Dějiny Korolup/Německé měšťanské, pokračovací a střední školy

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Zimní rolnická škola ve Štítarech[editovat]

Štítary, budova bývalé Landwirtschaftliche Winterschule/Zimní zemědělské školy z roku 1899

Zimní rolnickou školu / Landwirtschaftliche Winterschule ve Štítarech zřídil okresní Německý rolnický spolek Vranov / Deutscher Landwirtschaftlicher Bezirksverein Frain v roce 1899.[1][2] Podnět k výstavbě rolnické školy vyšel v roce 1897 od vysokoškolského profesora Dr. A. Zoebla z Brna, který tenkrát působil jako I. viceprezident u c. k. moravské Rolnické společnosti / k. k. mähr. Landwirtschafts-Gesellschaft v Brně a zároveň jako inspektor rolnických škol na Moravě. Později zastával post předsedy německé sekce Zemědělské kulturní rady (1898) a od roku 1899 se stal členem moravského Zemského výboru.

Historie budování[editovat]

Poprvé přišla řeč na stavbu zimní rolnické školy ve vranovském okrese 22. března 1897 na putovní schůzi vranovského Rolnického spolku ve Štítarech / Schiltern. Podruhé, když na téma „nutného odborného vzdělávání rolníků” promluvil putovní učitel Postelt z Brna na plenární spolkové schůzi ve Vranově 30. května 1897. Jeho přednáška sklidila obrovský úspěch a plenární zasedání hned zplnomocnilo spolkový výbor k podniknutí prvních kroků. Spolkový výbor se na svém sezení 1. srpna 1897 rozhodl, že pokud obdrží na stavbu školy státní a zemské dotace, vybuduje rolnickou školu ve Štítarech, tedy v největší zemědělské obci vranovského okresu. Spolek předpokládal, že tím bude zajištěna i valná část potencionálních studentů.

Vedení spolku se obrátilo na obce, velkostatkáře a spořitelní ústavy s prosbou o finanční příspěvek, přičemž se mu podařilo se vybrat celkem 285 zlatých.

  • Štítary obec 115 zl.
  • Vranov obec 10 zl.
  • Čížov obec 5 zl.
  • Horní Břečkov obec 10 zl.
  • Vracovice obec 20 zl.
  • Lančov obec 10 zl.
  • Milíčovice obec 10 zl.
  • Liliendorf obec 5 zl.
  • hrabě W. Daun z Bítova 30 zl.
  • Spar- und Vorschussverein Štítary 20 zl.
  • Spar- und Vorschussverein Vranov 20 zl.
  • Spar- und Vorschussverein Šafov 10 zl.
  • Vranovský kontribuční fond 20 zl.

Nejprve vedení spolku zakoupilo ve Štítarech od Thomase Novacka domek čp. 161, který hodlalo zbourat a stavební parcelu následně využít k vlastní stavbě. Potom následovalo podání žádosti u c. k. ministerstva zemědělství a zemského výboru o stavební dotace a finanční příspěvky na údržbu a vybavení. K žádostem spolek přiložil stavební plány a rozpočet na 10 047 zl. 60 kr. Na základě kladného posudku stavebních plánů, zpracovaných hlavním zemským inženýrem Rudolfem Rentälem, odsouhlasil zemský výbor na své schůzi 27. března 1899 Rolnickému spolku Vranov stavební dotaci ve výši 5 000 zl. a k tomu finanční příspěvek 500 zl. na zařízení školy. Státní dotaci povolilo c. k. ministerstvo zemědělství svým rozhodnutím z 25. července 1899 a to v hodnotě 5 000 zl. a udržovací příplatek 500 zl. ročně po dobu pěti let.[3]

Po pečlivém prostudování stavebního pozemku však inženýr Rentäl doporučil školu postavit na větším stavebním pozemku a to mimo obec Štítary. Zemědělský spolek následně odkoupil od bratrů ­Andrease, Johanna a Franze Kocholla čp. 99 u Štítar dvě vedle sebe ležící parcely (Zugaben) a od Antona Stolhofera čp. 132 ze Štítar parcelu směrem na Šumvald, každou po 325 zl., tedy dohromady za 650 zl. K tomuto novému pozemku vypracoval inženýr Rudolf Rentäl nové plány a připravil nový rozpočet na 16 850 zl. 72 kr.

