České dějiny/Válka o rakouské dědictví

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Roku 1711 nastoupil na habsburský trůn Karel VI., bratr Josefa a syn Leopolda. Karel byl bezdětný a byl jediný žijící Habsburk. Postupem času měl děti, ale byly to samé dcery. Karel se bál, aby po jeho smrti nedošlo k rozchvácení říše. Proto roku 1713 vydal tzv. pragmatickou sankci kterou zaručil dědičnost trůnu i pro ženy. Po celou své vlády ale musel bojovat o její uznání a nikdy se mu to zcela nepovedlo.

Anglie, Dánsko a Nizozemí si na Habsburské monarchii vymohly zrušení Východní obchodní společnosti, což byla organizace obstarávající obchod s koloniemi. Za to tyto země slíbily, že uznají pragmatickou sankci. Naopak zcela ji odmítaly uznat mnohé německé státy, zejména Bavorsko, Sasko a Prusko.

Marie Terezie

Roku 1740 zemřel Karel VI., bez mužských potomků, a nastoupila Marie Terezie. Na ni se ale sesypalo několik panovníků, kteří považovali habsburský rod za vymřelý. Karel Albrecht chtěl Čechy, Rakousko a Itálii, kdosi další požadoval Moravu a Slezsko. Asi nejsilnějším protivníkem byl pruský král Fridrich II. Veliký (filosof na trůně). Všechny snahy o rozebrání monarchie podporovala i Francie, které šlo především o španělské Nizozemí, dnešní Belgii.

Nedlouho po nástupu Marie Terezie na trůn obsadil Fridrich II. Slezsko. Karel Albrecht vtáhl do Čech a obsadil Prahu. Stal se rovněž českým králem a o rok později (1742) se stal i císařem jako Karel VII. Po území monarchie se pohybovaly i další armády, hrozilo akutní nebezpečí rozpadu státu.

Marie Terezie se obrátila na uherskou šlechtu se žádostí o pomoc. Aby si uherskou vrchnost naklonila, odjela se tam korunovat, čímž symbolicky uznala výjimečné postavení Uher v rámci říše. Stavové za tuto poctu posbírali peníze a Marie tak mohla postavit armádu a bránit se.

Ani tak ale nemohla Marie situaci zcela zachránit a bojovat proti všem. Musela uzavřít mír s Pruským králem a postoupila mu větší část Slezska. Mariina armáda nakonec vytlačila i Sasy a Bavory za hranice. Karel Albrecht se nakonec vzdal české koruny i císařského titulu.