Dějiny Korolup/Korolupy v tisku na konci 19. a začátku 20. století

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Revoluční léta 1848/1849 se stala předzvěstí nového politického života v rakouské říši. Zejména změny ve státní správě se staly důležitým prvkem v rozvoji ústavního politického systému. Po zrušení poddanství byly přeneseny povinnosti a kompetence patrimonií na obec. Dne 2. října 1849 například Moravské noviny informovaly o přiřazení obce Korolupy pod okresní soud vranovský. Obec nadále vykonávala část veřejné správy vlastním voleným orgánem. K 1. lednu 1850 byly zřízeny na Moravě dva kraje (Brněnský a Olomoucký). Základní územní jednotkou se stal tzv. politický okres. Korolupy byly zařazeny nadále pod okres znojemský. Brněnský kraj se skládal z 12 okresů, Olomoucký z 13 okresů. Dne 12. května 1855 došlo ke spojení okresních soudů (tzv. samosoudů) do politických úřadů. Vznikly tak smíšené okresní a krajské úřady. Krajské úřady byly ale 5. června 1860 zrušeny. Jejich pravomoce byly přeneseny zčásti na okresní úřady (řízené nadále přímo místodržitelstvím) a zčásti na místodržitelství. V soudnictví existovaly kraje i nadále, zprávu o rozdělení soudních okresů přinesly noviny Wiener Zeitung 30. dubna 1854. Obec spadala pod krajský soud ve Znojmě a okresní ve Vranově (Vranov nad Dyjí). Další změnu přinesl v roce 1868 zákon z 19. května, který zrušil i soudní kraje a celá země se dělila na politické okresy (na Moravě 30). Okresní úřady (okresní hejtmanství) byly také pověřeny řízením celé volební agendy ve volbách obecních, volbách do zastupitelských orgánů samosprávních i ve volbách parlamentních. V letech 1855-1868 došlo ke sloučení soudní a politické správy. Okresní hejtmanství se stala tzv. smíšenými okresními úřady, ale po roce 1868 došlo k návratu k původním kompetencím a názvu (okresní hejtmanství). Každý obvod okresního hejtmanství sestával z 1-3 okresních soudů. V roce 1899 byla obec oddělena ze soudního okresu Vranov a přiřazena k soudnímu okresu Jemnice v okrese Moravské Budějovice.

Obec postihly v roce 1875 nejen záplavy, ale i silné krupobití. Prvního července 1914 přinesl tisk zprávu o atentátu na Františka Ferdinanda d'Este, arcivévodu a následníka rakousko−uherského trůnu, a jeho choť Žofii Chotkovou z 28. června 1914 v Sarajevu, takže zpráva o pozemkových úpravách v Korolupech pravděpodobně v nastupujících událostech zcela zanikla. S onemocněním prasat se potýkali sedláci v prvních válečných letech 1914/1915 a v roce 1917. Už od prvního dne generální mobilizace 31. srpna 1914 byla značná část dobrovolných hasičů povolána do zbraně a do konce roku 1914 se nacházela polovina hasičů na frontách.[1] K tomu docházelo k odebírání koní (Pferdemusterung), což postihlo nejen sedláky, ale i hasičský sbor, který tak ztratil potah ke stříkačce.[2] Hlavní zemský výbor v roce 1916 také odstoupil od výměny hasičských spojnic a od válečné rekvizice gumových pneumatik u požárních automobilů. V součinnosti s Červeným křížem zřídil svaz FF (Freiwillige Feuerwehr) na Moravě záchranářské oddíly „Rettungs- und Transportdienst”.[3] Císařským dekretem z 1. května 1915 byli odvedeni i muži od 42 do 50 roků do zbraně. Obyvatelé Korolup sledovali nejen zprávy z fronty, které tisk pravidelně přinášel, ale také zprávy o zraněných „Nachrichten über Verwundete und Verletzte” a ztrátové listiny „Verlustliste”.[4] 30. 11. 1916 otřásla celou monarchií zpráva o smrti císaře Františka Josefa I. (Kaiser Franz Joseph I.) Z tisku se dozvídáme o rozličných sbírkách, kterých se občané v obci pilně účastnili. Několik článků poodkrývá i jména vedoucích činitelů v Mlékárenském družstvu a situaci v poklesu dodávek mléka během první světové války. Jméno obce bylo také dvakrát zmíněno s porušením zákona a soudním líčením. Události na podzim roku 1918 (po rozpadu monarchie) přináší deníky zejména ve spojení se vznikem Německé jižní Moravy a připojením německých obcí k Dolnímu Rakousku, s následným přiřazením k četnické stanici ve Vídni a vznikem nových okresních četnických stanic a nových soudních okresů.

Morawske Nowiny (Mährische Zeitung)[editovat]

Morawske Nowiny (Mährische Zeitung), 2. říjen 1849 - přinesly v rozpisu okresních soudů informaci o začleněných obcích - “Císařské království, okresní soud Vranovský”:

Bývalé panství Bítov, katastrální území - Chvaletice (náležející k ní osady Augustov, Nové dvorce), Oslnovice, Vysočany, Zblovice.

Bývalé panství Čídružice, katastrální území - Schröffelsdorf.

Bývalé panství Uherčice, katastrální území - Chrlopy, Freystein, Stálky, Uherčice, Vratěnín. Německé názvy - Kurlupp, Freystein, Stallek, Ungarschitz, Fratting.

