Dějiny Korolup/Říšská dráha a pošta

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Výnos o začlenění Rakouské poštovní a telegrafní společnosti pod Německou říšskou poštu

Pro poštovní styk s obsazenými sudetoněmeckými kraji zavedla Německá říšská pošta s okamžitou platností tuzemské poštovné pro dopisy, pohlednice a telegramy. Ředitelství říšské pošty ve Vídni zahájilo částečný provoz na poštovních úřadech Znojmo 1 a Znojmo 2, Břeclav 1 a Břeclav 2, Mikulov, Valtice, Dolní Dunajovice, Šatov, Hustopeče, Lechovice, Vranov, Pohořelice, Lednice, Sedlec, Slavonice, Nová Bystřice a Petržalka už od 13. října 1938[1] a od 18. října na připojeném jihomoravském území omezený provoz poštovní dopravy na linkách Vídeň-Holabrunn-Znojmo s přípojkami do Vranova.[2] Stejně rychle zavedly Říšské dráhy železniční spojení Vídeň-Stockerau-Znojmo-Šumvald.

V listopadu probíhalo dokončování telefonní sítě od Slavonic směrem na Znojmo.[3]

Doprava 1938-1942[editovat]

Jednání mezi Československem a Německou říší[editovat]

Jednání mezi Československem a Německou říší o vzájemném železničním a poštovním styku byla dokončena 30. října 1938. Na více jak 50 československo-německých pohraničních stanicích mohlo být obnoveno od 31. října železniční spojení. Osobní a nákladní železniční doprava mezi Slezskem a Východní markou (od února 1942 Alpen- und Donau-Reichsgaue) probíhala na dvou železničních tratích: Annaberg-Břeclav a Mittelwalde-Břeclav. Doprava byla osvobozena od celní, pasové a devizové kontroly. V sobotu 5. listopadu 1938 došlo k zahájení provozu z Annabergu, Bohumína, Přerova, Břeclavi a Mittelwalde, České Třebové a Brna přes Břeclav.

Říšské dráhy plánovaly, že železniční doprava mezi Německem a Československem se bude odehrávat na stejné úrovni jako mezi Německem a Východním Pruskem. Tento styk neměl být podroben pasové, celní a devizové kontrole. Dozor ve vlacích měli dle potřeby vykonávat zvláštní němečtí úředníci, německé vlaky a německý personál dopravu na průjezdních tratích (z Prahy do Brna a Olomouce, z Brna do Břeclavi a z Přerova do Moravské Ostravy). Říšské dráhy obdržely podle zásad o provádění předání odstoupeného území také značný počet lokomotiv, motorových vozů, osobních a nákladních vagonů (21. listopadu 1938 vrátilo Československo do sudetské oblasti 838 lokomotiv, z toho 117 rychlíkových, dále 2 160 osobních a služebních vozů a 23 000 vozů nákladních).

Výměna zboží mezi odstoupeným územím a Československem se děla od 1. listopadu 1938 na základě sjednaného platebního styku. Dovoz československých výrobků do odstoupeného území a obráceně výrobků z odstoupeného území do Československa byl prozatím bezcelní. Dále došlo k zahájení pravidelného poštovního, telefonního a telegrafního styku.[4] V sobotu 29. října vedla jednání mezi říšskou poštou a čs. poštovní správou k podepsání úmluvy o sporných otázkách. Na nových hranicích došlo ke zřízení zvláštních výměnných poštovních úřadů, které začaly působit se zahájením železničního styku. Jednání o přenosu pohledávek obyvatel z odstoupeného území u poštovní spořitelny se ještě projednávala.[5]

Železniční spojení s Československem[editovat]

Zpočátku se muselo při jízdě z Vídně do Bratislavy v Marcheggu přestupovat. Odjezd a příjezd vlaků z vídeňského Východního (Jižního) nádraží: 6.27 h a 19.00 h; z Marcheggu: 7.59 h, 20.36 h. Do Bratislavy přijely vlaky v 8.48 h, 21.25 h. Z Bratislavy přes Marchegg byly vypravovány vlaky: 6.25 h, 18.11 h s příjezdem do Marchegu v 7.15 h a v 18.58 h; příjezdem do Vídně na Východní nádraží v 8.48 h a 20.48 h.

