Dějiny Korolup/Německá obecná škola

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ilustrativní obrázek jihomoravské německé školy z Museumsdorf-Niedersulz.

Tomáš Vinciguerra hrabě Collalto et San Salvatore koupil uherčické panství s obcí Korolupy v roce 1768. Pravděpodobně s narůstající převahou německého obyvatelstva se začínají objevovat snahy obce o vymanění se z vlivu české bítovské fary. I když v bítovské škole byla zřízena jedna třída s německým vyučovacím jazykem, hodiny náboženství probíhaly v češtině a zrovna tak bohoslužby. Obec zřídila nejprve v roce 1770 novou školu a od roku 1786 se započala snažit o vlastní farnost. V roce 1798 postavila na návsi kapli sv. Vavřince a po mecenášství děkana Beera v roce 1857 dosáhla nejen vybudování farní budovy, ale konečně i vlastní farnosti.

Podle bítovské školní kroniky vyučovali na Bítově v letech 1758-70 František Novotný a 1784-1823 Jiří Protivínský. Tedy i po vybudování vlastní školy byly Korolupy stále přiškoleny k bítovské faře. Za službu ve škole dostával pan učitel Protivínský od vrchnosti 11 zl. 40 kr., 2½ měřic pšenice, 9 měřic žita, 5½ měřic ječmene, 1⅜ měřic hrachu, sud piva, 10 sáhů měkkého dřeva a za koledy 24 kr. Za kostelní službu obdržel 36 kr., na pohoštění zpěváků o pouti na sv. Trojici 4 zl., na pohoštění zpěváků o zámecké pouti další 4 zl., o záduší 15. července 45 kr., z kostelní služby 4 zl. 46 kr. Od přiškolených obcí obdržel 12 zl. 6 kr., 93 snopů žita a 12 snopů pšenice, ze štoly po 6 kr. za zápisné při křtu, svatbě a pohřbu, po 1 kr. a podle štol. patentu za psaní proseb a z pohřbu jednu třetinu, za procesí na sv. Marka platila panu učiteli obec Zblovice 10 kr., o křížových dnech obce Chrlopy (Korolupy), Oslnovice, Vysočany po 10 kr., z čehož pak kostelník obdržel 4 kr. Každé dítě platilo týdně školné 2 kr.

Učitel musel také doprovázet kněze k zaopatřování nemocného, zvonit každý den „Ave Maria” a v létě proti „blížící se bouři”. Od obce Korolupy dostával učitel Protivínský až do roku 1823 za „zvonění proti mrakům” snopy (Wetterläutgarben). Po vybudování vlastního kostela, kdy převzal „zvonění proti mrakům” v obci snad korolupský učitel, vedl Protivínský s místním učitelem spor (Poppinger nebo Scherer). Krajský úřad rozhodl ve prospěch bítovského učitele, takže snopy až do zřízení samostatné fary v roce 1858 musela obec odvádět učiteli do Bítova.[1]

Obecná škola s německým vyučovacím jazykem[editovat]

První psaná slova kurentem (Fibel Worte)

Na základě císařského patentu o povinné školní docházce z roku 1770 zřídila obec v darované budově čp. 65 jednotřídní triviální školu. Budova byla krytá slaměnými došky a do bytu učitele se vcházelo přes třídu. Na konci průjezdu do dvora stála stodola, rozvalená kůlna, rozbitá stáj a vzhledem k tomu, že budova nebyla podsklepená, musel učitel skladovat brambory ve vyhloubené jámě. První učitelská místa na nově zřízené škole zastávali pánové Weinzettel, kostelník z Vratěnína, a Matheus Poppinger (nar. 1759 v Dolním Rakousku v obci Schweinburg u Japons). Oba pravděpodobně dosadil klášter v Gerasu. Teprve učitel Leopold Scherer byl do Korolup jmenován biskupskou konzistoří (nar. 1807 ve Chvalaticích).