Bývalé panství Wranow, katastrální území - Břečkov horní, Čížov, Hanušov, Jezovice, Lančov, Lukov (náležející k ní Nová ves), Miličovice, Petřín nový, Petřín starý, Pomyče, Šáfow, Štítary, Vračovice, Vranov.[5]


Morawske Nowiny (Mährische Zeitung.), 31. srpen 1860, v článku “Ku poznání vlasti na pokračování”:

Chrlopy (německy Kurlup), ves ve Znojemsku, okrese Vranovském, má asi 80 čísel, 400 obyvatel, mlýn a pilu. Do kostela náleží do Bítova, má ale vlastní školu a kapli sv. Vavřince 1798 vystavenou, v níž jisté dny v roce mše svaté se slouží. V 15. století zde býval dvůr.[5]

Znaimer Tagblatt[editovat]

Znaimer Tagblatt, 16. duben 1914 - v inzerátu na místo obvodního lékaře ve Vratěníně v politickém okrese Moravské Budějovice byl hledán lékař pro oblast o rozloze 62,98 km² sestávající z obcí Vratěnín, Lubnice, Korolupy, Mešovice, Rancířov, Hluboká a Uherčice s 2 230 obyvateli. Místo lékaře bylo nabízeno v tržním městečku Vratěníně, ke kterému obec poskytovala zdarma pěkný dům s prostornou zahradou. Plat činil 1 400 korun, k tomu čtvrtletní prémie 140 korun, cestovní paušální příplatky 240 korun, za prohlídku masa ve Vratěníně 60 korun (řezník v obci). Na základě speciální pracovní smlouvy mohl vykonávat i místo panského lékaře pro majitele panství Uherčice za roční honorář 1 000 korun a od okresní zdravotní pojišťovny požadovat k tomu příplatek 300 korun. Lékař byl k pracovnímu místu povinen vést v domě lékárnu. Znalost češtiny byla vyžadována, ale nebyla bezpodmínečně nutná. Na základě § 11 zemského sanitárního zákona (Landessanitätsgesetz) ze 17. prosince 1909 č. 498 byly nabídky směřovány do rukou předsedy sanitárního výboru ve Vratěníně.[5]

Znaimer Tagblatt, 13. říjen 1914 - veřejná sbírka pro Reservespital Klosterbruck Znaim (Znojmo - Louka) na str. 3. Ředitel školy v Korolupech věnoval 20 košil, 13 spodních kalhot, 5 prostěradel, 2 velké povlaky na polštáře, 1 pár bot, 2 páry ponožek, 1 sklenici medu a cigarety. Zpráva proběhla i o den později v týdeníku Znaimer Wochenblatt.

Znaimer Tagblatt, 31. leden 1917 - v příspěvku o elektrifikaci Jižní Moravy dalo předsednictvo trhového městečka Vranova nad Dyjí na vědomí, že 25. ledna 1917 jednohlasně rozhodlo (v souvislosti s výstavbou elektrárny) o rozšíření elektrifikace i v dalších obcích - Starý Petřín, Vracovice, Citonice, Vratěnín, Podhradí nad Dyjí, Hardegg - Felling (Rakousko), Jazovice, Korolupy, Lukov nad Dyjí, Lesná u Znojma, Lančov, Langau (Rakousko), Miletice, Nový Petřín, Břežany u Znojma, Pomyče, Riegesburg (Rakousko), Šafov, Šumná, Štítary, Uherčice, Onšov, Weitersfeld (Rakousko), Horní Břečkov. Obce měly být po dalším posouzení počtu zájemců vybaveny elektřinou pro svícení a pro průmyslové účely. Na neděli 4. února 1917 byla proto svolána do hostince Johanna Yppa v Zámecké ulici ve Vranově uzavřená konference se zástupci obcí, kde měly být probrány podrobnosti.[6]

Znaimer Tagblatt, 10. srpen 1917 - deník oznamoval onemocnění domácích zvířat v obcích. Svrab (prašivina) u koní se objevil v obcích na okrese Moravské Budějovice, také v obci Korolupy. Znaimer Wochenblatt 4. srpna 1917 oznámil červenku u prasat. Wiener Zeitung 2. srpna a 9. srpna 1917 a přinesl podrobný rozpis všech onemocnění po celé monarchii - v Korolupech se jednalo o červenku u prasat.

Znaimer Tagblatt, 10. listopad 1918 - Gendarmerie Deutsch- Südmähren. Kapitán četnictva (Gend. Rittmeister) Petrowitsch byl 10. listopadu 1918 zvolen velitelem krajské policie Deutsch- Südmähren, která spadala pod zemskou četnickou stanici ve Vídni. Zároveň byly přiděleny pod okresní četnické stanice německé obce ze soudních okresů. Moravský Krumlov - obce ležící na západ od dráhy připadly pod velitelství ve Znojmě, obce ležící na východ od dráhy a ze soudního okresu Hustopeče pod velitelství v Mikulově. Dále německé obce ze soudního okresu Slavonice připadly k okresnímu velitelství ve Waidhofenu an der Thaya a německé obce na východ od slavonického soudního okresu jako Vratěnín, Korolupy atd. k okresnímu velitelství ve Znojmě.

Znaimer Tagblatt, 3. prosinec 1918 - Z rozhodnutí německo-rakouského státního sekretáře pro záležitosti soudu z 25. listopadu 1918 se dolnorakouský krajský obvodní soud skládal po připojení německých obcí k Dolnímu Rakousku z okresních soudů: 1. Hustopeče (Auspitz), 2. Vranov (Frain) - v původním rozsahu mimo obcí Oslnovice (Höslowitz), Bítov (Vöttau), Vysočany (Wissokein), Zblovice (Zblowitz) a s přiřazením obcí Korolupy (Kurlupp), Uherčice (Ungarschitz), Vratěnín (Fratting) a Lubnice (Hafnerluden) 3. Jaroslavice (Joslowitz), 4. Břeclav (Lundenburg), 5. Mikulov (Nikolsburg), 6. Pohořelice (Pohrlitz), 7. Slavonice (Zlabings), 8. Znojmo (Znaim). (str. 2) Zprávu přinesly také - Wiener Zeitung, 30. listopadu 1918 na str. 3 v plném znění.

