Dějiny Korolup/Dřevařský průmysl

Dřevařský průmysl prošel po konci války, následném znárodnění v roce 1948 a během budování „socialismu“ mnoha organizačními změnami. Areál bývalé parní pily „Eduard Prager” v Uherčicích (u silnice mezi Uherčicemi a Mešovicemi, v nivě říčky Blatnice), který je v majetku Petra Vejrosty (r. 2019), se nachází ve stavu brownfieldu o rozloze 25 000m². Objekt je demolován a pouze ve východní části zůstala hlavní budova a tři další zchátralé budovy.

Historie dřevostaveb

Dánský rytmistr Johann Gerhard Clement Döcker si v roce 1880 nechal patentovat systém dřevěných staveb z dřevo-panelů, dřevěného rámu a tzv. „lisovaného Döckerova materiálu“. Panely svislých stěn se spojovaly zámkem se západkou, na panelové spoje se pak připevňovaly pomocí šroubů s křídlovými maticemi lišty. Spoj střešních panelů ve vrcholu domku byl řešen speciální šroubovou svorkou. Montáž i demontáž domků byla velmi rychlá, panely se daly stohovat a tak snadno skladovat a přepravovat.

Reklamní plakát firmy Christoph & Unmack

V roce 1882 získali oprávnění na výrobu mobilních Döckerových domků dánský konzul Christian Ferdinand Christoph a jeho společník architekt Christian Rudolf Unmack (firma Christoph & Unmack). Pruský generální lékař Dr. V. Coler z Ministerstva války v Berlíně pak při objednávce domků pro pruské ministerstvo války prosadil přestěhování výroby z dánské Kodaně do Německa, takže od roku 1882 byly domky vyráběny v hornolužickém městečku Niesky a to ve strojní továrně strýce Ch. F. Christopha pana J. E. Christopha.

V roce 1885 vyhlásil Mezinárodní červený kříž při příležitosti mezinárodní výstavy v Antverpách soutěž o nejlepší stavbu pro léčení raněných a infekčně nakažených pro válečné i mírové využití, kterou vyhrál ze šedesáti přihlášených právě panelový dům systému Döcker firmy Christoph & Unmack (Čestná cena Jejího Veličenstva německé císařovny Augusty a zlatá medaile). Následně objednal Německý svaz Červeného kříže 80 domů pro použití při humanitárních krizích a živelných katastrofách, podobnou zakázku učinil i rakouský Červený kříž. Domky byly využívány při epidemiích tyfu a neštovic nebo jako pavilóny pro léčení plicních onemocnění.

V roce 1899 firma vybudovala první montovanou školu, takže následovala expanze panelových dřevostaveb také do školství. Církev využívala Döckerovy domy jako nouzové kostely a modlitebny. Uplatnění našly ve školách v přírodě, také jako rekreační objekty, letní sídla, ale i obytné domy, koloniální stavby pro dopravní a důlní společnosti. Dřevostavby společnosti Christoph & Unmack byly známé po celé Evropě, v koloniích, v Turecku, v severoamerických státech, v Brazílii, Argentině, Mexiku i Japonsku. Během první světové války sloužily Döckerovy také na všech bojištích.

V roce 1891 zahájila společnost Christoph & Unmack výrobu ve Frýdlantském výběžku v obci Bunzendorf (Boleslav), lokalitě s dostatečnou zásobou dřeva z blízkých Jizerských hor a s dostatkem pracovních sil (další ve Francii / Fécamp a Polsku / Pelcowizna). Jelikož závod v Bunzendorfu ležel mimo železnici, byla v roce 1912 v sousední obci Tschernhausen (Černohousy, Černousy) vystavěna velká překladní hala. V roce 1915 továrna v Boleslavi vyhořela a výroba byla přesunuta do Černous. V Čechách se vyráběly Döckerovy domky ve všech variantách, dokonce i nemocniční a školní pavilony.

TSCHERNHAUSEN (Černohousy) Christoph & Unmack, Fabrikation transportabler Baracken, Zweigniederlassung Wien; Inhaber Christian Ferdinand Christoph; protokolliert 1891; Postamt Ebersdorf, Telegraf Weigsdorf I: Telegramm-Adresse: Doekker; Erzeugung: Baracken, Holz- u. Blockhäuser, Hallenbauten, Brücken, Roll-Schränke. Adressbuch der handelsgerichtlich protokollierten Firmen und der Geldinstitute des Reichenberger Handelskammerbezirkes 1923, strana 154

Dřevostavby po vzniku Československa

Němečtí zaměstnavatelé byli v Československu organizováni v pracovních hospodářských skupinách (Arbeitsgemeinschaft der deutschen wirtschaftlichen Verbände): I. Deutscher Hauptverband der Industrie, II. Geschäftsstelle der deutschen Land- und Forstwirtschaft, III. Verband der deutschen Großgrundbesitzer, IV. Reichsverband der Kaufmannschaft, V. Reichsverband der deutschen Gewerbegenossenschaftsverbände, VI. Reichsverband der deutschen Gastwirtegenossenschaftsverbände, VII. Reichsverband deutscher Gewerbevereine, VIII. Bund deutscher Hausbesitzervereine, IX. Kaufmännischer Verein der Landwirte, X. Ständige Delegation der deutschen Baumeister.

Christoph & Unmack

Od roku 1922 se hlavním výrobním programem akciové společnosti Christoph & Unmack AG v Černousích staly rodinné domy. V roce 1926 obdržela firma Christoph & Unmack AG zakázku od libereckého spolku „Deutsche Arbeitsgemeinschaft für Motor und Segelflug” (zkratka DAMS, Německý pracovní spolek pro motorové létání a plachtění) pro výstavbu školního letiště nově založené školy bezmotorového létání „DAMS Segelflugschule i. B”. Na školním letišti měla vystavět letecké hangáry, dílny pro výstavbu kluzáků a učebny.

V roce 1927 vystavovala akciová společnost Christoph & Unmack na velké veletržní výstavě v Berlíně, toho roku konané na téma „Das Wochenende” (od 16. dubna do 12. června 1927). Na téměř 50 000 m² výstavní plochy se nacházelo snad všechno, co nějak souviselo s trávením víkendu. Christoph & Unmack AG zde předváděla standardizované víkendové chaty systémem panelové výstavby (All-Norm-Häuser in Tafelbauweise), navržené německým architektem Hansem Poelzigem (architektonická kancelář Potsdam-Wildpark West). Chaty se vyznačovaly jednoduchou přepravou, rychlou montáží a standardizovanými panely.

V roce 1932 inzerovala firma Christoph & Unmack AG v časopise „Deutscher Arbeitsdienst für Volk und Heimat” tzv. baráky pro pracovní službu (Arbeitsdienst-Baracken). Baráky se stavěly na půdorysu 30m x 7m, s plochou sedlovou střechou (výška štítu 3m) a 2m vysokými bočními stěnami, které byly ve vzdálenosti po 1m vyplněné řadou velkých oken. Už v létě 1933 mohla firma díky zakázkám Říšské pracovní služby (RAD) navýšit počet o 500 zaměstnanců.

Christph& Unmack, Niesky 1919, sídliště Adlershof, dřevovýstavba z panelů (Holztafelbau)

Christph& Unmack, Niesky, 1927, sídliště Dresden/Leubnitz-Neuostra, rámová (skeletová) dřevovýstavba (Holzgerippe- / Skelettbau)

Christph& Unmack, Niesky, 1927, sídliště Dresden-Nausslitz, Binger Straße, srubová dřevovýstavba (Holzblockbau)

Sídliště z dřevostaveb, Ludwigsfelde (Braniborsko) 1943/44

Für den Arbeitsdienst Unterkunftsbaracken in transportabler Holzbauweise In kurzer Zeit lieferbar und ohne Materialverlust anderweitig aufzustellen. Bitte verlangen Sie Angebot. Christoph & Unmack A.-G. Niesky O.-L. Älteste und größte Firma für Holzbauten aller Art. (Deutscher Arbeitsdienst, 2/1932)

Na krizi československého dřevařského a pilařského průmyslu reagovala Christoph & Unmack AG v roce 1935 přeložením celé výroby z Černous do Německa, kde ještě v roce 1942 nabízelo přes 70 dřevařských firem prefabrikované dřevěné domy. Teprve po odstoupení Sudet zahájila pobočka akciové společnosti „Sudetendeutsche Holzbau-Industrie Christoph & Unmack” v Černousích znovu výrobu se 100 zaměstnanci, v roce 1939 přeměněná na obchodní společnost „Sudetendeutsche Holzbau-Industrie Christoph & Unmack G. m. b. H., Tschernhausen”.

Nové firmy s programem typizovaných dřevostaveb

Dřevovýrobou obytných a hospodářských budov se na území Československa začaly od 30. let 20. století zabývat i jiné firmy. V roce 1919 vznikly v Podolí u Prahy „Pražské dřevařské závody F. & J. Hodek”, jež dodávaly hotové konstrukce obytných a hospodářských budov, speciální velké dvorany, hangáry a tovární místnosti o velkém rozpětí..

