědělců.

Zbytek konfiskovaných strojů Strojní traktorová stanice pronajímala na základě písemné žádosti. Cena za orbu se u zapůjčených traktorů odvíjela od odpracovaných hodin. U středních traktorů s výkonem 1,5 měřice za hodinu činila hodinová sazba 119 Kčs, u traktoru „Buldog” 112 Kčs. Za jednu zoranou měřici zaplatili zemědělci v průměru 75-80 Kčs. Zakládání strojních družstev v obcích bylo vlastně nutností. Drobní zemědělci si tak svépomocí vypomohli v nedostatku pracovních sil a zemědělských strojů. Dalším důvodem bylo upřednostnění strojních družstev v přídělovém systému hospodářských strojů. Strojní družstvo při žádosti o přiděl strojů obdrželo totiž odběrní list s přednostním pořadím a pokud si objednalo samovazač, obilní žací stroj a jiné stroje, mělo takto naději, že je obdrží do příštích žňových prací v roce 1947. Ministerstvo zemědělství vydalo několik příruček, jež obsahovaly stručné pokyny pro používání a obsluhu zemědělských traktorů všeho druhu, hlavně pro stroje dodané z pomocné akce UNRRA. Příručky byly vydávány v kapesním formátu, aby je řidiči mohli mít neustále u sebe.

Městská jatka v Jemnici

Se zavedením řízeného hospodářství v období Protektorátu Čechy a Morava byla zřízena rozdělovna porážkového dobytka v Jaroměřicích nad Rokytnou a správce moravskobudějovické rozdělovny dojížděl v určité dny pro maso do Jaroměřic. V poválečném období začaly Moravské Budějovice usilovat o vlastní oblastní jatky, jejichž výstavbu zařadily do období první dvouletky. Město udávalo, že je postaví v místě u nádraží a dobuduje k nim vlečku. Nová velká jatka v nákladu 15-18 milionů Kčs měla sloužit pro porážku dobytka ze všech okolních okresů, čímž by odpadla doprava živého dobytka na vzdálená jatka do Brna a Ostravy. V dubnu roku 1947 MNV v Moravských Budějovicích uvedl: „Jenomže z jiné strany konají se již horlivé kroky celý plán zmařit, a to kroky nikoli bezvýznamné.” O rozdělovnu žádalo také město Jaroměřice nad Rokytnou:

Jaroměřice n. R. spolu s 13 přifařenými obcemi žádají Svaz pro dobytek, maso a tuky, aby v Jaroměřicích n. R. byla zřízena rozdělovna porážkového dobytka. Pro kladné vyřízení žádosti mluví tato fakta: V Jaroměřicích n. R. je pět řezníků a všichni mají vybavené jatky i chladírenská zařízení. Dojíždění pro maso do Mor. Budějovic znamená pro řezníky ztrátu dvou pracovních dnů v týdnu, protože se zde jedná o vzdálenost 8-14 km. Kromě toho v parných dnech se při dopravě na takovou vzdálenost maso znehodnocuje. Zemědělcům Jaroměřicka by také daleko lépe vyhovovala rozdělovna v Jaroměřicích n. R., protože dopravováním dobytka do Mor. Budějovic ztrácejí mnoho času, s kterým při dnešním nedostatku pracovních se musí úzkostlivě šetřit. (Stráž na Dyji, 21.02.1947)

Další jatka se nacházela v Jemnici. Už na podzim roku 1946 konstatovalo město Jemnice, že dosavadní městské jatky nevyhovují a že město uvažuje o vybudování nových, též chladíren a konzerváren masných výrobků. Ke stejnému závěru dospěla na podzim 1947 revize veterinárního oddělení ZNV v Brně, která konstatovala, že městská jatka v Jemnici vykazují závažné nedostatky: chyběla odvěšovna masa a chladírna masa k nucenému výseku, šatna a umývárna pro zaměstnance, kancelář pro zvěrolékaře, která by současně sloužila jako laboratoř pro práci s infekčním materiálem, scházelo nutné vydláždění dvora a nevyhovoval ani byt jateckého. V roce 1947 bylo na jatkách poraženo 781 vepřů, 512 kusů hovězího dobytka, 332 telat, 213 selat, 89 ovcí a 34 koní. V dubnu 1948 město zakoupilo u firmy «Bratři Horákové, výroba chladících strojů» jeden chladící box za 50 000 Kčs a rekonstrukci jatek, na kterou MNV vyčlenil 450 000 Kčs, zařadil do rozpočtu na rok 1949. Nové dobytčí tržiště smělo město na základě povolení ONV v M. Budějovicích používat do konce roku 1952 jako provizorní.