Dějiny Korolup/Lidové lovecké společnosti

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Myslivost se stala pro KSČ po volbách v roce 1946 další oblastí, kterou se snažila ovládnout. Komunistický ministr zemědělství Július Ďuriš vydal dne 27. července 1946 výnos č. 1568 „o využití společenstevních honiteb”, a ještě téhož roku výnos čj. 25633-VIII/3-1946, „o zvláštních podmínkách propachtování honebních okrsků”, spravovaných ústředním ředitelstvím Státních lesů a statků v Praze, čímž komunisté prakticky zabránili pronájmu jakýchkoliv státních honiteb jednotlivcům. Honitby byly následně pronajímány pouze tzv. lidovým loveckým společnostem, jejichž funkci formuloval další komunistický výnos ministerstva zemědělství č. 32823/940-VI/7-47 ze dne 13. března 1947, „o ustavení lidových loveckých společností a instruování žádostí o schválení stanov a o pachtu honiteb”. Z jeho nařízení si mohly státní honitby pronajímat výlučně lidové lovecké společnosti, o jejichž ustavení rozhodovaly místně příslušné okresní výbory.

Lidová lovecká společnost měla přesně stanovené personální složení: polovinu členské základny museli tvořit místní zemědělci s nejvýše 20 ha orné půdy a druhá polovina členů měla vycházet ze zaměstnanců státních lesů a statků, dělníků, zaměstnanců, drobných živnostníků a „z lidově demokratických vrstev“. Některé sociální vrstvy obyvatelstva se naopak členy lidové lovecké společnosti stát nesměly. Myslivecký zákon č. 225/1947 Sb. patřil mezi šest zemědělských zákonů předložených ministrem zemědělství J. Ďurišem,[1] a jež Národní shromáždění ČSR dne 18. prosince 1947 přijalo. Komunistům vyhovoval až do roku 1962 (zákon č. 23/1962 Sb.)

Honební společenstva - volby honebních výborů[editovat]

Výnos ministerstva zemědělství ze dne 15. dubna 1946 č. 5.750/1154-VI/6-46 obsahoval pokyny k zakládání honebních společenstev a k volbě honebních výborů: „Všude tam, kde je již tolik čs. majitelů pozemků, že jejich pozemky tvoří společenstevní honitbu (250 ha), je třeba, aby došlo ke zrušení národní správy, utvoření honebního společenstva a ihned přikročeno k volbě honebního výboru a starosty (vyhl. min. zemědělství z 12. září 1945. Úřední list 4. X. 1945). Honební výbor je 3členný. Členy honebního výboru mohou být jen osoby státně spolehlivé. Volební právo musí každý člen vykonat osobně (plné moci neplatí). Při spoluvlastnictví volí jeden ze spoluvlastníků, jde-li o manžele, pak volí muž. O svolání valného shromáždění honebního společenstva je třeba uvědomit všechny členy (i když v obci nebydlí) 7 dní předem. Každý člen má bez ohledu na výměru pozemků jeden hlas. Rozhoduje se většinou hlasů. Nesvéprávní se dají zákonně zastupovat, stejně tak právnické osoby. O jednání se vede protokol. Výsledek usnesení bude po 15 dnů vyvěšen. Zvolený výbor a starostu je nutné oznámit nižšímu mysliveckému úřadu a ONV.[2]

Změny dosavadních mysliveckých předpisů pro pohraničí[editovat]

V pohraničních obcích nemohli osídlenci přebírat správu společenstevních honiteb, jelikož jim k tomu zpravidla chyběla myslivecká kvalifikace, stanovená pro uchazeče o pacht honitby. V mnohých dosídlovaných obcích se nenacházel ani jeden osídlenec, který by disponoval celoročním honebním lístkem. Ministr zemědělství Július Ďuriš tak svou vyhláškou docílil zmírnění dosavadních ustanovení. Podle této vyhlášky mohla honební společenstva, jejichž většinu tvořili osídlenci podle dekretu prezidenta republiky č. 28/45, vykonávat ve svých honebních okrscích honitbu na vlastní účet, a to i osobami s menší kvalifikací než stanovovaly dosavadní předpisy; podle vyhlášky mělo být alespoň jednomu z drobných místních zemědělců-osídlenců umožněno získat roční honební lístek bez složení myslivecké zkoušky s podmínkou, že tuto zkoušku složí ještě před vydáním druhého ročního lístku, tedy do 31. března 1947.

Okresní národní výbory nebo okresní správní komise měly podle Ďurišova výnosu vyzvat místní národní výbory (nebo správní komise) v těch obcích, kde většinu členů honebního společenstva tvořili osídlenci podle zmíněného dekretu a jejichž honitba nebyla ještě právoplatně propachtována, a po dohodě s Jednotným svazem českých zemědělců měly následně vybrat důvěryhodnou osobu, které byl následně udělen dispens od složení myslivecké zkoušky. V pohraničních obcích, kde osídlenci již obdrželi dekrety o vlastnictví půdy, mělo dojít k okamžitému ustavení řádného honebního společenstva. V dosud nedosídlených obcích byly honitby ponechány v národní správě. Platnost zmocnění končila dnem 31. prosince 1946.[3]

Využití společenstevních honiteb nově usedlými zemědělci v pohraničí.

