Dějiny Korolup/Jednotné zemědělské družstvo Korolupy

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Jednotné zemědělské družstvo vzniklo v Korolupech na základě prováděcího nařízení ministra zemědělství ze dne 17. března 1949 č.75/1949 Sb. a zákona o jednotných zemědělských družstvech. V praxi se ale zakládání družstev od navrženého postupu poněkud lišilo. Akční plán ministerstva zemědělství předpokládal, že první fázi zakládání JZD převezme Jednotný svaz českých zemědělců (JSČZ) a to pod vedením ministra zemědělství a Komunistické strany Československa (KSČ) v úzké spolupráci s ÚRD. Do 10. února 1949 mělo dojít k ustavení správního sboru pro JZD v ústředí ÚRD, do 20. února 1949 na krajích a okresech ustavení odborů JZD a do 25. března 1949 k sestavení kandidátek prvních přípravných výborů JZD. Dozor nad vybranými kádry do přípravného výboru měl na starosti okresní sekretariát KSČ a okresní akční výbor Národní fronty. Lhůtu pro vznik okresní a krajské rady Jednotných zemědělských družstev stanovoval akční plán do 31. března 1949. JZD měla vznikat hlavně v obcích, kde už existovalo strojní či jiné družstvo nebo v obcích, kde by o založení požádala organizace KSČ.

Založení družstva[editovat]

Zakládání JZD na okrese Moravské Budějovice neprobíhalo lehce, obzvláště ve vnitrozemí, kde sedláci sídlili na gruntech po staletí. Ani pozice KSČ zde nebyla nejsilnější. Ve volbách v roce 1946 se umístila KSČ na okrese jako druhá a vítězství patřilo Československé straně lidové. Jedinou výjimku tvořily nově osídlené německé obce v pohraničí, kde si komunistická strana své příznivce z bezzemků, zemědělských dělníků a malorolníků za statky po Němcích v podstatě koupila. Do konce roku 1949 se komunistů na moravskobudějovicku podařilo založit pouze osm JZD (10% ze všech obcí okresu), mezi těmito prvními se nacházela JZD v Korolupech a Vratěníně. Vratěnínské JZD mělo sloužit jako vzor ostatním JZD v okrese. Teprve na konci roku 1952 (po zinscenovaném babickém procesu) se komunistům podařilo založit JZD i v severních obcích okresu; celkem 48 JZD, z toho 29 JZD III. typu, 15 JZD II. typu, 3 JZD I. typu a 1 JZD IV. typu ve Vratěníně.

Před založením JZD se v Koroluech nacházel jediný sedlák s polnostmi nad 20 ha, majitel prvorepublikového zbytkového statku Bohuslav Tříletý. U všech ostatních 39 sedláků s rozlohou polností od 11 do 13 ha se jednalo o dosídlené obyvatelstvo, hospodařící až do roku 1946 na konfiskátech v národní správě. Po obdržení dekretu, vyčíslení konečné částky hodnoty majetku a zaknihování započali státu tento majetek splácet. V roce 1946 založili sedláci v Korolupech Strojní zemědělské družstvo. Takto zakoupené stroje mohly být za poplatek ostatními zemědělci využívány.

Perzekuce namířené proti tzv. kulakům v 50. letech se v obci týkaly jediného sedláka Bohumila Tříletého. Už během scelování polností obdržel ze svých 28,50 ha v honech pouhých 9,00 ha, zbytek mu byl přidělen různě po okrajích katastru. Ostatní sedláci a obzvláště členové KSČ vstupovali do JZD hned v první fázi dobrovolně (Böhm Karel, Štěpnička Jaroslav, Denner František, Smilek Tomáš, Pospíšil František, Bajgl Antonín, Dvořák Emil, Křiváček Václav, Nováček Karel), popřípadě po nastavení velkých dodávek, následných pokutách za jejich neplnění či po dokončení Hospodářsko-technické úpravy půdy (HTÚP).

„Vlastní zakládání JZD proběhne ve třech etapách dle směrnic KSČ. Instruktory dodá KSČ, oficielně Okresní rada družstev. Přípravný výbor JZD navrhne interně KSČ, oficielně místní akční výbor… Návrh bude úředně schválen Okresní radou družstev.“ (Vznik JZD 1948-1949. Zápis z jednání tzv. akční čtyřky 15. 3. 1949)

Ustavení přípravného výboru[editovat]

Okresní výbor KSČ v Moravských Budějovicích nejprve vybral vhodné osoby, které by zastávaly funkci instruktorů JZD (agitátorů) a následně zajistil, aby Okresní rada družstev (ORD) instruktory do funkce jmenovala. Na okrese jich do května 1950 agitovalo po obcích kolem 400. Místní organizace KSČ v Korolupech pak navrhla složení přípravného výboru JZD (Tomáše Smilka, Jaroslava Štěpničku, Františka Dennera) a agitátor ORD zajistil, aby místní akční výbor Národní fronty (NF) přípravný výbor schválil. Hned nato byla v obci na den 1. listopadu 1949 svolána ustavující schůze přípravného výboru, které se měli zúčastnit jak členové dosavadního strojního družstva tak i ostatní zájemci o vstup do JZD. Úlohou agitátora bylo na ustavující schůzi vyložit zásady a úkoly JZD. Akční výbor NF následně na schůzi navrhl kandidátku přípravného výboru a zajistil její schválení:

