Abeceda

Angličtina se píše latinkou, podobně jako čeština, takže tento aspekt nám potíže dělat nebude. Horší je to ale se vztahem mezi psanou a mluvenou podobou…

Číst a psát, nebo i mluvit?

Vztah mezi psanou a mluvenou formou angličtiny má pestrou minulost; třeba prvním tiskařem byl Holanďan… Díky tomu je vysoce nepravidelná — nějaká pravidla existují, ale mají mnoho výjimek a většinou je jednodušší si prostě výslovnost zapamatovat zvlášť.

Pro studenta angličtiny to znamená, že hned na začátku studia stojí před rozhodnutím: může se učit obě formy zároveň, nebo jen jednu. Pokud nám jde hlavně o čtení, případně psaní nebo diskuzi na Internetu, je výslovnost zbytečnou přítěží. Uniknou nám slovní hříčky a chyby rodilých Angličanů nám budou nepochopitelné, ale to je jen velmi malá část textu, se kterým se běžně setkáme. Naopak kdo se chce domluvit, pro toho je správná výslovnost nepostradatelná.

Psaná abeceda

Angličtina se píše latinkou, stejně jako čeština, ale bez háčků, čárek a spřežky "ch".

Abeceda s hláskováním

A	B	C	D	E	F	G	H	I	J	K	L	M	N	O	P	Q	R	S	T	U	V	W	X	Y	Z
éj	bhí	sí	dhý	í	ef	dží	ejč	áj	dhžej	khej	el	em	en	ou	phí	kjů	ár	es	thý	jů	ví	dhabl jú	eks	uáj	zedh

Poznámky

A a I - v seznamu je A psáno jako ej zatímco I je aj; ve skutečnosti je však často rozdíl daleko menší, než by se z tohoto popisu zdálo...
CH není spřežka - ve slovníku je tedy mezi CG a CI, v křížovce zabírá dvě políčka, atd.
pokud se hláska opakuje, říkáme "double" (dvojité), krom U (protože by se pletlo s W)
diakritická znaménka, pokud ve slově jsou, můžeme vždy vynechat
krom písmen se ještě ve slovech může vyskytovat apostrof — formálně je to interpunkční znaménko, ale ve skutečnosti se chová spíš jako písmeno, které se nevyslovuje (pouze píše)

Hlásky

Samohlásek a dvouhlásek je poněkud větší škála, než v češtině, ale všeobecně není problém je vyslovovat (spíše odlišit jednu od druhé...). Samohlásky se také poněkud liší podle oblasti, takže podle nich můžeme odlišit Američana od Angličana nebo Australana od Novozélanďana.
Podobně většinu souhlásek známe z češtiny.
"th" - liší se od "s" nebo "z" tím, že jazyk místo o patro opíráme o horní zuby (v americké výslovnosti mezi zuby). Zvuk může být znělý nebo neznělý (podobně jako s a z); ve slovníku se znělý označuje "ð" (přeškrtnuté d), neznělý "θ" (řecká theta).
"ng" - jedna hláska, trochu jako n vyslovené až vzadu v krku (tam kde normálně vyslovujeme g); značí se "ŋ".
"w" - známe z českých dvouhlásek "au", "ou" (tedy aw, ow); v angličtině je běžné i na začátku slova.
"r" - pokud se vůbec vyslovuje, bývá jen naznačené.
Intonace je v angličtině důležitější než v češtině.

Výslovnost a pravopis

Jak již bylo předesláno, vztah mezi psanou a mluvenou formou angličtiny má pestrou a zajímavou minulost, ale to nám jen málokdy pomůže, když stojíme před slovem, které nevíme jak vyslovit. Přeci jenom však několik pomůcek je.

Krátké a dlouhé samohlásky

Celkem spolehlivě lze rozpoznat, jestli se bude vyslovovat krátká nebo dlouhá samohláska (případně dvouhláska).

Pokud je napsána dvěma samohláskami nebo samohláskou a "h", bývá dlouhá.
(Jedna) samohláska bývá krátká pokud za ní následuje
- skupina souhlásek,
- zdvojená souhláska nebo
- souhláska a konec slova, .
Pokud za jednou samohláskou následuje jedna souhláska, pak "e" a tím slovo končí, samohláska je dlouhá a to koncové "e" se nevyslovuje.
Jinak bývá dlouhá.