Vyhláška ministerstva zemědělství č. 1568 z 27. července 1946 Ú.l. č. 135/46 umožňuje honebním společenstvům v pohraničí, jejichž většina členů jsou přidělenci podle dekretu presidenta republiky č. 28/45 Sb., vykonávati právo myslivosti ve svých honebních okrscích na vlastní účet i když mezi přidělenci není ani jediné osoby s platným celoročním honebním lístkem. Okresní národní výbory vyzvou Místní národní výbory v obcích, v nichž většina členů honebního společenstva jsou přidělenci uvedeného dekretu a jejichž společenstevní honitba není ještě pravoplatně propachtována, aby v případech, není-li v obci myslivců s platným roč. honebním lístkem, vybraly v dohodě s Okresním sdružením Jednotného svazu českých zemědělců z řad místních zemědělců jednu osobu, zaručující svými osobními vlastnostmi a zdatnosti správný výkon myslivosti a aby tuto navrhly Okresnímu národnímu výboru k udělení dispense. Osoba, která získá tímto dispensem celoroční honební lístek, může býti pověřena příslušným společenstvem k výkonu myslivosti ve smyslu ministerstva zemědělství č. 1568/40. Zkoušku z myslivosti vykoná do 31. března 1947. Platnost v udílení zmíněného dispensu končí 31. 12. 1946. (Volné Slovo: list československé strany národně socialistické, 12.10.1946)[4]

V důsledku vládního nařízení ze dne 30. dubna 1946 o zrušení nebo změně rozhodnutí správních úřadů z doby nesvobody a o úřadech, zřízených za doby nesvobody, přešla dnem 15. června 1946 působnost ve věcech mysliveckých v I. instanci na okresní národní výbory (správní komise), v II. instanci na zemské národní výbory a ve III. instanci na ministerstvo zemědělství. Tímto byly zrušeny nižší myslivecké úřady, které dosud rozhodovaly o mysliveckých záležitostech. Ministr zemědělství J. Ďuriš prosadil jejich zrušení s odůvodněním, že by působení těchto úřadů mohlo přímo znemožnit činnost lidových loveckých společností, přičemž rozhodování o jejich zakládaní přenesl v I. instanci na orgány lidové správy — na okresní národní výbory.[5]

Lidové lovecké společnosti[editovat]

Lidové lovecké společnosti definovalo ministerstvo zemědělství výnosem č. 32823/940-VI/7-47 ze dne 13. března 1947, o ustavení lidových loveckých společností, k jejich zakládání vyzval ministr zemědělství J. Ďuriš už v rozhlasovém vysílání 20. května 1946.[6] O ustavení takové společnosti rozhodoval místně příslušný okresní národní výbor na doporučení Jednotného svazu českých zemědělců. Lidová lovecká společnost měla nařízené sociální složení své členské základny: jednu polovinu tvořili místní výkonní zemědělci vlastnící nejvýše 20 ha orné půdy a druhou polovinu zaměstnanci státních lesů a statků, dělníci, zaměstnanci, drobní živnostníci a „myslivci lidově demokratických vrstev“.

Založení lovecké společnosti a propachtování honebního revíru[editovat]

Myslivci, kteří hodlali založit lidovou loveckou společnost, si v okresní úřadovně Jednotného svazu českých zemědělců (v Moravských Budějovicích) vyzvedli 5 výtisků vzorových stanov, které vyplnili a přiložili k písemné žádosti o schválení společnosti. K té přiložili taktéž 5 výtisků se seznamem členů, ve kterých muselo být uvedeno povolání budoucího člena a jeho přesná adresa bydliště. Žádost, adresovaná ministerstvu zemědělství, musela obsahovat název revíru, o který se lovecká společnost ucházela. Žádost se podávala u příslušného okresního národního výboru.

Okresní národní výbor si následně vyžádal vyjádření okresního sdružení Jednotného svazu českých zemědělců a žádost přeposlal ministerstvu zemědělství ke schválení. Jakmile lovecká společnost obdržela vyrozumění ministerstva zemědělství o schválení stanov, předložila schválené stanovy příslušné správě státních lesů se žádostí o propachtování honebního revíru. Lovecká společnost následně uzavřela se správou státních lesů smlouvu dle zvláštních podmínek, vydaných generálním ředitelstvím státních lesů a statků v Praze (viz. výnos čj. 25633-VIII/3-1946, „o zvláštních podmínkách propachtování honebních okrsků”, spravovaných ústředním ředitelstvím Státních lesů a statků v Praze).

Členství v lidové lovecké společnosti[editovat]

O členství v lidové lovecké společnosti se mohli ucházet: 1. myslivci z řad výkonných zemědělců (do 20 ha výměry), kteří měli na členství v lidových loveckých společnostech přednostní právo, 2. myslivci z řad zaměstnanců státních lesů a statků, 3. ostatní venkovští myslivci z řad dělníků, zaměstnanců a drobných živnostníků, 4. myslivci z lidových a demokratických vrstev.