Znaimer Wochenblatt[editovat]

  • 31. července 1859 informoval o výši finančních sbírek ve znojemském okrese pro c.k. armádu. Mezi mnoha dárci je jmenována obec Korolupy, která darovala 28 zlatých 78¾ krejcarů, korolupský farář Schmidtmayer 5 zlatých a Josef Beer 1 zlatý.
  • 9. září 1871 sděloval radostnou zprávu k výsledkům voleb do zemského sněmu, kterých informovaly deníky a týdeníky na Moravě už od poloviny července. Volby měly rozhodnout o příštím uspořádání říše. Čeští národovci požadovali především zrovnoprávnění českého a německého jazyka a změnu volebního systému, němečtí ústaváci nadále propagovali zachování ústavy a volebního řádu z roku 1861, kterým měli v zemském sněmu zajištěnu většinu. Článek rozebírá překvapující a radostné výsledky voleb pro poslance za Německou liberální stranu pana Johanna Fuxe (kandidoval za okresy Znojmo, Vranov a Moravské Budějovice), který byl zvolen 423 hlasy. V této souvislosti je zmíněna obec Tasovice (německy Taswitz), kde dva hlasy získali přivrženci české opozice. Jeden hlas získal německý farář z Korolup (německy Kurlupp). Týdeník tak děkuje všem volícím mužům za vítězství německé otázky ve znojemském a vranovském okrese.
  • 7. června 1873 týdeník zveřejnil na str. 6 dárce sbírky pro rodiny zemřelých při nehodě v Jáchymově údolí v Krkonoších. Mezi obcemi je uváděna i obec Korolupy, která přispěla 8 zlatých.
  • 5. září 1874 - dne 24. července 1874 postihly znojemský okres velké záplavy na řece Dyji. Okresní úřad vyhlásil dobrovolnou sbírku, které se účastnila i obec Korolupy. Obec věnovala na povodněmi postižené obce 7 zlatých a 30 krejcarů.
  • 31. července 1875 - Podyjí na dolnorakouské hranici bylo zasaženo novými povodněmi, které doprovázelo obrovské krupobití. Kroupy zničily v mnoha obcích celoroční úrodu a velká voda napáchala další škody jako trhliny a sesuvy půdy. Ve vranovském daňovém okrese byla škoda v obci Korolupy vyčíslena částkou 2 800 zlatých. Mezi dalšími vesnicemi jsou v tisku uvedeny obce: Šatov (10 000 zl.), Starý Petřín (3 000 zl.), Šafov (4 000 zl.), Freistein (6 000 zl.) a především Stálky (45 000 zl.) Tímto byla pro postižené obce vyhlášena sbírka.
  • 28. března 1914 obci byly povoleny v obecním katastru pozemkové úpravy.
  • 1. dubna 1914 týdeník přinesl zprávu o nově vylosované porotě laických přísedících na II. kvartál počínající 20. dubna. Dne 1. dubna se sešli zástupci moravskoslezské advokátní komory: předseda c. k. radní Philipp Ritter z Paumgartenu, c.k. první státní návladní Dr. Artur Köller a advokát Heinrich Homma, aby vylosovali nové přísedící (Geschworene). Mezi 36 přísedícími byl vylosován pod číslem 12 Johann Schwarz, statkář z Korolup.
  • 25. dubna 1914 týdeník oznámil, že moravský zemský výbor v Brně povolil některým obcím vybírání přirážky k přímé dani. Obci Korolupy bylo povoleno vybírat přirážku 44 procent.[7]
  • 4. července 1917 referoval o povolení obci vybírat přirážky k přímé dani ve výši 38 procent.
  • 10. června 1914 - v sobotu v půl čtvrté odpoledne proběhlo losování soudních laických přísedících za přítomnosti krajského soudního presidenta c. k. radního Philippa Rittera z Paumgartenu, vrchního zemského soudního rady Huga Seka, zemského soudního rady Dr. Wenzla Schwaba, státního návladního Dr. Maximiliana Pokorny a advokáta Heinricha Homma do krajského soudu. Pod číslem 16 byl vylosován statkář Laurenz Apeltauer z Korolup.
  • 1. července 1914 - obci byly zemským výborem v Brně povoleny v obecním katastru pozemkové úpravy.
  • 15. července 1914 - 13. července v pondělí započaly na státním gymnáziu ve Znojmě ústní maturitní zkoušky za přítomnosti zemského školního inspektora vládního rady Karla Rittera z Reichenbachu. V úterý 14. července odmaturovalo 19 absolventů, mezi nimi i Konrad Soukopp z Korolup.
  • 22. srpna 1914 týdeník uveřejnil zprávu o šíření slintavky a kulhavky na okrese Mikulov a Znojmo, svrabu u koní v dačickém okrese, prasečího moru v okrese Hodonín, prasečí červenky, která se na moravskobudějovicku objevila v Korolupech a Třeběticích. Cholera drůbeže zasáhla Jihlavu, sněť Moravský Krumlov. 29. srpna týdeník pokračoval ve výčtu obcí, jichž u červenky na moravskobudějovicku přibývalo - mimo Korolup postihla Láz, Moravské Budějovice, Polici u Jemnice, Šepkovice. 5. září informoval tisk nadále o přetrvávajícím onemocnění prasat v Korolupech a Lázu. S červenkou se potýkali korolupští sedláci i příští rok. Znaimer Tagblatt i Znaimer Wochenblatt 4. a 18. září 1915 dále informoval o nemocných prasatech v Korolupech.[5]
  • 24. listopadu 1915 - změnu v družstevním registru u c. k. krajského soudu ve Znojmě provedlo Milchgenossenschaft (Mlékárenské družstvo) v Korolupech s ručením omezeným. Předseda Andreas Schwarz a místopředseda Georg Niederhafner byli vymazáni a nahrazeni předsedou: Franz Stadler, místopředsedou: Georg Tschoffa.[8]
  • 9. února 1916 mezi dárci pro německý školský spolek Deutscher Schulverein je jmenován ředitel školy z Korolup Ernest Körner, který v rámci vánoční sbírky daroval 11 korun. Zprávu přinesl i Znaimer Tagblatt 10. února o den později. Ředitel školy Ernest Körner daroval podle Neue Freie Presse také na veřejnou sbírku Ponorková akce rakouského spolku flotil (Flottilverein) 35 korun 90 haléřů, jak tisk Neue Freie Presse uvedl na str. 11 z 26. července 1916.
  • 15. července 1916 týdeník zveřejnil provedené změny v družstevním registru. Milchgenossenschaft (Mlékárenské družstvo) v Korolupech s ručením omezeným provedlo vymazání členů představenstva u c. k. krajského soudu ve Znojmě. Členové dozorčí rady: Franz Stadler (předseda) a Franz Soukop byli nahrazeni novými členy dozorčí rady: Laurenz Kozian čp. 22 (místopředseda), Johann Stiepani čp. 9 a Georg Tschoffa (předseda) z Korolup. Zprávu přinesl i Znaimer Tagblatt 3. června 1916. (pravděpodobně narukování do války)
  • 11. října 1916 k. k. krajský soud ve Znojmě 18. září 1916 v odvolacím řízení odsoudil Josefa Beigla z Korolup za předražený prodej jalovice, kterou nakoupil za 600 korun a prodal za 1 600 korun a využil tak válečné situace na trhu. Tím se dopustil přestupku navýšení ceny podle paragrafu 14 císařského nařízení ze 7. srpna 1915 č. 228. Krajský soud ve Znojmě (ve složení předsedající zemský soudní rada Kubíček, vrchní soudní rada svobodný pán z Buhlu, zemský soudní rada Dr. Schwab, soudce okresního soudu Wilimek, zapisovatel Dr. Wotizky) odsoudil na základě paragrafu 261 a 266 daňového zákona Josefa Beigla z Korolup k pokutě 600 korun nebo v případě nezaplacení pokuty k potrestání 6 dny žaláře. (str. 9)
  • 13. a 16. listopadu 1918 týdeník přinesl na titulní straně prohlášení německého lidu a přihlášení německých obcí k Deutsch- Südmähren v rámci Německého Rakouska. Z politického okresu Moravské Budějovice to byly obce - Dančovice, Dešná, Vratěnín, Panenská, Lubnice, Korolupy, Lovčovice, Mešovice, Chvalkovice, Plačovice, Uherčice, Rancířov, Hluboká, Bělčovice, Županovice. Znaimer Wochenblatt, 13. listopadu 1918 na str. 4 přinášel podrobné zprávy od předních aktérů, dopisy do Vídně a k soudu do St. Pöltenu.

