Dějiny Korolup/Československá pošta

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Na rozpad habsburské monarchie a vznik Československa odpovědělo německé obyvatelstvo jižní Moravy vyhlášením autonomní rakouské provincie Německá jižní Morava. Zástupce vídeňského generálního ředitelství pošt a telegrafů dr. Tobiasch oznámil generálnímu řediteli pošt a telegrafů v Praze dr. Maxmiliánu Fatkovi kroky rakouské vlády v českém a moravském pohraničí. Záležitosti pošty měly zatím podléhat německo-rakouskému úřadu pro průmysl, obchod a živnosti. Centrální poštovní úřad se nacházel v Ústí nad Labem, samostatné poštovní, telegrafní a telefonní obvody byly zřízeny ve Vídni, Linci, Insbrucku, Štýrském Hradci a Opavě. Vídeňské poštovní ředitelství zahájilo poštovní provoz podle svých nařízení a pro poštovní úřady v pohraničí vydalo řadu oběžníků (složení slibu věrnosti poštovního personálu německo-rakouskému státu, podřízení se německo-rakouským zákonům, zákaz styků s československou poštovní spořitelnou) a oznámilo, že budou propuštěni všichni poštovní zaměstnanci, kteří se nepřihlásí k německé národnosti.

Německá jižní Morava - poštovní úpravy[editovat]

Poštovní úředníci z Německé jižní Moravy příslušeli pod poštovní ředitelství ve Vídni. Znojemský krajský hejtman Teufel nařídil poštovním úřadům odvádění veškerých plateb prostřednictvím poštovního úřadu Znojmo 2. Oběžník z 29. listopadu upravoval dopravu pošty z Dolních a Horních Rakous, Štýrska, Korutan, Kraňska, Tyrolska a Vorarlbergu do pohraničních oblastí tak, aby nesměřovala přes české území. Vzhledem k tomu, že československá poštovní správa kontrolovala telegrafní a telefonní vedení do Vídně-Drážďan a přerušila telegrafní spojení do pohraničních oblastí, počítalo se na území Německé jižní Moravy s urychleným napojením německých obcí na rakouskou telefonní síť.

Pro německé obce v jihozápadní části Moravy připadalo v úvahu prodloužení telefonní linky z tržního městečka Vranova, které disponovalo díky svému turistickému věhlasu telefonním spojením už od roku 1912. Z Vranova měla linka pokračovat na Šafov, Drosendorf, Vratěnín, Rancířov, Písečnou a Slavonice.[1] Mezi Dolním Rakouskem a Německou jižní Moravou byla pro velitele domobrany (Volkswehr) zavedena kurýrní služba. Až do obsazení železnice platil nouzový jízdní řád (tabulka níže). Snahy jihomoravských německých obcí byly zmařeny československým vojenským zásahem z Jihlavy. Železniční stanice Šumvald a Olbramkostel byly obsazeny 10. listopadu, ve Slavonicích 18. listopadu, ve Znojmě a Šatově 16. prosince 1918.

Vlaky přijíždějící do Znojma od Čas Druh vlaku Vlaky odjíždějící ze Znojma do Čas Druh vlaku
Praha, Leszno 5.11 h osobní Vídeň, Břeclav, Brno 4.00 h osobní
Břeclav 6.52 h osobní Vídeň 5.25 h osobní
Zellerndorf 7.31 h nákladní Německý Brod 5.36 h nákladní
Děčín 9.59 h nákladní Vídeň, Břeclav, Brno 7.46 h osobní
Vídeň 11.10 h osobní Vídeň 10.27 h nákladní
Vídeň, Hrušovany 11.15 h osobní Leszno, Praha 11.25 h osobní
Praha, Leszno 18.31 osobní Zellerndorf 13.17 h nákladní
Vídeň 19.35 h nákladní Okříšky 14.25 h nákladní
Vídeň 21.09 h osobní Vídeň, Břeclav 17.30 h osobní
Vídeň, Břeclav, Brno 23.02 h osobní Vídeň 18.51 h osobní
Děčín 18.56 h nákladní
Leszno, Praha, Liberec 22.33 h osobní[2]