Počet členů v lidové lovecké společnosti měl být přizpůsoben rozloze a jakosti státních honebních revírů, jež přicházely pro společnost v úvahu. Na jednoho člena tak mělo připadnout 50-100 ha honební plochy. V případě, že by se hlásilo více uchazečů, doporučovalo ministerstvo zemědělství, aby byli uchazeči ze skupiny 4. a 3. začleněni do lovecké společnosti jako lovečtí hosté, které by pak lovecká společnost zvala na hony nebo k odstřelu zvěře. Zájemci o členství v lovecké společnosti si ze svého středu volili: předsedu, místopředsedu a lovčího. Všichni jmenovaní funkcionáři měli disponovat již po 3 roky honebními lístky.[7]

Ministerstvo zemědělství předává tímto způsobem do rukou lidu revíry, na nichž od nepaměti kralovala jen hrstka privilegovaných pánů, nemající nikdy kladný poměr k drobnému pracujícímu člověku. Spravedlivým rozhodnutím ministerstva zemědělství je zaručeno zlidovění výkonu práva myslivosti ve státních lesích a statcích. O výkonu tohoto práva rozhodují dnes myslivci-zemědělci a myslivci z řad zaměstnanců státních lesů a statků. Okresní sdružení Jednotného svazu českých zemědělců spolu s okresními spolky Československé myslivecké jednoty a okresními národními výbory pomohou myslivcům při tvoření lidových loveckých společností a je na našich myslivcích, aby ukázali, že dovedou nejen střílet, ale i zvěř chránit.” (Šumavský hraničář: orgán osidlovacích komisí, 28.06.1946)

Okresní myslivecká komise JSČZ - Moravské Budějovice[editovat]

V úterý 25. června 1946 došlo k ustanovení „Okresní myslivecké komise” (OMK) při okresním sdružení Jednotném svazu českých zemědělců (JSČZ) v Moravských Budějovicích. Předsedou byl zvolen Antonín Plichta, rolník ze Šebkovic, místopředsedou Karel Fridrich, kontrolor ONV v Mor. Budějovicích a jednatelem okresní tajemník JSČZ Josef Rychtecký. Okresní myslivecká komise následně vyzvala všechny předsedy MNV, aby provedli soupis zájemců o členství v lidových loveckých společnostech, které by převzaly do pronájmu státní lesní honitby (jejichž celková rozloha činila 9 000 ha), přičemž na moravsko-budějovickém okrese předpokládala zřízení 10 lidových loveckých společností. Zájemcům o členství komise vyložila směrnice a podmínky pro převzetí (pronájem) státních lesních honiteb. Stanovy a bližší informace k lidovým loveckým společnostem podávalo okresní sdružení JSČZ v Mor. Budějovicích, na ul. Pražská čp. 115.[8]

Založení Lidových loveckých společností na Moravskobudějovicku[editovat]

V neděli 14. července 1946 se konala zakládající schůze lidových loveckých společností, které měly převzít státní lesní honitby na Moravskobudějovicku. Předsedy přípravných výborů pro jednotlivé revíry lidových mysliveckých společností byli zvoleni:

  • pro „revír Rozkoš”, o výměře 1 800 ha, pan Karel Rivola, rolník v Jaroměřicích,
  • pro „revír Hostim a Boskoštýn”, o výměře 1200 ha, pan Karel Bouzek, rolník z Hostimi,
  • pro „polesí Police”, o výměře 420 ha, pan Bedřich Tříska, rolník z Jemnice čp. 164,
  • pro „revír Nové Syrovice”, o výměře 774 ha, pan František Makovička, rolník v Lázu čp. 59,
  • pro „revír Horky”, o výměře 1 248 ha, pan Jan Nováček, rolník v Martínkově čp. 37,
  • pro „revír Cidliny”, o výměře 1 792 ha, pan Jaromír Durda, rolník v Cidlině čp. 5,
  • pro „polesí Šebkovice”, o výměře 128 ha, pan Antonín Plichta, rolník ze Šebkovic.

Přihlášky ke vstupu do těchto lidových loveckých společností si zájemci podávali u výše zmíněných předsedů, po té mohlo dojít ke svolání ustavující schůze a k jednání o převzetí státní lesní honitby.[9]

Okresní myslivecká komise JSČZ - Znojmo[editovat]

Dne 20. srpna 1946 byla ustavena „Okresní myslivecké komise” při okresním sdružení Jednotného svazu českých zemědělců ve Znojmě. OMK ve znojmě měla složení: tři myslivci z JSČZ, dva myslivci z ONV (Okresního národního výboru), dva myslivci z OMS (Okresního mysliveckého sdružení). Ze svého středu zvolila předsedu (p. Bohumil Petrželka, rolník z Plavče) a v tisku vyzvala všechny zájemce z řad myslivců politického okresu znojemského, aby nejpozději do 7. září 1946 podali u okresního sdružení JSČZ ve Znojmě, Lidická čp. 4 písemné přihlášky o vstup do „lidových loveckých společností” na honebních revírech podniku „Státní lesy a statky”.

Okresní myslivecké komise JSČZ ve Znojmě plánovala (na podkladě výnosu ministerstva zemědělství ze dne 17. května 1946, č. 61254/VI-46) utvoření 12 lidových loveckých společností a pacht státních honiteb v revírech: Podmolí, Čížov, Jazovice, Uherčice II. (Frejštejn), Bítov, Plaveč, Č. Křídlovice, Hrušovany n. Jevišovkou, Lechovice, Šumvald-obora, Štítary a Vranov n. Dyjí.