Stavební úpravy školní budovy[editovat]

Vranovský děkanát, pod který bítovská farnost spadala (po odfaření v roce 1858 též farnost korolupská), spravoval děkan Franz Krziwanek, okresní školní inspektor, biskupský rada a přísedící biskupské konzistoře, člen pomologického spolku na Moravě a farář v Hostimi.[2] Ten při školní vizitaci shledal školní prostory nevyhovující a podnítil jejich opravu. V roce 1844 obec školu opravila a ze staré kolny a komory vybudovala také byt pro pana učitele. Chlév a kolnu spojila pod jednu střechu a dřevník obila prkny. Do školy se po přestavbě vcházelo chodbou ze dvora. Na levé straně se nacházela učebna a na pravé byt nadučitele Scherera. Jeho roční plat sestával z 5⅜ měřic pšenice a 18 měřic obilí od obce a z 211 zl. z různých dalších zdrojů. Zvednuté stropy, nové pokrytí střechy břidlicí a přestavba dřevěných kůlen na byt pro učitele uchránily školu před zhoubným požárem v roce 1845.[1]

Vzhledem k tomu, že až na kostel, školu a pár zbylých čísel lehla během požáru celá ves popelem, nebyla její finanční situace zrovna jednoduchá. V roce 1857 daroval Augustin Beer (před svou smrtí † 20. března 1860), děkan z Waidhofenu an der Ybbs, pocházející ze starého mlynářského rodu Beerů z Korolup, obci na stavbu nové fary, školy a další farní účely 6 000 zlatých. Obec se na oplátku zavázala z finančního daru školu a faru postavit a nové budovy i s kostelem udržovat. Ještě tentýž rok obec postavila zděnou jednopatrovou faru, pokrytou pálenými taškami. V roce 1861 fara od obce obdržela ještě novou stodolu a přes cestu obezděnou ovocnou a zelinářskou zahradu. V dalším roce 1862 pak obec obehnala nově zřízené školní zahrádky (viz níže členství v Moravském hedbávnickém spolku) podezdívkou z vápencového kamene, na kterou umístila tyčkový plot. S výstavbou nové školní budovy ale korolupští značně otáleli. Na sousedním pozemku byla vystavěn obecní domek s kanceláří a obecním bytem pro učitele. Škola tak po přestěhování pana učitele získala další učebnu.[3]

V roce 1865 probíhalo šetření statistické Ústřední komise (Central-Commission) při c. k. ministerstvu kultu a vzdělání. Každý ředitel či správce školy obdržel komplexní dotazníkový formulář, do něhož vyplnil veškeré informace o jeho vzdělávací instituci. Obdobný dotazník vyplňoval také příslušný školní inspektorát (Orts-Schulaufsicht). V roce 1865 sestával školní vranovský okrsek z obcí: Starý Petřín (Alt–Petrein), Chvalatice (Chwalatitz), Vranov (Frain), Břečkov (Fröschau), Vracovice (Edenthurn), Liliendorf (Lesná), Čížov (Zaisa), Korolupy (Kurlupp), Lančov (Landschau), Lukov (Luggau), Milíčovice (Milleschitz), Šafov (Schaffa), Šítary (Schiltern), Stálky (Stallek), Frejštejn (Freistein), Bítov (Vöttau), Olbramovice (Wolframitz).

Podle šetření měla dvojtřídní triviální škola tři věková oddělení, jeden učitelský kabinet a školní zahradu. Vyučování probíhalo v jazyce německém a míšeném. Při škole byla vedena opakovací škola (Wiederholungsschule). Obecnou školu navštěvovalo 47 německy hovořících žáků, z toho 22 chlapců a 25 dívek, všichni katolického vyznání: 3 žáci pod 6 let, 10 žáků od 6 do 7 let, 11 žáků od 7 do 8 let, 2 žáci od 8 do 9 let, 8 žáků od 9 do 10 let, 4 žáci od 10 let do 11 let, 7 žáků od 11 do 12 let, 1 žák nad 12 let.[4] V roce 1869 probíhaly poslední kanonické vizitace a od roku 1870 byl kněžím dozor nad školami odebrán. Od roku 1870 spadala škola na základě c. k. říšského školního zákona pod okresní hejtmanství ve Znojmě.[5]

Leopold Scherer[editovat]

Pan nadučitel Leopold Scherer zasvětil korolupské škole a jejím žáků 38 let svého života. Byl také aktivním členem Moravského spolku hedvábnického, který měl svou pobočnou stanici v Uherčicích (1864 - 1884). Členem spolku se stala i obecná škola v Korolupech, k čemuž byly u školy zřízeny zahrádky.[6]

„Samosebou se vyrozumívá, že mor. hedbáv. spolek kromě působení na nynější pokolení zřizováním nových a rozmnožováním členů již stávajících stanic, jejichž počet již 200 překročil – také budoucí pokolení neúnavnou činností učitelstva v národních školách sobě pojistiti se přičinil. Skutečnost nás poučuje, že v našich národních školách základy hedbávnictví a porozumění národo-hospodářské důležitosti, kterou pěstování moruší a hedbávnictví pro vlast naší má, pevných kořenů zapustilo a že v nadějné mládeži stateční bojovníci z přesvědčení – pro věc naší dorůstají...semena morušového jsme mnoho liber soukromníkům za mírný poplatek, učitelům a školám však v malých částkách zdarma přenechali.“[7]

