Dějiny Korolup/Freiwillige Feuerwehr

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rakousko-Uhersko: červená Předlitavsko (Cisleithanien), žlutá Zalitavsko (Transleithanien) a zelená Bosna a Hercegovina (Bosnien und Herzegowina).

Historie dobrovolných hasičů v obci je úzce spojena s vývojem německých a rakouských dobrovolných hasičů. Císař František Josef I. ve svém úvodním manifestu z 2. prosince 1848 deklaroval nejen omlazení a transformaci říše, ale i spojení všech jejích zemí a národů do jednoho velkého státního celku. Ve 150. císařském patentu ze dne 4. března 1849 vyhlásil novou ústavu a 171. patentem ze 17. března 1849 upravil svobodu sdružování a shromažďování. Říšský zákon (Reichsgemeindegesetz) z 5. března 1862 přinesl nová pravidla do obecního správního systému. Bezpečnost osob a osobního majetku, jakož i požární ochrana, spadaly nyní pod obecní samosprávu. Obec rozhodovala také o údržbě místních komunikací a cest, zajišťovala v zimě odhazování sněhu a organizovala pomoc v případě nehod. Obyvatelstvo obcí se pomalu učilo modernímu řízení, zakládalo první spolky a vyvíjelo samostatné aktivity.[1]

Turnerfeuerwehren / Turnersko-hasičské sbory[editovat]

Friedrich Ludwig Jahn (11. srpna 1778, Lanz – 15. října 1852, Freyburg) německý (pruský) pedagog a vlastenec. Je známý pod přezdívkou „Turnvater Jahn”, což v překladu znamená "Jahn, otec gymnastiky". Jahn je považován za zakladatele německého turnerského (tělovýchovného) hnutí.

Turnerské hnutí na principech Friedricha L. Jahna bylo v Německu v roce 1819 zakázáno a teprve v roce 1842 v Prusku obnoveno. Turneři oplývali nejen fyzickou zdatností, ale uměli se i dobře podřizovat spolkovým pravidlům a komunitě. Zvláštní obratnost prokazovali v lezení po žebřících. Tak vznikla myšlenka založení turnerských hasičů (Turnerfeuerwehren). Smýšlení turnerů se mladému císaři Františku Josefu I. z pochopitelných důvodů nezamlouvalo a vzhledem k tomu, že turneři usilovali (mimo jiného) i o vytvoření jedné velké německé říše, jejíž součástí by bylo i Rakousko, považoval hnutí za podvratné. Mladý císař věřil v mnohonárodnostní stát. To je také důvod proč byly první turnerské a turnersko-hasičské spolky, založené v letech 1848-1851 v městech Bregenz, Dornbirn a Feldkirch, v rakousko-uherské monarchii zakázány.

Zvrat nastal až po prohrané bitvě v roce 1859 (bitva u Solferina). Zrušení absolutistické vlády a nové státní reformy uvolnily cestu liberalismu a k zakládaní turnerských, později i hasičských, spolků začalo docházet i na území monarchie. Tempo veřejného života udávala mladá německá liberální buržoazie. V roce 1859 byl založen „Erster Wiener Turnverein” (První vídeňský tělocvičný spolek), další následovaly v roce 1861 ve městech Krems, Bregenz a Feldkirch. Na turnerské slavnosti (Stiftungsfest Kremser Turnverein) v Kremži 7.- 9. srpna 1862 byli rakouští turneři vyzváni, aby podle vzoru německých turnerů zakládali turnersko-hasičské sbory (Turnerfeuerwehr). Po německé turnerské slavnosti v Lipsku v roce 1863 (Deutsches Turnfest Leipzig) se zakládání tělocvičných spolků rozběhlo naplno i v Rakousku. Dne 26. září 1864 proběhlo slavnostní setkání turnerských spolků z Dolního Rakouska, Horního Rakouska a Salzburku. Zakladatel turnersko-hasičského sboru v Kremži Dr. Hans Stingl také vypracoval turnersko-hasičský cvičební řád (Turner-Feuerwehr-Ordnung).(Německé turnerstvo), svaz

Centrální svaz „Deutsche Turnerschaft“ (Německé turnerstvo), sjednocoval turnerské spolky z německých, rakouských a českých zemí. Rakouské turnerské spolky tvořily jeho XV. kraj, který byl rozdělen na „podkraj XV.a” pro Čechy a Moravu (Böhmen und Mähren) a „podkraj XV.b” pro Rakousko (Österreich). Podle statistiky z 1. listopadu 1864 (Turnerfeuerwehren in Deutschland) se nacházelo v podkraji Čechy a Morava 19 hasičských sborů a v podkraji Rakouska 10 hasičských sborů. Na V. Německém hasičském sněmu v Lipsku (Deutscher Feuerwehrtag Leipzig) ve dnech 19.- 22. května 1865 se účastnilo 24 hasičských sborů z XV. kraje. V roce 1867 pořádali dolnorakouští a hornorakouští turneři první společnou tělovýchovnou slavnost (Niederösterreichischer und oberösterreichischer Turntag). V roce 1870 došlo k definitivnímu oddělení turnerstva a hasičstva.

Turnersko-hasičský sbor ve Znojmě[editovat]

Znojemský „Turnverein” se konstituoval 28. srpna 1862 v 8.00 hodin ráno ve znojemské sportovní hale. V roce 1864 začaly i německé znojemské listy přinášet zprávy o důležitosti tělovýchovy na školách[2] a v roce 1868 prošli učitelé obecných škol na Znojemsku tělovýchovným kurzem. Ve dnech 4. a 5. srpna 1869 se ve Znojmě konalo turnerské setkání učitelů obecných škol (Volkschullehrer Turntag). Dne 20. srpna 1871 uspořádal znojemský Turnverein veřejné cvičení (Schauturnen), na kterém vystoupil také místní turnersko-hasičský sbor (Turner-Feuerwehr), k jehož konstituci došlo v roce 1868.[3][4][5] Na základě říšského zákona „Reichsvolksschulgesetz“ z 14. května 1869 přibyly k současným vyučujícím předmětům náboženství, jazyku a počtům nové učební předměty: přírodopis, zeměpis, dějiny, psaní, geometrie, zpěv, chlapcům tělocvik a děvčatům ruční práce. Je tedy nasnadě, že mezi výrazné hybatele turnerského hnutí patřili právě učitelé. Na venkovských školách muselo zavádění tělocviku a nového tělovýchovného náčiní vzbuzovat údiv.[6]

Hasičsko-tělocvičné spolky v Sokole[editovat]

Také v českém Sokole docházelo ke slučování sokolství s hasičstvím. Zejména v době, kdy se v Sokole projevila krize a zájem o cvičení upadal. Problémy nastaly i s časopisem Sokol. Již v roce 1868 schválil výbor pražského Sokola zavedení hasičských cvičení do své činnosti pod heslem „Kdo hasič, ten sokol“. Některé Sokolské jednoty se v letech 1874 až 1876 přetvořily do spolků hasičsko-tělocvičných. V roce 1876 zavedl časopis „Sokol“ novou rubriku „Hasičstvo“. Miroslav Tyrš proti tomuto spojení ostře vystupoval a v roce 1882 se hasiči od Sokola oddělili.[7]

Österreichischer Feuerwehr Reichsverband / Rakouský hasičský říšský svaz[editovat]