Navržený přípravný výbor JZD Korolupy
Funkce Jméno Bydliště Výměra polností
Předseda Smilek Tomáš Korolupy čp. 5 12,20 ha
Jednatel Štěpnička Jaroslav Korolupy čp. 31 12,36 ha
Provozní hospodář Denner František Korolupy čp. 38 12,21 ha

Do Jednotného zemědělského družstva se přihlásilo šest členů:

Seznam osob, které vstoupili do JZD 1. listopadu 1949
Jméno Bydliště Výměra polností
Pospíšil František Korolupy čp. 10 13, 00 ha
Berka Josef Korolupy čp. 30 08,00 ha
Zamazal Luboš Korolupy čp. 71 08,00 ha
Bajgl Antonín Korolupy čp. 16 13,00 ha
Beneš Matěj Korolupy čp. 66 07,00 ha
Nováček Karel Korolupy čp. 46 14,00 ha

Okresní rada družstev v Moravských Budějovicích kandidátku schválila a OV KSČ v Moravských Budějovicích určil nebo potvrdil předsedu přípravného výboru a nakonec ORD schválené kandidátky oznámila MNV v Korolupech. Vzhledem k tomu, že se do JZD přihlásilo velmi málo členů, probíhala agitace do JZD až do května 1950, kdy se agitační komisi podařilo získat ještě 15 členů.

Seznam osob, které vstoupili do JZD v období od listopadu 1949 do května 1950
Jméno Bydliště Výměra polností
Rohlík Jaroslav Korolupy čp. 1 05,43 ha
Smilek Jaroslav Korolupy čp. 66 00,53 ha
Čeloud František Korolupy čp. 3 04,39 ha
Dvořák Emil Korolupy čp. 19 11,88 ha
Blahoudek Josef Korolupy čp. 51 (hostinec) 02,34 ha
Böhm Karel Korolupy čp. 37 11,27 ha
Honzák František Korolupy čp. 18 04,13 ha
Křiváček Václav Korolupy čp. 26 12,98 ha
Melzer Stanislav Korolupy čp. 60 03,80 ha
Přívětivý Josef Korolupy čp. 2 (pila u mlýna) 02,59 ha
Kaláb Alois Korolupy čp. 45 06,27 ha
Chaloupka Vladislav Korolupy - škola (ředitel školy) 00,00 ha
Kovařík Karel Korolupy čp. 48 07,28 ha
Kasal Jan Korolupy - fara 00,00 ha
Dostál Antonín Korolupy čp. 27 08,41 ha

Konfiskace zemědělských strojů a vybavení JZD[editovat]

Již v listopadovém plénu ÚV KSČ 1948 bylo rozhodnuto, že mechanizační prostředky smějí nadále získávat pouze státní strojní stanice, menší stroje místní strojní družstva a jen omezeně soukromí zemědělci. V okrese Moravské Budějovice přistoupil OV KSČ a zemědělské oddělení ONV na konci roku 1949 k výkupu strojů u velkých zemědělců. K 27. březnu 1950 ONV vykoupil 593 zemědělských strojů. Přidělování mechanizačních prostředků jednotlivým JZD a Strojní traktorové stanici (STS) v Moravských Budějovicích mělo na starosti zemědělské oddělení ONV. Celková cena zkonfiskovaných strojů z léta 1951 se pohybovala kolem 4 150 133 Kčs. ONV zkonfiskoval v Korolupech u 6 zemědělců a Zemědělského strojního družstva (ZSD) 12 strojů v ceně 99 307 Kčs. Mechanizační prostředky nebyly zemědělcům nikdy zaplaceny a skutečná cena byla mnohem vyšší.

Zemědělská komise ONV přidělila z této konfiskované mechanizace JZD Korolupy:

  • 1 traktor Bulldog 25 německé firmy Heinrich Lanz AG
  • 1 traktorový pluh dvouradličný
  • 1 čtyřradličnou vložku
  • 1 výfukovou řezačku slámy
  • 1 samovaz pětistopý (vazač slámy)
  • 1 samovaz šestistopý

Ze strojního družstva v Korolupech obdrželo JZD:

  • 2 samovazy
  • 1 lis na slámu

Z půjčky u Okresní spořitelny JZD zakoupilo:

Koncem roku 1951 došlo k reorganizaci zemědělských referátů NV. Místo komise pro zemědělskou výrobu a výkup tuto agendu začali vykonávat ustanovení tajemníci MNV v obcích. Od roku 1952 mechanizaci vykupovalo skrze krajské a okresní výbory nově vzniklé ministerstvo výkupu. Výši povinných dodávek měl na starosti okresní plnomocník výkupu (dodávková povinnost JZD, drobných a středních zemědělců a tzv. vesnických boháčů).

