Dějiny Korolup/Fideikomisní panství a velkostatek Uherčice

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rambold XIII. hrabě z Collalta (1625)
Rodový erb Collaltů (1831)

Starý langobardský rod Collaltů patří mezi nejstarší evropské šlechtické rody. Jeho kořeny sahají až do 10. století. Rodové jméno Collalto et San Salvatore je odvozeno od rodových hradů Collalto a San Salvatore (Castello di San Salvatore), které měl rod od roku 1191 ve svém držení. Moravskou rodovou větev založil vojevůdce a diplomat Rombald XIII. (1575–1630). V roce 1768 Thomas Viciguerra Collalto připojil ke svým fideikomisním majetkům v Brtnici, Černé, Rudolci a v roce 1775 přikoupeným Okříškám a Pokojovicím panství Uherčice a Písečné se Slavětínem.

Collaltové pak drželi uherčické panství téměř 180 let a na panství se vystřídal hrabě František Augustin, bratr Tomáše Vinciguerry VI. (1775), Odoard (1794), Antonín Oktavián (1823), kníže Eduard (1847), kníže Emanuel Josef Antonín (1865) a kníže Manfred (1928). Posledním majitelem se stal syn Octavián Rombaldo. Jeho manželkou byla Marie Kamila princezna Windischgrätz. Po konfiskaci rodového majetku se kníže Octavián Rombaldo de Collalto et San Salvatore nakonec v roce 1947 odstěhoval s rodinou (dcera Alexandra, syn Manfred a dcera Cecílie) na rodové sídlo Castello di San Salvadore u města Susegana nedaleko Trevisa.[1]

Collaltové, majitelé panství a osob na ní usazených, vykonávali na uherčickém panství patrimoniální správu (správní, soudní a policejní). Hospodářský základ jejich dominia tvořil velkostatek, jehož chod a správu zajišťovala vrchnostenská kancelář s úředníky. Za kancelář zodpovídal a nad její činností držel dozor hospodářský ředitel. Zrušení poddanství v roce 1848 znamenalo konec vrchnostenské správy. Na zámku sídlící hospodářská správa nadále zajišťovala pouze vlastní provoz velkostatku.

Fideikomisní panství Uherčice[editovat]

Palais Collalto ve Vídni na přelomu 19. a 20. století
Italská obec Collalto se zámkem a železniční stanicí na konci 1. sv. války (1918)
Válkou poničený rodový zámek San Salvatore (21. 5. 1918)

Tomáš Vinciguerra VI. po sobě zanechal jediného syna Jana Nepomuka. Nezletilý Jan zemřel 17. listopadu 1772 a brzy nato i další dědic, otcův bratr František Augustin (*15. Febr. 1716, † 1779), jenž po sobě nezanechal následníka. Fideikomisní panství připadlo Antonínu Oktaviánovi, z mladší rodové linie po pradědovi Rombaldovi XIII., jenž obdržel 6. března 1781 rakouský šlechtický knížecí titul a 10. března 1781 tzv. inkolát v zemích České koruny.[2]

Po jeho smrti 29. ledna 1793 panství zdědil syn Eduard III. (* 28. dubna 1748 - † 5. února 1833, manželka Cecilie de Gradenigo). Alod Okříšky a Pokojovice držel ale společně se svým bratrem Antonem. Zestárlý Eduard postoupil veškerý majetek nejstaršímu synovi Antonínu Oktaviánovi Janovi (* 5. srpna 1783 - † 23. listopadu 1854), císařskému komořímu a rytíři Maltézského řádu.[3]

Panství za Antonína Oktaviána Jana (* 1783 - † 1854)[editovat]

