Dějiny Korolup/Česká menšinová škola

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Školní lavice s tabulkou z břidlice a houbičkou (lavice byly používané ve školství ještě v 60.-70. letech 20. století).

Na podkladě zákona č. 189 ze dne 3. dubna 1919, jeho novely č. 295 ze dne 9. dubna 1920 a především na základě ustanovení o menšinových školách z 1. ledna 1921 došlo v obci ke zřízení české menšinové školy. Před přijetím tohoto zákona rozhodoval o zřizování obecných škol předseda zemské školní rady nebo jeho zástupce po vyslechnutí zemského výboru. Podle nového zákona přešlo zřizovací právo na Ministerstvo školství a národní osvěty (MŠANO), které mohlo v některých zvláštních případech povolit zřízení české školy i pro menší počet dětí než zákon uváděl. České menšinové školy financoval stát, měl nad nimi přímí dozor a to bez možnosti zásahu jakékoliv jiné nižší školní instance. Stát měl také právo získávat nebo vyvlastnit pro menšinové školy přiměřené místnosti.

České i německé obranné spolky, operující v místních sdruženích, dodávaly celé otázce menšinového školství punc národnostního klání. Na německé straně do školské otázky zasahoval Deutscher Kulturveband a Bund der Deutschen Südmährens, na české straně povzbuzovala „národnostní boj na zněmčeném územíNárodní jednota pro jihozápadní Moravu. V roce 1919 stát převzal většinu matičních škol, takže Matice školská se v pohraničí věnovala zřizování mateřských škol, odborných škol a internátů. Školní okres menšinových národních škol v zemi Moravskoslezské s československým vyučovacím jazykem (tzv. dohledávací obvod inspektorů menšinových škol Jindřichův Hradec) tvořily školy z politických okresů Dačice a Moravské Budějovice: Cizkrajov, Dešná, Flandorf, Staré Hobzí, Chvalkovice, Korolupy, Lipolec, Lubnice, Matějovec, Dolní Radíkov, Nový Svět, Nové Sady, Slavonice, Uherčice a Vratěnín.[1]

Největší změna nastala v Uherčicích, kde německé obecní zastupitelstvo bylo rozpuštěno, ustanoven český vládní komisař a v pololetí 1. 2. 1919 přeměněna něm. dvoutřídka na dvoutř. českou. Ve Flandorfě zrušena škola něm. Schulvereinu a zveřejněna škola matiční. Zrušena též něm. jednotřídka v Jemnici a německé trojtřídky ve Vratěníně a v Dešné zredukovány na dvoutřídní. Němcům zůstala ještě dvoutřídní škola v Rancířově a jednotřídky v Bělčovicích, Lubnici a Korolupech. V září r. 1919 otevřena česká menšinová škola v Dešné a v březnu 1920 ve Vratěníně.

Ve větších obcích přikročeno k dalšímu zakládání škol. V září 1921 otevřena škola v Korolupech, pak ve Chvalkovicích, konečné i v Lubnici, kde s obecnou otevřena současně i I. tř. školy měšťanské. Při většině těchto menš. škol zřízeny postupně i školy mateřské. Správa obcí Uherčic a Flandorfa přešla trvale do českých rukou a v něm. obcích dosáhli Čechové všude zastoupení v obecním zastupitelstvu (většinou 2 neb 3 mandáty). Pro hlubší národní uvědomění českého obyvatelstva zakládány odbory Národní jednoty.” (citace z článku učitele Františka Jakše)[2].

Situace na Vratěnínsku[editovat]

Uherčice[editovat]

Německá obecná škola v Uherčicích byla zrušena a přeměněna na českou 1. února 1919. Největší zásluhy o její zřízení byly připisovány nadporučíkovi Ondráčkovi z jemnické setniny 81. pěšího pluku z Jihlavy.[3][4] Správcem uherčické dvoutřídky byl jmenován řídící učitel Štěpán Koudela, pozdější čelný pracovník Národní jednoty pro jihozápadní Moravu a člen sokolské západomoravské župy Švecovy.[5] Štěpán Koudela nastoupil do Uherčic 1. února 1919, kam byl přeložen po 11letém působení v Litohoři (mimo vojenské služby ve válce).[6] V prvním roce školu navštěvovalo 89 dětí, 12 docházelo na německou do Vratěnína a 3 z nich měly rakouské občanství.[7]

Učitelská jednota jemnická koná výletní schůzi v Uherčicích ve čtvrtek 13. května 1920 (svátek), v 10 hodin dopoledne a odpoledne sokolské cvičení okolních jednot sokolských. Očekáváme na horké půdě uherčické velikou účast z Bítovska a Budějovicka, vlasteneckého lidu našeho. Večer taneční zábava, kterou pořádá odbor národní jednoty s hudbou Kreuterovou z Jemnice. Tedy vzhůru 13. května 1920 do Uherčic! Karel Gartner, předseda. E. Hošek, jednatel.[8]