Vzorové stanovy a provozní řády[editovat]

Na zasedání ÚV KSČ ve dnech 24. – 26. února 1950 strana vyhlásila hlavní úkoly pro JZD. Družstva se měla zaměřit především na společné obdělávání půdy, společnou organizaci jarních prací a pokud by v obci už existovaly přijatelné podmínky, měla JZD přikročit ke společné živočišné výrobě. Na základě nastaveného úkolu ÚV KSČ vypracovalo ministerstvo zemědělství a výnosem ze dne 6. dubna 1949 (č. j. 53.209/49-VII/62) schválilo návrh vzorových stanov, které následně zveřejnilo v Úředním listu II. č. 89 ze dne 15. dubna 1949 jako přílohu vyhlášky ministerstva zemědělství č. 548/1949 Ú. l. II (díl oznamovací). Jednací řád (JŘ) byl podrobněji rozepsán v II. části vzorových stanov. Vzorové stanovy s provozním řádem byly vydány sice ve formě brožury, ale byly považovány za právní předpis. Vstupu tzv. vesnických boháčů (kulaků) do JZD mělo být zabráněno a pokud se tak stalo, mělo dojít k jejich vyloučení.

I. typ JZD[editovat]

Jako I. typ JZD se označovala družstva se zavedeným společným osevem, společným organizováním polních prací za použití strojů a potahů v soukromém vlastnictví nebo v majetku JZD. Jednotlivé pozemky mohly být stále odděleny mezemi. Každý zemědělec obdržel sklizeň ze své parcely. Organizací a řízení zemědělských prací provádělo představenstvo, které uzavíralo se státní (okresní) strojní stanicí smlouvu o postřiku ovocných stromů a smlouvu o strojní pomoci při žních a podzimních pracích. Předseda JZD měl denně zapisovat přehled vykonaných prací, pro které členové poskytovali nejen všechny své zemědělské stroje, potahy, ale i pracovní síly. Společný osevní plán se ještě řídil požadavky členů, kdy si mohli určit kam kterou plodinu zasázet. Osiva, sádě a hnojiva nakupovalo JZD hromadně pro celou obec. Odměna za jarní práce se vyplácela v penězích. Výše odměny závisela na obtížnosti práce a kvalifikaci. Vyúčtování se schvalovalo na členské schůzi. Každému členovi se z odměny odčítaly náklady prací vykonaných na jeho vlastních polích. Tento typ provozovalo JZD Korolupy až do podzimu roku 1950, kdy došlo po sklizni k dokončení výměry osmi honů.

Valná hromada a volba představenstva JZD[editovat]

Podle vzorových stanov bylo předsednictvo voleno valnou hromadou na funkční období dvou let a schvalováno Okresní družstevní radou. Sestávalo z předsedy, místopředsedy a dalších 3-8 členů. Minimálně čtyři pětiny členů představenstva musely pocházet z řad malých a středních rolníků a zrovna tak stanovy určovaly přiměřené zastoupení žen. JZD navenek zastupoval předseda a jeden člen předsednictva. Orgán JZD tvořila volená dozorčí rada, sestávající z předsedy, místopředsedy a 1-4 další členů. Nejvyšším orgánem JZD byla valná hromada, která volila členy představenstva, dozorčí rady, jejich předsedy a místopředsedy, usnášela se na výši členského podílu, mohla navrhovat změny stanov, jednacího řádu a provozních řádů. Hlasování probíhalo aklamací. Valnou hromadu svolal přípravný výbor JZD Korolupy na 3. května 1950, kde také proběhla volba představenstva JZD. Členská základna (i rodinní příslušníci) sestávala z 38 členů. Prozatímním traktoristou byl určen obchodník a hospodský Josef Blahoudek, jediný držitel řidičského průkazu v JZD.

Předsednictvo JZD Korolupy zvolené 3. 5. 1950
Funkce Jméno
Předseda Smilek Tomáš
Místopředseda Berka Josef
Pokladník a jednatel Chaloupka Vladislav
Členové předsednictva Denner František, Přívětivý Josef, Melzerová Štěpánka
Předseda dozorčí rady Honzák František

Mechanizace[editovat]

Zemědělská mechanizace v majetku JZD v roce 1950:

  • 1 traktor
  • 5 samovazů
  • 1 vlečný vůz
  • 1 pluh
  • 1 diskový válec
  • 1 diskové brány
  • 1 výfuková řezačka slámy
Výměra polí JZD Korolupy
Členů JZD Celkem
203,27 ha 17,27 ha 220,54 ha