Antonín Oktavián Jan se 7. ledna 1810 oženil s hraběnkou Karolínou Apponyi (* 31. srpna 1793, Apponyi von Nagy-Apponyi), s níž počal: 1. syna Eduarda (* 17. října 1810), 2. dceru Cecilii (* 30. dubna 1812),[4] 3. syna Alfonse (* 19. července 1814) a 4. dceru Karolínu (* 19. ledna 1818). Fideikomis, sestávající z jednoho paláce ve Vídni, Brtnice s Německým Rudolcem a Černou, Uherčic s Písečným a Slavětínem a kapitálem 154,761 zl. 47 kr., jež obdržel od svého otce 4. července 1825.[5]

Fideikomisní uherčické panství, ležící na samém jihu okresu Moravské Budějovice, sousedilo na východě s panstvím Vranov a Bítov, na jihu s panstvím Drosendorf, na západě navazovalo na majetky Rancířova a na severu na panství Police. Uherčické majetky ležely převážně v rovině a panství zabíralo na 10,428 jiter. Z jihu od městečka Drosendorfu zasahovala na panství bezejmenná dolnorakouská pahorkatina, která se táhla kolem břehů Dyje až k jihovýchodním hranicím Bítova. Z valné části písčitá půda přecházela u Korolup, Vratěnína, Uherčic a Mešovic v půdu bohatou na vápenec. Úrodná zemědělská půda se nacházela především v nížinách, na náhorních plošinách to pak byla půda jílovitá. Severně od Vratěnína vyčníval kopec Galgenberg (Šibeniční vrh) s 272 metry nad mořem.

Řeka Dyje, bohatá na kapry, štiky, úhoře, sumce, bělice a vydry překračovala zemské hranice nedaleko Drosendorfu a v malebných zákrutách pak u Frejštejna opouštěla uherčické panství. Od západu z majetků rancířovských přitékal potok Klampferbach, nazývaný podle mlýna "Klampfermühle" (Klampfer = Schmied = kovář). Po té, co přibral několik postranních bezejmenných pramenů, se u lubnického mlýna pojil s potokem Želetavkou. Rybníky (u Uherčic a Vratěnína) sloužily jako vodní zdroj a zásobárna rákosu, kaprů v nich bylo poskrovnu. Ovocné stromy se sázely jen pro vlastní potřebu a vidět byly hlavně kolem cest, jinak se ovocnářství neprovozovalo. Panské lesy tvořily čtyři lesní revíry: Uherčice, Mitrovice, Křeslík a Nový dvůr s polními honitbami. Lovila se nízká i vysoká zvěř. V lesích převládal jehličnatý porost, z části doplněný listnatým habrovým, dubovým a javorovým polesím.

Na panství žilo 2 480 katolíků (z toho 1 151 mužů a 1 329 žen). Až na správní obec Uherčice, kde poddaní hovořili i moravsky, používalo místní obyvatelstvo němčinu. Obživu nacházeli hlavně v zemědělství. K zámku patřila vedle velké zahrady s lesíkem, loukami a potoky také budova úřední a dominikální správy, 1 hostinec, 1 lihovar, 1 potašárna, 1 cihelna a 1 vápenka, odkud vozili handlíři uherčické vápno přes most u Libuňského mlýna do Recu.[6]. Mlýn v údolí zámeckého parku obýval 1 kovář. Kníže Oktavián Collalto hospodařil na panských dvorech v Uherčicích, Mitrovicích a v Korolupech. Panské ovčíny se nacházely v Uherčicích, Mitrovicích, na Křeslíku (německy Grössing) a v Novém dvoře u Mešovic.

Živnost provozovalo 84 poddaných: 1 sládek, 1 vinopalník, 3 hostinští, 5 obilných mlynářů a 4 mlynáři s vodní pilou, 6 truhlářů, 1 barvíř, 1 výrobce konzerv, 1 řezbář, 1 tkadlec, 1 cihlář a vápenkář atd., mimo nich i 1 hokynář ve Vratěníně (ještě v roce 1690 byl uváděn na panství hamr, prachárna na "Pulvermacher Wiesel"[7] a koželužna). Zemědělci obchodovali s pšenicí a dalšími zemědělskými výdobytky a to především na trzích ve Vratěníně (5 výročních trhů: na sv. Fabiána a sv. Šebestiána, v úterý o pašijovém týdnu, v úterý po zvěstování Panny Marie, v úterý po sv. Jiljí a v úterý po sv. Kateřině) a ve Slavonicích. Ve Vratěníně se nacházel c. k. poštovní úřad.