Spolkový výbor zvolil 7. června 1899 stavební komisi: Mathias Stolhofer (statkář ze Štítar), Josef Futschik (učitel ze Štítar), Johann Mazinger (statkář a starosta ze Štítar čp. 66), Jgnaz Smetana (hospodský ze Štítar čp. 148), Albrecht Kotzab (tesař, toho času starosta v Liliendorfu), Ernst Czeloth (hospodský a starosta Vranova), Karl Daberger (statkář z Horního Břečkova), Michael Herzig (statkář z Vracovic).[4]

Konkurz na stavbu školy vyhráli 18. června 1899: zednický mistr Anton Mach a tesař Albrecht Kotzab, oba z Liliendorfu (dnes Lesná), kteří spolku na danou sumu 16 850 zl. 72 kr. poskytli 5% slevu. K vykolíkování pozemku přistoupila stavební firma 19. června 1899, 20. června se započalo s výkopovými pracemi, 9. července došlo k položení základního kamene. Stavební dohled držel zemský rolnický stavební mistr Julius Raschke z Brna, který zároveň dozoroval ve Znojmě stavbu Ústavu pro nucené práce / Zwangsarbeitsanstalt a Zemědělské školy / Ackerbauschule. Hrubá stavba nové zemědělské školy ve Štítarech byla dokončena 8. listopadu 1899.

Vzhledem k tomu, že po dobu stavby téměř nepršelo a zdivo dobře prosychalo, mohla být stavba 11. listopadu 1899 zkolaudována. Slavnostního posvěcení se ujali 26. listopadu 1899 páter Leopold Lojka, biskupský konsistorský rada, farář a děkan ze Štítar za asistence pátera Ferdinanda Merny, kooperátora taktéž ze Štítar. Slavnostním otevřením pověřil spolek 1. prosince 1899 pana Paula Atareicha, odborného učitele na Zemské rolnické a vinařské škole ve Znojmě.

Správou rolnické školy spolek pověřil školní kuratorium složené ze zástupců:

  • Karl Werner, c. k. okresní hejtman ze Znojma, zástupce státu
  • Robert Mayer, člen výboru zemědělského spolku ze Znojma, zástupce moravského zemského výboru
  • Ernst Czeloth, starosta Vranova, zástupce moravské Zemské kulturní rady (Landeskulturrat)
  • Mathias Stolhofer, starosta Štítar, zástupce Rolnického spolku
  • Paul Maresch, ředitel školy

Okresní Německý rolnický spolek Vranov[editovat]

Deutscher landwirtschaftlicher Bezirksverein Frain / okresní Německý rolnický spolek Vranov, který se o výstavbu zasloužil, byl založen v roce 1893 a v době školní výstavby čítal 170 členů, spolkový výbor sestával z 12 členů:

  • předseda Mathias Stolhofer, starosta a statkář čp. 54 ze Štítar
  • místopředseda Vincenz Schopf, hostinský ze Starého Petřína
  • zapisovatel Josef Futschik, učitel ze Štítar
  • pokladník Ernst Czeloth, starosta, hostinský a řezník z Vranova
  • člen výboru Karl Pabst, statkář z Lančova
  • člen výboru Joses Koller, statkář ze Šafova
  • člen výboru Franz Wohl, statkář ze Stálek
  • člen výboru Franz Deckenbach, statkář z Podmyče čp. 10
  • člen výboru Michael Herzig, statkář z Vracovic
  • člen výboru Karl Daberger, statkář z Horního Břečkova
  • člen výboru Jakob Stroh, statkář z Lukova

Člena spolku Karla Stiedla, statkáře z Lančova, vyslal spolek jako delegáta do německé sekce Zemské kulturní rady (Landesculturrath).

