Dějiny Korolup/Fideikomisní panství a velkostatek Uherčice

Rambold XIII. hrabě z Collalta (1625)

Rodový erb Collaltů (1831)

Starý langobardský rod Collaltů patří mezi nejstarší evropské šlechtické rody. Jeho kořeny sahají až do 10. století. Rodové jméno Collalto et San Salvatore je odvozeno od rodových hradů Collalto a San Salvatore (Castello di San Salvatore), které měl rod od roku 1191 ve svém držení. Moravskou rodovou větev založil vojevůdce a diplomat Rombald XIII. (1575–1630), který svou poslední vůlí povýšil panství Brtnici a Německý Rudolec na fideikomis. V roce 1768 Thomas Viciguerra Collalto připojil ke svým fideikomisním majetkům v Brtnici, Černé, Rudolci a v roce 1775 přikoupeným Okříškám a Pokojovicím panství Uherčice a Písečné se Slavětínem.

Collaltové drželi uherčické panství téměř 180 let. Na panství vystřídal Tomáše Viciguerru z Collalta hrabě František Augustin, bratr Tomáše Vinciguerry VI. (1775); Odoard (1794); Antonín Oktavián (1823); kníže Eduard (1847); kníže Emanuel Josef Antonín (1865) a kníže Manfred (1928). Posledním majitelem se stal syn Octavián Rombaldo. Jeho manželkou byla Marie Kamila princezna Windischgrätz. Po konfiskaci rodového majetku se kníže Octavián Rombaldo de Collalto et San Salvatore v roce 1947 odstěhoval s rodinou (dcera Alexandra, syn Manfred a dcera Cecílie) na rodové sídlo Castello di San Salvadore u města Susegana nedaleko Trevisa.

Collaltové, majitelé panství a osob na ní usazených, vykonávali na uherčickém panství patrimoniální správu (správní, soudní a policejní). Hospodářský základ jejich dominia tvořil velkostatek, jehož chod a správu zajišťovala vrchnostenská kancelář s úředníky. Za kancelář zodpovídal a nad její činností držel dozor hospodářský ředitel. Zrušení poddanství v roce 1848 znamenalo konec vrchnostenské správy. Na zámku sídlící hospodářská správa nadále zajišťovala pouze vlastní provoz velkostatku.

Fideikomisní panství Uherčice

Palais Collalto ve Vídni na přelomu 19. a 20. století

Italská obec Collalto se zámkem a železniční stanicí na konci 1. sv. války (1918)

Válkou poničený rodový zámek San Salvatore (21. 5. 1918)

Tomáš Vinciguerra VI. po sobě zanechal jediného syna Jana Nepomuka. Nezletilý Jan zemřel 17. listopadu 1772 a brzy nato i další dědic, otcův bratr František Augustin (*15. Febr. 1716, † 1779), jenž po sobě nezanechal následníka. Fideikomisní panství připadlo Antonínu Oktaviánovi, z mladší rodové linie po pradědovi Rombaldovi XIII., jenž obdržel 6. března 1781 rakouský šlechtický knížecí titul a 10. března 1781 tzv. inkolát v zemích České koruny.

Po jeho smrti 29. ledna 1793 panství zdědil syn Eduard III. (* 28. dubna 1748 - † 5. února 1833, manželka Cecilie de Gradenigo). Alod Okříšky a Pokojovice držel ale společně se svým bratrem Antonem. Zestárlý Eduard postoupil veškerý majetek nejstaršímu synovi Antonínu Oktaviánovi Janovi (* 5. srpna 1783 - † 23. listopadu 1854), císařskému komořímu a rytíři Maltézského řádu.

Panství za Antonína Oktaviána Jana (* 1783 - † 1854)

Antonín Oktavián Jan se 7. ledna 1810 oženil s hraběnkou Karolínou Apponyi (* 31. srpna 1793, Apponyi von Nagy-Apponyi), s níž počal: 1. syna Eduarda (* 17. října 1810), 2. dceru Cecilii (* 30. dubna 1812), 3. syna Alfonse (* 19. července 1814) a 4. dceru Karolínu (* 19. ledna 1818). Od svého otce obdržel 4. července 1825 fideikomis, sestávající z jednoho paláce ve Vídni, Brtnice s Německým Rudolcem a Černou, Uherčic s Písečným a Slavětínem a kapitálem 154,761 zl. 47 kr.

Fideikomisní uherčické panství, ležící na samém jihu okresu Moravské Budějovice, sousedilo na východě s panstvím Vranov a Bítov, na jihu s panstvím Drosendorf, na západě navazovalo na majetky Rancířova a na severu na panství Police. Uherčické majetky ležely převážně v rovině a panství zabíralo na 10,428 jiter. Z jihu od městečka Drosendorfu zasahovala na panství bezejmenná dolnorakouská pahorkatina, která se táhla kolem břehů Dyje až k jihovýchodním hranicím Bítova. Z valné části písčitá půda přecházela u Korolup, Vratěnína, Uherčic a Mešovic v půdu bohatou na vápenec. Úrodná zemědělská půda se nacházela především v nížinách, na náhorních plošinách to pak byla půda jílovitá. Severně od Vratěnína vyčníval kopec Galgenberg (Šibeniční vrh) s 272 metry nad mořem.

