Bastionové opevnění

Z Wikiknih
Přejít na: navigace, hledání

Postupně budou představeny jednotlivé systémy bastionového opevnění; nejprve tři systémy jednoho z nejvýznamnějších pevnostních stavitelů, kterým je francouzský maršál Sébastien Le Prestre, markýz de Vauban. Používanou délkovou jednotkou je francouzský sáh (toise), který je roven šesti francouzským královským stopám (pied du roi), přičemž jedna stopa odpovídá 32,484 cm. Jeden sáh je tedy 1,94904 m.

Konstrukce Vaubanova prvního systému[editovat]

Pro konstrukci středně velké šestiúhelníkové pevnosti narýsujte kružnici o poloměru odpovídajícímu 180 sáhům a vepište do ní šestiúhelník. Jednu ze stran šestiúhelníku pojmenovanou AB rozdělte v půli kolmicí; průsečík strany AB a kolmice bude bod C; od něho odměřte na kolmici 30 sáhů směrem ke středu šestiúhelníku; zde bude bod D. Narýsujte polopřímky AD a BD; na polopřímce AD odměřte 50 sáhů od bodu A k bodu E; podobně na polopřímce BD odměřte 50 sáhů od bodu B k bodu H. Narýsujte oblouk se středem v bodě E, který bude procházet bodem H; v místě průsečíku tohoto oblouku a polopřímky AD bude bod G. Podobně narýsujte oblouk se středem v bodě H, který bude procházet bodem E; průsečík tohoto oblouku a polopřímky BD bude bod F. Spojte postupně úsečkami body A, E, F, G, H, B, čímž vznikne obrys bastionové fronty. Provedením této konstrukce u zbylých pěti stran šestiúhelníku vznikne základní obrys celé pevnosti – šest bastionů spojených kurtinami.

Nyní můžeme pojmenovat jednotlivé části bastionové fronty. Body A a B tvoří špičky bastionů, úsečky AE a BH tvoří líce bastionů, úsečky EF a GH tvoří boky bastionů, úsečka FG tvoří kurtinu.

Dalším krokem bude vytvoření hlavního příkopu. Narýsujte oblouk se středem v bodě A (tj. ve špičce bastionu) o poloměru 20 sáhů tak, aby byl umístěn vně již narýsovaného obrysu pevnosti; dále narýsujte přímku z bodu H tak, aby byla tečná k tomuto oblouku; tato přímka by měla být téměř rovnoběžná s úsečkou AG. Podobně narýsujte oblouk o stejném poloměru z bodu B a přímku k němu tečnou z bodu E. Obě přímky se protly v bodě O. Oba narýsované oblouky spolu s oběma přímkami až po jejich průsečík O tvoří část obrysu hlavního příkopu. Provedením této konstrukce před ostatními stranami šestiúhelníku bude obrys hlavního příkopu dokončen. Tento obrys, který ohraničuje příkop z vnějška, se nazývá kontreskarpa; z vnitřka je příkop ohraničen líci a boky bastionů a kurtinami, které tvoří vnitřní stěnu příkopu – eskarpu.

Dalším krokem bude konstrukce ravelinů, tj. trojúhelníkových objektů před kurtinami. Z bodu O odměřte 50 sáhů směrem ven od středu pevnosti, tj. kolmo ke straně šestiúhelníku; zde bude bod L, který bude tvořit špičku ravelinu. Narýsujte od tohoto bodu přímku k bodu E a k bodu H. Tyto přímky protnou kontreskarpu, tedy vnější zeď hlavního příkopu, v bodech M a N. Úsečky LM a LN budou tvořit líce ravelinu. Zadní část ravelinu je ohraničena úsekem kontreskarpy mezi body M a N; ravelin je hotov. Před lícemi ravelinu bude příkop; jeho kontreskarpa (zeď ohraničující ho z vnějšku) bude tvořena obloukem se středem ve špičce ravelinu, tj. v bodě L, o poloměru 12 sáhů a dvěma přímkami, které budou tečné k tomuto oblouku a rovnoběžné s lícemi ravelinu, tj. úsečkami LM a LN. Tento příkop bude propojen s hlavním příkopem. Stejným způsobem vytvořte raveliny a jejich příkopy před ostatními kurtinami.

Před kontreskarpami bude krytá cesta. Narýsujte rovnoběžky ve vzdálenosti 6 sáhů od kontreskarpy hlavního příkopu před lícemi bastionů a podobně rovnoběžky před kontreskarpou příkopu před ravelinem. Rohy nebudou na rozdíl od kontreskarpy zaoblené, ale ostré. Prostor mezi těmito rovnoběžkami a kontreskarpami bude tvořit krytou cestu, která probíhá nepřerušeně kolem celé pevnosti.

Zdroj[editovat]

MULLER, John. A treatise containing the elemetary part of fortification, regular and irregular.. London : Mr. Nourse, 1746. 232 s. (anglicky)