Školy se nacházely ve Vratěníně, Stálkách (triviální se čtením, psaním a počítáním), v Korolupech (se středním vzděláním) a ve Frejštejně, kam učitel docházel (ercurr.) Každá obec provozovala chudobinec a celkový rozpočet pro 18 potřebných činil v první polovině 19. století 600 zlatých ročně. Zdravotní služby poskytoval ve Vratěníně 1 doktor farmacie a panský lékař (r. 1845 Johann Fritz)[8], 1 felčar a 1 porodní bába, druhá docházela ze Stálek.

Písečné (Piesling), městečko na Moravě, hejtm. Dačice, okr. Jemnice, fara Novosady; 108 d., 144 obyv. č., 506 n. (1890), Itř. šk., pš., četn. stanice, výroba gummových šňůr, lemovek a stuhového zboží; opodál Krokovice, popl. dvůr a Červený mlýn. Fid. statek P. a Slavětín (641,53 ha půdy) se zámkem (při něm rodinná hrobka kn. z Collalto), mlýnem a pilou drží Em. kn. z Collalto. Opodál předměstí P. obec židovská se 45 d., 214 ob. n. (1890). Ottův slovník naučný, 1902

Fideikomisní velkostatek Uherčice za Emanuela Josefa Antonína (* 1854 – † 1924)[editovat]

Zrušení poddanství v roce 1848 přineslo konec vrchnostenské správy. Patrimonia ale fungovala až do 1. 7. 1850, kdy vstoupilo v platnost obecní zřízení. Fideikomisní panství zdědil syn Eduard IV. Alfons, nadporučík (Oberleutnant) c. k. zeměbraneckého hulánského pluku č. 1. Jeho chotí se stala v roce 1834 Karolína Marie Apponyi mladší. V roce 1861 obdržel dědičný titul říšského rady a zemřel ve věku 52 let 24. března 1861. Za nezletilého syna Emanuela Josefa Antonína řídila panství matka Karolína. Od roku 1862 se fideikomisní velkostatek Uherčice nacházel v držení mladého hraběte Emanuela Collalto et San Salvatore, po jehož boku stála choť Irma, rozená Bittner (* 11. 9. 1857, † 9. května 1931) z Vídně.[9] Manželství zůstalo bezdětné. Emanuel se na uherčickém zámku příliš nezdržoval, což se projevilo na rozrostlé úřednické správě velkostatku. Zemřel 11. prosince 1924 v «sanatoriu Löw» ve Vídni.[10]

Kníže Antonia Octavian zemřel v Brtnici 23. dne m. listopadu l. 1854. Po něm nastoupil Eduard kníže z Collalto a St. Salvátore, c. k. skutečný komoří, dědičný člen říšské rady, rytíř řádu Maltézského atd., narozen 17. dne m. října l. 1810., zemřel 24. dne m. března l. 1862. — Syn a nástupce tohoto knížete nyní panující J. Jasnost Emanuel, Josef, Antonín, kníže z Collalto a St. Salvátore, dědičný člen říšské rady — narozen 24. dne m. prosince l. 1854 v Uherčicích. — Sídlem ve Vídni a v Paříži; jen o honech bývá též v Brtnici Trhové.[11]

Hospodářské dvory[editovat]