Wiener Zeitung[editovat]

Wiener Zeitung, 6. říjen 1859 - článek “Předvolání Johanna Karla Koziana z Korolup za nedovolené pobývání mimo hranice státu”:

Johann Kozian, narozený 1789, ženatý, majitel továrny na šátky (Tuchfabrikant) z Korolup, okres Znojmo na Moravě, se roku 1812 vydal s dávno propadlým cestovním pasem do Dánska. Tento je podle § 32 - patentu k vycestování z 24. března 1832 - povinen se do šesti měsíců od prvního dne, kdy byl poprvé tento patent uveřejněn v Brněnských novinách, navrátit do vlasti a zodpovídat se na c. k. Okresním úřadě ve Znojmě z nedovoleného pobytu mimo hranice státu. c.k. Okresní úřad ve Znojmě 17. září 1859. (překlad z německého jazyka). Předvolání Koziana se objevuje v novinách ještě 11. a 14. října 1859, 28. září 1861. 29. února 1863 bylo v deníku oznámeno, že po třetí výzvě zahájil okresní soud ve Vranově proti Kozianovi 4. ledna 1863 soudní řízení.

Wiener Zeitung, 30. duben 1854 - v úřední části je na str. 3 uvedena obec v rozpisu soudních okresů.

Kraj Znojmo. Soud první instance: Znojmo.

Úřady okresního soudu: 1. Budějovice Moravské (Budwitz Mährisch), 2. Vranov (Frain), 3. okres Hrotovice, 4. Jemnice (Jamniz), 5. okres Jevišovice, 6. okres Krumlov (moravský), 7. okres Náměšť, 8. okres Mikulov, 9. okres Znojmo)

1. Budějovice Moravské (Budwitz Mährisch) - 6,72 rozloha, 23 120 obyvatel, obce (německé názvy) - Budwitz (Mährisch), Augezd Groß, Augezd Klein, Babitz, Bauschitz, Blann, Blattnitz, Boninau, Boskowstein, Budwitz (Mährisch), Büllikowitz, Czastohostitz, Czidlin, Dieditz, Domamühl, Franing Ober, Gröschelmauth, Hösting, Horka, Hornitz, Jakobau, Jarmeritz, Jazkau, Irzitz, Kojatitz, Kommarowitz, Kreschitz, Laas, Laschinka, Lazan Ober, Lazan Unter, Lessonitz, Lessunka, Lispitz Dorf, Lispitz Markt, Littahorn, Lukau, Martinkau, Meseritschko, Milletitz, Nimtschdorf, Popowitz, Prokopsdorf, Przilozan, Przispach, Ratiborzitz, Roskotsch, Schidrowitz, Schöpkowitz, Serowitz, Stiepanowitz, Stiepkau, Wazanowitz, Wesze, Witschapp, Wozenitz, Wohrazenitz, Zerowitz.