Do Prahy vyjížděly denně z vídeňského nádraží Františka Josefa (Wien Franz-Josefs-Bahnhof) rychlíky v 7.35 h. Cestující ještě podléhali dosud platným pohraničním a celním předpisům. Tento vlak odjížděl z Gmündu na Prahu v 10.18 h a na tamní Wilsonovo nádraží přijel ve 13.43 h. Z Prahy vyjížděl denně rychlík z Wilsonova nádraží v 6.30 h; do Gmündu přijel v 9.55 h a na nádraží Františka Josefa ve Vídni ve 12.32 h. Mimo to byly z Vídně vypravovány také osobní vlaky přes Gmünd do Veselí-Mezimostí: odjezd z nádraží Františka Josefa v 6.30 h a 13.06 h. V opačném směru z Veselí-Mezimostí přes Gmünd do Vídně v 6.07 h a 15.23 h. Do Vídně přijížděly tyto vlaky ve 12.58 h a ve 22.48 h.[6]

Ještě na konci října 1938 bylo spojení mezi Vídní a Brnem obtížné a to vlaky z Břeclavi přes Přerov. Vyjednávání osobní dopravy přes Břeclav, Lanžhot, Bratislavu byla ukončena 8. listopadu. O dopravě na ostatních železničních tratích (Vídeň-Vratislav) se stále jednalo.[7] Dne 20. listopad vyjely poprvé z Berlína rychlíkové D-vlaky s lůžkovými vagony na trati Berlín-Vratislav-Bohumín-Vídeň, dne 21. listopadu z Vídně do Berlína. Ve vlaku odpadla pasová, celní a devizová kontrola. Říšská dráha vypravovala dva rychlíky ráno a dva v noci.[8] Přímé rychlíkové spojení Vídeň-Berlín (přes Jihlavu, Kolín, Liberec, Žitavu) se nepodařilo vyjednat, to zavedly říšské dráhy až 4. května 1942.[9] Osobní vlaky z Vídně do Znojma vyjížděly ze Severního nádraží ve Vídni (Wien Nordbahnhof, Praterstern).[10]

Slevy jízdného[editovat]

Od 13. října 1938 byla na říšských autobusech zavedena stoprocentní sleva pro rodiny s větším počtem dětí (nejméně čtyřmi svobodnými do 21 let) bydlících u rodičů ve společné domácnosti. Nejnižší jízdné činilo 20 feniků, děti do čtyř let byly od jízdného osvobozeny.[11] Autobusy Říšské pošty se rozjely na 187 linkách Dolního Podunají až od května 1939.[12] Pro sudetské Němce zavedly říšské dráhy od 1. prosince 1938 60% slevu na jízdné po celém německém území (mimo oblast Sudet).[13]

Počáteční euforie[editovat]

Do Podyjí a zejména Vranova začalo proudit tolik turistů, že nestačily hostinské pokoje. Všude se to hemžilo turisty a autobusy NS-organizace „Radostí k síle” (NS.-Gemeinschaft Kraft durch Freude). Na začátku roku 1939 „Landesfremdenverkehrsverband Niederdonau” (Zemský svaz pro cestovní ruch) dokonce uvažoval o výstavbě železní dráhy Znojmo-Slavonice-Nová Bystřice (Bahnprojekt Znaim-Zlabings-Neubistritz) a taktéž o železniční přípojce ze Šumvaldu do Vranova, která měla vzniknout na místě zrušené stavební vlečky k přehradě a zajistit přímé napojení výletních vlaků z Vídně.[14]

Omezení autobusové dopravy (1940)[editovat]

První omezení na autobusových linkách ROB (Reichsomnibuslinien), Říšských drah a Autobusové dopravní společnosti se objevila od 9. června 1940. Říšské ministerstvo dopravy zrušilo všechny spoje o nedělích a svátcích na linkách:

