Dějiny Korolup/Česká státní obecní a měšťanská škola v Lubnici

Školní třída na měšťanské škole za 1. republiky (Muzeum J. A. Komenského).

Česká státní obecní a měšťanská škola v Lubnici

Vybudování české menšinové měšťanské školy v Lubnici, která byla zřízena výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 25. listopadu 1929, souvisí se vznikem lubnického místního odboru Národní jednoty pro jihozápadní Moravu. Škola fungovala pro obvod: Bačkovice, Police, Kostníky, Uherčice, Lubnice, Korolupy, Vratěnín a Mešovice.

Slavnostní zahájení provizorního provozu

V neděli dne 22. prosince 1929 se konalo v Lubnici slavnostní otevření I. třídy obecné a I. třídy měšťanské školy. Měšťanská škola byla zřízena jako obvodová pro sousední obce Uherčice, Korolupy, Mešovice a Policí, v jejichž středu se škola v Lubnici nacházela. Na pozvání budějovicko-jemnického okrsku Národní jednoty se dostavila celá řada hostů, z nichž se omluvili: národohospodářské svazy, pan farář Válka z Českého Rudolce (předseda slavonického okrsku NJ), poslanec Dr. Josef Mareš, p. Hnátek z Brna (člen zemského výboru za soc. demokraty), Dr. Šebesta z Val. Meziříčí, odbor Národní jednoty St. Hobzí, za NJ z Uherčic poštmistr B. Schwarz a další.

V domě s měšťanskou školou nejprve JUDr. Dalibor Kvíz, advokát z M. Budějovic, předseda moravsko-budějovicko-jemnického okrsku Národní jednoty a Ústřední výbor Národní jednoty v Brně, zdůraznil, že čeští lidé v Lubnici mají teprve nyní svůj 28. říjen. Okresní hejtman z Mor. Budějovic p. rada Kašpárek prohlásil, že stát má zájem na tom, aby škola vychovala pevné charaktery, které by byly oporou státu na pohraničí. Pan Ludvík Kohout z Jindřichova Hradce, inspektor českých menšinových škol na jižní Moravě, přirovnal českou školu k vánoční nadílce. Za město a odbor Národní jednoty v Jemnici přivítal zejména přítomné žactvo učitel František Čermák z Jemnice a pozdravy za odbor Národní jednoty v Mor. Budějovicích tlumočil p. notář Podhrázský.

Po slavnostním přivítání se průvod z měšťanské školy následně odebral do domu s obecnou školou, kde JUDr. Kvíz ujistil zúčastněné učitele a rodiče o podpoře Národní jednoty a dodal, že dosavadní školní místnosti jsou jen provisorní a že je bude nutno co nejdříve nahraditi důstojnou školní budovou. Řídící učitel Štěpán Koudela z Uherčic nabádal k vytrvalosti a národní nebojácnosti. Jako poslední promluvil nově jmenovaný ředitel měšťanské školy Karel Bednář, jenž slíbil, že školu povede ku prospěchu dětí a národním duchu. Vyučování, které bylo zahájeno 7. ledna 1930, probíhalo nejprve po domech ve vsi.

Otevření nové české školy v Lubnici „Včera konala se v Jemnici slavnost otevření české státní obecné a měšťanské školy v Lubnici u Moravských Budějovic za účasti zástupců obce, spolků a korporací a občanstva z Lubnice i okolí. Slavnostní řeč pronesl dr. Kvíz z Mor. Budějovic. Po projevech zástupců úřadu bylo žactvo nové školy poděleno šatstvem, prádlem a obuví. Ze slavnosti byl poslán pozdravný telegram panu presidentovi. (Lidové noviny, 23.12.1929, s. 2)”

Interpelace jihomoravského poslance za něm. Křesťansko-sociální stranu E. Zajíčka ministrovi školství a národní osvěty