2. Vranov (Frain)- 4, 47 rozloha, 10 279 obyvatel, obce (německé názvy) – Chwalatitz, Deschau Groß, Deschau Klein, Edenthurm, Frain, Freystein, Fröschau Ober, Höslowitz, Jasowitz, Kurlupp (česky Korolupy)[9], Landschau, Liliendorf, Lugau, Milleschitz, Petrein Alt, Petrein Neu, Pomitsch, Schaffa, Schiltern, Schrössesdorf, Stallek, Vötau, Windschau, Wisokein, Zaisa, Zblowitz.

4. Jemnice (Jamniz) – 5,17 rozloha, 15 849 obyvatel, obce (německé názvy) - Althart, Baczkowitz, Baniowiz, Budkau, Dantschowiz, Döschen, Lthotiz, Fratting, Frauendorf, Gdossau, Gösling, Hafnerluden, Jamniz, Jratiz, Ladonowiz, Lauka, Laukowitz, Lonne, Lospitz, Margarethen, Menhartitz, Mudlau, Nespitz, Neuhart, Neudorf, Neustift, Oponeschitz, Pawlowitz, Piesling, Plospiz, Podolly, Puliz, Qualkowiz, Radotiz, Ranzern, Razowiz, Slawathen, Tiefenbach, Trzebellowiz, Trzebetiz, Ungarschiz, Urwiz, Wenzelsdorf, Wispiz, Wostegkowiz.[5]

Reichspost[editovat]

Reichspost, 13. únor 1914 - 10. února zemřel v klášteře Teplá P. Heinrich Apeltauer, kaplan z obce Touškov. Narodil se 27. prosince 1878 v Korolupech na Moravě, absolvoval gymnázium ve Znojmě, 31. ledna 1901 nastoupil do kláštera v Teplé (Stift Tepl), vystudoval teologii v Innsbrucku a 26. července 1905 byl vysvěcen na kněze.[10] Podrobnou zprávu přinesl tisk v den pohřbu - Pilsener Tagblatt, 15. únor 1914 a Reichspost, 15. únor 1914.[5]

Wiener Landwirtschaftliche Zeitung[editovat]

Wiener Landwirtschaftliche Zeitung, 21. březen 1917 - zpráva o mlékárenském družstvu.[11] Článek na úvodní straně rozebírá podmínky mlékárenského průmyslu a mlékárenských družstev. Po vypuknutí první světové války došlo ke značnému snížení produkce mléka, což podle autora bylo zapříčiněno zčásti celkovým poklesem populace skotu ve světě, ale i nekvalitním krmivem. Například před válkou krmili sedláci ječmenem, který je za války využíván k výrobě mouky. Produkce Mlékárenského družstva v Korolupech: v roce 1914 odvedlo družstvo 74 826 litrů mléka, v roce 1916 jen 55 032 litrů, tedy 73 procent z původní produkce. V lednu 1914 odvedlo družstvo 7 165 litrů a v lednu v roce 1917 jen 3 028 litrů mléka, tedy 42 procent oproti lednu před vypuknutím války. Dále rozebírá článek velmi podrobně situaci i v ostatních korunních zemích, ceny mléka a výrobků a vliv kontrabandu na vývoj cen v mlékárenském průmyslu.

Prager Tagblatt[editovat]

Prager Tagblatt 1. červenec 1917 - přinášel zprávy z bank o válečných dluhopisech (Kriegsanleihe). Obec Korolupy nakoupila u Deutsche Agrarbank für Österreich v Praze Kriegsanleihe za 35 000 korun.

Nachrichten über Verwundete und Verletzte a Verlustliste[editovat]