Reginald Czermak (* 3. březen 1847 – + 4. březen 1929) továrník s požární technikou a zakladatel svazu „Österreichischer Feuerwehr Reichsverband” a jeho první předseda v letech 1889-1902. Dne 7. září 1880 se konal v Grazu 1. rakouský den požární ochrany (Österreichischer Feuerwehrtag), vzhledem k jeho malé návštěvnosti navrhl Reginald Czermack z Teplic pro jeho lepší koordinaci založení centrálního svazu s regulérním stálým výborem a 25. března 1889 svolal do Magisterského sálu v Nové Radnici ve Vídni zástupce zemských svazů. Účast přijalo devět zástupců z Čech, Moravy, Slezska (jak z české tak i německé sekce), Dolního Rakouska, Horního Rakouska a Tyrolska. Delegáti ze Štýrska a Salzburgu se omluvili. Stanovy vypracované Czermackem byly jednohlasně přijaty a všichni zúčastnění se vyslovili pro vytvoření stálého hasičského výboru. V roce 1903 byl Czermack znovu jednohlasně zvolen. Funkce se ale vzdal a místo předsedy zaujal Rudolf M. Rohrer (majitel tiskárny a místostarosta města Brna, redaktor novin „Österreichische Verbands-Feuerwehr-Zeitung“ a zástupce předsedy německého svazu dobrovolných hasičů pro Moravu). Rohrer se po pár měsících funkce také vzdal a 26. dubna 1903 byl zvolen předsedou Karl Schneck ze St. Pöltenu. Od 15. září 1903 se sídlo svazu přestěhovalo i s celým vybavením, archivem a sekretářem Gustavem Schoepfem z Teplic do St. Pöltenu.

Cesta k organizaci zastřešující všechny hasičské spolky vedla v Rakousku-Uhersku zrovna tak jako v Německu přes pořádané hasičské dny. Absence mateřské organizace se projevila již v roce 1871 při přípravách na světovou výstavu ve Vídni (Wiener Weltausstellung 1873). Jako první se chopil iniciativy v roce 1874 Svaz moravskoslezských dobrovolných hasičských sborů. Ničeho ale nedosáhl, jelikož velké zemské hasičské svazy návrhy vetovaly. K větší popularizaci dobrovolných hasičů přispěl vydáváním ročenky Fromme's Österreichischen Feuerwehrkalender od roku 1876 Carl Richter z Moravské Ostravy.

  • 1880 - 1. Österreichischer Feuerwehrtag v Grazu
  • 1882 - 2. Österreichischer Feuerwehrtag v Innsbrucku
  • 1884 - 3. Österreichischer Feuerwehrtag v St. Pöltenu
  • 1887 - 4. Österreichischer Feuerwehrtag v Brně byl spojen s 20. výročím tělovýchovných hasičů „Turner-Feuerwehr”
  • 1889 byl založen „Ständiger österreichischer Feuerwehr-Ausschuss” (Stálý rakouský hasičský výbor,) se sídlem v dolnorakouském St. Pöltenu
Předseda: Reginald Czermack z Teplic
I. místopředseda: Dr. Karl Richter z M. Ostravy
II. místopředseda: Dr. Jos. Wedl z Wiener-Neustadt
  • 1891 - 5. Österreichischer Feuerwehrtag v Teplicích
  • 1896 - 6. Österreichischer Feuerwehrtag v Klagenfurtu
  • 1898 - 7. Österreichischer Feuerwehrtag ve Vídni, kde 20 000 hasičů ze všech korunních zemí vzdalo hold císaři Františku Josefovi.

Společně vypracovaná statistika v roce 1900 udávala 8 170 sborů dobrovolných hasičů s celkovým počtem 353 564 mužů. V roce 1900 rozhodl Stálý výbor rakouských hasičů na svém zasedání dne 2. prosince ve Vídni o změně jména na „Österreichischer Feuerwehr Reichsverband”.[8]

  • 1869 Verband der freiwilligen Feuerwehren in Kärnten
  • 1869 Niederösterreichischer Landesfeuerwehr-Verband
  • 1869 Verband der mährisch-schlesischen freiwilligen Feuerwehren (od roku 1899 Deutscher Feuerwehr Landesverband für Mähren)
  • 1869 Oberösterreichischer Landesfeuerwehr-Verband
  • 1870 Steiermärkischer Landes-Feuerwehr-Verband
  • 1872 Verband der freiwilligen Deutsch-Tiroler Feuerwehren
  • 1875 Freiwilliger Feuerwehr-Landesverband der Bukowina
  • 1875 Vorarlberger Feuerwehr-Gauverband
  • 1875 Verband der freiwilligen Feuerwehren in Gallizien
  • 1878 Feuerwehr-Landes-Central-Verband für Böhmen
  • 1881 Verband der freiwilligen Feuerwehren des Herzogtums Salzburg
  • 1882 Zemská ústřední jednota mor.-slez. dobrovolných sborů hasičských (Moravský zemský svaz vznikl po oddělení ze společného svazu z roku 1869)
  • 1888 Krainischer Landes-Feuerwehrverband
  • 1891 Zemská ústřední hasičská jednota království Českého (Český zemský svaz vznikl po oddělení ze společného svazu z roku 1878)
  • 1894 Österreichisch-schlesischer Landes-Feuerwehr-Verband (vznikl vydělením slezského německého svazu z roku 1869)
  • 1895 Česko-slovanský svaz dobrovolných hasičů pro Slezsko

Celorakouský svaz hasičů sdružoval 31. prosince 1901 5 785 německých, 3 474 slovanských, 28 italských a 261 haličských sborů dobrovolných a továrních hasičů, mimo zemské svazy fungujících 17 německých, 2 slovanské a 2 italské profesionální sbory a v Haliči 1 443 sborů různých forem - celkem 11 002 hasičských sborů. V roce 1917 proběhla úprava názvu na „Österreichischer Reichsverband für Feuerwehr und Rettungswesen” (Rakouský říšský svaz pro hasiče a záchranou službu).

Uniformy[editovat]

Hasičské uniformy nařízené předpisem z roku 1892 zůstaly v podstatě (až na drobné regionální odlišnosti) v platnosti po celou dobu monarchie. Ve službě se nosila režná šedá uniforma (Zwilchuniform), pro slavnostní a vlastenecké příležitosti oblékali hasiči slavnostní uniformu (Extrauniform) z tmavě modré látky. Velitel měl zlaté označení hodnosti, ostatní hodnosti stříbrné.

  • Německé Čechy (Deutsch-Böhmen): tmavě šedo-modrá uniforma, režná lněná pracovní (Zwilch), černá kožená helma s mosazným lemem, šedomodrá čepice, nůž „Faschinmesser” (dlouhý nůž s vroubkovaným okrajem).
  • Čechy (Tschechisch-Böhmen): tmavě modrá uniforma se šněrováním, „Zwilch”, baret.
  • Štýrsko, Korutany, Kraňsko, Morava, Slezsko, Bukovina, Halič: tmavě modrá uniforma, různé typy pokrývky hlavy (vojenské, námořnické nebo ušanky).
  • Dolní Rakousko, Horní Rakousko, Salzburg, Tyrolsko, Vorarlbersko: hnědá vlněná plstěná uniforma (Loden), „Zwilch”, námořnická čepice.[9]
  • Dobrovolní hasiči z Vídně a okolí: až do roku 1938 šedo-modré uniformy a kovové hvězdice s označením hodnosti.
  • V maďarské části monarchie byly uniformy podobné, regiony se lišily šněrováním.

Po připojení k Třetí říši platilo i pro dobrovolné hasiče takzvané „zglajchšaltování”. Podle německých uniforem se objevily hodnosti na náramenících, tmavě modrá uniforma platila pro dobrovolné hasiče, šedá pro profesionální hasiče - Feuerschutzpolizei. Přísným pravidlům podléhalo nošení opasku, sekerky, nože (Faschinmesser) a bajonetu u různých hodností. Říšské ministerstvo vnitra vyžadovalo použití ocelové helmy (až do roku 1940 s hliníkovým hřebenem). „Frauenhelferinnen“-Gruppen, „Hitlerjugend-Feuerwehrscharen“ a „Reichsluftschutzbund“ měly ploché helmy a velmi jednoduché uniformy. Mnoho hasičů nosilo své staré oblečení, které si podle německé konfekce upravovali.[10]

Verband der mährisch-schlesischen freiwilligen Feuerwehren / Svaz moravsko-slezských dobrovolných hasičů[editovat]

Ferdinand Leitenberger (narozen 30. června 1799 v Zákupech, zemřel 3. září 1869 v Zákupech), zakladatel prvního sboru dobrovolných hasičů (Freiwilligen Feuerwehr) v Rakousku-Uhersku a v zemích Koruny České v Zákupech (Reichstadt).