Československé státní dráhy[editovat]

Vznik československo-rakouské celní hranice v březnu 1919 s nově nastoleným zahraničně-politickým kursem ČSR měl na dopravní obslužnost jihozápadní Moravy dramatický dopad. Nejprve si Rakouské státní dráhy (od roku 1921 Rakouské spolkové dráhy) a Československé dráhy mezi sebou rozdělily železnice a vozový park. Tím zaniklo rychlíkové spojení Vídeň-Děčín, zrovna tak jako jednotný jízdní tarif (cena jízdného na 81 km z Vídně do Recu stála méně než na 11 km z Šatova do Znojma), s přestupováním, celními a pasovými kontrolami (na rakouské straně v Recu, na moravské straně ve Znojmě, od roku 1924 v Šatově) se prodloužila i doba cestování. V jihozápadním cípu Moravy ustala zrušením poštovních autobusů na trati Drosendorf-Vratěnín doprava mezi oběma státy zcela.

Vlaková spojení mezi Rakouskem a jižní Moravou[editovat]

Nádraží (červen 1923)[3] Vlak Odjezd Vídeň Vlak Příjezd Vídeň Trať
Vídeň Severozápadní nádraží (nový rychlík) D 305 12.30 h D 306 16.05 h Vídeň-Šatov-Znojmo-Jihlava-Praha-Těšnov[4]
Vídeň Severní nádraží (rychlík) D 203 v 11.50 D 201 16.50 Vídeň-Břeclav-Brno-Praha Masarykovo nádraží
Laa nad Dyjí P 1011 5.45 P 1012 21.49 Laa-Krems-St. Pölten
Vídeň-Retz-Drosendorf (1929)[5] Vlak Odjezd Vlak Příjezd Trať
Vídeň-Severní nádraží P 437 16.25 Wien-Retz-Unterretzbach
Retz-Unterretzbach P 495 16.42 přípoj na Drosendorf
Unterretzbach-Retz-Wien P 434 19.50 přípoj na Drosendorf
Retz-Drosendorf P 4653 12.15 P 4654 14.04
Retz-Drosendorf P 4659 21.50

Znojemský okresní výbor na svém sezení 20. června 1929 rozhodl, že stavba okresní silnice Frejštejn - Korolupy spadá do působnosti vranovské silniční komise, které žádost přestoupil.

Československý automobilový klub pro Moravu a Slezsko[editovat]

V roce 1925 okresní výbor ve Znojmě pověřil pobočku Československého automobilového klubu pro Moravu a Slezsko ve Znojmě výstavbou varovných dopravních značek pro řidiče nákladních automobilů, orientačních dopravních značek pro místní i dálkovou dopravu a cedulí s názvy obcí a měst. Dále také rozhodl, že ovocné stromy podél silnic spadají do kompetence místních silničních komisí, které také převezmou dozor nad prodejem ovoce z těchto stromů.[6]

Státní řidičský průkaz skládalo německé obyvatelstvo v Autoškole Ing. K. Grögler ve Znojmě, který absolventům pro další zdokonalení v jízdě zapůjčoval vlastní auta. V roce 1938 zde získal řidičský průkaz Rupert Högenauer z Vratěnína.[7] První auto v Korolupech si pořídil mladý pan nadučitel Felix Balzer.[8]

Telefonní hovorny[editovat]

C. k. hejtmanství v Dačicích zřídilo v Uherčicích samostatný c. k. poštovní úřad pro listovní a pojízdnou poštu se spořitelní službou v roce 1891. Každodenní pojízdná pošta spojovala c. k. poštovními úřady v Jemnici a Vratěníně. Dodací obvod poštovního úřadu v Uherčicích sestával z Uherčic a Korolup, které byly vyčleněny z dodacího obvodu c. k. poštovního úřadu ve Vratěníně.[9]