„V polovici listopadu 1929 dostavila se do Lubnice v soudním okrese jemnickém na jižní Moravě komise, která oznámila, že již v nejbližších dnech bude v Lubnici zřízena česká obecná a občanská škola. Byly ihned vyhledány místností, které však zákonným předpisům nebudou vyhovovati ani tehdy, budou-li provedeny přístavby. Místnosti jsou veskrze mnohem méně vhodné, než ony, které v sousedních Uherčicích byly navrženy pro německou školu. V Uherčicích byly tyto místností označeny za nevhodné, v Lubnici se horší místnosti označují za vhodné. Lubnice jest malá obec, která při posledním soupisu lidu měla 62 domů a 303 obyvatelů, z nichž se jen 68 přiznalo k české národnosti. Dosud nebylo v Lubnici potřebí ani české obecné školy. Nyní se najednou vyhlašuje za rozhodně nutnou dokonce česká občanská škola. Dosud nebylo v Lubnici ani dosti dětí pro českou obecnou školu. Kdyby se skutečně měla zříditi česká občanská škola, musily by do ní děti docházeti z velké části z poměrně dalekých sousedních obcí. Při tom většina cest jest zvláště v zimě tak špatná, že by se pravděpodobně v mnoha dnech v roce vůbec nemohlo vyučovati. Zajímavé jest, že se více sousedních českých obcí ucházelo o tuto občanskou školu. Žádostem se však nevyhovělo. Při zřízení této občanské školy rozhodovaly, jak se zdá, především úmysly počešťovací. Ministři dr Hodža a dr Štefánek několikráte prohlásili, že takové úmysly zamítají a že neschvalují zřizování českých občanských škol v německém jazykovém území. Dlužno ještě poznamenati, že Němci bydlící v 16 obcích jemnického okresu nemají vůbec německé občanské školy. Zřízení české občanské školy v Lubnici příčí se zásadám výchovným a zásadám národní rovnoprávnosti. Proto se Vás, pane ministře, tážeme: Jste, pane ministře, ochoten přikázati, aby se v Lubnici nezřizovala česká menšinová škola občanská?”

Odpověď ministra školství a národní osvěty Dr. Dérera

„Po provedeném úředním šetření byla zřízena výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 25. listopadu 1929, č. 156115/29, podle § 5 zákona č. 189/19 Sb. z. a n. občanská škola v Lubnici, jakožto přirozeném středu obcí, z nichž bylo žactvo pro školu tu přihlášeno. Školní obvod této školy tvoří obce: Bačkovice, Police, Kostníky, Uherčice, Lubnice, Korolupy, Vratěnín a Mešovice. Všechny obce, z nichž žactvo do Lubnice dochází, mají s Lubnicí silniční spojení při vzdálenosti 3-4 km; jedině obec Kostníky jest od Lubnice vzdálena přes 5 km. Docházka žactva jest velmi dobrá, což patrno též z toho, že v letošní zimě nebylo vyučování ani jedenkráte přerušeno. Z okolních obcí jedině obec Police ucházela se též o zřízení měšťanské školy, když však seznala, že jde o školu obvodovou, uznala, že svou polohou by se pro takovou školu méně hodila a od své žádosti dobrovolně upustila. Z uvedeného jest patrno, že škola byla zřízena, aby se umožnilo školním dětem z obce a okolí další školní vzdělání na základech školy obecné, a že při zřízení školy té se postupovalo podle platných předpisů.”

Slavnostní manifestace k otevření nové budovy obecní a měšťanské školy v Lubnici

Učebnice Praktická hospodyňka (1928)

Stavbu nové budovy české státní obecní a měšťanské školy v Lubnici financovala Ústřední Matice školská a zakázku na její stavbu obdrželi stavitelé Josef Nejez a Antonín Svoboda z Moravských Budějovic, kteří se už v roce 1912 podíleli na vyhotovení plánů pro novou budovu reálného gymnázia v Mor. Budějovicích. V budově školy se nacházely také byty pro učitele, tělocvična, jídelna, česká školní knihovna a na budovu navazující skleník pro výuku.