Přednostní právo ke vstupu do lidových lov. společností měli samozřejmě myslivci-zemědělci s výměrou do 20 ha orné půdy (tedy hlavně novoosídlenci). Ministerstvo zemědělství tak zásadně omezilo v lidových loveckých společnostech účast myslivců z vyšších vrstev obyvatelstva. Podmínkou vstupu do lidových loveckých společností bylo „držení nejméně jednoročního honebního lístku a myslivecká spolehlivost”.[10][11] Za tímto účelem vydaná vyhláška ministerstva zemědělství č. 1568 z 27. července 1946 Ú.l. č. 135/46 umožňovala v pohraničí udělení výjimky a zkouška z myslivosti, potřebná k vydání honebního lístku, mohla být vykonána do 31. března 1947.

Pacht honitby a přednostní právo[editovat]

Ministerstvo zemědělství stanovilo výnosem ze dne 4. července 1946 č. 74491/1825-VI 6/46 dvě kategorie osob, které měly přednostní právo na pacht společenstevních honiteb (z volné ruky či písemnými nabídkami). Do prvé kategorie náležely státně spolehlivé osoby, jimž byl v době nesvobody odebrán honební lístek z národních, rasových či politických důvodů, či které z těchto důvodů byly vyloučeny z pachtu honitby. Do druhé kategorie náleželi političtí vězňové a osoby, které se zasloužily v národně-osvobozovacím boji, místní uchazeči nebo lidové lovecké společnosti z členů místního honebního společenstva.

Všichni poživatelé přednostního práva si byli rovni, přičemž první kategorie měla přednost před druhou kategorií - uplatňovalo-li přednostní právo několik osob, náležejících např. do druhé kategorie, neměl přednost jeden před druhým, honební společenstvo pak rozhodlo podle své vůle, kterému z oněch uchazečů pronajme honitbu. Přednostní právo na pacht honitby mohlo být uplatněno jen jednou a osoby, uplatňující toto právo, byly povinné předložit písemné prohlášení o tom, že na základě jeho uplatnění ještě nezískaly pacht honitby.[12]

Přislib pronájmu honitby mohl být dán jen té honební společnosti, ve které se alespoň z 50 procent nacházeli výkonní zemědělci do 20 ha. Pokud se o stejnou honitbu ucházela další lovecká společnost, měla se s první společností dohodnout. Následné rozhodnutí záviselo na okresním sdružení Jednotného svazu českých zemědělců. Společnosti nesplňující předepsané složení, mohly obdržet příslib pachtu jen tehdy, pokud Jednotnému svazu českých zemědělců předložily potvrzení, že z řad zemědělců není podobných uchazečů. Jednotlivci nemohla být státní honitba pronajata. Nájemné stanovovala cenová komise ONV (po odvolání cenová komise Zemského národního výboru).[13]

Vzdělávací kurzy pro složení zkoušek z myslivosti[editovat]

Počátkem ledna 1947 odstartovalo okresní sdružení Jednot. svazu čes. zemědělců ve spolupráci se zemědělskými lidovými školami ve Vratěníně, Blížkovicích a Litohoři po obcích hovory se zemědělci, na kterých JSČZ informoval především o přípravných mysliveckých kurzech. Další hovory byly plánovány na období od 12. do 18. ledna 1947 v Hluboké, Rancířově a v Ohrazenicích.

Ve čtvrtek 16. ledna 1947 se v Moravských Budějovicích konala první informační schůzka pro zájemce o zkoušky myslivosti, na které přednášel p. Václav Štrégl, ředitel Státní školy pro lesní hajné v Jemnici.[14] V neděli 26. ledna 1947 zahájilo okresní sdružení Jednot. svazu čes. zemědělců ve spolupráci s Československou mysliveckou jednotou (ČMJ) v Jaroměřicích n. R. první nedělní přípravný kurz pro složení zkoušek z myslivosti. Kurz se konal v Moravských Budějovicích v hostinci „U bílého koníčka” (pana Peroutky) v době od 9.00 hod. do 12.00 hod. Kurzu se účastnilo 110 zemědělců. Započal přednáškou o mysliveckých zbraních a jejich užití (p. Sadílek, prof. na Státní škole pro lesní hajné v Jemnici) a přednáškou o honebním zákonu (Karel Fridrich, kontrolor ONV M. Budějovice a místopředseda okresní lovecké komise).[15]

Program následujících nedělních kurzů:

  • Neděle 9. února 1947: Honební zákon (přednášel Karel Fridrich, kontrolor ONV Mor. Budějovice); Organizace honů — Zužitkování zvěře (přednášel p. Václav Štrégl, ředitel na Státní škole pro lesní hajné v Jemnici);
  • Neděle 16. února 1947: Pěstování zvěře (přednášel p. Jura, nadlesní z Hostimi); Ochrana zvěře (nadlesní Morisek); Organizace honů — Zužitkováni zvěře (přednášel p. Václav Štrégl, ředitel hájenské školy z Jemnice);
  • Neděle 23. února 1947: Ochrana zvěře (přednášel p. Jura, nadlesní z Hostimi); Organizace honů — Zužitkováni zvěře (přednášel Václav Štrégl, ředitel hájenské školy z Jemnice); Zakládání lidových loveckých společností (přednášel Josef Rychtecký, tajemník JSČZ Mor. Budějovice). Po každé přednášce následovala diskuze.[16]

Druhý přípravný myslivecký kurz ( pro 50 zemědělců) započal v neděli 30. března 1947 na jednoleté Státní škole pro lesní hajné v Jemnici. Probíhal souběžně s „kurzem pro hajné Státních lesů a statků”, kteří měli být přijati do služby na konfiskovaných lesích velkostatků. Kurz končil 17. srpna 1947. Do státní školy pro lesní hajné v Jemnici se pro školní rok 1947/48 hlásilo 387 žadatelů, z toho mohlo být přijato 30 uchazečů.[17][18][19]