Snahy o otevření německé menšinové školy[editovat]

Interpelace č. 2133 poslance dr E. Schollicha ministrovi školství a národní osvěty

o zřízení německé menšinové školy v Uherčicích z 14. února 1929

Zkušenost ukazuje, že se často české menšinové školy zřizují pro několik českých dětí, zatím co nelze dosáhnouti, aby byla zřízena německá menšinová škola, i když jsou pro to předpoklady. Tak poměry naléhavě vyžadují, aby byla zřízena jednotřídní německá menšinová škola v Uherčicích v okrese jemnickém. Až do převratu měla obec uherčická dvoutřídní německou obecnou školu. V r. 1918 byla tato škola Němcům odňata, zavedlo se české vyučování, zatím co německé děti musily docházeti do německé školy do Vratěnína. Vratěnín jest od Uherčic vzdálen 3 km. V Uherčicích jest úhrnem 128 německých obyvatelů. Z německých školních dětí dochází nyní 12 do Vratěnína a jedno dítě do německé školy do Korolup. Mimo to 5 dětí německé národnosti dochází do české školy v Uherčicích. Pro německou školu v Uherčicích jest tedy 18 dětí.

Německé obyvatelstvo jest ochotno k největším obětím, aby umožnilo zříditi německou školu, a také by se zavázalo poskytnouti k tomu místnost. Mnoho dětí chudých rodičů, které nemají dobré obuvi a šatstva, nemůže vůbec docházeti do školy, jiné zase často onemocní, poněvadž i jejich výživa jest nedostačitelná. Děti nedostanou často celý den teplého jídla. Při nestranném vyšetřování stavu věci musila by uznati každá komise, že zde jest naléhavě zapotřebí nejrychlejší nápravy.

Jako opačný příklad uvádíme: V sousední obci Vratěníně jest česká škola, kam dochází 12 dětí a mateřská škola, kam docházejí 2 děti. Naopak pro 18 dětí není vůbec školy. V Korolupech dochází do české menšinové školy 9 dětí, ve Stálkách 7 a ve Starém Petříně 9 dětí (z nich 2 německé). Podepsaní táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty: Jste ochoten dáti co nejdříve vyšetřiti školní poměry v Uherčicích a přikázati, aby v této obci byla ihned zřízena německá menšinová škola?[1]

Na den 21. dubna 1929 uspořádala Národní jednota pro jihozápadní Moravu v Uherčicích protestní schůzi proti zřízení německé menšinové školy. Zúčastnili se hraničáři z celého okolí na Jemnicku a Moravskobudějovicku. Schůzí zahájil p. poštmistr Švarc z Uherčic, pokračoval p. Tomášek ze Znojma a bratr K. Kuthan, člen okr. zastupitelstva v Mor. Budějovicích. Ze schůze vzešla rezoluce proti neoprávněným snahám o zřízení německé školy.[9] O rok později byla česká škola v Uherčicích, dosud vydržovaná Národní jednotou, rozhodnutím ministerstva školství přeměněna na státní školu menšinovou.[10]

Vratěnín[editovat]

Ve školním roce 1919/1920 čsl. stát zřídil také českou menšinovou školu ve Vratěníně. Ta byla umístěna nejprve v domě čp. 56 a jejím prvním učitelem byl jmenován legionář František Kabelka (působil pak v Jaroměřicích).[11] Školu navštěvovaly v prvním školním roce 3 děti. Od 1. dubna 1920 se škola nacházela v jídelně farního úřadu.[12]

Nátlak na Antonína Dohnala[editovat]

Místa učitelská v mor. budějovickém školním okrese. V mor. budějovickém okresu školním obsadí se: po jednom místě učitele, zároveň správce menšinové jednotřídní obecné školy v Dešné a ve Vratěníně, místo učitele při dvoutřídní obecné škole v Třebelovicích a místo učitelky ručních prací v Třebelovicích s docházkou do dvoutřídní obecné školy ve Vel. Újezdě. Žádosti do 15. ledna 1921 okresní školní radě v Mor. Budějovicích.[13]

Antonín Dohnal přišel z českého vnitrozemí do Vratěnína už jako kluk za prací a nastoupil službu u německých sedláků, u kterých také vyrostl, ve Vratěníně chodil do německé školy, pracoval zde a následně se v obci také oženil s německou dívkou. Podle své manželky se také při sčítání lidu v roce 1920 a 1930 přihlásil k německé národnosti. Z manželství pošli synové Antonín, Ota a dcera Hilda. Děti po tři roky navštěvovaly německou školu ve Vratěníně. Po otevření české menšinové obecné a měšťanské školy v Lubnici, kam byla většina žáků z českých menšinových obecných škol z okolí přeřazena, klesl podstatně počet žáků na české menšinové obecné škole ve Vratěníně a Národní jednota ve spolupráci se státními úřady začala z důvodu udržení této školy v obci vyvíjet tlak na smíšená manželství.[14][15][16]