Hospodářský dvůr «Neuhof» (Meierhof Neuhof) byl nabídnut správou velkostatku od 1. června 1882 k šestiletému pachtu. Jeho výměra (převážně pšeničných) polí činila 87 jiter (Joch) 543 čtverečních sáhů (Qu.-Klftr.), 1 jitro 982 čtverečních sáhů luk, 4 jitra 685 čtverečních sáhů pastvin (Hutweiden), 864 čtverečních sáhů zahrad (à jitro 1600 čtverečních sáhů), k tomu bytové a hospodářské budovy. Nabídky přijímalo ředitelství velkostatku (ředitel F. Siegl) do 31. srpna 1881.[12] Dvůr měl od roku 1882 v pachtu Anton Zavadil. Ostatní dvory (Uherčice, Mitrovice, Křeslík a Korolupy) se nacházely ve vlastní režii.

Hospodářské dvory (Meierhöfe) Rozloha
Uherčice (Ungarschitz) s Mitrovicemi (Mittrowitz) 461,26 ha
Korolupy (Kurlupp) 50,58 ha
Křeslík (Grösing) 109,95 ha
Nový dvůr (Neuhof) 56,32 ha

Hospodářská správa 1885[editovat]

JMÉNO SLUŽEBNÍ KATEGORIE
Franz Siegl ředitel statku (Wirtschafts-Director)
Johann Kautny důchodní (Rentmeister)
Ferdinand Werner hospodářský adjunkt (Wirtschafts-Adjunkt)
Carl Karbasch na vyučené (Volontair)

Lesní správa a revíry 1885[editovat]

JMÉNO SLUŽEBNÍ KATEGORIE
Ernst Nass polesný (Waldbereiter) v Uherčicích
Heinrich Singer podlesný (Unterförster) v Uherčicích
Anton Kroutil revírný (Revierförster) v Mitrovicích
Josef Ritscheck podlesný (Unterförster) v Mitrovicích
Ludwig Holly[13][14] revírný (Revierförster) v Křeslíku
Vincenz Toufar lesník adjunkt (Forstadjunct)

Lesní správa sídlila v Uherčicích a spravovala tři lesní revíry:

Název revíru Rozloha
Uherčice (Ungarschitz) 880,76 ha
Mitrovice (Mitrowitz) 325,26 ha
Křeslík (Grösing) 198,07 ha

Revírný Ludwig Holly začínal u lesní správy jako mladší myslivec (Jungjäger) v Korolupech. S manželkou Františkou počali 12. července 1853 v Korolupech na čp. 75 syna Engelberta.[15] Engelbert Holly studoval nejprve I. ročník gymnasia privátně, II. a III. na c. k. gymnasiu v Jihlavě, IV. a V. a první semestr na gymnasiu ve Znojmě, potom pokračoval na c. k. gymnasiu v Hollabrunnu (K.K. Real- und Obergymnasium und der Gewerbliche Fortbildungsschule in Oberhollabrunn) a závěrečný VIII. ročník studoval externě. V roce 1876 na gymnasiu v Hollabrunnu maturoval.[16] V roce 1877 pokračoval ve studiu na čtyřletém teologickém semináři ve Vídni (Fürsterzbischöfliches Clerical-Seminarium).[17] Ten zakončil v roce 1882.[18] V roce 1880 byl vysvěcen na kněze[19](Vídeňskou diecézí investován: 18. července 1885 fara Pottenhofen, 18. listopadu 1893 vikariat Traunfeld[20], 4. listopadu 1889 fara Franzensdorf, 3. února 1896 fara Ottenthal, 1902 fara Falkenstein v D. Rakousku). V roce 1906 byl pensionován a 13. května 1906 zemřel.[21]

Hospodářská správa velkostatku 1890[editovat]

Správa velkostatku byla provozována ve vlastní režii. Dvůr «Neuhof» měl od roku 1882 v pachtu Anton Zawadil z Vratěnína, vrchnostenský pivovar byl mimo provoz, dále se vrchnost provozovala v Uherčicích lihovar, dvě cihelny a čtyři vápenné pece. Vodní mlýn s pilou měl v pachtu Rudolf Waněk z Uherčic.[22]