Školení myslivců. JSČZ v Jemnici pořádá myslivecký kurs pro uchazeče o první honební lístek. Kurs se koná po čtyři nedělní dopoledne v kreslírně měšťanských škol a byl zahájen v neděli dne 30. března 1947. Přednáší členové profesorského sboru státní školy pro lesní hajné v Jemnici. Absolventi se podrobí v polovině měsíce května zkoušce z myslivosti u ONV v Mor. Budějovicích, případně v Jemnici.[20]

Myslivecké zkoušky[editovat]

Žádosti o připuštění k mysliveckým zkouškám podávali uchazeči trvale bydlící v obvodu mor. budějovického okresu u ONV v Mor. Budějovicích a to v předem vyhlášených termínech. Žádost o připuštění k myslivecké zkoušce za účelem dosažení 1. celoročního honebního lístku musela být opatřena 12 Kčs kolkem, k té se přikládaly přílohy:

1. krátký životopis,
2. osvědčení o československém státním občanství,
3. osvědčení o státní a národní spolehlivosti,
4. vysvědčení zachovalosti,
5. potvrzení o bydlišti, všechny opatřené 2 Kčs kolkem.

První kolo zkoušek se konalo v polovině měsíce března 1947 (lhůta k podání žádostí běžela do 15. března 1947) a druhé kolo v polovině června 1947 (lhůta k podání žádostí běžela do 1. června 1947).[21]

Nácvik mysliveckých honů a lečí[editovat]

K myslivecké přípravě patřil i praktický nácvik honů a lečí. V září 1947 uspořádal Okresní myslivecký spolek z Moravských Budějovic ukázky: vzorových kolových a řadových honů, obstavné leče a české leče, jež zahájil předseda okresního mysliveckého spolku Emil Dobrovolný z Ratibořic, řídil je nadlesní p. Jura z obce Hostim. Praktický nácvik končil členskou schůzí okresního mysliveckého spolku v Bohušicích.

Školení moravskobudějovických myslivců

Myslivecký spolek v Mor. Budějovicích uspořádal v sobotu odpoledne u »Mátlova boroví« a v okolí Blatnice ukázky vzorných honů. Procvičeny byly hony kolové a řadové, dále leče obstavné a hlavně leč česká. Ukázky honů zakončeny byly členskou schůzí v Bohušicích, na níž byla zhodnocena dosavadní činnost myslivecká a provedeny přípravy k honebnímu podzimnímu období. Mysliveckého srazu zúčastnilo se 260 členů ze soudního okresu moravskobudějovického a zahájil jej předseda spolku Emil Dobrovolný přivítáním účastníků, obzvlášť srdečně uvítal předsedu ONV p. vlád. r. Ing. Jaroslava Čecha a mysliveckého referenta ONV p. vrch. kom. Ant. Dusíka. Ukázky vzorných honů řídil s obvyklou pečlivostí p. nadlesní Jura z Hostima. Sraz byl uspořádán proto, aby členstvo mysliveckého spolku bylo náležitě obeznámeno s pořádáním honů podle mysliveckých pravidel. Členstvu bylo zdůrazněno, že řádné uspořádání honů a dodržování mysliveckých zvyklostí je v zájmu české myslivosti, jejíž národohospodářský význam nelze přehlížeti. Myslivost sleduje nejen cíle materiální, ale směřuje též ke zvelebení a udržení veškeré naší zvěře.[22]

Lesy do každé vesnice[editovat]

Vznik lidových loveckých společností v obcích byl zákonitě podmíněn dispozicí patřičné rozlohy lesa. Ministerstvo zemědělství vypsalo přihláškové řízení pro příděl zkonfiskovaných, státem nepřevzatých lesů nebo nepojatých do pastevních objektů. Lhůta k podávání přihlášek byla velmi krátká a končila dnem 30. dubna 1947. Seznam lesů se nacházel k nahlédnutí u Osidlovacích komisí ministerstva zemědělství (OKMZ). Žádat o příděl lesů mohly: obce, lesní družstva (tvořená obcemi nebo ze zemědělců osídlenců), stát a okresy pro veřejné účely.[23]

Lesní družstva se tvoří tak, že na společné schůzi si zvolí uchazeči prozatimní výbor družstva, t. j. předsedu, místopředsedu a jednatele, kteří vyřizují všechny záležitosti až do řádné valné hromady. Své přihlášky podávají jednotlivci výboru na tiskopise, který si hromadně vyzvednou u OKMZ. Výbor je zpracuje, uvede název lesa, katastrální území, čísla parcel a pokud možno i náčrtek požadovaného lesa na přihlášce družstevní, prvopis zašle OKMZ, druhopis ministerstvu zemědělství, odbor VII. Současně si vyžádá od téhož odboru vzorné stanovy a jednací řád a od Svazu zemědělských družstev v Brně směrnice pro zakládání lesních družstev. Doporučuje se, aby k právoplatnému ustavení družstva došlo až po oznámení, že příděl bude uskutečněn. Tak se zamezí zbytečné práci a roztrpčení. Osídlenci, kteří zanechali ve vnitrozemí les, jsou povinni odevzdati ho Národnímu pozemkovému fondu, žádají-li o příděl lesa v pohraničí.[24]