Náhle se projevivší nátlak na německé nebo ze smíšených manželství pocházející děti se začal po zřízení české menšinové měšťanské školy v Lubnici. Aby měšťanská škola měla přiměřený počet žactva, byly menšinovým školám odňaty veškeré děti, pokud to jen poněkud bylo možné. Poněvadž nyní proto chyběli žáci v menšinových školách, musily právě všechny dosažitelné děti býti donuceny choditi do menšinové školy. Dohnal odolával nátlaku. Byly mu uloženy peněžní tresty a pro nedobytnost proměněny v tresty na svobodě. Poněvadž děti v určené době zase nepřišly do české školy, byl Dohnalovi znovu uložen trest na svobodě. Dohnal byl vsazen do vězení a když odpykával svůj trest, byl mu - poněvadž nebyla dodržena ani nová lhůta ke vstupu do menšinové školy - uložen nový trest na svobodě. Toto prodlužování trestu vězení se opakovalo, poněvadž Dohnal vždy, než odpykal dříve uložený trest, byl již zase znovu potrestán, takže dnes mu bylo úhrnem vyměřeno asi padesát dní vězení (27. prosince 1937).

Situace se nezlepšila ani po interpelaci poslance dr F. Hodiny předsedovi vlády, ministrovi vnitra a ministrovi školství a národní osvěty na konci roku 1937. Poměry se zatím vyostřily tak, že okresní soud v Jemnici vydal rozhodnutí, jímž Antonína Dohnala ustanovil z úřední moci po odnětí jeho otcovské moci "poručníkem" svého jedenáctiletého syna Antonína, svého devítiletého syna Oty a své osmileté dcery Hildy a podřídil je dohledu důvěrníka okresní péče o mládež ve Vratěníně, řídící učitelky Beatrice (Boženy) Tománkové. Soudní rozhodnutí bylo Antonínu Dohnalovi doručeno dne 4. března 1938 a proto se 10. března 1938 obrátil poslanec dr Hodina na předsedu vlády s naléhavou interpelací.[17][18][19]

Usnesení. Čís. I 292/37-7.

Okresní soud v Jemnici, odd. I., učinil ve věci nezletilých dětí Antonína Dohnala, dělníka ve Vratěníně č. 91, podle § 178 všeobec. občan. zákona toto opatření: Antonín Dohnal, dělník ve Vratěníně č. 91, se dává, pokud jde o osobní péči o jeho děti: 11letého Antonína, 9letého Oty a 8leté Hildy pod soudní dohled a jest na roven postaven poručníku. Soudní dohled bude vykonávati důvěrník okresní péče o mládež ve Vratěníně paní Božena Tománková, řídící učitelka ve Vratěníně.


Odůvodnění. Okresní soud v Morav. Budějovicích podal na Antonína Dohnala stížnost, že neposílá své děti Antonína, Otu a Hildu do české obecné školy ve Vratěníně, ačkoliv to bylo Antonínu Dohnalovi nařízeno rozhodnutím ministerstva školství a národní osvěty ze dne 2. prosince 1936, č. j. 145. 970, podle něhož měly děti Antonína Dohnala přestoupiti z německé obecné školy do obecné školy s českým vyučovacím jazykem. Děti nechodí již od 13. ledna 1937 do školy, duševně pustnou a jsou postrachem obce. Proto byl již několikráte trestán na penězích a svobodě. Antonín Dohnal byl o věci vyslechnut a přiznal, že údaje stížnosti okresního úřadu jsou správné, že své děti neposílá do české školy ve Vratěníně, protože prý tam pro svou německou výchovu neprospívají. Uvádí, že se z Vratěnína stěhuje a že hned po vánočních prázdninách 1937 pošle své děti do školy. Při svém pozdějším výslechu uvedl, že děti chodí do školy ve Lhotě u Nové Bystřice. Z vyšetřování této věci však vyšlo najevo, že se Antonín Dohnal z Vratěnína neodstěhoval. Jen jeho žena Julie Dohnalová přihlásila se dne 30. prosince 1937 se svými dětmi Antonínem, Otou a Hildou k pobytu ve Lhotě, ale již dne 11. ledna 1938 hlásila se k pobytu ve Vratěníně, avšak bez dětí.


Dalším vyšetřováním se zjistilo, že se tvrzení Antonína Dohnala, že jeho děti chodí do školy, nezakládá na pravdě. Děti Antonína Dohnala bydlí sice ve Lhotě u Nové Bystřice, avšak nemohou tam býti převzaty do školy, dokud škole ve Lhotě nebude předloženo potvrzení školy ve Vratěníně o přestěhování. Antonín Dohnal byl při svém výslechu upozorněn na následky, které by nastaly, kdyby nedostál své povinnosti a neposlal děti do školy, a to na § 178 v. o. z. (všeobecného občanského zákona). Jak již shora zjištěno, neplní Dohnal úmyslně svou povinnost uloženou mu §em 139 všeobecného občanského zákona. Se zřetelem k tomu nařídil soud, aby byl Antonín Dohnal, pokud jde o péči o osoby jeho dětí Antonína, Oty a Hildy, postaven pod soudní dohled a aby tím byl na roven postaven soudně ustanovenému poručníkovi (§ 178 občanského zákona). Proti tomuto soudnímu rozhodnutí může býti podán ve lhůtě 15 dní po doručení rekurs ke krajskému soudu ve Znojmě.