Řeka Dyje, bohatá na kapry, štiky, úhoře, sumce, bělice a vydry překračovala zemské hranice nedaleko Drosendorfu a v malebných zákrutách pak u Frejštejna opouštěla uherčické panství. Od západu z majetků rancířovských přitékal potok Klampferbach, nazývaný podle mlýna "Klampfermühle" (Klampfer = Schmied = kovář). Po té, co přibral několik postranních bezejmenných pramenů, se u lubnického mlýna pojil s potokem Želetavkou. Rybníky (u Uherčic a Vratěnína) sloužily jako vodní zdroj a zásobárna rákosu, kaprů v nich bylo poskrovnu. Ovocné stromy se sázely jen pro vlastní potřebu a vidět byly hlavně kolem cest, jinak se ovocnářství neprovozovalo. Panské lesy tvořily čtyři lesní revíry: Uherčice, Mitrovice, Křeslík a Nový dvůr s polními honitbami. Lovila se nízká i vysoká zvěř. V lesích převládal jehličnatý porost, z části doplněný listnatým habrovým, dubovým a javorovým polesím.

Na panství žilo 2 480 katolíků (z toho 1 151 mužů a 1 329 žen). Až na správní obec Uherčice, kde poddaní hovořili i moravsky, používalo místní obyvatelstvo němčinu. Obživu nacházeli hlavně v zemědělství. K zámku patřila vedle velké zahrady s lesíkem, loukami a potoky také budova úřední a dominikální správy, 1 hostinec, 1 lihovar, 1 potašárna, 1 cihelna a 1 vápenka, odkud vozili handlíři uherčické vápno přes most u Libuňského mlýna do Recu.. Mlýn v údolí zámeckého parku obýval 1 kovář. Kníže Oktavián Collalto hospodařil na panských dvorech v Uherčicích, Mitrovicích a v Korolupech. Panské ovčíny se nacházely v Uherčicích, Mitrovicích, na Křeslíku (německy Grössing) a v Novém dvoře u Mešovic.

Živnost provozovalo 84 poddaných: 1 sládek, 1 vinopalník, 3 hostinští, 5 obilných mlynářů a 4 mlynáři s vodní pilou, 6 truhlářů, 1 barvíř, 1 výrobce konzerv, 1 řezbář, 1 tkadlec, 1 cihlář a vápenkář atd., mimo nich i 1 hokynář ve Vratěníně (ještě v roce 1690 byl uváděn na panství hamr, prachárna na "Pulvermacher Wiesel" a koželužna). Zemědělci obchodovali s pšenicí a dalšími zemědělskými výdobytky a to především na trzích ve Vratěníně (5 výročních trhů: na sv. Fabiána a sv. Šebestiána, v úterý o pašijovém týdnu, v úterý po zvěstování Panny Marie, v úterý po sv. Jiljí a v úterý po sv. Kateřině) a ve Slavonicích. Ve Vratěníně se nacházel c. k. poštovní úřad.

Školy se nacházely ve Vratěníně, Stálkách (triviální se čtením, psaním a počítáním), v Korolupech (se středním vzděláním) a ve Frejštejně, kam učitel docházel (ercurr.) Každá obec provozovala chudobinec a celkový rozpočet pro 18 potřebných činil v první polovině 19. století 600 zlatých ročně. Zdravotní služby poskytoval ve Vratěníně 1 doktor farmacie a panský lékař (r. 1845 Johann Fritz), 1 felčar a 1 porodní bába, druhá docházela ze Stálek.

Písečné (Piesling), městečko na Moravě, hejtm. Dačice, okr. Jemnice, fara Novosady; 108 d., 144 obyv. č., 506 n. (1890), Itř. šk., pš., četn. stanice, výroba gummových šňůr, lemovek a stuhového zboží; opodál Krokovice, popl. dvůr a Červený mlýn. Fid. statek P. a Slavětín (641,53 ha půdy) se zámkem (při něm rodinná hrobka kn. z Collalto), mlýnem a pilou drží Em. kn. z Collalto. Opodál předměstí P. obec židovská se 45 d., 214 ob. n. (1890). Ottův slovník naučný, 1902

Panství za Eduarada IV. Alfonse

Zrušení poddanství v roce 1848 přineslo konec vrchnostenské správy. Patrimonia ale fungovala až do 1. 7. 1850, kdy vstoupilo v platnost obecní zřízení. Fideikomisní panství zdědil syn Eduard IV. Alfons (Eduard kníže z Collalta a St. Salvatoru), nadporučík (Oberleutnant) c. k. zeměbraneckého hulánského pluku č. 1. Jeho chotí se stala v roce 1834 Karolína Marie Apponyi mladší.

Po převzetí fideikomisu nechala Ústřední správa v Uherčicích rozšířit lesní správu, v roce 1855 kvůli nedodržování smluvních podmínek nově propachtovat krčmu ve Stálkách a taktéž propachtovala panský pivovar v Černé. Od roku 1859 se nacházela v pachtu i vinopalna a potašárna v Černé. Na základě článku 3. základního zákona propůjčil císař František Josef I. dne 18. dubna 1861 komořímu Eduardovi knížeti Collalto dědičný titul říšského rady. Kníže Eduardo zemřel ve Vídni 24. března 1861 ve věku 52 let.

Výzva pro lesníky. Pro hraběcí Collaltovský fideikomisní majetek na Moravě se hledá několik nových lesních odborníků, jmenovitě pro služební hodnost jednoho lesmistra jednoho lesního kontrolora několik revírníků a lesních adjunktů Zájemci doloží u vedení podniku své kompetenční schopnosti a kvalifikační vysvědčení. U služební hodnosti lesmistra a lesního kontrolora je žádoucí a doporučuje se úspěšné složení státní zkoušky. Collaltovská ústřední správa v Uherčicích na Moravě, pošta Vratěnín, Johann Herbst, tajemník. (Brünner Zeitung, 25.02.1854

Fideikomisní velkostatek Uherčice za Emanuela Josefa Antonína (*1854 – †1924)

Kníže Antonia Octavian zemřel v Brtnici 23. dne m. listopadu l. 1854. Po něm nastoupil Eduard kníže z Collalto a St. Salvátore, c. k. skutečný komoří, dědičný člen říšské rady, rytíř řádu Maltézského atd., narozen 17. dne m. října l. 1810., zemřel 24. dne m. března l. 1862. — Syn a nástupce tohoto knížete nyní panující J. Jasnost Emanuel, Josef, Antonín, kníže z Collalto a St. Salvátore, dědičný člen říšské rady — narozen 24. dne m. prosince l. 1854 v Uherčicích. — Sídlem ve Vídni a v Paříži; jen o honech bývá též v Brtnici Trhové.