Souhlásky

"b" jako v češtině
- "bh" v
"c" může být k, s nebo č; téměř nikdy se nevyslovuje jako naše c
- "ch" v anglických slovech č, ve francouzských š, ve skotských nebo německých se může dle libosti vyslovovat buď jako české ch nebo k
"d" jako v češtině; před "u": ď
"f" jako v češtině
"g" buď g nebo dž
- "gh" značí hlásku, která v angličtině již není; někdy se nevyslovuje vůbec, někdy f, na začátku slova g
"h" buď h nebo se nevyslovuje; také se používá jako znak pro úpravu dalších písmen
"i" nezměkčuje předcházející d, t, n
- "io" změkčuje předcházející t na š a předcházející n na ň
"j" dž
"k" jako v češtině
- "kh" dle libosti vyslovovat buď jako české ch nebo k
"l" jako v češtině
"m" jako v češtině
"n" jako v češtině; před "io": ň
- "ng" ŋ, v některých nářečích n
"p" jako v češtině
- "ph" f
"qu" kw
"r" na začátku slabiky slabě naznačené r; na konci spíše upravuje samohlásku, než že by se samo vyslovovalo
"s" jako v češtině (a to i ve spojeních st, sp); před "u": š
- "sh" š
"t" jako v češtině; před "io": š; před "u": ť, místně skoro až č
- "th" ð nebo θ (viz výše)
"v" jako v češtině
"w" w (viz výše)
"x" ks
"y" j (nepočítá se jako samohláska)
"z" jako v češtině
- "zh" ž

Na rozdíl od češtiny se vyslovují znělé souhlásky i na konci slova zněle, tedy rozlišujeme výslovností například "let" (let, ať) a "led" (led, vedl), zatímco česká výslovnost obou slov je stejná.

Gramatika v příkladech

Zejména ze začátku doporučujeme tuto sekci jen pročíst a soustředit se na slovní zásobu. Nakonec bez gramatiky se člověk v nejhorším nějak dorozumí; bez slovíček je to daleko obtížnější… Tedy napoprvé jen pročíst, pak slovíčka, a mezi slovíčky se k této sekci občas vracet.

Slovní druhy

Tipy

Slovosled

Protože angličtina skoro vůbec neskloňuje, většina mluvnice je založená na slovosledu.

Oznamovací způsob

Základní slovosled je: podmět - sloveso - předmět, tedy podle vzoru "chlapec hodil míč" (the boy threw the ball).

Podmět i předmět jsou obvykle podstatná jména. Podobně jako v češtině, pokud je přídavné jméno ve shodě, stojí před jménem a pokud nikoli - což v angličtině znamená předložku - stojí za jménem. Toto pravidlo je ale o hodně přísnější než v češtině. Příklad: "malý chlapec hodil červený míč" (the small boy threw the red ball).

Konečně české pravidlo o příklonkách, které vždy stojí ve větě na druhém místě, nemá v angličtině obdoby. To nás může zaskočit ve větách typu "na podzim jsou listy žluté" (in autumn leaves are yellow) nebo "někdy je míč červený" (sometimes the ball is red).

3. pád — komu, čemu

3. pád se obvykle vyjadřuje předložkou "to". Pokud ale věta má předmět (a není to "it"), můžeme vyjádřit 3. pád i slovosledem — postavíme slovo mezi sloveso a předmět.

Příklad:

"give the boy an apple" = "give an apple to the boy" = dát chlapci jablko

Tázací způsob

Tázací způsob se z oznamovacího tvoří tak, že se první pomocné sloveso přesune na začátek věty. Případné tázací zájmeno pak přijde ještě před toto pomocné sloveso.

I should run. - Měl bych běžet.
- Should I run? - Měl bych běžet?
- Where should I run? - Kam bych měl běžet? (nebo: Kde bych měl běžet?)
- Who should run? - Kdo by měl běžet?

Věty bez pomocného slovesa

Pokud ve větě není pomocné sloveso (sloveso je jednoduché), přidá se pomocné sloveso "do" (dělat) nebo se věta přepíše jiným způsobem tak, aby pomocné sloveso měla.

I run. (Běžím.) -> I do run. (Běžím.) -> Do I run? (Mám běžet?)
I have an apple. (Mám jablko.) -> I do have an apple. (Mám jablko.) -> Do I have an apple? (Mám jablko?)
I have an apple. (Mám jablko.) -> I have got an apple. (Mám jablko.) -> Have I got an apple? (Mám jablko?)