Hrabě Jindřich Kolowrat Krakovský založil ve 30. letech 20. století na svém panství Velké Dvorce velký dřevozpracující podnik, jež od roku 1932 pod obchodním jménem „Západočeské lesní podniky J. Kolowrat, Dianaberg” zahájil výrobu dřevěných domků. Domky od jednoduchých konstrukcí až po honosné dřevěné vilky rozvážela Kolowratova nákladní auta po celých západních Čechách. Před 2. světovou válkou zaměstnával na 600 dělníků.

Dřevěně domky na výstavě stavebnictví a bydlení. Nevšednímu zájmu se těší výstava Západočeských lesních podniků, J. Kolowrat, Dianaberk-Přimda, kterážto firma vystavuje některé modely svých dřevěných domů a plány všech svých typů ve strojovně na starém výstavišti. Zvláště velkému zájmu těší se typ ŠUMAVA I., HORSKÝ SEN a IDEÁL II. Tyto typy jsou nejen vnitřním uspořádáním účelně řešeny, nýbrž i vnějším vzhledem jsou krásné a splní přání všech těch, kteří si již dávno dřevěný dům přáli a cena při velmi hodnotném zpracování pevné a silné konstrukce je daleko nižší, nežli u domů zděných. (Národní listy, 8.9.1932, s. 2)

Pamatujte si: Dřevodomy Kolowrat, věky musí přetrvat. Exposice dřevěných chat a vil na starém výstavišti před Průmyslovým palácem, po dobu veletrhů. J. Kolowrat, Dianaberk-Přimda. (Expres, 09.03.1935, s. 2)

Na Vsetínsku byl zásluhou Theodora Thoneta v roce 1929 obnoven provoz v továrně na Halenkově, který zde dal do provozu parní pilu pro výrobu bukového a jehličnatého řeziva, bukových hranolů a parket. Dne 10. června 1931 založil veřejnou obchodní společnost V. Thonet a spol. Společníky byli bratři Victor a dr. Richard Thonetové (synové Jacoba Thoneta) a jejich synovec August Erwin Thonet (syn Theodora Thoneta), který firmu řídil. Později společnost rozšířila výrobu o stavební a nábytkové stolařství, výrobu dřevěných domků a staveb. Firma vypracovala několik typových projektů na výstavbu rekreačních chat, dřevěných domků a obytných nástaveb obchodů, jejichž provozní přízemí bylo zděné.

Slovenská společnost «Drevodom», jež zakládá své odbočky ve všech větších městech, ujednala smlouvu s firmou Thonet ve Vsetíně, jež zařídila v Halenkově zvláštní pilu. Tam se budou vyráběti tři typy dřevěných ohnivzdorných domků s patentní omítkou Lapurus. Omítka se bude vyráběti v Bratislavě. К její výrobě je třeba chemikálií a proto očekává se oživení í tohoto odvětví. O stavbách dřevěných domků jednali zemský výbor slovenský, který ve snaze odpomoci dřevařské tísni, míní stavěti ze dřeva také školní budovy.(Lidové noviny, 31.3.1932, s. 10)

Pila Eduard Prager Uherčice

Velkostatek Uherčice v majetku Emanuela Collalto et San Salvatore v Československu byl už v roce 1921 zařazen do první záborové etapy pozemkové reformy. Uherčický majetek o rozloze 1 606 ha sestával z pěti dvorů (dvůr Uherčice, dvůr Mitrovice, dvůr Korolupy, dvůr „Neuhof” u Mešovic, dvůr „Grössing” u Stálek), čtyř lesních revírů, vápenky, lihovaru s cihelnou a elektrárnou. Dvůr „Neuhof” a vodní mlýn s parní pilou se nacházely v pachtu. Ještě před ukončením pozemkové reformy hrabě Emanuel 11. prosince 1924 ve Vídni zemřel a v témže roce došlo také ke zrušení fideikomisu. Po složitém dědickém řízení převzal Manfred Eduard Collalto 28. července 1928 značně okleštěný uherčický velkostatek.

Od roku 1921 se veškerý majetek s půdou nacházel v záboru státního pozemkového úřadu. S prováděním pozemkové reformy započal v roce 1927 přídělový komisař ing. J. Malina společně s technickým úředníkem J. Puršem. Ze záboru bylo majiteli propuštěno 307,02 ha půdy, zestátněno 920 ha lesa (propuštěno 422 ha), k zbytkovým statkům přiděleno 198 ha půdy, rozparcelováno 88 ha a 12 ha ponecháno v záboru. V roce 1930 následovalo propuštění zámecké zahrady s parkem, lihovaru s cihelnou, vápenky a elektrárny. Parní pila propadla státu.

V roce 1935 ZNV v Brně rozhodl o prodeji uherčické pily, kterou odkoupil Eduard Prager, mistr tesařský z Drosendorfu. Třicátá léta nebyla příhodným obdobím pro československý pilařský a dřevařský průmysl. Mnoho podniků vězelo v dluzích nebo krachovalo. Je celkem možné, že se země Moravskoslezská v krizovém období státní pily v pohraničí obratně zbavila. Čemuž ostatně nasvědčuje i fakt, že to byl na Uherčickém panství jediný konfiskát z pozemkové reformy, který byl odprodán do německých rukou.

Situace pilařského průmyslu. Dne 3. května konala se v Praze 28. řádná valná hromada Svazu majitelů pil. V předsednické zprávě bylo konstatováno, že celková vnitrozemská přeprava, která za normálních dob převyšovala pravidelně 5 mil. tun ročně, činila za r. 1934 jen 2,2 mil. tun. Na počátku r. 1934 se zdálo, že vývoz dřeva se zlepší, leč toto očekávání splnilo se v plném rozsahu jen ve vývozu dřeva nezpracovaného. Vývoz zpracovaného dřeva vykazuje sice rovněž značný vzestup, který však omezil se pouze na expedici řeziva skladového, vyrobeného z poměrně levné suroviny. Pilařský průmysl v českých zemích pracuje dnes proto jen asi z jedné třetiny své kapacity. Vyhlídky pro letošní rok nejsou rovněž nijak uspokojivé. Zejména vázne stavební ruch. Obchod s Německem má nyní tendenci sestupnou, což jest přirozeným důsledkem obtíží v proplácení pohledávek za zboží v Německu. Také dodávky na vzdálené trhy západoevropské jsou stále ztěžovány levnou konkurencí z Polska, ze severských států a z Ruska. Jedině snad s Maďarskem podaří se sjednati kompensační dodávku větších položek dříví, jež by alespoň do určité míry odlehčily domácímu trhu. (Venkov, 05.06.1935)

V dolnorakouském Hornu se pila „Prager” (Horn, Raabser Straße 49) nacházela již od roku 1860, kdy ji založil Alois Prager, mistr tesařský. Dvě katrové pily (značky Gebrüder Lein, Pirna in Sachsen) poháněl parní motor, podnik doplňovalo rozsáhlé hospodářství s početnými koňskými stájemi a dům pro dělníky. V sezoně jich zde pracovalo až 80. V roce 1908 Alois Prager rozšířil areál podniku o rodinný dům na druhé straně silnice. Po 2. sv. válce pilu „Prager Alois & Sohn” odkoupil Karl Traschler, majitel stavební firmy z nedaleké obce St. Bernhard-Frauenhofen. Část rozvětvené tesařské rodiny Prager žila také až do vyhnání v roce 1945 v Uherčicích.

Parní pila „Eduard Prager” v Uherčicích (Eduard Prager, Zimmerei, Dampfsäge, Holzindustrie, Ungarschitz) vsadila na turistický ruch v Podyjí, který po otevření Vranovské přehrady v roce 1934 ještě narostl. Mimo běžných tesařských prací, krovů, dřevěných schodů, podlah, stavebního a truhlářského dřeva nabízela víkendové chaty a sruby. Dne 17. května 1941 byla u soudu ve Vranově vymazána firma: Franz Prager, Baumeister in Ungarschitz, následně pak zapsána u úředního soudu ve Znojmě jako firma Franz Prager, se sídlem ve Znojmě na Wienerstrasse 45, stavebnictví a cementářské výrobky, majitel Franz Prager, stavitel, bytem Znojmo, Wienerstrasse 45.

Dřevostavby za 2. světové války

V období 2. sv. války sloužila typizovaná dřevovýroba v Německé říši, Protektorátě Čechy a Morava a na dalších obsazených územích válečným účelům. Vývojem typizovaných dřevěných baráků se zabývalo vedení Říšské pracovní služby (Reichsarbeitsdienst, RAD) již v raném období národního socialismu. V roce 1934 existovalo několik prototypů tzv. RAD-baráků (např. typ IV pro ubikace, typ IVa pro toalety, typ V a XV pro správní budovy, typ VII pro hospodářské účely, typ XVII pro umývárny). Další typizované OKH-baráky vyvinulo Vrchní velitelství armády (Oberkommando des Heeres, OKH) pro stáje a garáže nebo např. typ OKH 260/9 pro ubikace až 400 válečných zajatců, Kancelář II Hlavního úřadu SS pro domácnost a stavby (Amt II im SS‑Hauptamt Haushalt und Bauten, HAHuB) nebo baráky vyráběné z příkazu zplnomocněnce pro dřevostavby (Bevollmächtigte für den Holzbau, typ HBF), které se daly využívat velmi flexibilně.