Místní lubnický odbor Národní jednoty pro jihozápadní Moravu ve spolupráci s ředitelstvím školy (ředitel školy Karel Bednář, 1932-36) uspořádal v neděli 4. září 1932 odpoledne slavnostní manifestaci k otevření české státní obecní a měšťanské školy v Lubnici. Předvoj průvodu patřil jízdnímu Sokolu a Selské jízdě se sokolskými jednotami a českým hasičským sborům (zejména z Jemnice). Za čelem průvodu kráčelo žactvo a čeští hraničáři z Lubnice, Uherčic a okolí. Slavnost zahájil poštmistr K. Svoboda z Uherčic, který přivítal delegáty úřadů a českých korporací.

Za ústředí Národní jednoty pro jihozápadní Moravu v Brně promluvil starosta Jan Máša, vrchní zemědělský rada, za Ústřední Matici školskou řídící učitel Josef Vlad. Šťastný, za ministerstvo veřejných prací, za Zemský a okresní úřad okresní hejtman z Mor. Budějovic vrchní rada J. Kašpárek, za okrsek Národní jednoty v Mor. Budějovicích pan JUDr. Josef Kvíz, advokát z Mor. Budějovic, za ministerstvo školství inspektor českých státních menšinových škol v pohraničí z Jindř. Hradce p. Hykl. Uvítací ceremoniál s předáním školy p. řediteli Bednářovi byl zakončen stát. hymnami. Následně si davy přítomných mohly prohlédnout nově otevřenou budovu. Závěr slavnosti patřil vystoupení 10. okrsku sokolské župy plk. Švece, žákovským hrám a lidové veselici.

Přestože ministerstvo školství a národní osvěty sdělovalo, že škola byla zřízena, „aby se umožnilo školním dětem z obce a okolí dalšího školního vzdělání na základech školy obecné”, byla většina dětí, zapsaných v nově zřízených českých menšinových školách v okolních obcích, přidělena do menšinové měšťanské školy v Lubnici. Tím zákonitě klesal počet žáků v menšinových obecních školách ve Vratěníně, Lubnici a Korolupech. Zejména poškozena byla škola ve Vratěníně, kde byla návštěvnost českými žáky mizivá. Národní jednota ve spolupráci se státními úřady se tak snažila všemi možnými donucovacími prostředky navýšit počet žáků dětmi ze smíšených manželství.

Vyučující do konce školního roku 1938/39

• František Makovička 1930-31
• Anna Hašková 1930-31
• Jan Kružík 1930-32
• Hedvika Zobalová 1930-32
• Olga Heydová 1931-32
• Jarmila Bezáková 1931-32
• Ladislav Blažej 1931-32
• Jan Kružík 1931-38
• Karel Bednář 1932-36
• Bohumil Jelínek 1932-34
• Božena Burianová 1932-34
• Marie Kujalová 1932-34
• Marie Vraná 1932-33
• Jarmila Bezáková 1932-34
• Františka Francilová 1933-36
• Anna Švécová-Smolková 1934-35
• František Smolka 1934-39
• Emanuel Tesařík 1934-35
• Olga Heydová 1935-36
• Jan Procházka 1935-38
• Jaroslav Rajlich 1935-36
• Vilemína Štýbnarová 1936-39
• Milada Blažková 1936-37
• Anežka Dobečková 1936-37
• Karel Bednář 1937-38
• Marie Koupalová 1937-39
• Josef Klimeš 1937-38
• Růžena Břehovská 1937-38
• Jaroslav Cypín 1938-39
• Ludmila Chytilová 1938-39

Zřízení školního újezdu a újezdní školní rady

Na základě přijetí zákona č. 233/1935 Sb. z. a n. ze dne 20. prosince 1935 o zřizování a vydržování veřejných měšťanských škol, o docházce do nich a o jejich správě zřizoval obvody veřejných měšťanských škol ministr školství a národní osvěty po dohodě s ministrem financí. Podle § 8 tvořil souhrn místních obcí nebo jejich částí, přiškolených k této měšťanské škole (měšťanským školám), školní újezd. Vládním nařízením č. 153/1937 Sb.z. a n. ze dne 24. června 1937 o újezdních školních radách se v každém školním újezdě (§ 8 zákona) zřizovala jediná újezdní školní rada, a to v školní obci, na jejímž území se újezdní měšťanská škola (§ 11 zákona) nacházela.