První hasičský spolek pod německým velením nazvaný „Freiwilige Pompierskorps” založil roku 1850 Ferdinand Leitenberger v Zákupech (Reichstadt). Leitenberger sepsal podle vzoru německých hasičských spolků příručku s návodem k zakládání dobrovolných hasičů, v roce 1855 v němčině a o rok později v češtině. Na moravsko-slezském území se první hasičský spolek pod německým velením zformoval ve Fulneku v roce 1861 a v Opavě v roce 1862.[11] V roce 1868 byl v Rumburku pod názvem „Feuerwehr Landes-Zentralverband für Böhmen” konstituován první ústřední svaz zastřešující spolky dobrovolných hasičů v Čechách se sídlem v Praze.[12]

Konstituce Svazu moravsko-slezských hasičů[editovat]

Knaust-kupplungspaar.jpg

Na prvním rakousko-slezském hasičském sněmu (Der erste österreichisch-schlesische Feuerwehrtag), konaném 26. září 1869 v Opavě (Troppau), došlo ke konstituci moravsko-slezského hasičského svazu (mährisch-schlesischen Feuerwehr-Verband).

Podle stanov z roku 1878 se valná hromada konala jednou za dva roky, místo konání určoval ústřední výbor. Každý sbor vysílal jednoho člena, přičemž členové výboru nemohli být sborem delegováni, ale směli zasedat a volit. Sbor dobrovolných hasičů, v jehož místě sjezd (Feuerwehrtag) probíhal, bylo povinováno uspořádáním veřejného cvičení a doprovodné výstavy. Na valné hromadě delegáti volili nový ústřední výbor. Nejprve byl volen předseda, potom dva místopředsedové (jeden z delegátů za Moravu a druhý za Slezsko), nakonec proběhla volba osmičlenného výboru. Zvolený jedenáctičlenný (později čtrnáctičlenný) ústřední zemský výbor volil zapisovatele a pokladníka, případně jejich náhradníky podle místa původu předsedy (ze stejného místa). Náklady svazu byly financovány z členských příspěvků, které se platily každoročně v lednu. V obcích do 3 000 obyvatel platili členové 4 zlaté (8 korun), za každých 1 000 obyvatel navíc se členský příspěvek navyšoval o jeden zlatý (2 koruny). Každému sboru zasílal svaz jeden výtisk novin Österreichische Feuerwehr-Zeitung. Místem sboru se rozuměla adresa předsedy nebo v případě jeho zastupování místopředsedy. V roce 1874 disponoval Verband der mährisch-schlesischen freiwilligen Feuerwehren 344 sbory na Moravě a 146 ve Slezsku. Každá země, jak Morava i Slezsko, měla vlastní podpůrnou pokladnu.

Ústřední výbor v roce 1894 tvořil předseda Dr. Karl Richter (z Moravské Ostravy), místopředseda Rudolf M. Rohrer (z Brna), místopředseda Alfons Matter (z Těšína), zapisovatel Hermann Friedländer (z Moravské Ostravy), pokladník Alois Schwarz (z Moravské Ostravy), členové výboru Gustav Malisch (z Frýdku), Franz Krebernik (ze Šumperka), Hermann Stockmayer (z Malenovic), Anton Bauer (z Nového Jičína), Friedrich Kurzweil (z Bruntálu), Dr. Josef Frendl (z Uherského Hradiště), Dr. Hans Thill (z Mikulova), Bernhard Girsig (z Vidnavy).

VIII. okres Znojmo a Moravský Krumlov[editovat]

Okresnímu sdružení Znojmo a Moravský Krumlov předsedal Karl Bornemann a v roce 1894 pod něj spadala sdružení: Podmolí (Baumöhl), Přímětice (Brenditz), Moravské Budějovice (Mährisch Budwitz), Vracovice (Edenthurn), Vranov nad Dyjí (Frain), Heidenpiltsch, Hodonice (Hödnitz), Hostěradice (Hosterlitz), Moravský Krumlov (Mährisch Kromau), Milíčovice (Milleschitz), Miroslav (Mißlitz), Šatov (Schattau), Stálky (Stallek, do 1910 česky Křtálek), Tasovice (Taßwitz), Stošíkovice na Louce (Teßwitz an der Wiese), Olbramovice (Wolframitz), Znojmo (Znaim), Suchohrdly (Zuckerhandl) a Korolupy (Kurlupp) s 31 členy pod velením Franze Blažka. V roce 1895 přibyly do 8. okresního sdružení Branišovice (Frainspitz), Krhovice (Gurwitz), Kadov (Kodau), Blížkovice (Lispitz), Popice (Poppitz) a Vrbovec (Urbau). V dalším roce Damnice (Damitz), Oleksovice (Olkowitz) a Štítary (Schiltern).

Na 23. sjezdu Ústředního moravsko-slezského svazu dobrovolných hasičů 21. června 1896 v Novém Jičíně (Neutitschein) se již hovořilo o tom, že VIII. okresní sdružení M. Krumlov-Znojmo bude rozděleno a to tak, že hasičské sbory ležící v obvodu okresního hejtmanství­ Znojmo budou tvořit nadále VIII. okres, naproti tomu hasičské sbory spadající pod okresní hejtmanství M. Krumlov vytvoří nové okresní sdružení s číslem XXVI. Na tom se také usnesly valné hromady okresu M. Krumlov-Znojmo, konané 15. srpna a 6. října 1895, takže okresní sdružení předložilo na sjezdu delegátům návrh k povolení zamýšlené změny.[13]

Žádost na rozdělení okresu byla Ústředním svazem kladně vyřízena. Na základě zřízení nového XXVI. okresu došlo i k úpravě stanov, které c. k. místodržitelství v Brně schválilo 26. září 1896. Sbory dobrovolných hasičů z obcí: Damnice (Damitz), Branišovice (Frainspitz), Hostěradice (Hosterlitz), Kadov (Kodau), Moravský Krumlov (Mährisch Kromau), Loděnice (Lodenitz), Míšovice (Nispitz), Olbramovice (Wolframitz) a Jiřice (Irritz) tvořily nové okresní sdružení k jehož konstituci došlo 11. července 1897. Po vytvoření nového okresu muselo dojít také ke změně stanov VIII. okresu, které c. k. místodržitelství v Brně schválilo svým výnosem 21. listopadu 1896. Což bylo delegátům opětovně předloženo na 27. sjezdu Ústředního moravsko-slezského svazu dobrovolných hasičů 22. srpna 1897 v Bruntále (Freudenthal).[14]