Poštovní a telegrafní úřad v Polici obdržel veřejnou telefonní hovornu 4. května 1923, 8. května pak poštovní a telegrafní úřad v Uherčicích (poštmistr Schwarz) a 12. května v Bítově. Zprvu se mohla hovorna používat pouze k služebním a státním telefonátům. Telefonní linky byly vedeny ve stávajícím telegrafním vedení obvodu Jemnice-Bítov a Police-Uherčice. Sběrnou stanicí byla Jemnice.[10][11] V roce 1924 jezdila povozní pošta z Jemnice přes Polici, Lubnici, Uherčice do Vratěnína.

Pošta ve Vratěníně nebyla vybavena telegrafním úřadem a úřednické poštovní místo bylo roku 1924 přeměněno na „zřízenecké”.[12] V roce 1927 „Ředitelství pošt a telegrafů v Brně” vyhlásilo konkurz pro místo poštovního expedienta na poštovním úřadě ve Vratěníně (lhůta do 1. března 1927). Legionáři podávali své žádosti prostřednictvím brněnské expozitury „Kanceláře čsl. legií”.[13] V budově pošty se nacházela četnická stanice, obecní knihovna a obchod p. Paula.

Nové telefonní úřady

Dne 4. května 1923 bude u poštovního a telegrafního úřadu v Polici u Jemnice, dne 8. května u poštovního a telegrafního úřadu v Uherčicích a dne 12. května u poštovního a telegrafního úřadu v Bítově přeměněn telegrafní úřad morseový na telegrafní úřad s telefonním provozem a zřízena telefonní hovorna. Nové telefonní úřady jsou v telefonním sazebním čtverci 5265 a zprostředkují prozatím pouze státní a služební hovory ve zdejším obvodě. Uvedené telegrafní úřady s telefonním provozem konají L službu a jsou zapojeny do telegrafního vedení s telefonním provozem Jemnice-Bítov, resp. Police u Jemnice-Uherčice. Sběrnou stanicí jest Jemnice. (Moravská orlice, 1.5.1923, strana 2)

Na konci roku 1946:

Na politickém okrese moravskobudějovickém je v užívání 372 telefonních stanic ve 38 obcích, takže 52 obcí není dosud telefonicky spojeno se světem. Zatím co elektrisace obcí je téměř úplná, telefon proniká daleko pomaleji. Z vedoucích měst okresu mají Mor. Budějovice 129 účastníků, Jemnice 87 a Jaroměřice n. Rok. 48. Z větších obcí pak Dešná a Uherčice 10, Police a Vratěnín 9, Lesonice 8 a Blížkovice 6 stanic. Poštovní správa usiluje, aby každá obec měla aspoň jednu stanici, neboť je to žádoucí z mnoha praktických důvodů.(Stráž na Dyji, 01.11.1946, číslo 8, strana 7)

Rozvoj privátních telefonních stanic začal pro Korolupy a okolní obce až po roce 1989. Ještě v roce 1990 měla obec pouze tři účastnické linky (obecní úřad, JZD a rodina Bergrova).

Autobusová doprava[editovat]

Poštovní autobusy[editovat]