Sponzoři[editovat]

Na zakoupení památeční mramorové desky přispěli:

  • Hugo Steinbrecher, vrchní kontrolor rakousko-uherských bank 5 zl.
  • Anton Topitsch, zubař ze Šumvaldu 4 zl.
  • Rudolf Timmel, nájemce panského dvora (Hofpächter) „Helenenhof” ze Štítar 3 zl.
  • Marie Smetana, hospodská ze Šumvaldu 3 zl.
  • Karl Seidl, hospodský ze Šumvaldu 1 zl.
  • Ludwig Böhm, ředitel obecné školy ze Štítar 1 zl.
  • Konrad Wildhage, Privatus[5] ze Šumvaldu 2 zl.
  • Kristoff, c. k. důlní rada ze Šumvaldu 2 zl.
  • Karl Bayer, nadučitel ze Štítar 2 zl.
  • Gustav Krepler, revírní ze Šumvaldu 2 zl.
  • Josef Waldam, revírní ze Štítar 2 zl.
  • Gustav Witz, nájemce panského dvora ze Šumvaldu 5 zl.
  • zaměstnanci železniční zastávky Šumvald-Vranov 4 zl. 80 kr.

Cihly na pilíře plotu dodali:

  • Liborius Nachtnebl ze Znojma, majitel cihelny ve Štítarech, 700 cihel
  • Ignaz Smetana ze Štítar, 300 cihel
  • Johann Mazinger ze Štítar, 100 cihel
  • Andreas Nachtnebl, ze Štítar, 100 cihel
  • cihelna z Malých Tasovic (Swoboda & Cvmp.), 500 cihel

A některé bezplatné práce odvedli:

  • Anton Mach, zednický mistr
  • Albrecht Kotzab, tesař

Slavnosti zabudování památeční desky, jako položení posledního stavebního kamene, se zúčastnila široká veřejnost ze Štítar a okolí, podpisy mnohých účastníků se nalézaly na vložené památeční listině.[6]

Školní rok 1899/1900[editovat]

První školní rok nezačal příliš slavně. Škola otevřela až 1. prosince, takže se nepřihlásil dostatečný počet zájemců. Z deseti uchazečů během školního roku většina onemocněla na žloutenku nebo do školy nedocházeli kvůli epidemii záškrtu. K tomu nastala drastická zima se spoustou sněhu, takže žáci ze vzdálenějších obcí se do školy nemohli dopravit.

Vedle výuky náboženství (Religion), německého jazyka (Deutsch), matematiky (Rechnen), zeměpisu (Geographie), fyziky (Physik), chemie (Chemie), botaniky (Botanik), zoologie (Zoologie), pěstování rostlin (Pflanzenbau), chovu dobytka (Thierzucht) a účetnictví (Buchführung) probíhala na škole také praktická řemeslná výuka (Handfertigkeitsunterricht):

  • Kolářské práce (Wagnerarbeiten): výroba dřevěných kůlů (Baumpfählen), kolíků (Werkzeugstielen), džberů (Kuebeln) a hrábí (Rechen), loukotí (Pflugradspeichen), cepů (Dreschflegeln), žebřin k vozům (Wagenleixen), dřevěných palic (Stößeln), vojů (Wagenwage), verpánků (Schnitzbank), sněžných pluhů (Schneepflug), žebříků ke stromu (Baumleiter) atd.
  • Košíkářství (Korbflechtarbeiten): výroba bramborových košíků (Erdäptelkörbe)

Německá sekce Zemské kulturní rady udělila 10 žákům stipendium v hodnotě 10 korun: Karl Fleischer, Johann Hadamofsky, Martin Kisling, Josef Kubak, Johann Nachtnebel, Karl Pittinger, Franz Schund, Rudolf Simroth, Libor Steppan, Johann Till. C. k. ministerstvo zemědělství škole udělilo ještě příspěvek na vybavení učebními pomůckami v hodnotě 500 korun.[7]