II. typ JZD a společné obdělávání lánů[editovat]

Provozní řád JZD II. typu už počítal se závazkem společného osevu a společného obdělávání půdy na vlastních pozemcích členů i pozemcích JZD. Meze a brázdy mezi jednotlivými parcelami byly odstraněny, pole spojená do velkých lánů (honů). Na základě žádosti podané u Krajského národního výboru (KNV) pak probíhalo v obci scelovací řízení, čímž JZD dosáhlo odstranění roztříštěnosti parcel. Následně pak představenstvo ve spolupráci se státní strojní stanicí vypracovalo plán zemědělských prací a podepsalo smlouvu o poskytnutí mechanizačních prostředků, se členy JZD smlouvy o výrobě a dodávce za použití svých strojů, potahů a pracovní síly. Podle PŘ mohlo JZD podle potřeby (na základě zákona č. 55/1947 Sb.) využívat i stroje a potahy vesnických boháčů. Po dokončení scelovacího řízení, při kterém došlo na celém korolupském katastru ke scelení polností do 8 honů (v pěti kvalitách půdy a, b, c, d, e), činila rozloha honů celkem 533,72 ha, z toho připadlo na JZD 194,20 ha a zbytek byl v držení majitelů pozemků. Takto donuceni vstoupili všichni obyvatelé Korolup do JZD a 30. září se konala valná hromada s volbou nového předsednictva a dozorčí rady.

Valná hromada, volba předsednictva a dozorčí rady[editovat]

Představenstvo JZD Korolupy zvolené na valné hromadě 30. 9. 1950
Předseda Mátl Jan[1]
Místopředseda Berka Josef
Členové výboru Černý Václav, Pikal Jiří, Karásek Bohumil, Chaloupka Vladislav, Štěpnička Jaroslav, Denner František, Číhal Jan, Zamazal Ladislav
Dozorčí rada zvolená na valné hromadě 30. 9. 1950
Předseda Smilek Tomáš
Místopředseda Simandl Alois
Členové dozorčí rady Honzák František, Beneš Matěj, Melzerová Štěpánka, Kašpárek Josef
Byl zaveden osmihonný osevní postup a přikročeno k setí ozimů, které však nebyly dosety, poněvadž brzy přišly podzimní plískanice. Za velkých potíží, pracovními brigádami celé obce, byly dobývány brambory a řepa. Ne špatné počasí, ale vinnou velkého finančního odměňování a částečně i vinou pracovní morálky po finančním vyúčtování podzimních prací dvě třetiny členů z družstva vystoupily a na jaře 1951 byla jim opět půda oddělena. Družstvu zůstalo asi 200 ha orné půdy.“ (Kronika obce Korolupy)

Úpadek a rozpad jednotlivých JZD přičítala KSČ navenek nepřátelským živlům, vnitřní směrnice a zpracované zprávy uváděly i další důvody jako špatné plánování sezónních prací a neschopnost vedoucích funkcionářů JZD. Zpráva ze zasedání vlády z prosince 1951 deklarovala pro družstva III. a IV. typu „vhodné dodávkové podmínky“, díky kterým mělo dojít ke „zvýšení životní úroveň družstevníků”. Družstva III. a IV. typu se tak začala těšit nemalé podpoře státních a následně i místních orgánů.[2] K tomu se komunistická strana a vláda v červnu 1952 usnesly na zastavení splátek za „[...] majetek vnesený členy družstva do společného hospodaření“, oproti tomu naopak zůstala družstevníkovi „povinnost splácet obytné a hospodářské budovy, živý i mrtví inventář”, který si ponechal ve svém vlastnictví.[3]

III. typ JZD a společné ustájení dobytka[editovat]

III. typ JZD se od předchozích typů značně lišil. Členové družstva sice zůstali formálně majiteli své půdy a ostatních výrobních prostředků, museli se ale zavázat, že je předají do družstva ke společnému hospodaření a setrvají v JZD nejméně tři roky. Pokud by došlo k vystoupení, měl teoreticky člen družstva i nadále právo získat vložený majetek zpět, ale jen v případě, že by to nenarušilo chod družstva. Vrátit tak mohlo JZD i jiné pozemky se stejnou výměrou a hodnotou. Ve III. typu družstva si rodina člena JZD mohla ponechat pro své vlastní hospodaření pouze záhumenek o výměře 1 ha a určitý počet hospodářských zvířat. Povinností člena bylo přenechání JZD (za náhradu) živý a mrtvý inventář a tomu odpovídající zásoby osiv, sadby a krmiv. Obytné budovy zůstávaly ve vlastnictví i užívání členů. Společně sklizená úroda už patřila družstvu.

Rozhodujícím parametrem pro práci se stalo množství práce vykonané za jednu směnu a počet odpracovaných dnů tzv. pracovní jednotka. Odměnu za práci určoval podíl člena na výsledku hospodaření JZD, tedy počet odpracovaných jednotek. Odměnu družstvo vyplácelo v penězích a v naturáliích. Družstevníci pracovali ve skupinách a pokud možno ve stejném složení. Jmenování vedoucích pracovních skupin (tzv. skupinářů) se odehrávalo na členské schůzi. Za užívání půdy se ještě platila členům náhrada, ale ta nesměla přesáhnout více než 10-20 % čistého důchodu společného hospodaření.

