Dějiny Korolup/Československá pošta

Na rozpad habsburské monarchie a vznik Československa odpovědělo německé obyvatelstvo jižní Moravy vyhlášením autonomní rakouské provincie Německá jižní Morava. Zástupce vídeňského generálního ředitelství pošt a telegrafů dr. Tobiasch oznámil generálnímu řediteli pošt a telegrafů v Praze dr. Maxmiliánu Fatkovi kroky rakouské vlády v českém a moravském pohraničí. Záležitosti pošty měly zatím podléhat německo-rakouskému úřadu pro průmysl, obchod a živnosti. Centrální poštovní úřad se nacházel v Ústí nad Labem, samostatné poštovní, telegrafní a telefonní obvody byly zřízeny ve Vídni, Linci, Insbrucku, Štýrském Hradci a Opavě. Vídeňské poštovní ředitelství zahájilo poštovní provoz podle svých nařízení a pro poštovní úřady v pohraničí vydalo řadu oběžníků (složení slibu věrnosti poštovního personálu německo-rakouskému státu, podřízení se německo-rakouským zákonům, zákaz styků s československou poštovní spořitelnou) a oznámilo, že budou propuštěni všichni poštovní zaměstnanci, kteří se nepřihlásí k německé národnosti.

Německá jižní Morava - poštovní úpravy

Poštovní úředníci z Německé jižní Moravy příslušeli pod poštovní ředitelství ve Vídni. Znojemský krajský hejtman Teufel nařídil poštovním úřadům odvádění veškerých plateb prostřednictvím poštovního úřadu Znojmo 2. Oběžník z 29. listopadu upravoval dopravu pošty z Dolních a Horních Rakous, Štýrska, Korutan, Kraňska, Tyrolska a Vorarlbergu do pohraničních oblastí tak, aby nesměřovala přes české území. Vzhledem k tomu, že československá poštovní správa kontrolovala telegrafní a telefonní vedení do Vídně-Drážďan a přerušila telegrafní spojení do pohraničních oblastí, počítalo se na území Německé jižní Moravy s urychleným napojením německých obcí na rakouskou telefonní síť.

Pro německé obce v jihozápadní části Moravy připadalo v úvahu prodloužení telefonní linky z tržního městečka Vranova, které disponovalo díky svému turistickému věhlasu telefonním spojením už od roku 1912. Z Vranova měla linka pokračovat na Šafov, Drosendorf, Vratěnín, Rancířov, Písečnou a Slavonice. Mezi Dolním Rakouskem a Německou jižní Moravou byla pro velitele domobrany (Volkswehr) zavedena kurýrní služba. Až do obsazení železnice platil nouzový jízdní řád (tabulka níže). Snahy jihomoravských německých obcí byly zmařeny československým vojenským zásahem z Jihlavy. Železniční stanice Šumvald a Olbramkostel byly obsazeny 10. listopadu, ve Slavonicích 18. listopadu, ve Znojmě a Šatově 16. prosince 1918.

Vlaky přijíždějící do Znojma od	Čas	Druh vlaku	Vlaky odjíždějící ze Znojma do	Čas	Druh vlaku
Praha, Leszno	5.11 h	osobní	Vídeň, Břeclav, Brno	4.00 h	osobní
Břeclav	6.52 h	osobní	Vídeň	5.25 h	osobní
Zellerndorf	7.31 h	nákladní	Německý Brod	5.36 h	nákladní
Děčín	9.59 h	nákladní	Vídeň, Břeclav, Brno	7.46 h	osobní
Vídeň	11.10 h	osobní	Vídeň	10.27 h	nákladní
Vídeň, Hrušovany	11.15 h	osobní	Leszno, Praha	11.25 h	osobní
Praha, Leszno	18.31	osobní	Zellerndorf	13.17 h	nákladní
Vídeň	19.35 h	nákladní	Okříšky	14.25 h	nákladní
Vídeň	21.09 h	osobní	Vídeň, Břeclav	17.30 h	osobní
Vídeň, Břeclav, Brno	23.02 h	osobní	Vídeň	18.51 h	osobní
			Děčín	18.56 h	nákladní
			Leszno, Praha, Liberec	22.33 h	osobní

