České dějiny/Zánik České a Slovenské federativní republiky

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Československo se rozdělilo na dva samostatné subjekty celkem dvakrát. Poprvé se tak událo 14-15 března 1939, kdy bylo Slovensko Adolfem Hitlerem přinuceno k oddělení.

Ke druhému rozdělení Československa, a definitivnímu zániku tohoto soustátí pak došlo 31. prosince 1992, kdy Česká a Slovenská Federativní republika zanikla a rozdělila se na dva samostatné státní subjekty. Federatizace byla vlastně prvním krokem k rozdělení obou států. Došlo k ní 1. ledna 1969 jako důsledek politických tendencí, které se začátkem roku 0968 na Slovensku vystupňovaly. Je nutno podotknout, že již v té době bylo Česko i Slovensko podle ústavy každé suverénním státem.

V roce 1990 vytvořila slovenská vláda Ministerstvo mezinárodních vztahů Slovenské republiky, což byl další krok k osamostatnění. Přesto k založení stejného subjektu u na území České republiky došlo až o dva roky později.

Pokud se vám zdá zvláštní, že v jednom státě působí dvě ministerstva zahraničí, čekají vás mnohem zajímavější paradoxy. Tak například zatímco na území Čech fungovala stále Československá televize, na Slovensku již fungovala Slovenská televizia. Slováci dokonce chtěli, stále v rámci Československa, zřídit i slovenskou policii, vlastní armádu a národní banku. Český premiér Petr Pithard se o tomto stavu zmínil jako o dvojdomku, de facto konfederaci.

Zatímco na Slovensku se demokratická strana (jediná slovenská strana, která byla pro zachování Československa) málem nedostala do vlády, a do vítězné pozice se dostala HZDS s Vladimírem Mečiarem (ten byl pevně rozhodnut oddělit Slovensko od Čech), na území Čech zvítězila ODS s heslem „konfederace nebo rozdělení“. Dodnes je značně nejasné, zda vítězná strana na Slovensku a vítězná strana v Čechách dospěly k tomuto zajímavému průniku volebních programů nezávisle či jakousi nevyřčenou dohodou. Každopádně se jednalo o důležitý politický akt, protože tím byl zajištěn pozdější hladký průběh rozdělení.

17. července 1992 vyhlásila Slovenská národní rada dokument Deklarace Slovenské národní rady o svrchovanosti Slovenské republiky, kde byl by vysloven požadavek na osamostatnění. V návaznosti na to 20. července odstoupil ze své funkce prezidenta ČSFR Václav Havel a po zbytek existence federace nebyla u nás žádná hlava státu.

13. listopadu již bylo prakticky rozhodnuto. Neslučitelnost vítězných stran na straně české a slovenské dopomohly k rychlému uzavření vzrůstajících tendencí osamostatnění. A tak došlo v tento den k přijetí zákona o dělení majetku České a Slovenské Federativní republiky mezi Českou republiku a Slovenskou republiku a jejich vzájemném odloučení.

25. listopadu pak vstoupil v platnost zákon o zániku ČSFR k datu 31. prosince 1992. 16. prosince 1992 schválily obě země své ústavy. A ještě před samotným rozdělením se obě národní rady dohodly, že každá z nich bude po osamostatnění své země působit jako parlament.

31. prosince tak došlo k definitivnímu oddělení České a Slovenské republiky jako dvou samostatných státních celků s vlastními ústavami a vládami. Česká republika však téměř měsíc byla bez hlavy státu, a tak 26. ledna 1993 byl zvolen Václav Havel jako první prezident samostatné České republiky.

Rozdělení Československa je dodnes bráno všemi státy světa za vzorový příklad pokojného a mírového rozdělení státu na dva samostatné subjekty. Jen málo států, které se rozdělily z větších celků na menší, může říci, že během dělení nedošlo ani k jedinému výstřelu či násilnostem. O rozdělení Československa se také někdy mluví jako o sametovém rozdělení.