Za nezletilého syna Emanuela Josefa Antonína řídila panství matka Karolína. Od roku 1862 se fideikomisní velkostatek Uherčice nacházel v držení mladého hraběte Emanuela Collalto et San Salvatore, po jehož boku stála choť Irma, rozená Bittner (* 11. 9. 1857, † 9. května 1931) z Vídně. Manželství zůstalo bezdětné. V roce 1905 udělil císař František Josef I. namísto predikátu knížecí milosti knížecímu rodu Collalto vyšší predikát knížecí "Osvícenosti". Emanuel se na uherčickém zámku příliš nezdržoval, což se projevilo na rozrostlé úřednické správě velkostatku. Zemřel 11. prosince 1924 v sanatoriu Löw ve Vídni.

Ústřední brtnická správa majetku

V 2. polovině 19. století převzala řídící funkci brtnická ústřední inspekce, které byla podřízena inspekce statků, hlavní pokladna a účetní revident. Od roku 1869 byl pro revizi účtů ustanoven samostatný účetní. Ústřední inspektor (hospodářský rada) v Brtnici měl k ruce jednoho tajemníka a jednu pomocnou sílu. Jemu byli podřízeni: pro hospodářské záležitosti hospodářský ředitel v Brtnici a Uherčicích, pro lesní agendu lesmistr, který byl současně vedoucím lesního úřadu v Brtnici, později i druhý lesmistr v Uherčicích.

V Brtnici sídlil též ústřední důchodní úřad, který se vyvinul z dřívější hlavní pokladny. Představeným důchodního úřadu byl důchodní, který byl podřízen ústřednímu inspekorovi (hospodářskému radovi či nakonec ústřednímu řediteli). Důchodní knihy byly vedeny na každém panství: v Brtnici, Černé-Rudolci a Písečném samostatně, druhý důchodní sídlil později též v Uherčicích. Hospodářská správa byla soustředěna do 4 správních obvodů: 1. hospodářské ředitelství v Uherčicích, 2. správa statku v Okříškách, 3. hospodářská správa v Brtnici, 4. hospodářská správa v Karlíně u Opatova.

Ústředním orgánem pro správu lesů byl v Brtnici lesní úřad řízený lesmistrem. Jemu podléhala lesní správa v Černé (sídlící později v Rudolci) v čele s lesním správcem, v Uherčicích vedl správu lesů hospodářský správce. Lesmistr měl na starost účetnictví lesního úřadu, správu lesa a lov. Vedl lesní účty, měl k ruce lesního adjunkta (písaře) a posílal zprávy hospodářskému řediteli. Vedl též lesní hospodářství na ostatních collaltovských moravských panstvích – na Černé, Uherčicích a Písečném. Jeho úřad byl úřadem centrálním. S rozvojem lesního hospodářství na uherčickém panství zavedla vrchní lesní správa úřad lesmistra též v Uherčicích, kterému podléhala též Písečná se Slavětínem.

Správa na panstvích v roce 1877, panství Brtnice se statkem Okříšky, panství Černá-Rudolec, panství Uherčice se statkem Písečné

Hospodářská inspekce v Brtnici		Správa panství Černá-Německý Rudolec
Hospodářský inspektor	Ferdinand Popelak	Hospodářský ředitel	Andreas Piringer
Účetní	Franz Řezníček	Hospodářský kontrolor	Franz Schlapal
Hospodářský kontrolor	Wilhelm Plavetz	Ekonomický volontér	Emilian Tutta
		Lesní pojezdný	Ferdinanad Frenzel
Hospodářské ředitelství v Brtnici		Správa panství Uherčice
Hospodářský ředitel	Thomas Billina	Hospodářský inspektor v Brtnici	Ferdinand Popelak
Důchodní	Georg Tutta	Hospodářský ředitel v Uherčicích	Franz Siegl
Kontrolor důchodního úřadu	Alphons Schickl	Důchodní	Eduard Tichy
Správce sýpky v Přísece	Johann Kautny	Hospodářský adjunkt	Jakob Sejkora
Hospodářský pojezdný	Viktor Nagl	Ekonomický volontér	Carl Hardt
Hospodářský adjunkt	Franz Matouschek	Lesní pojezdný	Anton Svaton
Ekonomický volontér	Julius Weležka
Lesní úřad v Brtnici		Správa statku v Písečném se Slavětínem
Lesmistr	Adolph Zimmermann	Hospodářský inspektor v Brtnici	Ferdinand Popelak
Účetní lesního úřadu	August Körber	Hajný	Alexander Schickl
Správa statku v Okříškách
Správce statku	Leopold Klusáček
Hospodářský adjunkt	Joseph Nevoral

Správa uherčického velkostatku

Panský zájezdní hostinec ve Vratěníně a hostinec ve Stálkách nabídla správa uherčického velkostatku od roku 1866 opětovně na tři až šest let do pachtu, zrovna tak opětovně v roce 1869 na další tři až šest let panský pivovar v Uherčicích.

Lesní adjunkt Ernst Nass z Uherčic absolvoval v roce 1862 nižší státní lesnickou zkoušku, v roce 1863 pak lesní adjunkt Pecilius Lambert z Uherčic, v roce 1869 Wokoun Heinrich z Uherčic, Kubik Franz z Uherčic.