I. Brno (Brünn): u pohřební pokladny 6 sborů (155 členů)
II. Uherské Hradiště (Hradisch): u pohřební pokladny 2 sbory (54 členů)
III. Jihlava (Iglau): u pohřební pokladny 6 sborů (172 členů)
IV. Zábřeh (Hohenstadt): u pohřební pokladny 5 sborů (125 členů)
V. Mohelnice (Müglitz): u pohřební pokladny 4 sbory (108 členů)
VI. Štíty (Schildberg): u pohřební pokladny 1 sbor (8 členů)
VII. Olomouc (Olmütz): u pohřební pokladny 8 sborů (224 členů)
VIII.Znojmo (Znaim): u pohřební pokladny 3 sbory (38 členů)
IX. Litovel (Littau): 0 členů u pohřební pokladny
X. Nové Město na Moravě (M.-Neustadt): u pohřební pokladny 4 sbory (75 členů)
XI. Krásná (Krasna): u pohřební pokladny 3 sbory (128 členů)
XII. Jaroslavice (Joslowitz): u pohřební pokladny 3 sbory (60 členů)
XIII. Moravská Ostrava (M.-Ostrau): u pohřební pokladny 4 sbory (263 členů)
XIV. Nový Jičín (Neutitschein): u pohřební pokladny 12 sborů (437 členů)
XV. Mikulov (Nikolsburg): u pohřební pokladny 10 sborů (251 členů)
XVI. Rýmařov (Römerstadt): u pohřební pokladny 4 sbory (61 členů)
XVII. Šumperk (M.-Schönberg): u pohřební pokladny 8 sborů (199 členů)
XVIII. Dvorce u Bruntálu (Hof): u pohřební pokladny 2 sbory (75 členů)
XIX. Budišov (Bautsch): u pohřební pokladny 2 sbory (93 členů)
XX. Šternberk (Sternberg): 0 členů u pohřební pokladny
XXI. Moravská Třebová (M.-Trübau): u pohřební pokladny 12 sborů (304 členů)
XXII. Svitavy (Zwittau): u pohřební pokladny 1 sbor (40 členů)
XXIII. Těšín (Teschen): u pohřební pokladny 3 sbory (123 členů)
XXV. Frývaldov (Freiwaldau): u pohřební pokladny 7 sborů (220 členů)
XXVI. Moravský Krumlov (M. Kromau): u pohřební pokladny 2 sbory (38 členů)
XXVIII. Bruntál (Freudenthal): u pohřební pokladny 7 sborů (179 členů)
XXIX. Osoblaha (Hotzenplotz): u pohřební pokladny 7 sborů (183 členů)
XXX. Albrechtice (Olbersdorf): u pohřební pokladny 6 sborů (143 členů)[15]

VIII. okres Znojmo[editovat]

V roce 1897 stál v čele VIII. znojemského okresu stále předseda Karl Bornemann s 23 sbory dobrovolných hasičů v obcích: Podmolí (Baumöhl), Přímětice (Brenditz), Moravské Budějovice (Mährisch Budwitz), Dešná (Döschen), Vracovice (Edenthurn), Vranov nad Dyjí (Frain), Krhovice (Gurwitz), Hodonice (Hödnitz), Blížkovice (Lispitz), Míšovice (Nispitz), Milíčovice (Milleschitz), Miroslav (Mißlitz), Oleksovice (Olkowitz), Štítary (Schiltern), Popice (Poppitz), Stálky (Stallek), Šatov (Schattau), Tasovice (Taßwitz), Stošíkovice na Louce (Teßwitz an der Wiese), Vrbovec (Urbau), Suchohrdly (Zuckerhandl), Znojmo (Znaim), v Korolupech velel i nadále Franz Blažek a zastupoval ho Johann Stiepani. V roce 1898 doplnili sestavu dobrovolní hasiči z Chvalovic (Kallendorf) a v roce 1900 z Frejštejna (Freistein, česky od r. 1949 Podhradí nad Dyjí), Jasovic (Jasowitz), Strachotic (Rausenbruck) a Šafova (Schaffa).

V Korolupech se účastnilo požární ochrany 25 členů a novým zástupcem se stal Laurenz Apeltauer. Ve Starém Petříně (Alt Petrein) vznikl spolek FF v roce 1901, v Lechovicích (Lechwitz) a Práčích (Pratsch) v roce 1902. Sborů dobrovolných hasičů přibývalo. Německý zemský svaz dobrovolných hasičů (Deutscher Feuerwehr Landesverband für Mähren) nyní čítal 468 sborů v 25 okresech.

XI. okresní hasičský den s valnou hromadou a veřejným cvičením se konal 20. srpna 1899 v Moravských Budějovicích, jejichž dobrovolní hasiči oslavili taktéž 25. výročí založení dobrovolných hasičů ve městě. Na oslavu byli přizváni jako čestní hosté i delegáti českého hasičského sboru z M. Budějovic.[16]

XXIII. okres Vranov[editovat]

Dobrovolní hasiči z vranovského okresu se již delší dobu snažili o vytvoření vlastního okresu. Na valné hromadě VIII. okresu Znojmo 26. srpna 1900 delegáti zřízení 23. hasičského okres Vranov odsouhlasili. Sídlem nového se stalo tržní městečko Vranov (s přidruženými obcemi Jazovice, Starý Petřín, Šafov a Stálky) s 10 sbory dobrovolných hasičů.[17] Do čela okresního sdružení byl zvolen předseda (Obmann) Franz Pipperger z Vranova, jeho zástupcem Franz Sackel z Jasovic (Obmann-Stellvetreter), zapisovatel Rudolf Pater z Vranova (Schriftwart, Schriftführer) a pokladnu měl na starosti Johann Trinkl z Vranova (Kassier).

  1. FF Starý Petřín (Alt Petrein): 34 členů, velitel Innozenz Ille, zástupce Rudolf Stohl
  2. FF Vracovice (Edenthurn): 29 členů, velitel Franz Donner, zástupce Engelbert Stohl
  3. FF Vranov nad Dyjí (Frain): 37 členů, velitel Franz Pipperger, zástupce Rudolf Pater
  4. FF Podhradí nad Dyjí (Freistein): 23 členů, velitel Edmund Beier
  5. FF Jasovice (Jasowitz): 22 členů, velitel Franz Sackel
  6. FF Korolupy (Kurlupp): 20 členů, velitel Franz Blažek, zástupce Laurenz Apeltauer
  7. FF Milíčovice (Milleschitz): 19 členů, velitel Johann Schneider, zástupce Engelbert Strohalm
  8. FF Šafov (Schaffa): 28 členů, velitel Carl Brückner
  9. FF Štítary (Schiltern): 29 členů, velitel J. Simroth, zástupce Josef Hangl
  10. FF Stálky (Stallek): 28 členů, velitel Franz Martin, zástupce Johann Zach

V roce 1905 přibyla obec Lesná (Liliendorf) s 26 členy s velitelem Arturem Lupprichtem a zástupcem Albrechtem Kotzabem, v roce 1906 Horní Břečkov (Fröschau) s 28 členy s velitelem Al. Jakuschem a zástupcem Johannem Wausem, v roce 1907 Podmyče (Pomitsch) s 25 členy s velitelem Nik. Kleiblem a zástupcem Karlem Maurerem, v roce 1908 Lančov (Landschau) s 23 členy s velitelem Wenzlem Hellmannem a zástupcem Johannem Fuchsem. Na VIII. okresním hasičském dnu ve Vracovicích ukončil Franz Pipperger svoji dlouholetou činnost u dobrovolných hasičů a za jeho zásluhy mu byl předán zlatý hasičský prsten. Do nového výboru byli zvoleni: předseda Rudolf Pater z Vranova, zástupce předsedy Johann Trinkl z Vranova, členové výboru Karl Brukner ze Šafova, Franz Donner z Vracovic, Innozenz Ille ze Starého Petřína, Albrecht Kotzab z Lesné, Andreas Matzinger ze Štítar, Vinzenz Stroh z Lukova a Johann Zach ze Stálek. Hasiči z Korolup se okresního dne bez omluvy neúčastnili.[18] V roce 1910 sestávalo okresní sdružení z 15 sborů se 401 členy. Předsedou výboru okresního sdružení se stal Rudolf Pater, zástupcem Johann Trinkl(řezník a majitel hostince). Pozici zapisovatele zastával Viktor Kumpa (majitel obchodu) a pokladníkem byl zvolen Karl Böhm. Všichni pocházeli z Vranova.