Slavnost na konci školního roku 1906/1907[editovat]

Program závěrečných slavností probíhal na škole každý rok obdobně, v roce 1907 se konala 7. května. Započala v 8.00 h ráno školní mší, kterou kvůli onemocnění děkana A. Prochasky sloužil kooperátor I. Heinzel a která jako vždy končila císařskou hymnou. V 9.00 h pokračoval program v budově školy, kde ředitel školy pan Maresch přivítal hosty a zástupce úřadů a institucí: c. k. místodržitelského radu K. Wernera (k. k. Statthaltereirat K. Werner), předsedu vranovského Rolnického spolku M. Stohlhofera, zástupce obecního představenstva a školní rady ze Štítar v čele se starostou Z. Nachtnebelem a ostatní hosty. Následoval přednes básně od Christiana Morgensterna „Der Säemann" (Rozsévač) žákem L. Soukoppem z Korolup.

Der Säemann: Christian Morgenstern

Durch die Lande auf und ab

schreitet weit Bauer Tod;

aus dem Sack um seine Schulter

wirft er Keime ohne Zahl.

Wo du gehst, wo du stehst,

liegt und fliegt der feine Staub.

Durch die unsichtbare Wolke

wandre mutig, doch bereit!

Durch die Lande auf und ab

schreitet weit Bauer Tod;

aus dem Sack um seine Schulter

wirft er Keime ohne Zahl.

Ředitel školy přečetl závěrečnou školní zprávu za uplynulý 8. školní rok, který probíhal s jedním kurzem a 12 žáky. Žáci absolvovali dvě exkurze: na statku „Helenenhof” pana R. Timmela a v cukrovaru v Hrušovanech. Vzhledem k tomu, že zemřel starosta Vranova pan E. Czeloth, nahradil jeho místo ve školním kuratoriu nájemce panského Helenina statku R. Timmel a to v roli zástupce německé sekce Zemské kulturní rady. Ředitel školy krátce promluvil k absolventům, žák I. Pasauer z dolnorakouské obce Hostes přednesl projev „Die Liebe zur Heimat" (Láska k vlasti) a nakonec žák Fr. Stagel ze Štítar poděkoval pedagogickému kolektivu a školnímu kuratoriu.

C. k. místodržitelský rada Karl Werner vyzvedl důležitou úlohu rolnické školy na jihozápadě Moravy, „kde moderní zemědělství čeká hodně práce a kde ještě nedávno škola bojovala s malým počtem uchazečů a nezájmem zemědělců”. Nakonec se chopil rozdávání vysvědčení, z 12 žáků obdrželo 7 žáků vysvědčení s vyznamenáním (Vorzugszeugniss). Celou slavnost ukončila prohlídka učebních pomůcek a školní zahrady.[8]

Škola v Československu[editovat]

Zimní rolnická škola ve Štítarech se potýkala po celou dobu s malou účastí (10-15 studentů) a zejména během první světové války počet uchazečů ještě poklesl. Po vzniku Československa se objevil již na začátku září roku 1919 v Lidových novinách obsáhlý článek českých přísedících Zemského výboru v Brně s názvem: „Zrušte zbytečné německé hospodářské školy.”

Zrušením ovocnářsko-vinařské školy v Mikulovicích se Němcům pranic neublíží, vždyť mají vinařskou školu ve Znojmě. Štítarská musí bezpodmínečně zmizet. Takové nedochůdče není života schopno. A Němcům na jihu Moravy stačí úplně jedna zimní hospodářská škola...Bude aktem naprosté spravedlnosti, když zemský výbor moravský uvedené čtyři školy v jižní Moravě zruší (míněny školy v Mikulově, Štítarech, Pohořelicích, Modřicích) a peníze na ně vynakládané účelněji jinak použije. Budov škol těch možno mnohem účelněji a v zájmu všeobecném — snad nejlépe pro české školy — užíti. Caveant consules — čeští přísedící zemští! (Lidové noviny, úterý 9.9.1919 v Brně, s. 1)