Hospodářské dvory

Hospodářský dvůr «Neuhof» (Meierhof Neuhof) byl nabídnut správou velkostatku od 1. června 1882 k šestiletému pachtu. Jeho výměra (převážně pšeničných) polí činila 87 jiter (Joch) a 543 čtverečních sáhů (Qu.-Klftr.), 1 jitro a 982 čtverečních sáhů luk, 4 jitra 685 čtverečních sáhů pastvin (Hutweiden), 864 čtverečních sáhů zahrad, k tomu bytové a hospodářské budovy. Nabídky přijímalo ředitelství velkostatku (ředitel Franz Siegl) do 31. srpna 1881. Dvůr měl od roku 1882 v pachtu hostinský Anton Zavadil z Vratěnína. Ostatní dvory (Uherčice, Mitrovice, Křeslík a Korolupy) se nacházely ve vlastní režii.

Hospodářské dvory (Meierhöfe)	Rozloha
Uherčice (Ungarschitz) s Mitrovicemi (Mittrowitz)	461,26 ha
Korolupy (Kurlupp)	50,58 ha
Křeslík (Grösing)	109,95 ha
Nový dvůr (Neuhof)	56,32 ha

Ředitelství velkostatku - hospodářská správa 1884-1885

JMÉNO	SLUŽEBNÍ KATEGORIE 1884-1885
Ferdinand Popelak	ústřední hospodářský inspektor (Güter-Inspector) v Brtnici
Franz Siegl	hospodářský ředitel (Wirtschafts-Director) v Uherčicích
Johann Koutny	důchodní (Rentmeister) v Uherčicích
Ferdinand Werner	hospodářský adjunkt (Wirtschafts-Adjunkt)
Carl Karbasch	hospodářský volontér na vyučené (Wirtschafts-Volontair)

Ředitelství velkostatku - lesní správa a revíry 1884-1885

Ústřední lesní správa s lesmistrem Adolfem Zimmermannem sídlila v Brtnici (s ním účetní lesního úřadu Friedrich Wiskočil a lesní inženýr Ferdinand Kopsch), uherčickou lesní správu ve třech revírech (Uherčice, Mitrovice, Křeslík) vedl lesní pojezdný Ernst Nass, kterému byli podřízeni podlesný Heinrich Singer v Uherčicích, revírník Anton Kroutil a podlesný Josef Ritscheck v Mitrovicích, dále pak revírník Ludwig Holly na Křeslíku. Lesní pojezdný objížděl jednotlivé revíry a dbal na pořádek, vedl lesní účty a k ruce měl lesního adjunkta Vincenta Toufara. K prodeji dřeva potřeboval souhlas hospodářského inspektora v Brtnici. Na alodním statku v Písečné se Slavětínem sloužil hajný Alexander Schickl, který měl k ruce lesního adjunkta Johanna Hutterera.

JMÉNO	SLUŽEBNÍ KATEGORIE 1884	SLUŽEBNÍ KATEGORIE 1885
Ernst Nass	lesní pojezdný (Waldbereiter) v Uherčicích	lesní pojezdný v Uherčicích
Heinrich Singer	podlesný (Unterförster) v Uherčicích	podlesný v Uherčicích/Ungarschitz
Anton Krautil	hajný (Förster) v Mitrovicích	revírník (Revierförster) v Mitrovicích/Mitrowitz
Josef Ritscheck	podlesný (Unterförster) v Mitrovicích	podlesný v Mitrovicích
Ludwig Holly	hajný (Förster) na Křeslíku	revírník (Revierförster) na Křeslíku/Grösing
Vincenz Toufar	lesní adjunkt (Forstadjunct) v Uherčicích	lesní adjunkt v Uherčicích

Název revíru	Rozloha
Uherčice (Ungarschitz)	880,76 ha
Mitrovice (Mitrowitz)	325,26 ha
Křeslík (Grösing)	198,07 ha

Revírník Ludwig Holly začínal na uherčickém panství jako mladší myslivec (Jungjäger) v Korolupech. S manželkou Františkou počali 12. července 1853 v Korolupech na čp. 75 syna Engelberta. Engelbert Holly studoval nejprve I. ročník gymnasia privátně, II. a III. na c. k. gymnasiu v Jihlavě, IV. a V. a první semestr na gymnasiu ve Znojmě, potom pokračoval na c. k. gymnasiu v Hollabrunnu (K.K. Real- und Obergymnasium und der Gewerbliche Fortbildungsschule in Oberhollabrunn) a závěrečný VIII. ročník studoval externě. V roce 1876 na gymnasiu v Hollabrunnu maturoval. V roce 1877 pokračoval ve studiu na čtyřletém teologickém semináři ve Vídni (Fürsterzbischöfliches Clerical-Seminarium). Ten zakončil v roce 1882. V roce 1880 byl vysvěcen na kněze(Vídeňskou diecézí investován: 18. července 1885 fara Pottenhofen, 18. listopadu 1893 vikariat Traunfeld, 4. listopadu 1889 fara Franzensdorf, 3. února 1896 fara Ottenthal, 1902 fara Falkenstein v D. Rakousku). V roce 1906 byl pensionován a 13. května 1906 zemřel.

Hospodářská a lesní správa velkostatku 1890

Hospodářské záležitosti řídil hospodářský inspektor Leopold Klusáček v Brtnici, který měl v Brtnici k ruce revidenta Emila Tuttu. Hospodářskému inspektorovi Klusáčkovi byli v Uherčicích podřízeni hospodářský ředitel Viktor Nagl (předtím hospodářský pojezdný v Brtnici a potom správce statku v Písečném), hospodářský kontrolor Josef Neworal a hospodářský adjunkt Anton Mezera. Alodní statek Písečné-Slavětín vedl správce statku v Písečném Jakob Sejkora a hospodářský kontrolor adjunkt Fritz Wicenez.