  1. FF Vracovice (Edenthurn) - 26 členů, předseda Alois Wurscher, velitel Franz Donner, zástupce Engelbert Stohl
  2. FF Vranov nad Dyjí (Frain) - 42 členů, velitel Franz Rudolf Pater, zástupce Johann Trinkl
  3. FF Podhradí nad Dyjí (Freistein) - 22 členů, velitel Jak. Sigmund, zástupce Karl Dochnal
  4. FF Horní Břečkov (Ober Fröschau) - 22 členů, velitel Johann Waas, zástupce Ludwig Feigl
  5. FF Jasovice (Jasowitz) - 22 členů, velitel Josef Felsinger, zástupce Anton Presch
  6. FF Korolupy (Kurlupp) - 22 členů, předseda Antonín Pošvář (farář), velitel Franz Blažek, zástupce Franz Soukop
  7. FF Lančov (Landschau) - 30 členů, velitel Wenzel Hellmann, zástupce Johann Fuchs
  8. FF Lesná (Liliendorf) - 18 členů, velitel Artur Luppricht, zástupce Albrecht Kotzab
  9. FF Lukov (Luggau) - 29 členů, velitel Vinzenz Stroh, zástupce Konrad Steffen
  10. FF Milíčovice (Milleschitz) - 22 členů, velitel Johann Schneider, zástupce Tobias Stefan
  11. FF Starý Petřín (Alt Petrein) - 34 členů, velitel Innozenz Ille, zástupce Rudolf Stohl
  12. FF Podmyče (Pomitsch) - 24 členů, velitel Karl Maurer, zástupce Johann Popp
  13. FF Šafov (Schaffa) - 24 členů, velitel Karl Brückner, zástupce Markus Max
  14. FF Štítary (Schiltern) - 24 členů, velitel Josef Hungel, zástupce Andreas Matzingel
  15. FF Stálky (Stallek) - 28 členů, předseda Franz Klimeš, velitel Johann Zach, zástupce Franz Schwarz

Členové FF likvidovali požáry, zachraňovali životy a majetek. Členem se mohl stát jen „bezúhonný muž“ a musel ho schválit výbor spolku. Navenek sbor reprezentoval předseda, na místě požáru rozhodoval velitel (Oberlöschmeister, později nazývaný Kommandant) nebo jeho zástupce. Výbor spolku se skládal z předsedy (Obmann). Dalšími funkcionáře byli zapisovatel (Schriftwart), který plnil zároveň úlohu jakéhosi místopředsedy, pokladník (Kassier) a zbrojmistr (Zeugwart). Při zásahu bylo vedení svěřeno nejvyššímu veliteli (Oberlöschmeister), kterému podléhali čtyři nižší velitelé (Löschmeister). Ti zajišťovali čtyři divize: Steigerabtheilung (lezeckou), Spritzenabtheilung (hasicí), Wasserzubringungabtheilung (doprava vody), a Schutz- und Vergerabtheilung (ochrannou, zajišťovací). Označení funkcí či struktura výboru se pozměnila na konci 19. století. Čtyři divize i s jejich veliteli zůstaly. Spolek FF se řídil vytištěnými stanovami a služebním řádem.

Svaz všeobecné podporovací pokladny dobrovolných hasičských sborů[editovat]

Zákon ze dne 5. dubna 1873 č. 35, kterým byl vydán řád policie požárové a řád hasičský, stanovil v § 53 pro veškeré dobrovolné hasičské sbory na Moravě zřízení podporovací pokladny pro nehodou postižené hasiče, jejich vdovy a sirotky. Ustavující schůze Svazu všeobecné podporovací pokladny dobrovolných hasičských sborů (Verband der allgemeinen Unterstützungskasse der freiwilligen Feuerwehren) se konala 12. dubna 1874 v Brně a účastnilo se jí 29 hasičských sborů. K pokladně tehdy přistoupilo osm českých sborů se 427 členy a 32 německých sborů se 2 599 členy. Výbor stanovil půlroční příspěvek 5 krejcarů. Od 4. září 1881 výše příspěvků činila deset krejcarů ročně s maximální možnou výší podpory vdovám a sirotkům 200 zlatých ročně. Do roku 1888 spravovalo pokladnu německé velení. 25. června byla rozdělena na českou sekci s českým velením a německou sekci s německým velením. Členem jedné nebo druhé sekce se mohlo stát každé sdružení hasičů na Moravě, jehož stanovy odsouhlasil místní obecní výbor a do 14 dnů zaslalo příspěvek na adresu pokladního výboru.

Na V. okresním hasičském dnu 8. okresu Znojmo a Moravský Krumlov, který se konal 4. července 1893 v Německém domě ve Znojmě, seznámil zapisovatel Karl Sackl jun. přítomné se založením podporovací pokladny Svazu moravsko-slezských dobrovolných hasičů a doporučil, aby delegáti ve sborech podnikli potřebnou osvětu a vzhledem k obšírnosti tématu jej přeložil na další okresní den do Freštejna (Podhradí nad Dyjí).[19]

Organizace a evidence[editovat]

Pro jednodušší hasičskou organizaci a evidenci tisklo nakladatelství Rudolf M. Rohrer (Verlag von Rudolf M. Rohrer) v Brně:[20]

  • Kniha docházky (Stammlisten-Buch)
  • Služební kniha (Dienst-Buch)
  • Hlavní inventární kniha (Haupt-Inventar-Buch)
  • Inventární kniha výzbroje a uniforem (Ausrüstungs- und Uniformierungs-Inventar-Buch)
  • Pokladní kniha (Cassa-Buch)
  • Kniha cvičení (Buch für Übungen)
  • Kniha členských příspěvků (Listen-Büchel f. Mitgliederbeiträge)
  • Velící lístky (Commando-Zettel)
  • Pozvánky k zasedání (Einladung zur Versammlung)
  • Pozvánky k cvičení (Einladung zur Übung)
  • Pozvánky na schůzi (Einladung zur Sitzung)
  • Slavnostní přísaha (Gelöbnis-Schein)
  • Záruční lístky hasící techniky a uniforem (Haftschein über Ausrüstung und Uniformierung)
  • Přihlášky (Anmelde-Zettel)
  • Potvrzení o zaplacení příspěvku (Bestätigung über geleistete Beiträge)
  • Formulář - Požární zpráva (Brandberichts-Formulare)
  • Plná moc pro zástup (Vollmacht zur Vertretung)
  • Formulář - statistika výroční zprávy (Statistischer Jahres-Bericht)
  • Hlavičkový papír - družstvo (Briefbogen „Commando")
  • Hlavičkový papír - řídící výbor (Briefbogen „Verwaltungs-Ausschuss")
  • Přijímací karty (Aufnahms-Karten)
  • Členské karty (Mitglieds-Karten)

Feuerwehr Sanitätskolonnen[editovat]

Velmi brzy se objevili mezi hasiči lékaři a zdravotníci, z kterých se pak utvářely záchranářské týmy. Již 15. května 1892 byla podepsána smlouva mezi hlavním výborem rakouských dobrovolných hasičů, Červeným křížem, c. k. ministerstvem obrany a c. k. válečným ministerstvem. Dobrovolní hasiči vytvářeli v místech, kde byly v době války umístění lazarety, formace (Transportkolonnen) pro zajištění dopravy z vlakového nádraží do lazaretu. 21. března 1914 se Rakouský červený kříž a Rakouský říšský svaz dobrovolných hasičů domluvily na spolupráci. Po vypuknutí první světové války prostoupilo vlastenectví, které se šířilo po celé monarchii, i samotnými hasičskými sbory. Hasiči bojovali na frontách a plnili svoji záchranářskou a protipožární službu s provoláváním hesla : "Za Boha, císaře a vlast!" (Für Gott, Kaiser und Vaterland)

Už od prvního dne generální mobilizace 31. srpna 1914 byla značná část dobrovolných hasičů povolána do zbraně a do konce roku 1914 se nacházela polovina hasičů na frontách. Na základě císařského dekretu z 1. května 1915 byli odvedeni i muži od 42 do 50 roků. S ohledem na stále menší počet hasičů k nasazení do služby nastupovala mládež, ženy a výměnkáři nebo se tvořily čistě mládežnické sbory. K tomu docházelo k odebírání koní (Pferdemusterung), čímž ztráceli hasiči na venkově i potah ke stříkačce. Hlavní zemský výbor v Brně se proto rozhodl v roce 1916 upustit od výměny hasičských spojnic a od válečné rekvizice gumových pneumatik u požárních automobilů. V součinnosti s Červeným křížem zřídil Německý svaz dobrovolných hasičů na Moravě záchranářské oddíly „Rettungs- und Transportdienst”. V roce 1917 byl rakouský svaz přejmenován na „Österreichischer Reichsverband für Feuerwehr- und Rettungswesen“, čímž byl důraz také na záchranářskou službu hasičů oficiálně ztvrzen.