JMÉNO SLUŽEBNÍ KATEGORIE
Leopold Klusáček hospodářský inspektor (Güterinspector) v Brtnici
Viktor Nagl hospodářský ředitel (Wirtschaftsdirector) v Uherčicích
Josef Neworal kontrolor (Control) v Uherčicích
Anton Mezera hospodářský adjunkt (Wirtschaftsadjunct) v Uherčicích
Ernest Nass polesný (Waldbereiter)
Franz Sobotka revírník (Revierförster) v Křeslíku (Grösing)
Vincenz Toufar adjunkt lesního úřadu (Waldamtsadjunct) v Uherčicích

Hospodářská správa velkostatku 1896[editovat]

Hospodářská správa velkostatku probíhala ve vlastní režii. Vrchnostenský pivovar se již nacházel mimo provoz a byl nahrazen bramborovým lihovarem. Dále byly v provozu dvě cihelny a čtyři vápenky. Dvůr «Neuhof» měl v pachtu Anton Zawadil z Vratěnína a vodní mlýn s pilou Rudolf Waněk z Uherčic. Nejbližší železniční stanice se nacházela v Moravských Budějovicích a v Hötzelsdorfu na Dráze císaře Františka Josefa (6 hodin pěší chůze od Uherčic). [23]

JMÉNO SLUŽEBNÍ KATEGORIE
Leopold Klusaček hospodářský rada v Brtnici
Viktor Nagl hospodářský ředitel v Uherčicích
Emil Tutta důchodní v Uherčicích
Julius Weležka hospodářský pojezdný v Uherčicích
Anton Drštička vedoucí lihovaru v Uherčicích
Ernest Nass lesmistr v Uherčicích
Alexander Schickel hajný v Mitrovicích (pošta Uherčice)
Cyrill Krejči hajný na Křeslíku (Größing, pošta Šafov)
Johann Schweineker adjunkt lesního úřadu v Uherčicích

Hospodářská správa velkostatku 1899[editovat]

Železniční stanice: Třebelovice na lokální dráze Mor. Budějovice-Jemnice (3 hodiny pěší chůze od Uherčic), Hötzelsdorf na Dráze císaře Františka Josefa (6 hodin pěší chůze od Uherčic).

Hospodářství na velkostatku probíhalo ve vlastní režii (1 bramborový lihovar, 1 dvoukomorová cihelna, 1 vysokopecní vápenka v Uherčicích). Dvůr «Neuhof» měl v pachtu Johann Zawadil z Vratěnína a vodní mlýn s pilou Rudolf Waněk z Uherčic (syn mlynáře z Korolup).[24]

JMÉNO SLUŽEBNÍ KATEGORIE
Leopold Klusaček hospodářský rada v Brtnici
Viktor Nagl hospodářský ředitel v Uherčicích
Emil Tutta důchodní v Uherčicích
Leopold von Nemák hospodářský adjunkt a vedoucí lihovaru v Uherčicích
Karl Pražak hospodářský adjunkt v Uherčicích
Ernest Nass lesmistr v Uherčicích
Cyrill Krejči revírník v Mitrovicích (pošta Uherčice)
Karl Anton revírník na Křeslíku (Größing, pošta Šafov)
Johann Schweineker adjunkt lesního úřadu v Uherčicích
Franz Petschan zámecký zahradník v Uherčicích

Hospodářská správa velkostatku 1903[editovat]

Železniční stanice: Třebelovice na lokální dráze Mor. Budějovice-Jemnice (3 hodiny pěší chůze od Uherčic), Hötzelsdorf na Dráze císaře Františka Josefa (6 hodin pěší chůze od Uherčic), od 14. října 1900 Raabs na lokální dráze Raabs-Göpfritz (3 hodiny pěší chůze od Uherčic).[25]