Společné ustájení[editovat]

Počátkem léta 1951 hodlalo JZD Korolupy započít s třetí fází a společným ustájení dobytka. Do konce 3. července 1951 se mu skutečně podařilo 50 kusů dobytka po hospodářských budovách členů družstva ustájit:

Společné ustájení v hospodářských budovách v majetku členů JZD
Člen JZD Ustájení ve vlastních stájích Vloženo do JZD
Mátl Jan čp. 20 12,53 ha
Simandl Alois čp. 21 12,67 ha
Dostál Antonín čp. 27 08,41 ha
Matula Adolf čp. 36 12,19 ha
Jelínek Bohumil čp. 12 12,35 ha
Černý Alfons čp. 67 00,48 ha
Černý Václav čp. 43 12,13 ha

Po výměně učitele v obci zastával místo pokladníka ředitel školy Václav Brychta. Bohatí sedláci byli z družstva vyloučeni, což se týkalo hlavně rodiny Tříletých. V zimně 1952/53 postihla skot slintavka. Výstavba společného družstevního kravína pro 100 dojnic byla ukončena v lednu roku 1953.

Akce kulak[editovat]

Za kulaky označila KSČ všechny zemědělce, kteří obhospodařovali více než 15 ha. V první polovině 50. let připravili komunisté množství zákonů, které jim umožňovaly tzv. kulaky tvrdě postihovat, pokutovat, trestat odnětím svobody, zabavovat jim majetek ve prospěch státu a násilně je vystěhovávat z obcí a okresů. K zastrašování místního obyvatelstva posloužil také vykonstruovaný případ v Babicích. Státní pohřeb se třemi zavražděnými komunistickými funkcionáři Tomášem Kuchtíkem, předsedou MNV a MO KSČ, Josefem Roupcem, místopředsedou MNV, členem KSČ a Bohumírem Netoličkou, pokladníkem MNV, členem KSČ se konal dne 6. července 1951 na Stalinském náměstí v Moravských Budějovicích. Na náměstí se shromáždilo velké množství lidí společně se složkami SNB, Lidových milicí a vojska, dále Sboru dobrovolných hasičů, sokolové, zástupci škol a obcí z celého kraje. Pohřbu se zúčastnili i státní představitelé Václav Kopecký (ministr informací a osvěty), Gríša Spurný (náměstek ministra vnitra), Miroslav Holzbauer (vedoucí tajemník KV KSČ), František Hons (předseda KNV) a Jaroslav Svoboda (předseda ONV v Moravských Budějovicích).

Kulaci byli omezováni nejen vysokými nároky na povinné dodávky, ale pokud je nesplnili, nesměli zabíjet prasata a dobře živit rodinu. V roce 1949 byli připraveni o šatenky. Další rok je dostali, ale byli znevýhodněni ti, kteří neustájili. Když do vesnice přijela pojízdná prodejna s textilem a botami, mohli zde nakupovat pouze ti, co svedli dobytek do společného ustájení. Sedláci nesměli mlít obilí ani šrotovat, když neměli splněné dodávky. Mlátit mohli v noci a za stálého dohledu SNB. Z obilí jim zbylo pouze to, co si ukryli někde doma nebo u menších zemědělců, u kterých si nechávali i semlít obilí.“ [4]

V Korolupech se „akce kulak” týkala Bohuslava Tříletého, který byl potrestán odnětím svobody a veškerý majetek mu byl státem zkonfiskován. Rodina sedláka Tříletého bydlela následně v pronájmu na zemědělské usedlosti Josefa a Anežky Gráfových (tehdy čp. 30). V Lubnici se stal obětí násilné kolektivizace sedlák Antonín Švanda a ve Vysočanech sedláci Rupert Veidenthaler a Alois Černý. Všichni tři byli postiženi nejen odnětím svobody, zabavením majetku, ale také vystěhováním celé rodiny z okresu Moravské Budějovice.

IV. typ JZD[editovat]

Ve IV. typu JZD už musely být rozorány meze a dokončena HTÚP. Velikost záhumenku se členům družstva snížila na 0,5 ha. K vystoupení členů z JZD mohlo dojít po tříleté lhůtě a předběžném (nejméně šest měsíců před sklizní) oznámení představenstvu. Hospodářské budovy členů družstva se předávaly do majetku družstva. JZD hospodařilo podle celoročního výrobního plánu, se státní strojní stanicí (v Moravských Budějovicích) uzavíralo smlouvu na celý rok. Zemědělské práce probíhaly ve stálých pracovních skupinách, v jejichž čele stáli vedoucí skupináři. Skupináře řídil přímo předseda JZD.

Odměny v naturáliích i penězích vyplácelo JZD IV. typu už výhradně na základě odpracovaných pracovních jednotek. Pracovním skupinám s lepšími výsledky náležela zvláštní odměna. IV. typ PŘ už také předepisoval pořadí použití rostlinných a živočišných výrobků ze společného hospodaření. Na prvém místě stálo splnění dodávek, na druhém osivový a krmivový fond JZD, na třetím prodej na volném trhu a na čtvrtém teprve rozdělení mezi členy. JZD zakládalo peněžní důchody: 1. pojistný (splátky úroků, daně), 2. na úhradu výrobních a správních nákladů, 3. na založení či doplnění fondů a 4. na rozdělení zbytku mezi členy podle pracovních jednotek). JZD mělo udržovat: 1. nedělitelný (investiční) fond, 2. osivový a krmivový fond, 3. sociální fond a 4. kulturní fond.