O rok později, tedy na začátku září 1920, zesílil tlak Národní jednoty pro jihozápadní Moravu (NJJZM) a její předseda Jan Máša se v Lidových novinách rozhořčoval nad rozhodnutím ministerstva zemědělství, které zamítlo žádost moravského Zemského výboru o zřízení českých zimních hospodářských škol v Novém Jičíně, Uh. Hradišti, Hrotovicích, Brněnských Kloboukách, Val. Kloboukách, Konici, Mor. Krumlově, Olešnici, Židlochovicích a po jedné hospodyňské škole na jižní, severní a severovýchodní Moravě a uváděl, že na Moravě bylo ve školním roce 1919/1920: „dvě střední hospodářské školy, tři rolnické, jedna rolnicko-vinařská, střední lesnická, mlékařská, lnářská, ovocnářská, pomologický ústav, hospodářsko-zelinářská, čtyři hospodyňské, 30 zimních a hospodářsko-zelinářských a ke splnění tužeb potřebuje NJJZM ještě 33 zimních hospodářských škol a některé školy odborné.” Přestože ve školním roce absolvovalo zimní hospodářskou školu ve Štítarech 26 studentů, Národní jednota pro jihozápadní Moravu znovu poukazovala na zbytečnost německých zimních hospodářských škol ve výše zmíněných obcích a operovala útlakem Moravy a zbytečným mrháním financí.[9]

Máme zbytečnou školu v Pohořelicích, v Modřicích, v Mikulově aj. A na tyto naše ministerstvo platí podpory (Mikulov 2000 korun, Pohořelice 1000 korun, Štítary 1000 korun, Modřice 1000 korun atd.) ročně. Tak vypadá ta vládní pražská přízeň k naší Moravě. Tento postup ministerstva zemědělství si na Moravě nemůže zemědělství dáti líbiti a bude na něm i na zemském výboru moravském, aby se docela jasně a po moravsku řeklo, že si sebou zahrávati nedá, jenom proto, že snad v Čechách se ve stejném tempu hodně opozdili, anebo proto, že se blaničtí rytíři dosud neprobudili.[10]

Národní jednotě pro jihozápadní Moravu se sice nepodařilo docílit zrušení zimní hospodářské školy a využít budovu pro nově zřízenou českou obecnou menšinovou školu, ale zato značně rozdmýchat národnostní poměry mezi tamními Čechy a Němci. Předseda Jan Máša nepřestával na zimní hospodářskou školu útočit a označoval ji za účelové hnízdo sporů. Čeští „hraničáři” dosáhli tak aspoň v obci zrušení pomníku císaři Josefu II. a z rozhodnutí okresní politické správy ve Znojmě musela být socha odstraněna. Místní hasičský sbor umístil sochu v budově hasičské zbrojnice. Při odstraňování sochy se štítarští Němci semkli v tábor lidu s demonstrativním pohřebním průvodem, při kterém promlouvali ředitel hospodářské školy Alois Mayer s učitelem Fabinim. Celkem dvacet osob skončilo společně s oběma pedagogy na 5 až 14 dní ve vězení za protistátní projevy a pobuřování.[11] Situace v obci se značně vyostřila.[12]

Dne 15. srpna 1923 se konala ve Štítarech schůze tamního německého turnerského spolku, kterou zahájil předseda Smetana (hostinský) a hlavní proslov pronesl ing. Kremser, vydavatel a redaktor brněnského listu „Verständigung” (Porozumnění), který káral politiku německých stran a doporučoval porozumění s Čechy. Po něm promluvil ředitel německé zemské hospodářské školy ve Štítarech Alois Mayer, který prohlásil, že Češi a Němci ve Štítarech vždy spolu dobře vycházeli a zdůraznil, že se německá hospodářská škola od převratu setkávala vždy s takovou ochotou československých úřadů, jako nikdy dříve. Ke konci schůze byla přijata rezoluce:

Jsme pro poctivé dorozumění mezi Němci o Čechy a pokládáme za povinnost každého Němce, takové dorozumění ze všech sil podporovati, poněvadž nyní vidíme, že němectví v českých zemích může se udržeti jen vlastními silami, a proto zavrhujeme ze zásady každou další politiku bez cíle a plánu, která nemůže národu nic prospěti. Litujeme, že události špatně pochopené poslední doby v naší obci mohly dáti podnět k tomu, aby se zkalil dobrý poměr mezi Čechy a Němci, doufáme však, že dnešní náš projev je sto odstraniti nastalé nedorozumění. Předpokládáme, že Čechové nezazlívají selskému obyvatelstvu, že císaři Josefu II. jako osvoboditeli sedláků od poddanství zachovávají dobrou vzpomínku, uznáváme však také, že Čechům nemůže býti lhostejné, když sudetští Němci doporučují uctívati Josefa II. jako germamnisátora a zneužívali ho takto k dalšímu rozdmýchávání národnostní nenávisti. (Lidové noviny, 24.8.1923, s. 3)

Jednoletá zimní hospodářská škola ve Štítarech poskytovala také bezplatné poradenství, zajišťovala putovní přednášky, kurzy, exkurze a potřebné posudky či právnické poradenství. V roce 1937 byla na popud ministerstva zemědělství zřízena německá Okresní hospodářská rada (Bezirkswirtschaftsberatungskollegium), která ze svého středu zvolila desetičlenné představenstvo. Výkonnými orgány se pak staly dvouletá hospodářská škola ve Znojmě a jednoleté školy ve Štítarech a Oblekovicích (Oblas).[13]

Měšťanská škola ve Vranově[editovat]

V roce 1906 podala školní rada ve Vranově nad Dyjí žádost o zřízení chlapecké měšťanské školy. Žádosti zemská školní rada v Brně vyhověla a ještě téhož roku město otevřelo v nové budově obecnou a trojtřídní chlapeckou měšťanskou školu (Volks- und Bürgerschule). Po vzniku Československa vydala zemská školní rada roku 1922 nové rozhodnutí a dosavadní chlapeckou školu mohly navštěvovat i dívky. Čeština se vyučovala formou nepovinného předmětu.[14] V roce 1909 přibyla při měšťance živnostenská pokračovací škola (Gewerbliche Fortbildungsschule).

Měšťanská škola ve Slavonicích[editovat]

Ve Slavonicích otevřeli dívčí i chlapeckou měšťanskou škola a dvoutřídní pokračovací průmyslovou školu s přípravkou v roce 1898 (Gewerbliche und kaufmännische Fortbildungsschule).

Znojmo[editovat]

Učebnice základní geometrie kolem roku 1900 (Schulbuch Elementar-Geometrie)
  • Zemská reálka (Landesoberrealschule) založená roku 1869, reformní reálné chlapecké a dívčí gymnasium, škola se rekrutovala ze zrušeného jezuitského gymnasia z roku 1773

V roce 1914 se konaly ústní maturitní zkoušky na c. k. státním gymnáziu za předsednictví c. k. zemského inspektora a vládního rady Karla Rittera z Liberce (Reichenbach) od pondělí 13. do 14. července odpoledne. K maturitám bylo připuštěno všech 19 abiturientů: 6 absolvovalo s vyznamenáním - Wilhelm Bernhart z Bruck a. d. Leitha (Dolní Rakousy), Oskar Dostal z Karlshofu/Karlov (Čechy), Karl Köck z Unt.- Halb (Dolní Rakousy), Josef Leinberger z Chwallatitz/Chvalatice, Josef Paulik z Mannsbergu/Mannsberk a Othmar Schürer Ritter von Waldheim z Vídně. Maturitní vysvědčení obdrželi dále: Robert Czizek ze Znojma, Richard Dworzak z Kirhau/Krhov, Karl Fischer z Enzersdorfu (Dolní Rakouy), Rudolf Haase ze Znojma, Karl Jonasch z M.-Budějovic, Viktor Kloiber z Drosendorfu (Dolní Rakousy), Richard Kohn z M.-Budějovic, Rudolf Lichtenstettiner ze Schwarzau im Gebirge (Dolní Rakousy), Heinrich Nader z Pumlitz/Bohumělice, Josef Pöhlmann z Laa a. d. Thaya, Walter Schidlo z Jemnice, Konrad Soukopp z Korolup a Julius Wagner z Schömitz/Šumice.[15]