  • B Znojmo-Nová Bystřice / Znaim-Neubistritz,
  • H Znojmo-Vranov-Frejštejn-Vratěnín / Znaim-Frain-Freistein-Fratting,
  • C Znojmo-Hardegg / Znaim-Hardegg,
  • D Znojmo-Waldsee / Znaim—Waldsee (1938-1945 spojené obce Chvalatice a Šreflová),
  • M Znojmo-Hevlín / Znaim—Höflein,
  • N Znojmo-Pohořelice / Znaim—Pohrlitz

K mírným omezením došlo o nedělích a svátcích na linkách N Znojmo-Moravský Krumlov / Znaim-Mähr. Kromau, P Znojmo-Oleksovice / Znaim—Groß Olkowitz, X Znojmo-Brno / Znaim—Brünn:

  • N Moravský Krumlov-Znojmo: 5.35 a 16.20 h, Znojmo-Moravský Krumlov: 10.40 a 18.30 h
  • P Oleksovice-Znojmo: 17.00 h, Znojmo-Oleksovice: 18.20 h
  • X Znojmo-Brno: 16.00 h, Brno-Znojmo: 17.05 h

V pracovní dnech se omezení objevila jen v malé míře. Na lince N končily a začínaly vozy Wn8, Wn9 a Wnl4 v Miroslavi. Obyvatelstvo bylo ale upozorňováno, aby cestovalo pouze ve velmi nutném případě.[15]

V roce 1942 ukončila provoz lodní doprava na Vranovské přehradě. Nad hrází přibyla záchranná síť na mohutných sloupech jako ochrana před bombardováním spojeneckých vojsk. Také fasáda zámku obdržela maskovací nátěr.[16]

Říšské dráhy - nový jízdní řád (1942/1943)[editovat]

Dne 4. května 1942 vstoupil v platnost nový jízdní řád. Obzvlášť s nadšením to kvitovali obyvatelé z kraje Znojmo/Landkreis Znaim. Po vzniku Československa bylo přímé spojení mezi Vídní ze Severního nádraží a Znojmem zrušeno. Znojmo uvítalo zavedení rychlíku Vídeň-Znojmo-Jihlava-Berlín a přímého spěšného vlaku do Jihlavy s radostí.[17][18]

  • Na trati Znojmo-Břeclav vyjížděl osobní vlak (P) 4735 ze Znojma v 9.15 h (místo v 8.25 h) jako přípoj na rychlík Vídeň-Berlín. Vlak P 4753 vyjížděl ze Znojma ve 23.05 h (dříve 22.35 h) a měl přípoj na vlak z Vídně. V neděli byl zrušen vlak P 4751, který nahradil vlak P 4739 s odjezdem ve 12.30 h.
  • Na trati Znojmo-Vídeň a Znojmo-Šumvald/Vranov se odjezdy a příjezdy vlaků lišily jen v minutách. Znovu obnoveny byly osobní P-vlaky (Personenzug) P 1745 a P 1746 mezi Znojmem a Šumvaldem, odjezd Znojmo 17.20 h, příjezd Vranov 18.31 h.
  • Spěšný E-vlak 33 (Eilzug) vyjížděl z Jihlavy v 5.55 h, ze Znojma v 8.11 h, do Vídně přijížděl v 10.09 h (zástávka: Retz, Zellerndorf, Hollabrunn a Stockerau). V protisměru vyjížděl vlak E 34 z Vídně v 19.06 h, ze Znojma ve 21.17 h a do Jihlavy přijížděl ve 23.33 h.
  • Rychlík D 94 (Diesel-Zug) Vídeň-Berlín (přes Znojmo, Jihlavu, Kolín, Liberec, Žitavu) vyjížděl z Vídně v 7.01 h, přijížděl do Znojma v 9.03 h, vyjížděl ze Znojma v 9.08 h (Jihlava 11.52 h, Kolín 13.56 h, Liberec/Reichenberg 16.53 h) a přes Žitavu do Berlína (Görl.-Bf.) dorazil ve 21.58 h. Rychlík D 93 Berlín-Vídeň vyjížděl z Berlína přes Žitavu v 7.38 h (Liberec/Reichenberg 13.08 h, Kolín 16.05 h, Jihlava 18.08 h), ve Znojmě byl ve 20.31 h a na Vídeň vyjížděl ve 20.36 h, kam dorazil ve 22.32 h (zastávka: Zellerndorf). D-Rychlíky vedly po území protektorátu zvláštní uzavřené vozy (Sperrwagen). Všechny vlaky měly vagóny 1., 2. a 3. třídy.[19]

Válečná omezení v autobusové dopravě (1942)[editovat]

Od 23. listopadu 1942 byl na všech autobusových linkách (ROB-Reichsomnibuslinien) zaveden válečný provoz.