Nový záchranný výbor rakouského říšského svazu dobrovolných hasičů pod R. Czermackem organizoval záchranné oddíly a dopravu nemocných:

  • překlad raněných na nádraží,
  • dopravu z vlakového nádraží do nemocnice a zpět,
  • z nemocnic do pečovatelských zařízení (větší záchranné útvary už vlastnily přidělené automobily),
  • nepřetržitou službu v železničních stanicích,
  • ke konci války zajišťovali i podávání čaje na vlakových stanicích projíždějícím jednotkám.

Po vyhlášení mobilizace vznikla ve Znojmě pobočka Červeného kříže, do níž houfem vstupovali muži i ženy. Zrovna tak vstupovaly do Červeného kříže i celé sbory dobrovolných hasičů: Moravské Budějovice, Popice, Lubnice, Vratěnín, Hodonice, Šatov, Oleksovice, Tasovice, Chvalovice, Lechovice, Prosiměřice, Stošíkovice, Mšice, Borotice, Želetice a Miroslav.[21]

Týdeník Znaimer Wochenblatt přinesl například 5. září 1914 zprávu o projíždějícím vojenském transportu s raněnými. Ve čtvrtek ve 4 hodiny 57 minut zastavily na znojemském nádraží dva vojenské transporty přijíždějící směrem od Vídně s raněnými ze severní a jižní fronty. V prvním vlaku se nacházelo 250 lehce a těžce raněných, v druhém 735 převážně těžce raněných. „Feuerwehr Sanitätskolonne” odtransportovala na nosítkách a vozech z druhého vlaku přibližně 300 raněných (mezi byl i jeden Rus) do rezervní nemocnice (Reservespital) Klosterbruck a různých škol po městě. Ostatním rozdávaly ženy z Červeného kříže nápoje, doutníky a cigarety. Zbytek raněných směřoval do Jihlavy.

Další transport projížděl téhož dne v noci. Raněným byly převázány obvazy a bylo jim poskytnuto občerstvení. „Feuerwehr Sanitätskolonne” zasahovala také den před tím v síle 70 mužů pod velením Dr. Stazera a odtransportovala kolem 600 vojáků. Také 5. září dorazil vojenský transport s asi 1000 raněnými. Část byla převezena do nemocnice, ostatním se věnovala nádražní jednotka. Redakce novin děkovala nejen hasičům, ale i majitelům vozidel, kteří se do převozu zapojili a všem ostatním dobrovolníkům. Na vlakovém nádraží bylo podle redakce denně nepřetržitě v nasazení 12 dobrovolných hasičů.

V pátek 4. září 1914 v půl jedenácté v noci a v neděli 6. září odpoledne nastoupilo záchranné družstvo hasičů u dalších transportů s 900 a 400 raněnými. Přibližně 300 jich bylo umístěno ve městě a po okolí, jen do kláštera na Louce bylo odtransportováno 138 raněných. Dne 6. listopadu 1914 dorazil na vlakové nádraží v 8 hodin ráno další transport se 450 vojáky (8 těžce raněných), které zdravotní četa hasičů pod velením Dominika Gutwillingera rozmístila do městské nemocnice a různých lazaretů zřízených po městě. 17. listopadu 1914 provedl hrabě Sereny s manželkou inspekci všech lazaretních zařízení Červeného kříže ve Znojmě a při té příležitosti mu byl představen i 40 členný sbor „Feuerwehr Sanitätskolonne” na nádraží pod velením Dominika Gutwillingera. Dne 5. ledna 1915 přinesl týdeník zprávu pod hlavičkou roční revizní zprávy města Znojma o novém hasícím zařízení. Sbor dosud používal parní stříkačku a město se nabídlo, že převezme náklady za modernizaci hasící techniky. Jen za rok 1915 vyjeli hasiči ze Znojma ke dvěma požárům ve městě, jednomu na venkově a přepravili 10 656 raněných.[22] V následujícím roce vyjeli k požáru 5. června, 26. června, 6. července a 29. září a asistovali u 84 vojenských transportů s přepravou 15 159 raněných.[23]

S odvody na frontu souvisely pravděpodobně i změny ve vranovském výboru dobrovolných hasičů. Předsedou se stal v roce 1914 Artur Lupprich z Lesné, zástupcem Franz Sackel z Jasovic. V Korolupech obsadil post zástupce Johann Stiepani. V roce 1915 přibyl sbor dobrovolných hasičů v obci Vranovská Ves (Frainersdorf) s 30 členy, předsedal mu Franz Marek, sboru velel Paul Wronitz, kterého zastupoval Karl Libowitzky. 25. prosince 1916 uspořádal sbor dobrovolných hasičů ve Vranově v hotelu Thaya večerní výstavu fotografií na počest mužů sloužících na frontě. Sál byl až do posledního místa obsazen. Hrál vranovský „Schrammelkvartet” a největší potlesk sklidila za svůj proslov místní spisovatelka slečna Betty Fuchs. O velkolepý večer se zasloužil také velitel FF Rudolf Pater a inženýr Scheudrein. Výtěžek byl věnován vojákům na frontě.[24]

Korolupy patřily na jihozápadní Moravě mezi průkopníky dobrovolných hasičů (1893). Další sbor pod německým velením vznikl v roce 1896 ve Vratěníně (Fratting), 1897 v Dešné (Döschen), 1898 Písečné (Piesling), 1902 v Cizkrajově (Sitzgras), v Rancířově (Ranzern), 1906 v Lubnici (Hafnerluden) a 1913 ve Starém Hobzí (Alt Hart). Sbor ve Slavonicích (od roku 1883), Rancířově, Písečné, Starém Hobzí a Cizkrajově spadal pod 3. okres jihlavský, sbory v obcích Vratěnín, Dešná a Lubnice pod 8. okres znojemský a Korolupy pod 23. okres vranovský.

Po založení sboru dobrovolných hasičů ve Vratěníně se jejich velení snažilo z těchto okresů vystoupit a založit okres s německým velením pro jihozápadní Moravu, což také dokládá článek v novinách „Österreichische Verbands-Feuerwehr-Zeitung” z 5. listopadu 1916, který podává podrobnou zprávu z jednání hlavního výboru svazu německých dobrovolných hasičů na Moravě, které se konalo 15. října 1916 v Ostravě. Výbor ve svém zápise pod bodem 4(g) žádosti sborů o vystoupení z dosavadních okresů shledal smysluplným. Pravděpodobně válečné události, odchod hasičů do války a následný rozpad monarchie zbrzdily snahy o vytvoření nového okresu na jihozápadní Moravě, jelikož až do roku 1921 zůstalo rozdělení původní.[25][26]

Deutscher Reichsverband für Feuerwehr- und Rettungswesen v Československu[editovat]

V první světové válce padlo 11 150 hasičů z Čech, Moravy a Slezska, 1 571 mužů bylo pohřešováno a na následky válečného utrpení zemřelo dalších 2 543 českých, moravských a německých hasičů. 28. října 1918 vyhlásilo Československo svoji samostatnost a připojilo německé obce proti jejich vůli k nově vzniklému státu. V červnu 1920 po podepsání mírové smlouvy v Trianonu se mapa Evropy zásadně změnila. Teritorium Rakouska - Uherska bylo rozděleno mezi státy Československo, Polsko, Rakousko, Jugoslávii, Itálii a Maďarsko. Státní změny v novém Československu vyvolaly i organizační změny u hasičských zemských svazů.