  • Rolnická vinařská škola (Landesacker- und Weinbauschule) z roku 1868 pro vyškolení odborníků v oblasti pěstování révy a výroby vína
  • Státní odborná keramická škola (Staatsfachschule für Tonindustrie und verwandte Gewerbe) při závodě na výrobu keramiky Ditmar z roku 1872. V roce 1920 byla přeložena do Karlových Varů.
  • Německá chlapecká měšťanská škola (Knabenbürgerschule) z roku 1885/86 a druhá z roku 1911
  • Německá dívčí měšťanská škola (Mädchenbürgerschule) z roku 1870 vznikla z původní vyšší dívčí školy německé založené roku 1865
  • Soukromá hospodářská škola pro dívky (Fachschule für Frauenberufe) z roku 1887, v roce 1891 získala právo veřejnosti. V roce 1918 ji nahradila německá odborná škola pro ženská povolání, nejprve fungovala privátně a od roku 1923 s veřejným právem.
  • Vyšší dívčí lyceum (Mädchenlyzeum) z roku 1905/1906, vyučovalo se jazykům (němčina, francouzština a angličtina), zeměpisu, historii, přírodopisu, aritmetice, geometrii, fyzice, chemii, mineralogii, kreslení a krasopisu, poo absolvování lycea se dívkám otvírala cesta ke studiu na filozofické fakultě, na dívčích ústavech pro učitelství pro obecní a měšťanské školy, učitelství pro stenografii, ke studiu farmacie nebo mohly rovnou nastoupit jako úřednice v poštovní službě, ve školním roce 1921/1922 byl ústav uzavřen a dívky přecházely na znojemské německé reálné gymnasium.
  • Městská hudební škola (Städtische Musikschule) z roku 1857

Reference[editovat]

  1. Wiener Landwirtschaftliche Zeitung 13. Oktober 1917
  2. Lidová škola zemědělská Štítary 1945 - 1949
  3. Lidové noviny, 28.3.1899, s. 2
  4. Znaimer Tagblatt, Mi, 29. November 1899, fejeton s. 1-2
  5. Als Privatier, auch Privatus und weiblich Privata bzw. Privatière, gilt allgemein eine Person, die finanziell so gut gestellt ist, dass sie nicht darauf angewiesen ist, zur Deckung ihrer materiellen Bedürfnisse einer Erwerbstätigkeit nachzugehen, unabhängig davon, wie sie zu dem Vermögen gekommen ist. Der Privatier bezieht keine Unterstützung vom Staat und bezahlt sämtliche Steuern und sonstige Abgaben selbst.
  6. Znaimer Tagblatt, Do, 30. November 1899, fejeton s. 1-2
  7. Znaimer Tagblatt, Sa, 1. September 1900, s. 1-2
  8. Znaimer Tagblatt, Sa, 18. Mai 1907, s. 3
  9. Lidové noviny, 14.9.1920, s. 1
  10. Lidové noviny, 14.9.1920, s. 1
  11. Lidové noviny, 10.8.1923, s. 5
  12. Lidové noviny, 4.7.1923, s. 1
  13. Znaimer Wochenblatt, 13.02.1937, s. 4
  14. Frain a.d. Thaya (Vranov nad Dyji), www.suedmaehren.eu
  15. Znaimer Wochenblatt, Mi, 15. Juli 1914, s. 6