  • Cestování autobusem muselo být věrohodně doloženo a to z důvodu pracovního, válečného nebo jinak životně důležitého.
  • V zóně do 3 km došlo s okamžitou platností ke zrušení všech slev na jízdné. Výjimku tvořily jen slevy pro osoby tělesně postižené.
  • Cestující z míst se železničním spojením (např. Šumvald-Vranov nebo Drosendorf) byli nadále odkázáni na využívání spojů Říšských drah (obnoveny osobní vlakové spoje Znojmo-Vranov P 1745 a P 1746).
  • Na frekventovaných autobusových linkách pro pracující a studenty se nadále povoloval jen omezený počet cestujících s jednorázovou jízdenkou.[20]

Doprava a pošta 1943-1945[editovat]

V únoru 1943 zavřelo Říšské ministerstvo hospodářství všechny podniky z odvětví obchodu, řemesel a veřejného stravování, které přímo nesouvisely se zásobováním obyvatelstva. Vyhláška se netýkala obchodu s potravinami, uhlím, osivem, hnojivem, krmivem a se zemědělskými stroji. Na pekaře, řezníky a mlynáře se vztahovala výjimka. V oblasti cestovního ruchu ministerstvo uzavřelo všechny zábavné podniky, bary, noční podniky a nebo hotely, které k provozu potřebovaly velký počet zaměstnanců. Z vyhlášky vyloučilo provozy sloužící wehrmachtu, zařízení KLV-táborů a všechny ubytovací i stravovací podniky podobného účelu.[21]

Nábor maturantů k Říšské poště[editovat]

Dne 9. března 1943 započal u Říšské pošty nábor mužských maturantů (do 23 let, maximálně 40 let) tzv. „kandidátů na poštovního inspektora”. Žádosti s přiloženým maturitním vysvědčením, dvěma fotografiemi (přední a boční pohled), životopisem a označením pošty v místě bydliště se zasílaly na říšské ředitelství pošt do Vídně. Vybraní kandidáti, kteří z důvodu absolvování říšské pracovní nebo vojenské služby (Reichsarbeits- oder Wehrdienstes) nemohli nastoupit službu u Říšské pošty, byli sice přijati, ale vedeni jako nasazení s celým nebo částečným platem dle dané vyhlášky.[22]

Zdražení pohonné nafty[editovat]

S účinností od 1. října 1943 se zdražovala pohonná nafta pro privátní spotřebitele. Nařízení se zatím netýkalo wehrmachtu, Říšských drah, Říšské pošty a velkých dopravních společností. Cena pro velkoodběratele při nákupu do kanystrů (lahví) byla nově stanovena na 45 RM/100 kilogramů do 1034 kg, při větším odběru cena adekvátně klesala. Pro privátní odběratele byl stanoven příplatek ve výši 1 RM na 100 kilogramů.[23]

Vzhledem k tomu, že ve Vídni probíhaly od roku 1943 deportace vídeňských židů ze Severního nádraží,[24] vyjížděly vlaky na Znojmo od 1. listopadu 1943 ze Severozápadního nádraží (Wien Nordwestbahnhof, Brigittenau). Změna neplatila v pracovní dny pro osobní vlaky P 1001, P 1777, P 1756 a P 1024.[25]

Omezení vánoční pošty na frontu[editovat]