Okresní soud v Jemnici, odd. II., dne 27. února 1938, Dr Jindřich Kaupa.

Za správné vyhotovení přednosta kanceláře Dobrovolný.

Dne 1. dubna 1938 odpověděl předseda vlády Dr M. Hodža, ministr vnitra Dr Černý a ministr školství a národní osvěty Dr Franke:

Po rozumu § 20 zákona ze dne 27. listopadu 1905, čís. 4 z. z. mor. ex 1906, platícího arci výlučně na území bývalé země Moravské, bylo v inlerpelované věci již provedeno podrobně šetření a na základě jeho výsledku vydáno administrativní rozhodnutí, které je toho času předmětem kognice nejvyššího správního soudu. Výsledek této kognice bude rozhodným pro další úpravu sporné otázky. Protože však děti, o něž jde, jsou nyní ve Lhotě, v okrese Jindřichohradeckém, tedy mimo území platnosti citovaného zákona, jest státní školská správa ochotna výjimečně umožniti docházku těchto dětí do německé obecné školy v obci nynějšího jejich pobytu, třeba se tak děje během školního roku. (Z odpovědi předsedy vlády, ministra vnitra a ministra školství a národní osvěty na interpelaci poslance dr F. Hodiny o ukládáni trestů na svobodě A. Dohnalovi, protože jeho děti nedocházejí do české menšinové školy ve Vratěníně)[20]

Lubnice[editovat]

V Lubnici zřídila Národní jednota pro jihozápadní Moravu státní českou obecní a měšťanskou školu na konci roku 1929, kdy se první dvě třídy nacházely nejprve provizorně ve dvou staveních. Dne 4. září 1932 byla otevřena v obci nově postavená budova. Podrobněji v kapitole „Česká státní obecní a měšťanská škola v Lubnici”.

Stálky[editovat]

Po dostavbě nové celní budovy oddělení finanční stráže ve Stálkách byla v obci 6. června 1937 otevřena česká menšinová škola. Slavnostního otevření se zúčastnila také ochranitelka stáleckého hraničářského odboru NJ z Jundrova u Brna. Proslovy drželi: ředitel školy p. Čech, za Národní jednotu Znojmo stavební inženýr Karel Marušák, senátor Československé strany národně socialistické,[21] poštmistr Voříšek, člen NJ p. Smejkal, statkář ze zbytkového statku Nový Dvůr (Neudorf) u Mešovic, a další.[22]

Česká menšinová škola v Korolupech[editovat]

Na základě výsledků prvního čsl. sčítání lidu zažádal v únoru 1921 okresní hejtman z Moravských Budějovic Dr. jur. Jaroslav Šebesta, poručík čsl. armády v záloze,[23] u ministerstva školství a národní osvěty o zřízení české menšinové školy v Korolupech. Sčítací komisař Národní jednoty pro jihozápadní Moravu v obci uvedl 10 českých dětí, navštěvujících v době sčítání německou školu.[24][25] Pro zřízení české menšinové školy byla vybrána obecní budova bývalé německé školy čp. 65, při které byl postupem doby dostavěn obecní domek s kanceláří obecního úřadu a učitelský byt. Budovu staré školy i s učitelským bytem měl v pronájmu obchodník Franz Blažek. Ten v roce 1918 sice zemřel, ale zanechal po sobě vdovu Julianu Blažkovou. V jedné uvolněné místnosti tak byla zřízena česká menšinová škola a učitel ubytován v hostinci čp. 6. Komisionální řízení a zápis vyreklamovaných dětí se konal 8. června 1921.

Vyreklamované rodiny pro návštěvu české menšinové školy[editovat]

Českou populaci v obci tvořila především „česká čeládka”.[26] Národní jednota vybrala (tzv. vyreklamovala) k zápisu děti z devíti smíšených manželství:

  • Vaněk Anton, vrchní četnický strážmistr ve výslužbě (c. k. četnická stanice v Polici), bytem na mlýně čp. 2[27][28]
  • Strobl Jakob, malorolník v rodičovském domě čp. 63 (otec Johann Strobl, majitel statku čp. 63, matka Anna-Maria, rozená Stiepani z Korolup) a Marie (rozená Hanek z Kdousova čp. 5, děvečka v Korolupech na čp. 69, otec domkář Franz Hanek a matka, rozená Válla z Kdousova)[29][30]
  • Křivan Matěj (nádeník na mlýně, nar. v Třebelovicích) a Marie (děvečka na mlýně, rozená Veselá z Velkého Újezdu) bytem na čp. 1[31]
  • Storck Thomas hajný z Uherčic, bytem na hájovně Korolupy (otec Thomas Storck z Kněžic, panský revírník v Uherčicích na hájovně čp. 56 - Mitrov. dvůr, a matka Maria, rozená Šaroun z Příseky)[32]