Vzrůstající nedostatek bytů, obzvláště od léta 1942, kdy započaly masivní útoky na německá průmyslová (později i na obytná) centra a kdy se započalo s přesouváním jednotlivých podniků z dosahu spojeneckých letadel, se řešil několika způsoby. Jednak přidělováním bytů po židovském obyvatelstvu, zabavováním místností ve stávajících bytech a umisťováním vybombardovaných rodin a německých dělníků (či dělníků ze spřátelených zemí) do nuceného podnájmu, zřizováním tzv. befehlsheimů (ubytoven) a lágrů v hostincích a zrušených výrobních halách a s postupem doby stále častěji v dřevěných montovaných barácích, jejichž výrobu zahájily pily a některé další dřevařské podniky na celém území říše, později i na území Protektorátu Čechy a Morava.

Odstoupení pohraničních území a zřízení Protektorátu Čechy a Morava

Ubytovací baráky při stavbě Říšské dálnice (Reichsautobahn, RAB)

Ubikace v táboře při výstavbě Říšské dálnice (Reichsautobahn, RAB)

Po připojení pohraničních území k Německé říši nastal stavební boom. V rámci napojení do čtyřletého hospodářského plánu se stavěly budovy pro Wehrmacht, probíhala výstavba těžkého průmyslu a zbrojních závodů. Říšská dálnice a Říšské dráhy měly spojit západ s východem, zrovna tak v lodní dopravě kanály Rýn-Mohan-Dunaj a Dunaj-Odra-Labe (Adolf-Hitler-Kanall). Byly vyhlášeny velkolepé programy pro výstavbu bytů a sídlišť. Už 4. srpna 1939 nařídil generální zplnomocněnec pro stavebnictví Fritz Todt stavební uzávěru, z které byla vyjmuta výstavba sociálních bytů a dělnických kolonií u zbrojních závodů, 15. listopadu 1939 vydal zákaz veškerých novostaveb, jejichž cena převyšovala 5 000 RM.

Počáteční euforie v dřevařském a pilařském průmyslu panovala i v Protektorátě Čechy a Morava, kdy tisk oznamoval zvýšení lesní těžby, na trhu dostatečné množství kulatiny, čilý obchod se stavebním řezivem, jehož značný podíl zaujímaly veřejné dodávky. Obdobně jako v Německé říši našly dřevostavby a hlavně rozkládací dřevěné baráky nejprve uplatnění v pracovních táborech.

Weekend ve vlastním domku Letošní sezóna přivedla na Valašsko opět zvýšený počet letních hostů. Tento přiliv v okleštěném státě poroste daleko rychleji a bude se zvyšovat zároveň s lepším železničním a silničním spojením. Jedinou bolestnou stránkou tohoto ruchu jest naprostý nedostatek vhodných bytů. Stálí letní hosté, kteří si zdejší kraj trvale oblíbili — a těch jest naprostá většina — mohli by tomuto nedostatku bytů brzy od pomoci postavením vlastních weekendových domků. Již před pěti lety zahájila firma Thonet na Halenkově sériovou výrobu trampských a weekendových chat. Jsou neobyčejně účelně a vkusně řešeny a poměrné velmi levné. Bylo jich již mnoho postaveno na Českomoravské vysočině a v Čechách. Mohou být postaveny na kterémkoliv místě. Vhodné koutky mají již mnozí návštěvníci vyhlédnuty. Uváži-li se, kolik půvabu a pohodlí poskytne bydlení ve vlastním domku, lze očekávat, že takových domků bude postaveno brzy po celém Valašsku na tisíce. Thonetovy chaty mají ještě tu výhodu, že poskytují znamenité přístřeší i v zimě, kdy nedostatek bytů jest ještě citelnější. Informujte se u firmy V. Thonet v Halenkově. Budete velmi překvapeni, jak levně si můžete zajistit stálý a pohodlný útulek ve vlastním domku, který Vás vždy ochotné přijme pod svůj krov a v němž můžete poskytnout i pohostinství Vašim přátelům. (Lidové noviny, 26.11.1938)

Halenkovská továrna, která v letech 1932 - 1937 vyráběla obytné dřevěné domky, chaty, okna, dveře a postupně i skříňový a kuchyňský nábytek, přešla v době německé okupace taktéž na výrobu dřevěných baráků a jen část výrobní kapacity byla zaměřena na výrobu tradičního skříňového nábytku. V továrně tehdy pracovalo okolo 260 zaměstnanců. V letech 1938-1940 proběhla rozsáhlá rekonstrukce pily na kapacitu cca 16 000 plm kulatiny, jejíž provoz byl na tehdejší poměry dobře zmechanizován.

V roce 1943 byl proveden u firmy „V. Thonet und Co., Holzwerke und Bauunternehmen”, se sídlem v Halenkově, výmaz společníka Ing. Hugo Thoneta a jediným majitelem společnosti zůstal August Erwin Thonet. Počátkem roku 1945 se August Erwin Thonet rozhodl továrnu evakuovat a postavit nový závod v západních Čechách. Tehdy došlo k odvozu části výrobního zařízení. Ještě 2. května 1945 přijel August Erwin Thonet na Halenkov vyplatit dělníkům mzdy. Před příchodem Rudé armády Halenkov opustil.

Typizované dřevěné domy, haly a baráky

Verordnung über die Lenkung und Verteilung der Fertigung im Holzhaus-, Hallen- und Barackenbau

Generální zmocněnec pro válečné hospodářství Herman Göring svým nařízením o řízení a distribuci výroby dřevěných domů, hal a baráků z 30. června 1941 (Verordnung über die Lenkung und Verteilung der Fertigung im Holzhaus-, Hallen- und Barackenbau, RGBI. l Nr. 73, s. 361) pověřil říšského ministra hospodářství Walthera Funka řízením a zvýšenou výrobou dřevěných domů, hal a baráků, který jmenoval Oberstarbeitsführera Dipl.-Ing. Alfreda Künzela (Říšská pracovní služba, šéf Úřadu pro techniku a ubytování/Chef des Amtes für Technik und Unterkunft) zmocněncem pro dřevostavby. Zároveň svým nařízením z 30. června 1941 (Anordnung über die Errichtung des deutschen Holzbauverbandes vom 30. Juni 1941, Reichsanzeiger Nr. 153 vom 4. Juli 1941) zřídil „Deutscher Holzbauverband”, jehož členy se povinně stali všichni výrobci dřevěných domů, hal a baráků (1. Hersteller von Holzhaus-, Hallen- und Barackenbauten, 2. Deutsche Holzbaukonvention und 3. Handwerkerholzbauverband, nyní „Deutscher Handwerk”).

Typizované nouzové domy - Behelfsheime

Sídliště nouzového bydlení tzv. behelfsheimů (Berlin-Kaulsdorf)

Dřevovýroba Hlavního úřadu SS

V březnu 1942 zřídil SS-Obergruppenführer Oswald Pohl nový „Hlavní hospodářský a správní úřad SS” („SS-Wirtschafts-Verwaltungshauptamt”, SS-WVHA), kterému bylo podřízeno osm úřadů, rozdělených podle průmyslových odvětví. V letech 1942/1943 měl na starosti veškerou výrobu v koncentračních táborech. V případě IV. Úřadu pro závody s dřevovýrobou (Amt IV. Holzbearbeitungsbetriebe) se jednalo o firmy:

Mapa německých koncentračních a vyhlazovacích táborů v západním Polsku 1939–1945 / Karte der deutschen Konzentrations- und Vernichtungslager in West-Polen, 1939–1945

• Deutsche Ausrüstungswerke GmbH (DAW), Berlin
• Deutsche Meisterwerkstätten GmbH, Prag
• Deutsche Edelmöbel AG, Butschowitz/Brünn
• Deutsche Heimgestaltung GmbH, Berlin
• Deutsche Sperrholz- und Furnierwerke GmbH, Prag
• Forst- und Sägebetrieb GmbH, Bachmanning/Linz

Na území Generálního gouvernementu využívala akciová společnost Holzbau AG (zkráceně Hobag) otrockou práci uvězněného židovského obyvatelstva z vlastních koncentračních táborů a z židovských ghet. Hobag „Ost-Holzbau AG, Breslau” spravovala na území Distriktů Krakov a Halič (Distrikte Krakau und Galizien) 17 pilařských závodů. V roce 1943 Hobag převzala nově zřízená společnost „Delta Flugzeughallen- und Barackenbau GmbH, Berlin” (Delta Flugzeughallen- und Barackenbau GmbH, Breslau; Delta Flugzeughallen- und Barackenbau GmbH, Krakau; Delta Flugzeughallen- und Barackenbau GmbH, Lemberg). Například mezi únorem a dubnem 1945 zaměstnávala firma Delta-Flugzeughallen- u. Barackenbau, Breslau, specializovaná na stavbu leteckých hal, 4 německé tesaře na stavbě podzemní továrny Rabštejn u České Kamenice.

Vsetín - pila Otto Knöpfelmacher

KL-Mauthausen, výstavba KT-Gusen

KL-Mauthausen, výstavba KT-Gusen

KL-Mauthausen, SS-baráky v KT-Gusen

Parní pila ve Vsetíně se od 30. let nacházela v majetku „Lesného družstva Veľké Košecké podhradie” a v pronájmu židovského obchodník Otto Knöpfelmachera, který pilařský závod 26. března 1939 se vším příslušenstvím odkoupil za 365 000 Kč. Pilařský závod Otto Knöpfelmachera patřil mezi první arizovaný podnik ve Vsetíně, jeho poslední obchodní obrat této firmy se v roce 1938 pohyboval přibližně ve výši 1,78 milionu korun. Pilu se snažil už v březnu odkoupit Alois Hambálek, dosavadní správce podniku. Zájem projevila také Zbrojovka Brno. Okupační správa měla s firmou zcela jiné úmysly.