Doručování dopisů do 20 gramů, dopisy do 100 gramů a noviny a časopisy až do 100 gramů hmotnosti zůstaly během vánočního doručování pošty bez omezení. Soukromé balíkové zásilky a balíčky na frontu do 100 gramů musely být v období od 10. do 30. listopadu 1943 označovány frontovým číslem (Feldpostnummer ) a frontovou známkou. Známky pro zasílání balíčků na frontu (Zulassungsmarken) obdrželo obyvatelstvo pro měsíc listopad a prosinec už v říjnu. Vánoční balíkové zásilky musely být na poště odevzdány nejpozději do 30. listopadu 1943. Balíčky do hmotnosti jednoho kilogramu se označovaly frontovou známkou (Zulassungsmarke) a poštovní známkou v hodnotě 20 feniků, do hmotnosti dva kilogramy dvěma frontovými známkami a poštovní známkou 40 feniků. Vojáci bez příbuzných odevzdávali frontové známky velitelům svých místních skupin NSDAP. Od 1. do 28. prosince 1943 pošta balíkové zásilky na frontu nepřijímala.[26] Pokud se nejednalo o zásilky na frontu, přijímala pošta od října i větší privátní balíky do velikosti 2,50 m (namísto 1,30 m).[27]

Poštovní směrovací čísla (leden 1944)[editovat]

V lednu 1944 Říšská pošta zavedla poštovní směrovací čísla, která se připisovala k adrese zleva do kroužku. Území Třetí říše bylo rozděleno do 24 oblastí. Župa Vídeň, Dolní Podunají a Štýrsko měly číslo „12 a”.[28]

Směrovací číslo Župa Z župy vybrané správní území
1. Gau Berlin
2. Gau Mark Brandenburg
Gau Pommern / Pomořansko Schneidemühl / Piła (město), kraje Arnswalde / Choszczno, Friedeberg (Neumark), Netzekreis
3. Gau Mecklenburg / Meklenbursko
4. Gau Pommern
5. a Gau Danzig-Westpreußen / Gdaňsk-Západní Prusko
5. b Gau Ostpreußen / Východní Prusko
5. c Reichskommissariat Ostland / Řišský komisariát Východní země
6. Gau Wartheland / Povartí
7. a Generalgouvernement / Generální gouvernement
7. b Reichskommissariat Ukraine
8. Gau Niederschlesien
Gau Sudetenland (Ost) kraj Grulich
9. a Gau Oberschlesien
9. b Gau Sudetenland (Ost)
10. Gau Sachsen
Gau Halle-Merseburg
Gau Thüringen kraj I Altenburg
11. a Gau Sudetenland (West)
11. b Protektorat Böhmen und Mahren
12. a Gau Wien
Gan Niederdonau / Dolní Podunají
Gau Steiermark / Štýrsko
12. b Gau Kärnten / Korutany
Gau Oberdonau
Gau Salzburg
Gau Tirol-Vorarlberg
13. a Gau Bayreuth
Gau Franken
Gau Mainfranken
13. b Gau Munchen-Oberbayern
Gau Schwaben
Gau Bayreuth okres Niederbayern
14. Gau Württemberg-Hohenzollern
15. Gau Thüringen
16. Gau Hessen-Nassau
Gau Kurhessen
17. a Gau Baden
17. b Gau Baden Elsaß
18. Gau Westmark
19. Gau Magdeburg-Anhalt
20. Gau Ost-Hannover
Gau Süd-Hannover-Braunschweig
21. Gau Westfalen-Nord
Gau Westfalen-Süd
22. Gau Düsseldorf
Gau Essen
Gau Köln-Aachen
Gau Moselland
23. Gau Weser-Ems
Gau Ost-Hannover kraje Bremervörde, Wesermunde, Verden (Aller), Rotenburg (Hannover) und Osterholz-Scharmbeck
Gau Süd-Hannover-Braunschweig kraje Grafschaft Hoya und Diepholz
24. Gau Hamburg
Gau Schleswig-Holstein
Gau Ost-Hannover kraje Land Hadeln, Stade, Lüneburg, Harburg a město Cuxhaven

Přesídlovací akce matek s dětmi na venkov (únor 1944)[editovat]