Pět vyreklamovaných rodin odmítlo své děti do české školy přihlásit a rodiče se k zápisu nedostavili:

  • Burda Johann (zednický pomocník z čp. 19 v Korolupech, otec Franz Burda, nádeník z Korolup a matka Agnes, rozená Štěrba z Telče) a Antonia (rozená Stiepani v rodičovském domě čp. 3, otec Johann Stiepani domkář z Korolup a matka Annamaria, rozená Kotzian z Lubnice) na čp. 3[33]
  • Baldreich Karl (nádeník v Korolupech na čp. 26, otec Josef Baldreich z Mešovic a matka Josefa, rozená Křivánek z Police) a Maria (rozená Sobotka, děvečka v Korolupech na čp. 39, otec Johann Sobotka, nádeník z Uherčic a matka Anna, rozená Novák z Brtnice) na čp. 26[34]
  • Lupínková Aloisie na čp. 26
  • Nevěčný Franz (v rodičovském domě čp. 28 z Korolup, otec Anton Nevěčný z Korolup a matka Katharina, rozená Fuchs z Korolup) a Theresia (rozená Soukopp v rodičovském domě čp. 54, otec Johann Soukopp a matka Maria, rozená Stiepani) na čp. 54[35]
  • Setzer Johann (ševcovský pomocník z Frejštejna na čp. 17, otec Anton Setzer, mistr švec z Frejštejna a matka Eleonora, rozená Silberbauer z Drosendorfu) a Katharina (rozená Nevěčný z rodičovského domu čp. 28 v Korolupech, otec Anton Nevěčný z Korolup a matka Katharina, rozená Fuchs z Korolup) na čp. 28[36]

Správci školy[editovat]

Slabikář pro školy obecné ilustrovaný Mikolášem Alšem (1898)

Petr Křivan[editovat]

MŠANO potvrdilo zřízení jednotřídní české menšinové školy 25. července 1921 a okresní školská komise v Moravských Budějovicích jmenovala správcem školy učitele Petra Křivana (* 1887), dosavadního správce české dvojtřídní školy v Třebelovicích. Učitelskou zkoušku dospělosti složil v roce 1911. Vzhledem k tomu, že Národní jednota nestihla sehnat dostatečný počet žactva, školní nábytek a problémy měla též s ubytováním učitele, došlo k zahájení školního vyučování až 15. září 1921. Učitelský byt byl nakonec zajištěn v hostinci Laurence Apeltauera čp. 6 (nyní čp. 9).

Činovníkům Národní jednoty se i přes veškerý nátlak nepodařilo sehnat potřebný počet dívek pro zavedení výuky ručních prací a dodatečně vyreklamovali ze školy v Polici tři dívky z nedalekého polického hospodářského dvora „Kopka“. Ruční práce pak docházela vyučovat paní učitelka Ludmila Kubová z Uherčic, kde byla dvojtřídní německá škola zrušena a v její budově fungovala nyní škola česká. Násilnému vyreklamování se vzepřeli rodiče Burda, Baldreich, Lupínková, Nevěčný a Selzer. V roce 1922 se Petr Křivan vrátil do školy v Třebelovicích.

František Jakš[editovat]

Dne 20. července 1922 byl jmenován řídícím učitelem František Jakš (* 1896) z Budkova. Zkoušku učitelské dospělosti složil v roce 1915. V letech 1920-1922 byl jmenován prozatímním správcem české menšinové školy ve Starém Petříně a před tím prozatímně v Bítově. Na sčítání lidu v roce 1921 se aktivně podílel jako sčítací revizor NJ v německých obcích Starý Petřín, Nový Petřín, Jezevčí (Jazovice), Frejštejn, Šafov a Křtálky (Stálky).[37][38] Za jeho působení v obci došlo v roce 1930 nejen k založení místního odboru Národní jednoty pro jihozápadní Moravu (zkratka „NJJZM”), ale zároveň nastaly i největší nacionální třenice. Ve vlastivědném sborníku „Od Horácka k Podyjí” vydal v roce 1935 článek «Národnostní poměry na Jemnicku» (proměny národnostní statistiky v letech 1900-30)[39].