Československé státní dráhy

Vznik československo-rakouské celní hranice v březnu 1919 s nově nastoleným zahraničně-politickým kursem ČSR měl na dopravní obslužnost jihozápadní Moravy dramatický dopad. Nejprve si Rakouské státní dráhy (od roku 1921 Rakouské spolkové dráhy) a Československé dráhy mezi sebou rozdělily železnice a vozový park. Tím zaniklo rychlíkové spojení Vídeň-Děčín, zrovna tak jako jednotný jízdní tarif (cena jízdného na 81 km z Vídně do Recu stála méně než na 11 km z Šatova do Znojma), s přestupováním, celními a pasovými kontrolami (na rakouské straně v Recu, na moravské straně ve Znojmě, od roku 1924 v Šatově) se prodloužila i doba cestování. V jihozápadním cípu Moravy ustala zrušením poštovních autobusů na trati Drosendorf-Vratěnín doprava mezi oběma státy zcela.

Vlaková spojení mezi Rakouskem a jižní Moravou

Nádraží (červen 1923)	Vlak	Odjezd Vídeň	Vlak	Příjezd Vídeň	Trať
Vídeň Severozápadní nádraží (nový rychlík)	D 305	12.30 h	D 306	16.05 h	Vídeň-Šatov-Znojmo-Jihlava-Praha-Těšnov
Vídeň Severní nádraží (rychlík)	D 203	v 11.50	D 201	16.50	Vídeň-Břeclav-Brno-Praha Masarykovo nádraží
Laa nad Dyjí	P 1011	5.45	P 1012	21.49	Laa-Krems-St. Pölten
Vídeň-Retz-Drosendorf (1929)	Vlak	Odjezd	Vlak	Příjezd	Trať
Vídeň-Severní nádraží	P 437	16.25			Wien-Retz-Unterretzbach
Retz-Unterretzbach	P 495	16.42			přípoj na Drosendorf
Unterretzbach-Retz-Wien			P 434	19.50	přípoj na Drosendorf
Retz-Drosendorf	P 4653	12.15	P 4654	14.04
Retz-Drosendorf	P 4659	21.50

Znojemský okresní výbor na svém sezení 20. června 1929 rozhodl, že stavba okresní silnice Frejštejn - Korolupy spadá do působnosti vranovské silniční komise, které žádost přestoupil.

Československý automobilový klub pro Moravu a Slezsko

V roce 1925 okresní výbor ve Znojmě pověřil pobočku Československého automobilového klubu pro Moravu a Slezsko ve Znojmě výstavbou varovných dopravních značek pro řidiče nákladních automobilů, orientačních dopravních značek pro místní i dálkovou dopravu a cedulí s názvy obcí a měst. Dále také rozhodl, že ovocné stromy podél silnic spadají do kompetence místních silničních komisí, které také převezmou dozor nad prodejem ovoce z těchto stromů.

Státní řidičský průkaz skládalo německé obyvatelstvo v Autoškole Ing. K. Grögler ve Znojmě, který absolventům pro další zdokonalení v jízdě zapůjčoval vlastní auta. V roce 1938 zde získal řidičský průkaz Rupert Högenauer z Vratěnína. První auto v Korolupech si pořídil mladý pan nadučitel Felix Balzer.

Telefonní hovorny

C. k. hejtmanství v Dačicích zřídilo v Uherčicích samostatný c. k. poštovní úřad pro listovní a pojízdnou poštu se spořitelní službou v roce 1891. Každodenní pojízdná pošta spojovala c. k. poštovními úřady v Jemnici a Vratěníně. Dodací obvod poštovního úřadu v Uherčicích sestával z Uherčic a Korolup, které byly vyčleněny z dodacího obvodu c. k. poštovního úřadu ve Vratěníně.

Poštovní a telegrafní úřad v Polici obdržel veřejnou telefonní hovornu 4. května 1923, 8. května pak poštovní a telegrafní úřad v Uherčicích (poštmistr Schwarz) a 12. května v Bítově. Zprvu se mohla hovorna používat pouze k služebním a státním telefonátům. Telefonní linky byly vedeny ve stávajícím telegrafním vedení obvodu Jemnice-Bítov a Police-Uherčice. Sběrnou stanicí byla Jemnice. V roce 1924 jezdila povozní pošta z Jemnice přes Polici, Lubnici, Uherčice do Vratěnína.

Pošta ve Vratěníně nebyla vybavena telegrafním úřadem a úřednické poštovní místo bylo roku 1924 přeměněno na „zřízenecké”. V roce 1927 „Ředitelství pošt a telegrafů v Brně” vyhlásilo konkurz pro místo poštovního expedienta na poštovním úřadě ve Vratěníně (lhůta do 1. března 1927). Legionáři podávali své žádosti prostřednictvím brněnské expozitury „Kanceláře čsl. legií”. V budově pošty se nacházela četnická stanice, obecní knihovna a obchod p. Paula.