Od pondělí 7. února 1944 začaly z Vídně vyjíždět první přesídlovací vlaky (Umquartierungszug) s matkami a dětmi do bezpečnějších oblastí Dolního Podunají. Celou akci měla na starost organizace NSV. Vagóny nesly názvy určeného místa pobytu, na nádraží vypomáhala HJ a BDM mládež, cestující ve vlaku doprovázeli: jeden lékař, NSV-zdravotní sestry a NSV-pomocnice a NSV-vedoucí politického oddělení. Přesídlené rodiny byly ubytovány u rodin, v hostincích nebo pensionech. Valná část zavazadel se posílala napřed. Po příjezdu do cílové železniční stanice byly matky s dětmi rozváženy autobusy do jejich místa pobytu, kde je měli na starost: NSDAP Ortsgruppenleiter, NS- Frauenschaft, NSV a obec.[29]

Totální nasazení pro zaměstnance pošty a dráhy (červenec 1944)[editovat]

Dne 26. července 1944 vyhlásil Adolf Hitler totální válečné nasazení také pro všechny státní úředníky, včetně Říšských drah (Reichsbahn) a Říšské pošty (Reichspost), pro všechny úředníky veřejných institucí, zařízení a podniků. Nepotřebné pracovní síly měly být okamžitě využity pro válečnou výrobu nebo narukovat k wehrmachtu. Také veřejný život měl být přizpůsoben požadavkům totální války.[30] Dne 14. srpna 1944 vyšla nařízení k totálnímu válečnému nasazení Říšské pošty. Příjem balíků byl omezen na doručování válečně důležitých balíků. Pro balíky byly zavedeny jen dvě poštovní zóny: blízká do 75 km a dálková nad 75 km. Nadále fungovalo jen doručování listovních zásilek v pracovních dnech a vybírání poštovních schránek muselo být omezeno na nejnižší míru. Polní a služební pošty se nařízení netýkala. Zrušení se týkalo:

  • doručování balíčků
  • poštovních poplatků a spěšných balíků
  • poplatku za doručení balíku
  • poštovních cestovních šeků
  • doručování novin, reklam, letáků a obchodních papírů
  • doručování spěšných listovních zásilek
  • doručování listovních zásilek v neděli
  • doručování listovních zásilek tam, kde listonoš docházel jen jednou o pracovním dnu
  • telefonních linek, které nesloužily válečným účelům a životně důležitým úkolům[31]

Další dopravní omezení[editovat]

V červenci 1944 přišlo další zpřísnění. Bez zvláštního povolení se mohlo cestovat pouze rychlíky a osobními vlaky do vzdálenosti 100 km, s povolením na síťovou okresní průkazku, na jízdenky wehrmachtu, ze zahraničí a do zahraničí jen při souvisejícím vyřízeném povoleném průjezdu na propustku (Durchlaßschein) do Protektorátu, Generálního gouvernementu a Bělostoku. Za účelem zotavení byla povolena pouze jedna cesta ročně a to v případě, že dotyčný vlastnil úředně orazítkovanou čtvrtou šatenku (Reichskleiderkarte).[32]

Leden 1945 přinesl další úspornou reorganizaci Říšských drah:

  • Rychlíky (D) a spěšné vlaky (E) byly zcela zrušeny. K dispozici zůstalo z vojenských, služebních a hospodářských důvodů jen několik spojů vyhrazených pro cestování na povolenku od ředitelství železnic.
  • Do 25. ledna byly ještě povoleny velmi nutné služební cesty, ale od 26. ledna vstoupila v platnost i omezení pro služební a obchodní cesty, které mohly být absolvovány jen v případě, že se jednalo o důležitou cestu v zájmu obrany říše, tedy v rámci válečného zbrojního průmyslu.
  • Všechna dosavadní povolení ztratila od 26. ledna svoji platnost. Bez povolenky bylo možné cestovat na jízdenky wehrmachtu, povolávací rozkazy wehrmachtu, RAD a HJ nebo s platnou průjezdnou jízdenkou do a ze zahraničí. Zrušeny byly také všechny síťové a okresní jízdenky do 75 km. Bez povolení se mohlo nadále cestovat pouze osobními vlaky do vzdálenosti 75 km z místa bydliště do místa pracoviště a za tímto účelem na měsíční a týdenní jízdenky.[33]

Prameny[editovat]