Z rozhodnutí říšského protektora Konstantina von Neuratha připadla pila německé akciové společnosti „Holzbau AG Breslau-Lemberg” (tzv. Hobag) se sídlem ve Vratislavi (Breslau) a pobočkou ve Lvově (Lemberg) na území Generálního gouvernementu. Podle notářského zápisu z 13. března 1940 zaplatila za pilařský podnik „Otto Knöpfelmacher” obnos 450 000 korun a další příplatek 150 000 korun. Vzhledem k tomu, že firma Holzbau nepřevzala dílčí pohledávky a závazky pilařského závodu Otto Knöpfelmachera, zavedl Úřad říšského protektora nucenou správu. Na základě nařízení ze dne 31. března 1942 byl do zrušeného pilařského závodu Otto Knöpfelmacher dosazen treuhänder Julius Fischer z Frýdku, kterému se do 18. prosince 1943 podařilo všechny výše uvedené finanční transakce vyrovnat a mohl být výměrem z téhož dne Úřadem zemského prezidenta odvolán.

Akciová společnost Holzbau odprodala celý závod dne 30. června 1944 společnosti „Delta Flugzeughallen und Barackenbau GmbH, Berlin”, která za něj zaplatila 6 mil. Kč. Delta do Vsetína přemístila jeden celý podnik z G. gouvernementu a zároveň provedla další investice, takže 5. května 1945 byl její majetek odhadnut na 7 mil. korun a zásoby surovin a hotových výrobků na 6 mil. korun.

Rájec - D. Drucker parní pily a továrny dřevařských výrobků

Z popudu SS-Obergruppenführera Oswalda Pohla a pod záštitou „Deutschen Wirtschaftsbetriebe GmbH” založili (DWB) dne 8. července 1941 SS-Untersturmführer Dr. Kurt May (A. May, Möbelfabrik, Stuttgart), Gaujägermeister Eugen Passmann (Berlin) a Dr. Hanns F. J. Kropff (Wien) společnost „Deutsche Meisterwerkstätten GmbH”, která pak na začátku září 1942 koupila židovský konfiskát renomované pražské nábytkářské firmy Bedřicha Gerstela (továrna na nábytek Emil Gerstel v Praze 11., Hybernská 20). Všichni tři společníci pak postoupili své podíly DWB. Dr. Kurt May vlastnil od roku 1939 také akcie nábytkářské firmy „D. Drucker parní pily a továrny dřevařských výrobků” (D. Drucker´s Dampfsägewerke und Holzwarenfabriken) v Brně s pobočkami v Praze, Rájci nad Svitavou a Bučovicích, kam byla taktéž v roce 1939 zavedena vnucená správa.

May hodlal s dalšími svými podniky („Möbelfabrik A. May, Tann/Rhön” a „Deutsche Wohnkultur GmbH, Wien”) vytvořit nábytkářské impérium, které se mělo zabývat hlavně sériovou výrobou levného typizovaného nábytku a bytového zařízení. Z toho důvodu také továrnu v Bučovicích značně rozšířil a zmodernizoval. Továrnu v Rájci, o kterou měla zájem jiná skupina kolem Georga Barthela, odprodal. Georg Barthel byl synem komerčního rady Hermanna Barthela a oba vlastnili většinu akcií společností „Dürkoppwerke A.-G., Bielefeld” a „Kugel-Fischer A. G., Schweinfurt”. Jako kupující závodu v Rájci měla vystupovat firma „Vereinigte Textilwerke, K. H. Barthel & Co” se sídlem ve Vídni. V roce 1941 už firma „Mährische Holzindustrie Georg Barthel & Co”, in Raitz (Moravské dřevozávody Georg Barthel a spol., v Rájci) inzerovala v německém odborném časopise „Deutsche Bauzeitung” pro architekturu, inženýrství a design, kde pro svůj závod v Rájci hledala odborníky pro výrobu dřevěných domů, hal a baráků:

Wir suchen für unsere Großunternehmen zum baldigen Antritt einen erfahrenen Holzbau-Architekten zur Leitung der technischen Büros für Holzhaus-, Hallen- und Barackenbau, der ein guter Statiker sein muß, sowie mehrere Holzbau-Techniker. Es wollen sich nur gute Holzbauspezialisten melden, die mit der modernen Holzbautechnik vertraut sind. Tschechische Sprachkenntnisse sind nicht erforderlich. Mährische Holzindustrie, Georg Barthel & Co., Raitz a. d. Zwittawa, Mähren. (Deutsche Bauzeitung, Heft 51/52 v. 17. 12. 1941, S. 878)

SS-Obergruppenführer Oswald Pohl byl plánům SS-Untersturmführera Dr. Kurta Maye nakloněn a dosadil ho do vedení SS-úřadu pro dřevovýrobu pod Hlavním úřadem SS (1942 zřízen SS-Wirtschafts- und Verwaltungshauptamt, WVHA: Amt IV. Holzbearbeitungsbetriebe, od června 1942 SS-Sturmbannführer Josef Opperbeck). Ještě v roce 1941 založila společnost DWB spolek „Deutsche Heimgestaltung e.V.” s prodejní centrálou „Deutsche Heimgestaltung GmbH”. Svými plány zaneprázdněný May dosadil do Bučovic treuhändera SS-Sturmbannführera Josefa Opperbecka.

V lednu 1942 valná část závodu v Bučovicích vyhořela a v červenci 1942 byl Dr. Kurt May zatčen gestapem, vyloučen z řad SS a uvězněn. Při vyšetřování požáru gestapo zjistilo, že May měl Druckerovi pomoci k útěku do zahraničí. DWB (v rukou Hospodářského správního hlavního úřadu SS) odkoupila většinu akcií společnosti „D. Drucker AG Butschowitz” a 3. prosince 1942 ji přejmenovala na „Deutsche Edelmöbel, AG Butschowitz”. V roce 1943 do podniku značně investovala a převedla na zbrojařskou výrobu pro Messerschmitt AG (V-Leitwerk Messerschmitt-Jagdflugzeuge). Tímto byl navýšen také současný počet 200 zaměstnanců. Na výrobě se nadále podílelo 800 českých dělníků a úředníků.

Poválečný dřevařský průmysl

Na základě dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945 o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků byly znárodněny: všechny pilařské podniky s více než 150 zaměstnanci podle průměru stavů ke dnům 1. ledna let 1938 až 1940; všechny pilařské podniky s dalším zpracováním dřeva, všechny podniky pro zpracování dřeva, s více než 300 zaměstnanci podle průměru stavů ke dnům 1. ledna let 1938 až 1940; všechny podniky pro tovární výrobu dýh, desek ze sklížených dýh, podle stavu v den počátku účinnosti tohoto dekretu. Zákon o likvidačním fondu měnovém sloučil prostředky z nacistických konfiskací (arizací) s vyvlastněnými majetky Němců, kolaborantů a zrádců a převedl je do tzv. Fondu národní obnovy a později do státního rozpočtu.

Na základě vládního nařízení ze dne 15. ledna 1946, č. 6 Sb., byl zřízen pro dřevozpracující průmysl ústřední orgán: Československé závody dřevozpracující, národní podnik, Praha

a národní podniky:

1. Českomoravská impregnace dřeva, národní podnik, Soběslav

2. Českomoravské pily, národní podnik, Jihlava

3. Koh-i-noor, tužkárna L. & C. Hardtmuth, národní podnik, České Budějovice

4. SOLO závody na zápalky, národní podnik, Sušice

5. Spojené UP závody, národní podnik, Brno

6. Thonet, závody na ohýbaný nábytek, národní podnik, Bystřice pod Hostýnem

7. Závody na hračky a dřevěné zboží, národní podnik, Albrechtice

8. Závody na překližky a dýhy, národní podnik, Praha

Oblastní orgán: Celulózové a papiernické závody na Slovensku, národní podnik, Bratislava s národními podniky:

1. Povážské celulózky a papierne, národný podnik, Ružomberok

2. Spojené papierne, národný podnik, Harmanec

Českomoravským impregnačním závodům patřily: Českomoravská impregnace dřeva, národní podnik v Soběslavi, Pošumavské závody pro impregnaci dřeva ve Strakonicích, Sublima a. s. pro impregnaci dřeva v Březnici, Českomoravské závody na impregnaci dřeva v Brně, Brodecké impregnační a chemické závody a. s. Brodek u Přerova.