Výjimka: sloveso "be" (dříve i "have")

Pokud jednoduché sloveso ve větě je "be" (býti), v ustálených obratech nebo místně i "have", přesune se prostě na začátek.

The ball is red. (Míč je červený.) -> Is the ball red? (Je míč červený?)
Have you any idea... ? - Máte vůbec představu... ?

Rozkazovací způsob

Rozkazovací způsob se od oznamovacího odlišuje tím, že nemá podmět. Zbývá tedy sloveso a předmět.

Throw the ball - Hoď míč

Použije se slovníkový tvar slovesa, na čemž vlastně záleží jenom u nepravidelného slovesa býti:

Be prepared! - Buď připraven!

Recepty a návody

Recepty a návody píšeme v rozkazovacím způsobu (nikoli jako v češtině v 1.os. mn.č.).

Cut the apple into pieces. - Jablko rozkrájíme.

Slovíčka

Slovíčka použitá v této sekci:

any: jakýkoli
apple: jablko
autumn: podzim
ball: míč
be: být
boy: chlapec
cut: řezat
do: dělat, pomocné sloveso
get, got, got (gotten): dostat
have, has; had; had: mít, pomocné sloveso
idea: myšlenka
is: je 3.os. j.č. slovesa býti
piece: kus
prepare: připravit
red: červený
run, ran, run: běžet
sometimes: někdy
should: vyjadřuje přání atp
small: malý
the: člen určitý
throw, threw, thrown: hodit
where: kde
who: kdo
yellow: žlutý

Podstatná jména

Podstatná jména se skoro vůbec neskloňují. Mají však množné číslo, přípojku vlastnictví a člen.

Číslo

Množné číslo se obvykle označuje přidáním -s:

ball -> balls (míč, míče)

Pokud jednotné číslo končí na o, s nebo z, připojuje se -es

potato -> potatoes (brambor, brambory)
class -> classes (třída, třídy)

Pokud jednotné číslo končí na souhlásku a y, změní se -y na -ies:

country -> countries (země, země)

Samohláska a y je podle normálního pravidla:

boy -> boys (chlapec, chlapci)

Řada podstatných jmen je nepravidelných; tyto případy je nutné si zapamatovat.

child -> children (dítě, děti)
man -> men (muž, muži)
mouse -> mice (myš, myši)
woman -> women (žena, ženy)

Některá podstatná jména množné číslo vůbec netvoří:

information -> informace, informace
luggage -> zavazadlo, zavazadla
advice -> rada, rady

Zda se jedná v anglické mluvě o jednotné či množné číslo je třeba chápat z kontextu.

Přípojka vlastnictví

Přípojka vlastnictví je obvykle -'s

the boy's ball (chlapcův míč)

U pravidelného množného čísla (tj -s nebo -es) je to pouhý apostrof, -'

the boys' ball (míč chlapců)

Členy

Členy jsou dva: určitý a neurčitý. Krom toho je ještě třetí možnost, člen nepoužít; ta je nejobtížnější.

Určitý člen je the; používá se, pokud jde o určitou věc, o které se již mluvilo nebo kterou máme na mysli.

Neurčitý člen je a nebo 'an'; forma "an" se používá před samohláskou, jinak se používá "a" (podle výslovnosti - takže "a uniform", uniforma, protože se vyslovuje /junifóm/).

Při vyprávění je běžné, že při první zmínce se použije "a" a pak se používá "the". Tím posluchač ví, kdy se jedná o stejnou osobu nebo předmět ("the") a kdy o novou ("a").

V hovoru se někdy používá rovnou "the"; pokud řeknu "bring the book" (přines knihu), mám na mysli specifickou knihu - adresát buď ví kterou, nebo se zeptá. Naopak "bring a book" je všeobecné - budeme asi čekat, tak si přines něco na čtení.

Vlastní jména člen nepoužívají tedy "John" (Jan) ať se o něm mluví poprvé nebo podesáté. Omyl by dokonce mohl být trapný, protože "the john" je označení pro záchod… Někdy je ale člen součástí jména jako takového, například Shakespearova hra "The Tempest" (Bouře). V abecedním pořádku jmen se takový člen vynechává, respektive se píše na konec jména (Tempest, The).