Po nástupu F. Jakše nebyla budova obchodu čp. 65 stále celá k dispozici, takže nastal opětovný problém s učitelským bytem. Národní jednota si sice představovala učitelské ubytování v hostinci Laurence Apeltauera čp. 6 (nyní čp. 9), ale zcela jiné představy měli korolupští Němci, kteří drželi v ruce místní kapitál. Celou záležitost komplikovaly nové reklamace dětí pro českou školu. Nespokojení rodiče to pak řešili soukromou výukou po domech prostřednictvím učitele Fuchse ze Šafova. Jan Máša, předseda organizace NJJZM v Brně, korolupské potýkání v Lidových novinách náležitě přiostřil (Lidové noviny, 2.11.1922):

Kam však sahá fanatismus německý a bojkot, nejlépe osvětluje případ chrlupský. Chrlupy jsou obec na Jemnicku, kde také zřízena je česká škola státní, je to bohatá obec a krajně nacionální. Tamní německý hostinský Apeltauer dává českému učiteli stravu — ne zadarmo, nýbrž za přiměřený peníz. To zběsilost německá nesnese. Bojkot na Němce Apeltauera proveden důkladně. Věřitel vypověděl mu úvěr, takže hostinský musil prodat část pole, aby se udržel. Němci do hostince jeho nejdou a chodí raději do jiného hostince, jemuž dříve se vyhýbali! Apeltauer objekt svůj prodává a z vosího hnízda Chrlup se chce odstěhovati.[40][41]

Po stížnostech Národní jednoty došlo 14. května 1924 k novému úřednímu jednání. NJ hodlala celou záležitost s českou školou a učitelským bytem vyřešit přesunutím do nových prostor. Učitel Jakš měl být ubytován na vejmince u France Soukopa na čp. 6 a škola o dvou třídách přesunuta do nově přestavěného statku čp. 35 Johanna Stiepaniho. Ti ale své soukromé prostory uvolnit nehodlali. Česká menšinová škola o jedné třídě tedy nadále zůstala na čp. 65 a učitel Jakš byl ubytován v Bítově.[42]

Národnostní třenice se znovu vyostřily po uvolnění prostor ve staré německé škole a zejména po úmrtí vdovy Juliany Blažkové v lednu roku 1929. V učitelském bytě obec ubytovala nového správce německé školy Felixe Balzera. O celou budovu staré školy měla zájem nejen česká menšinová škola (potažmo Národní jednota), ale také místní Raiffeisenka (potažmo Bund der Deutschen), která zakoupila společnou družstevní čističku obilí (Saatreinigungsanlage). V únoru 1928 se v české škole pro velké mrazy nevyučovalo a obecní zastupitelstvo využilo situace.

Dne 25. února 1928 byla zahájena přestavba obecního úřadu. Přístup k družstevní čističce obilí, kterou Raiffeisenka hodlala umístit do domku čp. 65, měl umožnit nový vchod do obecního úřadu z ulice a probouraný vchod z chodby do uprázdněné učebny v čp. 65. Záměr vypudit českou školu hlomozem zemědělského stroje během vyučování se ale nezdařil, jelikož po stížnosti učitele Jakše přišel telegrafický zákaz okresního úřadu o využívání čističky během vyučování. Obecní zastupitelstvo se tedy 16. září 1928 usneslo, že celou budovu čp. 65 prodá za 40 000 Kčs Spořitelnímu a záložnímu spolku Raiffeisenkasse. I tento záměr byl nakonec zmařen. Po stížnostech p. učitele Jakše byl prodej 10. května 1929 okresním úřadem v M. Budějovicích zakázán. Na začátku září 1929 obec vyklidila učebnu, správce školy obdržel klíč a následně se v uvolněné místnosti ubytoval. Do půl roka (3. února 1930) pak byla založena místní odbočka Národní jednoty pro jihozápadní Moravu. František Jakš se v roce 1933 vrátil na dvoutřídní školu do Budkova.

Vladislav Texl, Emil Lhoták a Matěj Grégr[editovat]

V novém školním roce 1933/34 nastoupil ze slezského Hrádku Vladislav Texl (* 1912), který složil učitelskou zkoušku dospělosti v roce 1931. Další výměna proběhla hned následující školní rok (1934/35). Pana učitele Texla vystřídal Emil Lhoták (* 1911) z menšinové školy v Nové Bystřici. Učitelskou zkoušku dospělosti složil v roce 1930. Ruční práce vyučovala Jarmila Bezáková (* 1911) z Lubnice, která složila učitelskou zkoušku v roce 1931. Od 1. listopadu 1936 byl jmenován správcem školy Matěj Grégr (* 1911) z menšinové školy v osadě Nový Svět, expozitury obecné menšinové školy v Radíkově. Zkoušku učitelské dospělosti složil v roce 1932. Ruční práce převzala od roku 1937 Růžena Břehovská z Lubnice. Školní rok 1938/39 byl zahájen s 18 žáky, z toho bylo 5 dětí z Korolup a 13 ze statku Kopka u Police. Dne 9. října 1938 o půl druhé hodině odpolední přijelo říšské vojsko do obce a všechen školní majetek byl přestěhován vojenským autem do školy v Polici.[43][44]

Odkazy[editovat]

Reference[editovat]