Nové telefonní úřady Dne 4. května 1923 bude u poštovního a telegrafního úřadu v Polici u Jemnice, dne 8. května u poštovního a telegrafního úřadu v Uherčicích a dne 12. května u poštovního a telegrafního úřadu v Bítově přeměněn telegrafní úřad morseový na telegrafní úřad s telefonním provozem a zřízena telefonní hovorna. Nové telefonní úřady jsou v telefonním sazebním čtverci 5265 a zprostředkují prozatím pouze státní a služební hovory ve zdejším obvodě. Uvedené telegrafní úřady s telefonním provozem konají L službu a jsou zapojeny do telegrafního vedení s telefonním provozem Jemnice-Bítov, resp. Police u Jemnice-Uherčice. Sběrnou stanicí jest Jemnice. (Moravská orlice, 1.5.1923, strana 2)

Na konci roku 1946:

Na politickém okrese moravskobudějovickém je v užívání 372 telefonních stanic ve 38 obcích, takže 52 obcí není dosud telefonicky spojeno se světem. Zatím co elektrisace obcí je téměř úplná, telefon proniká daleko pomaleji. Z vedoucích měst okresu mají Mor. Budějovice 129 účastníků, Jemnice 87 a Jaroměřice n. Rok. 48. Z větších obcí pak Dešná a Uherčice 10, Police a Vratěnín 9, Lesonice 8 a Blížkovice 6 stanic. Poštovní správa usiluje, aby každá obec měla aspoň jednu stanici, neboť je to žádoucí z mnoha praktických důvodů.(Stráž na Dyji, 01.11.1946, číslo 8, strana 7)

Rozvoj privátních telefonních stanic začal pro Korolupy a okolní obce až po roce 1989. Ještě v roce 1990 měla obec pouze tři účastnické linky (obecní úřad, JZD a rodina Bergrova).

Autobusová doprava

Poštovní autobusy

Provozovatelem linkových autobusů se v Československu stala poštovní správa řízená ministerstvem pošt a telegrafů v Praze. Ve 30. letech 20. století vyjížděl autobus z Vranova do Šumné (Šumvald) ke každému vlakovému spoji. Mimo těchto spojů zajížděly autobusy z Vranova také do Bítova a Frejštejna. Od 15. června 1927 spojovala nově zavedená turistická přeshraniční autobusová doprava železniční stanici Šumvald-Vrannov s obcemi Šafov, Langau, Drosendorf, Eibenstein a Raabs a. d. Th. Na rakouské straně mohli cestující přestoupit: v Langau na lokální železniční dráhu do Retzu, v Raabsu na bývalou dráhu císaře Františka Josefa do Göpfritzu, Waidhofenu a. d. Thaya a Zwettlu. Autobus ze Šumvaldu vyjížděl v 10.00 h, pokračoval přes hraniční přechod v Šafově a do Drosendorfu přijížděl ve 13.00 h a ve 14.00 h do Raabsu. Autobus z Raabsu vyjížděl v 10.00 h dopoledne, do Drosendorfu dorazil v 11.00 h a do Šumvaldu ve 12.40 h. Od 19. listopadu 1937 byla v provozu autobusová linka Znojmo-Hardeg.

Autobusy ČSAD

K poštovním autobusům od konce roku 1927 přibyly autobusy Československých státních drah (ČSD), které od 1. ledna 1933 dopravu Československé pošty zcela převzaly, čímž došlo ke sloučení 132 autobusových trati ČSD se 169 tratěmi čsl. pošt. V souvislosti s budováním opevnění na rakouské hranici v roce 1936 byly linkové autobusy ve směru Vranov-Šafov-Frejštýn-Uherčice-Vratěnín-Písečné-Slavonice odkloněny na nově vybudovanou silnici kolem Vranovské přehrady. Od května 1936 jezdily linkové autobusy Znojmo-Štítary-Nový Bítov a Znojmo-Štítary-Jemnice. Z Bítova pak pokračovaly přes přehradní mosty do Vysočan, Korolup, Lubnice, Dešné, Písečné a Slavonic. Frejštýn spojovaly s Novým Bítovem autobusy na lince Bítov-Vysočany-Uherčice-Libuňský mlýn (Loibingmühle)-Frejštýn.