Poválečná situace - dvě měšťanky vedle sebe

Po odstoupení pohraničí na podzim roku 1938, začala česká lubnická měšťanka působit v Polici, kam bylo také odvezeno veškeré vybavení nejen z lubnické školy, ale také z českých menšinových škol z Vratěnína, Uherčic a Korolup. V roce 1928 sice obec Police ustoupila počešťovacím hraničářským požadavkům Národní jednoty pro jihozápadní Moravu (jejíž odbor v Polici založil tamní učitel J. Karpíšek) a upřednostnila tak zřízení měšťanské školy v sousední německé obci, ležící těsně za jazykovou hranicí, ale po válce využila vzniklé situace po odsunu něm. obyvatelstva. Vzhledem k tomu, že měšťanka v Polici byla zřízena vlastně provizorně, rozhodl se MNV v Polici zažádat si o výstavbu nové školní budovy. Jenže právě v Polici, odkud odešlo mnoho mladých lidí osídlovat přilehlé německé obce, klesl počet obyvatelstva a potažmo i žáků ve škole.

Police. Otázka měšťanské školy. Častější inspekce budov, v nichž jsou umístěny školní budovy, budí pozornost veřejnosti. Přirozeně se zájem soustřeďuje na zdejší měšťanskou školu a její budoucnost. Nelze přehlédnouti, že měšťanka sem byla přeložena po zabrání Lubnice okupanty, kde postavil stál novou, moderní školní budovu. Nyní, kdy tato škola je opět otevřena, trpí přirozeně okolní měšťanky jak v Bítově, tak v Lubnici nedostatkem žactva. Tyto nedostatky volají po nápravě.

Již 17. července 1946 se polický MNV usnesl, že veškeré náklady spojené se stavbou nové školní budovy (odhadnuté na 7. 330. 000,- Kčs), do které národní výbor hodlal umístit školu mateřskou, obecní, měšťanskou a lidovou zemědělskou, ponese obec a zadal Josefu Šálkovi, architektovi a pedagogovi z Brna (1911-1990), zakázku na vypracování stavebních plánů. Následně pak zahájil na východní straně obce nad silnicí směrem na obec Vysočany (dnes je v těch místech hřiště) přípravné stavební práce.

V únoru roku 1947 ředitel polické školy Josef Kos a profesor Dr. Vincenc Lesný z Prahy (rodák z Jemnicka) lobovali za výstavbu újezdní školy u komunistického ministra vnitra Václava Noska. Zájem prof. Dr. Vincence Lesného nebyl samozřejmě zcela nezištný. Jeho syn MUDr. Ivan Lesný si hodlal v Polici vystavět privátní sanatorium a za tímto účelem si v roce 1946 prostřednictvím lesní zprávy v Jemnici po parcelaci zámecké půdy Alfreda Wraždy z Kunvaldu zažádal o přidělení lesní parcely č. 1252 u Bahnova mlýna.

Na základě Noskova příslibu si MNV v Polici 5. března 1947 vypůjčil u zemské banky v Brně 1. 500. 000,- Kčs na stavbu školy. Hned na to vydal týdeník československé sociální demokracie „Stráž na Dyji” obšírnou zprávu. Zájem komunistů se ale soustředil na Vratěnín, ten se měl stát před volbami (1948) jeho vlajkovou lodí a vzorovým centrem přilehlých nově osídlovaných německých obcí.

Stavba školy v Polici u Jemnice Houževnaté úsilí obce Police u Jemnice o vybudování budovy újezdní měšťanské školy bylo korunováno úspěchem. Stavba školní budovy byla dodatečně zařazena do dvouletého hospodářského plánu a tak po Blížkovicích a Jemnici bude ve dvouletce postavena na okrese moravskobudějovickém třetí budova újezdní měšťanské školy. Obec Police se snažila již při zřizování státní měšť. školy v Lubnici v roce 1928 o to, aby budova lubnické školy byla vystavěna na jejím katastru. V nešťastném roce 1938 dosáhla vytoužené měšt. školy přeložením státní měšť. školy z odtržené Lubnice. Tato škola, o kterou se obec obětavě starala po dobu okupace, byla přeměněna v újezdní a zůstala v Polici i po znovuotevření měšť. školy v Lubnici v roce 1945. Po letech provisoria dostane se jí ve dvoutetce důstojného umístění. Vedle tří zmíněných novostaveb škol byly ve dvouletce pěti dalším obcím okresu moravskobudějovického povoleny přípravně práce ke stavbě školních budov. Vysoké procento, jímž je okres zúčastněn na budování školství ve dvouletce (všech škol, na něž byly v zemi Moravskoslezské povoleny přípravné práce, je 80), je způsobeno naprosto nevhodným umístěním velkého počtu škol na okrese. Školní budova mladší 50 let je zde vzácností, naproti tomu není nouze o budovy starší 100 let.