Obecní lesní družstva v pohraničních dosídlených obcích[editovat]

Okresní národní výbor v Mor. Budějovicích (ve spolupráci s JSČZ) svolal na neděli 11. srpna 1946 do Dešné (na den dožínkové oslavy) schůzi všech předsedů MNV a předsedů místních organizací JSČZ z dosídlených obcí. Přidělování konfiskovaných lesů se stalo hlavním bodem programu, o kterém referoval Josef Rychtecký, osidlovací referent ONV a tajemník JSČZ z Moravských Budějovic.[25]

Porada předsedů MNV osídlované oblasti na moravskobudějovicku. Okresní národní výbor moravskobudějovický svolává na den 11. srpna t. r. (1946) o 9. hod. dopoledne do místnosti kanceláře MNV v Dešné poradu předsedů MNV z obcí Dešná, Plačovice, Dančovice, Lovčovice, Bělčovice, Chvalkovice, Vratěnín, Flandorf, Županovice, Rancířov, Hluboká, Uherčice, Mešovice, Korolupy a Lubnice. Předsedové budou informováni okresním osidlovacím referentem soudruhem Josefem Rychteckým v záležitosti konfiskace lesního majetku v pohraničí jednotlivých obcí. Nebudou-li obce na tento majetek reflektovati, bude rozhodnuto o jeho přidělení družstvům. Těchto porad mohou se zúčastniti také předsedové místních skupin JSČZ.[26]
V této oblasti je 15 obcí, kde stát přebíral určitou výměru lesa a lesní půdy a zbytek 580 ha zůstává pro příděl obcím. Jsou však obce, mající ve svém katastru přes 100 ha lesa a lesní půdy a naproti tomu opět některé s několika měřicemi neb dokonce několika ary. Osídlenci však chápou, že by bylo nespravedlivé, aby jedna obec měla tak velikou výměru, kterou by sama mohla těžko zaplatiti a naproti tomu opět obec, která by neměla možnost lesního hospodaření.[27]

Obec Korolupy patřila k obcím, které se měly svých lesů vzdát ve prospěch obcí s malou nebo žádnou lesní výměrou. V roce 1930 činila celková plošná výměra obce Korolupy 1 586,91 ha, z toho 970,79 ha patřilo soukromým zemědělským závodům, 591,17 ha velkostatku a státní lesní správě. Lesní plochy v katastru obce Korolupy zabíraly 96,44 ha. Po obšírné debatě a nakonec i za souhlasu všech zúčastněných byla na schůzi utvořena dvě obecní lesní družstva („podle hospodářské účelnosti jednotlivých lesních oblastí”):

Pohraniční obce, které si již žádost o příděl státních lesů podaly, musely svoji žádost stáhnout a podat si novou - nyní jako obecní lesní družstvo.[28]

Příděly lesů ostatním obcím na okrese M. Budějovice[editovat]

V polovině března roku 1947 zaslala okresní rolnická komise a rada ONV v M. Budějovicích Zemskému národnímu výboru v Brně návrhy pro příděly zestátněných lesů pro obce:

  1. Babice, les „Háj” z majetku Udona, prince Löwenstein-Wertheim-Freudenberg ve výměře 24,91 ha,[29]
  2. Blatnice, les z majetku Wrbna-Kaunitz (z Wrbna-Kounic-Rietberg-Questenbergu a Freudenthalu) ve výměře 28,54 ha,[30]
  3. Boskovštejn, les u cihelny z majetku Viktora Trauttmansdorfa ve výměře 3,35 ha,[31]
  4. Hornice, les „Velká syrovská stráň” z majetku polického panství-Alfreda Vraždy z Kunvaldu ve výměře 5,60 ha,
  5. Hostim, z majetku V. Trauttmansdorfa les „Daleká” ve výměře 71,37 ha, les „Telátko” ve výměře 1,59 ha, les „U lednice” ve výměře 0,62 ha, les „Amerika” ve výměře 1,40 ha,
  6. Prokopov, les „Seč” z majetku V. Trauttmansdorfa ve výměře 55,83 ha,
  7. Lesonice, les „Obora” z majetku prince Udo Löwensteina ve výměře 65,24 ha,
  8. Meziříčko, les „Stráně” z majetku Anny Attems ve výměře 62,76 ha,
  9. Lesní družstvo Šebkovice, les „Boroví” z majetku prince Udo Löwensteina ve výměře 81,06 ha,
  10. Loukovice, les „Boroví” z majetku prince Udo Löwensteina ve výměře 8,29 ha,
  11. Kostníky, „Raymanův les” z majetku polického panství-Wražda ve výměře 32,64 ha,
  12. Kdousov, „Raymanův les” z majetku polického panství-Wražda ve výměře 14,35 ha,
  13. Jemnice, z majetku Pallavicini lesy „Vlčí hora”, „Smrček”, „Bažantnice”, „Horní Strachovec”, „Obůrka”, „Menhartický les”, „U Dvořákovýho rybníka” v celkové výměře 120 ha,
  14. Mladoňovice, les z majetku Christiana Salma ve Slavíkovicích ve výměře 4,74 ha a les „Pálenice” z majetku Ludvíka Kohna ve výměře 2,12 ha,
  15. Budkov, les „Tři kříže” a les „Ježek” z majetku Christiana Salma ve výměře 26,91 ha,
  16. Police, les „Housenka”, les „U starého mlýna”, les „Hřebouška” z majetku polického panství-Wražda ve výměře 22,66 ha,
  17. Pálovice, les „Lukavce” z majetku Pallavicini ve výměře 18,20 ha,
  18. Lomy, les z majetku Anny Schaffgotsch ve výměře 12 ha,
  19. Lesním družstvům v pohraničních obcích byly přiděleny lesy ve výměře více jak 700 ha.[32]