  • Apeltauer Ignatz, Inft., k. k. LstIR. Nr. 24, 9. Komp. (24. zeměbranecký pěší pluk, zeměbranecký doplňovací okres Znojmo, německy k. k. Landwehr Infanterieregiment Nr. 24), Korolupy, ročník 1876, nemocen, Garn. Spit., Nr. 19 v Bratislavě (Pozsony- Pressburg), oznámeno 22. listopadu 1914.[12][13][14]
  • Wohl Ferencz, Inft., k. k. LstIR. Nr. 1, 1. Komp. (1. zeměbranecký pěší pluk Vídeň, německy k.k. Landwehr Infanterie Regiment „Wien“ Nr. 1), Korolupy, ročník 1876, nemocen, Vereinskriegsspital d. k. u. Landwirt.-Akademie v Košicích (Kaschau, Kassa), oznámeno 15. února 1915[15][16]
  • Soukop Leopold, Irift., IR. Nr. 99, 6. Komp. (99. pěší pluk, doplňovací okres Znojmo, německy k. u. k. Infanterieregiment Nr. 99), ročník 1892, Morava, Moravské Budějovice, Korolupy, válečný zajatec (město Veněv v Tulské gubernii, Rusko), oznámeno 29. května 1915.[17][18]
  • Indra Franz, Inft., IR. Nr. 99, 7. Komp. (99. pěší pluk, doplňovací okres Znojmo, německy k. u. k. Infanterieregiment Nr. 99), Morava, Moravské Budějovice, Korolupy, ročník 1896, raněn, oznámeno 8. září 1915.[19]
  • Paul Johann, Inft., k. k. LIR. Nr. 24 (24. zeměbranecký pěší pluk, zeměbranecký doplňovací okres Znojmo, německy k. k. Landwehr Infanterieregiment Nr. 24), přidělen: k. k. LIR. Nr. 18, 5. Komp. (k.k. Landwehr Infanterie Regiment „Przemyśl“), Morava, Moravské Budějovice, Korolupy, ročník 1882, raněn, oznámeno 22. září 1915.[20][21]
  • Komenda Josef, ErsEes., IR. Nr. 90, 11. Komp. (90. pěší pluk), Morava, Moravské Budějovice, Korolupy, ročník 1884; raněn, oznámeno 20. dubna 1916.[22][23]
  • Bartu Eduard, Jäg., FJB. Nr. 25, 1. Komp. (25. prapor polních myslivců, Vojenské velitelství Vídeň, II. sborová oblast, německy k. u. k. Feldjägerbataillon Nr. 25), Morava, Moravské Budějovice, Korolupy, ročník 1890; válečný zajatec, Rasdolnoje, oblast Primorsk, Rusko, oznámeno 13. července 1916.[24][25]
  • Peigl Johann, LstInfst., k. k. LIR Nr. 5, 1. Komp. (5. zeměbranecký pěší pluk Terst, německy K.K. Landwehr-Infanterieregiment Triest Nr.5), Morava, Moravské Budějovice, Korolupy, ročník 1895; válečný zajatec, Rusko, oznámeno 30. listopadu 1916.[26]
  • Beigl Martin, LstInfst., IR. Nr. 99, 15. Komp. (99. pěší pluk, doplňovací okres Znojmo, německy k. u. k. Infanterieregiment Nr. 99), Morava, Moravské Budějovice, Korolupy, ročník 1894; raněn, válečný zajatec, Vereinigtes Evakuationsspital Nr. 48, Orel, Rusko, oznámeno 8. května 1917.[27]
  • Baldreich Ferdinand, LstGlefr., IR. Nr. 99, 9. Komp. (99. pěší pluk, doplňovací okres Znojmo, německy k. u. k. Infanterieregiment Nr. 99), Morava, Moravské Budějovice, Korolupy, ročník 1874; padl (10.—20. 12. 1917).[28]
  • Jandl Leopold, Lstlnfst., IR. Nr. 88, 5. Komp., Morava, Moravské Budějovice, Korolupy, ročník 1887; raněn[29]

Österreichische Verbands-Feuerwehr-Zeitung[editovat]

  • 5. prosinec 1915 tisk přinesl zápis z jednání hlavního výboru spolku Deutscher Landesverband für Feuerwehr in Mähren z 30. listopadu, kdy rozhodl o přidělení subvencí ze zemského požárnického fondu. Hasiči z Korolup (Freiwilige Feuerwehr Kurlupp) z 23. okresu obdrželi na rok 1915 částku 100 korun.
  • 5. listopad 1916 tisk přinesl zápis z jednání hlavního výboru spolku Deutscher Landesverband für Feuerwehr in Mähren z 15. října 1916, který se zabýval (mimo dalších důležitých bodů v souvislosti s válečnou situací na frontách) také požadavkem znojemského okresního sdružení. Okresní sdružení německých hasičů ve Znojmě požadovalo rozdělení okresů a vyčlenění družstev FF v obcích: Dešná, Lubnice, Vratěnín ze znojemského okresu, družstva FF v obci Korolupy z vranovského okresu a družstva Rancířov, Staré Hobzí, Písečné, Cizkrajov a Slavonice z okresu Jihlava. Výbor považoval tento krok za současné situace za nevhodný.[5]
  • 20. prosinec 1916 tisk přinesl zápis z jednání hlavního výboru spolku Deutscher Landesverband für Feuerwehr in Mähren z 14. prosince, kdy rozhodl o přidělení subvencí ze zemského požárnického fondu. Hasiči z Korolup (Freiwilige Feuerwehr Kurlupp) z 23. okresu obdrželi na rok 1916 částku 100 korun.

Die Neue Zeitung[editovat]

Die Neue Zeitung, 16. září 1917 - střelci pěšího pluku č. 24[30] zaslali srdečné pozdravy všem čtenářům a čtenářkám novin Neue Zeitung, mezi střelci i Franz Stiepani z Korolup.

Neue Freie Presse[editovat]

Neue Freie Presse, 26. červenec 1918 - starosta obce Korolupy Andreas Schwarz žádá obec Berezow - Wyzny v okrese Przemyśl v Haliči (Pol. Ukrajina) o zprávu. Zmizelá Olena Kawecká odcestovala 23. února 1918 z Korolup, okres Moravské Budějovice, do Haliče a je hlášená jako nezvěstná.