A kdy nepoužít člen vůbec? To se vysvětluje daleko obtížněji. S množným číslem se používá pro všeobecně platné tvrzení: "Cats climb trees" (kočky šplhají na stromy), "grass is green" (tráva je zelená) ale "the sky is blue" (obloha je modrá) protože obloha je jen jedna, takže jakápak všeobecnost.

What is the time? = Kolik je hodin? (nevidím na hodiny) What is time? = Co je čas? (filozofická otázka)

Slovíčka

Slovíčka použitá v této sekci:

a (an): člen neurčitý
ball: míč
blue: modrý
book: kniha
boy: chlapec
bring, brought, brought: přinést
cat: kočka
child, children: dítě
climb: šplhat
class: třída
country: země, venkov
grass: tráva
green: zelený
is: je 3.os. j.č. slovesa býti
John: Jan
john: záchod hovorově
mouse, mice: myš
potato: brambor
sky: obloha
the: člen určitý
tempest: bouře
time: čas
uniform: uniforma
what: co

Přídavná jména

Přídavná jména se neskloňují vůbec, pouze stupňují.

Ve větě stojí před podstatným jménem ale za členem nebo vlastníkem (a red ball = červený míč; my red ball = můj červený míč)

Stupňování

2. stupeň

Tvoří se buď příponou -er nebo slovíčkem "more" (více), případně "less" (méně). Přípona se většinou používá u kratších slov, "more" u delších.

Příklady:

tall - taller (vysoký - vyšší)
interesting - more interesting (zajímavý - zajímavější)

Některá slova jsou nepravidelná, například:

good - better (dobrý - lepší)

Pokud slovo končí na -y, mění se na i:

funny - funnier (legrační - legračnější)

3. stupeň

3. stupeň se tvoří z 2. stupně: pokud druhý stupeň použil příponu -er, nahradí se -est. Pokud použil "more" (nebo "less"), nahradí se "most" (nebo "least"). S 3. stupněm vždy používáme určitý člen.

taller - the tallest (vyšší, nejvyšší)
more interesting - the most interesting (zajímavější, nejzajímavější)

Opět výjimka

better, the best (lepší, nejlepší)

Pokud se použije "most" bez určitého členu, znamená "velmi".

Odvozená přídavná jména

Různá slova buď jsou odvozená přídavná jména, nebo se alespoň chovají podobně.

Z podstatných jmen

Podstatná jména je možné beze změny použít jako přídavná.

London underground - Londýnské metro
ball game - míčová hra

Přídavná jména lze tvořit i příponami. Z nich přípony -y, -ish a -like jsou obecně použitelné; označují slabší vztah než holé podstatné jméno. Příponu -ish lze použít i u přídavných jmen.

apple pie - koláč jablkový
appley pie - koláč který chutná po jablkách
red ball - červený míč
reddish ball - načervenalý míč

Ostatní přípony jsou více či méně omezené, není možné je volně používat k tvoření nových slov.

angel, angelic - anděl, andělský

Vlastník

Vlastník je odvozenou formou podstatného jména případně zájmena; stojí za členem ale před ostatními přídavnými jmény.

Přechodníky

Přechodníky jsou formou slovesa; používají se celkem volně jako přídavná jména. V tomto použití má přechodník přítomný (-ing) význam aktivní zatímco přechodník minulý (-en) je pasivní.

Příklady:

running man - běžící muž
running commentary - průběžný komentář
broken barrel - rozbitý sud
stolen goods - kradené zboží

Slovíčka

Slovíčka použitá v této sekci:

angel: anděl
angelic: andělský
apple: jablko
ball: míč
barrel: sud
better: lepší
best: nejlepší
break, broke, broken: rozbít, zlomit
commentary: komentář
funny: legrační
game: hra
good: dobrý
goods: zboží (pomnožné)
interesting: zajímavý
least: nejméně
less: méně
London: Londýn
more: více
most: nejvíce, velmi
pie: koláč
red: červený
run, ran, run: běžet
steal, stole, stolen: krást
tall: vysoký
the: člen určitý
underground: podzemí, metro

Zájmena

Osobní zájmena

Na rozdíl od podstatných jmen se osobní zájmena skloňují.