Plošná výměra v ha:

Stavební Pole Louky Zahrady Pastviny Lesy Rybníky Bez využití Celkem
5,52 530,60 62,09 5,09 64,37 914,09 2,22 37,45 1621,43

Hospodářství na velkostatku probíhalo i nadále ve vlastní režii (1 bramborový lihovar, 1 dvoukomorová cihelna, 1 vysokopecní vápenka v Uherčicích). Dvůr «Neuhof» měl v pachtu Johann Zawadil z Vratěnína a vodní mlýn s pilou Rudolf Waněk z Uherčic (syn mlynáře z Korolup).[26]

JMÉNO SLUŽEBNÍ KATEGORIE
Leopold Klusaček hospodářský rada v Brtnici
Viktor Nagl hospodářský ředitel v Uherčicích
Emil Tutta důchodní v Uherčicích
Leopold von Nemák hospodářský adjunkt a vedoucí lihovaru v Uherčicích
Karl Pražak hospodářský adjunkt v Uherčicích
Ernest Nass lesmistr v Uherčicích
Alois Petrasch revírník v Mitrovicích (pošta Uherčice)
Karl Anton revírník na Křeslíku (Größing, pošta Šafov)
Johann Schweineker revírník v Uherčicích
Franz Petschan zámecký zahradník v Uherčicích
Eduard Czapek zahradník v Uherčicích

Hospodářská správa velkostatku 1907[editovat]

Hospodářství na velkostatku probíhalo i nadále stejnou formou ve vlastní režii (1 bramborový lihovar, 1 dvoukomorová cihelna, 1 vysokopecní vápenka v Uherčicích). Dvůr «Neuhof» měl v pachtu Johann Zawadil z Vratěnína a vodní mlýn s pilou Rudolf Waněk z Uherčic (syn mlynáře z Korolup).[27]

JMÉNO SLUŽEBNÍ KATEGORIE
Leopold Klusaček hospodářský rada v Brtnici
Viktor Nagl hospodářský ředitel v Uherčicích
Emil Tutta důchodní v Uherčicích
Adolf Lendl hospodářský pojezdný a vedoucí lihovaru v Uherčicích
Richard Ryček hospodářský adjunkt v Uherčicích
Ernest Nass lesmistr v Uherčicích
Alois Petrasch revírník v Mitrovicích (pošta Uherčice)
Johann Schweineker revírník na Křeslíku (Größing, pošta Šafov)
Ferdinand Schweineker revírník v Uherčicích
Eduard Czapek zámecký zahradník v Uherčicích

Hospodářská správa velkostatku 1912[editovat]

Hospodářství velkostatku bylo z velké části ve vlastní režii (1 bramborový lihovar, 1 dvoukomorová cihelna, 1 vysokopecní vápenka v Uherčicích). Dvůr «Neuhof» u Mešovic měl v pachtu Johann Zawadil, vodní mlýn s pilou v Uherčicích Anton Hable.[28]

JMÉNO SLUŽEBNÍ KATEGORIE
Leopold Klusaček hospodářský rada v Brtnici
Jakob Sejkora hospodářský ředitel v Uherčicích
Emil Tutta důchodní v Uherčicích
Franz Plaček kancelista a vedoucí lihovaru v Uherčicích
Johann Slawik hospodářský praktikant v Uherčicích
Ernest Nass lesmistr v Uherčicích
Alois Petrasch revírník v Mitrovicích (pošta Uherčice)
Johann Schweineker revírník ve Frejštejně (pošta Šafov)
Alois Hondl revírník v Uherčicích
Eduard Czapek zámecký zahradník v Uherčicích

Manfréd Eduard Collalto (1870–1940)[editovat]