Odkazy a poznámky[editovat]

  1. Místní sbor Freiwillige Feuerwehr byl založen pod komandem Franze Blažka v roce 1893. In: Fromme's Österreichischer Feuerwehr-Kalender 1894 (uváděn v ročence od roku 1894). Další zdroj: Feuerwehr-Satzungen herausgegeben vom Deutschen Landesverband für Feuerwehr- und Rettungswesen in Mähren, Deutscher Landesverband für Feuerwehr- und Rettungswesen in Mähren, 1936 - 15 Seiten, Österreichs Feuerwehr- und Rettungswesen am Anfang des XX. Jahrhunderts: Zugleich Tätigkeits-Bericht des öesterreichischen Feuerwehr-Reichsverbandes für die Amtsperiode von 1896 bis ende 1902, Verlag des Ständigen Österreichischen Feuerwehr-Ausschusses, 1903 - 471 Seiten, Mitteilungen auf dem Gebiete des Feuerwehr und Rettungswesens - Böhmen, Mähren, Schlesien, Tschechoslowakei 1926 - 1938 [1], německy
  2. Adolf Schinnerl: Entwicklung des österreichischen Feuerwehrwesens, Der Österreichische Bundesfeuerwehrverband.
  3. Citace Adolf Schinnerl - Entwicklung des österreichischen Feuerwehrwesens, Der Österreichische Bundesfeuerwehrverband: "Der neue „Rettungsausschuss des Österreichischen Feuerwehr-Reichsverbandes“ unter Reginald Czermack organisiert mit den Feuerwehr-Rettungsabteilungen bzw. Kranken-Transport-Kolonnen: die Umwaggonierung der Verwundeten, den Transport Bahnhöfe – Spitäler und zurück, aus Spitälern zu Pflegestätten, Permanenzdienst in Bahnhöfen, da viele Züge Einzelwaggons mit Verwundeten transportierten, gegen Ende des Krieges auch Tee für durchfahrende Einheiten. Während des Krieges wurden größeren Rettungsabteilungen bereits Automobile zugeteilt. Tausenden Feuerwehrmännern kostete der Krieg das Leben. Bittere Not herrschte im ganzen Land. Mit dem Kriegsende kam auch das Ende der Doppelmonarchie. Der Nationalismus blühte auf, auch in den Reihen der Feuerwehr."
  4. Znaimer Wochenblatt (24), Znaimer Tagblatt (17), Wiener Zeitung (10), Österreichische Verbands-Feuerwehr-Zeitung (3), Verlustliste (3), Neue Freie Presse (2), Nachrichten über Verwundete und Verletzte (2), Fremden-Blatt (1), Die Neue Zeitung (1), Pilsener Tagblatt (1).
  5. 5,0 5,1 5,2 5,3 5,4 5,5 5,6 Rakouská národní knihovna, ANNO - historické noviny a časopisy.
  6. Eine eigene Stromerzeugung gibt es in Südmähren zuerst in Znaim. Ein Elektrowerk in der Traußnitzmühle nutzt die Wasserkraft, ein zweites in der Kerneckerstraße arbeitet mit Dampf und dient auch dem Wasserwerk. Hauptlieferant für Strom ist das Westmährische Elektrizitätswerk in Rossitz, für das der Stausee bei Frain errichtet wird. (Quelle: Heimat Südmähren. Hg. M. Krebs. Geislingen 1955.)
  7. Obecní samospráva se pravděpodobně potýkala z finančními problémy. Rostoucí agenda obecní samosprávy, která byla na obce přenesena, obce zatěžovala. Zpočátku ji obce řešily přirážkami k přímým daním nebo zaváděly vlastní obecní dávky. Zákon ze dne 19. září 1883 týkající se rozepsání přirážek obecních, okresních, samosprávnými úřady vyššího řádu.
  8. Die Raiffeisenkassen (in Kurlupp seit 1906) waren Keimzellen für weitere genossenschaftliche Einrichtungen, vor allem auf dem Gebiet der Verwertung landwirtschaftlicher Produkte (auch Milchverwertung). Darlehenskassen - Vereine mit ehrenamtlich tätigen Organen wachten über ein kleines überschaubares Gebiet, mit beschrenkte Haftung und gewährten den Mitgliedern Darlehen bis zu vier Jahr gegen Zinsen, die so niedrig wie möglich waren (Genossenschaftswissenschaft zwischen Theorie und Geschichte: Festschrift für Prof. Dr. Johann Brazda zum 60. Geburtstag Taschenbuch – 16. Juni 2014, von Robert Schediwy (Herausgeber), Tode Todev (Herausgeber), Juhani Laurinkari).
  9. Das Zlabingser Ländchen von A bis Z na www.suedmaehren.eu: 1899 die Gemeinde Kurlupp vom Gerichtsbezirk Frain (politischer Bezirk Znaim) getrennt und dem Gerichtsbezirk Jamnitz (politischer Bezirk Mährisch-Budwitz) zugeteilt.
  10. Premonstráti z kláštera v Teplé na konci 19. století v oblasti západních Čech vykonávali duchovní správu na přivtělených inkorporovaných farách v Číhané, Dobřanech, Horních Sekyřanech, Chotěšově, Liticích, Louce, Mariánských Lázních, Městu Touškov, Mnichově, Otročíně, Ovesných Kladrubech, Pernarci, Pístově, Rájově, Skokách, Stodě, Teplé, Svatém Vojtěchu, Úhercích, Úšovicích, Úterý, Vidžíně.