Protože angličtina méně časuje a má pevnější slovosled, používají se zájmena v první osobě daleko víc než v češtině. Kdyby se zájmeno vynechalo, ve slovosledu by prostě chybělo!

		jedn. č.			mn. č.
		1. p	4. p	vlastník	1. p	4. p	vlastník
1. os		I	me	my, mine	we	us	our, ours
2. os		you	you	your, yours	you	you	your, yours
3. os	m.	he	him	his	they	them	their, theirs
	f.	she	her	her, hers
	n.	it	it	its

Zájmeno "I" (já) se píše vždy velkým písmenem. Naopak "you" (ty, vy) se píše jako normální slovo, tj s velkým písmenem pouze na začátku věty.

Zájmeno "it" se používá, když není podmět: "it rains" (prší).

Kratší forma vlastníka se používá před podstatným jménem zatímco delší když stojí samostatně: "my red ball" (můj červený míč) - "the red ball is mine" (ten červený míč je můj) - "Mine!" (Můj!)

Jiná zájmena

Zájmeno "who" (kdo) má podobu "whom", pokud je použito jako předmět, tedy v jiném než v prvním pádu.

Slovesa

Velká většina slovesných tvarů je opisných — dokonce i infinitiv! Tvary slova jako takového bývají jen čtyři, u nepravidelných sloves je jich pět. Všechny ostatní tvary jsou opisné, založené na jednom z těchto pěti základních tvarů.

Tvary slova

Přítomný čas: slovníkový tvar slovesa
3. osoba j.č.: přípona -s (po sykavkách -es)
minulý čas: přípona -ed
přechodník přítomný (nedokonavý): přípona -ing
přechodník minulý (dokonavý): přípona -ed

Minulý čas se od přechodníku minulého liší pouze u nepravidelných sloves, a ještě ne u všech.

Přechodníky

Přechodníky se v angličtině používají daleko více, než v češtině. Nakonec co se divit — když je tvarů tak málo, musí se jaksepatří využít.

Jako přídavná jména: broken barrel (rozbitý sud), running man (běžící muž). Všimněte si, že přítomný přechodník je aktivní - popisuje muže, který běží - ale minulý přechodník je pasivní - popisuje sud, který byl rozbit.

Jako podstatná jména: waking (probuzení), sleeping (spaní)

Dále se používají v různých opisných tvarech - viz níže.

Nepravidelné sloveso býti

Sloveso "be" (býti) je nepravidelné a časuje se podle osoby i čísla.

	přítomný čas		minulý čas
	jedn. č.	mn. č.	jedn. č.	mn. č.
1. os	am, I'm	are, we're	was	were, we were
2. os	are	are	were	were, we were
3. os	is	are	was	were

Obě formy jsou zaměnitelné; forma s apostrofem se vždy píše společně s předchozím slovem.

Přechodníky jsou také nepravidelné: přechodník přítomný "being", minulý "been". Sloveso "be" má také jako jediné zvláštní podmiňovací tvar, were, který se používá pro hypotetické podmínky — viz Podmínkové věty.

Časování

Tato sekce popisuje anglické časování z pohledu české mluvnice. Pochopitelně tak úplně nesedí, ale z hlediska českého studenta angličtiny bude asi užitečnější než výklad, jak to je přesně.

Infinitiv

infinitiv: "to" + slovníkový tvar: to run běžeti

Čas

přítomný čas: používá slovníkový tvar slovesa, krom 3. osoby j.č., která má tvar na -s (-es). Tedy: I run, you run, he/she/it runs; we run, you run, they run (běžím, běžíš…).
- nedokonavý vid se dá vyjádřit nedokonavým přechodníkem s pomocným slovesem "be". Tedy: I am running, you are running, …
minulý čas: používá se tvar -ed ve všech osobách i číslech
- nedokonavý vid se opět dá vyjádřit nedokonavým přechodníkem s pomocným slovesem "be". Tedy: I was running, you were running, …
- dokonavý vid se vyjádří dokonavým přechodníkem s pomocným slovesem "have": I have run, you have run, he has run, … Sloveso "have" má i zkrácenou formu 've ('s): I've run, you've run, he's run, …
budoucí čas: použije se pomocné sloveso, buď "will" nebo "shall", případně jejich společná zkrácená forma 'll. Rozdíl mezi "will" a "shall" už dávno všichni zapomněli, takže je zbytečné se ho učit. I'll run, you'll run, he'll run… (poběžím, poběžíš, poběží); "I will be, you will be…" (budu, budeš…)
- nedokonavý vid se vyjádří "will be" + nedokonavý přechodník: (I will be running)
- dokonavý vid není běžný; dá se vyjádřit "will have" + dokonavý př., ale většinou se prostě použije prostý budoucí čas.