Příděly lesů na okrese Znojmo[editovat]

Obdobně probíhal příděl lesů na znojemském okrese, kde osidlovací komise při ONV ve Znojmě za přítomnosti zástupců ministerstva zemědělství, okresní rolnické komise a lesního úřadu ve Znojmě započala s přídělem lesů obcím na konci června 1947. Pásmo lesů podél Dyje, počínaje obcí Krhovicemi až k Hrádku mělo být přiděleno obecním družstvům. Jednotlivé obce obdržely: Kyjovice 55 ha, Německé Konice 12 ha, Police 19 ha, Stošíkovice 10 ha, město Znojmo 31 ha, Olexovice 174 ha, Horní Břečkov 26 ha, Čížov 47 ha, Frejštejn 25 ha, Jazovice 74 ha, Lukov 9 ha, Onšov 25 ha, Stálky 14 ha, St. Petřín 115 ha, Nový Petřín 23 ha, Podmýče 13 ha, Lančov 49 ha, Chvalatice 5 ha, Božice 27 ha, Čes. Křídlovice 6 ha, Hevlín 41 ha, Hrabětice 85 ha, Dyjákovice 6 ha, Fryšava 66 ha, Hrušovany 60 ha, Jaroslavice 19 ha, Šanov 17 ha, Mackovice 8 ha, Štítary 5 ha, Vracovice 3 ha, Vranov 3 ha, Pravice 66 ha, Podmolí 2 ha, Milíčovice 3 ha. Les v Havraníkách o 20 ha zůstal u pozemkového úřadu a obec o něj mohla následně zažádat.[33]

Zákon o myslivosti[editovat]

Zlidovění honiteb.
Připravovaným zákonem, který má býti v nejbližší době projednán ÚNS, budou dosavadní honební poměry uspořádány v duchu lidových a demokratických zásad. Osnova tohoto zákona předpokládá, že honební pozemky v obvodu jedné politické obce (mimo vlastních honiteb a obor) budou vždy tvořiti jednu společenstevní honitbu. Tyto pozemky musí býti souvislé, s nejmenší výměrou 200 ha honební plochy. To znamená, že politické obce s výměrou honební plochy pod 200 ha, nemohou tvořiti samostatnou společenstevní honitbu, nýbrž musí se spojiti s některou ze sousedních honiteb. Vlastními honitbami rozumí se pouze souvislé honební lesní pozemky téhož vlastníka, neb těchže spoluvlastníků, mají-li nejméně 500 ha výměry. Mohou býti však také v obvodu více politických obcí. Jinak dosavadní vlastní honitby pod 500 ha připadnou společenstevním honitbám obcí. Tím dojde k vytvoření větších společenstevních honiteb а k většímu zlidovění myslivosti. Bude totiž většina zrušena. Pokud vlastní honitby zůstanou, budou to ony na souvislých honebních pozemcích nad 500 ha a ty patří především státu, městům nebo obcím.
Vlastníci honebních pozemků jedné společenstevní honitby budou tvořiti společenstvo v čele se zvoleným honebním starostou a výborem. Společenstvo rozhoduje o způsobu využití společenstevní honitby a to buď ve vlastním provozu nebo propachtováním. Zásadně pachtýřem honitby bude moci býti jedině myslivecká společnost. Stanovy myslivecké společnosti bude schvalovati zemský národní výbor, pachtovní smlouvy pak okresní národní výbor. Velké honitby budou moci býti rozděleny na dvě nebo více honiteb, přičemž žádná z nich nesmí býti menší než 500 ha. Aby myslivost splnila svůj úkol i ve směru hospodářském, bude dbáno o její zvelebování, jakož i o náležitou ochranu zvěře a proto za účelem této ochrany a řádného dozoru budou okr. národní výbory jmenovati a bráti do přísahy myslivecké hajné na každých 500 ha honební plochy.[34]

Nový zákon o myslivosti nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1948. Jedním z jeho ustanovení bylo (§ 54) zrušení všech starých honebních pachtovních smluv, uzavřených před 31. prosincem 1945 (v pohraničí před 31. prosincem 1946), pokud se na zrušení smlouvy usneslo valné shromáždění honebního společenstva do 30 dnů ode dne počátku účinnosti tohoto zákona a to ve stanovené lhůtě, nejpozději tedy do 31. ledna 1946.[35]

Honební společenstva, tvořená většinou členů, kteří byli přídělci podle dekretu prezidenta republiky ze dne 20. července 1945, č. 28 Sb., o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci, mohla do konce roku 1949 (vyslovila-li se pro využití honitby na vlastní účet), pověřit výkonem práva myslivosti člena honebního společenstva, který se mohl vykázat alespoň jedním platným ročním loveckým lístkem a pokud obdržel doporučení místního národního výboru a okresního sdružení Jednotného svazu zemědělců. Honební společenstvo bylo následně povinné oznámit mysliveckého hospodáře okresnímu národnímu výboru.[36]