Za své padesátileté pedagogické působení byl císařem Františkem Josefem I. ve svých 70 letech vyznamenán civilním stříbrným křížem s korunou. Předání vyznamenání se konalo v Korolupech v neděli 5. srpna 1877. Shromážděné slavnostní procesí se nejprve vydalo za vyzvánění kostelních zvonů a hlaholu hasičských fanfár do místního kostela ke slavnostní mši svaté. Vyznamenání přijal pan učitel Scherer prostřednictvím c. k. okresního hejtmana Bobretzkeho a za asistence c. k. okresního školního inspektora Rösnera. Dekorování přihlíželo nejen veškeré místní obyvatelstvo, školní mládež a učitelé z celého okolí, ale také pan hrabě Daun z Bítova, lid z okolních obcí.

Mši svatou celebroval korolupský farář Josef Erhart za asistence pana faráře z Lubnice, pana faráře z Bítova a kaplana Adalberta Kloučka ze zámecké kaple v Uherčicích. Slavnostní kázaní o podobenství dělníků na vinici Páně (Mt 20,1-16), které pan farář vztáhl na školu a pana učitele Scherera, dojalo všechny přítomné k slzám. Po modlitbě za císaře pána následoval zpěv Te Dea a císařské hymny. Po mši se církevní hodnostáři a hosté vydali na faru, kde probíhala další četná blahopřání.[8][9]

Před odchodem pana učitele Leopolda Scherera do penze vypsalo znojemské hejtmanství 10. července 1879 pro obecnou jednotřídní školu v Korolupech konkurs na místo učitele 2. platební třídy.[10] Na školu nastoupil nejprve Konrad Horny, po něm další rok Franz Pinicka a nakonec po vyhlášeném konkurzu v prosinci 1882 další provizorní učitel Ernest Körner,[11] kterého v lednu roku 1883 zemská školní rada jmenovala nastálo.[12] S ním je také spojena výstavba nové školní budovy v roce 1891.

Ernest Körner[editovat]

Ernest Körner se narodil rodičům Johannovi a Amalii Körner v obci Rohle u Šumperka. Na školu v Korolupech nastoupil ve školním roce 1882/83 a v lednu roku 1883 jmenoval c. k. školní rada z Brna provizorního učitele E. Körnera řádným učitelem na škole v Korolupech.[13] O rok později se v Uherčicích 8. října 1884 oženil. Tehdy ve věku 24 let si vzal za manželku dvacetiletou Amalií, dceru zemřelého Paula Maara a ovdovělé hospodské Justiny Maar (Uherčice čp. 13). Matka Justina Maar pocházela z korolupské mlynářské rodiny Josefa a Klary Beerů.

Rodina Körner bydlela v obecním učitelském bytě na čp. 65, kde se také narodily děti: 18. března 1885 syn Joseph, 23. března 1886 syn Rupert, 11. května 1887 syn Ernest (zemřel ve dvou měsících), 30. června 1888 dcera Amalie, 22. ledna 1890 syn Karl a 3. května 1891 dcera Julia (zemřela ve 4 letech). V novém učitelském bytě se 2. května 1897 narodila dcera Bernhardine († 11. ledna 1975).[14] Učitel E. Körner byl aktivním členem spolku Deutscher Schulverein, Bund der Deutschen in Südmähren a okresního německého Spolku učitelů a přátel školy (Verein für Lehrer und Schulfreunde).[15]

Pod jeho vedením se škola v roce 1907 zúčastnila putovní znojemské zemědělské výstavy (Wanderausstellung) pro okresy Znojmo, Vranov, Jaroslavice a Mikulov a za své výpěstky ze školní zahrady obdržela 3. místo v kategorii "Ostatní druhy zeleniny".[16] Na penzi se Ernest Körner přestěhoval k rodině do Znojma, kde ve svých 84 letech 7. července 1943 zemřel. Pochován byl 10. července 1943 na tamním hřbitově.[17] V Korolupech působil 42 let.