Lesní úřad v Brtnici vedl lesmistr Ferdinand Kopsch, kterému v Brtnici podléhali lesní kontrolor August Körber, lesní geometr Gustav Haloun a lesní adjunkt Josef Smutný. Uherčickou lesní agendu řídil lesní pojezdný Ernest Nass, jemuž byli podřízeni revírník Franz Sobotka na dvoře Grösing a lesní adjunkt Vincenz Toufar v Uherčicích, dále myslivec Alexander Schickl v Písečném.

Velkostatek Uherčice byl provozován ve vlastní režii. Dvůr «Neuhof» měl od roku 1882 v pachtu Anton Zawadil z Vratěnína, vrchnostenský uherčický pivovar byl mimo provoz, dále vrchnost provozovala v Uherčicích lihovar, dvě cihelny a čtyři vápenné pece. Uherčický vodní mlýn s pilou měl v pachtu Rudolf Waněk z Uherčic. Mlýn se třemi mechanickými složeními a jednou pilou v Písečném měl v pachtu Hermann Landsmann.

JMÉNO	SLUŽEBNÍ KATEGORIE
Leopold Klusáček	hospodářský inspektor (Güterinspector) v Brtnici
Viktor Nagl	hospodářský ředitel (Wirtschaftsdirector) v Uherčicích
Josef Neworal	hospodářský kontrolor (Control) v Uherčicích
Anton Mezera	hospodářský adjunkt (Wirtschaftsadjunct) v Uherčicíc
Ernest Nass	lesní pojezdný (Waldbereiter)
Franz Sobotka	revírník, též hajný či fořt (Revierförster) v Křeslíku (Grösing)
Vincenz Toufar	adjunkt lesního úřadu (Waldamtsadjunct) v Uherčicích

Hospodářský dvůr Korolupy 1890

Hospodářský dvůr čp. 27, (18 krav hr. Collalto a 1 kráva Josefa Blažka)

Byt	Jméno	Vztah/nájemci	Datum narození	Rodiště (obec, pol. okres, země)	Obcov. řeč	Zaměstnání
1	Blažek Josef	uživatel	18. březen 1822	Zadní Zhořec, Velké Meziříčí, Morava	německá	správce dvora
	Blažek Johanna	manželka	14. červen 1836	Slavíkovice, Dačice, Morava	moravská	vede domácnost
	Blažek Johann	syn	14. červen 1867	Korolupy, Jemnice, Morava	německá	obuvnický pomocník
	Blažek Josef	syn	1. červenec 1870	Korolupy, Jemnice, Morava	německá	zámečnický pomocník
	Blažek Maria	dcera	13. duben 1877	Korolupy, Jemnice, Morava	německá	pomoc. v domácnosti
2	Dejmek Franz	obyvatel bytu	30. listopad 1854	Stará Říše, Dačice	moravská	zemědělský pacholek
	Dejmek Eleonora	manželka	21. únor 1854	Stará Říše, Dačice	moravská	nádenice
	Dejmek Antonín	syn	12. září 1880	Stará Říše, Dačice	moravská
	Dejmek Josef	syn	11. říjen 1883	Stará Říše, Dačice	moravská
	Dejmková Františka	dcera	16. prosinec 1885	Stará Říše, Dačice	moravská
	Dejmek František	syn	25. říjen 1888	Stará Říše, Dačice	moravská

Hospodářská a lesní správa velkostatku 1893

Hospodářské záležitosti řídil hospodářský inspektor Leopold Klusáček v Brtnici, který měl v Brtnici k ruce revidenta Emila Tuttu a hospodářského adjunkta Antona Drštičku. Hospodářskému inspektorovi Klusáčkovi byli v Uherčicích podřízeni hospodářský ředitel Viktor Nagl, hospodářský kontrolor Josef Neworal a hospodářský adjunkt Adolf Lendl. Lihovar měl na starosti Wilhelm Kroutil. Alodní statek Písečné-Slavětín vedl správce statku v Písečném Jakob Sejkora a hospodářský kontrolor Julius Weležka.

Lesní úřad v Brtnici vedl lesmistr Ferdinand Kopsch, kterému v Brtnici podléhali lesní kontrolor August Körber, lesní geometr Gustav Haloun a lesní adjunkt Josef Smutný. Uherčickou lesní agendu řídil lesní pojezdný Ernest Nass, který měl k ruce adjunkta lesního úřadu Josefa Smutného a jemuž byli podřízeni myslivec Alexander Schickl na Mitrově (přeložen z Písečného) a myslivecký adjunkt Alois Petrasch v Uherčicích, dále myslivec Karl Sobotka v Písečném.

Hospodský Anton Zawadil z Vratěnína měl nadále v pachtu dvůr Neuhof, uherčický vodní mlýn s pilou Rudolf Waněk z korolupského mlýna a v Písečném mlýn se třemi mechanickými složeními a jednou pilou Hermann Landsmann, ve vlastní režii byl provozován statek v Uherčicích se dvory Grösing a Korolupy, bramborový lihovar, dvě cihelny a čtyři vápenné pece v Uherčicích, pivovar byl mimo provoz.