Českomoravské impregnaci dřeva, národní podnik v Soběslavi náležely dva závody v Soběslavi a v Bystřici nad Hostýnem, Pošumavským závodům pro impregnaci dřeva ve Strakonicích závod ve Strakonicích, 95% akcií této společnosti bylo v rukou Českomoravské impregnace dřeva, n. p. v Soběslavi. Sublimě a. s. pro impregnaci dřeva v Březnici náležely závod v Březnici a ve Vlkanové na Slovensku, 51% této akc. spol. patřilo národnímu podniku v Soběslavi. Českomoravským závodům na impregnaci dřeva v Brně patřily 3 závody a to Bohatec u Hodonína, Rosice n. L. a Srní u České Lípy (společnost v Srní byla konfiskátem a národnímu podniku v Soběslavi byla tehdy udělena generální národní správa). Brodecké impregnační a chemické závody a. s. Brodek u Přerova, 59% akcií tohoto podniku náleželo národnímu podniku v Soběslavi a zbývajících 41% Českomoravským závodům v Brně, které však Soběslav spravovala jako generální národní správa.

Znárodnění pily v Uherčicích a Okříškách

Pila Jaroslav Ampapa

První pilařský podnik v Okříškách (vybudován v letech 1883-1892 brněnským podnikatelem Františkem Engelmannem) v roce 1934 vyhořel. Novou parní pilu v obci vybudoval Jaroslav Ampapa z Opatova na počátku 40. let 20. století. Pila se nacházela při cestě do Přibyslavic. V roce 1939 nebyla pila ještě v „Adresáři Protektorátu Čechy a Morava pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství” uvedena. V roce 1943 Jaroslav Ampapa hojně inzeroval v deníku „Volksdeutsche Zeitung”, kde nabízel tesařské práce a obchod se dřevem (Jaroslav Ampapa: Zimmerei, Holzhandlung und Dampf-Sägewerk, Klein-Wartenberg). Lze předpokládat, že i jeho firma měla zkušenosti s výstavbou dřevěných baráků, jelikož po osvobození obdržela pila Jaroslava Ampapy zakázku na výstavbu provizorní nádražní budovy v Olbramkostele (na trati Znojmo-Okříšky), která po leteckém útoku sovětských letadel 8. května 1945 a po explozi zde umístěného vagonu naloženého municí vyhořela.

Hledá se poctivý nálezce! 27. dubna 1946 vezl traktorem náklad kulatiny Jiří Štěpánek, zaměstnanec firmy Ampapa v Okříškách. Mezi Jaroměřicemi a Štěpánovem se porouchal motor a bylo nutno nechati zadní část traktoru na místě přes noc. To bylo v sobotu 27. dubna. Pro další část vozu přijel řidič až v pondělí a při tom zjistil, že chybí jedno plné kolo i s diskem. Soudruh Jiří Štěpánek, který je otcem 6 nezaopatřených dětí se na nás obrátil s prosbou, abychom uveřejnili jeho přání o vrácení kola, poněvadž závodní rada mu nařídila, že škodu musí nahraditi. Je to jistě velmi těžká ztráta pro otce 6 dětí. Prosíme proto každého, kdo o této věci něco ví, aby to oznámil na adresu Jiří Štěpánek, řidič, u Třebíče. (Jiskra-týdeník komunistické strany třebíčského kraje, 26.5.1946, s. 3)

V říjnu roku 1946 se firma Jaroslava Ampapy přihlásila do veřejné soutěže na provedení hrubé stavby okresního »Domu zdraví« ve Velkém Meziříčí, kterou vypsal ONV ve Velkém Meziříčí výnosem čís. B-5776/9-XI (v úředním listě republiky Československé II.) ze dne 20. října 1946. Otevření nabídek bylo provedeno dne 4. 11. 1946 u stavební správy Okresní veřejné nemocnice v Třebíči v 11. hod. dopoledne.

Veřejné soutěže na práce stavitelské, t. j. práci zemní, zednickou, železobetonovou, ležatou kanalisaci a práce venkovní zúčastnilo se 6 firem, a to: Fa Ampapa, Okříšky a Nehybka, Brno, celkovým obnosem Kčs 4 261 696,—, St. Neradil, stavitel Třebíč, celkovým obnosem Kčs 5 049 338,—, Spojené firmy Neděla, Brno, a Vaverka, Velké Meziříčí, celkovým obnosem Kčs 5 254 226,—, Spojené firmy Habanec, Brno a Lysák, Měřín, celkovým obnosem Kčs 5 755 760,—, Dr. Skorkovský a spol., Brno, celkovým obnosem Kčs 6 138 878,—, Ing. Čiževský, Brno, celkovým obnosem Kčs 6 349 165,—. Okresní národní výbor rozhodl se ve své schůzi konané dne 6. 12. 1946 zadati hrubou stavbu fě St. Neradil, stavitel v Třebíči za oferovaný obnos. Co se týče zadání prací tesařských, byly navrženy k zadání ze 6 oferujících firem fě Alois Milota, tes. mistr z Křižanova, jež se umístnila jako finančně nejvýhodnější částkou Kčs 234 645,— a fě Kozina, tes. mistr ve Velkém Meziříčí, jež oferovala obnosem Kčs 267 070,—. Táž schůze ONV zadala práce fě Milota Křižanov. Práce šamotových dlažeb a obkladů byly zadány fě A. Kožušníček, Brno, za obnos Kčs 210 667 50,— a práce terazzových podlah a sokliků fě F. Venclík, Zlín, za oferovaný obnos Kčs 228 265,—. Práce pokrývačské fě Jahoda ve Velkém Meziříčí za obnos Kčs 65 800,— a práce klempířské fě Prudič, Velké Meziříčí, za obnos Kčs 106 055,—. (Okresní věstník pro správní okres velkomeziříčský, 10.2.1947, s. 2)

Po dlouhých jednáních rozhodl MNV v Třebíči, aby tržnice na plemenná zvířata byla postavena v Třebíči na pozemku, který pro tento účel poskytl MNV v Třebíči při silnici do Kožichovic. Stavbu tržnice umožnil příspěvkem okresní národní výbor, hospodářské družstvo, družstevní mlékárna, lesní družstvo v Náměšti a okresní spolek JSČZ. Zakázku na výstavbu tržnice obdržela firma Jan Boehm, stavitel z Třebíče a Jaroslav Ampapa, mistr tesařský a parní pila v Okříškách.

Pila v Okříškách byla znárodněna na základě vyhlášky č. 1256/1948 ministra průmyslu ze dne 27. června 1948, následně přiřazena národnímu podniku Moravskoslezské pily se sídlem v Šumperku.

Podle § 1, odst. 4 zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 114 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků, vyhlašuji po slyšení pověřence průmyslu a obchodu, že dnem 1. ledna 1948 byly znárodněny zestátněním tyto podniky: Podle § 1, odst. 1, č. 16 tohoto zákona, poněvadž jde o podniky pro tovární výrobu montovaných a polomontovaných staveb, jejich konstrukcí nebo dílců: 1. Jaroslav Ampapa, se sídlem v Okříškách, spr. okr. Třebíč, 2. Delta, dřevoprůmysl ve Vsetíně, se sídlem ve Vsetíně, 3. Ing. František J. Hodek, se sídlem v Praze XV. - Braníku, Modřanská čp. 516 (Hodek František J. Ing., Prag) 4. Christopf & Unmark, se sídlem v Černousech, spr. okr. Frýdlant, 5. Jindřich Kolowrat, se sídlem v Dianaberku, spr. okr. Tachov, 6. Moravský dřevoprůmysl Jiří Barthel a spol., se sídlem v Rájci, spr. okr. Boskovice, 7. Ing. Hubert Rösler, výroba nábytku, se sídlem v Doksech, spr. okr. Dubá. (před rokem 1938 Stavební firma a tesařství: krovy, mosty, střechy velkých hal)

Pracovní morálku ve znárodněné firmě zachytil v kronice Brtnice farář Josef Kubíček:

Prvního května 1949 se mělo začít s opravou farního kostela. Práce s postavením lešení převzala firma Ampapa z Okříšek. Až 1. června začali vozit dříví na lešení a dali se do práce. Přísun dřeva byl liknavý, takže dělníci museli často čekat, proseděli mnoho hodin pod lípou a nesmělo se jim nic říci, aby práce vůbec nenechali. Lešení stavěli 5 týdnů. Dali se nato do rozebírání věžní báně. Plech přišel strhnout klempíř Svoboda z Olomouce. Ten hned po příjezdu do Brtnice dal se s tesaři do společného pití „na bratrství“ a opil se. Práce tesařské se protáhly do podzimu.

Pila Eduard Prager

Po přechodu fronty vnikaly do pohraničí různé partyzánské skupiny a Revoluční gardy, které si většina usedlého obyvatelstva dodnes spojuje s prvními represemi a rabováním během domovních prohlídek. Podle publikace Emila Franzla měl být majitel pily Eduard Prager spolu s třemi dalšími osobami z Uherčic bestiálně zavražděn ve Frejštejně. Konkrétně Pragra dovlekli Matyáš Kočí (Gutwasser / Dobrá Voda), Stanislav Kočí (Ungarschitz / Uherčice) a Oldřich Švarček (Grösinghof / dvůr Křeslík) až z dolnorakouského Autendorfu.

Prvním národním správcem konfiskované pily Eduard Prager byl ustanoven Rudolf Jelínek. Po přijetí vládního nařízení č. 106/1947 Sb. o přídělu drobných konfiskovaných živnostenských podniků, jež vstoupil v platnost 01.07.1947, započal osidlovací úřad s převáděním živnostenských podniků do trvalého vlastnictví. Pilu v Uherčicích tehdy získal do národní správy tesařský mistr Alois Ampapa, syn majitele pily Jaroslava Ampapy v Okříškách. Pila v Uherčicích nabízela tak jako před válkou mimo veškerých tesařských prací a řeziva, „novodobé konstrukce, montované stavby i dřevovýrobu obytných budov a chat”. Po únoru 1948 byly znárodněny další závody, ve kterých byla rámová pila s denní kapacitou pořezu 8 m3 pilařských výřezů.