K plánované škole hodlala Police zbudovat i dva domy s byty pro učitele. Dne 14. května 1947 se konalo v obci za přítomnosti zástupců ONV v M. Budějovicích stavební řízení. Stavba školní budovy byla sice dodatečně zařazena do dvouletého hospodářského plánu, ale rada ONV v Moravských Budějovicích udělila v říjnu roku 1947 MNV v Polici stavební povolení pouze ke stavbě tří učitelských bytů, žádost o stavební povolení k výstavbě újezdní měšťanské školy zamítla. MNV v Polici zadal stavbu stavitelům Šálkovi a Milotovi s podmínkou, že u těchto domků nebudou stavěny chlívky a dřevníky a že cena nepřekročí 1. 500. 000,- Kčs. Oba domky byly počátkem prosince 1948 dostavěny.

Rozhodnutí ONV v M. Budějovicích vyplývalo totiž z počtu žáků zapsaných v září 1947. Většina škol na moravskobudějovickém okrese vykazovala po odchodu zejména mladého obyvatelstva do pohraničních obcí snížený počet žactva. Po jedné třídě ztratily měšťanské školy v Jaroměřicích, Jemnici, Polici a Dubnici. MNV v Polici přesto s výstavbou započal: vykopal a vyzdil základy, sklepy a suterénní místnosti. V prosinci 1948 stavbu zastavil, obci došly finance a v následujících letech byl zbylý stavební materiál použit jinde.

Nová naděje svitla obci Polici v roce 1952, kdy byla škola v Lubnici zrušena a sloužila vojenské posádce. Konečný verdikt padl 22. 5. 1952, kdy komise složená ze zástupců Ministerstva školství, věd a umění, dále i z různých zástupců národních výborů, s definitivní platností rozhodla, že se ve stavbě pokračovat nebude a že projekt je vzhledem ke skutečné potřebě školních místností předimenzován. Tímto mělo být dosavadní staveniště zlikvidováno. V roce 1961 byla obnovena výuka na Základní devítileté škole v Lubnici. Nové budovy „Základní devítileté školy” se Police dočkala v roce 1978. Namísto dvou sousedních měšťanských škol tak vedle sebe stály v 80. letech dvě základní devítileté školy, po roce 1989 zápasící o své žactvo z přilehlých obcí.

Vyučující na škole v Lubnici do roku 1952

• Rudolf Částek 1945-48
• František Svoboda 1945-46
• Jan Zuhla 1945-47
• Stanislav Průša 1945-50
• Anna Mátlová 1945-46
• Antonie Tvrdá-Řezáčová 1945-57
• František Peňáz 1945-49
• Marie Peňázová 1945-49
• Zdena Jenerálová 1946-47
• Drahomíra Podsedníková 1947-48
• Josef Kos 1948-49
• Marie Doležalová 1948-51
• Mojmír Hrbata 1949-52
• Jarmila Hrbatová 1949-52
• Marie Wolheimová 1949-52
• Věra Kulhánková 1949-56
• Rudolf Částek 1950-52
• Marie Palátová 1950-51
• L. Janíček 1950-51
• Eduard Dobeš 1951-52

Literatura

• Západní Morava, vlastivědný sborník, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1997, strana 1997
• Andreas Reich: Das tschechoslowakische Bildungswesen vor dem Hintergrund des deutsch-tschechischen Nationalitätenproblems., 1995