Collaltovská rodová linie, zastupovaná Eduardem Octavianem (1810–1862) vymřela. Syn Emanuel Josef (1854–1924) nezplodil žádné potomky. Dědicem druhé linie, jejímž pokračovatelem byl Octavian Antonín (1842–1912), pán na italském Collaltu a San Salvatoru a na dolnorakouském Stožci, byl mladší syn Manfred (1870–1945), neboť starší Rombald (1868–1913) zůstal bezdětný. Z manželství Oktaviana Antonia a Anny, rozené princezny Solms-Hohensolms-Lich, pošly děti: Rambald Alfons (* 10. února 1858 v Lichu), Maria Therese (* 22. prosince 1866), Manfredo Eduard (* 18. ledna 1870, Palais San Salvatore, Wien, Rakousko - † 22. července 1945, Uherčice) a Mathilde Leopoldine (* 28 ledna 1873). Manfréd Eduard se oženil s princeznou Teklou Ysenburg-Büdingen (* 16. říjen 1878 Prinzessin z. Ysenburg u. Büdingen in Büdingen). Od roku 1899 do roku 1911 držel v Meklenbursku u Rostock alodiální velkostatek Teschendorf s dvorem Godow (v letech 1901-1907 propachtovaný dvůr Sanitz).

Na Teschendorfu se také narodili všichni jeho potomci: dcera Giselda 21. září 1902. dcera Anna 7. května 1904, dcera Polyxena 16. října 1905, syn Oktavián 12. října 1906 a syn Rambold 27. července 1908.[29] Společné zásnuby hraběnky Giseldy a hraběnky Anny se konaly 23. srpna 1922 v kostele sv. Martina v dolnorakouském Stožci (pošta Kautendorf). Giselda se provdala za hraběte Eduarda von Mensdorff-Pouilly, Anna za hraběte a markýze Ferdinanda Piatti,[30] Polyxena se vdávala v Uherčicích za prince Alfréda z Liechtensteinu a Oktavián se oženil s Marií Camillou zu Windisch-Graetz.[31] Ještě před smrtí svého otce nechal Manfréd majetek v Meklenbursku spravovat justičním radou E. Dahlmannem,[32][33] nakonec vše odprodal a převzal majetek po svém zemřelém otci Oktavianovi Antonínovi, v roce 1925 pak i fideikomis po zemřelém Emanuelu Collalto.[34]

Reference[editovat]