Pila v Uherčicích byla znárodněna na základě vyhlášky č. 1768/1948 ministra průmyslu ze dne 27. července 1948:

Podle § 1, odst. 4 zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 114 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků, vyhlašuji po slyšení pověřence průmyslu a obchodu a předsedy osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy v Praze, že dnem 1. ledna 1948 byly znárodněny zestátněním tyto podniky: Podle § 1, odst. 1, č. 17 tohoto zákona, poněvadž jde o pilu se zařízením o denní výkonnosti pořezu alespoň deseti plm kulatiny při osmihodinovém provozu: Eduard Prager, se sídlem v Uherčicích, spr. okr. Moravské Budějovice.

Před parlamentními volbami v roce 1948 započali komunisté se stavbou státního kamenolomu v Polici, takže pila v Uherčicích se podílela na výrobě dřevěných baráků pro nouzové ubytování dělnictva. Po znárodnění v roce 1948 byl závod v Uherčicích přiřazen k národnímu podniku Delta, po reorganizaci správního území a přiřazení Vratěnínska k okresu Znojmo a k Jihomoravskému kraji, taktéž následné reorganizaci v dřevařském průmyslu, spadal závod v Uherčicích po roce 1973 pod Jihomoravské dřevařské závody, n. p., Brno (r. 1950 Horácké pily, n. p., Jihlava; r. 1953 Horácké dřevařské závody Jihlava; r. 1955 Jihlavské dřevařské závody Jihlava, n. p.; r. 1955 Středomoravské dřevařské závody, n. p., Brno, r. 1976 Jihomoravské dřevařské závody, n. p., Brno, r. 1989 Jihomoravské dřevařské závody, s. p., Brno).

Vytvoření národního podniku Delta

Dřevovýroba podniku „Delta, spol. s.r.o.” ve Vsetíně a „V. Thonet a spol.” v Halenkově byla na základě dekretu prezidenta republiky ze dne 25. října 1945 o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy dána pod generální národní správu národního podniku Thonet v Bystřici pod Hostýnem. Národní správou konfiskátu Delta, spol. s.r.o. ve Vsetíně byl pověřen Jaroslav Včelička, národní správou konfiskátu V. Thonet a spol. v Halenkově Vladimír Burda. Dále ve Vsetíně působila parní pila a obchod se dřevem „Laža & Hlubík” (Ladislav Laža, Jan Hlubík) „Václav Jurán” (konfiskát), „Karel Hovořák” (konfiskát) a dřevoprůmyslový podnik „Hřib a. s.”

Národní správa V. THONET a spol. dřevozávody a podnikatelství staveb HALENKOV u Vsetína Podnik V. THONET a SPOL., dřevozávody a podnikatelství staveb v Halenkově pod národní správou je konfiskát pod generální národní správou národního podniku Thonet v Bystřici pod Hostýnem. O podnik se zajímá okres Vsetín, nebo bude znárodněn. Závod má 2 oddělení, technicky dobře vybavená, a to továrnu na nábytek, stavební práce truhlářské a parní pilu o kapacitě 15.000 m³ ročně. Závod má celkem nyní 140 zaměstnanců — továrna 100 lidí a parní pila 40 lidí. К podniku dříve náležel lesní velkostatek, jako surovinová základna. Nyní je velkostatek rovněž pod národní správou. Organisačně jsou lesy a podnik sloučeny. Z důvodů hospodářských a poznatků z praxe pracujeme usilovně, správa závodu se závodní radou, za podpory správy lesů a okresního Národního výboru na Vsetíně, aby velkostatek a podnik opět tvořil jeden hospodářský celek, abychom nejužší spoluprací lesů s průmyslem dosáhli nejlepších výsledků, jak tomu je např. ve Velkých Karlovicích u národního podniku UP závodů. V okupaci náš závod se zabýval hlavně výrobou dřevěných baráků a z malé Částí výrobou nábytku a stavebních prací stolařských. Jako mnohé podniky, tak i my zápasíme a zápasili jsme hlavně po osvobozeni s velkými těžkostmi po všech stránkách, abychom splnili předpoklady. V prvé řadě likvidovali jsme výrobu dřevěných baráků, které jsou také vinny nynější zmenšenou těžbou dřeva a přeorganisovali jsme tuto výrobu s malými úpravami na výrobu nábytku a stavebních prací truhlářských. Překlenuli jsme těžkosti s naprostým nedostatkem surovin a kvalifikovaného dělnictva. Dnes důkazem určitého vzestupu je, že naše výrobky truhlářské jsou dobré jakosti, poměrně levné a plánovanou výrobu pro rok 1947 překračujeme. Naše pila v národní soutěži se umístila na druhém místě a to hlavně dík úzké spolupráci s lesní správou. Toto je důkazem, že mezi lesy, jako surovinovou základnou a dřevozpracujícími podniky musí být nejužší spolupráce, jestliže se má dosáhnout dobrých výsledků v národním hospodářství. Věříme, že také v našem případě budou brát rozhodující úřady a ministerstvo tuto skutečnost v úvahu a lesní velkostatek se závodem bude tvořit opět jeden hospodářský celek. Vyrábíme nábytek z největší části měkký, lidový, cenově přístupný nejširším vrstvám obyvatelstva. Hlavním naším zákazníkem stavebních prací je tohoto času Stavební a bytové družstvo OPTIKOTECHNY v Přerově, pro něž prozatím pracujeme na objednávce přes 1000 dveří, 800 oken a 250 vestavěných skříni v ceně několika milionů. Pro první 2 bloky obytných domů jsme truhlářské práce dokončili a pracujeme na 2 blocích dalších, které budou během tohoto roku dohotoveny. Naše dlouholeté odborné zkušenosti se, jako u jiných prací, tak i zde jistě projeví a věříme, že zaměstnanci Optikotechny budou také s naší prací spokojeni. VLADISLAV BURDA, národní správce. (Svobodné noviny - List Sdružení kulturních organisací, 29.5.1947)

V roce 1947 byla vsetínská Delta přiřazena jako pobočný závod k národnímu podniku „Moravskoslezských pil se sídlem v Šumperku” (s pobočným závodem Dřevostavba Jihlava), tehdy měla v nabídce také dřevěné domky s třípokojovým vybaveným bytem. Dřevovýroba v Halenkově připadla „Umělecko-průmyslovým závodům Bučovice” (UP Bučovice, n. p., Halenkov, okres Vsetín). V 80. letech národní podnik Halenkov produkoval jako jediný výrobce v ČSR vestavěné skříně do bytových jader.

Dřevostavby pro chov domácích zvířat

Vzhledem k tomu, že po válce přetrvával nedostatek mouky, cukru, vajec a tuků, vypsalo ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Jednotným svazem českých zemědělců (v jehož kompetenci ležela výstavba družstevních drůbežáren) na konci roku 1946 soutěž na dřevostavby pro chov domácího zvířectva, přičemž 600 kurníků pro pěstování čistokrevné drůbeže mělo ministerstvo poskytnout zdarma. Jednotný svaz českých zemědělců (JSČZ) proto pro kurníky agitoval. Ministerstvo poskytovalo na kurníky též státní subvenci, například náklady na kurník pro 30-40 slepic činily 9 860 Kčs, subvence z této částky něco kolem 3 000 Kčs.

K soutěžnímu řízení o nejlepší kurníky pro drůbež byla přizvána celá řada firem a ze soutěže vítězně vyšel národní podnik DŘEVOSTAVBA v Jihlavě. Kurníky, vyráběné v Dřevostavbě, vyhovují opravdu všem potřebám a skvěle se všude osvědčily. Stěny kurníků jsou provedeny ze šesti dřevěných vrstev a jsou isolovány skelnou vatou, takže jejich teplivost se rovná cihelné zdi o šířce 56 cm. Montážní konstrukce je tak jednoduchá, že si ji každý rolník provede sám. Kurníky jsou standardní a vyráběny v různých velikostech. Nejmenší typ je pro 30 až 40 slepic, přičemž se počítá, aby na 1 m² byly umístěny tři slepice. Vybavení je tak dokonalé, že mnohá ložnice, možno říci, není tak hygienická. Okna jsou dvojitě zasklena a řešena tak, že slunko dopadne i na nejzazší hradlo, v každém okně je pak ventilační křídlo. V létě se dají okna odmontovat a místo nich tu zůstane jen drátěná síť. Ve stropě jsou zamontovány ventilační truhlíky, kterými se dá regulovat odchod zkaženého vzduchu. Pod hradly jsou trusníky, které lze lehce očistit, ježto jsou odmontovatelné pouhým vytažením. V kurníku jsou samozřejmě i kontrolní hnízda, takže evidence jednotlivých nosnic je velmi snadná. Světlost, patřičná teplota a dokonalé větráni, to jsou přednosti, na nichž závisí nejvíce nosnost jednotlivých slepic. A to vše má tento výrobek DŘEVOSTAVBY... (Jiskra, 15.12.1946)

Dřevostavby pro bytové účely

Poválečné Československo se muselo zabývat odstraněním bytové nouze, obnovou bytového fondu a zvýšením bytového standardu, takže z důvodu nedostatku cementu a cihel přišla na řadu opět rychlá a levná výstavba dřevěných domků a ubytoven, doplněná nejen zvýšenou poptávkou po výrobě dřevěných krovů, oken, dveří a podlah, ale i řemeslníků.