JMÉNO	SLUŽEBNÍ KATEGORIE
Leopold Klusáček	hospodářský inspektor (Güterinspector) v Brtnici
Viktor Nagl	hospodářský ředitel (Wirtschaftsdirector) v Uherčicích
Josef Neworal	hospodářský kontrolor (Control) v Uherčicích
Adolf Lendl	hospodářský adjunkt (Wirtschaftsadjunct) v Uherčicíc
Wilhelm Kroutil	vedoucí lihovaru (Brennleiter) v Uherčicíc
Ernest Nass	lesní pojezdný (Waldbereiter) v Uherčicích
Alexander Schickl	myslivec (Förster) v Mitrovicích
Josef Smutný	adjunkt lesního úřadu (Waldamtsadjunct) v Uherčicích
Alois Petrasch	myslivecký adjunkt (Forstadjunct) v Uherčicích
Vincenz Toufar	adjunkt lesního úřadu (Waldamtsadjunct) v Uherčicích

Hospodářská a lesní správa velkostatku 1896

Ústřední inspektorát sídlil v Brtnici a vedl jej hospodářský rada Leopold Klusáček, který měl k ruce hospodářského adjunkta Karla Pražáka. Jemu v Uherčicích podléhal hospodářský ředitel Viktor Nagl, který řídil hospodářského pojezdného Julia Weležku a vedoucího lihovaru Antona Drštičku. V Uherčicích sídlil též vlastní důchodní Emil Tutta. Správcem alodního statku Písečné-Slavětín byl nadále Jacob Sejkora na statku v Písečném, kterému pomáhal hospodářský adjunkt Adolf Lendl.

Lesní úřad v Brtnici vedl lesmistr Ferdinand Kopsch (lesní kontrolor August Körber, lesní geometr Gustav Haloun, adjunkt lesního úřadu Vincenz Toufar v Brtnici, nadlesní Wilhelm Schweineker v Kněžicích, nadlesní Ernst Domass v Jestřebí (Haslitz), revírník Leopold Dietl v Nepomuku, hajný Johann Hrdlička v bažantnici, hajný Konrad Poletin v Brtnici, hajný Franz Kroutil v Předíně u Opatova, hajný Emanuel Engel v Opatově, podlesní Josef Ríček ve Zhoři a lesní adjunkt Hugo Hrdlička v Kněžicích). Na alodním statku Černá-Německý Rudolec sloužil lesní pojezdný Friedrich Wiskocil v Černé, jemuž byli podřízeni hajný Wilhelm Schickl v Německém Rudolci, hajný Franz Hrdliczka ve Zhoři a adjunkt lesního úřadu Josef Smutný v Černé. Druhý lesmistr Ernest Nass vedl lesní hospodářství v Uherčicích a jemu podléhali hajný Alexander Schickl na revíru Mitrovice, hajný Cyrill Krejčí na revíru Grösing, adjunkt lesního úřadu Johann Schweinecker v Uherčicích a hajný Karel Sobotka v Písečném.

Hospodářská správa velkostatku probíhala ve vlastní režii. Vrchnostenský pivovar nacházel mimo provoz a byl nahrazen bramborovým lihovarem. Dále byly v provozu dvě cihelny a čtyři vápenky. Dvůr «Neuhof» měl v pachtu Anton Zawadil z Vratěnína, vodní mlýn s pilou Rudolf Waněk z Uherčic a mlýn s pilou v Písečném Hermann Landsmann. Nejbližší železniční stanice se nacházela v Moravských Budějovicích a v Hötzelsdorfu na Dráze císaře Františka Josefa (6 hodin pěší chůze od Uherčic).

JMÉNO	SLUŽEBNÍ KATEGORIE
Leopold Klusaček	hospodářský rada v Brtnici
Viktor Nagl	hospodářský ředitel v Uherčicích
Emil Tutta	důchodní v Uherčicích
Julius Weležka	hospodářský pojezdný v Uherčicích
Anton Drštička	vedoucí lihovaru v Uherčicích
Ernest Nass	lesmistr v Uherčicích
Alexander Schickel	hajný v Mitrovicích (pošta Uherčice)
Cyrill Krejči	hajný na Křeslíku (Größing, pošta Šafov)
Johann Schweineker	adjunkt lesního úřadu v Uherčicích

Hospodářská a lesní správa velkostatku 1899

Ústřední inspekci statků v Brtnici (Güter-Inspection in Pirnitz) vedl hospodářský rada Leopold Klusáček za pomoci revidenta Ferdinanda Wernera a hospodářského adjunkta Richarda Brandla v Brtnici.

Hospodářskému radovi L. Klusáčkovi v Brtnici byli podřízeni na velkostatku v Uherčicích: hospodářský ředitel Victor Nagl, důchodní Emil Tutta, hospodářský adjunkt a vedoucí lihovaru Leopold v. Nemák, hospodářský adjunkt Karl Pražák, lesmistr Ernest Nass v Uherčicích, revírník Cyrill Krejčí v Mitrovicích, revírník Karl Anton na Grösingu, lesní adjunkt Johann Schweineker v Uherčicích a zámecký zahradník Franz Petschan.

Na alodním statku Písečné-Slavětím byli hospodářskému radovi L. Klusáčkovi v Brtnici a lesmistrovi Ernestovi Nassovi v Uherčicích podřízeni úředníci: správce statku v Písečném Jacob Sejkora s hospodářským adjunktem Adolfem Lendlem a hajný Josef Smutný v Písečném.

Hospodářství na velkostatku probíhalo ve vlastní režii (1 bramborový lihovar, 1 dvoukomorová cihelna, 1 vysokopecní vápenka v Uherčicích). Dvůr «Neuhof» měl v pachtu Johann Zawadil z Vratěnína a vodní mlýn s pilou Rudolf Waněk z Uherčic (syn mlynáře z Korolup). Mlýn se třemi mechanickými složeními a pilou v Písečném měl nadále v pachtu Hermann Landsmann.