Nová školní budova[editovat]

V roce 1890 konstatoval Johann Papouschek, c. k. okresní školní inspektor ze Znojma, opětovně nevyhovující školní prostory. Obecní zastupitelstvo se tak rozhoupalo ke stavbě nové školní budovy, pro kterou vybrala na východní straně mezi obcí a panským dvorem pozemky obecních pastvin. Dne 26. října 1890 v neděli odpoledne proběhla licitace veřejné zakázky na stavbu školy. Finanční rozpočet činil mimo tesařských prací a vybudování studny 7 732 zlatých. Stavební plány s rozpočtem si zájemci mohli prohlédnout v budově dosavadní školy. Cestovní náklady obec firmě nehradila.[18] Na stavbu školy věnoval 100 zlatých také císař František Josef I.[19] Vysvěcení nové dvoutřídní obecné školy s německým vyučovacím jazykem proběhlo za velké slávy 8. listopadu 1891 a o několik dní později i její kolaudace.

Rozhodnutím moravského zemského místodržitelství a z nařízení zemské školní rady připadly Korolupy po vyčlenění z politického okresu Znojmo a po přiřazení k soudnímu okresu Jemnice s účinností od 1. ledna 1899 ke školnímu okresu Moravské Budějovice.[20] V roce 1902 povolil zemský úřad obecné škole v Korolupech zavedení vyučování ručních prací (Handarbeitsunterricht),[21] které začala na škole vyučovat provizorní učitelka Rosa Kolařík, která byla v roce 1904 jmenována stálou učitelkou ručních prací na obecných školách v Uherčicích, Korolupech a Vratěníně.[22]

Po vybudování nové školy s bytem pro učitele se rodina pana učitele Körnera přestěhovala. Starou školní budovu a učitelský byt si pronajal obchodník Franz Blažek s manželkou Julianou a zřídil si zde obchod. Na obecním úřadě byla od 1. ledna 1906 zřízena c. k. poštovní expedice (k. k. Postablage) k poštovnímu úřadu v Uherčicích, který zajišťoval každodenní pochůzku do obce.[23]

Československá republika[editovat]

Národnostní konflikty se vyhrotily zejména po zřízení české menšinové školy a zrušení jedné třídy na německé obecné škole. V roce 1918 zemřel obchodník Franz Blažek († 31. května 1918), čímž se uvolnila jedna „učebna” bývalé staré školy. Zbytek domu využívala vdova Juliana Blažek. Problém nastal s učitelským bytem. Národní jednota se začala poohlížet po nových školních prostorách. Celá akce nabrala na dramatičnosti zejména po nástupu nového správce školy Františka Jakše, činovníka «Národní jednoty pro jihozápadní Moravu», a nového správce německé školy Felixe Balzera, činného v místní pobočce svazu «Bund der Deutschen Südmährens».

Už na konci února 1928 se obec pustila do přestavby obecního domku. Pravděpodobně v době, kdy Josef Blažek (syn rodičů France a Juliany Blažka) zakoupil budovu obchodu a hostince na návsi čp. 63. V lednu 1929 zemřela Juliana Blažek († 11. ledna 1929), čímž se definitivně uvolnily dosud blokované obecní prostory na čp. 65.[24] Družstevní spořitelna a záložna «Raiffeisenkasse Kurlupp», která dosud nevlastnila žádný objekt v obci, měla zájem o budovu staré školy.

Obec tedy zřídila do obecní kanceláře nový vstup z ulice a do školní budovy probourala z chodby nový vchod, čímž zablokovala jednu bývalou učebnu. Do té pak byla umístěna nově zakoupená družstevní čistička obilí (Saatreinigungsanlage), jejíž hluk přirozeně narušoval výuku v sousedící třídě české menšinové školy. Celý objekt byl nakonec zásahem okresního úřadu přidělen české menšinové škole. Obecní kancelář a obecní učitelský byt zůstal v držení obce.[25] Obchod s hostincem (čp. 63) nakonec v roce 1937 v exekuční dražbě zakoupila družstevní «Raiffeisenkasse Kurlupp».[26]

Felix Balzer[editovat]

Po penzionování ředitele školy E. Körnera převzal školu Felix Balzer (* 13.01.1890, Vratěnín - † 17.11.1959) z Vratěnína (na čp. 55), syn Antona a Kathariny Balzer (rozené Eisner). Studoval ve Znojmě a zkoušku dospělosti složil v roce 1909. Felix Balzer se oženil s Bernhardine Körner, nejmladší dcerou Ernesta Körnera.[27] Zpočátku bydlel v učitelském bytě na čp. 65 a po odstěhování penzionovaného E. Körnera do Znojma se přestěhoval do bytu v nové škole. Ruční práce vyučovala na německé škole Amalie Körner, starší dcera Ernesta Körnera.[28] Vzhledem k tomu, že Felix Balzer dosáhl v roce 1940 věku 50 let, lze předpokládat, že na škole vyučoval po celou dobu 2. sv. války.