Pro stavbu obytných domů v Brně, Leninově ulici dodává veškerá okna, dveře a podlahy ve všech osmi blocích Moravský dřevoprůmysl v Rájci nad Svit. Jest to práce velmi rozměrná, neboť oken a dveří v 342 bytech jest několik set, ba snad několik tisíc. Rozsáhlost prací vyplývá již z toho, že k provedení jest zapotřebí téměř 2 tisíc m³ různého řeziva. Tak rozsáhlou práci mohl samozřejmě jedině převzít veliký podnik, zařízený pro tak rozsáhlé práce. (Národní obroda, 27.04.1947, s. 8.)

Tesaře a stolaře pro sériovou výrobu dřevěných domků přijmeme za dobrých podmínek na úkolovou práci. Písemné neb osobní nabídky na závody: Moravskoslezské pily. nár. podnik, závod Dřevostavba Jihlava nár. spr. fy Delta, dřevoprůmysl Vsetín nár. spr. fy R. Stein, dřevoprůmysl, Šternberk (Slovo národa, 30.12.1947, inzerce s. 5)

Členové olomouckého ONV navštívili ve středu odpoledne národní podnik fy Delta ve Vsetíně, který vyrábí dřevěné domky. ONV hodlá totiž zakoupiti větší počet těchto domků a odpomoci tak velké bytové nouzi. Ačkoliv správce podniku p. Včelička byl o návštěvě předsednictva ONV uvědoměn, zástupci města Olomouce pana správce v podniku nezastihli. Nad tímto jednáním se členové ONV pozastavili a zdůraznili, že pan správce mohl ONV telefonicky uvědomiti, že nebude v závodě přítomen. I když podnik je velmi dobře zaměstnán, je tento postup ze strany správce Včeličky přinejmenším značně neobchodnický. Zástupci města Olomouce si prohlédli výrobek firmy a přivezli plány dřevěných vilek. Po přesném zjištění nákladů na stavbu jednoho domku rozhodne ONV definitivně, zda město provede stavbu zahradní kolonie dřevěných domků. (Volné Slovo, 26.07.1947, s. 1)

Po znárodnění v roce 1948 byl vytvořen národní podnik Delta Praha, který sdružoval závody s převažující stavebně-truhlářskou výrobou. To byl také případ pily v Uherčicích (národní podnik Delta, závod Uherčice) a v Okříškách (národní podnik Delta, závod Ampapa v Okříškách). V roce 1949 se závod Delta v Uherčicích rozhodl pro regulaci potoka a rozšíření podniku.

Závazek zaměstnanců, který stojí opravdu za to. Na všech úsecích naší výroby se projevuje snaha po výší produktivitě práce a nezůstávají zde stranou ani naši soudruzi z dřevoprůmyslové výroby. Že tomu tak je, svědčí nejlépe tento případ. V Uherčicích u Jemnice v závodě DELTA. n. p., se zavázali naši soudruzi, že budou více vyrábět než tomu bylo dosud. Podnikové ředitelství podle svého plánu a na výrobní možnosti stanovilo pro tento závod výrobu čtyř dvojdomků, které vyrábějí pro ostravskokarvínské doly. Zaměstnanci tesárny po dobrém uvážení učinili závazek, kterým se zavázali vyrobiti každý měsíc o jeden domek více, takže ostravskokarvínské doly budou míti na místo čtyř dvojdomků pět dvojdomků. Protože jde o domky rodinné, jistě toto rozhodnutí zaměstnanců tesárny, n. p. DELTA má svůj veliký význam. (Jiskra: týdeník komunistické strany třebíčského kraje, 23.7.1949)

Dar republice od zaměstnanců n. p. DELTA, závod Ampapa v Okříškách k IX. sjezdu KSČ. Závodní rada v dohodě se správou závodu se rozhodla, že ke dni sjezdu strany ušetří republice následující: Odevzdá do sběru 3.000 kg železa, z čehož menší část bude barevných kovů, aby se zvýšila výroba stavebního kování, drátěnek a šroubů. Dále odevzdá do sběru 1000 kg staré gumy Zastaralý parní stroj bude nahrazen elektrickým pohonem, čímž se do sjezdu ušetří 8.500 Kčs a důležitá surovina — dřevo, kterou bylo dosud v parním stroji topeno. Všechny stroje, které slouží tesrně a truhlárně, budou do sjezdu řádně opraveny a plně využity, takže zvýšíme výkon o 15 procent, ježto ceník prací tesařských a truhlářských jest propočítán pro práci strojovou a nikoliv pro práci ruční Správa závodu pořídí a vyvěsí řádný ceník úkolových prací před započetím té které práce. Plně využít všechny pracovní síly v závodě a zlepšit produktivitu výroby. Nemíníme nadále trpět příživniky na úkor řádně pracujících. Zavčas opatřit potřebný materiál, aby provoz závodu nebyl často zbytečně bržděn. Do závodní rady budou zvoleni řádní členové KSČ a ROH. Povinnosti, které na sebe strana vzala, musí být řádně plněny již od zdola — to je cesta k socialismu. Dále vyzýváme všechny soudruhy — členy KSČ a ROH, aby všichni na svých místech, zvláště na místech odpovědných, plnili řádně své povinnosti. Upozorňujeme důrazně všechny ty, kteří nemíní poctivě pracovat pro republiku a tím také pro sebe a řádně se nezapojí do produktivní práce, že nemají mezi námi, poctivě smýšlejícími a pracujícímu místa. (Jiskra: týdeník komunistické strany třebíčského kraje, 9.4.1949)

DELTA, národní podnik se v Jihlavském kraji nacházel v Jemnici se závodem v Uherčicích, v Třebíči se závodem v Okříškách a v Jihlavě se závodem v obci Bedřichov u Jihlavy. Závod v Uherčicích byl v 50. letech přiřazen k národnímu podniku Horácké pily, od roku 1956 pod Jihlavské dřevařské závody a po reorganizaci krajů pod Jihomoravské dřevařské závody.

Dělníci pomáhají družstvu. Zaměstnanci Horáckého dřevařského závodu v Uherčicích na Moravskobudějovicku František Dejmek, Karel Kříž, Matěj Liška a Bohumil Tříletý viděli, že v sousední obci JZD Korolupy staví porodnici pro prasnice. „Pomůžeme jim s tesařskou prací, aby byla porodnice co nejdříve hotová”, řekli si dělníci. A tak ve volném čase, po sobotách a nedělích zhotovili vazbu krovu, kterou už také umístili na družstevní stavbě. (Jiskra: týdeník komunistické strany třebíčského kraje, 22.7.1955)

Národní podnik Delta Praha fungoval až do roku 1960, kdy byl začleněn do VHJ Praha. Po zániku Jihlavského kraje a okresu Moravské Budějovice v roce 1960 byly dřevařské závody Uherčice a Okříšky začleněny pod Jihomoravské dřevařské závody, n. p., Brno, které vznikly sloučením Jihlavských dřevařských závodů a Středomoravských dřevařských závodů.

Slučování dřevařských závodů - Jihomoravské dřevařské závody

V roce 1950 byly národní podniky České a Moravskoslezské pily zrušeny a rozděleny do 12 národních podniků v krajích. Závody na překližky a dýhy tvořily 2 národní podniky, zrovna tak byly na 2 národní podniky rozděleny Českomoravské impregnační závody. Nepozměněn zůstal akorát národní podnik Delta. Léta 1951, 1953, 1956 přinesla další reorganizace a v roce 1958 další sdružování podniků dřevařského průmyslu se sídlem v Praze a následně vznik tzv. výrobně-hospodářských jednotek.

Výrobně hospodářským jednotkám (VHJ) podléhaly jednotlivé podniky: jednak historicky vzniklé hospodářské celky nebo tzv. oborové podniky, podniky zaměřené na stejnou výrobu nebo stupně zpracování surovin (trust), ale i vzájemně propojené samostatné podniky s navazující či související výrobou (koncern). V roce 1960 byla založena Výrobně hospodářská jednotka Dřevařský průmysl Praha (VHJ DP Praha), sdružující 8 národních podniků nazvaných podle krajů:

• Jihočeské dřevařské závody, n. p. České Budějovice,
• Jihlavské dřevařské závody, n. p. Jihlava (Jihlavské a Středomoravské dřevařské závody sloučeny do Jihomoravské dřevařské závody, n. p. Brno)
• Středomoravské dřevařské závody, n. p. Brno,
• Severočeské dřevařské závody, n. p. Česká Lípa,
• Severomoravské dřevařské závody, n. p. Šumperk (spojené Jesenické, Valašské a Ostravské dřevařské závody)
• Středočeské dřevařské závody, n. p. Praha,
• Východočeské dřevařské závody, n. p. Trutnov,
• Západočeské dřevařské závody, n. p. Mariánské Lázně.