  • Amtlicher Taschenfahrplan der Reichsbahndirektion Wien - Jahresfahrplan 1943. Gültig vom 17. Mai 1943 - Reichsbahndirektion Wien (Historische Fahrpläne der Deutschen Reichsbahn)

Reference a poznámky[editovat]

  1. (Österreichische) Volks-Zeitung, Do, 13. Oktober 1938, s. 5
  2. Vídeňské Noviny, Di, 18. Oktober 1938, s. 4
  3. Neues Wiener Tagblatt (Tages-Ausgabe), Sa, 26. November 1938, s. 17
  4. Vídeňské Noviny, Mo, 31. Oktober 1938, s. 2
  5. Vídeňské Noviny, Do, 31. Oktober 1938, s. 4
  6. Vídeňské Noviny, Fr, 4. November 1938, s. 4
  7. Vídeňské Noviny, Fr, 4. November 1938, s. 4
  8. Vídeňské Noviny, Mi, 16. November 1938, s. 4
  9. Znaimer Tagblatt, Di, 5. Mai 1942, s. 5
  10. Znaimer Tagblatt, Do 25. November 1943, s. 3
  11. Vídeňské Noviny, Do, 13. Oktober 1938, s. 4
  12. (Neuigkeits) Welt Blatt, Mi 17. Mai 1939, s. 5
  13. Agrarische Post, Sa, 29. Oktober 1938, s. 15
  14. Neues Wiener Tagblatt (Tages-Ausgabe), Di, 17. Januar 1939, s. 10
  15. Reichsverkehrministerium, Verkehrseinschränkungen, Znaimer Tagblatt, 6. Juni 1940, s. 4
  16. Wilhelm Anderle/ Walter Schmidt Frain, einst die Perle im Thayatal
  17. Znaimer Tagblatt, Di, 5. Mai 1942, s. 5
  18. Richard Cily: „Hlavní změna byla od jízdního řádu dne 4. května 1942, kdy byly zavedeny na trati Jihlava - Znaim opět mezinárodní rychlíky. Byl to jeden pár vojenského rychlíku Dmw 93/94 spojující Berlin - Liberec - Nymburk - Jihlava - Znojmo - Vídeň, jezdící denně. Tyto vlaky patřily do kategorie rychlíků s označením DmW / Rsv značící, že se jednalo o rychlík z části sestavený z vozů pro vojsko. Proto měl vlak v označení uvedeno, že veze uzavřené vozy pro cestující projíždějící Protektorátem bez propustky. Doprava rychlíku s lokomotivami řady 464.0 na úseku Vídeň - Reichenberg / Liberec spadala vozebně od 17.srpna 1942 k výtopně Jihlava.”
  19. Znaimer Tagblatt, Di, 5. Mai 1942, s. 6
  20. Znaimer Tagblatt, Sa, 21. November 1942, s. 5: ROB (Reichsomnibuslinien), Deutsche Reichsbahn, Omnibusverkehrsgesellschaft m. b. H., Betriebsleitung Znaim.
  21. Znaimer Tagblatt, 5. Februar 1943, s. 3
  22. Znaimer Tagblatt, Di, 16. März 1943, s. 4
  23. Kleine Volks-Zeitung, Mi, 13. Oktober 1943, s. 3
  24. Wikipedia.de Wien Nordbahnhof
  25. Neues Wiener Tagblatt (TagesAusgabe), 24 Oktober 1943, s. 5
  26. Illustrierte Kronen Zeitung, So, 31. Oktober 1943, s. 4
  27. Illustrierte Kronen Zeitung, So, 31. Oktober 1943, s. 6
  28. Znaimer Tagblatt, Mo, 17. Januar 1944, s. 3
  29. Das kleine Volksblatt, Mi, 9. Februar 1944, s. 4
  30. Das kleine Volksblatt, Do, 27. Juli 1944, s. 3
  31. Amtsblatt des Reichspostministeriums, 14. August 1944
  32. ReichsvekehrsministeriumZnaimer Tagblatt, 15. Juli 1944, s. 6
  33. Niederösterreichischer Grenzbote, So, 18. Februar 1945, s. 6