Železniční stanice: Třebelovice na lokální dráze Mor. Budějovice-Jemnice (3 hodiny pěší chůze od Uherčic), Hötzelsdorf na Dráze císaře Františka Josefa (6 hodin pěší chůze od Uherčic).

JMÉNO	SLUŽEBNÍ KATEGORIE
Leopold Klusaček	hospodářský rada v Brtnici
Viktor Nagl	hospodářský ředitel v Uherčicích
Emil Tutta	důchodní v Uherčicích
Leopold von Nemák	hospodářský adjunkt a vedoucí lihovaru v Uherčicích
Karl Pražak	hospodářský adjunkt v Uherčicích
Ernest Nass	lesmistr v Uherčicích
Cyrill Krejči	revírník v Mitrovicích (pošta Uherčice)
Karl Anton	revírník na Křeslíku (Größing, pošta Šafov)
Johann Schweineker	adjunkt lesního úřadu v Uherčicích
Franz Petschan	zámecký zahradník v Uherčicích

Hospodářský dvůr Korolupy 1900

Hospodářský dvůr čp. 27 (25 kusů hovězího dobytka, 1 prase, 8 slepic)

Byt	Jméno	Uživatel/vztah k němu	Datum narození	Rodiště (obec, pol. okres, země)	Obcov. řeč	Zaměstnání
1	Štork Thomas	uživatel	17. prosinec 1863	Kněžice, domovsk. pr. Brtnice, Jihlava	česká	správce dvora
	Štork Marie	manželka	1. květen 1872	Příseka, Jihlava	česká	děvečka
	Štork Franz	syn	12. červenec 1893	Uherčice, M. Budějovice	česká	žák
	Štork Thomas	syn	7. prosinec 1895	Uherčice, M. Budějovice	česká
	Štork Maria	dcera	2. leden 1898	Uherčice, M. Budějovice	česká
	Štork Eduard	syn	17. únor 1900	Korolupy, M. Budějovice	česká
2	Oberdlík	uživatel	22. březen 1863	Kněžice, Jihlava	česká	pacholek
	Oberdlík Antonia	manželka	4. červen 1858	Jaroměřice, M. Budějovice	česká
	Oberdlík Maria	dcera	8. říjen 1898	Kněžice, Jihlava	česká
	Oberdlík Anton	syn	25. květen 1892	Kněžice, Jihlava	česká
	Oberdlík Aloisia	dcera	10. červenec 1896	Kněžice, Jihlava	česká
	Oberdlík Franz	syn	15. červen 1900	Korolupy, M. Budějovice	česká

Hospodářská správa velkostatku 1903

Železniční stanice: Třebelovice na lokální dráze Mor. Budějovice-Jemnice (3 hodiny pěší chůze od Uherčic), Hötzelsdorf na Dráze císaře Františka Josefa (6 hodin pěší chůze od Uherčic), od 14. října 1900 Raabs na lokální dráze Raabs-Göpfritz (3 hodiny pěší chůze od Uherčic).

Plošná výměra v ha:

Stavební	Pole	Louky	Zahrady	Pastviny	Lesy	Rybníky	Bez využití	Celkem
5,52	530,60	62,09	5,09	64,37	914,09	2,22	37,45	1621,43

Hospodářství na velkostatku probíhalo i nadále ve vlastní režii (1 bramborový lihovar, 1 dvoukomorová cihelna, 1 vysokopecní vápenka v Uherčicích). Dvůr «Neuhof» měl v pachtu Johann Zawadil z Vratěnína a vodní mlýn s pilou Rudolf Waněk z Uherčic (syn mlynáře z Korolup).

JMÉNO	SLUŽEBNÍ KATEGORIE
Leopold Klusaček	hospodářský rada v Brtnici
Viktor Nagl	hospodářský ředitel v Uherčicích
Emil Tutta	důchodní v Uherčicích
Leopold von Nemák	hospodářský adjunkt a vedoucí lihovaru v Uherčicích
Karl Pražak	hospodářský adjunkt v Uherčicích
Ernest Nass	lesmistr v Uherčicích
Alois Petrasch	revírník v Mitrovicích (pošta Uherčice)
Karl Anton	revírník na Křeslíku (Größing, pošta Šafov)
Johann Schweineker	revírník v Uherčicích
Franz Petschan	zámecký zahradník v Uherčicích
Eduard Czapek	zahradník v Uherčicích

Hospodářská správa velkostatku 1907

Hospodářství na velkostatku probíhalo i nadále stejnou formou ve vlastní režii (1 bramborový lihovar, 1 dvoukomorová cihelna, 1 vysokopecní vápenka v Uherčicích). Dvůr «Neuhof» měl v pachtu Johann Zawadil z Vratěnína a vodní mlýn s pilou Rudolf Waněk z Uherčic (syn mlynáře z Korolup).

JMÉNO	SLUŽEBNÍ KATEGORIE
Leopold Klusaček	hospodářský rada v Brtnici
Viktor Nagl	hospodářský ředitel v Uherčicích
Emil Tutta	důchodní v Uherčicích
Adolf Lendl	hospodářský pojezdný a vedoucí lihovaru v Uherčicích
Richard Ryček	hospodářský adjunkt v Uherčicích
Ernest Nass	lesmistr v Uherčicích
Alois Petrasch	revírník v Mitrovicích (pošta Uherčice)
Johann Schweineker	revírník na Křeslíku (Größing, pošta Šafov)
Ferdinand Schweineker	revírník v Uherčicích
Eduard Czapek	zámecký zahradník v Uherčicích

