Anorganická chemie/Názvosloví
České chemické názvosloví vzniklo v 20. a 30. letech 19. století. Postupně byly pravidla upravována, aby odpovídaly jak českému jazyku, tak požadavkům chemie.
Názvy prvků
[editovat | editovat zdroj]V roce 2016 byly schváleny anglické názvy posledních prvků 7. periody.[1] České názvy nejsou dosud potvrzeny.
Následující tabulka ukazuje příklady prvků, jejichž názvy jsou komplikovanější:
| Bohrium | Bh | Curium | Cm | Darmstadtium | Ds |
| Einsteinium | Es | Flerovium | Fl | Hassium | Hs |
| Kalifornium | Cf | Kopernicium | Cn | Livermorium | Lv |
| Lutecium | Lu | Meitnerium | Mt | Promethium | Pm |
| Rhenium | Re | Rhodium | Rh | Roentgenium | Rg |
| Ruthenium | Ru | Rutherfordium | Rf | Seaborgium | Sg |
| Tellur | Te | Thallium | Tl | Thulium | Tm |
| Ytterbium | Yb | Yttrium | Y | Tennessine | Ts |
Oxidační čísla
[editovat | editovat zdroj]Oxidační číslo je formální náboj, který by atom měl, pokud bychom všechny vazebné elektrony přisoudili elektronegativnějšímu prvku. Pro oxidační čísla platí několik pravidel:
- Součet oxidačních čísel atomů v molekule je roven nule.
- Součet oxidačních čísel atomů v iontu je roven jeho náboji.
Vodík se ve sloučeninách nejčastěji vyskytuje v oxidačním stavu I, výjimkou jsou hydridy kovů, kde má oxidační číslo -I. V hydridech kovů má oxidační číslo I:
- P-IIIH I
3 - CaIIH -I
2
Kyslík se ve sloučeninách vyskytuje ve čtyřech oxidačních číslech:
- Oxidy: K I
2 O-II - Peroxidy: K I
2 O -I
2 - Hyperoxidy: KIO -½
2 - Ozonidy: KIO -⅓
3
Oxidační číslo určuje koncovku kationtu:
| Oxidační číslo | Kation | Sůl | Kyselina |
|---|---|---|---|
| I | -ný | -nan | -ná |
| II | -natý | -natan | -natá |
| III | -itý | -itan | -itá |
| IV | -ičitý | -ičitan | -ičitá |
| V | -ičný/-ečný | -ičnan/-ečnan | -ičná/-ečná |
| VI | -ový | -an | -ová |
| VII | -istý | -istan | -istá |
| VIII | -ičelý | -ičelan | -ičelá |
- HNVO3 - kyselina dusičná
- H2SVIO4 - kyselina sírová
- H2SVI2O7 - kyselina disírová
Ionty
[editovat | editovat zdroj]Jednoatomové kationty mají název daný oxidačním číslem:
- K+ - draselný kation
- Ca2+ - vápenatý kation
- Mn4+ - manganičitý kation
Víceatomové kationty mají koncovku -onium:
- NH +
4 - ammonium - [(CH3)3NH+ - trimethylammonium
- PH +
4 - fosfonium - H2NO +
3 - nitratacidium
Anionty odvozené od bezkyslíkatých kyselin mají koncovku -id:
- Cl- - chlorid
- N -
3 - azid - C4- - karbid
Anionty odvozené od kyslíkatých kyselin mají koncovku danou oxidačním číslem centrálního atomu:
- PO 3-
4 - fosforečnan - SO 2-
4 - síran - ClO -
4 - chloristan
Atomové skupiny
[editovat | editovat zdroj]Názvy atomových skupin končí, nezávisle na jejich oxidačním čísle, koncovkou -yl. Pokud existuje více stejných skupin, které se liší nábojem, rozlišujeme je uvedením náboje nebo oxidačního čísla v závorce:
- OH - hydroxyl
- CO - karbonyl
- COCl2 - chlorid karbonylu (chlorid kyseliny uhličité)
- SO - thionyl
- SO2 - sulfuryl
- SeO - seleninyl
- SeO2 - selenonyl
- ClO - chlorosyl
- ClO2 - chloryl
- ClO3 - perchloryl
- UO +
2 - uranyl(1+) nebo uranyl(V) - UO 2+
2 - uranyl(2+) nebo uranyl(VI)
Izo- a heteropolyanionty
[editovat | editovat zdroj]Izopolyanionty jsou anionty obsahující dva a více centrálních atomů téhož prvku. Heteropolyanionty obsahují dva a více centralních atomů různých prvků. Centrální atomy jsou propojeny kyslíkovým můstkem. Vznikají kondenzací z monomerních jednotek, např. dimerace chromanu na dichroman v kyselém prostředí:
- 2 K2CrO4 + 2 HCl → K2Cr2O7 + H2O + 2 KCl
Dalším příkladem jsou polyfosforečné kyseliny, ty vznikají kondenzací kyseliny fosforečné:
- 2 H3PO4 → H4P2O7 + H2O
Na obrázku je kondenzace dvou molekul kyseliny trihydrogenfosforečné za vzniku kyseliny difosforečné.
Pokud je počet centrálních atomů větší než dva, je nutno rozlišovat mezi lineárními a cyklickými molekulami. Lineární označujeme předponou katena- a cyklický předponou cyklo-. Na obrázku dole je uvedena struktura kyselin katena- a cyklo-trifosforečné.
U heteropolyaniontů se názvy jednotlivých složek řadí v pořádí, ve kterém jsou vázány v molekule a oddělují se pomlčkami. Začínáme prvkem, jehož značka je v abecedním pořadí co nejblíže začátku, např. (O3POO2AsOCrO3)4- je anion chromano-arseničnano-fosforečnanový(4-).
Koordinační sloučeniny
[editovat | editovat zdroj]Koordinační sloučeniny jsou sloučeniny obsahující alespoň jednu donor-akceptorovou vazbu. Název těchto sloučenin se tvoří pojmenováním centrálního atomu a jednotlivých ligandů, např:
- K3[Fe(H2O)3] - hexaaquaželezitan draselný
- [Co(NH3)6]Cl3 - chlorid hexaamminkobaltitý
Ligandy
[editovat | editovat zdroj]Ligandy jsou zpravidla Lewisovy baze, jejich pojmenování se liší od pojmenování odpovídajících iontů:
| Vzorec | Ion | Ligand |
|---|---|---|
| SO 2- 4 |
Síran | Sulfato- |
| S2O 2- 3 |
Thiosíran | Thiosulfato- |
| PO 3- 4 |
Fosforečnan | Fosfato- |
| CH3COO- | Octan | Acetato |
| F- | Fluorid | Fluoro- |
| O2- | Oxid | Oxido- |
| H- | Hydrid | Hydrido- |
| SCN- | Thiokyanatan | Thiokyanato- |
Ligandy mohou být i organické sloučeniny a ionty, viz. obrázek dole:
Příkladem komplexu s organickým ligandem je acetylacetonát železitý, [Fe(acac)3]:
3.png)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ IUPAC Announces the Names of the Elements 113, 115, 117, and 118. IUPAC | International Union of Pure and Applied Chemistry [online]. 2016-11-30 [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (en-US)