  1. Zámecká knihovna Uherčice
  2. Notizenblatt des Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens, 1871, č. 10, s. 73 - 80: Zur mähr.- schles. Adelsgeschichte. Die Fürsten Collalto. Moravská zemská knihovna.
  3. Notizenblatt des Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens, 1871, č. 10, s. 73 - 80: Zur mähr.- schles. Adelsgeschichte. Die Fürsten Collalto. Moravská zemská knihovna.
  4. Cecilie Collalto (Sternkreuzdame) se 1. července 1830 provdala za Friedrich August Graf und Marquis von Piatti (* 1. Juli 1803; † 1877)
  5. Notizenblatt des Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens, 1871, č. 10, s. 73 - 80: Zur mähr.- schles. Adelsgeschichte. Die Fürsten Collalto. Moravská zemská knihovna.
  6. Bei der Loibingmühle führt seine Brücke über den Fluß und diesen Weg nehmen die Wagen, die den vorzüglichen Ungarschitzer Kalk nach Retz bringen. Znaimer Wochenblatt, Mi, 3. August 1910, s. 1
  7. II. vojenské (Františkovo) mapování - Morava, mapový list W 12 IV
  8. Schematismus für Mähren u. Schlesien, sammt einem Schreibkalender, 1845
  9. Wiener Salonblatt, So, 24. Mai 1931, s. 8: úmrtí
  10. Wiener Salonblatt, Do, 25. Dezember 1924, s. 7
  11. Brtnice Trhová a zboží brtnické, Ve Velkém Meziříčí: A.J. Pátek, 1887, s. 47
  12. Wiener Landwirtschaftliche Zeitung, Mi, 6. Juli 1881, s. 8
  13. 1853 Jungjäger in Kurlupp, 1874 Unterförster in Ungarschitz.
  14. Robert Micklitz: Forst-Schematismus für Mähren und Schlesien, oder: vollst. Verzeichnis des gesammten Forst- und Jagd-Personals in beiden Kronländern, Grosse, 1874, s. 26
  15. Moravský zemský archiv Brno, Bítov 13402, N: 1831 - 1875, actapublica.eu/matriky/brno s. 80/157
  16. Programm des K.K. Real- und Obergymnasiums und der Gewerblichen Fortbildungsschule in Oberhollabrunn 1876, s. 43
  17. Personalstand der Säkular- und Regular-Geistlichkeit der Erzdiözese Wien, Katholische Kirche Erzdiözese Wien, Verlag d. Erzbischöfl. Ordinariats-Kanzlei, 1877, s. 39
  18. Schematismus der gesammten katholischen Kirche Oesterreich-Ungarns, Wien: Verlag der Administration der "Weckstimmen für das katholische Volk", 1882, s. 4
  19. Wiener Diözesanblatt, 1880, Heft 12 S. 12 - s. 144
  20. Engelbert Holly (1893 - 1896): Pfarrer Holly führte den abwechselnden Gottesdienst in den Kirchen Traunfeld und Hautzendorf ein, während der Sperre der Kirche am HL. Berg.
  21. Wiener Diöcesanblatt, K. Gorischek, 1906, Heft 8 S. 12/96 a Heft 10 S. 12/120.
  22. Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien sowie der auf den Gütern bestehenden Brauereien, Brennereien und sonstigen Industrien, deren Besitzer, Pächter und der dabei angestellten Beamten, 1890, s. 183-184
  23. Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien sowie der auf den Gütern bestehenden Brauereien, Brennereien und sonstigen Industrien, deren Besitzer, Pächter und der dabei angestellten Beamten, 1896, s. 221-222
  24. Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien sowie der auf den Gütern bestehenden Brauereien, Brennereien und sonstigen Industrien, deren Besitzer, Pächter und der dabei angestellten Beamten, 1899, s. 193-194
  25. Von Wien FJB Bahnhof nach Gmünd: Göpfritz an der Wild, Schönfeld-Kirchberg, Groß-Siegharts, Sieghartsles, Weinern, Pfaffenschlag-Aigen, Oberndorf bei Raabs, Raabs an der Thaya.
  26. Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien sowie der auf den Gütern bestehenden Brauereien, Brennereien und sonstigen Industrien, deren Besitzer, Pächter und der dabei angestellten Beamten, 1903, s. 173-174
  27. Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien sowie der auf den Gütern bestehenden Brauereien, Brennereien und sonstigen Industrien, deren Besitzer, Pächter und der dabei angestellten Beamten, 1907, s. 176
  28. Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien sowie der auf den Gütern bestehenden Brauereien, Brennereien und sonstigen Industrien, deren Besitzer, Pächter und der dabei angestellten Beamten, 1912, s. 175-176
  29. Wiener Salonblatt, Sa, 31. Mai 1919, s. 3
  30. Wiener Salonblatt, Sa, 21. Oktober 1922, s. 3 a Sa, 2. September 1922, s. 5
  31. Rodokmen: Oktavian Bruno Rambald Kuno Rudolf Eilert von Collalto und San Salvatore
  32. Mecklenburg-Schwerinsches Staatshandbuch, Mecklenburg-Schwerin (Germany) Statistisches Landesamt, 1908, s. 393 (Vertreter: Justizrat Dahlmann zu Rostock)
  33. Regierungsblatt für Mecklenburg-Schwerin: Amtliche Beilage zum Regierungsblatt für Mecklenburg-Schwerin 1899, s. 227: Syndikus E. Dahlmann zu Rostock:
  34. Gutshaus Teschendorf bei Rostock