V případě členů, kteří měli povinnost splácet státu přídělovou cenu za pozemky (což byli v Korolupech až na tzv. „kulaka” Tříletého a pár drobných domorodých zemědělců všichni), mělo JZD IV. typu požádat ministerstvo zemědělství, aby jim byla tato povinnost pozastavena. Členovi, který by po uplynutí tříleté lhůty z JZD vystoupil, se povinnost splácení za přidělenou půdu obnovovala. V provozním řádu byl zahrnut také boj proti vesnickým boháčům. Na počátku roku 1952 vydalo ministerstvo zemědělství nové provozní řády JZD (IV. typu „Řád společného hospodaření JZD Ředhošť“ a „Řád společného hospodaření JZD Přestavlky”). V roce 1953 byla přijetím nových vzorových stanov JZD v podstatě kolektivizace a socializace zemědělství ukončena.

Výroční členské schůze (1953 a 1955)[editovat]

Členská schůze s volbou nového předsednictva se konala 7. května 1953. Po výroční členské schůzi v roce 1955 zůstaly funkce v JZD na další dva roky až na nového předsedu Jana Mátla stejně obsazené.

Volba funkcionářů na členské schůzi 7. května 1953
Předseda Čeloud František
Místopředseda Simandl Alois
Členové předsednictva Denner František, Nováčková Františka, Simonidesová, Kašpárek Josef
Hospodář Mátl Jan
Dozorčí rada Smilek Tomáš (předseda), Bajgl František, Beneš Matěj
Zootechnik Berka Josef
Skladník Kovařík Karel

Hospodářské budovy členů v majetku JZD[editovat]

Společně ustájený dobytek a využití zemědělských usedlostí pro účely JZD
Člen JZD Druh ustájeného dobytka Místo
Šťava Jan koně čp. 7
Plaček Augustin koně čp. 50
Böhm Karel koně čp. 37
Bílek František ovce čp. 8
Pikal Jiří ovce čp. 55
Štěpnička Jaroslav vepřový dobytek čp. 31
Mátl Jan hovězí dobytek čp. 20
Korbel Václav hovězí dobytek čp. 38
Vávra Antonín hovězí dobytek čp. 34
Pejdl Jaromír hovězí dobytek čp. 54
Číhal Jan hovězí dobytek čp. 32
Rohlík Jaroslav volný výběh čp. 1 (stodola u mlýna)
Tříletý Bohuslav včelín čp. 30 (vystěhován po konfiskaci majetku do podnájmu na čp. 30)
Křivan Jan včelín čp. 46
Šebesta Stanislav sýpka čp. 14 stodola
Vidlák František sýpka čp. 9 stodola

Výroční členská schůze 1956[editovat]

Volba funkcionářů na členské schůzi 13. února 1956
Předseda Mátl Jan
Místopředseda Simandl Alois
Členové předsednictva Beneš Matěj, Berka Josef senior, Doležal Milan
Revizní komise Štěpnička Jaroslav, Vidlák František, Šťáva Jan

V letech 1955/56 mělo JZD Korolupy 44 členů, pro které vedení uzavřelo hromadnou úrazovou pojistku. V podstatě se vrátilo na stav v době zakládání družstva, čemuž nasvědčuje i volba funkcionářů. V období let 1956 až 1958 došlo v JZD za předsedování Jana Mátla k největšímu rozkrádání majetku, za což byl také potrestán odnětím svobody. Mátlovo rozkrádání se dostalo i na stránky Rudého práva.[5][6][7]

Když chybí kontrola

Podivně začal před časem »hospodařit« předseda JZD Korolupy na Moravskohudějovicku Jan Mátl. Přestal mu stačit více než slušný příjem předsedy pro jeho »náročný« osobní život, vyznačující se četnými výlety Spartakem a velkou spotřebou lihovin, a začal si přisazovat z družstevního. Začaly se množit falešné doklady na neexistující nákupy pro družstvo, objevila se nikým neschválená odměna 3 873 Kčs, záloha 25 000 korun na pracovní jednotky aj. To by ovšem nemohl dělat, kdyby nenašel kumpána v účetním družstva Františku Starobovi, který si počínal stejně. Vypůjčil si na příklad z družstevního 2 000 Kčs, které však nevrátil, nýbrž si pohotově vyúčtoval jako odměnu za bilanční práce.

Nic však netrvá věčně, a tak se i Mátl a Staroba octli před lidovým soudem v Moravských Budějovicích, který jim vyměřil spravedlivou odměnu, tentokrát ovšem nikoliv v pracovních jednotkách nebo mimořádných odměnách, které si s takovou oblibou vypláceli, nýbrž v podobě nepodmíněného trestu. Staroba byl odsouzen k dvěma a půl letům odnětí svobody, Mátl k dvěma letům a navíc oba k náhradě škody, způsobené přímými zpronevěrami ve výši téměř 10 000 Kčs. Mimoto je může družstvo dále žalovat za škodu 100 000 Kčs, způsobenou nesprávným zvýšením pracovní jednotky. Nelze se však omezit na konstatováni, že rozkrádači družstevního majetku byli potrestáni. Zároveň je nutno si položit otázku, jak se to mohlo stát, zda takovým zjevům nelze zabránit.