Trpný rod

trpné (pasivní) tvary: "be" + minulý přechodník, přičemž "be" se časuje normálně: "I am loved" jsem milován, "you were loved" byl jsi milován, "he will be loved" bude milován. Tyto tvary se dají chápat také jako použití přechodníku coby přídavného jména.

Rozkazovací a tázací způsob, zápor

rozkazovací způsob: vyjadřuje se převážně slovosledem, vynecháním podmětu; používá slovníkový tvar slovesa.
- používá se pro recepty a návody (s tečkami, nikoli vykřičníky): Insert tab A into slot B. (Kolík A vložíme do otvoru B.)
tázací způsob: vyjadřuje se slovosledem, přesunutím pomocného slovesa na začátek věty.
zápor: viz sekci Zápor

Různé

Spojení "have been" je sice slovesný čas, ale často se lépe překládá "mít za sebou" nebo "v tu dobu už".
- I will have been running - Budu za sebou mít běh
- I had been there for a week - V tu dobu jsem tam byl už týden
Místo předpon na sloveso používá angličtina někdy oddělená slovíčka, která se ale kladou na konec věty (nikoli jen za sloveso, ale až na úplný konec).
- seek - hledat; seek … out - vyhledat

Slovíčka

Slovíčka použitá v této sekci:

be, am ('m), are ('re), is ('s); was, were; been: býti
barrel: sud
break, broke, broken: rozbít, zlomit
have ('ve), has ('s); had; had: mít
he: on
I: já
it: ono
love: láska, milovat
man: muž, člověk
run: běžet
seek: hledat
shall ('ll): budoucí čas
she: ona
sleep: spát
they: oni/ony/ona
wake: probudit (se)
we: my
week: týden
will ('ll): budoucí čas
you: ty, vy

Zápor

Zápor v anglické větě

Ve spisovné angličtině se zápor tvoří dost odlišně než v češtině: popírají se jednotlivá slova, věta jako celek záporná není. Pokud se vyskytují ve větě dva zápory, tak se vzájemně (částečně) ruší.

Některá (celkem rozšířená) nářečí ale podobně jako čeština používají záporné věty, s tím, že dva zápory ve větě se vzájemně podporují.

Z tohoto důvodu je rozumné používat (alespoň jako začátečník) raději ve větě zápor jen jeden, pokud je to možné. Vyhneme se tím situaci, že by věta podle nářečí měla opačné významy…

Záporná slovesa

Záporná slovesa se tvoří záporkou not, zkráceně -n't. Obě formy jsou celkem zaměnitelné, ale zkrácenou formu nelze připojit na jinou zkrácenou formu.

"you are not", "you aren't" nebo "you're not" ale nikoli *"you'ren't".

Výjimka je slovo "can" — jeho zápor je "cannot" (jedno slovo) nebo "can't" (jedno n).

Záporka se připojuje na první pomocné sloveso podle podobných pravidel, jako u tázacího způsobu.

I should run - Měl bych běžet I shouldn't run - Neměl bych běžet

Věty bez pomocného slovesa

Pokud ve větě není pomocné sloveso (sloveso je jednoduché), přidá se pomocné sloveso "do" (dělat) nebo se věta přepíše jiným způsobem tak, aby pomocné sloveso měla.

I run. (Běžím.) -> I do run. (Běžím.) -> I don't run. (Neběžím.)

I have an apple. (Mám jablko.) -> I do have an apple. (Mám jablko.) -> I don't have an apple. (Nemám jablko.)

I have an apple. (Mám jablko.) -> I have got an apple. (Mám jablko.) -> I haven't got an apple, (Nemám jablko.)

Poznámka: pokud popíráme současný stav, je běžné použít nedokonavý vid: I'm not running.

Výjimka: sloveso "be" (dříve i "have")

Pokud jednoduché sloveso ve větě je "be" (býti), v ustálených obratech nebo místně i "have", přidá se záporka přímo na něj.

The ball is red. (Míč je červený.) -> The ball isn't red. (Míč není červený.)

I haven't a clue. - Nemám páru.

Archaický styl

Knižně až archaicky lze přidat záporku přímo za jakékoliv sloveso, nejen "be" (nebo "have").