K tomuto dřevařskému trustu patřily také podniky Solo Sušice, Závody na překližky a dýhy Hodonín a účelová organizace Výzkumný a vývojový ústav dřevařský Praha. VHJ DP Praha organizovala a zastřešovala výrobu pilařských a impregnovaných výrobků, výrobu obalů, aglomerovaných desek, dýh, překližek a laťovek, oken a dveří, dále i dřevostaveb. Do těchto krajských podniků pak byly začleněny všechny dřevozpracující závody a provozy. Nedostatečné zabezpečení dřevoprůmyslu strojírenským zařízením vedlo v roce 1983 ke zřízení n. p. Dřevostroj Čkyně.

Mezi přední kolektivy dosahující trvale dobrých výsledků ve výrobě patří Jihočeské dřevařské závody ve Volarech, kde moderní dovezená linka na výrobu dřevotřískových desek pracuje již třetí rok v nepřetržitém provozu. Dřevostroj ve Čkyni zahájil vlastní výrobu progresivních dřevařských zařízení, jež byla dříve dovážena z nesocialistických zemí. (Rudé právo, 19.4.1983, s, 5)

Výroba typizovaných montovaných staveb

Až do poloviny šedesátých let se v Československé socialistické republice k výrobě dřevostaveb používal panel s dřevěným rámem (sčepovaný nebo sbíjený). Ten byl z jedné strany pobit bedněním z prken nebo z palubek a opláštěn z obou stran azbestocementovou deskou. Panely se vyráběly bez tepelné izolace, popřípadě izolované v podobě měkkých dřevovláknitých desek nebo likusových desek z kukuřičných oklasků. Teprve druhá polovina šedesátých let přinesla izolaci na bázi skla a čediče a dřevotřískové desky. Výrobou rodinných domů (případně výrobou dílců pro rodinné domy) se zabývalo několik závodů v rámci VHJ DP Praha a Rudné doly Jeseník v Rýmařově, ale používané konstrukční systémy v 70. a 80. letech byly pouze tři:

1. Stavební systém TL (dříve MONTI), jehož výrobu zahájily v roce 1969 Středočeské dřevařské závody, závod Nové Strašecí,
2. Stavební systém STAMO (dříve MONTI), který vyvinul v roce 1976 VVÚD Praha pod názvem „Dřevěné celomontované rodinné domy”,
3. Stavební systém OKAL, pro nějž v roce 1969 Rudné doly Jeseník zakoupily licenci OKAL – Otto Kreinbaum, SRN a to pro výrobu dřevostaveb v Rýmařově.

První montovaný dům «na klíč» německé firmy OKAL z roku 1959 v německém Lauensteinu

Montovaná budova systému OKAL s typickou červenou střechou a tmavým štítem, Nová Červená Voda (okres Jeseník)

Montovaná budova systému OKAL, Vysoký potok, okres Šumperk

Montovaná budova systému STAMO, obecní úřad v Černousích

Ještě v letošním roce se můžete stát vlastníkem rekreační chaty typu: RYBANA v ceně 30 930 Kčs (dodací termín červen—červenec), YVETA v ceně 49 250 Kčs (dodací termín srpen až září), MONTI v ceně od 12 670 Kčs do 25 170 Kčs (dodací termín III. čtvrtletí 1970). Prospekty a bližší informace na požádání zašlou Severočeské dřevařské závody, n. p., Žukovova 418, Česká Lípa. (Rudé právo, 24.4.1970) Víte, jak získat ihned vlastní chatu? — Mimořádná příležitost, promptní dodání! STŘEDOČESKÉ DŘEVAŘSKÉ ZÁVODY, nár. pod., prodejna Praha 7, Argentinská čís. 37, vám prodají ihned podle výběru: MONTI-CHATU podle 12 různých vnitřních alternativ v ceně od 12 280 Kčs, RYBANU za 30 930 Kčs, typ CH—70 z dovozu za 30 000 Kčs a řadu dalších výhodných druhů montovaných chat.(Rudé právo, 26.6.1970)

Uvažujete s výstavbou rodinného domku? Pro příští rok vám nabízíme některý z našich 14 typů montovaných rodinných domků. Můžete si vybrat: přízemní, řadový, přízemní s využitím podkroví, dvojdomek. Kompletní soubor stavebních dílců tvořících stavebnici rod. domku je dodáván v cenách asi od 41 000 Kčs do 96 000 Kčs. Některý typ je dodáván i formou «na klíč» - na podsklepení připravené stavebníkem. Informace poskytne: Dřevařský průmysl, generální ředitelství, Praha, oddělení rodinných domků, Žukovova 418 - Česká Lípa.(Rudé právo, 27.10.1972, s. 4) V KRÁTKÉM ČASE — POHODLNÉ BYDLENÍ v montovaném rodinném domku nového typu. Rychlá montáž ze snadno smontovatelných prvků, plně využito požadavků moderního bydlení. K dodání již ve IV. čtvrtletí letošního roku. RODINNÉ DOMKY — řady MONTI RD 1OO jsou jednopodlažní s využitým podkrovím, vhodné do města i na venkov pro 4—5člennou rodinu, vrchní stavba bez podezdívky, MC 85—95 tisíc Kčs. K dodání v dalších letech — RODINNÉ DOMKY - řady MONTI RD 200 dvoupodlažní, vhodné pro řadovou zástavbu. NAVŠTIVTE LETOŠNÍ LVT! Dozvíte se veškeré informace o nových typech, získáte možnost výběru, mimo maket, obrazového materiálu a prospektů, vystavujeme rodinný domek řady MONTI RD 100. SEVEROČESKÉ DŘEVAŘSKÉ ZÁVODY, n. p., Česká Lípa. Žukovova čís. 118, telefon 2841—3. Po celý rok podává informace a přijímá objednávky odbytové oddělení. (Rudé právo, 2.7.1973)

Stavební systém STAMO

Z historické konstrukce panelu „Döcker” vycházel systém panelů MONTI Severočeských dřevařských závodů a MULTI Východočeských dřevařských závodů, jejichž nástupcem se stala stavební soustava STAMO, vyvinutá VVÚD Praha pro výrobu dřevostaveb v rámci celé VHJ DP Praha (až na BIOS Sedlčany a závody Novém Strašecí se systémem TL). Hlavním výrobcem byl přirozeně n. p. Severočeských dřevařských závodů Černousy, kde se vyráběly i cementovláknité desky „Lignát” a později „Cembalit”. Základním prvkem soustavy STAMO byl obvodový panel v dřevěném rámu, obložený azbestocementovou deskou a vyplněn vláknitou izolací na bázi skla nebo čediče, dále pak panel pro vnitřní nosné stěny bez izolace a pláštěm z Cembalitu. Na hotové stavby se nakonec připevňovala provětrávaná fasáda z azbestocementových desek (lignát, cembalit, ezalit, eternit) na svislém dřevěném roštu bez dodatečného zateplení.

Soustava STAMO obsahovala obrovský počet dalších dílců, např. panely pro dělicí příčky, stropní desky, stropní záklopy, podlahové dílce, stropní lepeno sbíjené nosníky, nadokenní panely, parapetní panely, elektropanely, střešní nosníky, štítové dílce atd. Všechny tyto dílce byly vyráběny v mnoha rozměrech a provedeních. Výrobci soustavy STAMO měli na starost pouze dodávku hrubé stavby, dokončování prováděl investor. K nejúspěšnějším modelům patřil dům s obytným podkrovím «STAMO 81», čtyřbytový dům «STAMO 61», rekreační dům «STAMO 850/860», přízemní dům «STAMO 171», řadový dům «STAMO 31» a dům s obytným podkrovím «STAMO 821». Ještě v roce 1990 byl postaven prototyp domu «STAMO 822». V letech 1992 až 1994 bylo cca 60 těchto domů pod obchodním jménem «Brigitte» exportováno do Německa, čemuž musela ale předcházet certifikace podle DIN 1052.

Severočeské dřevařské závody, n. p., Česká Lípa	Výroba
Závod Černousy	rodinné domky, objekty občanské vybavenosti, desky Lignát, Cembalit, systém MONTI a STAMO (malé plošné dílce), lepené a sbíjené nosníky, výroba kusová ruční
Závod Doksy	dřevěné lodžiové stěny, rekreační stavby, velkorozměrové plošné dílce, mechanizovaná výrobní linka

Východočeské dřevařské závody, n. p., Trutnov	Výroba
Závod Golčův Jeníkov	rodinné domky, objekty občanské vybavenosti, systém MULTI a STAMO (malé plošné dílce), lepené a sbíjené nosníky, výroba kusová ruční
Závod Hronov	rodinné domky, rekreační chaty, systém MULTI a STAMO (malé plošné dílce), lepené a sbíjené nosníky, výroba kusová ruční
Závod Potštejn	rekreační chaty, malé plošné dílce, výroba kusová ruční

Jihomoravské dřevařské závody, n. p., Brno	Výroba
Závod Uherčice	objekty občanské vybavenosti, zařízení staveniště, zahradní besídky, systém STAMO (malé plošné dílce), příhradové vazníky, lepené nosníky s PDP stojinou, výroba kusová ruční
Závod Okříšky	objekty zařízení staveniště, malé plošné dílce, příhradové vazníky, výroba kusová ruční