Správa celého fideikomisu 1912

Fideikomisní panství Brtnice s alodiálním statkem Okříšky 1912

Hospodářská inspekce v Brtnici		Lesní úřad v Brtnici
Hospodářský rada	Leopold Klusáček	Hlavní lesmistr (Oberforstmeister)	Fritz Wiskoczil
Revident	Ferdinand Werner	Lesní kontrolor	Hugo Hrdliczka
Kancelista	Franz Jungwirt	lesního úřadu (Forstamtsförster)	Vinzenz Toufar
		Nadlesní (Oberförster), Jestřebí (Haslitz)	Ernst Domass
Ve vlastní režii:	8 dvorů	Lesní pomocník, Jestřebí	Thomas Polak
	1 škrobárna (mimo provoz)	Lesní pomocník, Jestřebí	Johann Kallenda
	2 cihelny	Revírník, Kněžice	Karl Kroutil
	1 pila	Lesní adjunkt (Forstadjunkt), Kněžice	Arnold Körber
	2 lihovary	Revírník (Revierförster), Nepomuk	Fritz Pietsch
		Lesní pomocník (Forstgehilfe), Nepomuk	Leopold Sobotka
V pachtu:	4 dvory po parcelách	Revírník bažantnice, Brtnice	Ferdinand Schweineker
	1 pivovar, Brtnice, Anton Richter	Revírník, Brtnice (Pirnitz)	Friedrich Havlíček
	1 parní pila, Okříšky, Ludwig Příhoda	Revírník, Předín (Pröding)	Wilhelm Schickl
	1 mlýn, Rychlov, Johann Schimanek	Revírník, Opatov (Oppatau)	Emanuel Engl
		Lesní adjunkt, Opatov	Hermann Lettner
Hospodářské ředitelství v Brtnici		Správa statku v Okříškách
Hospodářský ředitel	Viktor Nagl	Správce statku	Franz Matouschek
Důchodní	Josef Neworal	Kontrolor - hospodářský adjunkt	Emil Plawetz
Hospodářský správce v Brtnici	Adolf Lendl	Revírník	Adolf Singer
Hospodářský správce v Přísece	Anton Mezera	Lesní pomocník	Oswald Schickl
Hospodářský správce v Karlíně (Karolinental)	Leopold von Nemák Kis Chliveny (nyní Malé Chlievany/Kishelvény)
Hospodářský adjunkt v Brtnici	Anton Drštička
Hospodářský adjunkt v Brtnici	Richard Ryček
Hospodářský praktikant v Karlíně	Eduard Wiese

JMÉNO	SLUŽEBNÍ KATEGORIE
Leopold Klusaček	hospodářský rada v Brtnici
Jakob Sejkora	hospodářský ředitel v Uherčicích
Emil Tutta	důchodní v Uherčicích
Franz Plaček	kancelista a vedoucí lihovaru v Uherčicích
Johann Slawik	hospodářský praktikant v Uherčicích
Ernest Nass	lesmistr v Uherčicích
Alois Petrasch	revírník v Mitrovicích (pošta Uherčice)
Johann Schweineker	revírník ve Frejštejně (pošta Šafov)
Alois Hondl	revírník v Uherčicích
Eduard Czapek	zámecký zahradník v Uherčicích

Hospodářství velkostatku bylo z velké části ve vlastní režii (1 bramborový lihovar, 1 dvoukomorová cihelna, 1 vysokopecní vápenka v Uherčicích). Dvůr «Neuhof» u Mešovic měl v pachtu Johann Zawadil, vodní mlýn s pilou v Uherčicích Anton Hable.

Manfréd Eduard Collalto (1870–1945)

Collaltovská rodová linie, zastupovaná Eduardem Octavianem (1810–1862) vymřela. Syn Emanuel Josef (1854–1924) nezplodil žádné potomky. Dědicem druhé linie, jejímž pokračovatelem byl Octavian Antonín (1842–1912), pán na italském Collaltu a San Salvatoru a na dolnorakouském Stožci, byl mladší syn Manfred (1870–1945), neboť starší Rombald (1868–1913) zůstal bezdětný. Z manželství Oktaviana Antonia a Anny, rozené princezny Solms-Hohensolms-Lich, pošly děti: Rambald Alfons (* 10. února 1858 v Lichu), Maria Therese (* 22. prosince 1866), Manfredo Eduard (* 18. ledna 1870, Palais San Salvatore, Wien, Rakousko - † 22. července 1940, Uherčice) a Mathilde Leopoldine (* 28 ledna 1873). Manfréd Eduard se oženil s princeznou Teklou Ysenburg-Büdingen (* 16. říjen 1878 Prinzessin z. Ysenburg u. Büdingen in Büdingen). Od roku 1899 do roku 1911 držel v Meklenbursku u Rostock alodiální velkostatek Teschendorf s dvorem Godow (v letech 1901-1907 propachtovaný dvůr Sanitz).

Na Teschendorfu se také narodili všichni jeho potomci: dcera Giselda 21. září 1902. dcera Anna 7. května 1904, dcera Polyxena 16. října 1905, syn Oktavián 12. října 1906 a syn Rambold 27. července 1908. Společné zásnuby hraběnky Giseldy a hraběnky Anny se konaly 23. srpna 1922 v kostele sv. Martina v dolnorakouském Stožci (pošta Kautendorf). Giselda se provdala za hraběte Eduarda von Mensdorff-Pouilly, Anna za hraběte a markýze Ferdinanda Piatti, Polyxena se vdávala v Uherčicích za prince Alfréda z Liechtensteinu a Oktavián se oženil s Marií Camillou zu Windisch-Graetz. Ještě před smrtí svého otce nechal Manfréd majetek v Meklenbursku spravovat justičním radou E. Dahlmannem, nakonec vše odprodal a převzal majetek po svém zemřelém otci Oktavianovi Antonínovi, v roce 1925 pak i fideikomis po zemřelém Emanuelu Collalto.