Chov kočky domácí

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání


Pod pojmem chov kočky domácí nerozumíme pouze jejich šlechtění, ale především jejich spolužití s člověkem a to buď bez možnosti výběhu, s možností výběhu a volný způsob života.

Kočky obdobně jako lidé jsou osobnosti s vlastními potřebami, které je nutné při chovu respektovat. Pokud se rozhodneme mít kočku jako domácího mazlíčka, tak se zavazujeme morálně se o ni starat po dobu 15 - 20 let. Za tuto péči se nám kočka odvděčí svou společností, láskou a oddaností. Péče o kočku nespočívá jen v jejím krmení, ale i ve veterinární péči a v čase, který jí musíme věnovat jako společenskému tvoru.

Chov domácích zvířat je v Česku upraven zákonem o veterinární péči č. 166/1999 Sb. a místními vyhláškami příslušných obcí.

Chov kočky domácí bez možnosti výběhu[editovat]

Habešské kočky. Zejména čistokrevné kočky jsou chované bez možnosti výběhu v domácnostech majitelů.

Kočky chované bez možnosti výběhu se zpravidla dožívají vyššího věku než kočky chované polovolně nebo divoce, protože je u nich minimalizována možnost nákazy nebezpečnými chorobami a zranění. Tyto kočky však nemají možnost obstarat si potravu lovem a trávit život s ostatními kočkami a tím si vytvářet sociální struktury. Proto je potřebné jim zabezpečit náhradní činnost ve formě her (hračky a jejich lov, šplhadla, škrabadla a odpočívadla). Nejvhodnější pro chovatele i kočky samotné je chovat alespoň dvě kočky. Dalším problémem při tomto chovu koček je potrava. Takovéto kočky nemají možnost výběhu a větší pohybové aktivity a proto se u nich zejména ve starším věku a též u kastrovaných jedinců projevuje obezita. Kočka je především masožravec a proto by maso mělo tvořit převážnou část jejich jídelníčku. Jako doplněk se kočkám podávají různé druhy zeleniny a ovoce. Kočky musí mít stálý přístup k čisté vodě a též k trávě, která jim umožňuje vyzvracení tzv. bezoárů (slepence chlupů vznikající v žaludku slepením chlupů, které kočky spolknou při svém čištění srsti).

Při chovu více koček je třeba zabezpečit pro každou z nich vlastní kočičí WC s podestýlkou a tyto pravidelně měnit.

Kočky chované v domácnostech mohou prožít plnohodnotný život. kočky mají rády výšky a výhledy z oken a toho je možné využít při umístění kočičího stromu (škrabadla a odpočívadla). Na kočičím stromě lze umístit různé zavěšené hračky, které budou kočky lovit. Kočky zvyklé na svůj strom (škrabadlo) nebudou mít tendenci škrábat po nábytku, šplhat po záclonách atd.

Polovolný a volný chov kočky domácí[editovat]

Volně chované kočky

Především na vesnicích je zvykem chovat kočky volně nebo alespoň polovolně. Ty se dokážou zabavit samy v době kdy majitelé nejsou doma, mohou si spolu hrát a tak trávit činorodě čas, ve kterém by se osamělé kočky nudily. Kočka je aktivní převážně v noci a proto v tomto čase bude pudově hledat kořist, kterou by mohla ulovit. Pokud to není jiná kočka, tak bude lovit to, co najde, mohou to být například naše nohy nebo různé jiné předměty.


Kočka s možností volného pohybu vede plnohodnotný kočičí život, Živí se tím co si uloví - většinou drobní hlodavci a hmyz. Městské kočky se živí též odpadky a zbytky, kterými je různí lidé též živí. Nejde však o plnohodnotně vyváženou potravu a proto jsou mnohé divoké kočky hubené a mají nekvalitní srst. Dalším důvodem jsou různí paraziti, kterými jsou napadeny. To vše vede ke zkrácení jejich průměrné délky života.

Volně žijící kočky způsobují i jiné problémy - zejména jde o možnost jejich rychlého přemnožení, neboť kočka je schopná mít koťata třikrát až čtyřikrát ročně (průměrně 4 koťata), která pohlavně dospívají po šestém měsíci života. Dalším problémem je možnost přenosu některých chorob (zejména toxoplazmóza a vzteklina) na člověka.Jedná se o chov, kdy kočky mohou volně chodit venku a vrací se domů obyčejně pro jídlo a u polovolného chovu i pro pohlazení a místo na spaní. Takto chované kočky se však převážně nedožijí vysokého věku, převážně zahynou pod koly aut, nebo na otravy a různé nemoci.

Výchova kočky domácí[editovat]

Kočka je samostatný tvor a dosti svérázný. Při výchově se nedá postupovat podobně jako u výchovy psa. Přesto je však potřebné od prvního dne dát kočce na vědomí, co může a co ne. Toto se musí provádět důsledně. Kočky jsou citlivé na ostré zvuky a proto, když kočka provádí nežádoucí činnost, zpravidla stačí na ni zasyčet (obdobně jako to provádí dospělá kočka, když se snaží odradit vetřelce). Pokud toto nezabere, doporučuje se použít stříkací pistoli na vodu. Nedoporučuje se však bití, neboť kočka ztratí důvěru a stane se bojácnou. Bití by též mohlo vést k poranění a případnému úhynu kočky.

Odkazy[editovat]

Související články[editovat]

Literatura[editovat]

  • POLLARD, M.. Encyklopédia mačky. [s.l.] : Slovart, 2004. ISBN 8071458511.
  • VERHOEF-VERHALLENOVÁ, Esther. Kompletní encyklopedie koček. Čestlice : Rebo, 2000. ISBN 8072341588.

Externí odkazy a zdroje[editovat]