Přeskočit na obsah

Anorganická chemie/Magnetické vlastnosti látek

Z Wikiknih

Podle chování v magnetickém poli rozlišujeme látky:

  • diamagnetické
  • paramagnetické
  • feromagnetické
  • ferimagnetické
  • antiferomagnetické

Diamagnetické látky

[editovat | editovat zdroj]

Diamagnetické látky vypuzují magnetické pole ze svého objemu, jsou složeny z diamagnetických atomů, tzn. z atomů, které mají všechny elektrony v orbitalech spárované. Např. jde o inertní plyny, zlato, měď, rtuť a další. Ideálními diamagnetiky jsou supravodiče 1. typu, u kterých pozorujeme Meissnerův efekt.

Za laboratorní teploty je jedním z nejsilnějších diamagnetických materiálů pyrolytický uhlík.

Ukázka levitace diamagnetického pyrolytického uhlíku nad magnety.

Paramagnetické látky

[editovat | editovat zdroj]

Paramagnetické látky mají ve své struktuře nepárové elektrony, jsou přitahovány vnějším magnetickým polem. Dokáží udržet magnetismus i bez přítomnosti magnetického pole.

Jde např. o hliník, vápník, uran nebo hořčík.

Feromagnetické látky

[editovat | editovat zdroj]

Feromagnetické látky jsou složeny z paramagnetických atomů, které jsou uspořádány do tzv. magnetických domén. Ty jsou orientovány náhodně, ale v přítomnosti vnějšího magnetického pole se všechny orientují stejným směrem a způsobí výrazné zesílení magnetického pole.

Pokud feromagnetický materiál zahřejeme nad tzv. Curieho teplotu, dojde k rozpadu soudržnosti domén a materiál se přestává chovat jako feromagnetikum.

Materiál Curieho teplota [°C]
Kobalt 1115
Železo 770
Oxid železitý 675
Nikl 354
Gadolinium 19
Terbium −54
Dysprosium −119

Ferimagnetické látky

[editovat | editovat zdroj]

Jsou to feromagnetické látky, které mají vyšší elektricky odpor a jsou proto vhodné pro výrobu jader do cívek a transformátorů. Na rozdíl od feromagnetik, je malá část magnetických domén orientována opačně. Jde o oxidy kovů, např. Fe2O3 nebo MnO.

Antiferomagnetické látky

[editovat | editovat zdroj]

U antiferomagnetických látek také pozorujeme magnetické domény, ale ty jsou orientovány opačně. Po překročení tzv. Néelovy teploty se mění na paramagnetické. Většina látek vykazuje antiferomagnetismus za nízkých teplot. Jediným antiferomagnetickým prvkem za laboratorní teploty je chrom.