Whales weep not - Velryby slzy neroní (báseň od D.H.Lawrence)

Pár záludností

must - muset; must not - nesmět

may - moci; may not - podle kontextu buď nesmět nebo nemuset

Obvykle znamená nesmět, ale třeba "may or may not" znamená "může ale nemusí"

have to - muset; [do] not have to - nemuset

Záporná zájmena

Neexistuje žádné všeobecně platné pravidlo; snad jen že všechna začínají na n.

Slovíčka

apple: jablko
ball: míč
clue: stopa (např. v detektivce)
get, got, got (gotten): dostat
have: míti, pomocné sloveso
is: je 3.os. j.č. slovesa býti
may: moci (nemá infinitiv)
must: muset
red: červený
run: běžet
should: vyjadřuje přání atp
was: byl/a
weep: plakat
whale: velryba

Podmínkové věty

Podmínky se v angličtině vyjadřují spojkou "if" (jestli), případně "unless" (jestli ne-), která se klade před podmínku. Následek může být potom (za čárkou) nebo předtím (bez čárky).

Podmínka do budoucnosti

Možnost, že se něco stane. Používáme přítomný čas v podmínce, budoucí v následku.

If we don't hurry, we'll be late. (Jestli si nepospíšíme, přijdeme pozdě.)

Totéž lze vyjádřit i:

Unless we hurry, we'll be late.
We'll be late if we don't hurry.
We'll be late unless we hurry.

Hypotetické úvahy

Věc, která by se mohla stát, kdyby... Používáme minulý čas v podmínce a "would"+infinitiv v následku.

I wouldn't travel, if I hadn't money. (Necestoval bych, kdybych neměl peníze.)

Místo "if" můžeme v hypotetických úvahách použít též změnu slovosledu:

I would travel, had I more money.

(Přísně vzato je v podmínce minulý podmiňovací tvar, nikoli minulý čas, ale ten se moc neliší; pouze 1. a 3. slovesa "be" je "were": If I were you … — Být Tebou …)

Pozdě bycha honiti...

If I hadn't missed the train this morning, I wouldn't have been late for work. (Kdyby mi dnes ráno neujel vlak, tak bych nepřišel pozdě do práce.)

If I hadn't been a fool, I wouldn't have become a bear. (Kdybych nebyl hlupákem,nestal bych se medvědem.)

Obecně platná podmínka

Vyjádření něčeho, co je často pravda v přítomnosti nebo minulosti. Užíváme přítomného nebo minulého času v obou částech věty.

If you mix red and yellow, you get orange. (Když se smíchá červená a žlutá, vznikne oranžová.)

If we asked him to go with us, he always said no. (Kdykoli jsme ho požádali, aby s námi šel, pokaždé odmítl.)

Slovíčka

Slovíčka použitá v této sekci:

ask: ptát se, žádat
get, got, gotten (got): dostat
go: jít, jet
hurry: spěchat
if: jestliže, -li
late: pozdě
miss: minout
money: peníze
morning: ráno, dopoledne
orange: oranžový, pomeranč
red: červený
say: říci
train: vlak
travel: cestovat
unless: jestli ne-
work: práce
yellow: žlutý

Příslovce

Příslovce jsou v angličtině celkem podobná, jako v češtině: používají se pro přesnější specifikaci přídavného jména, slovesa nebo dalšího příslovce.

Odvozená příslovce jsou často příponou -ly, někdy -wise; mnohá však jsou bez jakéhokoli označení.

Stupňují se stejně jako přídavná jména — buď příponami -er, -est nebo slovíčky more, most (případně less, least).

Spojky, částice atd.

V této sekci jsou různá malá slovíčka; jako třída jsou možná nejzáludnější, protože se nekryjí moc dobře s českými významy a přitom můžou výrazně měnit význam věty.

Spojky a částice

Základní spojky fungují podobně jako v češtině: and (a), or (nebo), but (ale), so (tak).

both ... and (jak ... tak i)

either ... or (buď ... anebo)

neither ... nor (ani ... ani) - tato spojka sama o sobě vyjadřuje zápor, takže ve větě už další být nemusí

if (jestli, -li)

unless (jestli ne-) - vyjadřuje zápornou podmínku

when (když) - pouze časově; jinak použijeme "if"

while (dokud, zatímco)

till, until (dokud ne, až)

because (protože)

Předložky

Fungují celkem jako české předložky a nahrazují i české pády: bohužel se s českými předložkami moc nekryjí — ve slovníku najdeme pro každou předložku půl tuctu překladů (a to v obou směrech) a jen nejasné náznaky, co který z překladů vlastně znamená.

