České dějiny/Václav IV. a počátky krize

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Syn Karla IV., Václav IV., měl velké konflikty s církví a s vysokou šlechtou. Roku 1344 založil v Praze arcibiskupství. Prvním arcibiskupem se stal Arnošt z Pardubic, druhým Jan Očko z Vlašimi a třetím Jan z Jenštejna.

Když byl v čele Jan z Jenštejna, tak se Václav IV. rozhodl, že založí v Plzni biskupství. Tím by se zmenšilo území Pražského arcibiskupství a poklesla by tak i jeho moc. Na založení biskupství ale neměl dost peněz a tak se rozhodl, že prodá Kladrubský klášter. Proto tam vyslal svého tajemníka, aby zajistil prodej. Tehdy na to byla vhodná doba, protože zrovna zemřel opat kláštera. Tajemník, Jan Nepomucký, ale místo prodeje kláštera zajistil volbu nového opata a tím prodej znemožnil. Když se to dozvěděl Václav a Jan z Jen., tak nechali Jana Nepomuckého zatknout a mučit. Během mučení Jan Nepomucký zemřel, aniž by vyzradil jakékoliv tajemství, jež mu svěřila Václavova manželka Žofie. Jan Nepomucký byl totiž královským zpovědníkem. Janovo tělo bylo hozeno z Karlova mostu do Vltavy. Později byl vytažen a pohřben. Stal se patronem zpovědního tajemství a mostů. Uctívaným ostatkem byl jeho jazyk, který vždy na vzduchu zrůžověl. Nové antropologické průzkumy ale prokázaly, že jde o část mozku.

Za vlády Václava IV. zasáhla Čechy morová rána, která se Evropou šířila už zhruba od roku 1375. V důsledku toho došlo k masivní sociální diferenciaci.

Rovněž ložiska stříbra v Kutné Hoře byla vytěžena, což přispělo k celkově špatné situaci v Českých zemích.

V Čechách se prohlubuje dualismus moci (napětí mezi mocí panovníka a šlechty).

Roku 1401 byl proto Václav sesazen šlechtou. Místo něj se vlády ujal Zikmund a "rada čtyř", složená z pražského arcibiskupa Olbrama ze Škvorce, Jindřicha z Rožmberka, Oty z Bergova a Jana Krušiny z Lichtenbergu. Václav IV. byl vězněn ve Vídni. Časem se osvobodil a na několik dalších let se opět ujal vlády.

Dekret Kutnohorský byl vydán roku 1409 a upravoval pravomoci universitní rady, která volila rektora. Členové této rady byli rozděleni ve 4 národnosti (Češi, Poláci, Sasové a Bavorové). Předseda každé národnosti měl původně jeden hlas, tímto dekretem však byla tato rovnováha narušena. Češi měli 3 hlasy a zbylé národnosti dohromady jeden. Všichni cizinci universitu opustili a její význam upadal.

Jan Viklef (též Wiccliff apod.) byl oxfordský universitní kazatel. Napsal spis De Ecclesia (O církvi), který ji ostře kritizoval. V Evropě v té době bylo trojschizma. Narážel rovněž na prodávání odpustků. Jan Vikef a jeho učení odstartoval několik "kacířských hnutí" usilujících o reformaci.