Reference[editovat]

  1. 1,0 1,1 PEŘINKA F. Václav: Vlastivěda Moravská, Vranovský okres, Brno 1906
  2. Personalstand der Säcular- und Regular-Geistlichkeit der Brünner Diöcese in Mähren: für das Jahr 1855 (1854), s. 75: Pfarrer: Hösting - Herr Franz Krziwanek, Frainer Bezirksdechant und Schuldistricts-Aufseher; geb. zu Slawětitz in M. 1793, ord. 1817.
  3. Budova současné Mateřské školy.
  4. Detail-Conscription der Volksschulen in den im Reichsrathe vertretenen Königreichen und Ländern nach dem Stande vom Ende des Schuljahres 1865: Frain s. 832
  5. Obecní úřad Korolupy něm. Kurlupp do roku 1868 Okresní úřad Vranov nad Dyjí; 1868-1896 Okresní hejtmanství ve Znojmě; do roku 1938 Okresní úřad Moravské Budějovice; 1938-1945 župa Niederdonau, okres Horn, od roku 1945 okres Moravské Budějovice (až do roku 1960)
  6. Roční zpráva moravského spolku hedbávnického za rok spolkový 1876.
  7. Jahresbericht des mährischen Seidenbau-Vereines, 1872
  8. Brünner Zeitung, 11.08.1877, číslo 183, s. 732
  9. Welt Blatt, 11. August 1877. Der Festtag eines Lehrerveteranen.
  10. Brünner Zeitung, Příloha: Brünner Zeitung. 178. Amtsblatt zur Brünner Zeitung, s. 916 (Příloha)
  11. Znaimer Wochenblatt, 02.12.1882, S. 4: Lehrerstellen.
  12. Brünner Zeitung, 31.01.1883, s. 1
  13. Brünner Morgenpost, Beilage zur Brünner Zeitung, 1. února 1883, s. 2.
  14. Matrika Korolupy a Uherčice.
  15. Znaimer Tagblatt, 8. Juli 1943, s. 4: Todesfall.
  16. Znaimer Wochenblatt, Mi, 20. November 1907, s. 2
  17. Znaimer Tagblatt, Do, 8. Juli 1943, s. 4, pozůstalí: rodina Körner, Schneider a Balzer
  18. Ortsschaftsrat. Znaimer Wochenblatt, 18. října 1890
  19. Wiener Zeitung 3. října 1891
  20. Gemeinde Kurlupp mit der Wirksamkeit vom 1. Jänner 1899 dem Sprengel des Bezirksgerichtes in Jamnitz zugewiesen wurde und infolge dessen laut Kundmachung der k. k. mähr. Statthalterei vom 31. Juli 1898 mit dem obigen Zeitpunkte auch die Ausscheidung der genannten Gemeinde aus dem politischen Bezirke Znaim und die Einverleibung dieser Gemeinde in den politischen Bezirk Mähr.-Budwitz eintritt, hat laut Kundmachung des mähr. Landesschulrathes die bisher dem Landschulbezirke Znaim zugewiesene Schulgemeinde Kurlupp voni 1. Jänner 1899 angefangen dem Schulbezirke Mähr.-Budwitz anzugehören. Znaimer Tagblatt, Sa 5. November 1898, s. 3
  21. Brünner Zeitung, 17. 03. 1902, s. 3
  22. Brünner Zeitung, 20. 01. 1904, s. 1
  23. Znaimer Tagblatt, Do, 4. Januar 1906, s. 3.
  24. Matrika Korolupy 14028, Z: 1858 - 1931, index s. 56/79 a 57/79
  25. Kronika obce Korolupy, též matriky obce Korolupy.
  26. Moravská orlice, 14.1.1937, s. 2: Sud petroleje měl vybouchnout. Moravská zemská knihovna.
  27. Genealogie: Felix Balzer - Bernhardine Körner
  28. Seznam národních škol a jejich učitelstva v Československé republice podle stavu ze dne 31. října 1933, Jihlava: Korolupy, s. 409: Korolupy (Kurlupp), p. Uherčice, obecná škola 1: správce školy Balzer Felix, narozen 1890, rok zkoušky z dospělosti 1909, dodatečné zkoušky z náboženství 1911; domací nauka Körnerová Amalie, narozena 1888, zkouška na obecnou školu 1906, zkouška na měšťanskou školu 1910.