Dne 18. května 1919 byl ustanoven Svaz dobrovolného hasičstva československého (Verband der tschechoslowakischen freiwilligen Feuerwehren), jehož stanovy schválilo ministerstvo vnitra 18. října 1919 se sídlem v Praze na Královských Vinohradech v Rubešově ulici čp. 11. Včele svazu stál Adolf Ladislav Seidl a svaz zastřešoval pět zemských hasičských svazů:

  • Česká zemská hasičská jednota (Č.Z.H.J)
  • Moravská zemská jednota hasičská (M.Z.J.H.)
  • Slezská zemská jednota hasičská
  • Zemská hasičská jednota na Slovensku
  • Krajovij sojuz požežnich družin Podkarpatskoj Rusi

Svazy dobrovolných hasičů s německým velením zůstaly nadále členy rakouského svazu „Österreichischer Reichsverband für Feuerwehr- und Rettungswesen“. Většina spolků byla novým státním zřízením donucena přerušit vazby na své rakouské a německé centrály a následně je zřídit v Československu, což se týkalo i dobrovolných hasičů, kteří museli z centrálního svazu v Rakousku vystoupit.[27] V roce 1921 je proto na území Československa zřízen německými dobrovolnými hasiči centrální svaz „Deutsche Reichsverband für Feuerwehr- und Rettungswesen in der Tschechoslowakischen Republik” se sídlem v Praze ve Všehrdově ulici čp. 2. Do čela byl zvolen čestným předsedou Dr. jur. Karel Richter, advokát z Ostravy (Mährisch Ostrau) a činným předsedou Dr. jur. Jan Stanka, advokát z Chebu (Eger).

Valným zmenšením svazu „Österreichischer Reichsverband für Feuerwehr- und Rettungswesen“ a další spoluprací na poli hasičském, na jehož prvním zasedání byl zvolen dne 24. srpna 1920 Dr. Rudolf Lampl novým předsedou, se zabýval výbor 27. listopadu 1921. Lampl podal žádost o vstup Rakouska do německého svazu hasičů (Deutsche Feuerwehrverband). Na 19. německém hasičském dnu (Deutschen Feuerwehrtag) v roce 1923 v Mnichově provedl německý výbor změnu stanov a povolil vstup všem zahraničním svazům s mimořádným členstvím s regulérními právy a povinnostmi. To se týkalo také německých svazů na území Československa, které do Svazu československého hasičstva odmítly vstoupit. Proto také 20. německý požární den v roce 1928 vynechal ze svého názvu přívlastek říšský a byl otevřen všem německy mluvícím hasičským svazům ze zahraničí. Na 21. německém hasičském dnu (Deutschen Feuerwehrtag) ve Vratislavy se účastnilo: 1,5 milionu hasičů z Německé říše, 0,2 milionů hasičů z Rakouska a 0,2 milionů německých hasičů z Československa.

Německý svaz dobrovolných hasičů v Československu tvořilo v roce 1930 pět zemských svazů se 151 župami (okresy), s 3 715 místními sbory a 203 533 členy:

  • Deutscher Landesverband für Feuerwehr- und Rettungswesen in Böhmen
  • Deutscher Landesverband für Feuerwehr- und Rettungswesen in Mähren
  • Deutscher Landesverband für Feuerwehr- und Rettungswesen in Schlesien
  • Verband der freiwilligen deutschen Feuerwehren in der Slowakei
  • Sdružení dobrovolného hasičstva slovanského

Hilfspolizeitruppen / Pomocné policejní sbory[editovat]

Ve dnech 12.- 13. března 1938 proběhl „anšlus” Rakouska k Třetí říši, od 1. října do 10. října 1938 odstoupilo Československo nacistickému Německu pohraniční území. V severní části byla ustavena Říšská župa Sudety (Reichsgau Sudetenland), jižní části byly připojeny k říšským župám Bavorsko (Reichsgau Bayerische Ostmark), Říšská župa Horní Podunají (Reichsgau Oberdonau) a Říšská župa Dolní Podunají (Reichsgau Niederdonau). Obec Korolupy spadala pod Říšskou župu Dolní Podunají s politickým centrem ve městě Horn (Landkreis Horn).

Na základě přijatého požárního zákona „Reichsfeuerlöschgesetz” z 23. listopadu 1938 a prováděcího nařízení Říšského ministerstva vnitra z 24. října 1939 byly hasičské sbory podřízeny jako součást pořádkové policie (Ordnungspolizei) říšskému vůdci SS (Reichsführer-SS) a šéfu německé policie. Freiwilligen Feuerwehren ztratily statut spolku a staly se pomocnými policejními silami (Hilfspolizeitruppen). Hasiči z povolání (Feuerschutzpolizei) byly zařazeni pod pořádkovou policii a obdrželi policejní hodnosti s přívlastkem „der Feuerschutzpolizei“.

Hasičské uniformy v Německu po roce 1933

Hodnosti „Hilfspolizeitruppe”

  • Anwärter
  • Truppmann
  • Obertruppmann
  • Haupttruppmann
  • Truppführer
  • Obertruppführer
  • Haupttruppführer
  • Zugführer
  • Oberzugführer
  • Hauptzugführer
  • Kreisführer
  • Bezirksführer
  • Abschnittsinspekteur

Hodnosti „Feuerschutzpolizei”

  • Wachtmeister der Feuerschutzpolizei (Feuerwehrmann)
  • Oberwachtmeister der Feuerschutzpolizei (Oberfeuerwehrmann)
  • Bezirksoberwachtmeister der Feuerschutzpolizei (Löschmeister)
  • Hauptwachtmeister der Feuerschutzpolizei (Oberlöschmeister)
  • Meister der Feuerschutzpolizei (Brandmeister)
  • Leutnant/Bezirksleutnant der Feuerschutzpolizei (Oberbrandmeister)
  • Oberleutnant/Bezirksoberleutnant der Feuerschutzpolizei (Brandinspektor)
  • Hauptmann/Bezirkshauptmann der Feuerschutzpolizei (Brandingenieur)
  • Major der Feuerschutzpolizei (Baurat)
  • Oberstleutnant der Feuerschutzpolizei (Oberbaurat)
  • Oberst der Feuerschutzpolizei (Branddirektor)
  • Generalmajor der Polizei (Oberbranddirektor)

Historii dobrovolných hasičů v župě Dolní Podunají (od roku 1938 do roku 1945) přibližuje kapitola „Hilfspolizeitruppen”. S koncem druhé světové války a s odsunem německého obyvatelstva nejen z jihozápadní Moravy, ale i z dalších po staletí obývaných území v Československu, končí historie dobrovolných hasičů pod německým velením (Freiwillige Feuerwehr). Komunistický režim se svým ideově zabarveným a nepravdivým výkladem dějin či nezájem novousedlíků o obecní historii před rokem 1945 způsobily během totalitního režimu vyhlazení sebemenších stop. V roce 2018 by hasičský sbor v obci oslavil od svého založení 125 let.