A tady by bylo možno jmenovat všechny ty, kteří tomu mohli zabránit, kdyby lépe kontrolovali práci družstva a jeho vedoucích. Byl by mezi nimi i okresní národní výbor v Moravských Budějovicích, komunisté v obci, i místní národní výbor. Především však členové družstva. Jednotlivec může vždy zklamat důvěru, je zde však jedna pojistka, aby tím netrpěl celek — družstevní stanovy, vnitrodružstevní demokracie, kontrola vedoucích kolektivem. A základem kousků Matlá a Staroby bylo, že stanovy byly v Korolupech ve psí. Členské schůze se konaly zřídka, družstevníci na ně nechodili, revisní komise nefungovala, předseda o všem diktátorsky rozhodoval sám. To budiž poučením pro všechna naše družstva. (Rudé právo, 6.3.1958, č. 65, s. 2)

Na pozemcích německy nazývaných „Grosse Point“ (ze staroněmčiny biunt, biwund = oplocený pozemek)[8], které připadly JZD, se započala plánovat stavba druhého kravína, přes cestu na východním konci obce stály drůbežárny sestávající z montované stavby a dvou zděných vedle sebe stojících budov. V roce 1958 byl dostavěn druhý kravín, jeden vepřín a dřevěné boudy pro vepře. V rámci reorganizace ministerstva zemědělství roce 1959 připadly státní lesy na katastru Korolup pod JZD. Po vzniku ministerstva lesního a vodního hospodářství a samostatného ministerstva zemědělství v roce 1967 došlo k jejich oddělení.[9]

Volba funkcionářů na členské schůzi 21. února 1958
Předseda Simonides Jan[10]
Místopředseda Simandl Alois
Členové předsednictva Navrátil Bohuslav, Černý Václav, Křivan Jan, Smilek Tomáš, Karásek František, Spurný Jiří, Kovařík Karel
Revizní komise Berka Josef, Karásek Bohumil, Křiváček Václav, Šebesta Stanislav, Šula Ladislav
Zootechnik Brož Antonín
Skladník Kašpárek Josef
Pokladník Kovařík Karel
Skupináři Štěpnička Jaroslav, Smilek Tomáš

Státní statek Lesná[editovat]

Organizační výstavba státních statků prodělala významné změny v roce 1960, na jejíž reorganizaci se v souvislosti s novou územní správou okresů a krajů ve smyslu zákona č. 36/1960 Sb. vláda usnesla 20. dubna 1960. V Jihomoravském kraji vláda vytvořila 14 okresů (Blansko, Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Zlín, Hodonín, Jihlava, Kroměříž, Prostějov, Třebíč, Uherské Hradiště, Vyškov, Znojmo, Žďár nad Sázavou), Dačický a Moravskobudějovický okres ke dni 30. června 1960 zanikly.

Státní statek Lesná se v roce 1960 vyčlenil z jihozápadních částí Státních statků Znojmo a Státních statků Jaroměřice nad Rokytnou (1949 - 1963), Vranov nad Dyjí, Uherčice, Vysočany a Zálesí. Sedmdesátá normalizační léta socialistického zemědělství přinesla nejen výstavbu velkopodniků pro chov prasat a drůbeže, ale další proces slučování JZD, které v konečném důsledku znamenalo další ekonomické a ekologické problémy.

V důsledku polohy u železné opony byla v roce 1962 do statku začleněna Jednotná zemědělská družstva Šumná, Vratěnín, Stálky, Lančov, Podhradí nad Dyjí a Podmýče. V roce 1964 převzal statek neprosperující JZD Lubnice, v roce 1965 sloučená JZD Bítov, Chvalatice, Zblovice a v roce 1974 JZD Štítary. Státní statky prošly celou řadou složitých reorganizací a slučováním. V roce 1981 bylo do Státního statku Lesná integrováno i Jednotné zemědělské družstvo "Pokrok" se sídlem ve Starém Petříně.

JZD Korolupy-Oslnovice[editovat]

  • Usnesením členské schůze ze dne 6. 11. 1973 a se souhlasem rady ONV ve Znojmě ze dne 18. 7. 1974 bylo schváleno sloučení Jednotného zemědělského družstva Oslnovice s Jednotným zemědělským družstvem Korolupy jako družstvem přejímajícím. Usnesením členské schůze sloučených družstev ze dne 7. 2. 1974 schválených ONV ve Znojmě ze dne 18. 7. 1974 byl název družstva změněn na: Jednotné zemědělské družstvo Korolupy-Oslnovice se sídlem v Korolupech.