Odkazy[editovat]

Reference[editovat]

  1. 1. zákon o revizi první pozemkové reformy, 2. zákon o hospodářskotechnické úpravě pozemků, tzv. scelovací zákon, 3. zákon o myslivosti, 4. zákon o zaknihování přídělů ze zkonfiskování zemědělského majetku a o zajištění úhrad za přidělený majetek, 5. zákon o zajištění zemědělského výrobního plánu, 6. zákon o zamezení drobení zemědělské půdy.
  2. Šumavský hraničář: orgán osidlovacích komisí v šumavském pohraničí. Vimperk: Osidlovací komise v pohraničí, 17.05.1946, 2(13). s. 7.
  3. Týdeník pro pohraničí. Znojmo: Okresní vedení KSČ, 26.10.1946, 2(43). s. [6].
  4. Volné Slovo: list československé strany národně socialistické. Olomouc: Župní výkonný výbor československé strany národně socialistické, 12.10.1946, 2(234). s. 5.
  5. Šumavský hraničář: orgán osidlovacích komisí v šumavském pohraničí. Vimperk: Osidlovací komise v pohraničí, 28.06.1946, 2(19). s. 7.
  6. Národní obroda: ústřední orgán Československé strany lidové. V Brně: Československá strana lidová, 24.05.1946, 2(120). s. [5].
  7. Šumavský hraničář: orgán osidlovacích komisí v šumavském pohraničí. Vimperk: Osidlovací komise v pohraničí, 28.06.1946, 2(19). s. 7.
  8. Naše Demokracie, 05.07.1946, č. 27, s. 5
  9. Rovnost: list sociálních demokratů českých. Brno: J. Opletal, 18.07.1946, 62(163). s. 5.
  10. Naše Demokracie, 30.08.1946, č. 34, s. 3
  11. Český myslivecký svaz, okresní výbor Znojmo, Státní okresní archiv Znojmo
  12. Rovnost: list sociálních demokratů českých. Brno: J. Opletal, 23.08.1946, 62(194). s. 3.
  13. Naše Demokracie, 13.12.1946, s. 3
  14. Naše Demokracie, 17.01.1947, s. 5
  15. Naše Demokracie, 31.01.1947, s. 3
  16. Naše Demokracie, 07.02.1947, s. 4
  17. Jednoletá lesnická škola (Státní škola pro lesní hajné) v Jemnici byla zrušena v roce 1951 a dočasně zde byl zřízen zvláštní ročník vyšší lesnické školy, kde se měli žáci z výcvikových středisek naučit látku I. a II. ročníku SVLŠ (Státní vyšší lesnické školy), aby mohli přejít přímo do III. ročníku státních vyšších lesnických škol. Později zde fungovalo lesnické odborné učiliště, které bylo v roce 1970 zrušeno. V jeho prostorách se následně nacházela poliklinika a od r. 1975 psychiatrické oddělení OÚNZ Třebíč.
  18. http://www.lesprace.cz/casopis-lesnicka-prace-archiv/rocnik-80-2001/lesnicka-prace-c-8-01/lesnicka-vyroci-srpen-2001
  19. Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 30.05.1947, 2(22). s. 5.
  20. Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 04.04.1947, 2(14). s. 7.
  21. Naše Demokracie: 07.03.1947, s. 5; 30.05.1947, s. 3; 30.05.1947, s. 3
  22. Stráž na Dyji krajinský týdeník československé sociální demokracie, 12.09.1947, s. 2
  23. Naše Demokracie, 25.04.1947, s. 3: Příděl lesu v pohraničí.
  24. Naše Demokracie, 25.04.1947, s. 3: Příděl lesu v pohraničí.
  25. Jiskra týdeník komunistické strany třebíčského kraje, 25.8.1946, s. 6
  26. Jiskra týdeník komunistické strany třebíčského kraje, 11.8.1946, s. 2
  27. Jiskra týdeník komunistické strany třebíčského kraje, 25.8.1946, s. 6
  28. Jiskra týdeník komunistické strany třebíčského kraje, 25.8.1946, s. 6
  29. Po hraběti Nadasdym držela panství Lesonice (Lißnitz, okres Třebíč) od roku 1810 hraběnka Terezie Trautmannsdorfová, která je prodala hraběnce Emilii z Reichenbachu. Poté byla vlastníkem panství od roku 1880 princezna Löwenstein-Wertheim-Freudenberg, po níž je zdědil roku 1929 Udon, princ Löwenstein-Wertheim-Freudenberg.
  30. V roce 1897 získal Jaroměřice nad Rokytnou Rudolf Kristián Wrbna-Kounic.
  31. Panství Hostim se nacházelo v majetku Trauttmansdorffovů od roku 1908.
  32. Naše Demokracie, 14.03.1947, s. 4-5
  33. Stráž na Dyji, 27.06.1947, s. 2
  34. Volné Slovo: list československé strany národně socialistické. Olomouc: Župní výkonný výbor československé strany národně socialistické, 20.09.1946, 2(216). s. 4.
  35. Volné Slovo: list československé strany národně socialistické. Olomouc: Župní výkonný výbor československé strany národně socialistické, 23.01.1948, 4(19). s. [5].
  36. Nové zákony a nařízení Československé republiky. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1947, 9(1-12). s. 1296.

Externí odkazy[editovat]