Provozovatelem linkových autobusů se v Československu stala poštovní správa řízená ministerstvem pošt a telegrafů v Praze. Ve 30. letech 20. století vyjížděl autobus z Vranova do Šumné (Šumvald) ke každému vlakovému spoji. Mimo těchto spojů zajížděly autobusy z Vranova také do Bítova a Frejštejna. Od 15. června 1927 spojovala nově zavedená turistická přeshraniční autobusová doprava železniční stanici Šumvald-Vrannov s obcemi Šafov, Langau, Drosendorf, Eibenstein a Raabs a. d. Th. Na rakouské straně mohli cestující přestoupit: v Langau na lokální železniční dráhu do Retzu, v Raabsu na bývalou dráhu císaře Františka Josefa do Göpfritzu, Waidhofenu a. d. Thaya a Zwettlu. Autobus ze Šumvaldu vyjížděl v 10.00 h, pokračoval přes hraniční přechod v Šafově a do Drosendorfu přijížděl ve 13.00 h a ve 14.00 h do Raabsu. Autobus z Raabsu vyjížděl v 10.00 h dopoledne, do Drosendorfu dorazil v 11.00 h a do Šumvaldu ve 12.40 h.[14] Od 19. listopadu 1937 byla v provozu autobusová linka Znojmo-Hardeg.[15]

Autobusy ČSAD[editovat]

K poštovním autobusům od konce roku 1927 přibyly autobusy Československých státních drah (ČSD), které od 1. ledna 1933 dopravu Československé pošty zcela převzaly, čímž došlo ke sloučení 132 autobusových trati ČSD se 169 tratěmi čsl. pošt. V souvislosti s budováním opevnění na rakouské hranici v roce 1936 byly linkové autobusy ve směru Vranov-Šafov-Frejštýn-Uherčice-Vratěnín-Písečné-Slavonice odkloněny na nově vybudovanou silnici kolem Vranovské přehrady. Od května 1936 jezdily linkové autobusy Znojmo-Štítary-Nový Bítov a Znojmo-Štítary-Jemnice. Z Bítova pak pokračovaly přes přehradní mosty do Vysočan, Korolup, Lubnice, Dešné, Písečné a Slavonic.[16] Frejštýn spojovaly s Novým Bítovem autobusy na lince Bítov-Vysočany-Uherčice-Libuňský mlýn (Loibingmühle)-Frejštýn.[17][18]

Reference a poznámky[editovat]

  1. Znaimer Tagblatt, Do, 21. November 1918, s. 2
  2. Znaimer Tagblatt, Di, 10. Dezember 1918, s. 2
  3. Neues Wiener Tagblatt (Tages-Ausgabe), Fr, 1. Juni 1923, s. 10
  4. Osobní vlak z Vídně v 15.45 h neměl do Československa přípoj, ten měl až osobní vlak č. 317 s odjezdem z Vídně v 18.30 h.
  5. (Linzer) Tages-Post, Sa, 16. März 1929, s. 4
  6. Znaimer Wochenblatt, 1929, ročník 80, číslo 47, s. 6
  7. Znaimer Wochenblatt, 1937, ročník 88, číslo 95, s. 4
  8. Viz článek Jen tak krátký život - vzpomínky
  9. Listy ze západní Moravy, 17.10.1891, s. 4
  10. Lidové noviny, Ročník 31, 30. 4. 1923, Číslo 216, s. 2
  11. Tomášková Helena: Historický vývoj poštovnictví a ředitelství pošt a telegrafů v Praze po roce 1918 do roku 1935, dipl. práce 2010
  12. Od Horácka k Podyjí, vlastivědný sborník západní Moravy, 12.1924, č. 4. s. 63
  13. Československý legionář, 18.2.1927, číslo 7, s. 10
  14. Prager Tagblatt, Sa, 18. Juni 1927, s. 7
  15. Stráž orgán strany katolické národní na Západní Moravě, 2.12.1937, s. 3
  16. Morgenpost: deutsches unparteiisches Tagblatt, Ročník 70, 04. 01. 1935, Číslo 3, s. 2
  17. Morgenpost: deutsches unparteiisches Tagblatt 1936, Ročník 71, Číslo 212, s. 3
  18. Libuňský mlýn stával nedaleko prvního mostu přes Dyji u rakouských hranic ještě v roce 1952, kdy byl následně v hraničním pásmu železné opony zbořen. Mlýn měl čp. 15.