Anorganická chemie/Nobelovy ceny
Nobelova cena je ocenění každoročně udělované za zásadní vědecký výzkum, technické objevy či za přínos lidské společnosti. Uděluje se v následujících oborech: fyzika, chemie, fyziologie nebo lékařství, literatura, mír; dále se také uděluje Nobelova pamětní cena za ekonomii, běžně označovaná jako „Nobelova cena za ekonomii“, která však není skutečnou Nobelovou cenou.
Seznam Nobelových cen se vztahem k anorganické chemii.
- 2005 Y. Chauvin (France), R. H. Grubbs (Cal Tech), a R. R. Schrock (MIT): za objevy chemických katalyzátorů, jež umožnily vyvinout novou metodu přetváření organických molekul, takzvanou metatezi.[1][2]
- 2001 William S. Knowles (Monsanto), R. Noyori (Nagoya University) a K. Barry Sharpless (Scripps): za práce na chirálně katalyzovaných hydrogenačních reakcích.[3]
- 1998 Walter Kohn (UC Santa Barbara) a John A. Pople (Northwestern): za rozvoj funkcionální teorie hustoty.[4]
- 1996 R. F. Curl, Jr. (Arizona State), H. W. Kroto (Sussex) a R. E. Smalley (Rice): za objevy fullerenů.[5]
- 1985 H. A. Hauptman a J. Karle: za úspěchy v rozvoji přímých metod stanovení krystalových struktur.[6]
- 1983 H. Taube (Stanford): za práci na mechanismu reakcí s přesunem elektronů.[7]
- 1976 W. N. Lipscomb (Harvard): za výzkum struktury boranů.[8]
- 1973 E. O. Fischer (Munich) a G. Wilkinson (Imperial College, London): za práci na chemii organokovových sloučenin.[9]
- 1966 R. S. Mulliken (Chicago): za práce na chemických vazbách a elektronové struktuře molekul.[10]
- 1964 D. C. Hodgkin (Oxford): za výzkumy v oblasti využití rentgenových paprsků pro stanovení struktury důležitých biochemických látek.[11]
- 1963 K. Ziegler (Mulheim/Ruhr) a G. Natta (Milan): za objevy vztahující se k vyšším polymerům.[12]
- 1954 L. Pauling (Cal Tech): za výzkum podstaty chemické vazby.
- 1951 E. M. McMillan a G. T. Seaborg (Berkeley): za objevy v chemii transuranových prvků.[13]
- 1918 F. Haber (Berlin-Dahlem): za syntézu amoniaku z prvků.[14]
- 1913 A. Werner (Zurich): za práce na slučování atomů v molekulách.[15]
- 1911 Marie Curie (Paris): za objev radia, polonia a další výzkum radia.[16]
- 1906 H. Moissan (Paris): za výzkum a izolaci prvku fluor a elektrickou pec pojmenovanou podle něho.[17]
- 1904 W. Ramsay (University College, London): za objev inertních plynů ve vzduchu.[18]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ The Nobel Prize in Chemistry 2005
- ↑ BOHÁČEK, Ivan. Nobelovy ceny 2005 [online]. 2005-11-10, [cit. 2023-08-12]. Dostupné online.
- ↑ The Nobel Prize in Chemistry 2001
- ↑ The Nobel Prize in Chemistry 1998
- ↑ The Nobel Prize in Chemistry 1996
- ↑ The Nobel Prize in Chemistry 1985
- ↑ The Nobel Prize in Chemistry 1983
- ↑ The Nobel Prize in Chemistry 1976
- ↑ The Nobel Prize in Chemistry 1973
- ↑ The Nobel Prize in Chemistry 1966
- ↑ The Nobel Prize in Chemistry 1964
- ↑ The Nobel Prize in Chemistry 1963
- ↑ The Nobel Prize in Chemistry 1951
- ↑ The Nobel Prize in Chemistry 1918
- ↑ The Nobel Prize in Chemistry 1913
- ↑ The Nobel Prize in Chemistry 1911
- ↑ The Nobel Prize in Chemistry 1906
- ↑ The Nobel Prize in Chemistry 1904