JZD „Pokrok” Starý Petřín[editovat]

  • Usnesením členské schůze ze dne 22. 2. 1974 a se souhlasem rady ONV ve Znojmě ze dne 17. 7. 1975 bylo schváleno sloučení Jednotného zemědělského družstva v Šafově s Jednotným zemědělským družstvem Starý Petřín jako družstvem přejímajícím. Usnesením členské schůze sloučených družstev ze dne 17. 1. 1975 schválených ONV ve Znojmě ze dne 17. 7. 1975 byl název družstva změněn na Jednotné zemědělské družstvo "Pokrok" Starý Petřín.
  • Usnesením členské schůze ze dne 9. 9. 1975 a se souhlasem rady ONV ve Znojmě ze dne 22. 4. 1976 (č.j. zem. 702/203/3/1976 ze dne 30. 04. 1976) bylo Jednotné zemědělské družstvo Korolupy-Oslnovice sloučeno s Jednotným zemědělským družstvem "Pokrok" ve Starém Petříně.
  • Usnesením členské schůze ze dne 5. 9. 1975 a se souhlasem rady ONV ve Znojmě ze dne 22. 4. 1976 (č.j. zem. 702/203/3/1976 ze dne 30. 04. 1976) bylo schváleno sloučení Jednotného zemědělského družstva Korolupy-Oslnovice s Jednotným zemědělským družstvem "Pokrok" se sídlem ve Starém Petříně jako družstvem přejímajícím.

Státní statek Lesná, národní podnik[editovat]

  • Usnesením výroční členské schůze ze dne 6. 3. 1981, se souhlasem MZVž ČSR ze dne 12. října 1981 č.j. 1644/81-314 a podle rozhodnutí vydaného odborem VLHZ ONV ve Znojmě dne 12. 5. 1982 č.j. zem. 658/82/206/1 a podle usnesení rady ONV ve Znojmě ze dne 29. 4. 1982 přešlo Jednotné zemědělské družstvo "Pokrok" se sídlem ve Starém Petříně bez likvidace do Státního statku v Lesné, národní podnik s účinností od 1. 1. 1982.[11] Po posledním sloučení Státního statku Lesná s JZD Pokrok Starý Petřín v něm v roce 1984 pracovalo 1 076 zaměstnanců.[12]

Reference[editovat]

  1. Periodikum: Rudé právo. Stránka: 2. Číslo: 65. Ročník: 38 (1958)"...předseda JZD Korolupy..., přestal mu stačit plat předsedy..."
  2. Zpráva ze zasedání vlády. Rudé právo, 5. 12. 1951.
  3. Usnesení strany a vlády o upevnění a dalším rozvoji JZD. Rudé právo, 8. 6. 1952.
  4. Markéta Kalábová: Represe venkovských boháčů v 1. pol. 50. let 20. stol. na příkladu obce Mladoňovice
  5. Rudé právo. Číslo 65. Ročník 38 (1958). Stránka 2 - Předseda JZD Korolupy Mátl odsouzen.
  6. Jiskra: týdeník komunistické strany třebíčského kraje. Třebíč: KV KSČ, 4.3.1958, 3 (18).
  7. Jiskra: týdeník komunistické strany třebíčského kraje. Třebíč: KV KSČ, 9.9.1958, 3(72).
  8. Při zakládání vsi měli osadníci právo si část společné pastviny v blízkosti obce oplotit a využívat, často pro pěstování lnu.
  9. V roce 1951 bylo z ministerstva zemědělství odebráno lesní hospodářství a v roce 1953 i správa státních statků, pro kterou bylo vytvořeno samostatné ministerstvo státních statků. Na podzim téhož roku se spojilo ministerstvo zemědělství a ministerstvo ministerstvo státních statků, které bylo zrušeno až v roce 1956, kdy vzniklo ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství. V roce 1960 se ministerstvo přeměnilo na ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství. Další změna následovala v roce 1965, kdy agenda vodního hospodářství přešla do Ústřední správy vodního hospodářství a ministerstvo se změnilo opět na ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství. V roce 1967 bylo zřízeno ministerstvo lesního a vodního hospodářství a vzniklo samostatné ministerstvo zemědělství.
  10. V 80. letech působil jako pracovník ředitelství Státního statku Znojmo a předseda celostatkového výboru KSČ. In: Lidová demokracie, 17.07.1982, s. 3; Rudé právo, 1.8.1978, s. 1.
  11. Státní okresní archiv Znojmo, Jednotná zemědělská družstva
  12. Miroslav Grebeníček: Združstevňování zemědělské malovýroby v pohraničních oblastech Jižní Moravy 1949-1960, Univerzita J. E. Purkyně, 1988.

Použitá literatura[editovat]

  • Kronika obce Korolupy 1945 - 1979, dopisována v 50. letech
  • Zich Leoš: Vznik jednotných zemědělských družstev a jejich právní zakotvení, Praha, květen 2012
  • Pochobradská Helena: Vývoj správy státních zemědělských podniků na území východních Čech po roce 1945 se zvláštním zřetelem na vývoj státních statků, Pardubice 2012
  • Pokorný Radek: Kolektivizace zemědělství na Moravskobudějovicku, Brno 2013
  • Kalábová Markéta: Represe venkovských boháčů v 1. pol. 50. let 20. stol. na příkladu obce Mladoňovice, Brno 2008
  • Kovařík David: Demoliční akce v českém pohraničí v letech 1945–1960, Brno 2009

Externí odkazy[editovat]