  1. Seznam národních škol a jejich učitelstva v Československé republice podle stavu ze dne 31. října 1933, Praha: St. nakl., 1934.
  2. František Jakš: Národnostní poměry na Jemnicku. Od Horácka k Podyjí, vlastivědný sborník západní Moravy, ročník 12, 1935/1936, s. 76 - 79.
  3. Citace z forum.valka.cz: „Dekretem Výboru národní obrany z 30.10.1918 bylo z jednotek bývalé monarchie zřízeno „Domácí vojsko“. Jedním z prvních rozkazů byla nařízena evidence ročníků 1900 – 1873, ze které byli vypuštěni vojáci německé národnosti a ročníků starších než 1881. Dne 3.12.1918 byla zahájena reorganizace dosavadních náhradních praporů na nové útvary domácího vojska. To se týkalo i Jihlavy, kde byl z české vojenské jednotky zformované v listopadu 1918 na základě náhradního praporu obnoven pěší pluk č. 81 tvořící součást nově vytvářené československé armády. Jeho oddíly, doplňované vojáky vracejícími se z bojišť světové války, dobrovolníky ze Sokola a českého okolí města i příslušníky mobilizovaných ročníků, operovaly i v pohraničí, kde 16.12.1918 obsadily Znojmo, 18.12. 1918 jiná jednotka jihlavského pluku Slavonice. Tehdy už byl velitelem pluku a jihlavské posádky kpt. v záloze Dr. Bekárek, dosazený do Jihlavy ministerstvem národní obrany. Jednotlivé oddíly pluku operovaly v průběhu roku 1919 i na jiných místech Moravy. Kromě měst Moravské Budějovice, Telč a Třebíč též v pohraničních německých obcích (Hluboká, Rancířov, Třebelovice, Uherčice, Vratěnín a Županovice).”
  4. https://forum.valka.cz/topic/view/120464/Pesi-pluk-81-1918-1920
  5. Věstník sokolský, list Svazu českoslovanského sokolstva, 12.07.1923, s. 457
  6. Horácko týdenník hájící zájmy pracujících vrstev lidových, 7.2.1919, s. 5: Krajská knihovna Vysočiny.
  7. Horácko týdenník hájící zájmy pracujících vrstev lidových, 11.4.1919, s. 5: Krajská knihovna Vysočiny.
  8. Horácko týdenník hájící zájmy pracujících vrstev lidových, 29.4.1920, s. 5: Krajská knihovna Vysočiny.
  9. Horácko týdenník hájící zájmy pracujících vrstev lidových, 20.4.1929, s. 6.
  10. Stráž orgán strany katolické národní na Západní Moravě, 4.4.1930, s. 5.
  11. František Kabelka, narozen 28. 4. 1887 ve Střížově u Jihlavy, zemřel 23. 6. 1919. Legionář, učitel v Třešti (Morkus, Jan: Zapomenutý učitel a legionář. In: Vlastivědný sborník Třeště a okolí: sborník Muzejního spolku v Třešti / Třešť: Muzejní spolek v Třešti č. 1 (2009), s. 39-49. (František Kabelka)
  12. Stráž na Dyji, krajinský týdeník československé sociální demokracie, 06.10.1946, č. 4, s. 2
  13. Brněnské noviny, 23. listopadu 1920, Úřední list Brněnských novin, s. 1
  14. Interpelace poslance dr F. Hodiny předsedovi vlády, ministrovi vnitra a ministrovi školství a národní osvěty o ukládáni trestů na svobodě A. Dohnalovi, Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1938
  15. Interpelace poslance dr F. Hodiny předsedovi vlády o nátlaku na dělníka Antonína Dohnala z Vratěnína, Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1938
  16. Odpověď předsedy vlády, ministra vnitra a ministra školství a národní osvěty na interpelaci poslance dr F. Hodiny, Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1938
  17. Interpelace poslance dr F. Hodiny předsedovi vlády, ministrovi vnitra a ministrovi školství a národní osvěty o ukládáni trestů na svobodě A. Dohnalovi, Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1938
  18. Interpelace poslance dr F. Hodiny předsedovi vlády o nátlaku na dělníka Antonína Dohnala z Vratěnína, Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1938
  19. Odpověď předsedy vlády, ministra vnitra a ministra školství a národní osvěty na interpelaci poslance dr F. Hodiny, Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1938
  20. Odpověď předsedy vlády, ministra vnitra a ministra školství a národní osvěty na interpelaci poslance dr F. Hodiny, Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1938
  21. Karel Marušák, nar. 20. ledna 1884 v Horní Lhotě u Luhačovic.
  22. Stráž orgán strany katolické národní na Západní Moravě, 17.6.1937, s. 2.