U sloves bývají ve slovníku příklady, které předložky se s nimi používají.

Infinitiv se v angličtině tvoří předložkou "to".

to run - běžeti

Pokud stojí předložka (nebo jiné krátké slovíčko) na konci věty, překládá se do češtiny často jako předpona na slovesu:

come in - vstoupit

seek - hledat; seek … out - vyhledat

Různé

Existují různá další krátká slovíčka, která patří do této kategorie (formálně jsou to většinou příslovce). Například "out" není předložka - ale na konci věty může stát stejně jako "in", což předložka je. Podobně "up", "down", "on", "off"...

Opět tyto slovíčka hledáme u sloves - tedy hledáme nikoli "down" (dolů) ale třeba "set down" (složit, napsat, stanovit).

Poznámka - Latinismus

Rodilí angličané se ve škole učí, že věta nesmí začínat spojkou nebo končit předložkou a že mezi předložkou "to" která značí infinitiv a slovesem jako takovým nesmí stát příslovce.

Slovíčka

Barvy - Colours (GB) / Colors (US)

barva	colour/color
červená	red
oranžová	orange
žlutá	yellow
zelená	green
modrozelená	cyan (GB)
modrá	blue
fialová	violet
bílá	white
černá	black

Rodina - Family

matka	mother
mamka	mum (GB) Mom (US)
otec	father
táta	dad
rodiče	parents
prarodiče	grandparents
pra-prarodiče	great-grandparents
babička	grandmother
bábinka	grandma
dědeček	grandfather
děda	grandpa
bratr	brother
sestra	sister
sestřenice, bratranec	cousin
teta	aunt
strýc	uncle
synovec	nephew [nefjů]
neteř	niece [nís]
syn	son
dcera	daughter
vnučka	granddaughter
vnuk	grandson

Dům - House

garáž - garage
dveře - door
okno - window
klika - door knob
vstupní hala - hall
věšák - hanger
schody - steps, stairs
koupelna - bathroom
ložnice - bedroom
kuchyně - kitchen
obývací pokoj - living room
zahrada - garden
komora - chamber

Čas - Time

hodina - hour
minuta - minute
sekunda - second
den - day
týden - week
víkend - weekend
měsíc - month
rok - year
století - century

Roční období - Season

jaro - spring
léto - summer
podzim - autumn
zima - winter

Sporty - Sports

kopaná - soccer (sometimes also called football, in countries that have no interest in US football)
football - football (US sport)
lední hokej - ice hockey
tanec - dance
košíková - basketball
jízda na kole - cycling
golf - golf
plavání - swimming
tenis - tennis
stolní tenis - table tennis
surfování - surfing
lyžování - skiing

Zvířata - Animals

kočka - cat
- kotě - kitten
kocour - tom-cat
pes - dog
- štěně - puppy
myš - mouse
králík - rabbit
prase - pig
papoušek - parrot
kůň - horse
slon - elephant
had - snake
pavouk - spider
kachna - duck
morče - guinea pig
křeček - hamster
želva - turtle, tortoise
kanár - canary
žába - frog
kráva - cow
osel - donkey
pták - bird
opice - monkey
hroch - hippopotamus
holub - pigeon
liška - fox
kůzle - kid
lev - lion
netopýr - bat
medvěd - bear
šváb - cockroach
moucha - fly
ovce - sheep
veverka - squirrel
klíště - tick
tygr - tiger
zebra - zebra
fena - bitch
kapr - carp
motýl - butterfly
panda - panda
panter - panther
sleď - herring
losos - salmon
žirafa - giraffe
velryba - whale
býk - bull
žížala - earthworm

Škola - School

učitel - teacher (male) / učitelka - teacher (female)
žák - male pupil (GB) / male student (US)
kniha - book
pracovní sešit - workbook
tabule - blackboard
guma - rubber (GB)/ eraser for pencil (US)
tužka - pencil
pero - pen
křída - chalk
pastelka - color pencil
penál - pencil case
fixa - felt tip (GB) / marker (US)
pravítko - ruller (GB) / ruler (US)
aktovka - bag (GB) / backpack (US)
psací stůl - desk