Literatura[editovat]

  • Adressbuch der Fabrikanten und Handlungen von Feuerwehrartikeln, Leipzig 1884 - eBooks in American Libraries
  • BR Adolf Schinnerl: Adnet, Konsulent des Landesfeuerwehrverbandes Salzburg und Leiter des ÖBFV-Sachgebietes 1.5 Feuerwehrgeschichte und Dokumentation.
  • Peter Stanke: Österreichisches Feuerwehrbuch, Verlag für Jugend und Volk, Wien, 1952, S. 1.
  • Joachim Rössl: Das große niederösterreichische Feuerwehrbuch, Verlag Christian Brandstätter, Wien, 1986
  • Österreichisches Feuerwehrbuch
  • Manfred Scheuch: Historischer Atlas Österreich, Verlag Christian Brandstätter, Wien, 1994, S. 14.
  • FEUERwehr gestern und heute, S. 68-69.
  • Helmut Bouzek: Wien und seine Feuerwehr, Wiener Landes-Feuerwehrverband
  • Josef Holaubek: Die österreichische Feuerwehr, Verlag Carl Ueberreuter, Wien, 1979, S.10.
  • Wilhelm Neuwirth: Der heilige Florian, Veritas-Verlag, Linz-Wien, 1985.
  • Walter Kleindel: Die Chronik Österreichs, Chronik Verlag, Dortmund, 3. Auflage 1989, S.
  • Wolfgang Hornung: Feuerwehrgeschichte, Verlag W. Kohlhammer, Stuttgart, 3. Auflage 1990, S. 18.
  • Niederösterreichisches Feuerwehrbuch
  • Rupert Tiefenthaler: Am Anfang wars nur Feuer, 75 Jahre Vorarlberger Landesversicherung, 1995.
  • Elke Hammer: „Im Namen Gottes“, Die Entwicklung der Feuerversicherung in Österreich, in FEUERwehr gestern und heute
  • Entstehung und Entwicklung der Feuerversicherungsanstalten und deren Einfluss auf die Entwicklung freiwilliger Feuerwehren, Tagungsband 8. Tagung der Internationalen Arbeitsgemeinschaft für Feuerwehr- und Brandschutzgeschichte, Feldkirch, 2000.
  • Allgemeines Reichs-Gesetz- und Regierungsblatt für das Kaiserthum Oesterreich, Jahrgang 1849, Wien, 1850.
  • 18. Gesetz vom 5. März 1862, womit die grundsätzlichen Bestimmungen zur Regelung des Gemeindewesens vorgezeichnet werden.
  • Carl Weiser: Die deutsche Feuerwehr, Handbuch für das gesammte Feuerlöschwesen, Mainz, 1855, Faksimile SRW Feuerwehrverlag, Marburg, 2000.
  • Reginald Czermack: Oesterreichs Feuerwehr- und Rettungswesen am Anfang des XX. Jahrhunderts, Teplitz-Schönau, 1903.
  • Ing. Nobert Lukesch: Historisches Feuerwehrzeughaus St. Florian, Dokumentensammlung.
  • Gesetzblatt für das Land Österreich, Jahrgang 1939, ausgegeben am 4. Oktober 1939 im 244. Stück.

Odkazy[editovat]

Reference a poznámky[editovat]

  1. Entwicklung des österreichischen Feuerwehrwesens, Adolf Schinner
  2. Znaimer Wochenblatt, 4. prosince 1864, Schulturnen str. 2, Österreichische Nationalbibliothek (ÖNB) Wien.
  3. Znaimer Wochenblatt, 26. srpna 1871, str. 3-4, Österreichische Nationalbibliothek (ÖNB) Wien.
  4. Bornemann, Karl: Festschrift zur Feier des 25 jährigen Bestehens der Freiwilligen Feuerwehr Znaim am 2., 3. und 4. September 1893, Znaim, 1893, německy.
  5. Siebzig Jahre Freiwillige Feuerwehr in Znaim 1868-1938, německy, Freiwillige Feuerwehr, Znaim 1938, 18 stran.
  6. Obraz - Albert Anker, Die Turnstunde, 1879/80. Chlapci jsou nastoupeni ve dvou řadách a střídavě nacvičují pochodování za udávání tempa učitelem. Tělovýchovné náčiní před školou dává tušit, co všechno mohlo být v hodinách tělocviku nabízeno. Dívky se na hodinách tělesné výchovy nepodílely. Dva staří sedláci udiveně pozorují výuku na školním hřišti.Hodina tělocviku na venkovské škole.
  7. Stanislav Málek: Z historie požární ochrany (Aus der Geschichte des Brandschutzes), vydalo ČSPO, Říčany, 1961. Jakub Alois Jindra: Česká literatura hasičská (Tschechische Feuerwehrliteratur), vydáno vlastním nákladem v Táboře, 1893.
  8. Mitteilungen des n.-öst. Landes-Feuerwehr-Verbandes, Jahr 1901: Heft 4 S. 2.
  9. Dne 30. září 1873 odhlasoval výbor FF ve Znojmě po přijetí nových stanov, na jejichž základě město přebralo dohled nad dobrovolnými hasiči, pořízení 18. nových strážních kabátů (Wachmantel). Hasičské kabáty měly být ušity z hnědé plstěné vlněné látky nazývané „Loden” a byly určeny pouze do služby, proto po jejich ušití měly být uchovávány ve skladišti. Znaimer Wochenblatt, 4. října 1873, str. 5.
  10. Jörg Würzelberger: Schmuck und Schutz, 130 Jahre Uniform- und Schutzbekleidung
  11. První FF s českým velením vznikl v Čechách ve Velvarech v roce 1864, na Moravě roku 1871 ve Velkém Meziříčí a v roce 1884 v Kylešovicích u Opavy ve Slezsku.
  12. Český svaz byl založen v Čechách v roce 1878 v Chrudimi, v roce 1882 na Moravě v Tišnově a v roce 1890 v Opavě ve Slezsku. Na Moravě se o založení českého Zemského ústředního svazu moravsko-slezských dobrovolných hasičských sborů (Böhmischer Verband der Mährisch-Schlesischen Feuerwehren, 27. července 1883) zasloužil Titus Krška z Velkého Meziříčí (Groß Meseritz). Zemská ústřední hasičská jednota královstvi Ćeského (Tschechischer Landes Verband) odsouhlasila 19. prosince 1891 stanovy a prvním předsedou se stal Dr. J. Figar.
  13. Österreichische Verbands-Feuerwehr-Zeitung, Mo, 20. Juli 1896, Seite 9.
  14. Österreichische Verbands-Feuerwehr-Zeitung, Di, 5. Oktober 1897, Seite 9.
  15. Österreichische Verbands-Feuerwehr-Zeitung, Sa, 20. November 1897, Seite 10.
  16. Österreichische Verbands-Feuerwehr-Zeitung, 5. September 1899, s. 10.
  17. Österreichische Verbands-Feuerwehr-Zeitung, 20. November 1900, s. 9.
  18. Österreichische Verbands-Feuerwehr-Zeitung, 20. August 1908.
  19. Österreichische Verbands-Feuerwehr-Zeitung, 20. Juli 1893.
  20. Österreichische Verbands-Feuerwehr-Zeitung, rok 1900.
  21. Znaimer Tagblatt, 8. September 1914, s. 3.
  22. Znaimer Wochenblatt, 23. února 1916, str. 4.
  23. Znaimer Wochenblatt, 21. února 1917, str. 8
  24. Znaimer Wochenblatt, 5. ledna 1916
  25. Österreichische Verbands-Feuerwehr-Zeitung” z 5. listopadu 1916, str. 3 - 4
  26. Fromme's Österreichischer Feuerwehr-Kalender, 1883 - 1921.
  27. Roku 1918 se Morava jako Země moravská stala součástí Československa, zemský sněm byl zrušen a samospráva Moravy silně omezena. 29. února roku 1920 byla podle § 7 Hlavy II zákona č. 21 (Nová ústava) zrušena činnost Sněmu Moravského markrabství.

Externí odkazy[editovat]