  23. JUDr. Jaroslav Šebesta: začínal jako kadet u c. k. vozatajské divize č. 11 v Lemberku/Lvov (Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer und die kaiserliche und königliche Kriegs-Marine), válku ukončil v hodnosti c. k. nadporučík (Oberleutnant), v prvních dvou poválečných letech působil jako poručík vozat. prap. č. 11, v roce 1920 byl jmenován okresním hejtmanem v Moravských Budějovicích, v roce 1927 poručík v záloze u Vozatajského praporu č. 5 Košice (Schematismus československé branné moci, 1927), r. 1930 okresní hejtman Ústí nad Labem, s titulem rada a později vrchní rada (Ročenka Československé republiky, 1930. Slavnostní zahájení výstavy Masarykova a Benešova životního díla, v neděli dne 3. dubna 1938 v Ústí nad Labem, 1938.), v protektorátu referent u Zdravotně-právního odd. Zemské zdravotní správy (1939-1940), okresní hejtman v Táboře (1941—1942).
  24. Interpelace poslance dra E. Schollicha a druhů ministrovi školství a národní osvěty o zřízení německé menšinové školy v Uherčicích.
  25. Pro zřízení české školy stačila často přítomnost jedné české rodiny v místě. Na ní byl okamžitě aplikován zákon jazykový a zákon na ochranu menšin, jelikož žádný státní úřad neověřoval, zda bylo skutečně dosaženo přibližně dvacetiprocentního podílu obyvatel. Nově zřizované české školy stát vybavoval školními a učebními pomůckami, zatímco německé školy vybavoval učebnicemi školní zřizovatel (obec) a všechny ostatní náklady na vyučování museli nést rodiče.
  26. Počet obyvatel v roce 1920: celkem 462 obyvatel, z toho 299 Němců, 143 Čechů, 20 cizinců. Přičemž za cizince byli většinou považováni rakouští občané, kteří se odmítli přihlásit k československému státnímu občanství nebo Židé.
  27. Horácko, týdenník hájící zájmy pracujících vrstev lidových, 22.2.1929, s. 3
  28. Trauungsbuch Kurlupp, Entenfellner Johann a Vaněk Berta, sestra Antona Vaněk, O: 1858 - 1918, s. 48/73
  29. Trauungsbuch Kurlupp, Strobl Jakob a Hanek Maria, O: 1858 - 1918, s. 49/73
  30. Matrika Kdousov 10503, František Hanek a Mariana Válla, O: 1865 - 1910, s. 16/241.
  31. Křivan Matěj, zemědělský dělník na mlýně, nar. 24. 2. 1879 v Třebelovicích († 31. 1. 1931 v Korolupech v opilosti utopením u čp. 2), Marie Křivanová (rozená Veselá), děvečka na mlýně z Velkého Újezdu.
  32. Rodní a křestní kniha Vratěnín, Mešovice, Uherčice, N: 1890 - 1916, s. 156/276
  33. Trauungsbuch Kurlupp, Burda Johann a Stiepani Antonia, O: 1858 - 1918, s. 39/73
  34. Trauungsbuch Kurlupp, Baldreich Karl a Sobotka Maria, O: 1858 - 1918, s. 46/73
  35. Trauungsbuch Kurlupp, Nevěčný Franz a Theresia Soukopp, O: 1858 - 1918, s. 34/73
  36. Trauungsbuch Kurlupp, Setzer Johann a Nevěčný Katharina, O: 1858 - 1918, s. 39/73
  37. Kronika české menšinové školy ve Starém Petříně.
  38. Seznam národních škol a jejich učitelstva v Československé republice podle stavu ze dne 31. října 1933, s. 311.
  39. František Jakš: Národnostní poměry na Jemnicku. Od Horácka k Podyjí, vlastivědný sborník západní Moravy, ročník 12, 1935/1936, s. 76 - 79.
  40. Lidové noviny, 2.11.1922, s. 1
  41. Úvěrem je myšlena půjčka u místní družstevní záložny Raiffeisenky. Druhým hostincem budova čp. 63, kterou zakoupil Josef Blažek, syn zemřelého obchodníka France Blažka, od rodiny Stroblů.
  42. Jedním z důvodů, proč se němečtí představení obce obávali ubytování českého učitele v obci (mimo jeho aktivit v Národní jednotě), byly toho roku konané obecní volby. Čsl. zákon č. 75/1919 Sb. přiznával volební právo v obci všem osobám s domicilem, to znamená i těm osobám, které v obci pobývaly déle než 3 měsíce. Podle zákona č. 329/1921 Sb. měli poplatníci a voliči právo připomínek či opravných prostředků proti obecnímu rozpočtu a obecním účtům. Navíc zvolením českého učitele do obecního zastupitelstva by se mohl takový zastupitel stát podle školní novely z roku 1920 i členem místní školní rady a následně i jejím předsedou (Zákon 292/1920 Sb. ze dne 9. dubna 1920, jímž se upravuje správa školství, paragraf 20).
  43. Seznam národních škol a jejich učitelstva v Československé republice podle stavu ze dne 31. října 1933
  44. Kronika obce Korolupy 1950-1979.

Externí odkazy[editovat]