  11. Die Erzherzog Friedrichsche Molkerei in Wien war mit einer Verarbeitungsleistung von 17 000 Litern täglich die zweitgrößte Wiener Molkerei. An der Milchversorgung Wiens beteiligten sich aber auch Mähren, Schlesien, Oberösterreich, Obersteiermark und Ungarn. (Winkler 1899: 390–391). Erzherzog Albrecht hatte durch die Mannigfaltigkeit seiner Produkte und Besitzungen einen ausgezeichneten Ruf erworben. Letztere umfassten die Kammer Teschen (Cieszyn, Český Těšín), die Herrschaft Żywiec (Saybusch), die Herrschaft Magyaróvár (Ungarisch Altenburg) zwischen dem Neusiedler See und der Kleinen Schütt, die Herrschaft Bellye zwischen Donau und Drau sowie die kleinere Herrschaft Židlochovice (Seelowitz) in Mähren, insgesamt also ein Areal von rund 2070 km². Und Erzherzog Friedrich führte diese Besitzungen erfolgreich fort. Er gehörte unter anderem zu den führenden Milch-, Käse- und Butterproduzenten der Monarchie, was auch Winkler (1899: 387) bestätigt.
  12. Verlustliste, So, 22. November 1914, s. 110
  13. Bratislava (slowakisch: Prešporok, deutsch: Pressburg, ungarisch: Pozsony), Das Komitat Pressburg (deutsch auch Pressburger Gespanschaft; ungarisch Pozsony vármegye, slowakisch Prešpurská stolica/župa oder Prešpurský komitát, lateinisch comitatus Posoniensis) ist der Name einer historischen Verwaltungseinheit (Gespanschaft/Komitat) des Königreichs Ungarn.
  14. k.k. Landwehr Infanterie Regiment „Wien“ Nr. 24, 25. Landwehr Infanteriebrigade – 13. Landwehr Infanterie Truppendivision – Landwehrkommando in Wien Errichtet: 1900 Garnison: Wien Nationalitäten: 97 % Deutsche – 3 % Andere, Landwehr-Ergänzungsbezirk: Wien B und Znaim Kommandant: Oberst Otto Richter, Stabsoffiziere: Oberstleutnants Johann Seidl, Karl Hinek, Karl Darnhofer und Anton Heidrich. Majore Marian Herbert, Josef Weichert und Josef Jöbstl
  15. Verlustliste, Mo, 15. Februar 1915, s. 50
  16. k.k. Landwehr Infanterie Regiment „Wien“ Nr. 1, 25. Landwehr Infanteriebrigade – 13. Landwehr Infanterie Truppendivision – Landwehrkommando in Wien Errichtet: 1889: Garnison: Wien (Stab - XIII. Bez. HütteldorferStr. 188), Nationalitäten: 95 % Deutsche – 5 % Andere, Landwehr-Ergänzungsbezirk: Wien A, Kommandant: Oberst Alexander Dini, Stabsoffiziere: Oberstleutnants Gustav Urbanek und Karl Schubert. Majore Friedrich Bitterlich, Franz Heillinger, Karl Edler von Ruckmich und Julius Hoppe.
  17. Verlustliste, Sa, 29. Mai 1915, s. 37
  18. k.u.k. Mährisches Infanterie Regiment Nr. 99, Errichtet: 1883 – II. Armeekorps – 4. Infanterie Truppendivision, Nationalitäten: 60 % Deutsche – 37 % Tschechen – 3 % Sonstige, Ergänzungsbezirk: Znaim, Garnison: Stab, I.,II., IV. Baon: Wien – III. Baon: Znaim, Kommandant: Oberst Felizian Krasel.
  19. Verlustliste, Mi, 8. September 1915, s. 19
  20. Verlustliste, Mi, 22. September 1915, s. 33
  21. k.k. Landwehr Infanterie Regiment „Przemyśl“ Nr. 18, 89. Landwehr Infanteriebrigade – 45. Landwehr Infanterie Truppendivision – Landwehrkommando in Przemyšl, Errichtet: 1889: Garnison: Przemyśl, Nationalitäten: 47 % Ruthenen – 43 % Polen – 10 % Andere, Landwehr-Ergänzungsbezirk: Przemyśl und Sanok, Kommandant: Oberst Eduard Bezdiczka, Stabsoffiziere: Oberst Robert Pluhard von Ulogponte. Oberstleutnants Franz Kraliček und Karl Lindinger. Majore Hugo Reichel, Ignaz Pick und Viktore Jarosz.
  22. Verlustliste, Do, 20. April 1916, s. 26
  23. k.u.k. Galizisches Infanterie Regiment „Edler von Horsetzky“ Nr. 90, Errichtet: 1883 – X. Armeekorps – 2. Infanterie Truppendivision Nationalitäten: 75 % Polen – 25 % Sonstige, Ergänzungsbezirk: Jaroslau, Garnison: Stab, II., III. Baon: Jaroslau – I. Baon: Sarajevo – IV. Baon: Lubaczów, Kommandant: Oberst Friedrich Watterich von Watterichsburg
  24. Verlustliste, Do, 13. Juli 1916, s.5
  25. k. u. k. Mährisches Feldjägerbataillon Nr. 25, Errichtet: 1849 – II. Armeekorps – 25. Infanterie-Truppendivision – 49. Infanteriebrigade, Nationalitäten: 75 % Tschechen – 22 % Deutsche – 3 % Sonstige, Ergänzungsbezirk: Brünn, Garnison: Wien, Kommandant: Oberstleutnant Arnold Barwick
  26. Verlustliste, Do, 30. November 1916, s. 47
  27. Verlustliste, Di, 8. Mai 1917, s. 7
  28. Verlustliste, Mi, 1. Mai 1918, s. 7
  29. Verlustliste Nr. 524, Signatur: II-20665, digi.landesbibliothek.at
  30. k.k. Landwehr Infanterie Regiment Nr. 24, 25. Landwehr Infanteriebrigade – 13. Landwehr Infanterie Truppendivision – II. Armeekorps, Errichtet: 1900, Garnison: Wien, Nationalitäten: 97 % Deutsche – 3 % Andere, Landwehr-Ergänzungsbezirk: Wien B und Znaim, Kommandant: Oberst Otto Richter